Michaela Mořická (386163) Metodologie výzkumu genderové problematiky (GEN104) Techniky založené na rozhovoru a jejich využití v gender studies V sociologických vědách se rozhovor (interview) používá jako jedna ze základních výzkumných metod a to především metod kvalitativního výzkumu, neboť jeho využitím získáváme data nenumerické povahy. V technice rozhovoru se prostřednictvím předem zvolených a cílených otázek [C1] dovídáme o dílčím jevu, který je klíčový pro náš celkový výzkum. „Vyžadované informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem. Rozhovor může být prováděn tváří v tvář nebo telefonicky“ – viz dále (Disman 1993: 124). Volné rozhovory, stojící jako protiklad připraveného dotazníku, nemají jasně dánu strukturu a mnohdy mají podobu volného vyprávění subjektu (Hendl 2008: 164). [C2] Vedení rozhovoru vyžaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu. Otázka v interview je stimulem pro generování odpovědi respondentem. Způsob, jakým je otázka formulována, patří mezi nejdůležitější prvky, které určují, jak bude respondent odpovídat. Otázky v kvalitativním interview by měly být skutečně otevřené, neutrální, citlivé a jasné (Hendl 2008: 169). Miroslav Disman se ve své knize Jak se vyrábí sociologická znalost zaměřuje na obor použití techniky rozhovoru, přičemž vychází z charakteru zkoumaných jevů, charakteru akce a vnějších faktorů. Definuje rozhovor jako nákladnou techniku sběru informací vyžadující spolupráci dosti velkého počtu zainteresovaných osob. Uvádí také, že anonymita výzkumu není pro respondenty dostatečně přesvědčivá a zmiňuje i podstatný fakt, že rozdíly mezi tazateli a rozdíly v jejich chování mohou vyvolat „interviewer bias“ – jedná se tedy o velmi subjektivní záležitost, což není při objektivním sběru dat žádoucí (Disman 1993:141). Tato problematika může být velmi výrazná na poli genderových studií, neboť předmětem jejich výzkumů jsou velmi často kontroverzní otázky a témata, potencionální respondent může být tedy velmi lehce ovlivněn tazatelem. Tazatel ne vždy působí neutrálním dojmem a jím kladené otázky mohou být snadněji sugestivní. Vyhnout se zkreslení vyvolaných přítomností tazatele lze za pomocí telefonického interview,[C3] kterému bych se chtěla v této práci podrobněji věnovat. Tento typ sběru informací má mnoho výhod – ekonomicky je nákladnější než rozesílaný dotazník, ale naopak levnější než rozhovor tváří v tvář a jeho návratnost je výrazně lepší než např. u dotazníku[C4] . Telefonní rozhovor také dokáže zamezit nepříjemnému fenoménu, vynechání odpovědi na určité otázky[C5] . Jeho nejvýraznějším přínosem je ale bezesporu přesvědčivější anonymita – kontakt je omezen na hlasovou komunikaci a následné „inetrviewer bias“ je slabší. Bohužel je rozmach této techniky v současnosti brzděn obtěžujícím a mezi respondenty nepopulárním tele-marketingem. Tuto situaci lze kompenzovat dopisem vybranému tazateli[C6] , ve kterém na výzkum upozorníme. V dnešní době existuje také celá řada programů pro telefonní interview s pomocí počítače (tzv. CATI). Mezi jeho výhody patří nejenom technická logistika, ale i fakt, že program umožňuje měnit náhodně pořadí otázek [C7] a minimalizovat tak zkreslení a jeho největší výhodou a důvodem jeho rychle rostoucí popularity je možnost aplikace náhodné volby telefonních čísel – je tedy vhodně zajištěn náhodný vzorek [C8] (Disman 1993: 145-147). V souvislosti s tímto problémem, vyjádřilo v 90. letech mnoho feministických autorek nesouhlas s charakteristickou feministickou metodologií[C9] . Myšlenka, že je sociální výzkum ovlivněn hodnotami a předsudky výzkumníků, je pro feministické autorky nezvyklá [C10] – specifická mužská předpojatost v sociálním výzkumu je tedy důležitým bodem feministické kritiky. Feministická metodologie dává důraz na nehierarchický přístup k výzkumným subjektům a apeluje na využívání technik kvalitativní metodologie (O´Conneli Davidson, Layder 1994: 125-126). Mnoho výzkumů založených na interview se využívá ke zjištění toho, jak respondenti vnímají určité věci. Ale nakolik je správná domněnka, že lidé připisují svým zkušenostem jediný význam (Silverman 2005:47)? Tento problém má úzkou vazbu s vnímáním genderových stereotypů a nerovností ve společnosti obecně. Tím se dostáváme k otázce, jak lze techniky založené na rozhovoru využít v gender studies. V genderových studiích se velmi často používá dotazníková metoda[C11] – zjišťuje se právě názor a pohled obyvatelstva. V nedávné době proběhly na poli genderových studií např. tyto výzkumy: Postoje mladých lidí k problematice rovnosti žen a mužů (2008), Gender audit of the EU pre-accession funds (1999-2004) nebo Role rovných příležitostí pro ženy a muže v prosperitě podniku: závěrečná zpráva z průzkumu (2005) (genderstudies.cz 2008).[C12] Závěrem bych ráda upozornila na akci Gender – problém profese a výzkumu v humanitních vědách, která proběhla v Praze v listopadu 2008. Jedná se o projekt badatelské sítě Cliohres, která řešila sociálně-vědní výzkum aplikující genderovou perspektivu. Diskuse se vztahovala k různým aspektům výzkumu genderu i genderové problematiky ve vztahu k pracovnímu uplatnění ve společenských vědách. Další diskuze byly zaměřené na problematiku výzkumu společenských procesů optikou společenského postavení podmíněného genderem, které byly organizované v šesti sekcích, a to na chronologickém principu od starověku do současnosti. Cílem těchto seminářů je sledovat výstupy plánovaného výzkumu a rozvíjet je v diskusi a výsledky připravit pro publikaci (Klusáková 2009). [C13] Použitá literatura: Disman, Miroslav. 1993. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Univerzita Karlova. Gender Studies. 2008 [online] [cit. 03. 05. 2011]. Publikace - výzkum. Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/publikace/vyzkum.shtml. Hendl, Jan. 2008. Kvalitativní výzkum – Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. O´Conneli Davidson, Julia, Derek Layder. 1994. Methods Sex and Madness. London: Routledge. Silverman, David. 2005. Jako robiť kvalitativný výskum. Praktická príručka. Bratislava: Ikar. Klusáková, Luďa. 2009. „Gender – problém profese a výzkumu v humanitních vědách“ Ženy a věda [online] [cit. 03. 05. 2011]. Dostupné z: http://www.zenyaveda.cz/html/index.php?s1=1&s2=8&s3=1&s4=1&s5=0&s6=0&m=1&typ=clanky&recid_cl=2331. ________________________________ [C1]Všechny otázky nejsou předem připravené. Vyplývají v průběhu rozhovoru. [C2]Celý tento odstavec nerozlišuje přesně danými termíny, o kterém typu rozhovoru mluví – zda o standardizovaném používaném v kvantitativním výzkumu nebo nestandardizovaném nebo polostandardizovaném používaném v kvalitativním výzkumu. [C3]Proč zrovna totmuto, když v nadpise píšete o technikách rozhovoru… [C4]U zaslaného dotazníku! [C5]Pokud dotazování není prováděno CATI metodou, nemůže být zaručeno přeskočení otázky ze strany tazatele. [C6]respondentovi [C7]otázky jsou stanoveny vždy ve stejném pořadí, není možné je měnit. [C8]Náhodný vzorek respondentů disponujících telefonní linkou. [C9]Co je to charakteristická feministická metodologie? [C10]NŽe výzkum není ovlivněn je pro feministické výzkumníky nezvyklé? To bych rozhodně netvrdila! [C11]Rozhodně častěji se však využívá kvalitativní metody [C12]Nesprávná citace. Mělo by být: (Gender Studies 2008) [C13]Každý odstavec by neměl končit citacemi!