Vývoj aktivní politiky trhu práce Přednáška č. 6 Kurz: Politika zaměstnanosti a pracovního trhu oAktivní opatření v rámci politiky zaměstnanosti se začala rozvíjet již ve 30. letech minulého století, v reakci na masovou nezaměstnanost vyvolanou hospodářskou krizí. oPrincipy řešení formulovány Keynesem a Beveridgem. Základem jsou výrazné intervence státu do tržních mechanismů. oDo třicátých let liberální politika, nezaměstnanost důsledek strnulosti trhu. Keynesiánský přístup oMakroekonomická expanzivní intervence státu v tržní ekonomice. oZaměřeno na udržování plné zaměstnanosti v podmínkách relativně uzavřené ekonomiky. oPrimárně regulace strany poptávky, snaha přizpůsobit strnulému fordistickému systému organizace výroby. oRegulace kolektivního vyjednávání, aby byly zachovány mzdy na úrovni slučitelné s plnou zaměstnaností a nízkou mírou inflace. Keynesiánský přístup oPři první ropné krizi v polovině sedmdesátých let hluboká recese a růst nezaměstnanosti, řešení ve stimulaci agregátní poptávky, expanze veřejného sektoru, zejména ve Skandinávii. Vyšší poptávka po zboží a službách měla vést k oživení ekonomiky, nezaměstnanost interpretována jako cyklická. Měnová devalvace, která měla sloužit ke zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti. Keynesiánský přístup oPočítalo se také s principem multiplikátoru, vyvolaná dodatečná zaměstnanost zvyšuje kupní sílu obyvatel, a ta vyvolává další investice a druhotnou zaměstnanost. oKeynesiánství inspirací pro vlády GB a USA, tzv. New Deal. Po válce se budovalo, vysoká zaměstnanost. oNedošlo ke snížení nezaměstnanosti, v 70. letech došlo v rostoucí nezaměstnanosti a rostoucí inflaci. Phillipsova křivka platí pouze v krátkodobém horizontu. Regulace nabídky práce – důraz na pasivní politiku zaměstnanosti oRedukce nabídky práce – exit strategie. oUmožnění určitým skupinám pracujících odejít z trhu práce, aby uvolnily místo jiným. Nizozemí v 80. letech. oSchémata předčasných důchodů, invalidní důchody, matky samoživitelky neměli povinnost hledat práci až do 12 let věku nejmladšího dítěte, schémata čerpání dlouhodobých dovolených, dělení se o místo, zkracování pracovní doby, prodlužování dovolených. Regulace nabídky práce – důraz na pasivní politiku zaměstnanosti oOpatření zaměřená na redukci poptávky sice zvýšila kvalitu života, ale vedla také k závislosti na dávkách, na zaměstnanost měla negativní účinek a na nezaměstnanost sporný. V průběhu devadesátých let proto dochází k reformulaci politiky trhu práce. Strukturální nezaměstnanost oDosavadní strategie se ukázaly jako neúčinné a začala se prosazovat liberálnější opatření. Nezaměstnanost začala být vnímána jako strukturální problém. oStrukturální nezaměstnanost je nezaměstnanost, k jejímuž snížení nedochází ani v případě růstu efektivní poptávky, protože strukturální rigidita brání trhu, aby se vyčistil. V situaci vysoké strukturální nezaměstnanosti je pokles nezaměstnanosti spojen s růstem inflace, dochází k tlaku na růst mezd. Vysvětlení strukturální nezaměstnanosti oNeo-keynesiánské:reálné mzdy jsou příliš vysoké a strnulé (silné odbory), pracovníci nejsou přijímáni, mzdy, které by museli být vyplaceny by převyšovali jejich mezní produktivitu práce. oNeo-liberální:nepoměr mezi daněmi a dávkami, disincentivní, kultura závislosti. oSociálně-demokratické (sociologické): rostoucí marginalizace dlouhodobě nezaměstnaných, klesá jim mezní produkt, ztrácejí kapitál. Problém mezery mezi produktivitou a mzdami oProblém u nízko kvalifikovaných pracovníků. Strategie řešení: oZvýšení mzdové flexibility, snížení minimálních mezd a méně stlačená mzdová struktura, méně štědré dávky, možnost daňových úlev. oZvyšování kvalifikace. oRedukce mzdových nákladů ve službách s nízkou produktivitou práce prostřednictvím úlev a dotací. Švédský model oRehn-Meidnerův model, G. Rehn a R. Meidner, spolupracovali se švédským odborovým svazem. oPo druhé světové válce dosažena plná zaměstnanost s pomocí keynesiánské strategie, nárůst inflace v důsledku mzdové exploze. Zlepšení fungování prostřednictvím selektivních a cílených intervencí na straně P i N, omezení zvětšování mzdových rozdílů. Švédský model oPolitickým a ideologickým východiskem je kompromis mezi prací a kapitálem, zahrnuje spolupráci mezi reformistickým dělnickým hnutím a sociálně-demokratickou orientací vlády. oRysy: oSolidaristická mzdová politika oCentralizované mzdové vyjednávání oRacionalizace produkce oAdaptivní opatření, dynamizace poptávky oSelektivní opatření k podpoře zaměstnanosti oPozději vysoká zaměstnanost ve veřejném sektoru o Americký model oK růstu nezaměstnanosti začalo docházet již na konci 50. a počátku 60. let. oVysvětlení vycházelo ze tří pohledů: keynesiánský poukazující na nedostatečnou úroveň efektivní poptávky, zdůraznění technologické nezaměstnanosti vyplývající z automatizace a také jako disproporce v potřebných kvalifikačních předpokladech a dovednostech. oPrvní zdůrazňuje potřebu vzniku nových míst ve veřejném sektoru, druhé dva důraz na pracovní výcvik a rekvalifikaci. Americký model oPraktickým programem byl Manpower Development and Training Act (1962). oŠvédská strategie sledovala cíl zlepšit fungování pracovního trhu celkově, americká politika pracovních sil nebyla chápána jako součást makroekonomické politické strategie, její nástroje nesloužili ke stimulaci koupěschopné poptávky, byli zaměřeny na reintegraci na trh práce. Sbližování přístupů oZačátkem šedesátých let začalo sbližování směrů. Významnou strategií se stal rozvoj lidských zdrojů. oDůraz na řešení také sociálních rozdílů a důsledků. oNa konci 60. let roste inflace i nezaměstnanost, po restrikcích inflace klesá, nezaměstnanost stagnuje, mnoho nepříliš koncepčních opatření. oPrvní dočasná opatření, která měla zajistit setrvání pracovníka na místě nebo udržet jeho situaci, hlavně veřejný sektor. o Sbližování přístupů oNásledovala opatření zaměřená na soukromí sektor, kvůli restriktivní makroekonomické situaci to ale nefungovalo. oObdobí 70. let v Evropě charakteristické rozpory mezi restriktivní politikou a lokálními často politicky motivovanými aktivitami. oVýsledkem byla selektivní politika založená na podpoře vniku míst pro nejohroženější skupiny nezaměstnaných. Situace v devadesátých letech oNezaměstnanost byla podle převládající interpretace v devadesátých letech důsledkem malé flexibility na pracovním trhu, existence disincentiv k práci, vysoké minimální mzdy a přílišné štědrosti sociálního státu. oPro politiku sociálního státu to znamenalo přenesení důrazu na deregulaci, zvýšení incentiv k práci, zlepšení flexibility pracovní sily atd. Současné trendy oDůraz na aktivní politiku a aktivaci nezaměstnaných. Doprovázeno transformací pasivní složky politiky trhu práce. Výplata dávek mohla být podmíněna účastí na programech. oZvyšování rozsahu programů APZ. oStrategie vedoucí k sociálnímu začlenění, sociální začlenění jako cíl. Participace přednější než získání finančních zdrojů. oRostoucí podíl účasti na APZ, rostoucí výdaje abs. i jako podíl. oDůrazem na aktivní opatření usiluje sociální politika o odstranění strukturálního nesouladu mezi nabídkou práce a poptávkou po ní, ke kterému dochází v souvislosti s komplexní přeměnou trhu práce a novými požadavky kladenými na pracovní sílu. oAPZ směřuje k přizpůsobení pracovní síly rozvojem a aktualizací jejího vzdělání, zvýšením její flexibility a mobility. oSoučasná politika kombinuje nástroje zaměřené na stranu poptávky i nabídky. oPoptávkově orientovaná opatření jsou zaměřena na pracovní místa, jejich kvalitu a požadovanou kvalifikaci, spíše preventivní charakter. oPřizpůsobování pracovní síly směřuje k individuální orientaci a ke kombinaci různých nástrojů APZ. Cílem ze zvýšení zaměstnatelnosti a začlenění na OTP. o Dokumenty oBílá kniha o konkurenceschopnosti a zaměstnanosti z 1993, důraz na poptávkovou stranu, jedna z priorit investice do lidského kapitálu. oLucemburský summit roku 1997 uvedl v existenci Evropskou strategii zaměstnanosti a již explicitně vyjádřil přechod k aktivním opatřením jako jednu ze svých priorit. oTrend je patrný i v Národním akčním plánu. Účinky programů APZ oNepřímý účinek, účinek na zaměstnatelnost, zvyšují pravděpodobnost začlenění na TP. Rekvalifikace, vzdělávací kurzy. oProgramy, které nezaměstnaného přímo začleňují na pracovní trh, získá či obnoví návyky a dovednosti, podpora vzniku míst v soukromém i veřejném sektoru, samozaměstnávání (možná další místa), chráněná pracoviště. Riziko exkluzivní trajektorie. oÚčast může mít donucovací charakter, odmítnutí sankcionováno. oZvýšení tlaku na nezaměstnané, programy jsou jak právem, tak povinností. oProgramy mohou mít převážně vzdělávací nebo pracovní charakter.