Fáze poradenského procesu

                                             10.4.2010

                                     Fáze poradenského procesu

•             Tradičně se poradenský proces rozděluje na počáteční, střední a závěrečnou fázi.



•             Někteří autoři vycházejí z etapových modelů (Egan, Beitman, Prochasky, Reid,
Epstein).



•             Rozfázování dává poradcům strukturu a nástroj jak posuzovat změny u klientů.



•             Konceptualizace poradenství jako posloupnosti kroků nebo vymezení okamžiků je
společná mnoha přístupům a představuje způsob pro zavedení struktury tam, kde by se jinak mohlo
jednat pouze o náhodnou či chaotickou činnost (Egan, 2002).

                                    Úkolově orientovaný přístup

•           Přístup orientovaný na úkoly vznikl přímo v rámci sociální práce.

•           Patří do kategorie přístupů orientovaných na řešení problémů.

•           ÚOP se rozvíjel v 70 letech na základě prací autorské dvojice Reid, Epstein (1972).

•           Vznikl na základě empirických výzkumů.

                                     Základní charakteristika

ÚOP si klade otázku:

•             Jak řešit praktické problémy ?



Teze:

•             Malý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a že se lidé více nasazují pro úkoly, které
si sami zvolili.



Základní hodnoty:

•             partnerství,

•             posilování.



                                  Specifické charakteristiky ÚOP

•           důraz na silné stránky klienta,

•           spíše pomoc ne léčba,

•           srozumitelná metodika,

•           individuální úroveň intervence.

                                       Další charakteristiky

•             Je metodou řešení problémů.

•             Je vysoce strukturovaná, což znamená že její procedury jsou specifické.

•             Zaměřuje se na řešení problémů tak, jak je vnímají klienti.

•             Je časově ohraničená.

•             Je teoreticky otevřená a tak může být využita s celou řadou teoretických směrů.

•             Změny se odehrávají prostřednictvím plnění úkolů, což jsou aktivity naplánované ke
zlepšení identifikovaných problémů.

•             Je orientovaný na přítomnost.

                                        Struktura přístupu

•           1) Příprava

•           2) Explorace problému

•           3) Dohoda o cílech

•           4) Formulace úkolů

•           5) Plnění úkolů

•           6) Terminace



                                              I.Fáze:
                                   Příprava a explorace problému
                                     (první až šestá schůzka)





•           Příprava

•           I. sekvence: identifikace problémů

•           II. sekvence: specifikace problémů

•           III. sekvence: stanovení priorit

                                             Příprava

•           Legitimita intervence

•           „Chtěl/a byste něco změnit?“

•           „Chcete, abych vám s tím pomohl/a?“

•           Motivace nedobrovolného klienta:

–      Proč vaše chování lidé vnímají jako problémové?

–      Jak vás tato situace ovlivňuje?

–      Lze s tím něco dělat?



                                      I.Identifikace problémů

•           V čem je problém?

•           Problémy= nenaplněné potřeby = cíle.



                                     II. Specifikace problémů

•           Sběr informací

                                      III. Stanovení priorit

•            Které problémy klienta nejvíce zatěžují?

•            Které problémy by v případě jejich neřešení měly pro klienta nejtěžší důsledky?

•            Které problémy by v případě jejich vyřešení měly pro klienta nejpříznivější důsledky?

•            Které problémy mají pro klienta největší význam?

•            Které problémy lze řešit s menším nasazením energie, zdrojů?

•            Které problémy jsou v podstatě neřešitelné?



                                             2. Fáze:
                                      Formulace cílů a úkolů
                                     (čtvrtá až sedmá schůzka)





•           I. sekvence: stanovení cílů

•           II. sekvence: kontraktace



                                            Typy úkolů

•            Průzkumné úkoly

•            Intervenční úkoly

•            Úkoly mohou být prosté (jedna akce) nebo komplexní (množství různých činností).
Nicméně jednoduché cíle jsou preferovány.

•            Jednotlivé (realizovatelný jednotlivcem)  úkoly nebo reciproční úkoly (někdo něco
udělá a druhá osoba vykoná reciproční úkon).



                                            III. Fáze:
                                           Plnění úkolů
                                     (sedmá až desátá schůzka)

•           Proveditelnost úkolů



                                             IV. Fáze
                                             Terminace
                                       (dva až tři kontakty)

•           Efekt zakončení kontaktů

•           Strach z nových situací

•           Shrnutí pozitivních bodů spolupráce

•           Další okruhy jeho práce