Vzdělávaní a stanovení cílů ÚOS Jitka Navrátilová 4.5.2010 Vzdělávací funkce v rámci ÚOS •Klíčovou roli hraje učení supervidovaného. • •Administrativní a podpůrná funkce mají sekundární roli. • •Cílem je zvýšení profesionálního rozvoje za pomocí vzdělávacích procesů. • •Je důležité, aby supervizor vysvětlil unikátnost supervizního procesu, včetně podrobného zkoumání pracovního výkonu pracovníka, jeho emočních reakcí, hodnotového systému i chápání teorie. • •Supervidovaným je třeba objasnit, že jejich práce bude podrobně rozebírána s cílem podpořit růst jejich vzdělávání a nikoliv kvůli nedůvěře supervizora. • Vzdělávání •Třetí krok v ÚOS. • •Cílem je poskytnou nové informace (obvykle 2-5minuté "minilekce"), na základě vyžádání supervidovaným i dle úvahy supervizora. • •Na začátku je obvykle potřeba informací větší, později se zmenšuje • Dosahování cílů •Učení je nejefektivnější, když je strukturované, cílené a podporuje participaci supervidovaných a obsahuje jasně definované vzdělávací cíle, aktivity, očekávání a kriteria evaluace. • Stanovení cílů • Čtvrtá fáze ÚOS •Identifikace •Hierarchizace •Volba až tří cílů pro bezprostřední práci. • • Po dosažení cíle, je vybrán nový cíl. ÚOS podporuje průběžné vybírání cílů na každé schůzce. • Typy cílů: •Vzdělávací •Praktické • • V rámci vzdělávací supervize dochází k plnění dvou úkolů vzdělávací supervize: 1)podpora naplnění potřeb supervidovaného 2)podpora naplnění potřeb klienta. • Propojení učení a praktické dovednosti •Propojením celkových cílů a specifických dovedností ke konkrétní praktické zkušenosti vede k propojení výkonových dovedností s praktickou zkušeností. • •ÚOS se soustředí na definici vzdělávacích cílů, které se zapisují do kontraktu. • •Pokud se volí vzdělávací cíl, je vždy ve vazbě na konkrétní případ, což umožňuje zachovat vazbu mezi potřebami klienta a supervidovaného. Spolupráce a volba cíle •Efektivita supervize narůstá s mírou zapojení supervidovaných do výběru cílů. • •Výhody spolupráce při výběru cílů: -zvolené cíle mají větší relevanci -volí přiměřenější tempo -složitost úkolů je přiměřená ke schopnostem supervidovaného -napomáhá rozvíjet schopnost supervidovaného pracovat na svém učení i sebeevaluaci. Hodnocení výběru cílů •Čím více je schopen supervidovaný volit cíle, tím více může působit jako samostatná jednotka. • •Vývoj procesu definovat cíle: 1)schopnost navrhovat cíle (od neschopnosti volit cíle, po složité cíle) 2)schopnost navrhovat cíle ve vztahu k případu (od nesouvztažných k adekvátním) 3)schopnost navrhovat cíle nezávisle (od supervizorova vedení k autonomní praxi) 4)schopnost setřídit cíle dle priorit 5)Schopnost propojovat učení a praxi •