Veronika Jadámková (učo 380420) Marxismus a jeho feministická kritika Věda se stejně jako ideologie opírá o paradigmata. Ta jsou v průběhu vědeckých revolucí nahrazována stále novějšími a novějšími, kdy starý způsob myšlení střídá nový. K paradigmatu, jako souboru určitých názorů, patří i metodologické postupy, kterými se vědci i nevědecká veřejnost snaží docílit stanoveného cíle. Podle Thomase S. Kuhna, který uvedl pojem paradigma do teorie o vědě[C1] , je paradigma nutné pro praktičnost ve vztahu vědce a vědy: „Když vědec může přijmout paradigma jako zaručené, …nepotřebuje ospravedlňovat každý koncept, který uvedl.“ [Kuhn in Disman 1993: 13] [C2] Z této citace je patrné, proč některé názory ve vědách a ve veřejném diskursu zůstávají i po několik generací. Vědci sami se je nesnaží zkoumat a popírat jejich objektivitu, ale pouze se o ně „opírají“ a slepě je reprodukují svým posluchačům a dalším vědcům. Marxismus stejně jako jakákoli jiná ideologie v historii vznikl vědeckou revolucí,[C3] kterou vyvolaly názory Karla Marxe v jeho trojdílné práci nazvané Kapitál. První díl Kapitálu vyšel již v roce 1867, zatímco ostatní dva díly byly vydány Friedrichem Engelsem až po smrti Marxe. Kapitál je základním dílem celého socialistického odboje dělníků proti jejich utlačovatelům neboli jejich zaměstnavatelům, vlastníkům firem[C4] . „Kapitál vyjadřuje společenský vztah, od něhož se odvíjí celá povaha moderní společnosti. … asymetrie v postavení vlastníka a nevlastníka v procesu výroby. “ [Keller 2005: 101] Karel Marx ve svém díle ukazoval, že zaměstnavatel si od dělníka bere část práce, která není dělníkovi zaplacena a tím na jeho úkor bohatne. „Jedním z ústředních motivů celého Marxova díla je analýza fenoménu odcizení.“ [Keller 2005: 109] Jedná se o problém, že dělníkům je odcizena práce, kterou sami vyrobili, a potom se tedy jejich vlastní činnost stává neosobní, jdoucí mimo člověka samého. Analýza tohoto pojmu nakonec přerostla v analýzu zbožního fetišismu, který znamená, že věci vládnou lidem a ne lidé jim[C5] . [Keller 2005: 109] Marx se ovšem hlavně proslavil svojí teorií třídního boje, tedy boje mezi třídou vlastníků a třídou dělníků neboli proletářů. Názory Marxe dále silně propagoval a rozvíjel Friedrich Engels, se kterým Marx napsal dílo Manifest komunistický strany, který vyšel v roce 1848. [Keller 2005: 98] Klasická sociologie a její názory vedla mnoho feministických myslitelů k tomu, že se začali zabývat socializací žen a dokazováním toho, že „… jsou právoplatnými aktéry na sociálním poli a účastní se všech klíčových aspektů života…“ [Harrington 2005: 318] Mnozí vědci se začali zabývat také těmi aspekty života, které byly (a v mnoha případech stále jsou) považovány za přirozené, dané biologicky a geneticky. Jako je tomu například u biologické reprodukce či druhů práce přiřazovaných ženám, kdy jsou práce spojeny s reprodukcí společenského řádu, předáváním znalostí nebo pečovatelstvím. Zároveň s tím se začalo uvažovat o tom, že ženy pociťují odcizení na pracovišti stejně jako muži a o jejich třídním zařazení, které se až do přelomových šedesátých a sedmdesátých let minulého století odvíjelo od postavení nejbližšího muže - otce či manžela. [Harrington 2005: 318-319] Vztahy mezi marxismem a feminismem se odvíjely hlavně od vztahu domácích prací a prací placených v zaměstnání. „Objevily se snahy přidělit domácí práci směnnou hodnotu i nadhodnotu … Byl to tedy pokus chápat domácí práci jako důležitý prvek systému fungujícího kapitalismu.“ [Harrington 2005: 319] Feministky a feministé kritizovali marxismus převážně za to, že zcela opomíjel domácí práce a nebral je jako právoplatné práce a uvažoval o ženách pouze jako o někom, kdo je doma a je závislý na muži, který pracuje a živí je. O tyto kritiky se také opíraly názory na nutnost toho, aby byly za práce v domácnosti přebírány mzdy jako za práce v zaměstnání. [Harrington 2005: 319-320] „Jiný směr argumentace (proti marxismu - pozn. autorky) měl podobu zpochybňování ideologie užívané při vytváření nerovnosti a mocenských vztahů mezi muži a ženami.“ [Harrington 2005: 320] První, kdo se tímto tématem zabýval byla Michèle Barrettová. Ta vyslovila základní teorii o tom, že nerovnost žen a jejich útlak není produktem kapitalismu, nýbrž vznikal v historickém vývoji. Dále zdůraznila, že není dobré podceňovat roli ideologie. Pokusila se o přehodnocení ideologie, čímž vytvořila „živnou půdu“ pro další teoretické debaty kolem identity a kapitalistické společnosti. [Harrington 2005: 320] Podle Barretové je nerovnost žen díky ideologii domácnosti a rodiny, kde je rodina a domov sférou, odkud vycházejí vztahy nerovnosti a útlaku ve veřejné sféře. V rodině je žena závislá na muži jako na zaopatřovateli rodiny. Podle Barrettové kapitalismus pouze tento „starý“ model domácnosti a rodiny ustálil a dal mu ospravedlnění. Barrettová se vyjádřila tak, že „pouze skrze analýzu ideologie a její úlohy při vytváření genderově zbarvené subjektivity můžeme objasnit touhy žen i mužů reprodukovat tytéž rodinné struktury, jež nás utiskují.“ [Barrettová in Harrington 2005: 320]. Barrettová stejně jako řada dalších autorek a autorů poukazovala na zaměření marxismu pouze na muže a jejich výdělečnou práci, čímž byl zcela popírán přínos žen pro společnost a jejich role se odsouvala do pozadí. Literatura: 1. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. Praha : Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 8070668229. 2. KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Vyd. 2. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2005. 529 s. ISBN 8086429520. 3. HARRINGTON, Austin. Moderní sociální teorie : základní témata a myšlenkové proudy. Vyd. 1. Praha : Portál, 2006. 495 s. ISBN 8073670933. ________________________________ [C1]Teorie vědy [C2]Cituje v oblých závorkách. [C3]Silné tvrzení. I nacimsu nebo třeba fašismus vznikly také vědeckou revolucí? [C4]Pokud píšeme o nějaké teorii je vhodné psát v jejích termínech – proletariát, buržoazie, vykořisťování atd. [C5]To je velmi zkráceně řečeno..