Poznámky k problematizaci

„Problematizace“ jako naprosto klíčová věc (která se dotýká nejen toho, zda člověk s porozuměním a
s chutí přečte výzkumnou zprávu, ale i toho, jak vážně jsou sociální vědy brány, jak si jich
ostatní považují, jak jim rozumí)

Problémem nic není samo o sobě; a když to tak vypadá, mělo by to být podezřelé.

Je třeba mít zformulovaný nějaký jeden základní a jednoduchý důvod, proč výzkum vlastně děláme – a
ten je třeba průběžně konfrontovat s tím, co se děje
  * toho právě např. dosáhneme tak, že od začátku o něm uvažujeme ve spojení s daty (v jakési
předběžné analýze dat ho generujeme/upravujeme)
  * tento důvod máme písemně, např. mezi PD naší HU (je třeba být výslovný, nespoléhat se na to, co
„všichni vědí“);
  * že se k němu cíleně vracíme a konfrontujeme ho se „slibnými“ kousky analýzy – např. s prvními
komentáři zatrhaných úryvků: odpovídají aspoň některé tyhle komentáře na tuhle základní otázku?
Jak? – a když ano, tak propojit.

Nešťastné způsoby problematizace:
  * „proč mne (osobně) téma zajímá“ (spíš: „proč by mělo zajímat ostatní“?)
  * „je to nový, dosud nezmapovaný fenomén“ (nejde o to věci zmapovat; rizika exotizace –
anekdotická práce s daty aj.)
  *  „odložme všechny tyto praktické otázky stranou a pojďme se zkusit na věc podívat sociologicky“
(sociologický problém může být i jemný, složitý na vysvětlení, ale neměl by sociologii odtrhávat od
všeho, na čem lidem záleží)

Najít svojí práci „nepřítele“ – něco, s čím člověk nesouhlasí, co se mu nezdá, co by chtěl
doopravit atd. To nemusí být jenom mínění ostatních sociologů, ale třeba „obecné mínění“, zvláštní
profesionální optika apod.

I tady je důležité opírat se už o nějaká data:
  * Seznam sporností (KÓD: Spornost či Problém; Vymezení problému)
  * Literární inspirace (výpisky a texty j. PD, zatrhávat si, propojovat, kódovat)

Jak se dělá nevšednost?
  * Kontrast: co se považuje za obyčejné, ukážu jako neobyčejné. A naopak.
  * Naléhavost: pevně a přesvědčivě propojím téma a problém s nějakým palčivým sociálním problémem
(v tom případě je dobré, aby to spojení nebylo banální, samozřejmé – např. že gender je
konstruovaný).
  * Perspektiva: představím nějaký nový a něčím důležitý pohled na věc; tedy: ukážu něco jako něco
jiného.
  * Ohled na publikum (pro koho píšu? pro koho je to nevšední?)
  * Při tom je vhodné mobilizovat zájem širšího než úzce specializovaného publika (můj výzkumný
problém je i váš... vhodné literární odkazy, můstky, širší sociologické souvislosti)

V kvalitativním výzkumu by projekt měl vlastně už obsahovat jakýsi předvýzkum. Problematizace by se
měla dít nad knihami, články, prvními daty apod. To umožní řadu věcí:
  * Uvádět příklady, které často nejlépe vysvětlí, o co jde.
  * Konkrétně a smysluplně naplánovat práci a požadované prostředky.
  * Ověřit si, zda data, se kterými počítám, budou vůbec s ohledem na moje otázky k užitku.
  * Části projektu už půjde přímo použít ve výsledné práci, není to úkol nadarmo, odtržený od
vlastního výzkumu.

Nezapomeňte, že návrh výzkumného problému je praktický, „skutečný“ úkol: myslete na to, že
navrhujete, čemu se budeme pár týdnů analyticky věnovat – právě s ohledem na to se snažte
vysvětlit, na jaké souvislosti bychom se mohli v našich datech zaměřit, s jakým ohledem a proč


Zdeněk Konopásek, 11. 3. 2010