Ústřední knihovna FSS MU Brno
424C735705
DOMACiNÁSILIVČR
(EFEKTIVNOST PRÁVNÍCH NOREM ČR
POSUZOVANÁ VZHLEDEM K CÍL! OCHRANY SPOLEČNOSTI
PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM)
Mgr. Markéta Huňková, JUDr. Jiřina Voňková, CSc. 2004
4240735705
REVIZE 2008
Joštova 10
60200 B*»°   <s>
© Mgr. Markéta Hunková, JUDr. Jiřina Voňková, CSc, 2004
PRÁVNÍ STAV K 1. 6. 2004
Základem íéto publikace je aktualizovaná a v dílčích bodech upravená disertační práce Huňkové, M.: K některým otázkám právního postavení žen v ČR (Efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácim násilím), Masarykova univerzita v Brně, Právnická fakulta, Katedra právní teorie, 2003
Autorské vedení:
Markéta Huňková
Oponentské posudky vypracovaly:
doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc. JUDr. Marie Vanduchová, CSc.
Zvláštní dík náleží:
JUDr. Pavlu Hungrovi, CSc. JUDr. Markétě Šedové Mgr. Radce Macháčkové Mgr. Andrei Rezkové a Mgr. Marii Lienau
3
Obsah (Huňková).....................................................,.................................4
Úvod (Huňková).........................................................................................9
1. Efektivnost právních norem (Huňková)........................................... 12
1.1  pojem efektivnost právních norem.......................'........................ 12
1.1.1  Základni vymezení pojmu..................................................... 12
1.1.2  Další upřesnění pojmu efektivnost....................................... 16
Realizace versus efektivnost právní normy............................. 16
Efektivnost instrumentální versus efektivnost symbolická..... 17
Otázka efektivnosti právní normy
v jednotlivých etapách její existence....................................... 18
Vzájemný vztah efektivnosti práva a efektivnosti
jeho jednotlivých složek.......................................................... 19
1.2  Metody hodnocení efektivnosti práva..........................................20
Metody empirické sociologie...................................................21
Metody sociální psychologie...................................................23
Komparace práva.....................................................................25
Heuristické metody..................................................................26
Exaktní metody........................................................................27
1.3  Předpoklady efektivnosti práva.....................................................28
1.3.1  Tvorba práva........................................................................28
Aspekt kvality a stability právní normy...................................29
Stimul efektivity.......................................................................29
Aspekt vědeckosti....................................................................29
Morálně politický soulad.........................................................30
Historické kontinuum...............................................................30
Normativní soulad....................................................................30
Legislativně-technický aspekt..................................................31
Jazykový a interpretační stimul...............................................31
Systematický aspekt.................................................................31
Finanční aspekt........................................................................32
1.3.2  Realizace práva....................................................................32
Předpokládaná frekvence využívání
a dodržování právní normy.......................................................33
Kvalitní činnost orgánů, které právní normu realizují............33
Soulad obsahu právní normy s právním vědomím jednotlivce a spoiečenských skupin........,...................................................34
Uplatňování principů zákonnosti.............................................34
Překonávání deformací právního vědomí...............................35
Dostatečná znalost příčin porušování právních norem...........35
2. Domácí násilí - stanovení definice
a základní rozbor zkoumaného jevu (Huňková)....!.........................36
2.1  Vymezení pojmu domácí násilí.....................................................36
Terminologie užívaná v mezinárodních právních dokumentech, vnitrostátních zahraničních právních úpravách a odborné
literatuře...................................................................................38
í    2.1.1 Násilí uvnitř rodinného kruhu..............................................43
-    2.1.2 Domácí násilí........................................................................44
2.1.3 Násilí na Ženách v intimních vztazích..................................45
2.2  Charakteristika jevu......................................................................47
2.2.1  Teoretické, výklady příčin domácího násilí..........................47
'    .Psychiatrické modely...............................................................49
Teorie cyklického násilí...........................................................50
i     Sociologické výklady...............................................................51
Feministické teorie...................................................................51
2.2.2  Specifika a formy domácího násilí.......................................53
Specifika domácího násilí........................................................53
Formy domácího násilí............................................................ 58
2.2.3  Osobnost násilníka, osobnost oběti domácího násilí,
násilný vztah.............................................................................60
Osobnost násilníka...................................................................60
Osobnost oběti.........................................................................64
Násilný vztah............................................................................69
2.2.4 Náhled České společnosti na domácí násilí.........................71
Sekundární viktimizace obětí domácího násilí........................73
2.3  Četnost výskytu domácího násilí ve společnosti..........................76
2.3.1 Výsledky některých výzkumů zaměřených na rozpoznáni četnosti domácího násilí ve společnosti
provedených v zahraničí..........................................................77
USA..........................................................................................78
Finsko.......................................................................................79
Švédsko....................................................................................80
Nizozemí..................................................................................81
Velká Británie...........................................................................81
Slovenská republika.................................................................82
5
Některé další výzkumy zaměřené na zjištění
počtu týraných žen v heterosexuálních vztazích....................83
j.;. 2.3.2 Výsledky některých výzkumů provedených v ČR.................86
*           Mezinárodní výzkum násilí na ženách.................................... 89
2.4 Klientky Poradny pro ženy v tísni v roce 2000-200! - vlastní
výzkum charakteru případů domácího násilí..........................91
3. Efektivnost právních norem chránících oběti domácího násilí v ČR (Huňková, Voňková)...................................................................96
3.1  Základní práva a svobody - rámec
z něhož je třeba vycházet (Huňková, Voňková)............................96
3.2  Efektivnost ustanovení trestního práva (Huňková, Voňková)......98
V 3.2.1 Trestní právo hmotné............................................................98
s         Vymezení pojmu násilí v českém právu..................................99
Efektivnost ustanovení trestního práva hmotného................ 101
3.2.2  Trestní proces...................................................................... 105
3.2.3 Reakce obětí vztahových deliktů (Voňková)....................... 1 !0
3.3  Efektivnost ustanovení týkajících se policie (Huňková)............ 113
3.3.1  Zákon o policii.................................................................... 113
3.3.2 Zákon o obecní policii........................................................ 117
3.4   Efektivnost ustanovení zákona
o přestupcích (Huňková, Voňková)........................................... 318
3.5  Efektivnost ustanovení občanského práva (Huňková)............... 120
3.5.1  Občanské právo hmotné..................................................... 122
3.5.2  Občanské právo procesní................................................... 129
3.6  Efektivnost norem převážně rodinného práva
(Huňková, Voňková).............................................................. 136
3.7  Efektivnost dalších právních možností (Huňková, Voňková).... 154
3.8  Stručný přehled nejzásadnějších legislativních podnětů v boji proti domácímu násilí v ČR od roku 1995 do roku 2003 a zhodnocení jejích efektivnosti (Huňková, Voňková).................................... 155
4. Komparace tuzemské a zahraniční právní úpravy v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím (Huňková).............................. 162
4.1  Právní ochrana společnosti před domácím násilím v zahraničí..... 162
4.1.1  Policejní intervence..............„............................................ 164
4.1.2  Občansko-právní instituty.................................................. 168
4.1.3  Trestně-právní instituty...................................................... 171
4.2 Komparativní podněty pro Českou legislativu............................ 173
5.  Cesty ke zvýšení efektivnosti české právní úpravy
(Huňková, Voňková)......................................................................... 178
5.1  Základní práva a svobody (Huňková, Voňková)......................... 179
5.2  Trestněprávní normy (Huňková, Voňková)................................ 181
5.2.1  Trestní právo hmotně...............................'........................... 181
5.2.2  Trestní právo procesní........................................................ 182
5.3  Normy upravující úlohu policie (Huňková)............................... 183
5.4 Zákon o přestupcích (Huňková, Voňková).................................185
5.5  Občanské právo (Huňková)......................................................... 185
5.5.1  Občanské právo hmotné..................................................... 185
5.5.2  Občanské právo procesní................................................... 186
5.6  Rodinné právo (Huňková, Voňková).......................................... 187
6.  Význam prevence při ochraně společnosti
před domácím násilím (Huňková)................................................. 189
6.1  Osvětové kampaně, výchovné programy, prevenční projekty ... 189
6.1.1  Inspirace ze zahraničí........................................................ 192
Edingburská kampaň.............................................................. 192
Mnichovská kampaň - „Aktivně proti domácímu násilí"..... 193
Finský projekt prevence násilí na ženách
z období 1998-2002............................................................... 193
Berlínský intervenční projekt proti domácímu násilí ........... 194
Slovenská kampaň - „Piata žena"......................................... 195
6.1.2  Česká cesta......................................................................... 196
Některé aktivity inscenované ze strany státu (informační kampaň
vlády, kulaté stoly, Aliance proti domácímu násilí).............. 196
Kampaně realizované neziskovými organizacemi ................ 198
6.2  Přímá specializovaná pomoc určená obětem domácího násilí... 199
6.2.1  Model poskytování služeb obětem domácího násilí specializovaným centrem.......................................................201
6.2.2  Doporučení EU pro ženské domovy...................................203
Závěr (Huňková)....................................................................................205
Prameny .......................................«-.......................................................210
Summary................................................................................................230
Přílohv     ................................................................................................234
Příloha č. 1 -- Mezinárodní závazky využitelné
v boji proti domácímu násilí ~ výběr.....................................234
Príloha č. 2 - Dotazník klientek Poradny
pro ženy v tísni v roce 2000-2001.........................................235
O autorkách...........................................................................................240
7
i      j
h
Zejména poslední dobou se v souvislosti s postupnou detabuizací a otevíráním tématiky domácího násilí České společnosti objevuje problém nedostatečné ochrany jeho obětí a s tím spojená čím dál palčivější potřeba vhodného legislativního zohlednění tohoto negativního jevu s cílem efektivně jej potlačit. Dosud provedené kroky na tomto poli však byly provázeny poměrně značnými rozpaky na straně českých legislativců odvíjejícími se především od nízkého a negativními stereotypy zatíženého obecného povědomí o tomto jevu.
Téma této práce jsme si zvolily především pro jeho nesmírnou aktuálnost v současné době.
K dalším důvodům potom patří fakt, že se předmětné problematice ve své praxi intenzivně věnujemejiž více než šest let. Problém domácího násilí jsme měly možnost poznat z několika profesních úhlů pohledu a domníváme se, že se tak stalo skutečně do hloubky. Vyřešení otázky efektivního potlačení domácího násilí vnímáme ve světle nabytých zkušeností pro moderní společnost, jež respektuje lidská práva, jako nesmírné důležitý a v oblasti porušování kategorie tzv. ženských práv v ČR dokonce jako stěžejní cíl.
Základním kriteriem, z něhož vycházíme při stanovení definice domácího násilí a tím i výchozího bodu naší práce, je existence násilí v intimním vztahu (kterým chápeme rodinný, partnerský či obdobný vztah) mezi agresorem a jeho dospělou občtí, přičemž pod pojem obdobný vztah, který vnímáme flexibilně, řadíme např. vztah bývalých manželů nedávno rozvedených, ale žijících Í nadále v jednom bytě. Termínem „dospělá osoba" rozumíme osobu zletilou. Jako důležitý fakt pro rozvinutí našich úvah bereme v potaz rovněž skutečnost, že obětmi tohoto druhu násilí jsou v majoritní většině případů ženy.
Pomoc poskytovaná státem v boji proti domácímu násilí v celé šíři.svého spektra potom zahrnuje všechny instrumenty a garance - jeho kriminalizací počínaje, přes komplexní právní systém ochrany oběti, finanční zastřešení organizací pomáhajících obětem eliminovat následky domácího násilí, až po ruku podanou pachatelům v podobě nejrůznějších terapeutických programů a podpůrných řešení.
Zajeden ze základních cílů této práce jsme si stanovily přinést základní poznatky o domácím násilí, protože jen dokonalé poznání příčin, charakteristiky a zákonitostí vývoje tohoto negativního společenského jevu umožní jeho správné legislativní a konečně i následné aplikační uchopení.
9
Jako hlavní cíl práce jsme si určily teoretickoprávně zhodnotit stávající právní úpravu ČR z hlediska efektivnosti poměřované cílem ochrany společnosti před domácím násilím a pomocí komparace se zahraničím a všech poznatků nabytých o předmětném jevu zformulovat podněty vedoucí ke zvýšení sledované efektivnosti. Pokud na některých místech této práce přistupujeme k pozitivněprávnímu rozboru dílčích otázek, činíme tak zejména s ohledem na majoritní cílovou skupinu, které je tato publikace určena - tedy na skupinu soudců aplikujících právo.
S přihlédnutím k nesmírnému rozsahu, který toto téma pokrývá, jsme však byly nuceny volit a svoje úsilí zaměřit k výsledku vypracování pouze podle našeho názoru nejdůležitějších poznatků předmětné tématiky se týkajících za současného vědomí toho, že vypracování komplexního a detailního rozboru je z hlediska účelnosti a dále zejména přehlednosti jeho zpracování nereálné.
Uchopení tohoto obtížného tématu se může ubírat různými cestami. My jsme si vedle již zmiňované metody komparace vybraly i metodu dokumentační (důvodem je vypovídací hodnota samotných fakt a materiálů) a dále metodu syntézy a analýzy. V neposlední řadě využíváme Í metodu dotazování (konkrétně formou dotazníku self-report). Dlužno však podotknout, že vzhledem k nedostatku kvalifikované literatury a nesystematičnosti.pojetí dostupných materiálů se dané téma zpracovávalo jen velmi nesnadno.
Práce nazvaná „Domácí násilí v ČR z pohledu práva (Efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím)" je členěna do šesti kapitol.
První kapitola nesoucí název „Efektivnost právních norem" je věnována zejména vymezení pojmu efektivnost, metodám jejího hodnocení a v neposlední řadě rovněž předpokladům efektivnosti.
Ve druhé kapitole pod titulem „Domácí násilí - stanovení definice a základní rozbor zkoumaného jevu", kterou pokládáme za jednu ze stěžejních částí této práce, se zabýváme nejdříve otázkou užívané terminologie a posléze i samy definujeme domácí násilí, násilí v rodině a násilí na ženách v intimních vztazích. Domácím násilím chápeme jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu. Dále přinášíme poznatky o charakteristice předmětného jevu. Předkládáme základní nástin teoretických výkladů příčin domácího násilí, specifika a formy tohoto jevu, krátkou anotaci psychologického profilu oběti, násilníka a vývoje násilného vztahu, zmiňujeme však i způsob, jakým je na domácí násilí pohlíženo
10
ve společnosti a otázku sekundární viktimizace jeho obětí. Tato kapitola však obsahuje i svoji empirickou část v podobě přednesených informací o výsledcích některých výzkumů zaměřených na rozpoznání četnosti domácího násilí ve společnosti a také o výsledcích vlastního výzkumu o charakteru případů násilí na ženách v intimních vztazích.
V  třetí kapitole nazvané „Efektivnost právních norem chránících oběti domácího násilí" hodnotíme stávající právní úpravu v ČR z hlediska toho, do jaké míry naplňuje cíl ochrany společnosti před domácím násilím. V této kapitole však posuzujeme z hlediska efektivnosti rovněž nejzásadnější legislativní podněty inscenované v boji proti domácímu násilí v ČR od roku 1995, kdy byl podán první z nich, do roku 2004.
Ve čtvrté kapitole s názvem „Komparace tuzemské a zahraniční právní úpravy v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím" přinášíme nástin základních právních způsobů, jakými je domácí násilí potíráno v zahraničí. V centru naší pozornosti se ocitly především ty právní instituty, které mohou sloužit jako inspirace pro české prostředí.
Pátá kapitola obsahuje pod titulem „Cesty ke zvýšení efektivnosti české právní úpravy" souhrn našich postřehů ke změnám právního řádu.
V šesté kapitole s názvem „Význam prevence při ochraně společnosti před domácím násilím" poukazujeme na skutečnost, že velkou roli v efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím sehrává na Čelním místě dostatečná informovanost odborné i laické veřejností, jež je realizována zejména prostřednictvím výcvikových programů, informačních kampaní, vzdělávacích akcí apod. Dále se v této kapitole zabýváme i sekundární prevencí před tímto negativním jevem včetně formulace představy o koncepci a fungování centra poskytujícího systém komplexní následné péče obětem domácího násilí.
Na závěr bychom pouze rády zdůraznily, že ani důsledné změny v právním rámci a dostupnost kvalitní následné péče nesníží nikterak výrazně počet obětí domácího násilí, nedojde-li současně ke změnám ve společenských vztazích. Tato práce může z tohoto úhlu pohledu sloužit jen jako pokus stanovit jeden z ukazatelů možného směru vedoucího k jejích kultivaci. V oblasti potírání domácího násilí se tato práce snaží rozšířit stanovené obzory, avšak praktické kroky na cestě změn jako ani žádná jiná teoretická práce učinit nedokáže.
11
1. EFEKTIVNOST PRÁVNÍCH NOREM
1.1 Pojem efektivnost právních norem
1.1,1 Základní vymezení pojmu
Jako český ekvivalent termínu efektivnost (dále též „efektivita") můžeme ve slovnících nalézt slovo „účinnosť1.1 V právnické terminologii však tyto dva pojmy ztotožňovat nelze.
„Účinnost právní normy označuje časovou působnost, tedy stav začínající od zákonodárcem stanoveného okamžiku, kdy platná právní norma (publikovaná ve Sbírce zákonů) způsobuje právně významné (relevantní účinky), tzn. kdy je závazná pro chování účastníků právních vztahů."2
Efektivnost právní normy se obecně chápe jako „vztah mezi faktickým výsledkem jejího působení na společenské vztahy a cíli, respektive hodnotami, sledovanými právní normou".5 Označuje „poměr mezi skutečně dosaženým výsledkem realizace právní normy a cílem jejího vydání, její tvorby ".4
Řečeno jinak - efektivnost práva bývá charakterizována jako „společensky cílené rezultativní působení práva".5
V tomto kontextu je nutno poukázat na souvislost efektivnosti právní normy a těchto navzájem propojených prvků:
A)       cíl vydání právní normy (cíl působení právní úpravy),
B)       právní norma jako prostředek realizace tohoto cíle
C)       a výsledný stav (jenž je hodnocen na základě hlediska dosažení cíle).6
1 Pala, K. a Všianský, J.: Slovník českých synonym, první vydání, Praha, Nakladatelství Lidové
noviny, 2000, str. 372
2 Hungr, P. a koi.: Sociologie práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992,
str. 75 1 Veverka, V. - Boguszak, J. a Čapek, J,: Základy teorie práva a právní filozofie, první vydáni,
Praha, CODEX, 1996, str. 74 J Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992,
str. 75 s Harvánek, J. a kol.: Teorie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita Brno, 1998,
str. 170 6 Více napr. Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v BrnČ,
1992, str. 75
12

Ad. A) CÍL VYDÁNÍ PRÁVNÍ NORMY
Cíl vydání právní normy rovná se ideální představě žádoucího, očekávaného výsledku spojeného s významem, obsahem a působením právní normy.
Z hlediska struktury práva, které je složeno z právních odvětví, právních institutů a právních norem a z hlediska struktury normativního právního aktu může být cíl vyjádřen:
•          v ústavních zásadách,
•          v obecných ustanoveních či v obecné části normativního právního aktu,
v ustanoveních normativního právního aktu, kterými je vymezován rámec právního institutu,
•          v konkrétních ustanoveních normativního právního aktu.7 Různý stupeň obecnosti cíle je dán různým stupněm obecnosti právní
normy.
Právo samo potom vystupuje jako jeden ze společenských cílů. Jeho role v komplexu všech těchto společenských cílů spočívá v napomáhání jejich realizace.8
Ad. B) PRÁVNÍ NORMA JAKO PROSTŘEDEK REALIZACE CÍLE
Počátek působení právní normy jako prostředku dosažení stanoveného cíle leží v momentě vzniku právní normy. Státem stanovená a uznaná forma práva nese název nonnativní právní akt.9
Každý normativní právní akt se vyznačuje určitou věcnou, Časovou, osobní a prostorovou působností.
Logickou strukturu právních norem tvoří: hypotéza (podmínky realizace normy), dispozice (vlastní pravidlo chování) a sankce (následky v případě nezachována normy).
7 Více tamtéž
s Vice napr. Weinberger, O.: Norma a instituce (Úvod do teorie práva), první vydání, Brno, Masarykova univerzita, 1995, str. 3-34, 67-68; Weinberger, O.: Filosofie, právo, morálka, první vydání, Brno, 1993; Kantorowicz, H.: The Definition of Law, 1 -st ed., London,
Cambridge, 1958 ' Vice napr. Krecht, J.: Normativní regulace, první vydání, Praha, 1997; Weinberger, O.: Norma a instituce (Úvod do teorie práva), první vydání, Brno, Masarykova univerzita, 1995
13
Není pravidlem, že hypotéza, dispozice a sankce musí v textu normativního právního aktu tvořit jeden celek, právě naopak - hypotézy a sankce bývají často součástí více normativních právních aktů.10
Má-li být právní norma kvalitně (v souladu se svým cílem) aplikována, ie nutno držet se jejího správného, systematického výkladu (interpretace).11
Ad. C) VÝSLEDNÝ STAV PŮSOBENÍ PRÁVNÍ NORMY
Právo představuje systém příkazů (zákazů a dovoleni), jedná se tedy o systém normativní a zároveň o systém regulativní, neboť jeho účelem je uspořádat společenské vztahy.
Dispozice právní normy vymezuje odpovídající subjektivní práva a právní povinnosti. Jejich využívání a dodržování, tzn. reálné chování subjektů, představuje přímý výsledek působení právní normy. Avšak výsledkem působení právní normy není jen vznik, existence a realizace subjektivních práv a právních povinností. „Chování jednotlivých subjektů v konkrétních právních vztazích ovlivňuje i jejich vztahy k sociálnímu okolí, tzn. vztahy, které přesahují rámec vztahů právních."12 Právní norma .tak dokáže nepřímo, vedle jiných společenských norem působit např. i na psychologický a ideologický vývoj člověka, působí na jeho materiální svět atd.
Poskytnout komplexní výčet výsledků působení právních norem je úkol nesmírně náročný. Pro jeho splnění by bylo potřeba postihnout celou šíři a různorodost spektra jejich mnohdy vnitřně rozporné skladby. O to naléhavěji vyvstává otázka nutnosti stanovení správných kritérií jejich hodnocení.
Vycházím ze závěrů, že výsledky působení právní normy bude vždy žádoucí poměřovat kritérii odvozenými od stanoveného cíle právní úpravy.13 Jako základní varianty výsledků působení právních norem potom lze odvodit: působení právní normy v souladu s cílem právní normy (efekt optimální)
10 Více např. Holländer, P.: Poznámky k pojmu a Štruktúre právnej normy, Právník, 1993, číslo 7;
Veverka, V. - Boguszak, J. a Čapek, J.: Základy teorie práva a právní filosofie, první vydání, Praha, CODEX, 1996, str. 66 a nás!.
11 Více např. Berka, K.: K pojmu interpretace, Stát a právo, 1989, číslo 27; Khol, J.: Interpretační
procesy: podstata, pojetí, užití, Stát a právo, 1989, číslo 27; Kořenský, J.: Právní jazyk, právní komunikace a interpretace, Stát a právo, 1989, číslo 27; Veverka, V. - Boguszak, j. a Čapek, J.: Základy teorie práva a právní filozofie, první vydání, Praha, CODEX, 1996, str. !27 a násl.
1} Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992, sír. 76
13 Více např. tamtéž
14
působení právní normy tak, že vedle výsledků předvídaných vzniknou i výsledky nepředvídané, které mohou, ale rovněž nemusí být v souladu s cílem právní normy (efekt problematický) působeni právní normy v rozporu s cílem právní normy (efekt negativní). Někteří autoři dále uvažují i o situaci, kdy společensky žádoucí výsledek (cíl právní normy) byl dosažen nikoli v důsledku působení právní normy, ale na základě vlivu jiných faktorů. Jedná se potom o tzv. „zdánlivou (fiktivní) efektivitu1'.14
Avšak tento pojem se mi nezdá být nejšťastněji zvolen. Neexistuje-lí totiž příčinná souvislost mezi právní normou a dosaženým společenským efektem, nelze podle mého názoru o efektivitě vůbec uvažovat a tuto právní normuje tak třeba označit bez dalšího za neefektivní.
Negativní efekt působení právní normy signalizuje vždy pochybení v zákonodárné či realizační Činnosti.
Jeho příčinou bývá obvykle nesprávné poznání a zhodnocení společenské potřeby právni úpravy (aspekt gnoseologický), nekvalitní obsah či technika přípravy právní normy (aspekt normativní), nebo absence předpokladů efektivní realizace právní normy (aspekt realizační). i5
Výsledek působení právní normy (právních norem) je přitom možno posuzovat z hlediska vlivu na celou společnost eventuelně z hlediska jejího vlivu výlučně na některé její články.
V tomto kontextu potom dělíme efektivitu právní normy na: obecnou - celospolečenský efekt právní normy zvláštní - efekt právní normy v rámci určitého druhu společenských vztahů speciální - účinky právní normy pouze u jednotlivého adresáta.16
Posuzování výsledků působení právní normy z hlediska stanovených cílů právní normy nemusí být vždy na všech uvedených úrovních shodné. Může tak např. dojít k tomu, že posuzovaná právní norma vyvolá celospolečenský efekt pozitivní, zatímco její speciální efekt bude negativní. Tato možnost vy-
1,1 Více např. Ccpl, V.; K pojmu efektivnosti právních norem, Právník, 1973, číslo 10, str. 897;
Kudrajev, V, N.: EiTektivnosť pravovych norm, první vydáni, Moskva, Juridiě, 1980 h Více např. Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně,
1992, str. 77 '* Vice např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydáni, Brno, Universita J. E.
Purkyné v Brně, 1980, str. 24
15
plývá nejen ze zvláštností jednotlivých úrovni, ale z rozdílného působení velké řady faktorů ncprávních (např. společenské mínění atd.).
1.1.2 Další upřesnění pojmu efektivnost
Z výše uvedeného vypiývá, že efektivnost právní normy můžeme vymezit (zjednodušeně řečeno) jako komplexní pojem, který v sobě zahrnuje souhrn praktických hodnot: účelnost, prospěšnost a ekonomičnost.
Jako efektivní je hodnoceno „působení právní normy dávající výsledek očekávaný, plánovaný z pohledu cíiů a funkcí sledovaného objektu".17
„Právní norma je efektivní, jestliže - velmi zjednodušeně vyjádřeno - svého účelu dosahuje, a v té míře, ve které ho dosahuje".11*
V této kapitole se pokusím pojem efektivnost (efektivita) ještě dále teoreticky rozvinout a naznačit tak alespoň rámcově jeho možnou Šíři a vymezení vůči ostatním termínům, včetně nastínění některých dalších otázek s tímto termínem souvisejících.
REALIZACE VERSUS EFEKTIVNOST PRÁVNÍ NORMY
Někteří autoři zaměňují pojem efektivnost ve smyslu souladu lidského chování s požadavky právní normy (chování subjektu secundum legem) s efektivností ve smyslu dosažení společenských důsledků prostřednictvím právní normy. Za kriterium efektivnosti právních norem se potom označuje poměr mezi četností právem předepsaného a skutečně realizovaného chování.
Chceme-li však oba naznačené významy od sebe oddělit, je namístě používat přesnější a výstižnější pojmy „realizace právní normy" (postihující soulad lidského chování s požadavky normy) a „efektivnost právní normy" (vyjadřující důsledky jejího působení).19
17 Harvánek, }.  a kul.: Teorie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita Brno, 1998,
str. 170 ,K Knapp, V.: Teorie práva, první vydáni, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 35 1,J Haju, P: Efektivnost hospodářského práva, prvni vydání, Brno, Universita J. E. Purkyně v Brač,
1980, str. 24-27; více např. Hůrka, Z.: Efektivita práva a její vliv na společnost In: Plzeňské
rozhovory 2000, první vydání, Plzeň, Magistrát, 2000
16
HS»**"*""
EFEKTIVNOST INSTRUMENTÁLNÍ VERSUS EFEKTIVNOST ~        SYMBOLICKÁ
V kontextu otázky pojmového rozlišení různých druhů efektů, které právni normy vyvolávají, při současné existenci vztahu shody i dílčích protikladů mezi nimi někteří autoři rozlišují mezi tzv. „instrumentální a symbolickou efektivností právní normy".-0
O instrumentální efektivnost právní normy se jedná v případě, že právní norma zapříčinila změny v lidském chování.
Prakticky si rozlišení mezi instrumentální a symbolickou efektivností můžeme demonstrovat například na případu působení právní normy, která má za stanovený cíl boj proti drogové závislosti. Pakliže tato norma vyvolá negativní vztah ke konzumaci drog (či posílí přesvědčení o škodlivosti tohoto jevu) u nekonzumentň, aniž by však rozšíření drogové závislosti omezila (tedy aniž by ovlivnila chování konzumentů drog), jedná se o efektivitu symbolickou. Pokud tato norma vyvolá následek omezení konzumace drog, aniž by však zvýšila přesvědčeni o negatívnosti tohoto jevu (např. vlivem velmi důrazného sankčního aparátu), jedná se o efektivnost instrumentální.
Zjištění vlivu právní normy na názory, postoje a hodnotové orientace jejích adresátů je (pokud se tento vliv neprojevil v lidském chování) v praxi úkol téměř nerealizovatelný. Trvalejší instrumentální efektivnost právní normy však lze přitom očekávat jen tehdy, jestliže se většina respondentů vnitřně ztotožní s jejími cíli.21 Tato teze platí mimo jiné i proto, že neúměrný rozsah právního donucení vyvolává časío nežádoucí negativní důsledky a téměř vždy je potom spojen s nutností vynaložit značné náklady. Proto považuji vzhledem ke sledovanému tématu za nenahraditelné a velmi důležité působení osvětových programů a ovlivňování postojů a přístupu veřejnosti k problematice domácího násilí (podrobněji viz dále kapitola 6.).
211 Více např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. PurkynčvBrně, 1980, str. 27
2! Více např Weinberger, O.: Norma a instituce (Úvod úo teorie práva), první vydání, Brno, Masarykova univerzita, 1995, str. 122-130; Hitngr, P. - Kršková, A.: Psychologické aspekty působení práva, první vydání, Brno, Universita J. E. Purkyně v Brně, 1985; Svoboda, E.: Vůle vnitřní a vide projevená právním činem, prvni vydání, Praha, 1911
17
OTÁZKA EFEKTIVNOSTI PRÁVNI NORMY V JEDNOTLIVÝCH ETAPÁCH JEJÍ EXISTENCE
Fakt, že víiv právní normy na společnost nemusí bezpodmínečně končit společně se zánikem účinnosti právní normy, je jistě žádoucí při zkoumání efektivnosti dané právní normy zohlednit. í nadále totiž mohou přetrvávat některé důsledky takové právní normy např. v té podobě, kdy právní norma ovlivnila trvalejším způsobem lidské chování tak, že k dosažení žádoucího stavu není již nadále nezbytné právní donucení. A rovněž naopak - na společnost může působit v určitém rozsahu i právní norma ještě před okamžikem své účinnosti, např. již v poloze samotného procesu tvorby práva.22
Na základě kriteria platnosti právní normy potom můžeme rozlišovat zkoumání efektivnosti právní normy, která je již v platnosti, a rozlišování efektivnosti právní normy, která se teprve připravuje. Předmětem bádání tak může být (a v praxi tomu tak také Často skutečně je) např. i efektivnost legislativního návrhu.
Hypotetické určování efektivnosti právních norem teprve připravovaných má v praxi své ničím nezastupitelné místo. Vztah mezi efektivnosti platné právní normy a mezi efektivností její chystané změny leží v poznání klíče, že na základě určení efektivnosti platné právní normy je možno odhadovat efektivnost u normy budoucí. A naopak zjištěný stav efektivnosti právních norem lze porovnávat se stavem předpokládaným.
Pravděpodobně nejvhodnější a rovněž zřejmě nejjednodušší bude pro rozlišení efektivnosti právní normy již platné od efektivnosti právní normy teprve připravované využití tradiční terminologie, na jejímž základě je možno efektivnost právní normy dělit z pohledu:
de lege lata (tzn. z hlediska platných právních norem) •         a de lege ferenda23 (toto hledisko směřuje zejména k tvorbě práva
tzn. zjišťuje, které společenské vztahy by měly být regulovány pomocí platného práva a jaký by měl být obsah a způsob právní úpravy, popřípadě zda je právní regulace těch či oněch společenských vztahů vůbec zapotřebí24).
22 Více např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydáni, Brno, Universita J. E.
Purkynč v Brně, ] 980, str. 31 -1 Vice např. Dojčák, P.: Právo a sociológia, první vydání, Bratislava, SAV, 1967, str. 162
18
VZÁJEMNÝ VZTAH EFEKTÍVNOSTI PRÁVA A EFEKTIVNOSTI JEHO JEDNOTLIVÝCH SLOŽEK
Již z prostého logického uvážení vyplývá, že doslovným výkladem pojmu efektivnost právní normy by bylo možno dospět k závěru," že efektivnost každé jednotlivé právní normy je možno hodnotově zkoumat a jako takovou ji j plně postihnout. Právo je však tvořeno zjednotíivých stavebních prvků a na společnost potom působí většinou prostřednictvím z částí složených normativních komplexů. U některé právní normy vytržené z kontextu norem ostatních by bylo dokonce přímo nesmyslné snažit se takto jednotlivě její cíl určovat. Proto někteří autoři jdou ještě dál a v této souvislosti dokonce vyslovují pochybnost „...je-li vůbec možno zkoumat působnost (ve smyslu efektivnost -poznámka M. H.) jednotlivých institucí práva...".25
Jako druhý aspekt této nastíněné otázky mi vyvstává zmínit i tu skutečnost, že normativní text neni schopen sám o sobě vyvolávat kladné společenské účinky. K dosažení těchto účinků (zvažujeme-li výhradně právní faktory a neprávni faktory pro tento účel pomineme) je totiž zapotřebí splnění celé řady mezi sebou navzájem propojených a na sebe působících právních faktoru, např. realizace právních norem v právních vztazích, aparát právního donucení atd.
V některých teoretickoprávních pojednáních je proto (v kontextu výše uvedeného) důsledně protěžován namísto termínu „efektivnost právní normy" jako přesnější a z toho důvodu i vhodnější termín „efektivita práva", který postihuje celkovou výslednici efektivnosti jednotlivých subsystémů práva.21' "
Každý ze subsystémů práva přitom může mít stanovená svoje vlastní kriteria efektivnosti, zároveň je však (pro získání přesného a komplexního obrazu) nezbytné hodnotit tyto subsystémy na základě společných kritérií celkové efektivnosti práva. Hodnota dílčí efektivnosti (např. efektivnost legislativní činnosti) potom spočivá zejména v míře jejího přispění k celkové efektivnosti práva.
2J Vice např, Boguszak, J. a Čapek, J.: Teorie práva, první vydání, Praha, CODEX Bohemia,
1997, str. 20 2> Více např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E,
Purkynč v Brně, ! 980, str. 34 a nás). -"Vice např. tamtéž str. 37 a násl.
19
1.2 Metody hodnocení efektivnosti práva
Jako efektivní je hodnoceno „působení dávající výsledek očekávaný, plánovaný z pohledu cílů a funkcí sledovaného objektu".27
Pojem „vědecká metoda" představuje nástroj poznání, souhrn zvláštních pravidel, kterými je nutno se v procesu poznání řídit, aby byly získány potřebné údaje. Jedná se o základní způsob shromažďování nebo analýzy údajů.28 Souhrn metod potom nese označení „metodologie", přičemž tímto pojmem mohou být označovány rovněž „teoretické poznatky o metodách a jejich užívání"29. Na otázku, která metoda je pro měření (hodnocení) práva tou nejvhodnější, dosud nebyla nalezena uspokojivá odpověď. Někteří autoři se sice pokoušeli ve svých dílech3" více Či méně úspěšně tuto nejvhodnější metodu zjistit a předmětnou otázku jednoznačně zodpovědět, avšak podle mého názoru se ani jednomu z nich toto s přesvědčivostí zatím nezdařilo.
Rozvoj přírodních věd v 19. století a zejména rozvoj věd experimentálních vedl dokonce k myšlence využití pokusu v právu. Přitom zpravidla nešlo o pokus směřující k vědeckému poznání práva, ale o pokus praktický, tj. legislativní, směřující k exaktnímu poznání a tím i k měření efektivnosti práva. Avšak ani v jednom případě nepřesáhla myšlenka pokusu v právu rovinu
37 Harvánek, J. a kol.: Teorie práva, prvni vydání, Brno, Masarykova univerzita Brno, 1998, str. 170
!í Více např. Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v Brnč, 1992, str. 95
-'' Hajn, R: Efektivnost hospodářského právu, první vydání, Bmo, Universita J, E. Purkynč v Brně, 1980, str. 37
'"Jedná se např. o Knapp, V. -Gerloch, A.: Vědecké metody poznán í práva, prvni vydáni, Praha, 1993;Kallab, i.: Úvod ve studiu metod právnických, první vydání, Brno, 1920; Tornsa, B.-Nauka o právních vědách - Základy právní metodologie, první vydání, Praha, 1946; Nikilitiskij, N. I. - Samoščenko, I. S.: Pravqj experiment v soveršenstvovanii zakonodatěstva, první vydání, Moskva, 1988; Borucka - Arctova, M.: Badania socjologiczno-prawne i dogmatika prawa In* Zagadnieniamctodoiogiczncprawoznawstwa, první vydání, Wroclaw, 1982
20
děiíci právně sociologickou literaturu od praxe a pro praktické využití se tak ukázala téměř nevyužitelnou.31
Důvodem obtížného zjišťování a klasifikování efektivnosti právaje mimo
..  • i ta skutečnost, že právo nepůsobí jako jediný regulátor společenského
Cvání lidí (vedle např. morálky, náboženství, módy atd:) a je zatím temer
možné od sebe kvantitativně podíl těchto jednotlivých komponentu odli-
šit."
Výčet metod použitelných pro hodnocení efektivnosti práva jen těžko může být úpiný a konečně není ani cílem této práce. Pokusím se proto zmínit pouze jqich základní nástin a velmi stručnou charakteristiku, aniž bych věnovala podrobnou pozornost rozboru jejich praktické aplikace.
Mezi metody využitelné při hodnocení efektivity práva patří zejména: •         metody empirické sociologie
metody sociální psychologie metoda komparace práva heuristické metody metody exaktní.
METODY EMPIRICKÉ SOCIOLOGIE
Charakteristika a výčet dílčích metod empirické sociologie se liší u jednotlivých autorů. Já jsem použila jako základní rozlišovací kriterium tohoto krátkého pojednání terminologii, která dělí základní metodu shromažďování primárních informací o faktech společenského života na: „pozorování, do-
'Více
ice např. Knapp, V.: Teorie práva, první vydáni, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 35 - oproti tomu částečně oponentní názor přináší Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. Purkyně v Brno, 1980, str. 116-119 2 Více např. Slunéčková, J.: Neprávni normativní systémy, první vydání, Praha, J 978; Weinberger, O.; Filosofie, právo, morálka, první vydání, Brno, 1993
ŕ    21
kumentární studium a anketování".33 Přičemž termín „anketování" nahrazuji z mého pohledu přesnějším termínem dotazování.34
Pozorování -je záměrnou Činností, která předpokládá vymezení objektu a cíle, na který se orientuje. „Pozorující jedinec se zde stává spíše nástrojem pro získávání příslušných údajů, aby vědecké pozorování nebylo individuálně orientované a omezené".35 Za metodu vědeckého zjišťování faktů lze pozorování označit v případech, kdy existují přesné formalizovane postupy (cíl, procedura, fixace zjištěných údajů a jejich soustavná ověřování).
Z hlediska účastníka můžeme rozlišit pozorování nezúčastněné (při němž se výzkumník nestává součástí pozorovaného prostředí např. při zběžném pozorování výslechu oběti domácího násilí na policejní stanici) a zúčastněné (při němž se výzkumník bud1 utajeně či veřejně stává součástí zkoumaného prostředí). Podle způsobu získávání cílené informace potom rozlišujeme pozorování přímé (pozorování zkoumaného jevu se děje přímo v terénu) a pozorování nepřímé (zpracovává sekundární informace zachycené např. v podobě listinných záznamů).36
Pro v této práci sledovaný případ je metoda pozorováni vhodná zejména pro zkoumání efektivnosti práva de lege lata.
Dokumentární studium - představuje klasickou a pro posuzování efektivity práva hojně využívanou metodu, jejímž prostřednictvím se zkoumají společenské jevy na základě oficiálních, osobních či jiných dokumentů. „Informace jsou z dokumentů získávány na základě obsahové analýzy, což je nejúčinnější metoda analýzy písemných dokumentů".37 Dokumentární informací lze v sociologii označit každou informaci, jenž zůstane fixována v tištěném či rukopisném textu, na magnetofonové pásce, na fotografickém nebo filmovém páse.38 Dále by bylo možno za dokumentární informaci ozna-
!! Jadov, A.V.: Sociologický výzkum, první vydání, Bratislava, Pravda, 1977, sir. Miz něj potom vychází i Hajn, R: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. Purkyiiě v Brně, 1980, str. 109
34 Termín „anketa" označuje specifický druh techniky sociologického výzkumu spočívající v pokládání menšího množství otázek samovybraným respondentům. Jak vyplývá z obsahu příspěvků zmiňovaných v poznámce 33, měli autoři na mysli poněkud širší rozsah termínu, který v sobě zahrnuje včtši počet technik sociologického výzkumu, jejichž společným jmenovatelem je kladení otázek,
'-"Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992, str. 98
ib Více např. tamtéž
" Himgr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992 str. 101
!1< Více např. Jadov, A. V.: Sociologický výzkum, první vydání, Bratislava, Pravda, 1977, str. 153
22
•   např informaci zachycenou na CD nosiči, disketách apod. Využiti infor-icní hodnoty obsažené v dokumentech předpokládá odborný způsob jejich ' jJ£l přičemž klíčovou roli v něm hraje výzkumný plán, strukturalizace zjiš-ťwanvch skutečností a rovněž přehledný způsob jejich evidence.
Dotazováním - „lze zjišťovat poznatky o lidském chování, prognózách •jiování v budoucnu i znalosti, zájmy a postoje"39, hodnotové orientace atd. Mezi typicky sociologické metody potom patři takový způsob dotazování, kdy tazatel (výzkumník) sám bezprostředně zkoumané skutečnosti o společenském životě nezjišťuje, ale svěřuje toto zjišťování respondentům. Činnost respondentů je však výzkumníkem usměrňována (prostřednictvím cílených dotazů ve formě dotazníku, cíleného interview apod.) a jednotlivé odpovědi na dotazy jsou následně sumarizovány předem stanoveným způsobem.4"
METODY SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
Právo působí ve společnosti různými mechanismy. Jedním z nich, avšak v literatuře poměrně opomíjený, je mechanismus psychologický.
Právo patří mezi jeden z motivů lidského chování a rozhodování, nikoli však mezi motiv jediný. Tyto ostatní motivy mohou působit v souladu s právem, aie velmi často působí i proti němu. Odlišit, jestli se někdo chová v souladu s právem v úmyslu dodržet právní normu, či jestli tak činí např. na základě morálního přesvědčení, aniž by vůbec právní normu znal, je úkol v praxi téměř nespi nite í ný.41
Právní norma může působit na svého adresáta pouze za předpokladu, že tento disponuje možností volby se podle této normy chovat či nechovat. Tuto možnost můžeme dále dělit na objektivní (tzn. člověk má kauzální možnost zachovat se podle ní, např. zbít či nezbít manželku) a subjektivní (tzn. člověk má způsobilost intelektuálně a volně se rozhodovat).43
Působení práva na lidskou psychiku tak můžeme dělit na preventivní a následné.
" Jungman. B. a Eliáš, J.: Zpráva o výzkumu právní informovanosti čs. občanu, Právník, 1967,
číslo 6, str. 476 In: Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita
J. Ľ. Purkyně v Brně, 1980, str. Ill ,!" Více např. Hungr, R a kol.: Sociologie práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v Brně,
1992, str. 97anásl. 41 Vice např. Hungr, P. a Kršková, A.: Psychologické aspekty působení práva, první vydání, Brno,
Universita J.E. Purkyně v Srně, 1985 Al Knapp, V.: Teorie práva, první vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 37
23
Sociálně - psychologický výzkum umožňuje zjišťovat postoje k prá\u. | Napomáhá nám zejména při odhadu stupně dobrovolné realizace právní nor- -• my a rozsahu míry právního donucení. V tomto kontextu proto může sekun- ; dámě sloužit i při odhadu nákladové stránky efektivnosti práva.
Mezi typické psychologické nástroje ke zjištění postojů k právu patří zejména projektivní testy. Základem jejich konstrukce je úvaha, že „lidské motivy, emoce, hodnoty, postoje a potřeby se promítají do vztahu k vnějším objektům"43.
Tyto testy nacházejí své velké uplatnění zejména v diagnostice psychických abnormit. Tato metoda však v sobě skrývá četná úskalí. Mezi její základní nedostatky náleží sporná objektivita při hodnoceni jejím prostřednictvím získaných výsledků.
Jako další využitelná metoda z palety metod sociální psychologie se jeví metoda hraní rolí. Jde o „kombinaci mikroexperimentální situace, kontrolovaného pozorování i vlastní projektivní techniky".44
Její uplatnění si lze v praxi představit poměrně snadno. (Se svými studenty např. hraji modelovou hru na téma soudního jednání, v němž proti sobě stojí partnerem týraná žena versus její násilnícky partner. Předmětem sporu této dvojice má být určení, komu po rozvodu připadne byt, k němuž jim svědčí oběma právo společného nájmu manželů. Studenti jsou rozděleni na skupiny, přičemž jedna ze skupin představuje právního zástupce ženy, druhá skupina hraje zástupce hájícího právní zájmy muže, další skupina prezentuje soud a zbylí studenti simulují novinářskou obec, která má o případu podat informace veřejnosti. Hra může být dále obohacena o roli svědků apod. či jinak modifikována např. tím, že studenti prezentuji pouze role novinářů, kteří mají za cíl co ncjobjektivněji informovat o soudním jednání, které se před nimi odehrálo. Primárním cílem této hry je vyprovokovat studenty k vyjádření postojů k předmětné právní úpravě. Sekundární cíl této hry, a tím již naznačuji i další možnost využití této metody v praxí, potom představuje edukační záměr směrem k rozvoji právních znalostí studentů).
1 u této metody však platí to, co již bylo uvedeno stran projektivních testů, a to absence pevnějších objektivních kriterií při hodnocení zjištěných reakcí a z toho pramenící značné subjektivní vnosy při hodnocení, které mohou konečný výsledek různými směry deformovat.
í! Jadov, A.V.: Sociologický výzkum, první vydání, Bratislava, Pravda, 1977, str. 2!6 44 Hajtij R; Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. Purkynč v Brně 1980, str. 115
24
K0MPARACE PRÁVA
Termín „komparace" je možno nahradit termínem „srovnání".45 někteří autoři zaměňují termín „komparatistika" (označující srovnávací nfávm vědu) a „komparace" (označující metodu studia právních systémů).46 Srovnávací metoda se v závislosti na předmětu komparace dělí na metodu •rovnání syne (ironického (jejímž předmětem srovnání jsou objekty existující ve stejném Čase) a na metodu srovnání diachronického (jejímž předmětem srovnání jsou objekty ve vývoji, v různých časových etapách).47
Za použití jiného rozlišovacího hlediska je potom možno komparaci rozdělit na makmkomparaci (při níž se srovnávají celé společensky podmíněné tvpy práva tzv. systémy práva) a mikrokomparaci (která se zabývá srovnáváním jednotlivých právních institutů).
Prostřednictvím metody sociologické komparace můžeme zejména dospět ke zjištění, jak se na míře efektivnosti podílejí různé její předpoklady. Hranice sociologické metody právní komparace leží obzvláště ve faktu, že mezi společenským důsledkem a právní normou nemusí vůbec existovat příčinná souvislost, neboť na společenskou realitu zapůsobily jiné skutečnosti, které daný důsledek vyvolaly.
Předmětem komparace dále mohou být i postoje k právu, právní znalosti ü dovednosti především v tom případě, týkají-li se srovnatelných právních úprav. Srovnávat však můžeme i jednotlivé právní jevy, např. organizaci právní výchovy, legislativní proces atd.4S
5 Pala, K, a Všianský, J.: Slovník českých synonym, první vydání, Praha, Nakladatelství Lidové
noviny, 2000, sir. 120 '' Více napr. Harvánck. J. a kol.: Základy právní teorie I., první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brnč, 1992, str. 86; Bogdan, M.: Comparative Law, 1 -st edition, Denventer,
1994 atd. 7 Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. Purkyně v Brně,
1980, sír. 120 18 Více k dílčím problémům např. Kanda, A.: K některým otázkám významu srovnávací metody
pro tvorbu práva, první vydáni, Praha, 1983
- 25
HEURISTICKÉ METODY
Nauka o objevování jako „návodu k systematickému hiedáni pravdy" bývá označována jako heuristika.49 Jak vyplývá z výše uvedeného, tato metoda se neopírá jen o finální poznatky, ale jako hlavní těžiště svého zaměření stanovila hledána těchto poznatků.
U zkoumání efektivnosti práva se tato metoda uplatní zejména při posuzování efektivnosti de lege ferenda, při prognóze efektivnosti, při hledání opatření, která by tuto efektivnost zajistila atd.
V širším pojmovém vymezení se pod pojem heuristika podřazuje řada metod, které poskytují pravidla pro řešeni problémových situací.50 V užším slova smyslu jsou tímto termínem označovány některé specifické postupy, přičemž mezi nejznámější z nich patří delfská metoda (expertní hodnocení) a brainstorming (burza nápadů).
Delfská metoda spočívá v dotazování předem vybrané skupiny odborníků, kteří mají za úkol zhodnotit daný jev, předvídat jeho vývoj, volit mezi jednotlivými alternativami. Dotazování probíhá většinou anonymně prostřednictvím formalizováného dotazníku. Stanoviska musí být písemně argumentována. Experti uplatňují své názory na sobě nezávisle, případným kontaktům mezi sebou se brání. Získané odpovědi se zhodnotí a zjistí se míra shodnosti Či rozdílu mezi nimi. Výsledky se pak vyjádří pomocí tabulek, grafů, procentních podílů apod. Spolu s argumentaci se potom sdělí všem zúčastněným expertům, kteří mají v dalším kole možnost své stanovisko upravit. Tento postup se opakuje vždy až do té doby, kdy experti dojdou buď ke shodě názorů, či dokud se nevyjádří, že nadále hodlají setrvat na svém stanovisku.
Předností této metody je formalizovaný způsob získávání odborných stanovisek. Nevýhodou této metody je její těžkopádnost, která spočívá především v její zdlouhavosti (náročný je např. už samotný výběr expertů).
Z výše uvedeného vyplývá, že při zkoumání efektivnosti práva může nalézt tato metoda svého uplatnění zejména pří zkoumání dílčích, relativně izolovaných právních úprav
Habr, J.: Prognostické modelován i v hospodářské praxi, první vydání, Praha, 1976, sir. 132 In: Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita J. E. PurkynČ v Brně 1980, str. 123
Více např. MülSer, J.: Základy systematické heuristiky, první vydáni, Praha, institut řízeni 1975
grajiistürming usiluje o uplatnění, jak racionálních, tak i podvědomých
foiok lidského jednání. Při jeho aplikaci sdělují experti ve volné debatě vsech-
v s\é myšlenky (i ty na první pohled neobvyklé), které se týkají (byť třeba
,„ \7dáieným způsobem) zvoleného tématu. Jednotlivé názory se v debatě
' -sjistruji, avšak nehodnotí. Selekce sebraných názorů a jejich zhodnocení
u v2dy provedeny až následně. Předpokladem úspěšnosti této metody je
uvolněná, kreatívni atmosféra při konferenci nápadů.51
Tato metoda najde své uplatňování při zjišťováni efektivnosti práva ze-jincna v rovině zjišťování de lege ferenda. Mezi její nesporné výhody patří především její nenáročnost a snadná aplikovatelnost.
EXAKTNÍ METODY
Dílčí metody převzaté z matematiky, statistiky, informatiky atd. nesou souhrnné označení exaktní metody."
Základni očekávání směrem k těmto metodám bývají kladena do roviny jejich pozitivního vlivu na kvalitu právních norem. K jednomu z elementárních znaků kvalitní právní úpravy náleží její adekvátnost k regulovaným společenským vztahům. Adekvátnost právních norem k regulovaným právním stavům totiž předpokládá především důkladné poznání společenských vztahů, které jsou předmětem této regulace.
Jako nástroj poznáni společenské reality mohou sloužit postupy, které využívá např. tradiční statistika. Tyto postupy je možno s úspěchem aplikovat iovnčž na řešení úkolů zkoumáni vhodnosti právní úpravy de lege ferenda. Další možnosti uplatněni exaktních metod potom mohou spočívat např. v odhalováni chyb ve vnitřní koordinaci práva, zajištění větší stručnosti a přehlednosti právních předpisů atd.53
Uplatnění exaktních metod při tvorbě právních norem má však i svoje limity a úskalí, přičemž jejich základní hranice spočívá zejména v rovině poznání, že právní předpis nelze zkonstruovat výhradně na základě výsledků získaných za pomoci formální logiky, neboť právo v sobě (na rozdíl od formální logiky) zahrnuje i silnč hodnotový aspekt.
1 Více např. Smrčka, J.: Úloha vedoucích pracovníků při zpracování dlouhodobých výhledu,
první vydáni, Praha, Institut řízení, 1974 - K vymezení tohoto pojmu více Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydám, Brno,
Universita J.E.Purkyně v Brnč, 1980, str. 126 * Více např. Knapp, V.: Vědecké metody poznání práva, první vydání, Praha, 1993
27
Zejména v posledních dvaceti letech si našlo svoji cestu do právní védy a právní praxe použití výpočetní techniky.54 Jednou z možností využití výpočetní techniky v právu je např. centrální evidence údajů z obchodního rejstříku, které jsou tak na internem přístupny v jakýkoli okamžik komukoli, kdo tyto údaje potřebuje znát.
1.3 Předpoklady efektivnosti práva
Předpoklady efektivnosti práva    dělíme na dvě základní oblasti:
•          tvorbu práva a realizaci práva.
Obě tyto oblasti jsou spolu navzájem nerozlučně propojeny.56 1.3.1 Tvorba práva
Výsledek efektu působení práva do značné míry ovlivňuje naplnění či naopak nesplnění předpokladů efektivnosti při tvorbě práva57.
Kvalita normotvorného procesu záleží na splnění těchto podmínek: aspekt kvality a stability právní normy,
•          stimul efektivity, aspekt vědeckosti,
•          morálně politický soulad,
54 Více např. Knapp, V.: Teorie práva, první vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 219; Knapp, V.:
O možnosti použití kybernetických metod v právu, první vydání, Praha, 1963; Novák, F.: Společenský informační systém a právo - několik úvah, Právník, 1994, str. 349 a následujíc!
55 Více např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, Brno, první vydání, Universita J. E.
Purkynč v Brně, 1980, str. 40 - který přináší vymezení a rozbor vzájemného vztahu pojmu „předpoklad efektivnost" a pojmu „podmínka efektivnosti". Jako „podmínku efektivnosti" potom označuje okolnost, která efektivnost vůbec vylučuje. „Předpoklad efektivnosti" potom vidí jako okolnost, která mění stupeň efektivity právních předpisů.
ífi Více např. Hungr, P. a kol: Sociologie práva, první vydání, Brno; Masarykova univerzita v Brně, 1992, str. 77
37 K dílčí otázce tvorby práva více např. Procházka, A.: Tvorba práva a jeho nalézání, první vydání, Praha-Brno, 1937; Weyer, F.: Úvod do studia právnického (normativní teorie), první vydání, Brno, 1994; Knapp, V.: Teorie práva, první vydání, Praha, C, H. Beck, 1995, str. 105-128
V
historické kontinuum, ,         normativní soulad,
,         legisSatívně-technický aspekt,
,        jazykový a interpretační stimul,
systematický aspekt a
finanční aspekt,58
ASPEKT KVALITY A STABILITY PRÁVNÍ NORMY
Odraz regulovaných společenských vztahů v právní normě musí být k těmto vztahům adekvátní.
Reálnost a správnost odhadu společenské potřeby souvisí mimo jiné [ s uvážlivým výběrem vztahů, které mají být právními normami regulovány. Přitom předpokládaný model společenských vztahů určitého druhu musí být sestaven tak, aby zahrnoval stav nejen aktuální, ale rovněž správný odhad vývoje daného vztahu do budoucnosti.
STIMUL EFEKTIVITY
Ujasněni představy o očekávaném výsledku a správné stanovení cíle právní úpravy označujeme jako „stimul efektivity".59 Výslednost práva je přitom limitována především již samotnou povahou právních norem.
ASPEKT VĚDECKOSTI
Komplexní posouzení navrhované právní úpravy v sobě zahrnuje zvážení všech možných sociálních důsledků, a to z hlediska postavení fyzických a právnických osob ve společnosti, vlivu právní normy na činnost státních orgánů, způsobu její organizační, hospodářské a technické realizace, jakož i její komparaci s úpravou a sociálními důsledky v jiných zemích.
'" Pro toto rozčlenění jsem použila terminologii uváděnou v Hungr, P. a kol.: Sociologie práva,
...první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992, str. 78-79 "Tamtéž str. 78
29
MORÁLNĚ POLITICKÝ SOULAD
Slovní spojení „morálně politický soulad" označuje (řečeno jinými siovv) shodu práva s obecnými mravními zásadami společnosti a dále shodu s principy politického systému společnosti.
Jak ukázala historie, neni-lí právo v souladu s obecně uznávanými mravními principy společnosti (jednotlivce), stává se neefektivním za současného budována mechanismů jeho obcházení.60
HISTORICKÉ KONTINUUM
Tento termín označuje srovnání dřívějších úprav stejného druhu, eventuelně zhodnocení existující právní úpravy, za současného zvážení všech jejích předností a nedostatků a představuje jeden z esenciálních předpokladů efektivity pří tvorbě právních norem.
NORMATIVNÍ SOULAD
Při tvorbě práva je vždy třeba dbát na to, aby nevznikl obsahový rozpor nové právní normy s právními normami stejného nebo vyššího stupně právní síly. Příčinou takového nesouladu bývá v praxi zejména nedůslednost zákonodárce, nepřehlednost v rozsahu tvorby práva, existence příliš velkého množství norem druhotných, nepřehledná evidence vydávaných normativních právních aktů nebo příliš obecně formulovaná derogační klauzule atd.
Rozpornost mezi jednotlivými právními normami v praxi potom může vyvolávat mimo jiné zejména neúctu k právu, dezorientací a rovněž tak morální ospravedlnění ve vědomí subjektů tyto normy obcházejících pro jeho obcházení.
Ke vzlahuprávaa morálky vice itapř. Weinberger, O.: Filosofie, právo, morálka, první vydáni, Brno, 1993; Harvánek, J. a kof.: Teorie práva II, první vydání, Brno, Masarykova univerzita Brno, 1992, str. 24 a nasi.; Weinberger, O.: Norma a instituce (Úvod do teorie práva), první vydání, Masarykova univerzita, Brno, 1995, str. 68-70; Long, W.: Prawo i moralnose, první vydání, Warszawa, 1989; Lukaševa, E. A.: Pravo, morai, íičnosť, prvni vydání, Moskva, J 986
30
gGISLATlVNĚ-TECHNÍCKÝ ASPEKT
\Ae7\ předpoklady společenské efektivnosti právních norem patří i vy-nrávní normy v souladu se všemi požadavky stanovené legislativní
procedí" y-
S tím souvisí i dostatečná délka doby, poskytnutá subjektům k seznámení -'obsahem nové právní normy tj, doba mezi nabytím platnosti a účinnosti práMii normy (vacatio legis)."61
JAZYKOVÝ A INTERPRETAČNÍ STIMUL
O efektivnosti práva rozhoduje ve značné míře i znalost právních norem.
Způsob vyjádření regulované skutečnosti v právních normách musí umožňovat jejich adresátům snadné a jednoznačné rozpoznání vůle zákonodárce. O splněni tohoto požadavku rozhoduje výrazně jazyk a styl právních předpisů Nedostatky v tomto směru potom vyvolávají nejednotnost v aplikaci prá-\a, zbytečné a časově náročné spory pramenící z nejednotnosti výkladu právních norem, zkreslené představy o povaze a účelu práva atd., což má za následek efekt snížení úrovně právní jistoty a autority práva.62
SYSTEMATICKÝ ASPEKT
Systematická náročnost práva dovádí zejména laiky k častým chybám při jeho interpretaci. Nová právní norma proto musí být vždy účelně členěna a její jednotlivé části musí být zahrnuty do systému normativních právních aktů \ hodným a citlivě zvoleným způsobem. S timto požadavkem je spojen mimo jmé i požadavek na vyloučení duplicitních právních úprav, které mohou v konečném důsledku (jako chyba v koordinaci a systému práva) výrazně oslabovat respekt jejich adresátů k právu.
" Hinigr, P. a kol,: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992,
sir. 7S f> Vice např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, prvnivydání, Brno, Universita J. E. ""Purkyně v Brně, 1980, sir. 143 a iiásl.
' 31
FINANČNÍ ASPEKT
Kvalita právních norem souvisí nejen s výsledkovým aspektem efektivností, aie týká se i její stránky nákladové.
Výdaje na tvorbu právních norem tvoří především součást celkových nákladů nezbytných k dosažení pozitivních efektů práva. Mezi výdaje na tvorbu právaje potom nuíno počítat např. i délku pracovní doby spojenou s přípravou návrhu právních norem, náklady vynaložené na sociologické výzkumy upravovaných společenských vztahů, náklady spojené s použitím výpočetní techniky atd.
Náklady spojené s realizací práva musí být odhadnuty v návaznosti na státní rozpočet a finanční vztahy v upravované oblasti.
Hledání finančních zdrojů teprve po vydáni předmětné právní normy snižuje stabilitu a efektivnost, neboť ovlivňuje negativním způsobem její realizaci.
Řešení této otázky je obzvláště významné v oblastech, kde se jedná o realizaci právní normy, s níž jsou spojeny i významné dôsledky v materiálně finanční oblasti, např. zákon o hmotné podpoře v nezaměstnanosti, zákoník práce, zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem násilných trestných činů, zákon o bezplatné právní pomoci atd.fi3
1.3.2 Realizace práva
Stěžejní podmínku ověření efektivnosti určité právní normy (skupiny norem) představuje uplatnění této právní normy (skupiny norem) ve společenské praxí.
Předpoklady efektivnosti realizace právní normy potom spočívají zejména v míře dodržování právní normy formou využívání subjektivních práv a plnění subjektivních právních povinností, respektive ve formě aplikace práva státními orgány.64
63 Více např. Hajn, P.: Efektivnost hospodářského práva, první vydání, Brno, Universita j, E.
Purkyně v Brně, 1980, str. 151a násl.
64 Více k díičím otázkám např. Knapp, V.: Zvláštní logické argumenty v tvorbě práva. Právník,
1979, str. 908; Knapp, V. - Grospiě, J. a Šín, Z.: Ústavní základy ivorby práva, Praha, 1990, Krccht, J.: K otázce Ivorby právních předpisů, Právník, 1992, str. 1092; Procházka, A.: Tvorba práva a jeho nalézáni, první vydání, Praha-Brno, 1937 atd.
32
Kazdy z nesplněných předpokladů realizace právní normy v praxi zname-. x7lUk nepředpokládaných výsledků, respektive větši či menší zkreslení důsledků předpokládaných.
Ivfe/i nejdůležitější předpoklady efektivnosti realizace právní normy
rtáicžT
předpokládaná frekvence využívání a dodržování právní normy, kvalitní činnost orgánů, které právní normu realizují, soulad obsahu právní normy s právním vědomím jednotlivce a společenských skupin,
.         uplatňování principů zákonnosti,
.         překonávání deformací právniho vědomí a
dostatečná znalost příčin porušování právních norem.65
PŘEDPOKLÁDANÁ FREKVENCE VYUŽÍVÁNÍ A DODRŽOVÁNÍ PRÁVNÍ NORMY
Je-li právní norma s vydatnou frekvencí porušována, stane se vnější formou bez reálného obsahu a její efekt je tak buď jen velmi problematický, eventuelně nulový či negativní.
KVALITNÍ ČINNOST ORGÁNŮ, KTERÉ PRÁVNÍ NORMU REALIZUJÍ
Orgány, které právní normu realizují, můžeme rozdělit na dvě základní
skupiny:
•         orgány aplikační (orgány státní) a
orgány realizační (orgány nestátní např. orgány zájmových skupin).
Pro efektivnost právní normy ve vztahu k činnosti těchto orgánů je podstatné zajištění rychlého vyřizování agendy bez zdlouhavosti řízení a zbytečných průtahů, vyloučení nepřesností a nepřehledností v rozdělení kompetencí jednotlivých složek v rámci orgánu, dostatek materiálního zabezpečení souvisejícího s jejich činností, dostatek erudovaných odborníků v jejich rámci atd.
1 Pro toto rozčleněni jsem použila terminologii užívanou v P. Hungr a kolektiv: Sociologie práva, první vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992, str. 80-81
33
Pro efektivnost právních norem je v této souvislosti obzvláště významná zejména kvaíitni práce orgánů státních, neboť jak vyplývá ze zkušeností z praxe (a jak bude demonstrováno dále např. v kapitole 3.3.1) tendence subjektů práva chovat se v souladu s právní normou je od pozitivních názorů na činnost orgánů, které zastupují stát, výrazně odvislá.
SOULAD OBSAHU PRÁVNÍ NORMY S PRÁVNÍM VĚDOMÍM JEDNOTLIVCE A SPOLEČENSKÝCH SKUPIN
Při tvorbě právní normy, vychází zákonodárce z požadavků zformulovaných ve společenském vědomí na základě materiálních, sociálních, politických a dalších faktorů."66
Účastníci však vstupují do konkrétního právního vztahu s vlastní představou o vzájemném chování. Je-li tato představa identická s obsahem právní normy (tzn. s představou zákonodárce), která daný právní vztah upravuje, jsou vytvořeny ideální podmínky pro její realizaci a rovněž tak pro její vysokou efektivnost.
UPLATŇOVÁNÍ PRINCIPŮ ZÁKONNOSTI
Zákonností rozumíme „všeobecnou vázanost zákony", respektive „všeobecnou vázanost právem".67
Čím větší autoritou zákonodárce disponuje, tím příznivější jsou předpoklady dodržování právních norem, které vydává.
Naopak nedůvěra k výsledkům činnosti státních orgánů, despekt k nim atd. způsobuje snižování efektivity, i když navenek nemusí být tato tendence pio-jevena vlivem sankčni hrozby. Nerespektování principů zákonnosti má za následek vznik nežádoucího stavu tolerance k obcházení, eventuelně přímo porušování práva.
Právními zárukami zákonnosti v širokém slova smyslu jsou právní formy činnosti státních orgánů schopné zabezpečit jednak tvorbu práva a jednak jeho realizaci/'8 V užším slova smyslu řadíme mezi záruky zákonnosti práv-
Hungr, P. a kol.: Sociologie práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 1992,
str. 80-81 Harvánck, J. a kol.: Teorie práva II, první vydání, Brno, Masarykova univerzita Brno, 1992, str
81
34
normami upravené způsoby zabezpečení realizace práva státními orgá-, biTičřující bezprostředně proti porušování práva.
Isou to zejména: zrušení či změna nezákonných veřejnoprávních aktů a nehmest nezákonných soukromoprávních úkonů; kontrola, dozor a dohled; i/hodování sporů a donucení; zakotvena základních lidských práv a mechanismů jejich kontroly a ochrany; petiční právo.69
PŘEKONÁVÁNÍ DEFORMACÍ PRÁVNÍHO VĚDOMÍ
V praxi nalézáme četné tendence zneužívání možností daných právní normou (např. pojišťovací podvody).
Častejšou i situace, kdy je efekt právní normy účelově snižován (např. otec čekající na soudní rozhodnutí o nepochybné a nesporné povinnosti platit výživné na nezletilé dítě), či značně probíematizován tím, zeje dodržení právní normy vzápětí kompenzováno uplatněním možnosti, kterou poskytuje jiná právní norma.
DOSTATEČNÁ ZNALOST PŘÍČIN PORUŠOVÁNÍ PRÁVNÍCH NOREM
Nevyvolává-li právní norma zamýšlené účinky (např. nedostatečná ochrana oběti domácího násilí, viz dále), je namístě rozbor daného stavu, zjištění jeho příčin, které mohou vytvořit základní stavební prvek pro nápravu daného negativního efektu.
V praxi četné jsou sociologické výzkumy příčin kriminality70, avšak tento postup je možno využít prakticky ve všech oblastech právních vztahů.
°B Více např. Šamalik, R: Pilíř právního státu, Právo a zákonnost, 1991, sir. 489; Šamalík, R:
Právni slát; Geneze a principy, Právo a zákonnost, 1992, str. 1 '*'' Více např. Harvánck, J. a kol.: Teorie práva II, první vydání, Brno, Masarykova univerzita
Brno, 1992, str. 81 a nás!. '" Konkrétně např. publikace Institutu pro kriminológii a sociální prevetici - viz. např. Výzkum
obětí trestného Čínu v České republice (IK.SP), prvni vydání, Praha, Institut pro kriminológii
asociální prevenci, 1999
35
Motto:
''...jednoho dne se vrátil domů zase opilý, křičel na mne, že jsem coura, že jsem k ničemu, nic neumím a jenom překážím... pak vzal dlouhý nůž, ten, kterým se porcuje maso a bodl mne do ruky, všude kolem byla krev... moc jsem křičela, to ho však ještě více rozlítilo... chytil mne za pas, hlavu mi strčil do dřezu, pustil vodu a potom mne zezadu znásilnil... "
[Záznam z výpovědi paní J. - klientky Poradny pro ženy v tisni v roce 2001]
2.1 Vymezení pojmu domácí násilí
í     V našem právním řádu není pojem „domácí násilí'' dosud defino\án 'a v současné době platné právní předpisy tento pojem ani nikterak neužívají
Pokusy o vymezení pojmu domácí násilí (či pojmů násilí v rodině, násilí uvnitř rodinného kruhu atd.) na půdě různých vědeckých konferencí, seminářů a v odborné literatuře či pro účely legislativních návrhů jsou v ČR iniciovány především ze strany nevládních organizací71.
Tak např. občanské sdružení Bílý knih bezpečí, se sídiem v Praze, Duškova 20 (dále jen „Bílý kruh bezpečí"), které se angažuje na poli pomoci obětem násilné trestné Činnosti, rozumí pod pojmem domáci násilí komplikovaný a strukturovaný problém do něhož zahrnuje „všechny projevy fyzického, sexuálního a psychického násilí (nejčastěji se jedná o hrubé slovní urážky, ponižování, ublížení na zdraví, znásilnění, zneužívání, permanentní kritiku, zc-
Více např. Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, 1.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 7 In: www.profem.cz; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tč ještě nezabijú' (Nadace Rosa), první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997; Martinková, M. a Macháčková, R Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násili, první vydání, Praha, institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 121a nás!.; Huňková, M.: Několik drobných postřehli k problematice domácího násilí z pohledu českého práva, Právo a rodina, 2000, číslo 10, str 1; Franková, Z. a Viíoušová, P.: Postavení obětí domácího násilí v nejširších právních a procesních souvislostech, pro Ministerstvo vnitra ČR - Odbor prevence kriminality zpracoval Bílý kruh bezpečí, první vydání, Praha, BKB, 2000 In: www.mvcr.cz atd.
is
36
-měšřiování, výhrůžky a vydíráni, včetně ekonomického, nevšímavost či od-" 'íání"';> ke kterým dochází uvnitř rodinného kruhu.
Vásílím obecně rozumíme „zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky ob-4>briYitt násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví."73
Jde o agresi jedné osoby proti osobě druhé (nebo jejich většímu počtu), '>iímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít.
Ani pojem „násilí" však není na žádném místě českého právního řádu definován74.
Teorie potom rozlišuje násilí absolutní, kdy složka vůle u oběti zceia chybí vylučuje vlastní jednání oběti a násilí kompulzivní, přičemž pro situace viámci domácího násilí přichází v úvahu spíše užití násilí kompuizivního, které nemá za cíl vyřadit vůli oběti, ale působí na psychiku oběti s cílem přinutit ji, aby se podrobila určitému nátlaku. Oběť domácího násilí však může tomuto nátlaku odolávat jen s velkými obtížemi, neboť je prováděným násilím velmi silně ovlivňována (např. ve formě bití, nebo tím, že jsou bity její děti, zabíjen její pes apod.), při současném vědomhtoho, že nátlak bude pokračovat až do doby, pokud se nepodvolí.75
r Vitoušová, P.: Dynamika násili na ženách v partnerských vztazích - poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR, Sbomík příspěvků českých a zahraničních odborníků přednesených na konferenci Koordinačního kruhu prevence násilí na ženách, první vydání, Praha, Koordinační kruh prevence násili na ženách, 1997, sir. 21
"Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 / pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 7 In: www.profem.cz
,a Sjtnal, P. - Púry, F. a Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář, čtvrté vydání, Praha, C.H. Beck,
2001, str. 886 je „násilím" rozuměno „použití fyzické síly k překonání nebo zamezeni odporu - ať už skutečně kladeného nebo jen očekávaného. Násilí může směřovat přímo proti osobě, Která je k něčemu nucena, nebo proti jiné osobě, kdy násilí na ní páchané je prostředkem působení na vůli bezprostřední oběti. Násili může směřovat i proti věci, kdy pachatel činí nátlak na vůii oběti např. rozbíjením bytového zařízení s cílem dosáhnout vydání cizí věci". Ustanovení § 89 odst. 6 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v aktuálním zněni, potom \\ slovně zakotvuje, že trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí.
"VicLiiapr. Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, i.: Domácí násilí v České republice \ roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women,
2002, str. 7 In: www.profcm.cz; Kciser, G.: Kriminologie, první vydání, Praha, C. H. Beck, 2001; P. Šámal, F. Púry, S. Rizman: Trestní zákon. Komentář, čtvrté vydání, Praha, C. H. Beck, 2001, str. 775
37
Abychom předešli myšlenkovému svodu do jiných rovin, než je cíl této práce, stanovím a zdůrazním pro další úvahy na téma definice, popis a výzkum jevu v této práci označovaného jako domácí násilí jedno základní kriterium, z něhož v této studii vycházíme, a tím je existence násilí v intimním vztahu (kterým označujeme rodinný, partnerský Či obdobný vztah) mezi agresorem a jeho dospělou obětí. Pod pojem obdobný vztah, který' vnímáme flexibilně, řadíme např. vztah bývalých manželů nedávno rozvedených, žijících i nadále v jednom bytě. Termínem „dospělá osoba" rozumíme osobu zletilou.7íí
Jako důležitý fakt pro rozvinutí dalších úvah, je třeba zmínit i tu skutečnost, že oběťmi tohoto druhu násilí jsou v majoritní většině případů ženy 77
TERMINOLOGIE UŽÍVANÁ V MEZINÁRODNÍCH PRÁVNÍCH DOKUMENTECH, VNITROSTÁTNÍCH ZAHRANIČNÍCH PRÁVNÍCH ÚPRAVÁCH A ODBORNÉ LITERATUŘE
Jednotnost terminologie a přesné vymezení jevu v této práci označovaného jako „domácí násilí" neexistuje ani na bázi mezinárodněprávních dokumentů, vnitrostátních zahraničních právních úprav a odborné literatury.73
Nejasnost ve vymezení definice domácího násilí a její následná operacio-nalizace přitom může vyvolávat značné problémy nejen při poznávání zkoumaného jevu, ale rovněž při srovnávání výsledků výzkumů v dané oblasti l9
Příčina existence této terminologické nejednotnosti a nejasnosti je odvislá od mnoha faktorů. Především je potřeba zahrnout do úvah na toto téma skutečnost, že domácí násilí je integrální součástí téměř všech kultur, které se od
16 Viz. definice podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
v aktuálním zněni " Většinou bývá uváděno číslo 90 %, které připadá na ženské občti v rámci všech případu
domácího násilí - více např. Zpráva o stavu lidských práv Rady vlády pro lidská práva za iok
1999 ln; www.vlada.cz n O problematice tvorby definice pojmu „násilína ženách" v širším slova smyslu (který je možno
pokládat za nadřazen pojmu „domácí násilí" J a jejích jednotlivých aspektech a aplikačních
úskalích pojednává podrobně Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na
ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydaní,
Humenné, Pro Famíiia, Aspekt, 1998, str. 53 a násl. 7y Více např. Walker, L. F..: Psychology and Domestic Violence Around the World, American
Psychologist, 1999, No 1, page 21-29 a Kavemann, B.; Gewalt gegen Manner - tin
vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der FHVR Berlin 18. U. 2002
Universität Osnabrück ln: www. wibig.uni-osnabrueck.de atd.
38
růdným způsobem v mnoha svých sférách odlišuji. Ve světle tohoto fak-^   Ü se snáze pochopitelné, že není možné vytvořit jednotnou univerzální , *-«!!"[   která by obsahovala a zohledňovala všechny diferenciace *»>h konkrétních, kulturních a společenských kontextů. Jinými slovy řeče-" -kutečnost, že každá definice domácího násilí vychází z odlišné představy "ovaze tohoto problému, se potom promítá i do jeho vymezení a pojmenování.
V mezinárodněprávních dokumentech, vnitrostátních zahraničních práv-ích úpravách a odborné literatuře se tak při popisu zkoumaného jevu můžeme setkat s poměrně pestrou paletou užívaných více či méně adekvátních noiniů, mezi něž patří zejména: v mezinárodněprávních dokumentech uváděné termíny - „násilí vůči ženám" (violence against woman), „rodově podmíněné násilí" (gendered based violence), „zneužívánížen, manželek" (woman, wife abuse), „zneužívání v partnerském vztahu" (spouse abuse), „bitá žena" (battered woman); v krajinách s angloamerickým systémem práva zavedený pojem - „domácí násilí" (domestic violence); v německy hovořících zemích vytvořený termín - „násilí uvnitř rodinného kruhu" (Gewalt in der Familie, mier family violence).*0
-.....z uvedeného je však možno vydedukovat a předestřené pojmy tuto úvahu
iiž na první pohled samy evokují, že pojem „domácí násilí", se kterým zejména v této práci operujeme, může pokrývat v určitém spektru širší paletu vztahů než pojmy „násilí na ženách", „týrání žen", „rodově podmíněné násilí" apod. (pod pojmem domácí násilí si totiž většinou automaticky představíme např. i jednání agresora muže, který se dopouští násilí na svém homosexuálním partnerovi, Či tyranské chování, které směřuje dospělý syn vůči svému starému invalidnímu otci).
' Konkrétní lze tyto terminy nalézt v těchto dokumentech (řazeno přesně sledujíce text): Convention im llie Elimination of Alt Forms of Discrimination against Women (CEDAW) - Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/! 987 Sb.); Declaration on the Elimination of Violence against Women - Deklarace OSN o. odstraněni násilí na ženách z roku 1993; Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. 85 ž roku 1985; Rezoluce Evropského parlamentu o násilí z roku 1986; Závěrečné usnesení konference OSN o lidských právech ve Vídni z roku i 993; Platform for Action - Akční program 4. Světové konference žen OSN, konané v Pekingu v roce 1995. Další pojmy používané v mezinárodněprávních dokumentech a odborné literatuře a jejich vymezení možno najit např. v Heise, L. L.-Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydáni, Humenné, Pro Família, Aspekt, 1998, str. 53 a násl.; Domácí násilí - přistup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí, o:s.,2002
39
A naopak termín „násilí na ženách" v širším slova smyslu ztotožnitclný -s termínem „rodově podmíněné násilí" v sobě může ukrývat i ty stránky, které termín „domácí násilí" ze své podstaty obsáhnout nemůže (pod pojem „násilí na ženách" je v zahraniční odborné literatuře řazeno např. i prováděni ženské obřízky v zemích třetího světa, hromadné znásilňování žen za války apod.)hl, v užším síova smyslu je potom pojem „násilí na ženách" ztotožňován s pojmem „násilí na ženách v intimních vztazích", který lze chápat jako podmnožinu termínu „domácí násilí" (viz podrobněji kapitoly 2.1.1, 2.1.2 a 2.1.3).
Z podrobného prostudování velké řady dokumentů82 mi potom vyplynulo, že definice všech výše předestřených pojmů „domácí násilí", „násilí v rodině", „zneužívání v partnerském vztahu", „násilí páchané na ženách" atd. (které jsou obsaženy v mezinárodněprávních i vnitrostátních zahraničních právních úpravách a odborné literatuře) jsou v základním nosném pilíři sobě navzájem velmi podobné.
Jejich rozdíly83 potom můžeme vystopovat zejména v míře specifikace jednak jednotlivých způsobů chování, které jsou definicemi považovány za
ri Nahlédni např. Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), první vydáni, Bratislava, 2001 "Viz.pnkladnývýčetuvedenpodpoziiárnkoupodčarouč. 80                                                                     -
143 Jedním z hlavních sporných bodů této oblasti je např. otázka šíře definice. Příkladem velmi široce poiate definice - je definice v návrhu panamerické smlouvy proti násilí na ženách (Pan American Treat\ , against Violence), která definuje násilí na ženách jako: "jakýkoliv čin, zanedbání nebo chování, jeho? důsícdkemje fyzické, psychické, sexuální nebo duševní utrpení, ať už přímé či nepřímé prostřednictvím podvodu, lži, provokace, hrozby, donuceni, nebo jiným způsobem vůči jakékoliv ženě, s cílem či důsledkem jejího zastrašovaní, trestání, ponižování, anebo dotlačení ji do role vymezené stereotypy, popíráni jep -lidské ďistojnosu^ smráliulio sebedetermimce, fyzické, rnora^
bezpečnosti její osoby, sebeúety, nebo snižování jejích fyzických čí mentálních možností/kapacit' : (srovnej Fina! report of activities of the EG-S-VL (Group of Specialist for combating violence against women), 1 -st edition, Strasbourg, Council of Europe, June 1997, str. 12). Nebezpečí takto šiioee koncipované definice však tkvi zejména v tom, že sc zlratüa popisná a obsahová sila samotného term mu V mezinárodních lidskoprávnich dokumentech sc proto můžeme setkat většinou s definicemi, které představují určitý kompromis mezi všeobsažností a potřebou specifikace. PříkladcmmůžebýtDeklarace OSN o odstraněni násilí páchaného na ženách, schválená Valným shromážděním OSN v prosinci i 1993, která v článku 1 za násilí páchané na ženách (v širším slova smyslu) považuje: „každý projev rodově podmíněného násilí, který má nebo by mohl mít za násiedek tělesnou, sexuální nebo duševní újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašovaní a úmyslného omezování svobody, a to jak \ e veřejném nebo soukromém životě...". Článek 2 Deklarace dále uvádí, že násilí páchané na ženách „zahmuie fyzické, sexuální a psychické násilí vyskytují se v rodině a společnosti... ". Pekingská deklarace a Platforma pro akci, které byly přijaty na 4. světové konferenci o ženách v záři 1995, považují za domac i násilí „psychické ponižováni, sexuální násilí a fyzické útoky končící vážnými následky, zraněním u smrtí partnera a stejné tak dětí, které byly svědky násilí, které se děje v rámci rodiny čí domácnosti Jednotlivé vnitrostátní úpravy jsou však vždy v tvorbě definice mnohem konkrétnější a specifičtější Příkladem může být Jihoafrický zákon ö domácím násilí, který vymezuje domácí násilí „.. .jako jakékoliv kontrolující nebo hrubé chování, které poškozuje zdraví, bezpečnost nebo blaho jiné osoby,
40
- .-ií jednak v typizací tohoto chováni (konkrétně - některé definice operují s užitím fyzického násilí, jiné výslovně podřazují pod předmětný po-f ■ násilí psychické apod.) a dále potom v konkretizaci a stanovení šíře ^ ,1U ,eho obětí (některé definice tak stanoví jako obětí výslovně pouze -, v některé zahrnují do okruhu obětí i děti, některé počítají např. i s výskytem
; -ilí v homosexuálním vztahu, či vůči rodičům ze strany dětí apod.). Společným jednotícím znakem všech definic je zejména to, že považují
,"-■> uvedené druhy násilí za poměrně zvláštní, samostatný a složitý fenomén  jehož mimořadnost vyplývá nikoli z existence násilí jako takového,
i, zeiména z povahy subjektu vůči kterému je toto násilí směřováno (obětmi tohoto druhu násilí jsou v naprosté většině případů ženy) a za jakých psy-'liologických okolností se tak děje (nerovnováha v mocenském rozložení sil mezi agresorem a jeho obětí atd.).
Konkrétně může mít násilí podobu fyzických ataků, které se vyskytují ve forme fyzického či sexuálního násilí (skrčení, kopance, pálení ohněm, strkání nVných předmětů do pochvy, tlučení hlavou o zeď, bodáni nožem atd.), přičemž následky těchto útoků mohou být různé od hematomů na různých částech těla oběti až po její smrt.
.....V některých definicích potom bývá pod pojem domácí násilí zahrnováno
i násilí psychické, které se může objevovat v podobě verbálních útoků, omezování či zastavení ekonomických zdrojů či omezování ve volném pohybu tužnými příkazy a nařízeními. Častá je také izolace od rodiny a přátel.84 (Viz např. podle Pekingské deklarace a Platformy pro akci, které byly přijaty na 4. světové konferenci OSN o ženách konané v Pekingu v září 1995, je za do-
klera je s pachatelem v poměru rodinném nebo obdobném („domestic relationship") nebo dítěte, kteréje v péči tétoosoby a zahrnuje (ale neohraničujc): fyzické týrání nebo výhrůžky fyzickým násilím, sexuální násilí nebo výhrůžky jím, psychické a verbální násilí, citové vydírání, ekonomické násilí, zastrašovaní, harassment, sledování partnera, poškozování Či ničeni majetku nebo vstup do partnerova obydli bezjeho souhlasu, pokud partneři nežiji ve společné domácnosti..." (srovnej Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané krimi no logické a právní aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 122). 1 Více např.: Strategics For Confronting Domestic Violence - A Resource Manual (UnitedNations Office at Vicna, Centre for Social Development and Humanitär Affairs), 1 -st edition. New York, United Nations, 1993; Kolektiv autorů: Násilie I., první vydání, Bratislava, Aspekt, 1998; Domácí násilí - staré problémy, nová řešení? Sborník příspěvků z konference pořádané organizacemi Friedrich-Ebert-Stifung, proFem a Rosa dne 26. listopadu 2001 v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydáni, Praha, Friedrieh-Ebert-Stiťung, 2002; Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na /draví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydání, Humenné, Pro Familia, Aspekt, 1998
41
máčí násilí považováno „psychické ponižování, sexuální násilí a fyzické útoky končící vážnými následky, zraněním či smrtí partnera, stejně tak dětí, kíeié byly svědky násilí, které se děje v rámci rodiny Či domácnosti.")
Domácí násilí může být pácháno rovněž omisivně (viz. např. Doporučeni Výboru ministrů Rady Evropy R (85) 4 z 26. března 1985 o násilí v rodině, které za toto jednání označuje „...každé konání či opomenutí, které poškozuje život, fyzickou či psychickou integritu nebo svobodu osoby, nebo kteié závažným způsobem poškozuje rozvoj její osobnosti...").
Jak již bylo uvedeno výše, nejednotnost ve vymezení pojmů „domácí násilí", „násilí v rodině" apod. lze mnohdy vystopovat nejen v kontextu nadnárodních úprav, ale i v právním řádu, odborné literatuře a aplikační praxí v rámci jednotlivých zemí.
Pro ilustraci uvedu příklad Velké Británie, která je považována za jednu z nejvyspělejších zemí v Evropě, co se ochrany oběti v této práci zkoumaného jevu týká, kde však žádná jednotná legislativně uchopená definice, která by vymezovala pojem domácí násilí, neexistuje.
Jednotlivé definice ve Velké Británii užívané pro označení předmětného jevu se od sebe potom navzájem, odlišují zejména podle zaměření zájmu toho. kdo je při své praxi aplikuje. Jinými slovy řečeno, definice domácího násilí jsou ve Velké Británii vytvořeny a užívány vždy podle centrálního bodu pozornosti aplikujícího subjektu (státního orgánu, nevládní organizace, právního teoretika atd.).
Např. Metropolitní policie (tzn. policie města Londýna) přijala pro účel) vymezení pojmu „domácí násilí" definici Associations of Chief Police Officers, která pod předmětný pojem řadí Jakýkoliv výskyt ohrožujícího chovaní, násilí nebo zneužití (psychického, sexuálního, ekonomického nebo emocionálního) mezi dospělými osobami, které jsou nebo v minulosti byly intimními partnery nebo členy jedné rodiny. A to bez ohledu na pohlaví". Případy domácího násilí jsou pro účely práce londýnské policie začleněny do stejné skupiny jako rasově a homofobně motivované delikty sjednocené pod název „Hate Crime" (delikty motivované nenávistí). U těchto deliktu je považováno za rozhodující faktor předsudek pachatele vůči určité identifikovatelné skupině osob.85
' Více Edward, S.: Reducing Domestic Violence.. .What works? Civil Law Remedies. A publication of the Policing and Reducing Crime Unit, 1 -si edition, London, i Ionic Office Research -Development and Statistic Directorate, 2000
42
,   Ľ v Severním Irsku potom přijala definici vytvořenou Royal Ulster
ubulary, která pod domácí násilí zahrnuje se jakoukoliv hádku, ostrý
-bo potyčku, včetně násilí mezi členy rodiny nebo domácnosti. Domácí
m ni uľ k   v       •                                          "            "
s" .- ,e vyskytuje při rodinných rozepřích, kdy jednotlivec nebo více osob ní^ -.hi fsziekou újmu jinému členu rodiny nebo domácnosti (včetně bývalé-irtnera). Dále však uvádí, že domácí násilí zahrnuje také jiné než fyzické
'  .         -__i^iímiÍiVí workální TnpiťŤívání   pmnr-innňlnf -rnptižívání   7havertí
'  j; n,ipř. pokračující verbální zneužívání, emocionální zneužívání, zbavena
álnich vazeb nebo finančních prostředků. Jak vyplývá z této definice,
» i >ic v Severním Irsku řadí pod pojeni domácí násilí i útoky způsobené vůči
i-tMi v rámci rodinného kruhu. Oproti tomu Ministerstvo zdravotnictví a so-
l- ilnich věcí řadí pod domácí násilí: "použití fyzické nebo emocionální sily
eho hiozby v úzkém vztahu mezi dospělými osobami způsobem, který působí obět: ujmu nebo tíseň".86
í ženská nevládní organizace Women's Aid, která zaujímá na poli ochrany oběti domácího násilí ve Velké Británii velmi výrazné postavení, definuje domácí násilí jako Jednání dospělých osob v blízkém vztahu za použití fyzické či psychické síly nebo výhrůžky, a to způsobem, který vyvolá na straně oběti ujmu nebo tíseň".87
2,1.1 Násilí uvnitř rodinného kruhu
Na základě zkušeností z praxe považujeme za vhodné a pro účely této práce budeme od sebe oddělovat termíny „násilí uvnitř rodinného kruhu"
{icspektrve jeho zaměnitelné modifikace „násilí v rodinném či obdobném vztahu", „násilí mezi rodinnými příslušníky", „násilí v rodině" atd.)88 od termínu k nemu podrazenému, za nějž považujeme termín „domácí násilí".
Rozdíl mezi obsahem pojmu „násilí v rodině" atd. vnímáme zejména v Obobě možných obětí takto označeného společenského jevu, neboť oběťmi domácího násilí se mohou stát podle našeho názoru výhradně dospělé osoby, kdežto pod termín „násilí uvnitř rodinného kruhu" či „násilí v rodině" je možno podřadit mimo výše uvedené dospělé oběti i oběti násilí, které je pácháno v rodinných vztazích na dětech.
Vit c napr Domáci násiií - přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Studie liiltho kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 10 a násl.
' l.imtLZ str 13
' Vite Vonková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. "I In Äww.profcm.cz
43
Domníváme se totiž, že vzhledem ke specifičnosti jevové stránky a dale vzhledem k jeho značné společenské nebezpečnosti by mělo být násiií páchané na dětech upraveno zákonem převážně samostatně se zřetelem k potřebě zvláštní zvýšené ochrany dětí.
Pojem násilí v rodině definujeme jako jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu, přičemž intimním vztahem rozumíme vztah rodinný, partnerský či obdobný.
2.1.2 Domácí násilí
Ve světle výše uvedeného potom velmi široce definujeme domácí násilí jako jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu, přičemž intimním vztahem rozumíme vztah rodinný, partnerský či obdobný.
Tuto definici potom chápeme jako odrazovou plochu a základní stavební kámen pro další zamyšlení a východiska této práce.
Intermezzo
Při úvahách na téma definice pojmu „domácí násilí" jsem dlouze uvažovala o širším vymezení pojmu prostřednictvím definice vytvořené M. Martinkovou a R. Macháčkovou, které pod pojem domácí násilí řadí „jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad osobou, ve vztahu k níž pachatel může nebo někdy v minulosti mohl být považován za osobu blízkou."99-90
Avšak dospěla jsem k závěru, že v případě osob blízkých by bylo poněkud absurdním dokazovat, že újmu, kterou utrpěla oběť, pachatel důvodně pociťuje jako újmu vlastní.
Martínková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího nási li prvni vydání, Praha, Institut pro kriminológií a sociální prevenci, 2001, str. 11
Vymezeni „osoby blízké" je obsaženo v ustanovení § 89odst. 8 zákona č. 140/196! Sb., trestní zákon, v aktuálním znění. Osobou blízkou se zde rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozence a manžel; j iné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, diuh i právem pociťovala jako újmu vlastní.
44
; tak jsem považovala za důležité pro následné úvahy na téma práv-,,   gva de lege ferenda oddělit dospělé oběti násilí v intimních vztazích od
0hěti dětech.
i iko zavádějícími také přišlo označovat termínem „násilí" uplatnění moci •h  kontroly, které nevyvolává na straně oběti tíseň nebo újmu.
I i násilí na ženách v intimních vztazích
?eny tvoří 90-95 % všech obětí domácího násilí.9' Podle zahraničních ramenu se °^^ domácího násilí stává každá pátá až desátá žena.92 7 posledního reprezentativního výzkumu prováděného na území ČR potom vyplynulo, že se obětí domácího násilí ze strany svého partnera stalo někdy vprůbčhu svého života kolem 38 % českých žen. Zkušenost s fyzickou formou domácího násilí zmínilo až 25 % českých žen,93
Jako podmnožinu k termínu „domácí násilí" proto užíváme termín „násilí na ženách v intimních vztazích". Toto vyčlenění početně největší specifické skupiny případů domácího násilí do samostatného pojmu ctí přístup vycházející z mnohých multikulturních výzkumů provedených v rozmezí po-
" Více napi Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch - situácia na Slovensku, In: OtlinuiJ obt-te v domácom násilí, Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch 15.-J 6, Apnia 1999 \ Bratislave, prvé vydanie, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a mužov, 1999, str 24
"- Více např Piata žena, Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvni vydaní, Bratislava, 2001. s« 50
11 Jedna sc o součást Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (International Violence Against Women Survey) jehož úlem je získání kvalitních a spolehlivých informací o problematice násilí na ženách ve \ icc než 20 zemích světa. Koncepce projektuje společným dílem UNICRJ (United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute), HEUN1 (European Institute for Crime Prevention and Control) a Statistics Canada. Projekt je koordinován prostŕednieivím realizačního týmu (international Project Team), IL'ho/Členy |sou zástupci výše zmíněných tří organizací. Koordinátorka projektu pro ČR je Mgr. Simona Pikalkovd (kontakt: pikalkova@uiv.cz). institucionálně jsou řešiteli grantu Filozofická fakulta UK a Suuologicky ustav AV ČR, Informace získány z Pikáiková, S.: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v České republice, pracovní text, Sociologický ústav AV ČR, 2004 (podrobněji kap 2121
4 Včtí m j komparativních multikulturních výzkumů poukázala na to, že ačkoli je násilí na ženách přítomno teméí \ ĺ \ šech kulturách, existují společenství v nichž muži používají buď méně anebo vůbec žádné II.IM li vili svým partnerkám. Skupiny s nižší mírou rodově podmíněného násilí byly charakterizované spoluprácí a rovností všech svých členů. (Více např. Godenzi, A.: Muži a násilie - Logika nerovnosti In: Súbor prednášok z medzinárodného seminára v Štrasburgu, prvé vydanie, Bratislava, Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy, 1998, str. 8-13). Centrum pozornosti vědeckého zkoumání nezůstala ani otázka, zda jsou rozdíly v chováni mužů a žen podmíněny biologicky či jsou výsledkem procesu socializace. Jeden z předních světových genetiků Richard Lewontin tvrdí: „...prvotní sebeuvědomění muže a ženy závisí na tom, jak by 1 daný jedinec v dětství označen. Za normálních okolnosti
45
sledních dvaceti let94, který je v současné době prosazován zejména na půdě OSN95, Rady Evropy96, ale i většiny dalších nadnárodních i národních instituci. Jeho základem je zohlednění společenského pozadí jako příčiny násilí na ženách v intimních vztazích, které úzce souvisí se specifickou rodovou socializací žen a mužů.
Násilí na ženách v intimních vztazích potom definujeme jako jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou ženou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu, přičemž intimním vztahem se rozumí vztah rodinný, partnerský či obdobný.
Tato práce se bude dáie zabývat zejména nejpočetnější množinou případů spadajících pod pojem domácí násilí, a to násilím páchaným na ženách v intimních vztazích a dále násilím páchaným mezi dospělými hctcrosexuál-nímí partnery (manžel/manžeika; druh/družka). Eventuelní specifika domácího násilí mezi ostatními osobami v intimních vztazích (např. syn/matka; lesbické partnerky; homosexuální partneři; sourozenci atd.) budeme zmiňovat většinou spíše jen okrajově.97 Činíme tak zejména proto, že ve všech podstat-
tolo označení odpovídá chromozomáiním, hormonálníma morfologickým kritériím. Biologické rozdíiy se tak stávajíspíšcsignálemkdiferenciaci sociálních rolí než jejich pfičinoLi...".(In: Giddeas, A,: Sociologie, první vydání, Praha, Argo, ä 999, str. 114) K podobnému závěru dospěla i A. Oakicyová, která zkoumala souvislost mezi rodově podmíněnými rolemi a kulturou: "Mnohé studie jasné poukazuji na rozdíly v cho\ 3ní chlapců a děvčat. Můžeme-li vystopovat rozdíly v osobnosti obou pohlaví už v dětství, znamená tu, že pokud tyto rozdíly nejsou dané biologicky, musí se objevit už velmi brzy v procese sociálního učeni. Rozdílnost mezí chlapci a děvčaty však s věkem narůstá, což prokazuje silný kultúrni vliv". (Srovne] Oakicyová, A.: Pohlaví, gender a společnost, první vydáni, Praha, Portál, 2000, str. 48}. P. Boiirdieii |do ještě dáie a tvrdí: „.. .ženy se pod vlivem socializace učí negativním ctnostem odříkáni, rezignaci a mičení.. .ani dispozice k uplatňování nadvlády mužů není daná od přírody, ale vytváří se pouze dlouhým socializačním procesem..." (Srovnej Bourdieu, P.: Nadvláda mužů, první vydání, Praha, Univcr/ita Karlova, Karolinum, 2000, sir. 46.) Všechna předestřená tvrzení ledy vycházejí z jednoho myšlenkového základu, kterým je vliv kulturních a společenských vzorců na rozdílnost v chování mužů a žen. I; to zavedené vzorce chováni, silně zafixované v podobě rodových stereotypů zakládají ncrovno\ahu v rozložení moci ve společnosti. (Více např. Společnost mužů a žen z aspektu gender - sborník studu (Open society íund), první vydání, Praha, Open society rund, 1999; Kiczková, Z. a kol.: Otázky rodovej identity vo výtvarnom umení, architektúre, filme a literature, prvé vydanie, Bratislava, Univerzita Komenského, 2000; Wink, W.:Enganging the powers, 1 -st edition, Minneapolis, Fortress Press, ľíll2 atd.)
"s Srovnej např. Declaration on the Elimination of Violence against Women - Deklarace OSN o odstránení násilí na ženách z roku 1993
'* Slovnej např. Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. 85 z roku 1985
97 K násilí na seniorech v rodinných vztazích podrobněji např. Tošnerová, T.: Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotnílcy a profesionální pečovatele. Ambulance pro poruchy paměti, první vydání, Praha, FNKV Praha, 2000, str. 61; Výkopalová, H.: Násilí na seniorech, Zpravodaj DK.B, 2001, Číslo 1, str. 13-17; knásilí v lesbických párech podrobněji např. Rochford, J.: Sociální péče -
46
• ákladních rysech je jevová stránka i právní ochrana všech typů obětí Račího násui v zásadě shodná.
jlnie sj rovněž určité zjednodušení problému a na některých místech . použijeme zobecněna vtom smyslu, Že o ženách budeme hovořit ■Ct° obětech domácího násilí a o mužích budeme hovořit jako o agresorech, -x, - .„ tyk, nikoli proto, že bychom bagatelizovaly roli mužů na straně obětí V vího násilí (konečně ve své praxi jsem se s nimi nejednou setkaly) či roli straně agresorů, ale proto, že tímto zohledňujeme statistické údaje (viz podrobněji kapitola 2.3).
f ílem této práce není podat rozbor násilného chování páchaného na děli uvnitř rodinného kruhu. Jakjsem již uvedla výše, domníváme se, že vzhle-f n ke specifičnosti jevové stránky a vzhledem ke značné společenské ne-he?nečnosti by mělo být násilí páchané na dětech upraveno zákonem převážně samostatné se zřetelem k potřebě zvláštní zvýšené ochrany dětí.98
2.2 Charakteristika jevu
2 2.1 Teoretické výklady příčin domácího násilí
Domácí násilí není nově vzniklým fenoménem, přestože, jak bylo uvedeno výše, na bázi společenských diskusí začal prosakovat teprve nedávno, a to zejména v souvislosti s prezentací případů násilí uvnitř rodinného kruhu (především jako doplněk informací o týrání nezletilých děti v konkrétní rodině), či v souvislosti s ublížením na zdraví, kterým byla způsobena smrt ženy jejím paiínciem.
í kdvž by se nám na první pohled mohlo zdát, že došlo k výraznému nárůstu případů domácího násilí až v poslední době, domnívám se, že tento efekt byl způsoben spíše náhlým zviditelněním těchto případů, které následně vyvolává vzrůstající zájem a zaměření pozornosti společnosti na toto téma.
Aiidly/d teoretických výkladů domácího násilí, jeho následky na dětech a závěry pro statutární sociální puíu, disertační práce, Wawrick, The University of Wawrick, Department of Applied Social Studies, 1999 11K našili na dětech ze struny příbuzných podrobněji např. Martinková, M.: Špatné zacházení s dětmi a mladistvými v rodině (krimínologícká analýza vybraných pravomocně ukončených trestních věcí v roce 1W), první vydáni, Praha, IKSP, 1997; Dolanská, 1: Sexuální násili a děti i., první vydání, Praha, HektraaMZ ČR , 1 999; Lawdown,G.:Chilcireu"sRighBand Domestic Violence, Child Abuse Review, :<K)(},No9, str. 416-426 atd.
47
O násilí v rodině se začalo veřejně hovořit zejména díky aktivitám různých sdružení a občanských a nezávislých iniciativ, které zaznamenaly svůj nebývalý rozkvět převážně v devadesátých iétech.
Otázka násilí mezi dospělými členy rodiny se do veřejného povědomí dostala až podstatně později než otázka výskytu násilí na dětech," „přestože domácí násilí je velmi častou, ne-li nejrozšířenější formou násilného jednání vůbec"™.
Bohužel způsob, jakým se toto téma v současné době prezentuje v médiích, stále ještě přispívá k pokračování obviňování oběti.101 Tento náhled představuje odraz tradičních teorií, které vycházejí z přesvědčeni, že domácí násilí může být přítomno pouze v rizikových či patologických rodinách. Při vysvětlováni příčin domácího násilí se potom tento typ přístupu zaměřuje pouze na zkoumání individuálních charakteristik oběti a násilníka (sklon k alkoholismu, psychopatologická diagnostika atd.), pří současném pomíjení vlivu širších společenských a strukturálních faktorů.102
9 Vicenapf. Radvanová, S.: Stav české rodiny a rodinného práva v současné době, Právni praxe, 1999, číslo 2-3, stf. 94-102 in: Martinková, M. a Macháčková, R. r Vybrané kriminoiogicke ď právni aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológií a sociální prevenci, 2001, str. 124 {S. Radvanová v tomto kontextu poukazuje na tradiční autoritativní model české rodiny, kde je jako běžný způsob výchovy tolerováno fyzické trestání dětí, a ve které stále přetrvává povědomí o otcovské/rodičovské moci. K tomuto srovnej ustanovení íj52 a 53 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, kde je institut „rodičovské mocí" a jeho vymezení přímo ukotven.)
11,1 Zapletal, J.: Krimínologické aspekty „domácího násilí", Kriminalistika, 1997, číslo 4, str 318 -325
)l Viz mediální kauza- prezentace vraždy protiví nských policistů - dne 17. dubna 2001 zastřelil František Jůza dva policisty a třetího vážně zranil, následně obrátil zbraň i proti sobě. Policisté přijeli do domku Jůzových prošetři! paní Jůzovou ohlášené znásilnění. Paní Jůzová v průběhu uplynulých dvou let na policii několikrát ohlašovala různé útoky jejího manžela proti ní, včetně znásilnění a vyhrožování střelnou zbraní. Smrt policistů byla potom v médiích prezentovaná jako hrdinská, vrah byl označen štitkem „chudáka, kterého k tomu dohnala manželka". Pani Jůzová byla označena veřejností za hlavního viníka tragédie (srovnej např. Rýdl, J.: Vdovy, MF dnes - ze dne 26. května 2001, str. IV přílohy Víkend: „Ten, kdo světlo z jejího života vzal, ale podle třicetileté Petry Stýblové nebyl muž, který bezprostředně držel zbraň a střílei. To paní Jůzová svého bývalého muže přivedla k šílenství..,"; Lutovský, V. á Zeman, M... Vrah policistů z Protivína po ženě nestřílel, Deník Právo ze dne 18. května 2001: „Městečko na tragédii, po které zůstaly tři sirotci a dvě vdovy, dodnes nezapomnělo a proti komu se obrací nenávist zdejších občanů je pani Jůzová, vilu Jůzové dokonce neznámý pachatel pomaloval Červenou sprejovou barvou neslušnými symboly...").
0J Více např. Schechter, S.: Women and Male Violence, 1 -st edition, Boston, South End Press, 1992, str. 192 a nasi.
48
\vSak domnívám se, že k většímu pochopení domácího násilí je možné .,' ■ n (jilíy pečlivému zvážení povahy společenských vztahů a situací, v nichž ^"sílí dochází. „Výzkumy, které se snažily oddělit fyzické násilí od spole-ÍLdcého uspořádání a zaměřily se především na pozadí problému či osobitní charakteristiky nevedou k objasnění násilí... Právě usazeni násilí do ifrttextu činí tento jev srozumitelným a vysvětlitelným, To, co se mohlo nej-fvezdát jako nahodilé či nesmyslné chování, začíná dávat smysl, pokud je to oieno do společenského a kulturního kontextu...".103
PSYCHIATRICKÉ MODELY
Psychiatrické a psychologické výklady domácího násilí směřují k vidění násilníka či jeho oběti jako patologické osobnosti.
Existenci domácího násilí vnímají jako zaplněni matrice spojeni sadisticky zaměřeného násilníka s masochisticky orientovanou obětí. Často zdůrazňují provokaci ze strany obětí či myšlenku, že si oběti násilí proti sobě svým chováním pnmo zaslouží.104
Častejšou v této souvislosti domněnky, že ženy mají z násilí na sobě páchaném požitek. Tyto názory, však svádí v konečném důsledku k myšlenkovým Stereotypům ospravedlňování násilí a svalování viny na jeho obětí. Neboť právě oběť je podle této teorie za násilí odpovědna (špatný výběr partnera, selháni ve vztahu, neschopnost vést funkční manželství, požitek z násilí na sobě páchaném, neschopnost z násilného vztahu odejít atd.).105
V této souvislosti je častý i mýtus, že bité jsou jen ty ženy, jejichž manželé jsou alkoholici. Výzkumy vsak prokázaly, že alkohol může hrát pouze roli spouštěcího prvku nikoli prvotní příčinu násilí.106 K násilí dochází i v rodinách, kde se alkohol nevyskytuje.
101 Dobash, R E   aDobash, R. P.:Violence against Wives, 1 -st edition, London, 1979, str. 14
"1J Vice např. Schechter, S.: Women and Male Violence, 1 -st edition, Boston, South End Press, str. 192 a nasi.
f,,t Více např Dobash, It. E a Dobash, R. P.: The myth of Sexual Symmetry in Marital Violence, Social Pioblems, 1 -st edition, London, 1992, str. 71 a nasi.; Rochford, J.: Sociální péče -Analýzu teoretických výkladů domácího násilí, jeho následky na dětech a závěry pro statutární sociální ptáci, disertační práce, Wawrjck, The University of Wawrick, Department of Applied Social Studies, 1999; Sopková, E.: O násilí páchanom na ženách In: Rozhovory Aspektu z rokov 1993-!998 (Aspekt), první vydání, Bratislava, Aspekt, 1998, str. 331-364
m Více např Dobash, R. E a Dobash, R. P.: The myth of Sexual Symmetry in Marital Violence, Social Problems, 1 -st edition, London, 1992, str. 71; Piata žena - aspekty násilia páchaného — na-ŕenách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001 ä str. 57 a nás!.
49
Jak jsem zjistila při své praxi v obiasti poradenství obětem domácího násilí, alkohol spíše slouží násilným partnerům k ospravedlněni se za napadení (vedle např. výmluvy na stres v zaměstnání, špatnou psychologickou konstelaci v původní rodině, nízký socioekonomický status apod.), s poukazem, že za střízlivého stavu by k žádnému násilí nedošlo, Čemuž mají partnerky násilníků ochotu věřit, a to i tehdy, když k eskalaci násilí dojde bez přítomnosti tohoto prvku.
TEORIE CYKLICKÉHO NÁSILÍ
Tato teorie vychází z přesvědčení, že násilí je naučené chování, které se předává z generace na generaci, kdy děti, které byly svědky násilí ve svých rodinách, pokračují v tomto naučeném způsobu chování dál proti svým partnerkám, partnerům či dětem.107
Podle převažujících názorů však „neexistuje jediný přesvědčivý důkaz, který by potvrzoval, že násilí je naučené chování".108 Tato teorie totiž nepodává vysvětlení toho, proč se některé děti, které byly svědky násilí ve svých původních rodinách, násilníky nestávají, zatímco někteří násilníci vyrůstaly v rodinách, kde se násilí nikdy nevyskytovalo.
Pravděpodobnější se tedy v kontextu této teorie jeví vysvětlení, že děti se učí být násilníckymi během procesu socializace s tím, že vliv původní rodiny zaujímá mezi vlivy ostatními dominantní postaveni.
Já jsem se ve své praxi setkala s tím, že ve í 00 % případech mých klientek/klientů (oběti zvláště brutálního a intenzivního domácího násilí) bylo v původní rodině násilníka násilí v nějaké formě přítomno (podrobněji viz kapitola 2.4).
7 Více např. Schecbter, S.: Women and Male Violence, 1 -st edition, Boston, South End Press, sir. 192 a nasi, Lawdown, G.: Children's Rights and Domestic Violence, Child Abuse Review, 2000, No 9, str. 416-426 atd.; Voňková, j. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, L: Domáci násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 9 a náslcdu)ici In: www.profem.cz
1 Rochford, J,: Sociálni péče -Analýza teoretických výkladu domácího násilí, jeho následky na dětech a závěry pro statutární sociální práci, disertační práce, Wawrick, The University of Wawrick, Department of Applied Social Studies, 1999, str. 5; více např. Piata žena- aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001, sir. 57 a násl,
1 Více např. Gordon, L,: Herves of Their Own Lives - The Polities and History oi'Family Violence, I -st edition, New York, 1988, str. 286-289
'Více např. Sobkova, E.: Bité ženy na Slovensku - ínfonriácia o výsledkoch prieskumu In.: Pomoc obduím -
. sexuálneho zneuživania. Zbomik zo seminára konaného 17.-18.10.1997 v Humennom (Pro Família),
50
SOCIOLOGICKÉ VÝKLADY
[ když se tyto teorie staví kriticky k teoriím psychologickým a psychiatric-j, • m v konečném důsledku selhávaj í při aplikaci na konkrétní vztahy stejným způsobem.
Tvto výklady kladou do popředí sociální stres jako základní příčinný fakir násilí a jako společný faktor násilných vztahů uvádějí nezaměstnanost, nevyhovující bydlení, nízký příjem apod.I09
Tyto teorie tak zcela pomíjejí existenci domácího násilí v ostatních (než sou sociálně handicapované) vrstvách společnosti. Přičemž z provedených vvzkumů doma i v zahraničí vyplynulo, že domácí násilí prochází všemi socioekonomickými vrstvami společnosti napříč.110
Úskalí těchto teorií může spočívat navíc i v tendenci ospravedlnit chování násilníka, neboť tento se chová násilnícky v důsledku extrémního společenského tlaku.""1
Já jsem se ve své praxi setkala s tím, že násilní partneři mých klientek byli bez rozdílu jak muži z vysokými příjmy a dobrým společenským postavením, tak i muži s měsíčním příjmem dosahujícím hranice životního minima.
FEMINISTICKÉ TEORIE
Neexistuje pouze jeden jediný feministický pohled na domácí násilí, všechny společně však pojí základní myšlenka, že domácí násilí vyplývá /boje o moc.
Domácí násilí je tak chápáno jako odraz nerovnováhy ve vztahu, kdy jeden partner má nad druhým výraznou převahu.
Tyto teorie zohledňují celou škálu chování, které řadí pod společnou kategorii domácí násili (od násilí fyzického až po násilí psychické), přičemž nesouhlasí se zúžením tohoto pojmu pouze na projevy fyzického násilí.112
prvé vydanie, Humenné, Pro Família, 1997; Dobash,R. EaDobash.R. P.:The myth of Sexual Symmetry in Marital Violence, Social Problems, 1 -st edition, London, 1992; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997; Morris, A.: Women's Safety Survey, 1 -si edition, Welingtoii, Institute of Criminology, Victoria University of Welingion, New Zaeland National Survey of Crime Victims, 1996
'" Rochford, J.: Sociální péče - Analýza teoretických výkladů domácího násilí, jeho následky na dětech a ľávfiry pro statutární sociální práci, disertační práce, Wawrick, The University of Wawrick, Department of Applied Social Studies, 1999, str. Ř
"?..Více např. Kelly, L.: Interpersonal relations -A theory of Independence, 1-st edition, Wiley, 1998,str. 157 a nasi.
• 51
Domácí násilí ve světle feministických teorií odráží historický kontext mužské dominance a postavení žen v rodinách. „V tradičním patriarchálním zřízení je muž považovaný za hlavu rodiny, jeho autoritu odráži zákony, tradice a kultura.íiUS
Tyto teorie ostře vystupují proti názoru, který pokládá domácí násilí za záležitost soukromou, upozoriiují na selhávání institucí při ochraně žen před domácím násilím. V neschopnosti postihnout pachatele domácího násilí vidí „společnosti tolerovaný přístup směřující k ovládání žen".114
Při hledání odpovědi na otázku, proč jsou pachateli domácího násilí většinou muži, obrátily feministky pozornost na konstrukci hetcrosexuality v naší společnosti, instituce „heterosexismu" podle nich zvýhodňuje ty, kteří disponují mocí, udržováním genderových rolí a ponecháváním žen v podřízeném a bezmocném postavení. „V rámci heterosexuálních vztahů jsou muži schopni udržel si moc a kontrolu nad životy a těly žen. Sexualita je v rámci feministických teorii definovaná maskulinními pojmy a dominance je stavěna jako jeden ze základních prvků heterosexuální praxe."115
Násilí podle těchto teorií pomáhá mužům posílit si kontrolu nad ženami, připomíná ženám, že jsou v podřízeném postavení.
Podle těchto teorií muži používají násilí rovněž jako trest. „Když cítí, že žena neplní své povinnosti, vzpírá se, bojuje, nebo si Činí nároky na vlastní nezávislost, v tento moment se domnívají, že si žena zaslouží být bita ještě víc".116
Již na první pohled je patrné, že základní nedostatek těchto teorií spočívá v nedostatečnosti pokrytí celého rozsahu problému (tyto teorie nevysvětlují, až pomíjejí existenci násilí vůči seniorům, násilí v homosexuálních párech atd.). Tyto teorie zohledňují pouze zasazení jevu do sociálního prostředí, od nějž odvíjejí jeho základní příčiny, avšak zcela pomíjejí možnost vlivu individuálních faktorů na přítomnost násilí v soukromých vztazích.
H
1 Badinter, E.: XY - identita muža In Kolektiv autorů: Násilie I., první vydání, Bratislava, Aspekt,
1998, str. 82 4 Rochford, I.: Sociálni péče - Analýza teoretických výkladu domácího násilí, jeho následkv na
dětech a závěry pro statutární sociální práci, disertační práce, Wawrick, The University of
Wawrick, Department of Applied Social Studies, 1999, str. 8 ' Kelly, L.: Interpersonal relations - A theory of Independence, 1 -st edition, Wiley, í 998, str
158 ' Dobash, R. E. a Dobash, R.: Wiwes: The „appropriate" Victims of Marital Violence, Victimology- -
- International Journal, 1978, No 2, Str. 426
52
Za hlavni kladný přinos těchto teorii potom pokládám fakt, že na jejich •kládě byl problém domácího násilí (zejména problém násilí na ženách intimních vztazích) vynesen ze soukromí zavřených domovů na světlo ve-viných celospolečenských diskusí. Většinou to byly nejdříve právě aktivistky ženských hnutí, kdo rozviřií první kritiky nedostatečné ochrany obětí domácího násilí, nedůslednost legislativy a chyby v aplikační praxi.
Většina zemí, které existenci domácího násilí zohlednily ve své legislati-v* přijala feministickou teorii o příčinách násilí, jako základ pro změny v nřístupu společnosti k obětem tohoto jevu a jejich ochraně (jedná se např. o Rakousko, USA, SRN, Kypr, Irsko, Švédsko).117
[ proto se v souvislosti s domácím násilím (ačkoli zahrnuje i jiné formy než íen násilí na ženách v intimních vztazích) mluví jako o genderově popř. rodově podmíněném násilí a domácí násilí je v mezinárodních deklaracích běžně zahrnováno pod pojem násilí na ženách (viz podrobněji kapitola 2.1).11S
2.2.2 Specifika a formy domácího násilí
SPECIFIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Domácí násilí představuje, jak již bylo řečeno výše, specifický problém, který vyžaduje specifická řešení.
Oběť se především neobejde bez pomoci, z vnějšku. Stát má právo a povinnost vstoupit do rodiny, kde se vyskytuje násilí. Na tomto závěru, který je totožný se zahraničními zkušenostmi a legislativní praxí (Rakousko, SRN, Švédsko, Finsko, Velká Británie atd.),"9 se shodují prakticky všechny státní i nestátní organizace v ČR, s jedinou výjimkou ultrakonzervativních náboženských společností.
!" Více např Radford, J.: Violence against women: Comparative legal study of the situations in Council of Europe Member States,! -st edition, Strasbourg, 1998; Domácí násilí - přistup k řešení problému ve vybraných evropskýchzemich,StudÍeBilčho kruhu bezpečí, první vydaní, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str 10 a nasi; Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právni aspekty domácího n Jsilí.první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii asociální prevenci, 2001
1IK Např Deklarace OSN o odstraněni násilí páchaného na ženách (Declaration on the Elimination of Violence
against Women), schválená Valným shromážděním OSN v prosinci 1993 v Článku 1 za nási !í páchané na
řcnach považuje:,,.. .každý projev rodově podmíněného násilí, který má nebo by mohl mít za následek
telesnou, sexuální nebo duševní újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašovaní a
. _ _úmyí,incho omezování svobody, a tojak ve veřejném nebo soukromém životě..,"
m Více např Radford, I: Violence against women: Comparative legal study of the situations in Council of
53
Základní odlišnost domácího násilí od jiných forem násilí spočívá v tom, že domácí násilí se většinou odehrává beze svědků, stranou veřejnosti, mezi dvěma osobami, které jsou spojeny intimním vztahem (manžel - manželka, rodiče - dospělé děti, druh - družka, homosexuálni partneři). To výrazně ovlivňuje možnosti prevence, represe, ale i pouhé evidence.
Domácí násilí se proto z výše uvedených důvodů jen velmi obtížně prokazuje, což způsobuje mimo jiné ten důsledek, že výpověď oběti je pokládána za nevěrohodnou s tendencí bagatelizovat její slova.120
Mezi další výrazná specifika domácího násilí patří i skutečnost, že se společnost k tomuto jevu staví velmi nejednoznačně.
Zatímco krádež, vražda, loupež bývají chápány automaticky j ako nesprávné jednání a panuje všeobecný souhlas s udělením trestu za tyto činy s tím, že společnost požaduje větší postihy této kriminality, než je současný právní i faktický stav,121 v případech domácího násilí je to jiné. lna vraždu, u které je v pozadí dlouhodobé násilí v partnerském vztahu, totiž pohlíží část společnosti jako na vyprovokovanou. Nikoli výjimečné jsou potom reakce typu: „kdo ví, jak to bylo...", „vyprovokovala ho..." atd. Dokladem tohoto faktu je např. i tzv. případ vraždy protivínských policistů (viz podrobněji poznámka pod čarou č. 101), kdy násilník nejdříve zastřelil zasahující policisty, které přivolala jeho partnerka z důvodu obavy o svůj život a následně spáchal sebevraždu. Vina za tyto Činy vsak obecně veřejným míněním byla přičtena na vrurr oběti (partnerce agresora).1"
Europe Member States, 1 -st edition, Strasbourg, 1998; Domácí iiásiií - přistup k řešení problému ve " vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, prvni vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí o s, 2002
13(J Více např. Franková, Z. a Vitoušová, R: Postavení obětí domácího násilí v nejširších právních a procesních souvislostech, pro Ministerstvo vnitra ČR- Odbor prevence kriminality zpracoval Bílý kruh bezpečí, první vydání, Praha, 2000In: www.mvcr.cz; Voňková, J. -Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, I.: Domácí násiii v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt Ad wOats  : for Women, 2002, str. 7 In; www.profem.cz, str. 3 a násl.; Huňková, M.: Domácí násilí z pohledu českého  \ piáva In: Ženská práva jsou lidská práva - sborník přednášek ze semináře, první vydání, Brno, Nesehnuli,  ] 2002, str. 30 a násl; Domácí násilí, záležitost nikoli jen soukromá. Fakta, názor, právo. Sborník příspci ků J českých a zahraničních odborníků (Koordinační kruh prevence násilí na ženách), první vydání, Praha,   ; 1997, str. 94
,!l Více např. Vybuika, M.: Přísnějšímu potrestání vražd brání trestní zákon, Moravské Slovo ze dne 25 10 2000, str. 5 a násl.
"? Více např. Voňková, J. - Ffunková, M. - Vavroňová, M, a Prokopová, Z.: Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí), Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky školeni o možnostech prevence a seciálně-právní pomoci dospělým obětem adětem, první vydáni, Praha, proFem, 2002, str 6
54
„ limvám se, že na příčiny a jevovou stránku domácího násilí nelze po-10ptikou výhradné jedné z úzce vyhraněných teorií (podrobně viz výše
kapitola 2.2.0-
Podle mého názoru (opírajícího se o šestileté zkušenosti z praxe z oblasti ,m; «ornoci obětem domácího násilí a provedené výzkumy tohoto jevu'23) íří mezi specifika domácího násilí rovněž poznatek, že jeho zdroje a příčiny ■■ n podmíněny vždy více faktory, které jsou samozřejmé v každém z konkrétních případů individualizovány.
Podle mého mínění zde svoji roli sehrávají především tyto okolnosti: . v případech násilí na ženách v intimních vztazích již výše zmiňovaný lhostejný či dokonce schvalující postoj společnosti, která je položena na patriarchálních základech, vycházející z přesvědčení, že muž je hlava rodiny, má právo vše rozhodovat, ovlivňovat. í přes proklamovanou rovnost před zákonem v české společnosti můžeme vystopovat faktické nerovnoprávné postavení žen.124 V tomto kontextu je potřeba zmínit i vliv působení stereotypních mýtů o domácím násilí (např. ženám se násilí líbí, násilí se týká jen rodin sociálně a ekonomicky handicapovaných, za násilí může alkohol, násilí se týká jen zanedbatelného množství populace atd.) na společnost.125
r' Vicen.ipr Sobkova, E.: Bilé ženy na Sloveasku - Informácia o výsledkoch prieskumu In.: Pomoc obetiam sexuálneho zneužívania. Zborník zo seminára konaného 17.-18.10.1997 v Humennom (Pro Família), pr\ m vvdaní, Humenné, Pro Família, 1997; Dobash, R. E a Dobash, R. P: The myth of Sexual Symmetry in M.uita! Violence, Social Problems, 1 -st edition, London, 1992; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tčjcšlč nezabijú! (Nadace Rosa), prvni vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997; Morris, A.: Women's Safety Survey, 1 st edition, Weiington, Institute of Criminology, Victoria University of Weiington, New Zaeland National Survey of Crime Victims, 1996; Statistické údaje o klientech BKB - domácí násilí (Pro DXSP /praco\al BKB), Praha, květen 2001; Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí, první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str 12 i, lXsatero o domácím násilí. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu proBKB a Philip Morris ČR a.s., (Stem pro BKB a PM ČR), Praha, květen 2001 In: www.bkb.cz; Monitoring dormciho násilí v lokalitě Ostrava-Dubina aBělský les a návrh modelu spolupráce při pomoci obětem (BKB-iegionální poradna Ostrava), Ostrava, 1999; Vitoušová, R: Znaky a tendence domácího násilí v CR Aktualizace dotazníkového šetřeni od dubna 1999 do února 2001. Tiskový servis Odbom prevence knnmidhiy M V ČR, Praha, výběr - červenec 2001; Statistika Informačního a poradeaského centra ROSA /arok2Ü0ü In: Výroční zpráva občanského sdružení Elektra ze rok 2000;Zegidis, B. L.: Násilí v rodinách: Vysiedk) současného výzkumu a praktické problémy, Community Mental Health Journal, No. 6,1992; StatfitiLsCanada:Conjugal violence against Women Survey, Cat. No 11-001 E, !993atd.
'•' Vně tupf Kol. autorů: Právní postaveni žen v České republice, luridica, 1996, čisio 3-4; Heise, L. L. -PinLiguv J a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypidcuvaný pre Svetovú banku, první vydaní, Humenné, Pro Família, Aspekt, 1998, str. 23 a násl.
Ui Vice tupř Dobash, R, E a Dobash, R. P.: The myth of Sexual Symmetry in Marital Violence, Socia!
-   PiobLiis, 1-si edition, London, 1992
55
•          zdanlivá nepostižitelnost domácího násilí; nemožnost (přesněji I řečeno v individuálních případech neschopnost) státu a jeho msti- £ tucí zasáhnout do intimního vztahu; obtížné odsouzení evidentně f brutálních případů násilí.                                                            t
♦          vliv výchovy a okolí, se kterými násilný partner přicházel styku'" (dětství prožité v rodině, kde se násilí vyskytuje, zneužití v dětství, "^ identifikace s násilnými vzory, dominantní otec, dominantní matka / při výchově v dětství atd. V této souvislosti je třeba zmínit i vliv '• násilí v rodině partnerky násilníka, která se v dospělosti ztotož- g ňuje s rolí obětí, snaží se násilníka přesvědčit, hledá chybu v sobě, '. považuje násilí ve vztahu za něco normálního atd.).                      *. osobnostní rysy a povaha agresora - sklony k agresivitě, neschop-nost řešit problémy jinak než násilím, sklon k alkoholismu, přitom- e nosí rysů nazývaných akcentovaná osobnost atd. Mezi další příčiny patří enormní potřeba nadměrné realizace své osoby, potřeba kontroly, narcistické sklony, pocity méněcennosti, které se vytěs- -ňují násilím a podřízením si partnera, netolerantnost atd. nedostatečná schopnost vyrovnat se s psychickými či sociální- , mi tlaky (mezi ně patři zejména sociální nedostatek,.neúspěch. J v zaměstnání či jeho ztráta, pocit vykořenění, ale např. i neade- ; kvátní reakce oběti na vzniklé problémy).                                     ;
Ke specifickým znakům domácího násilí potom podle mne náleží zejme-r-^ na faktická nerovnost v postavení oběti a násilníka.126                               I
Domácí násilí se neomezuje pouze na jedinou epizodu. Představuje složí- ^ tý postupně se vyvíjející proces, který má v konkrétním intimním vztahu ,~ svou historii.                                                                                             A
Platí, že počátky násilí, které vstupuje do intimního vztahu, lze jen velmi £ těžko odlišit od projevů nadměrné pozorností, žárlivosti či péče.                   t
Domácí násilí vykazuje, pokud se ihned v zárodku nezastaví, sklon ke stupňování krutosti a intenzity každého následujícího útoku.
Cyklus domácího násilí se pohybuje ve spirále střídajících se období relativního klidu s obdobím ataků s gradující tendencí.
lh Více např. Voňková, J. - Hlinková, M. a Čacká-Pavlíková, L: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Womciir 2002 ín: www.profem.cz
56
V náhilnem vztahu se většinou opakují tři fáze:
láska (usmíření, klid, převaha pozitivního chování násilníka směrem k oběti),
naděje oběti (že se vše zlepši, že se násilník změní, vytesnení „ošklivých" zážitku, fixace „dobrých" chvil), strach oběti (psychický, fyzický nátlak, útok, který má za cíl obět pokořit, donutit se chovat, jak si přeje násilník).127 Po krátké době je oběť natolik zaskočena, že se již nedokáže bránit. V pří-.- dlouholetého násilí se potom u oběti často projeví posttraumatická tresová porucha tzn. mimo jiné naučená bezmocnost či beznaděj.128
Není pioto divu, že v případech domácího násilí k fyzickému násilí došlo „Ž mnohokrát předtím, než byla poprvé zavolána policie.129
Domácí násilí je jevem dlouhodobým a opakovaným. Týrání později bývá icho obětí nejčastější příčinou alkoholismu, pokusů o sebevraždu, znásilnění bezdomovectví žen a dětí a zároveň nejčastější příčinou psychických problémů.110
Většina případů domácího násilí přitom nejsou projevy deviantních, patologických či obdobně psychiatricky diagnostikovaných agresorů. Jsou to činy osob, jejichž přesvědčení je pevně zakotveno v extrémních polohách naší kultury násilí mužů vůči ženám existovalo po tisíciletí. Bylo akceptováno íako souěast rodinného uspořádání, bylo zde v podstatě i očekáváno. Vina za násilí nebyla kladena násilníkovi a ten museí jen zřídkakdy (pokud nedospělo icho jednaní k extrémnímu následku např. k vraždě) ze svých činů skládat učtyni
ľ'Vitcnapr Čirtková, L.: Domácí násilí -zatím vinic více o obětech In: Zpravodaj Bíiého kruhu
kvpeči t.2, 2003; Čírtková, L.: Domácí násilí ve faktech a teoriích In: Gender, rovno
příležitosti, výzkum, Č. 1, Sociologický ústav AVČR, Praha, 2002; Šintalová, S,: Domáce
násilie    zneužívané ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra
psychologie FFUK, 1997 atd. m Podrobne na toto téma Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic,
1992, str 69 a nasi. I!' Podle udajú Bílého kruhu bezpečí vyhledá oběť domácího násilí pomoc v průměru až šest let
potom, coji začal násiínický partner týrat, přičemž první, na koho se oběť obraci, je právě
policie - In: www.bkb.cz t!" Vkc napr Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma
na /dra\ i, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydaní, Humenné, Pro
ľamilia, Aspekt, 1998, str. 26 a násl. ni Vice napr Voňková, J. - Huňková, M. - Vavroňová, M. a Prokopová, Z.: Násiií v rodině a
domácnosti z pohledu práva (domáci násilí), Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky školení __o možnostech prevence a socíálně-právní pomoci dospělým obětem a dětem, první vydání,
Praha proFem, 2002, str. 6
57
Na tomto miste považuji za nutné provést rovněž odlišení pojmu partnerská hádka (rozepře) od pojmu domácí násilí. Ve své praxi jsem se totiž často setkala s tím, že např. i rodinní terapeuti sklouzávají k chybné interpretaci násilí v rodině jako manželské rozepře (hádky, konfliktu spočívajícího §■ v blokaci komunikace v intimním vztahu). Tyto pojmy je však třeba od sebe "f důsledně oddělovat.                                                                                   k
Při hádce totiž stojí proti sobě dvě přibližně rovnoprávné osoby, které si 1 vyměňují názory, někdy křikem, někdy i za pomoci oboustranných fyzických §-ataků132, přičemž na konci se buď shodnou, či nikoli.                                   *
Domácí násilí však představuje situaci zcela odlišnou. Zde násilník pou- |
žívá svoji moc a snaží se oběť donutit k tomu, co chce on, a to někdy i se Ŕ
zbraní v ruce. Oba partneři jsou tak ve výrazně nerovnoprávném postavení. |
Proti moci násilníka stojí bezmocná, ochromená oběť, která nemá prostor-§
projevit svůj názor, protože ví, zeji čeká trest. Výsledkem domácího násilí '%
tak není oboustranný (při rovnoprávném postavení obou stran) smluvený kom- f
promts, ale prezentace agresora a posílení jeho moci.133 Jak bylo uvedeno již £
výše, domácí násilí nebývá nikdy omezeno pouze na jedinou epizodu. Jedná Z,
se vždy o dlouhodobý proces.                                                                     ■¥
.i-Rozdíl mezi hádkou a domácím násilím spočíva mimo jmé i v tom, že 7
domácí násilí představuje zásah a narušení ve sféře základních lidských práv. '
FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ                                                               I
Mezi nejčastější formy domácího násilí patří násilí:                                i
fyzické - tzn. strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení ?• cigaretou, kopání, smýkání, ohrožování zbraní, nožem, házení před- f. mety, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato for- | ma násilí vsak může být směřována např. í proti oblíbenému domá- I čímu zvířeti, jako varování oběti, co ji může potkat.                      f
sexuální - zahrnuje všechny sexuální Činy, které jsou na jeho obětí vynucované, které podstupuje nedobrovolně či s nechuti (např.
32 Obecná ěešlina používá pru označení lohoto lakto nastaveného vztahu pojem „italská
domácnost". 53 Více např. Egger, R.: Násilie voči ženám v intímnych vzťahoch, Záznam z workshopu In Kol.
autorů: Násilie !1 -tematické čisto Aspektu, první vydání, Bratislava, 1999, sir. 63;Čírtková,
L.: Domácí násilí - zatím víme více o obětech In: Zpravodaj Bílého kruhu bezpečí č.2,2l)in;
Čírtková, L.: Domácí násilí ve faktech a teoriích In: Gender, rovné příležitosti, výzkum, Č 1,
Sociologický ústav AVČR, Praha, 2002
58
znásilnění, vkládání různých předmětů do pochvy, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám atd.).
psvehické - zahrnuje citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejností, shazování atd. Při této formě domácího násilí násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd. Mezi prostředky nátlaku může patřit např. i časté buzení v noci, odpírání spánku, nekonečné výslechy, odpírání potravy, vzbuzováni strachu při řízení motorového vozidla enormně rychlou jízdou apod. Násilník si může vynucovat poslušnost oběti např. i tvrzením, že spáchá sebevraždu, za což klade vínu jí či jejímu chování. Patří sem i nejrůznější výhrůžky (např. že partnerku zabije, vždy si ji najde, zničí její rodinu, zabije děti, najme si na ni vraha, zničí ji v zaměstnáni, odejme ji možnost stýkat se s dětmi, ublíží dětem atd.), zastrašovaní zbraní nebo zveřejněním nějakých nepříjemných faktů a informací (např. intimních fotografií, které by mohly poškodit pověst oběti), ovlivňování dětí, rozkazování, co má či nemá obět konat, sledování. Při mé praxi se mi klientky např. často svěřovaly s tím, že jim jejich partneři vyhrožují, zeje nechají umístit do psychiatrické léčebny, že z nich učiní duševně nemocné a přitom k realizaci tohoto plánu cíleně směřovali. Několikrát jsem se setkala také s případy tzv. ruské rulety, kdy násilnícky partner mířil na svoji partnerku střelnou zbraní a posléze i vystřelil, aniž by však tuto zbraň měl nabitu.
sociální - má za cíl oběť především izolovat. V konkrétních přípa: dech toto znamená např. zákaz styku s rodinou, přáteli, zablokování telefonu, kontrola příchozích SMS zpráv a jiné korespondence, zamykání, izolování, zákaz chodit do zaměstnání, přesné stanoveni povolené doby návratu, přičemž při jejím přesáhnutí následuje trest atd. Pojem „izolace" v sobě zahrnuje jakoukoli činnost, která má oběti zabránit v kontaktech se svým sociálním okolím. K metodám izolace patří i kontrola vhodnosti jednání a chování oběti (například kontrola jejího jednání na veřejnosti, kontrola toho, jak se partnerka obléká, líčí a příkazy, s títmo související). Izolace posiluje markantním způsobem závislost oběti na násilníkovi. ekonomické - znamená snahu o zamezení možnosti obětí disponovat finančními prostředky (např. zabavením celé její výplaty; vyměřováním pouze přesně stanovených financí, které smí využít
59
výhradně na násilníkem stanovený účel), Čije legálně získat (napr. prací, kterou chce vykonávat).
2.2.3 Osobnost násilníka, osobnost oběti domácího násilí, násilný vztah
OSOBNOST NÁSILNÍKA                                                                       i
3
Domácí násilí postihuje všechny socioekonomické vrstvy populace napříč 5 (nezávisle na ekonomickém statutu rodiny, vzdělání, Či povolání partnerů | apod.)-'34                                                                                                   \
Výzkumy soustřeďující svou pozornost na tento jev potom s určitostí vy- | vrátily do této doby pevně zakořeněný názor, že násilníci jsou povětšinou j* nemocné, psychopatické osobnosti, k jejichž hlavnímu osobnostnímu rysu I patří neschopnost vyrovnat se se svým životem, sociálním okolím a do života -\ společnosti se tak plnohodnotné zapojit.                                                       [■
Jako neplatná se ukázala rovněž další ve společnosti velmi rozšířená do- £ mněnka, totiž že k podobným jevům dochází výhradně v rodinách alkoholi- * ků.,3;                                                                                                         f
Velmi zjednodušeně lze psychologický profil většinového počtu domá-   $
cích násilníků nastínit těmito základními body136:                                          f
nízké sebevědomí - násilník se ve svém životě často cítí bezmoc-  I
ný. Násilí potom užívá jako způsob a pokus uchvátit kontrolu nad   1
situací. Prostřednictvím ataku získává okamžité, krátkodobé uspo-   f
kojení, podvolení se oběti a zároveň docílí i pro něj tolik důležité   |
kontroly a moci nad předmětnou situací.                                       |
134 Více např. Dijk, T. - Flight, S. - Oppenhuis, E. a Dusmann, B.: Domestic Violence: A National   I
Study of the Nature, Size and Effects of Domestic Violence in the Netherlands, European    §
Journal on Criminal Policy and Research. 6, 1998, No. 1, str. 7-35; Zegidis, B. L.: Násilí    f
v rodinách: Výsledky současného výzkumu a praktické problémy. Community Menta! Health    f
Journal, 1992, No. 6                                                                                                          1
135 Více např. Blane, H. T. - Miller, B. A. a Leonard, K. E.: Intra and lntergenerationai Aspects of   I
Serious Domestic Violence and Alcohol and Drugs, 1 -st edition, Washington, D. C, National s Institute of Justice, 1988; Statistics Canada, The Daily, The Violence Against Women Survey, g 1993, No lí;dálenapř. Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní I aspekty domácího násilí, první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, i 2001, str. 126 a nási.                                                                                                         !
13ft Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě_3
nezabijú! (Nadace Rosa), první vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 52-54                         í
f
.............~~                                                                                                                       %
60                                                                                                                                                                         1
přesun viny do vnější sféry - převážná většina násilníků věří, že k násilí došlo z důvodu nějakých vnějších (mimo něj a jeho volní složku existujících) okolností. Pro ospravedlnění svého násilného Čínu mají proto k dispozici vždy sérii různých zdůvodnění („byl jsem opilý", „podváděla mne a do mne vjel nějaký amok", „nestarala se o děti a já byl tolik přepracovaný", „dělala si ze mne blázna a neustále mne provokovala", „stres v práci byl enormní a já jsem se cítil tak přetlakovaný... vůbec nevím, co to do mne vjelo", „stále jen seděl a nic nedělal, jenom blbé koukal, já jsem byla úplně bez sebe" atd.).
strach ze závislosti - většina násilníků je na své partnerce/partnerovi emocionálně silně závislá a zároveň vystrašená z možnosti její ztráty. Tento potlačovaný strach vede agresora k panovačnému a majetníckemu chování vůči své oběti.
potlačení a odmítání násilí - většina násilníků má tendenci násilí ve svých představách zmírňovat, popírat některé činy Či frekvenci, s jakou dochází k jednotlivým násilným atakům. Takové odmítání jim umožní neodpovídat se za své činy a zároveň je uchrání i před vlastním negativním sebehodnocením. Jako pravděpodobná příčina tohoto popírání skutečnosti se jeví v dětství naučený vzorec chování vypořádávání se s nepříjemnými zážitky. (Ve své praxi jsem se tak setkala např. s mužem, který, ačkoli způsobil své ženě následkem svého cíleného a plánovaného násilného chování zlomeninu lebeční kosti s celoživotním zdravotním postižením a středné těžké poranění míchy s důsledkem výrazného omezení hybnosti, hovořil o tomto jako o „vzájemném postrkování se".) izolace - i když se na první pohled může zdát, že domácí násilník má mnoho přátel a převážně i bývá svým okolím hodnocen jako hodný Člověk (ve své praxi jsem se setkala např. s domácími agresory, jimiž byli společností uznávaní veřejní činitelé, lékaři, Čelní představitelé náboženských obcí či známi umělci atd.), patří většina násilníků mezi lidi, kteří si ostatní tzv. drží od těla. Žádost o pomoc či podporu od jiných (krom své oběti) považuje domácí násilník za slabošské gesto. Jediná osoba, která násilníka poznala v celé Šíři jeho osobnosti, je tak jeho oběť. Tato skutečnost potom často přispívá k tendenci okolí nedůvěřovat výpovědi oběti, která se o násilí rozhodla vypovídat.
61
zvnitřnční tradičních roli - většina pachatelů násilí na ženách v intimních vztazích vyrůstala v přesvědčení, že muž je hlavou rodiny, jehož hlas má největší váhu a jehož názor má právo veta nad všemi ostatními v rodině. Již od dětství byl učen neprojevovat své emoce a opak zhodnotit jako slabost. Věří, že musí být za každých okolností silný a že se musí naučit kontrolovat. Často je též přesvědčen o své odpovědnosti za rodinu a cítí se tak plně oprávněn ke krokům, kterými její členy nutí, aby se chovali přesně podle jeho představ.
zkušenosti s násilím z dětství - převážná většina násilníků byla svědkem násilného chování v dětství. Sledovali, jak otec bije matku, či byli samt týráni. Ve stresu proto inklinují k tomu chovat se podle naučené modelu. (Srovnej např. kapitola 2:4.) většinu emocí vyjadřuji pachatelé násilí na ženách v intimních vztazích pomoci zlostí, kterou chápou jako projev síly a jako typický (od přírody daný) způsob chování muže. Pachatel násilí v intimních vztazích vnímá zlost jako akceptovatelnou mužskou emoci. Další z širokého spektra emoci pak tento agresor převážně vůbec není schopen vyjádřit a je typické, že spoléhá plně na svou partnerku, že se o emoce ceíé rodiny postará (velmi názorný příklad takového chování je možno odpozorovat např. ve velmi oblíbeném Českém fíimu Vesničko má středisková mezi manželskou dvojicí, kterou tam představuje L, Šafránková a P. Čepek; rovněž manželství rodičů F. L. Veka ze známé knihy Aloise Jiráska vykazuje podobný vzorec chováni). Tím se však stává obzvláště zranitelným zejména v důvěrných rozhovorech, kdy své pocity nezvládá vyjádřit. Ačkoli jej může rozzlobit mnoho různých okolností, které nemají s jeho obětí pranic společného, ventiluje svoji zlost pouze a výhradně vůči své oběti, protože si uvědomuje, že mimo intimní vztah by s tímto typem chování neměl šanci uspět.
prvky kontroly - v tomto bodě se chování násilníků od sebe navzájem odlišuje. Jedna skupina agresorů bývá popisována jako chodící „Časovaná bomba". Jsou to tedy lidé, kteří vykazují sníženou kontrolu impulzívity. Když tito násilníci později své chování rozebírají, popisují, že ztratili sebekontrolu, nevěděli, co činí. Druhá skupina agresorů si je naopak naprosto přesně vědoma toho, co dělá. Své útoky tito agresoři dlouho dopředu plánuji s tím, že do detailů promýšlejí jejich konkrétní podobu. (Při své praxi jsem se
setkala např. s mužem, který si vedl deník, v němž propracoval strategii zabití své ženy několika způsoby včetně plánu likvidace jejího těla. Tento násilník potom téměř denně svoji ženu připoutával k nějakému předmětu např. radiátoru a před ní myšlenky vedené v deníku dáte rozvíjel. Na této kauze byla zajímavá mimo jiné i okolnost, že tento násilnik vždy posílal své dvě děti (8 a 10 let) na dobu ,mučení" ven, což se dělo v některé dny i osmkrát za sebou, přičemž výjimkou nebyly ani situace, kdy děti musely ven několikrát během jediné noci. Toto své chování agresor následně vysvětloval tak, že chtě! dětem zachovat pozitivní obraz matky, neboť nechtěl dopustit, aby viděly její ubohost). Tato druhá skupina násilníků patři mezi nejnebezpečnější.1" V neposlední řadě je třeba uvést i vliv sociální tolerance na chování násilníka. Tolerování domácího násilí společností totiž posiluje násilníkovo nřesvědčení, že se chová správně, že se ničeho odsouzeníhodného nedopouští a na násilné jednání má tradicí a výlučností svého postavení garantované právo. Za nikoli nezajímavý považuji v tomto kontextu poznatek, s nímž jsem byla konfrontována během své praxe, a to, že většina agresorů nikdy nepovažuje přítomnost násilného chováni za možný důvod odchodu oběti 7. tohoto intimního svazku (velmi názorně a detailně je toto demonstrováno např- v knize Čokoláda od J. Harris, která byla rovněž pod stejným názvem úspěšně zfilmována).
Sociální toleranci, která ve společnosti k domácímu násilí panuje, ukázaly např. experimenty prováděné ve Velké Británii, které měly za cíl otestovat
'Vícenapí. Godcnzí, A.: Muži a násilie- Logika nerovnosti ln: Ko!. autorů: Súbor prednášok z mĽiirindiudného seminára v Štrasburgu, první vydání, Bratislava, Informačné a dokumentačně stredisko o Rade Európy, 1998; Bourdicu, P.: Nadvláda mužů, první vydáni, Praha, Univerzita Kailovn, Karolinum, 2000; Violence against Women in the Famify (United Nations), 1 -st edition, New York, 1989; Tolman, R. M. a Bennett, L. W.: A Rewiew of Quantitative Research on Men Who Batter in: Journal of Interpersonal Violence, 1990, No 5 (1), sir. 6J2-615; Stortieur, R. a Stille, R.: Ending Men's Violence against Their Partners: One Road to Peace, 1 -si"edition, London, Newbury Park, 1989
63
reakce diváků útoku muže proti ženě. Ukázaio se, že diváci byli mnohem méně ochotni zasáhnout, pokud si mysleli, že se jedná o manželský pár.138,139
OSOBNOST OBĚTI
„Už od sedmdesátých let se výzkumy ve světě zaměřily na osobnost týra- ., né ženy a pokoušely se najít odpověď na otázku, jaká je žena, která se nechá bít, a na otázku, proč týraná žena od násilníckeho partnera neodejde. Dospěly k závěru, že neexistuje žádný konzistentní osobnostní profil, který by ženu ~ predisponoval k tomu, aby se stala obětí ve vztahu."140 Tento poznatek lze potom zobecnit do té míry, že obětí domácího násilí se za určitých předpokla- J~ dů může stát kdokoli.
Existuje pouze jediný rizikový faktor predispozice k obětnímu chování a tím je týrání či zneužívání eventuelně přítomnost násilnému chování v dětství.141
Dítě, jenž mělo brutálního otce, který bil matku nebo i je, žije povětšinou s představou, že jeho otec je takjako každý rodič spravedlivý a dobrý člověk. Pokud ho však zbije, děje se tak proto, že udělalo chybu. Tato podvědomá vina potom bití a týrání v myšlenkách dítěte zracionalizuje. Jinými slovy řečeno obrní ho vůči psychické či fyzické bolesti. Není-li možno konkrétní vinu nalézt, nastupuje vina abstraktní (např. v poloze „proč jsem se narodil jako -chlapec?", „proč jsem se vůbec narodila?" atd.). V rodině, kde je týraní běžné, navíc výrazně vzrůstá touha dítěte po naplnění ideálu rodinných vztahů. Čím více nejde tohoto ideálního stavu dosáhnout, tím více se toto přání dítěte '
l3ti Více např. Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první  J
vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997, sir. 52                                                                          1
'■" Ke stejným poznatkům jsem dospěla i v rámci své praxe. Přcdnáším-li o domácím násilí, položím  j
vždy posluchačům dotaz, jak by reagovali, kdyby slyšeli od sousedu křik evidentně svědčící o    1
velmi intenzivní formě domácího násilí včetně signálů poukazujících na ohrožení zdraví Či    j
života jejich sousedky. Většina posluchačů odpoví, že by nikterak nezasáhli, neboť by se   j
domnívati, že se jedná o soukromou záležitost mezi partnery.                                                j
,4Ü Sobkova, E.: Násilie páchané na ženách a jeho dôsledky In: Piata žena - aspekty násilia    I
páchaného na ženách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001, str. 57 a násl.            j
141 Více např. Kaufman, J. a Zigíer, E.: Do Abuse Children Become Abusive Parents? In: American   *i
Journal of Orthopsychiatry, 1987, No 57, str. 186-192; Zpráva o stavu domácího násilí. Dneska   ~]
Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), prvni vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 31-36,   1
Vykopaíová, H.: Násilí v rodině, Kriminalistika, 2001, ě. 4 In: www.mvcr.cz; Bernard, Ch :   „j
Patterns of Violence against Women in the Family. Background document prepared for the   A
Expert Group Meeting on Violencein the Family with a Special Emphasis on Its Effects on   ""[
Women, 1 -st edition, Vienna, New York, United Nations, 1986 atd.                                      j
64
- .'vá iracionálním a hlubším a tím větší je vina, kterou dítě za současný nei-JHickÝ stav cítí. Tento vzorec chování se potom často opakuje i v dospělých vzwzičh těchto dětí.
pospčíá oběť si nachází násilníka a doufá, že teď už jej konečně může
ižnit, když se J*íaí0 zmóna nepodařila provést u jejích rodičů. Domnívá se,
y, j£jí protějšek je velice hodný (skvělý, úžasný, milý atd.) člověk, jen kdyby
ebyi tak impuísivní (surový, nebil ji, nepil, nebral drogy atd.) a věří, že jej
svým vhodným chováním jeho „zlozvyků" zbaví.
platí, že pokud člověk, který prožije určité trauma, toto trauma nezpracu-. m^ tendenci neustále opakovat stejné vzorce chování vedoucí k dalšímu nnkraěování traumatu, až do doby, než dojde k jeho vnitřnímu pochopení a zpracování.
Dôvody, proč oběti neopustí své násilné partnery, jsou vždy rozličné a velmi individuální. Jak bylo vysvětleno již výše, mnohé oběti domácího násilí žiji v opakujícím se vzorci chování přeneseném z dětství, který mimo jiné ústí v naději, že násilník své chování k nim změní.
podle iradičního vnímání ženské role a zažitých společenských vzorů chování bývá partnerský vztah často chápán jako investice, které by se ženy neměly vzdávat (,jednou sis ho vybrala, tak trp"... „správná ženská má vydržet trochu té bolesti"... „hezky papej, nebo si tě nikdo nevezme, zůstaneš na ocet a nikdy se nevdáš"... „co by jste po ní nechtěli, je to stará panna"... „krásná princezna spala sto let, až ji zachránil statečný princ" atd.).
Je zcela typické, že pachatelé po prvních útocích slibují, omlouvají se, podnikají velmi složité usmiřovací ceremoniály. Oběti, které v této fázi násilníku uvěří a v násilném vztahu i nadále setrvají, posilují proces odbourávání jeho zábran pro daiší trýznční. Následující útok je proto v drtivé většině případů ještě o něco brutálnější.
Oběť, která zná svého partnera nejen jako násilníka, ale i jako milého, něžného Člověka, žije v představě, že tento vztah je vztahem na celý život a selhání tohoto vztahu pro ní může znamenat selhání vědomí o vlastní schopnosti milovat a udržet vztah (věří, že trestána je proto, že udělala ve vztahu nějakou chybu). V mnoha případech je motivem setrvání ve vztahu s násilníkem prostě strach („zabijú tebe, děti, sebe... když mne opustíš", „... víš, že si tě najdu všude...", ,,.,.udělám z tebe blázna a děti už nikdy neuvidíš..." atd.).
IJ1 Více např  Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -si edition, New York, Basic, 1992; _„_yyi.griaIoyá,.H,: Násilí v rodině, Kriminalistika, 2001, č. 4 In www.mvcr.cz; Čírtková, L.: Obětí domácího násilí, Psychologie dnes, 2001, ě. 1 atd.
65
Mezi další motivy k setrvávání v násilném vztahu patří napr. i nemožnost "J řešeni bytové otázky, ekonomická závislost, snaha zachovat dětem oba rodi--1! če, láska, nemožnost dovolat se pomoci atd.                                                 |
Týraná oběť navíc trpí „syndromem týraných obětí". Jedná-li se o díou- I hodobé týrání, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila U3
Tento syndrom je charakteristický širokým spektrem psychických a beha- -viorálních reakcí oběti na prožité týrání. Jeho typickými projevy jsou: pocity ' bezmoci, zmatku a sebeobviňování, dlouhodobá a emocionální frustrace, nízké sebevědomí a zvýšená zranitelnost, neurotické projevy - úzkosti, deprese, ' poruchy spánku; sebevražedné tendence, zablokování sil potřebných ke zrně- , ně, minimalizace, popírání, ospravedlňování násilí, strach z agresora a záro- i ven silná závislost na něm, neschopnost normálních asertivních reakcí vg-smyslu nápadné vstřícnosti a ochoty všem vyhovět, psychosomatická onemocnění - migrény, žaludeční vředy, nechutenství, astma, urologické obtíže f apod., tendence ke zneužívání alkoholu a drog apod.'44                                 j
Svou roli zde sehrává i tzv. stockholmský syndrom145, který byl poprvé 1 popsán v sedmdesátých létech dvacátého století v souvislosti s přepadením 1 banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá 1 ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho oběti. Jinýmf| slovy řečeno, jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží 1 zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vy- J kupuje jeho shovívavost a ochranu svého života (tento model chování může- 1 me velmi často vypozorovat mimo jiné i ve vztahu mezi obětí obchodu se 1 ženami a jejího „pasáka").                                                                          J
Stockholmský syndrom se vyskytuje především u těch případů domácího 1 násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení ná- I silníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany.                         I
1 O lomto jevu podrobně napf. Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edilion, New York, Basic, 1992
* Více např. Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skryta ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydaní, Humenne, Pro Família, Aspekt, 1998, str. 26anásl;Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1- st edition. New York, Basic, 1992; Gordon, M.: The Female Fear, 1 -st edition, New York, 1989; Lentzner, H. * R. aDeBerry, M. M.: Intimate Victims: A study of Violence among Friends and Relatives, 1 -st edition, Washington, D. C, U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistic. 1980
5 Vice napr. Piata žena - aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001, str. 25-27                                                                                                —
66
Mezi předpoklady existence stockholmského syndromu patří:
život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení -oběti násilí jsou plně přesvědčené, že výhrůžky k nim směřované („zabiji tebe", „zabiji děti" apod.) by se mohly naplnit, oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnosti úniku, izolace od Udí,
,        přechodná náklonnost.
</■ důsledkům tohoto syndromu potom mimo jiné patří i to, že oběti mají ndenci násilníka omlouvat a veřejně hájit. (Ve své praxi jsem se např. setkati s klientkou, která byla manželem obzvláště hrubě týrána 25 let. Celkem ■mkrát byla pro důsledky jednotlivých ataků hospitalizována dlouhodobě úrazové nemocnici. Když jsem pro ni sestavovala žalobu na rozvod manželství s tímto agresorem, navrhovala jsem napsat mimo jiné i větu, jejímž obsahem bylo sdělení, že manžel této klientky byl enormně žárlivý, přičemž jí stanovoval i přesný čas povoleného příchodu ze zaměstnání domů a opozdila-H se byť jen ° deset minut, podrobil ji přísnému trestu. Tato klientka, však velmi ostře protestovala proti takovéto formulaci žalobního návrhu. Řekla mi doslova: „Toto tam nepište. On mne měl jen strašně moc rád. Vždyť já jsem -hvki potvora. Třeba jsem si schválně vypila s kolegyní kávu a přišla tak domů až o čtvrt hodiny později...".)
Než se oběť rozhodne odejít z násilného intimního vztahu, prochází několika různými stádii146:
. odmítání - mnoho obětí domácího násilí si na počátku odmítá přiznat, že se jedná o problém, nechtějí si připustit, že v jejich vztahu dochází k násilí. Svou roli zde sehrává jednak zkušenost z dětství (je-li oběť na týrání zvyklá, nepřikládá mu význam) a dále zakořeněné stereotypy v představách o tom, jak týraná oběť vypadá (nevzdělaná, ze sociálně slabé vrstvy, nemůže to být muž apod.) a nechuť být do této kategorie zařazena147. V tomto stádiu se oběti za
M" Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě ne/abiju1 (Nadace Rosa), první vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 56-57
w VítSína obětí domácího násilí, s nimiž jsem se při své praxi setkala, hovořila o jakémsi „momentu prozřeni". Vzpomínám si např. na ženu, která se při svém povolání sociální pracovnice denně setkal ala s jinými týranými ženami. Přiznala se mi, že tyto ženy vždy litovala a říkala si, že ona by toto ve svém partnerství nikdy nedovolila a nechápala, proč tyto ženy v takovém vztahu setrvávají, přitom byla léta svým partnerem velmi často bita (mnohdy brutálnčji než ženy í> nimiž se setkávala v praxi), avšak neuvědomovala si, že se u ní jedná o totéž. Pokaždé totiž uvrhla, zeji její partner zbil jen výjimečně v důsledku nějaké jej i chyby, a že je to tedy její vWü~\ ždy věřila, že se toto stalo už naposledy.
67
násilí stydí, nechtějí, aby okolí vědělo o tom, co zažívají (maskují■._"■ stopy po zranění, tvrdí, že jsou extrémně nešikovné apod.). sebeobvinování - napadaná oběť si již připustí existenci, jakého- ~ si" problému, avšak obviňuje z něj pouze sebe samu. K tomu při- _: spívá zejména nedostatek sebevědomí na její straně (přičemž při"; nepřestávajícím týrání kíesá sebevědomí oběti níž a níž) a přesvěd- ; čování jejího okolí o tom, že ona je právě tím elementem, který ve^ vztahu selhává. Oběť se dostává do stádia, kdy věří, že je zodpovědná za to, že se její partner rozzlobil („...kdyby bylo uklizeno, ľ nemusel jsem se tak rozčílit...", „...kdybys nebyl impotent, nemusela bych být tak frustrovaná a nervózní..."). S neustále se zhoršující situací se oběť cítí stále bezmocnější a věří, že jedině změnou svého chování tak, aby násilníka neprovokovala, dosáhne klidu. hledání pomoci - oběť si uvědomuje, že se svým problémem musí -začít něco dělat a pokusí se vyhledat pomoc (zavolá policii, svěří se matce, vyhledá manželského a rodinného poradce apod.). Často ' však získává při hledání pomoci negativní zážitky (policie s ni jed- _ ná znevažujícím způsobem, nedovolá se na krizovou linku, manželský poradce ji sdělí, že chyba je v jejím způsobu komunikace apod.), které ji jen utvrdí v názoru, že vinu za situaci nese ona. Pokusí-li se oběť domácího násilí vyhledat pomoc, kterou však ~ nenachází, ocitá se v pro ni bezvýchodné situaci stojíce opět na počátku, jen ještě více traumatizovaná a posílena v přesvědčení o svém selhání.                                                                          i
nerozhodnost - mnoho obětí, které po čase násilného partnera opustí, má tendenci se k němu opět navrátit. Příčinou je neustálý vnitrní" boj se změtí rozporuplných pocitů, jako jsou láska k partnerovi a víra v jeho změnu, strach z toho, že násilník své hrozby uskuteč- -ní; vina za rozpad rodiny, strach, že sama bez násilného partnera -svůj život nezvládne; výrazný pokles životní úrovně atd. Oběť, která se k násilníkovi navrací, potřebuje získat ujištěni, že vztah již opravdu není možno nijak zlepšit, a že ona sama udělala vše, co bylo možno udělat. Toto období může trvat i několik let a návraty --■ k násilnému partnerovi mohou být i často opakované. přijetí života bez násilí - i když týraná oběť z násilného vztahu -odejde, budou prožité události ovlivňovat běh jejího života na velmi dlouhou dobu. Platí, že bez pomoci zvenčí a bez dlouhodobé podpory není týraný člověk schopen se sám s prožitým traumatem_„
vyrovnat.14** V odborné literatuře je stav, který oběť prožívá po vymanení se z násilného vztahu označován jako posttraumatícká stresová porucha.149
NÁSILNÝ VZTAH
Podle mezinárodni Šestistupňové stupnice akutních a chronických živoí-'ch stresů je přetrvávající fyzické a sexuální týrání stresorem pátého stupně -.extrémní zátěž. Ženy, které jejich partneři „drží v zajetí", splňuji podmínky kritéria šestého stupně - katastrofická zátěž."150
Jak bylo popsáno již výše, mezi obětí a násilníkem vzniká specifická emocionální vazba, tzv. stockholmský syndrom.
jen málokdo si dokáže uvědomit, že často bizardní a nepochopitelné (nenormální) reakce oběti (např. v podobě obhajoby chování násilníka či maskování stop po zranění), vznikají nikoli jako příčina, ale pouze jako obranný mechanismus v důsledku prožívaného násilí.
Řečeno jinými slovy, každá oběť domácího násilí má zpracovánu svoji strategii, jak se násilí bránit (např. ponižováním se, absolutní poslušností a ochotou, snahou popírat skutečnost apod.), která jí pomáhá v jediném - emocionálně (a často i fyzicky) přežít. Jedná se tak o naprosto normální reakci človeku na nenormální situaci (přítomnost násilí), v níž žije. Bohužel společnost si většinou tento fakt nedokáže uvědomit a oběť za tyto reakce obviní (,je hloupá, že neodejde", „když to snáší, tak se jí to líbí", ,je to blázen" apod.), což však ještě více prohlubuje pocity viny a přesvědčení oběti o nemožnosti z násilí se nějak vymanit.
11 Více napi. Danieli, Y. - Rodley, N. S. a Weisacth, L.: International Responses to Traumatic Stress Baywood, 1 -st edition, New York, Amňyville, 1996; Friedman, M. J. - Charney, D. S a Deuten, A. Y.: Neurobiological and Clinical Consequences of Stress: From Normai Adaptation to Post-Traumatic Stress Disorder, I -st edition, Hagerstown, Lippincott-Raven, 1995; Fre>d, J, J.: Betrayal Trauma: The Logic ofForgetting Childhood Abuse, 1-st edition, Cd m bridge. Harvard University Press, 1996; Herman, J. L.: Crime and Memory, Bulletin ôf the American Academy of Psychiatry and the Law, 1995, No. 1, str. 5-17; Herman, J. L.: Tiauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic, 1992
'Více např   Koukolik, F. a Drtilová, J.: Zlo na každý den, první vydání, Praha, Galen, 2001, str Vrt American Psychiatrie Association: Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders,
-M edition, Washington, D. C, APA, 1987, str. 13
69
Vývoj násilného intimního vztahu probíhá povětšinou podle stejného ;
scénáře:
•          Potencionální násilník najde naivní, závislou nebo zranitelnou potencionální oběť, kterou může být v určité životní etapě každý Člověk (např. žena žijící v podmínkách, které ji urážejí; senior upoutaný na lůžko, neschopný sám se o sebe postarat apod.).
•          Potencionální násilník začne potencionální oběti dávat přesně to, co momentálně potřebuje (emocionální podporu a laskavost, dárky, finanční podporu atd.). U oběti násilí na ženách v intimních vztazích vzniká v tento moment vývoje vztahu láska. Násilník se začne postupně projevovat agresivně. Začne žádat nezvyklé věci (v sexu, v zásazích do fyzické sféry oběti, ve finanční oblasti apod.). Nejdříve k tomuto dochází většinou jakoby náhodně, později se z tohoto vzorce chování vyvine rutina, což zlomí vůli oběti a zničí její smysl pro zažité hodnoty a pravidla. Důsledkem tohoto chování agresora je rovněž izolace oběti od původního sociálního rámce. Oběť se stydí se svými zážitky někomu svěřit.
•         Násilník zcela ovládne život své obětí (používá kontrolu, schvaluje
to, co oběť dělá apod.).
Násilník se stává středobodem života oběti, která je od svého dřívějšího sociálního i psychického zaměření zcela izolována. Oběť usiluje jen o to, aby získala náklonnost svého trýznitele a vyhnula se tímto jeho zlosti. Snaží se všemožně odstranit domnělé příčiny násilí. (Při své praxi jsem se například setkala s ženou, která byla-_ jednou surově zbita. Vysvětlení, které ji poskytl její násilnícky partner, bylo bizardní - obklady v koupelně byly potřísněné vodou. Tato žena pak trávila dlouhé hodiny před příchodem svého partnera ze -zaměstnání tak, že neúnavně leštila a vysušovala sebemenší stopu -po kapce vody z koupelny. Následně však byla zbita proto, že ne-prostřela na stůl podle svého partnera správným způsobem, neuvařila správnou kávu, měla divný výraz v obličeji atd.) Vzniká nový sebeobraz oběti. Domnívá se, že si vše zaslouží (trest, zlobu apod.). Stává se nevyrovnanou. Jejím smyslem života se stává zavděčit se trýzniteli. Doufá, že svým správným chováním násilníka změní.151
70
. . \áhled české společnosti na domácí násilí
Každá společnost má své mechanismy, které legitimizují, zamlžují nebo popírají a tím i pěstují násilí.^153
Obecně nízká úroveň právního vědomi české společností se promítá do leraťicc vůči verbálnímu i fyzickému násilí - viz např. šikana, mobbing, domácí násilí.'53
\rČkteré formy násilí jsou dokonce považovány za průvodní jev určitého nstavení obětí. To platí i o domácím násilí, kde se mnohdy odsuzuje spíše oběť než násilník.
Z výzkumu realizovaném agenturou STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2001 vyplynulo, že 29 % obyvatel ČR se domnívá, že domácí nisiíí má společnost spíše tolerovat, protože se jedná o záležitost, kterou si rodiny vyřeší samy. 47 % obyvatel ČR by váhalo s poskytnutím pomoci, kdyby slyšeli zoufalý křik a pláč od sousedů.154
Česká společnost stále inklinuje k předsudku vnímat domácí násilí jako ryze soukromou záležitost.
- --Velmi.snadno lze tuto tezi demonstrovat např. na posuzování trestného činu znásilnění. Zatímco u většiny případů znásilnění, kdy je oběť znásilněna
"'Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Ručka, R: Odborný výcvik poradců Bílého kruhu be/pečí k problematice domáciiio násilí, první vydáni, Praha, 1999; více např. Egger, R.: Násilie voči ženám v intímnych vzťahoch, Záznam z workshopu In: Kol. autorů: Násilie II -tematické čísJo Aspektu, první vydáni, Bratislava, 1999, str. 63 anásl.;Tošn.erová, T.: Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. Ambulance pro poruchy paměti, první vydání, Praha, FNKV Praha, 2000, str. 61; Dobasli, R. E. a Dobash, R.: Wiwes: The „appropriate" Victims of Marital Violence In: Victimology: An International Journal, 1978, No 6; Šintalová, S.: Domáce násilie - zneužívané ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra psychológie FF UK, 1997; Sopková, H.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch- situácia na Slovensku in: Ochrana obete v domácom násilí, Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch 15, - 16. Apríla 1999, první vydání, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a múrov, 1999, str. 23-29 atd.
m Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, prvni vydání, Humenné, Pro Fansilia, Aspekt, 1998, str. 9
'"K tomu, jak sena tento problém dívají ostatní evropané podrobne Kotarakos.CH.: Europeans íind their opinion about domestic violence, 1 -st edition, Brusel, The European Commision Women's information sector, 1999
1 ' Desatero o domácím násilí. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro BKB a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB a PM ČR, květen 2001; více o tomto výzkumu např. nawww.domacinasili.cz
71
neznámým pachatelem, převládá ochota společnosti uznat toto jednání, jako trestný čin a uložit za něj adekvátní trest (naplňuje-ti všechny znaky příslušné skutkové podstaty), je-li oběť znásilněna někým, s níž ji pojí intimní vztah, nastupuje ze strany posuzovatetů série pochybností a nedůvěry vůči výpovědím oběti („chtěla to", „chce získat výhodu při rozvodu", „chce se mu pomstít, protože ji chce opustit" atd.).
Tyto postoje české společnosti k obětem domácího násilí a k tomuto jevu obecnejšou hojně posilovány médii.155
Při posuzování a hodnocení chování, které označujeme jako domácí násilí, můžeme dosud u většiny obyvatel ČR vystopovat přesvědčení spočívající v bagatelizaci až toleranci tohoto jevu.
Ve svém důsledku vede tento postoj mimo jiné k tendenci nekriminalizo-vat násilné jednání, ke kterému dojde mezi osobami nacházejícími se v intimních vztazích, byť by za jiných okolností (tedy spácháno mezi osobami, které spolu nejsou spojeny intimním vztahem) bylo hodnoceno jako trestný čin. Dále k četné sekundární viktimizaci obětí a k přenášení negativních vzorců chování na další generace. Je logické, že tento stále ještě hluboce zakonzervovaný postoj společnosti i přes některé v nedávné době z hlediska sledované efektivnosti provedené pozitivní změny156 nachází svůj odraz i v platném právu a dále zejména ve způsobu jeho aplikace. Viz např. formulace ustanovení § 163 zákona Č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v aktuálním znění, kdy je podmínkou zahájení trestního stíhání tam taxativně uvedených trestných Činů (z nichž mnoho spadá pod jednotící skupinu trestných činů v rámci domácího násilí) a pokračování v něm výslovný
' Viz. např. poznámka pod čarou č. 101
' Srovnej zejména zákon č. 91/2004 Sb. ze dne 29. ledna 2004, kterým se mení zákon ě 140/ 1961 Sb., trestní zákon, kterým byla s účinnosti od 1. června 2004 definována nová skutková podstata „týráni osoby žijíei ve společně obývaném bytě nebo domč", jenž relativné dostatečně pokrývá charakter jednáni v rámci domácího násilí, přičemž za důležité z hlediska sledované efektivnosti pokládám rovněž fakt, že tato skutková podstata nenáleží mezi trestné činy taxativně uvedené pod ustanovením § 163 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízena soudním (trestní řád), v aktuálním znění. Dále srovnej změny provedené zákonem č. 283/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/196! Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákoně. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,-zákon S, ] 40/! 961 Sb., trestní zákon, vel znění pozdějších předpisu, a některé další zákony.
anlas té skupiny poškozených, která je řečeno zjednodušeně spojena ichatelem intimním vztahem. Jak ukázala praxe, zatím bohužel ani novela
; (57
",  t0 ustanoveni'-", ačkoli právě do ní byla zákonodárcem z hlediska sledo-
é gfgjcíivnosti vkládána velká naděje, kýženou změnu ve zvýšení ochrany
"bMí domácího násilí nepřinesla. Podle nově vloženého ustanoveni § i 63a
, j tn výše citovaného zákona není třeba souhlasu poškozeného s trestním říháním pro některý z trestných činů uvedených v ustanovení § 163, pokud okolností zřejmé, že souhlas nebyl podán nebo byl vzat zpět v tísni vyvo-■ né výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Důvod, proč toto na nrvtii pohled podstatu sledovaného problému odstraňující ustanovení v praxi
tím ne(jocíÍuo kýžený efekt, je nutno podle mého názoru hledat opět mimo 'iné i v tom, jakým způsobem je domácí násilí společností většinově vnímáno
jaký je rozsah informací, kterými společnost o charakteru tohoto jevu dis-oonuie. Jinými slovy řečeno, o způsobu aplikace tohoto novelizovaného ustanovení vždy rozhodují konkrétní lidé, přičemž podle toho, jaká je úroveň jetích znalostí o předmětném jevu a podle toho, jak dalece jsou ovlivněni neirůznčjšími stereotypy a předsudky v názorech na tuto problematiku, tak bude vypadat í jejich posuzování a hodnocení předmětného {podrobněji viz dále kapitola 3.2.2).
SEKUNDÁRNÍ VIKTIMIZACE OBĚTÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Jak již bylo naznačeno výše, reálné nebezpečí předsudků spojených s oběťmi domácího násilí spočívá v jejích působení na celé společenské spektrum. Výsledkem této stereotypní socializace je potom přetrvávání mýtů spojených s domácim násilím („může si za to sama", „líbí sejí to, když neodejde", „muž nemůže být týraný", „násilníkem je vždy jen alkoholik" apod.), jeho bagatelizace a akceptace nejen širokou laickou veřejností, ale rovněž tak Í veřejností odbornou, která je přímo či nepřímo do řešení předmětného problému zapojena (policisté, soudci, pracovníci poradenských center, psychologové, záko-
' Provedena zákonem č. 265/200! Sb., kterým se mění zákoně. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), věznění pozdějších předpisů, zákoně, i 40/1961 Sb., trestní zákon, ve zněni pozdějších předpisů, a některé další zákony.
72
73
nodárci, lékaři apod.), čímž dochází nejen kpoškozování obětí na primární■ individuální úrovni, ale rovněž k poškozování na úrovni společenské ízn,' k sekundární viktimizaci oběti.158
Dopad tohoto podpůrného efektu na myšlení násilníků spočívá mimo jiné' v posilování Četnosti a intenzity předmětného jevu.
Sekundární viktímizace obětí domácího násilí v ČR zahrnuje širší spektrum podob. Pro zjednodušení ji rozdělím v závislosti na prostředí, z nějž vzešla:                                                                                                    ;
bezprostřední (laické) okolí oběti - které je tvořeno sociálně blíž, kými osobami (tzn. příbuznými, přáteli, kolegy, sousedy atd.) obě-ti. Paradoxem přitom zůstává skutečnost, s níž jsem byla často konfrontována v rámci své praxe, a to že právě z toho prostředí vychází směrem k obětem domácího násilí často nejmenší pochopení. Ne vždy však tento postoj bývá zapříčiněn snahou oběti ublížit, nao-pak lidé vyskytující se v blízkém okolí oběti mohou mít upřímnou snahu pomoci jí, avšak vzhledem k nedostatku znalostí o předmětné problematice a vlivem nejrůznějších předsudků jí poskytují jen fakticky bezcenné rady, které žádný dopad na ukončení násilí ve vztahu nemohou mít. Jako demonštratívni příklad takové situace může sloužit příběh jedné z mých klientek, která se potom, co strávila čtrnáct dnů hospitalizována v úrazové nemocnici s četnými poraněními v oblasti hrudního koše, zlomeninou nosní kosti a otřesem mozku v důsledku napadení manželem, obrátila s žádosti o pomoc na svoji matku. Ta ji však pouze utvrdila v přesvědčeni, že „většina mužů své ženy bije... někteří muži mají prudší povahu...", Vzhledem k tomu, že tato žena sama v násilném vztahu nikdy nežila, dala své dceři rady, které vyplývaly z jejího upřímného přesvědčení získaného na základe jejích životních zkušenosti a poznání; že dcera pravděpodobně dělá něco špatně, a proto je bita, neboť
Vice napf. Walker, L. E.: Psychology and domestic Violence Around World, American Psychologist, 1999, No 1, str. 21-29; Čŕrlková, L.: Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, 2001, číslo 1, str. 14 a nasi.; Strategies for Confronting Domestic Violence. A Resource Manual (United Nations), 1 -st edition, New York, United Nations, 1993; Šmolka, P.: Konstruktivní agrese jako součást manželství. Domácí násilí záležitost nikoli soukromá. Fakta, názory, právo, první vydání, Praha, Koordinační kruh prevence násilí na ženách, 1997, str. 31 a nasi.; Fagan, J.: The Criminalization od Domestic Violence: Premises and Limits, Research Report, I -si edition, Washington, National Institute of justice, 1995 atd.                                       -----
74
ona sama bita není. Konkrétně řekla své dceři např.: „,. .když se mu začneš bránit a postavíš se mu, přestane", „...musíš být víc sebevědomá", „...až budeš mít dítě, budete se mnohem lépe snášet", „...musíš se o sebe víc starat, komu by se líbilo koukat se na takto neupravenou, věčně unavenou ženskou" apod. Tato moje klientka se snažila podle rad své matky chovat, avšak násilí vjejím vztahu pochopitelně neubývalo, naopak mělo tendenci postupně gradovat. Tato žena začala cítit velmi silnou vinu za to, že není schopna tak jako jiné ženy vést funkční partnerství. Její psychické nastaveni následně podporovalo chování agresora. Po určité době začala i matka této mé klientky vidět svoji dceru jako méněcennou (Je hloupá, když se nechá bít" apod.) a snažila sejí proto vnutit podle jejího mínění nejlepší možnosti řešení („rozveď se" apod.), avšak její dcera tento nátlak nebyla v daném stadiu svého života schopna unést a přerušila s ní veškeré kontakty. Ve své praxi jsem vysledovala, že jen málokdo z bezprostředního okolí oběti domácího násilí skutečně účinně ve prospěch této oběti zasáhne, byť by to mělo být jen v poloze odsouzení jednání násilníka (např. sousedé povětšinou disponují přesným rozsahem znalostí o tom, co se v noci v domácnosti agresora odehrává, avšak nejen, že nikdy nezavolají k aktuálnímu incidentu policii, ale i nadále udržují s tímto agresorem přátelské vztahy, aniž by kdy jakýmkoli způsobem vyjádřili nesouhlas s jeho jednáním. Pokud by byly požádáni obětí, aby u soudu svědčili v její prospěch, téměř ve 100 % případů tuto službu odmítnou.). Avšak i tehdy, kdy okolí oběti násilí nehodlá respektovat a s jednáním agresora nesouhlasí, dochází často k sekundární viktimizaci oběti. V těchto případech se totiž často stává, že tyto osoby netuší, jak by mohly oběti pomoci, cítí se bezmocné a násilím odrazené. Po určité době proto většinou (Často vyčerpány po marných neefektivních pokusech pomoci) postupně ukončí přátelské vztahy. Oběť domácího násilí se tak na základě výše popsaných mechanismů dostává do izolace a přijímá za své přesvědčení, že v její situaci neexistuje možnost pomoci („...když mi nepomůže nejbližší okolí, nemůže mi pomoci nikdo..."). profesionální okolí oběti - bohužel v majoritním procentu případů obětí domácího násilí, s nimiž jsem se při své praxi setkala, docházelo k sekundární viktimizaci i ze strany tzv. profesionálního okolí (policisté, soudci, poradci specializovaných center, psycho-
75
logové apod.). Příčinu tohoto neodborného přistupuje třeba slejne f jako u veřejnosti laické hledat v tendenci podléhat stereotypuj ? a předsudkům, nedostatku informací o charakteru a příčinách píod- ř metného jevu apod. Mnoho z pracovníků tzv. pomáhajících pí o to- f si např, odsoudí týranou ženu potom, co se navrátí ke svému násil- * nému partnerovi, i když ji podle svého přesvědčení nabídli efekiivn; \ pomoc. Následkem takového přístupu na život obětí domácího iiá- !; sílí je jejich postupná izolace a téměř absolutní nemožnost se | z násilného svazku nějak vymanit. Oběť si totiž vždy dešifruje ne- * profesionální postoj profesionálů jako odborné potvrzeníjejí \m\ % a posílení představy, že si to, co se děje u ní doma plně zaslouží.159 |
2.3 Četnost výskytu domácího násilí ve společnosti
Od sedmdesátých let jsou na různých místech světa realizovány mnohé výzkumy a šetření orientovaná na domácí násilí. V současné době tak máme k dispozici již poměrně velké množství empirických údajů, které problém domácího násilí popisují a dále specifikují.
Tato data jsou i sama o sobě jistě velmi cenná, avšak bohužel mezi sebou ; až na dílčí výjimky160 navzájem neporovnatelná, neboť byla získána na základě nesourodých souborů otázek, vycházejících z rozdílných představ dané společnosti o charakteru a příčinách domácího násilí a rovněž tak z nejednotnosti zaměření jednotlivých výzkumů na konkrétní cílovou skupinu obětí (některé výzkumy tak braly na zřetel pouze možné oběti partnerského násilí, jiné zajímal okruh obětí násilí v rodině, dalši zkoumaly pouze oběti násilí v manželském svazku apod.).161
m Více např. Čírtková, L.: Oběti domácího násilí, Psychologie dnes, 2001, číslo 1, str. 14 a násl.; Dobash, R. E. a Dobash, R.: Wiwes: The „appropriate" Victims of Marital Violence In. Victimology: An International Journal, 1978, No 6; Šintalová, S.: Domáce násilie - zneužívaní ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra psychológie FF UK, 1997; Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch - situácia na Slovensku In: Ochrana obete v domácom násilí, Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch 15. -16. Apríla 1999, první vydáni, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a mužov, 1999, str. 23 - 29; Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York,
Basic, 1992 atd. m Jedná se zejména o projekt Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (podrobněji kapitola
3.2.1 - subkapitola „Mezinárodni výzkum násilí na ženách") ■>m Více -např- K.immel,JMi_S.: Gender Symmetry in Domestic Violence. A substantive and methodological research revTe^vTVToTěnčěTrgHimt-Weffler^                                 -1163
76
na
se
re
Většina dříve vedených výzkumů rovněž zanedbávala možnost existence ■ uí /e strany bývalého partnera. Přitom např. "míra násilí vůči ženám, které i partnerů odloučily, je až osmkrát vyšší než míra násilí u vdaných žen".163 Dříve provedené zahraniční výzkumy v oblasti domácího násilí u svých , nondcrUŮ potom sledovaly zejména to, zda byli biti či jinak týráni, nebo !~t ,: ^y žili v násilném svazku s důrazem kladeným zejména na zjištění fy-J 'cké formy domácího násilí. Avšak následné zkušenosti z klinik a nejnověj-e'rh výzkumů poukázaly na možnost existence nepřesnosti v dříve získaných 'dedcích, neboť např. již samotná formulace otázek, která vyžaduje, aby Dondenti sam^ se^,e označili za objekt týrání, vede celkově ke značnému odhodnocení a zkreslení údajů o výskytu tělesného a duševního násilí v intimních vztazích. Nezanedbatelnou roli při možném zkreslování výsledků různých výzkumů domácího násilí hraje rovněž věk respondentů, přičemž oiatí že děti mají obecně v takto postavených dotaznících tendence násilí
bagatelizovat.lft3
Mezi nejnovější poznatky přednesené na poli vedení a hodnocení výzkumů týkajících se domácího násilí včetně možnosti následného využití získaných výsledků v praxi potom patří nutnost zohlednění rodových specifik při potírání tohoto jevu.164
2.3.1 Výsledky některých výzkumů zaměřených na rozpoznání Četnosti domácího násilí ve společnosti provedených v zahraničí
Pokusím se teď pro lepší představu o rozsahu domácího násilí ve společnosti zmínit alespoň některé z reprezentativních výzkumů provedených ve světe, které nad ostatní vynikají svou vypovídající hodnotou, možností vzájemného srovnání, precizností zpracování či zohledněním nejnovějších poznatků na tomto poli vědeckého bádání.
11,1 Bdchman, R - Saltzman, L. E.: Violence against women: Estimates from the redesigned Survey, Special Report, Washington, DC, US Department of Justice, 1995 In: Kavemann, B.: Gewalt gegen Manner - ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der FHVR Berlin 18.11. 2002, Universität Osnabrück In: www. wibig.uni-osnabrueck.de m PodiobnĚ se zkreslováním výsledků výzkumů při sebehodnocení respondentů zabývá např. Mullen, P. E. - Romans-Clarkson, S. E. - Walton, V. A. a Herbison, P. E.: Impact of Sexual and Physical Abuse on Women's Mental Health In: Lacet, 1988, No. 1, str. 841 a nasi. m Srovnej např. Kavemann, B.: Gewalt gegen Männer - ein vernachlässigtes Problem? Vortrag 7,w i'dchveranstaltung der FHVR Berlin 18. 11. 2002, Universität Osnabrück In: www. wibig uui-osnabrueck.de; Kimmcl, M. S.: Gender Symmetry in Domestic Violence. A - -      -substantive and methodological research review, Violence against Women, 2002, No. 11, str. 1332- 1363
USA                                                                                                                         I
i
Výzkum realizovaný v USA ministerstvem spravedlnosti v roce 2000 měl za cíl podat informace o násilí vůči ženám a mužům. Celkem bylo dotazováno 8.000 žen a 8.005 mužů. Jedinečnost tohoto počinu spočívá především, v tom, že vycházel ze shrnutí dosud získaných poznatků o možnosti zkreslení 5 výsledků předmětného druhu výzkumů a tyto nepřesnosti se pokusil cíleně ] eliminovat. Šetření se tak např. zcela vyhnulo kriminologickému přístupu (v dotazníku se např. vůbec nehovořilo o „znásilnění" nebo o „týrání", nýbrž dota- ; zovaná násilná jednání byla respondentům vždy konkrétně popsána).            ]
Účastníci Šetřeni byli dotazováni na tělesné násilí způsobené dospělými | pečujícímu osobami v jejich dětství, dále na tělesné útoky, které zažili jako i dospělí od jakýchkoliv útočníků, a to včetně znásilnění a pronásledování v průběhu celého života jakýmkoliv pachatelem.
Tento výzkum byl realizován z velké Části z potřeby reakce a nutnosti podat uspokojivou odpověď na otázku, jsou-li muži oběťmi domácího násilí, které pochází od jejich intimních partnerek, stejně často jako ženy ze strany svých intimních partnerů. Data získaná k tomuto tématu z dřívějších výzkumů byla totiž Čím dál tím častěji ve veřejných diskusích označována jako~ zkreslená a při aplikaci v praxi vedouci k jednostrannému protěžování ženských oběti domácího násilí na úkor obětí mužských.
Výsledky tohoto šetření prokázaly, že násilí je u obou skupin respondentů velmi rozšířené. Např. 66,4 % všech dotazovaných mužů a 51 % všech dotazovaných žen uvedlo, že se někdy během svého života stalo terčem násilného ~ ataku. Zásadní rozdíl mezi dotazovanými ženami a muži se však ukázal právě při sledování násilí v intimních vztazích, kde bylo zjištěno, že sledované ženy jsou ve všech druzích dotazovaných deliktů významně častej i oběťmi (u každého konkrétního v dotazníku uvedeného druhu vždy minimálně třikrát tak Často) než sledovaní muži.165
lf,s Podrobně ln: Tjaden, P.; Thoennes, N.: Full Report of the Prevalence, Incidence aitd-Consequences of Violence Against Women, 1 -st edition, National Institute of Justice, US Department of Justice, NCJ 183781,2000 reference o tomto výzkumu tcž In: Kavemann, B,: Gewalt gegen Männer - ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der-FHVR Berlin í 8. 1!. 2002, Universität Osnabrück In: www. wibig.uni-osnabrucck.de
78
flNSKO
První průzkum, který měl za cíl zmapovat rozsah násilí na ženách ve
fmsku, proběhl již v roce 1997. Jeho výsledky potom byly publikovány v roce [998. Realizaci výzkumu prováděla expertní skupina HEUNI..
Zkoumaný vzorek tvořilo 7.100 žen starších 15 let náhodně vybraných ? celé země. Sledovaným cílem bylo zjištění výskytu psychického a fyzického násilí na ženách v intimních vztazích, násilí jehož svědkem je dítě, sexuálního obtěžování a strachu z násilí.
Tento výzkum dospěl mimo jiné k těmto výsledkům:
násilí na ženách ve sféře manželských a jiných blízkých vztahuje ve Finsku velmi rozšířený jev, jeho nejčastější formou je bití, 40 % finských žen starších 15 roků se stává obětí fyzického či sexuálního násilí, 52 % finských žen starších 15 roků se stává objektem sexuálního
přinucení či nátlaku,
ve věku do 15 let zažije 29 % finských děvčat násilí, výhrůžky,
nebo nátlaku sexuálního charakteru, •         50 % finských žen trpí násilím nebo jeho hrozbou ze strany býva-
lého partnera či manžela, 36 % mužů, kteří se během manželství chovali násilnícky, se tak
chová i po jeho ukončení,
objektem fyzického a sexuálního násilí či výhružek o jeho použití ze strany manželů či partnerů se stává 22 % žen, které žijí v manželství. V průběhu jednoho roku tak 112.000 finských žen zažívá násilí ze strany partnera, z nich 90.000 žen je napadáno fyzicky,
v průměru 306 žen ve věku 18 až 74 let se denně stává ve Finsku obětí fyzického či sexuálního násilí eventuelně výhružek jejich použitím ze strany lidí, s nimiž je pojí intimní vztah,
*          každých 6 minut zbije ve Finsku nějaký muž svoji partnerku,
*          každý druhý týden ve Finsku umírá jedna žena na následky násilí ve sféře intimních vztahů.166
166 Více např. Pertu, S.: Domestic Violence in Social Welfare and Health Care, A Survey of
Professional Workers and Areas for Development in their Work,   1 -st edition, Helsinky,
.-..-:...Daphne Iniciativě 1998; Piata žena, Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvni
-—vydáni, Bratislava, 2001, str. 50 - 51; Domáci násilí - přistup k řešení problému ve vybraných
I335ř2&?_Hých zemich, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydáni, Praha, Bílý kruh bezpečí,
„.O.S., 2002, str. 54
79
Nejrozsáhlejším dotazníkovým výzkumem určeným ženám, které stahy oběťmi domácího násilí byl potom výzkum realizovaný Statistickým centrem a výborem pro rovnoprávnost v roce 2001 pod názvem „Víra, naděje, týráni".!ů7
Jeho výsledky byly výzkumu předcházejícímu velmi podobné. Mimo jiné prokázal vysokou latenci tohoto jevu. Pouze každá desátá oběť totiž ohlásila partnerské násilí na policii. 40 % žen, které se staly terčem domácího násilí, potom uvedlo, že jejich děti byly domácímu násilí svědky.
Tento výzkum potom pokračoval zprávou „Cena násilí", v níž byl učiněn odhad, jaké náklady způsobí násilí páchané na ženách v intimních vztazích společnosti. Ve zprávě jsou zohledněny zdravotnické, sociální a soudní služby.
Odhaduje se, že v roce 1998 činily přímé náklady vzniklé v souvislosti s násilím páchaným na ženách (tzn. náklady na služby, které byly poskytnuty obětem) celkem 296 milionů marek. Podíl zdravotnického sektoru přitom Činil 40 milionů marek, sociálního 88 milionů marek a zbytek 158 milionů marek pohltila soudní sféra.
Autoři této zprávy ovšem zároveň poukazují na enormní střízlivost svého odhadu.168
ŠVÉDSKO
V roce 2001 byl ve Švédsku proveden jako společný projekt univerzity-v Uppsale, organizace Brottsoffermyndiheten a statistického centra SCB rozsáhlý výzkum s názvem „Moc mužů vůči ženám v dnešním Švédsku". Jeho cílem bylo zjistit rozsah násilí na ženách v intimních vztazích. Ukázalo se, že výsledky tohoto výzkumu jsou velmi podobné výsledkům výzkumu, prováděného obdobným způsobem ve Finsku.169
Mimo jiné bylo zjištěno, že:
•         v roce 2000 bylo ve Švédsku hlášeno na policii 20.000 případů
ublížení na zdraví žen, z nichž 15.500 bylo spácháno oběti dobře
známou osobou,
1*7
IW
Výzkum je součástí Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (podrobněji kapitola 3 2.1 -
subkapitota „Mezinárodní výzkum násilí na ženách") Více napr. Domáci násilí - přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie
Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 55-56 Výzkum je součástí Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (podrobněji kapitola 3.2.-L-.
subkapitola „Mezinárodní výzkum násilí na ženách"')
80
každá třetí švédská žena má po rozvodu zkušenost s násilím ze strany bývalého manžela,
46 % žen vypovědělo, že byly po dosažení 15 let věku terčem ublíženi na těle nebo výhrůžek ze strany mužů.170
NIZOZEMÍ
V roce 1997 byla v Nizozemí provedena celonárodní studie realizovaná Iníomartem. Tento výzkum byl prováděn mezi reprezentativním vzorkem 1000 náhodně vybraných občanů a jeho cílem bylo podat relevantní svědectví o zkušenosti nizozemských občanů s násilím v rodině.
2 výzkumu mimo jiné vyplynulo, že:
.         45 % nizozemských občanů se někdy stalo obětí násilí v rodině,
27 % nizozemských občanů se někdy v minulosti stalo obětí násilí v rodině, ke kterému docházelo s denní či týdenní frekvencí, 34 % žen uvedlo, že je na nich pácháno fyzické násilí některým členem rodiny,
.         pouze v 6 % všech případů násilí v rodině došlo k podání trestního
oznámení.17'
VELKÁ BRITÁNIE
Pravděpodobně nejlépe využitelné údaje o domácím násilí v Anglii a Walesu poskytuje British Crime Survey. Výzkum se zaměřil na údaje o mužích a ženách ve věku od 16 do 59 let a obsahoval specielní baterii otázek zaměřených na domácí násilí. Byl realizován prostřednictvím programu CASI (Computer Assisted Self-Interviewing).
Výzkum dospěl mimo jiné i k těmto výsledkům:
•         více než 4/5 útoků v rodině směřovaly proti současným nebo bývalým partnerkám,
•          22,7 % žen a 14,9 % mužů přiznalo, že se stalo někdy ve svém životč obětí domácího útoku,
m Vice např. Domácí násilí - přistup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, prvni vydání, Praha, Bily kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 56-57
1,1 Více např. Van Dijk, T. - Flight, S. - Oppenhuis, B. a Dusmann, B,: Domestic Violence: A National Study of the Nature, Size and Effects of Domestic Violence in the Netherlands, European Journal on Criminal Policy and Research, 1998, No. 6, str. 7 a nasi.
81
ženy byly domácím násilím postiženy výrazně vážněji než muži, - 1
•          u žen existuje dvojnásobná pravděpodobnost, že budou při domá- ^ cím útoku zraněny, než je tomu u mužů,
•          nejjednodušším a nejpřímějším rizikovým znakem následných dn- s mácích útoků je útok předcházející,                                              % méně závažné násilí je předzvěstí násilí závažnějšího,                    *■
•          domácí násilí je postupně vyvíjející se dlouhodobý proces,             % TI % žen, které žijí v současné době bez partnera bylo § v předcházejícím roce napadeno partnerem nebo bývalým partnerern. 1 u těhotných žen existuje vyšší riziko možnosti, že se stanou obětí I domácího násilí,                                                                         g byly nalezeny důkazy prokazující spojitost mezi domácím ná&ilim % a zneužíváním dětí v rodině.172                                                     f
SLOVENSKÁ REPUBLIKA                                                                   \
Reprezentativní výzkum, který by poskytoval relevantní informace o 107- | sáhu a charakteristice násilí na Ženách v intimních vztazích na Slovensku ! byl uskutečněn v listopadu 2001 na vzorku 1083 respondentů starších 15 let 1 agenturou Markant. Z tohoto výzkumu mimo jiné vyplynulo, že více než 35 % ' respondentů ve svém okolí zná týranou ženu, a dále, že celkem 84 % respondentů pokládá za důležité na Slovensku změnit zákony tak, aby bylo možné vykázat násilného partnera z bytu.173
Z dosud uskutečněných dílčích výzkumů na Slovensku potom stojí za= zmínku zejména výzkum „Bité ženy na Slovensku" uskutečněný v roce 1997" E. Sopkovou a S. Šintalovou ve spolupráci s územními pracovišti CPPS v 17 okresech SR na souboru žen, který nebyl reprezentativní.
Z tohoto výzkumu, který se stal jedním z podnětů pro změny v práiml úpravě ochrany obětí domácího násilí, potom vyplynulo mimo jiné, že:
46,5 % žen - oběti domácího násilí - bylo fyzicky napadeno jíž v prví roce manželství, 6,9 % z nich bylo poprvé napadeno již před sňatkem 70 % žen - obětí domácího násilí -je fyzicky napadáno i během rozvo
vého řízení,
57,1 % žen - obětí domácího násilí ~ je bitých ěastěji než jedenkrát
měsíce, 172 Více např. Mirles-Black, C: Domestic Violence - Findings from a New British Crime Sur
Self-compleiionjjuestioriiiaire, 1 -st edition, London, Home Office, i 999 171 Podrobněji www.stopnasiliuľšK            —-------—-------—_______________
82
100 % žen - obětí domácího násilí - které zůstaíy po rozvodu bydlet
na jednom místě s agresorem, bylo dále bitých,
22,3 % zbitých žen navštívilo lékaře, na policii se obrátilo 19,8 % bitých žen.'7<i
vrkTFKÉ DALŠÍ VÝZKUMY ZAMĚŘENÉ NA ZJIŠTĚNÍ POČTU TÝRANVCH ŽEN V HETEROSEXUÁLNÍCH VZTAZÍCH
Belgie1
ZKOUMANÝ VZOREK^
956 žen ve věku 30 až 40 let
TYP VZORKU
Náhodný výběr žen ze 62 městských oblastí z celého státu
VÝSLEDKY
Kanada11
Celostátní vzorek složený z 12.300 žen starších 18 let
3% respon-dentek zažilo velmi kruté partnerské násilí, 13% zažilo středně kruté násilí, 25 % zažilo méně kruté násilí.
DOPLŇUJÍCÍ KOMENTÁŘ
Podrobný telefonický rozhovor na základě náhodně vytočeného Čísla
Ženy byly dotazovány na celkem 15 typů fyzického násilí (od facek po život ohrožující formy fyzického týrání, jako je např. skrčení, po-střelení atd.)_
25 % všech žen (a 29 % vdaných či rozvedených) uvedlo uvedlo, že byly od svých 16 let svým tehdejším Či současným partnerem fyzicky týráno
65% obětí
zažilo fyzický útok častěji než jedenkrát, 32% obětí zažilo fyzický útok více než jedenáctkrát, 45% manželských napadení skončilo zraněním
Podrobněji např. Sopková, E. a šintalova, S, Bité ženy na Slovensku, prvé vydanie, Bratislava,
_- -  "t -it edition, Liraburg. Limburgs Universitär Centrum of Sciences, Department of Sconce _   Mumaiiies et Sociales, 1989                                                       .                    ]nm      ,7
83
ZEMĚ	ZKOUMANÝ	TYP	VÝSLEDKY	DOPLŇUJÍCÍ
	VZOREK	VZORKU		KOMENTÁŘ
Japonsko177	796 žen z celé-	Cíleně vybra-	58,7% žen	44% žen
t	ho Japonska	ný vzorek po-	uvedlo, zeje	uvedlo, že
	(tzn. 17% z	pulace zalo-	jejich part-	prošlo všemi
	4.675 rozesla-	žený na prů-	neři fyzicky	formami týrá-
	ných dotazníků)	zkumu vyko-	týrají, 65,7%	ní současně.
		návaném žen-	žen bylo tý-	Nejedná se
		skými skupi-	ráno psychic-	však o repre-
		nami v ce-	ky a 59,4%	zentativní
		lém státě	žen bylo sexuálně zneužíváno	výzkum
Mexiko178	1.163 vesmckýcl	Náhodný prů-	56,7%	Ve více než
	a 427 městských	zkum v do-	městských	60% případů
	žen ze státu	mácnostech	a 44,2%	násilí byl hlav-
	Jalisco	pobírajících	vesnických	ním agresorerr
		sociální	žen bylo	manžel. Nejec
		podporu	týráno	ná se však o reprezentatii výzkum
7 Více např. Domestic Violence Research Group: A Study on Violence Precipitated by Hust (Boyfriends) in Japan: Preliminary Findings. Presented at The NGO parralled activities United Nations World Conference in Human Rights, Vienna 12. - 25. -th June 1993 ci Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zí Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydaní, Humenné, Pro Fat Aspekt, 1998, str. 16
,K Vice napf. Ramirez, R.: Mujer y Violcncia: un becho contidiano, Instiiutio Nacionál de í Publica Cuemavaca, cit. In: Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchat ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vy Humenné, Pro Família, Aspekt, 1998, str. 16
79 Více např. Anderson, Í. - Martin, J. - Mullen, P and Roman-Clarkson, S.: Fotthcor Violence against Women inNew Zealand: The Otago Women's Health Survey In: Jourr the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, cit. In Heise, L. L. - Pintag a Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný mat
84
ZEME	ZKOUMANÝ VZOREK	TYP VZORKU	VÝSLEDKY	DOPLŇUJÍCÍ KOMENTÁŘ
N'ovÝ Zéland179	3.000 ženám v Otagu byl zaslaný dotazník; 497 žen se zúčastnilo pohovoru (z nich polovina byly sexuálně zneužívané ženy a polovina byla kontrolní skupina)	Náhodný vzorek žen, který by! vybrán podle voličského seznamu	22,4% žen bylo fyzicky týráno od svých 16 let, 76% těchto žen bylo týráno partnerem,	20,7% žen fyzicky týraných partnerem bylo zároveŕi i sexuálně zneužíváno.
USA180	3.000 vesnickým ženám ve státě Texas byly zaslané dotazníky	Náhodný vzorek žen z měst pod 50.000 obyvatel	40,2% žen byly týrané od 18 roku života; z toho 31% bylo týráno fyzicky	22% těchto žen bylo týráno v minulém roce
USA181	2.143 vdaných žen a družek	Celostátní pravděpodobnostní vzorek sesta vený na základě náhodného vytáčení telefonního čísla	28% žen uvedlo alespoň jeden případ fyzického týrání partnerem	11,3% žen uvedlo týrání partnerem v uplynulém roce
vypracovaný pre Svetovú banku, první vydání, Humenné, Pro Familia, Aspekt, 1998, str. 16 ,e" Vice např. Teske, R. and Parker, M.: Spouse Abuse in Texas: A Study of Women's Attitudes and Experiences, 1 -st edition, Austin, Department of Human Resources, 1983
___'" Vice Straus, M. A. and Gelies, R. J.: Societal Change and Change in Family Violence from
_ 1975 to 1985 as Revealed by Two National Surveys In: journal of marriage and the Family, ------4986, No. 48, str. 465-479
85
2.3.2 Výsledky některých výzkumů provedených v ČR                          ^
V České republice dosud chybí reprezentativní výzkum, který by na p0. | třebné odborné úrovni domácí násilí postihl v celé jeho Šíři a jeho vy skví 1 tak přesně zmapoval. Údaje o specificích některých druhů domácího násilí f dokonce chybí úplně (jedná se např. o násilí na seniorech v rámci intimních I vztahů, násilí v lesbických Či homosexuálních párech, násilí na tělesné či f mentálně handicapovaných členech společnosti v intimních vztazích apod.) I
Nejdokonaleji bylo v ČR zatím zkoumáno násilí na ženách v intimních í vztazích (viz. dále subkapitola „Mezinárodní výzkum násilí na ženách").     S
Z dílčích nereprezentativních výzkumu, dosud provedených v ČR, orion- Z tovaných na oběti domácího násilí potom vyplynul především ten předpo- ř klad, že ČR se příliš od ostatních zemí, co do výskytu a specifik domácího i násilí příliš neodlišuje.182 Jedná se přitom o jev vysoce latentní, jehož občťir.j l jsou v majoritní většině případů ženy.110                                                     t
V roce 1999 byla potom realizátorkou M. Martinkovou (Institut pro kri- É minologii a sociální prevenci) provedena tři empirická terénní šetření, ktc- t rá měla za cíl zjistit v tomto roce v Praze výskyt případů fyzického násilí \ mezi členy rodiny a jeho některé charakteristiky.                                       í
Tento výzkum se zaměřil na tři roviny poznatků:                                    *
•         evidované přestupkové chování (kdy bylo zkoumáno fyzické násiii i
mezi dospělými osobami v rodině ve světie ustanovení § 49 ocKt. 1 l
písm. c) zákona Č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, v platncir. $
znění),                                                                                     í
1 Nahlédni např. Pikálková (Výmětalová), S.; Domácí násilí: přirozený jev ?, Sociologický číi*.op.í, ^ 2001, č. 1; Statistické údaje o klientech BKB - domáci násilí. Pro ÍKSP zpracoval iJKíJ, | květen 2001; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rem;, ; první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997; Elektra - centrum pomoci ženám zneužitým v dJt?iv,. % Výroční zpráva za rok 2002; Desatero o domácím násilí. Shrnuti základních výsledků j? reprezentativního výzkumu pro BKB a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB a PM Č?.. | květen 2001; Monitoring domácího násilí v lokalitě Ostrava-Dubína a Bělský les a iiiivŕ. | modelu spolupráce pří pomoci obětem (BKB -regionální poradna Ostrava), pr\ni vulnci. t Ostrava, BKB, i 999; Statistika Informačního a poradenského centra ROSA za rok 2000. l.i g Výroční zpráva občanského sdruženi Elektra za rok 2000, str. 15 apod.                             f
]> Většinou bývá uváděno číslo 90 %, které připadá na ženské oběti v rámci všech případů domácího | násiii-více např. Zpráva o stavu lidských práv Rady vlády pro lidská práva za i ok 19'!') !n £ www.vlada.cz                                                                                                               %
86
poznatky pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dítěte [kdy bylo zkoumáno násilí dospělých proti dětem. (0 až 18 let) v rodině a násilí adolescentů a dětí vůči ostatním členům rodiny] a vlastní výpovědi respondentů - žáků učilišť a středních škol [kdy bv!o zkoumáno násilí dospělých proti dětem (O až 18 let) v rodině a násilí adolescentů a dětí vůči ostatním Členům rodiny].
7 tohoto průzkumu byla učiněna mimo jiné i tato zjištění týkající se do-'eího násilí (tzn. násilí na dospělé osobě nacházející se v intimním vztahu
s agresorem)
,        v případech všech vyřízených a nezastavených přestupků nacháze-
jících se vzorném úhlu výzkumu byli muži původci minimálně 77,9 % případů, v 15,2 % případů byly původci násilí ženy a ve zbytku se jednalo o vzájemné násilí,
,        v případech partnerského násilí byli muži původci minimálně
v 80,8 % případů,
,        tělesné poraněni provázelo 63,2 % všech případů vyřízených a ne-
zastavených přestupků týkajících se fyzického domácího násilí, 84,2 % případů tělesných poranění obětí způsobili muži, většinu poranění, která ošetřil lékař, způsobili v 87,6 % případů muži;
.        většina agresorů jsou v běžném životě řádní občané,
■ 70 % zkoumaných přestupků se odehrálo v rodinách, co do životní úrovně průměrných,
«        původci fyzického násilí byly osoby různého věku,
•         odloženo bylo nejméně 57,5 % přestupkových řízeni z celkového minimálního počtu 1022 úředně evidovaných výzkumem sledovaných přestupků (tzn. 588 přestupků),
•         přestupkové řízení bylo zastaveno u 42,8 % případů z minimálního počtu 404 v roce 1999 v Praze vyřízených (tzn.neodložených) přestupků týkajících se fyzické formy domácího násilí a
•         jedno z přestupkových řízení bylo zastaveno z důvodu poslanecké imunity násilníka (poslanec Parlamentu ČR napadl fyzicky svoji bývalou manželku).
7, dalších informací shromážděných při výzkumu potom mimo jiné vyplynulo, že se v případě 1022 zjištěných přestupků pravděpodobně jednalo jen o malou část případů fyzické formy domácího násilí v Praze dosahující intensity přestupkovéno chování. Většina takových případů fyzického násilí poli--cií oficiálně evidovaných jako přestupek navíc byla odložena (tzn. správní
87
orgán se v prípade „odložení" ze zákonem stanovených důvodů dále nezabývá). Důvod, proč se tak děje, je většinou ten, že osoby k pachateli násilí v pozici osoby blízké po zaregistrování přestupku na policii nepodají návrh u správního orgánu na projednání přestupku, jako to po nich požaduje zákon.lS4
Lze-li učinit odhady výskytu domácího násilí z policejní statistiky, pak jen velice rámcově a jen u některých trestných činů, např. u trestného činu vraždy, a to proto, že policie vyčleňuje při evidenci vražd mimo jiné vraždy motivované osobními vztahy. Tak např. „v roce 2000 bylo policejními statistikami zaznamenáno v ČR nejméně 312 obětí vražd, z nichž se stalo minimálně 62 % jedinců starších 19 tet (tj. 199 osob) oběťmi vraždy či pokusu o ni, která byla motivována osobními vztahy."185 Kdy u vražd motivovaných osobními vztahy se dá předpokládat, že se do velké míry - přesně však statisticky neurčitelné - týkají osob ve vztahu k pachateli příbuzných. „K červenci 2001 bylo policejní statistikou zaznamenáno v ČR minimálně 105 obětí vraždy Či pokusů o ni; mezí nimi bylo nejméně 49,5 % osob starších 19 let obětí vraždy motivované osobními vztahy (52 jedinců)."^
Z výzkumů, které obrátily svoji pozornost zejména směrem k monitoringu názorů a postojů obyvatel, je potom třeba zmínit především již výše zmiňovaný reprezentativní výzkum realizovaný agenturou STEM pro Bílý krurf bezpečí a Philip Morris, a. s., v roce 2001, který se zaměřil na zjišťováni postojů a názorů obyvatel na domácí násilí a jeho oběti. Z tohoto výzkumu mimo jiné vyplynulo, že 61 % obyvatel ČR zná případy domácího násilí z doslechu, 26 % zná případy domácího násilí přímo (zažili je buď jako oběť nebo jako přímý svědek), přičemž 97 % z obětí domácího násilí jsou ženy a 3 % obětí jsou muži. 29 % obyvatel ČR si mysli, že domácí násilí má společnost spíše tolerovat, protože se jedná o záležitost, kterou si rodiny vyřeší samy. 47 % obyvatel ČR by váhalo s poskytnutím pomoci, kdyby slyšeli zoufalý křik a pláč od sousedů.187
1 Více Martinková, M. a Macháčková, R..: Vybrané kriminoíogické a právní aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 14-52
'' Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminoíogické a právní aspekty domácího násilí, první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 5-6 s tím, Že zdrojem z nějž bylo při sestavování těchto údajů čerpáno, jsou: Nestandardní sestavy dat Policejního prezídia ČR za rok 2000 a k 18. 7. 2001
'' Tamtéž
'Desatero o domácím násilí. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro BK8^ a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB a PM ČR, kvčtea 2001; více a tomto výzkumu napřV-na www.domacinasili.cz
MEZINÁRODNÍ VÝZKUM NÁSILÍ NA ŽENÁCH
Jako hlavní cíl Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (International
Violence Against Women Survey, dáie IVAWS) bylo stanoveno získat kvalitní
snoiehlivé informace o problematice násilí na ženách ve více než 20 zemích
svčta.
Za další cíle výzkumu byly stanoveny tyto body:
zjistit úroveň viktimizace žen v různých zemích světa a vytvořit základ pro pravidelné viktimizační výzkumy v oblasti násilí v rodině, podpořit výzkum v oblasti násilí na ženách v různých státech světa, zejména v rozvojových zemích,
,         zvýšit povědomí o domácím násilí jakožto existujícím sociálním
problému,
poskytnout bázi pro případná legislativní opatření na národní úrovni, zejména v oblasti ochrany obětí, a poskytnout doporučení pro prevenci domácího násilí.
Výzkum je orientován jednak směrem ke standardnímu zjišťování indicií a frekvence násilných ataků a dále k postižení postojových orientací a názorového klimatu v otázkách patřících do Širšího sociálního a kulturního kontextu,
Scénář projektuje společným dílem UNÍCRI (United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute), HEUNI (European Institute for Crime Prevention and Control) a Statistics Canada. Koordinace projektu náleží realizačnímu týmu (International Project Team), jehož Členy jsouzástup-ci výše zmíněných organizací. V ČR je projekt realizován prostřednictvím Filozofické fakulty UK a Sociologického ústavu AV ČR189.
Metodologie výzkumu je společná pro všechny účastnící se země vychází z mezinárodního průzkumu ICVS (International Crime Victim Survey).
V ČR byl dotazován reprezentativní vzorek 1980 žen starších 18 let. Sběr dat proběhl v květnu až říjnu 2002. Respondentky tohoto výzkumu byly mimo jiné dotazovány i na výskyt a frekvenci psychických forem násilí na ženách V intimních vztazích, následky násilí, své postoje a vnímání vztahující se k násilným incidentům, ohlášení na policii a zkušenosti s prací policie atd.
m Seznam zemí, které se účastní Mezinárodního výzkumu násilí na ženách: Kanada, Finsko, italic, Švýcarsko, Nizozemí, Velká Británie, Austrálie, Česká republika, Estonsko, Polsko, -   Maďarsko, Ukrajina, Trinidad, Argentina, Kostarika, Paraguay, Uruguay, Indonésie, Pákistán, ""Kazachstán, Filipíny, Bangladéš, Čína ""Koordinátorka projektu pro ČR je Mgr. Simona Pikálková (kontakt: pikalkova@.uiv.cz).
89
Z šetření provedených na území ČR mimo jiné vyplynulo, že celkový po díl žen, které zažily alespoň jednu z forem uvedeného násiií v rámci partnerského vztahu Činí 37,7 % (tzn. ze strany současného nebo bývalého manžela/přítele) a takřka shodný podíl žen (37 %) má zkušenosti s násilím ze sírany jiného muže, než partnera (18 % zmínilo kamaráda, známého, 8 % jiného příbuzného, zpravidla otce, a 21 % žen má zkušenosti s násilím ze strany cizí-ho muže). Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patřila facka, kopání, kousání, úder pěsti, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání a strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy - vyjma osaháváni zmínilo zkušenost s těmito formami násilí ze strany partnera 20 % až 25 % žen. Těžké formy násilí jako skrčení, popálení a použití nože nebo pistole, včetně vyhrožování použitím nože, pistole, uvedlo méně než 5 % žen, avšak vynucený sexuální styk zmínilo přes 7 % žen ze strany partnera.
Co se týče fyzických zranění v souvislosti s násilnými incidenty ze strany současného Či bývalého partnera, více než 90 % žen uvedlo modřiny, 27 % řezné rány, škrábnutí, popáleniny, okolo 7 % zlomeniny, poranění hlavy nebo mozku a jiná zranění. Více než čtvrtina těchto žen uvedla, že jejich zranění vyžadovala lékařské ošetření. Celkem 41 % žen, které zažily násilí v rámci partnerského vztahu, uvedlo, že v průběhu incidentu cítily, že jejich život je
v ohrožení.
Celkem 20 % dotazovaných žen, které uvedly zkušenost s násilím ze strany současného či bývalého partnera, vypovědělo, že považovaly násilný incident za trestný čin, avšak plných 42 % těchto žen, si tehdy zhodnotilo diny násilný incident za „něco, co se prostě stává".
Pouze desetina žen, které zažily násilí v rámci partnerského vztahu, však ohlásila násilný incident policii (tzn. pouze cca polovina těch, které daný incident považují za trestný čin). Pouze 3 % těchto respondentek pak uveďo, že proti útočníkovi (útočníkům) bylo vzneseno obvinění a 1 % odpovědělo, že toto obvinění vedlo k soudnímu rozsudku. Mezi důvody proč Ženy neohlásily incident policii dominovaly zejména „vypořádala jsem se s tím sama", „nechtěla jsem, aby to někdo věděl", „nestálo to za to", „ nikdy před tím se to nestalo" a také „strach z útočníka" a „stud, pocit trapnosti".190
1 informace byly ziskány z Pikáiková, 5.: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k pr\ výsledkům šetřeni v České republice, interní materiál, Sociologický ústav AV ČR, 2004
90
"i 4 Kloníky Poradny pro ženy v tísni v roce 2000-2001 -"'vlastní výzkum charakteru případů násilí na ženách v intimních vztazích
V roce 1999 jsem společně s kolegyní Andreou Rezkovou za zastřešení hčanského sdruženi Ekologický právní servis v Brně založila projekt „Pôdna pro ženy v tísni". Cílem tohoto projektu bylo kromě jiných aktivit ve rospěch pomoci obětem domácího násilí vytvoření zařízení, které by v Brně kytovalo komplexní specializovanou přímou pomoc obětem domácího ásilí Tento projekt jsem potom do dubna 2002 koordinovala. Toto zařízeni 7-ibczpcčovalo v době mého působení zejména provoz základní poradenské telefonní linky (aktivní každý den v týdnu v době od 7.00 hod. do 22.00 hod. _ pomoc právní, krizová, sociální, psychologická); detailní telefonické poradenství v oblasti krizové, právní a sociální; poskytování osobních konzultací v oblasti krizové, právní (včetně soupisu veškerých právních podání a úhrady soudních poplatků) a sociální; zprostředkování kontaktu na další potřebné odborníky (psychiatry, sociální pracovnice, azylová zařízení apod.). — Od roku, 2001 tento projekt realizoval rovněž speciální psychoterapeutickou pomoc určenou obětem domácího násilí formou skupinových sezení, doprovod klientek na jednání s úřady a výběrově úhradu zastoupení obětí domácího násilí advokátkou. Od téhož roku se potom tento projekt spolupodílel i na provozu azylového ubytování se skrytou adresou pro ženy 7. brněnského regionu.
Veškeré služby poskytované Poradnou pro ženy v tísni byly pro její klientky/klienty k dispozici zdarma. V současné době funguje projekt úspěšně dál s tím, že rozšířil svoji činnost i o realizaci specializovaných svépomocných skupin obětí domácího násilí.
Ze statistických údajů týkajících se klientely tohoto zařízeni následně vyplynulo, že za období ledna 1999 až dubna 2002 byla průměrnou klientkou Poradny pro ženy v tísni žena (muži se na Poradnu pro ženy v tísni, ačkoli inzerována byla výslovně i pomoc mužům - obětem domácího násilí, obrátili pouze dvakrát, avšak nakonec se ukázalo, že Šlo o žert) - oběť domácího násilí obzvláště velké intenzity (vždy dlouhodobé opakující se fyzické násilí, s opakovanou nutností vyhledat pro následky napadení ošetření lékařem), ve včku 30 až 45 let, s minimálně středoškolským nebo odborným vzděláním, -nacházející se v dlouhodobé péči psychiatra či psychologa, přičemž vintim-~ ZöLm.svazku,s násilným partnerem do doby, než se rozhodla existenci domácí-
91
—ü
ho násilí zveřejnit, žila minimálně 10 až 15 let. Z tohoto svazku má nezletilé děti, které byly často násilí přítomny. Ze společného bytu, který sdílela - ^ s násilníkem, byla nucena odejít nebo uprchnout. Do doby než byl problé^ '' klientky relativně vyřešen, jí Poradna pro ženy v tísni poskytla minimálně 5 až 15 osobních konzultací a od 8 do 40 telefonických konzultaci. Dále jí r byly Poradnou pro ženy v tísni poskytnuty 2 doprovody najednání s úřady $\ k soudnímu jednání a v její věci bylo sepsáno 3 až 18 právních podání.
Průměrná klientka využívala péče Poradny pro ženy v tísní minimálně je-den rok. Náklady, které byla Poradna pro ženy v tísni nucena vynaložit v případě poskytnutí úhrady právního zastupování průměrné klientky advokátem se pohybovaly kolem 30.000 Kč.
Z důvodu snahy o hledání co nejvhodnější reakce na potřeby obětí domácího násilí jsem se rozhodla zpracovat dílčí výzkum, který by přinesl poznatky týkající se předmětného jevu v ČR zejména s ohledem na jeho povahu a podstatu, potřeby jeho obětí, možnost predispozice k násilnému jednání Či obětnímu chování na základě zkušeností získaných v původní rodině násilníka a oběti, a který by dále nastínil i odpovědi na některé otázeky týkající se efektivnosti stávající právní ochrany těchto obětí zejména se zaměřením na bytovou problematiku a výchovu nezletilých dětí. Jako pramen poznání jsenr potom zvolila právě informace získané prostřednictvím práce pro klientelu Poradny pro ženy v tísni.
Výzkum byl zpracován v rozhodném období od 1. září 2000 do 31. srpna 2001. Subjektem zkoumána bylo 51 žen, tzn. všechny dlouhodobé klientky (od tří poskytnutých osobních konzultací včetně) Poradny pro ženy v tísni za rozhodné období, kterým byla předložena dotazníková sonda specielně sestavená pro účely tohoto výzkumu (dotazník viz. příloha Č. 2), přičemž respon-dentky výzkumu dotazník vyplňovaly samy (self-report). Sledované údaje jsem získala zpět od všech 51 žen s tím, že 8 z nich neposkytlo údaje úplné.
Domácím násilím bylo pro účely tohoto výzkumu chápáno (tedy stejně jako jsme jej vymezily pro účely celé této práce) jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu, přičemž intimním vztahem je rozuměn vztah rodinný, partnerský čí obdobný. V případě tohoto vzorku respondentů výzkumu složeném výhradně z žen je však přesnější hovořit o specifikaci výzkumu na zkoumáni násilí na Ženách v intimních vztazích.
92
Soubor respondentek byl složen zejména z žen žijících v Brně nebo v jeho okolí (celkem 37 případů), ostatní klientky žily v regionu na jižní Moravy (8 případů), severní Moravy (3 případy), v západních Čechách, v Praze (2 případy) a na Slovensku (1 případ).
Z údajů získaných tímto empirickým šetřením mimo jiné vyplynulo, že v celkem 80 % všech zkoumaných případů násilí na ženách v intimních vztazích se jednalo o problém agrese směřované vůči oběti jejím současným či bývalým partnerem (manžel/druh). Ve zbytku případů se dopouštěli násilného chování bratři, otcové, synové či matky. V celkem 95 % případů byla agresorem osoba mužského pohlaví.
V 49 % zkoumaných případů disponovaly oběti násilí na ženách v intimních vztazích minimálně středoškolským vzděláním (11 % z nich absolvovalo vysokou školu), 33 % respondentek disponovalo odborným vzděláním. Rovněž největší skupina agresorů, jak vypověděly sledované ženy, dosáhla minimálně odborného či středoškolského vzdělání - celkem 64 % zkoumaných případů (28 % těchto agresorů disponovalo středoškolským vzděláním, 10 % disponovalo vzděláním vysokoškolským). Rozdíl mezi četností případů násilí na ženách..v intimních vztazích podle vzdělání agresorů však nebyl zaznamenán žádný. Jediné, co jsem v tomto kontextu vysledovala, bylo zjištění, že muži s vyšším stupněm vzdělání mají tendence uchylovat se k rafinovanějším způsobům a formám násila a většinou se snažili o to, aby stopy po násilí nebyly na íěle jejich oběíi patrný na první pohled. Muži s vyšším stupněm vzdělání také většinou více inklinovali k používání formy intenzivního psychického násilí. Časté u nich bylo rovněž vytváření nejrůznějších taktik a strategií „mučení" své oběti. Následně po zveřejnění existence domácího násilí ve vztahu jeho občtí tato skupina agresorů vynaložila nejvíce energie směrem k cíli dostat svoji oběť zpět do svého vlivu, přičemž jejich prioritou se stalo zvítězit ve všech soudních sporech a společensky svoji oběť znevážit. Muži s nižším stupněm vzdělání se naopak uchylovali Častějí k fyzickým formám domácího násilí bez ohledu na viditelnost jeho stop na těle své oběti a po jeho zveřejnění se soustředili zejména na to svoji oběť znovu fyzicky napadnout.
V 73 % zkoumaných případů se oběti násilí na ženách v intimních vztazích v rozhodném období nacházely ve věkové kategorii od 31 let do 50 let. V 75 % případů se vek agresorů v rozhodném období pohyboval v časovém rozmezí 36 až 55 let.
Ve 100 % zkoumaných případů uvedly oběti násilí na ženách v intimních
-vztazích domněnku, že příčina násilí je ukryta za jiným problémem (alkohol,
drogy, duševní porucha, pokus o jejich převýchovu, stres a napětí ve vztahu,
93
problémy násilníka prenesené z dětství, těžký osud apod.). Potvrdily tím, že— člověk sevřený v násilném intimním vztahu ztrácí schopnost reálného vidění" situace (měří svět očima násilníka, trpí stockholmským syndromem apod.).
Celkem 82 % zkoumaných obětí násilí na ženách v intimních vztazích -bylo v rozhodném období týráno svými současnými manžely či druhy. Jedna- „ lo se přitom o velmi dlouhodobé svazky. 84 % těchto případů manželství čí -společného soužití v partnerském vztahu u druha a družky se v okamžiku, kdy se žena rozhodla násilí na sobě páchané zveřejnit (vyhledáním pomoci policie či specializovaného centra), nacházelo v Časovém rozmezí svého trváni od 6 do 25 let. V 78 % zkoumaných vztahů bylo v okamžiku, kdy se žena rozhodla násilí na sobě páchané zveřejnit (vyhledáním pomoci policie či specializo-váného centra), násilí přítomno od 6 let a více. Z toho zjištěni mimo jiné vy. píývá, že násilí na ženách v intimních vztazích je postupně se vyvíjející jev s tendencí velmi dlouhodobého trvání v každém konkrétním intimním vzta- " hu. Celkem 14 % zkoumaných obětí násilí na ženách v intimních vztazích bylo týráno svým bývalým partnerem nadále i po rozpadu partnerského vztahu. Násilí na ženách v intimních vztazích má tedy tendenci přetrvávat i po ukončení manželství či společného soužití druha a družky.
Z žen týraných svým současným či bývalým partnerem (tzn. 96 % ze všech""" zkoumaných obětí násilí na ženách v intimních vztazích) mohlo pouhých 12 % potom, co učinilo rozhodnutí se z násilného kruhu vymanit, zůstat žít samo -bez násilníka v bytě, ke kterému jim svědčilo právo vlastnické či nájemní. Největší skupina z těchto žen (31 %) odešla bydlet k členům své původní rodiny, dalších 27 % z těchto žen bylo nuceno najít si podnájem, další z nich " skončily v azylovém domě pro týrané ženy, jedna z nich skončila na ulicí a další zanechal partner výhradní právo nájmu společného bytu pod podmínkou, že nedá souhlas s jeho trestním stíháním pro trestný čin ublížení na zdraví. Celkem 16 % z těchto žen zůstalo bydlet ve společném bytě či domě s násilníkem. Důvodem tohoto jejich jednání byla nemožnost řešit bytovou otázku jinak („obtížná finanční situace nedovolující platit podnájem", „nemožnost žádat pomoc od Členů původní rodiny", „nedostatek volné kapacity v azylových domech", nebo třeba „nevyřešené právní otázky týkající se péče o děti" apod,).  , Z tohoto zjištění mimo jiné vyplývá, že bytová otázka představuje jeden ze '. stěžejních občanskoprávních problémů obětí násilí na ženách v intimních vztazích. Vyřešení této otázky se tak podle mého názoru stává základním -stavebním kamenem procesu emancipace oběti od násilníka a ukončení neu- _-stálého toku agrese k ní směřované,
94
Celkem 84 % zkoumaných obětí násilí na ženách v intimních vztazích mčlo v rozhodném období s agresorem nezletilé děti. V 72 % těchto případů uv|v nezletilé děti v rozhodném období svěřeny rozhodnutím soudu (mini-náině předběžným opatřením) do péče matky, v 9 % případů došlo k rozdělení
nurozenců, v 7 % případů byly nezletilé děti svěřeny otci a ve 12 % případů hyjy nezletilé děti svěřeny do výchovy subjektům od rodičů odlišným. Faktic-i/i bydlení nezletilých dětí, se však od umístění právního velmi odlišovalo. V Douhých 49 % těchto případů nezletilé děti bydlely u své matky. V 9 % nřípadů došlo k faktickému rozdělení nezletilých sourozenců pocházející
jedné rodiny tak, že část jich bydlela u matky a část u otce. Ve 14 % případů bydlely nezletilé děti s agresorem. Ve 12 % žily nezletilé děti u obou rodičů společně a v 16 % případů bydlely nezletilé děti fakticky jinde než u svých rodičů (prarodiče, internát, ústav).
Dotazované oběti násilí na ženách v intimních vztazích uvedly v 7 % případu projevy násilí sexuálního, ve 49 % případů projevy násilí psychického a ve 44 % případů projevy násilí fyzického. U jednotlivých žen došlo ke kombinaci jednotlivých projevů dílčích forem násilí. 45 % zkoumaných obětí násilí na ženách v intimních vztazích uvedlo, že bylo fyzicky týráno v době těhotenství.
90 % z respondentek, které uvedly jako svůj problém týrání svým současným či bývalým manželem/druhem, vypovědělo, že se v původní rodině jejich agresivního partnera vyskytoval násilný prvek. Zbytek dotazovaných žen nedokázal na tuto otázku odpovědět, protože tuto informací nenič! k dispozici.
53 % z respondentek, které uvedly jako svůj problém týrání svým současným či bývalým manželem/druhem, vypovědělo, že se v jejich původní rodině vyskytovalo fyzické násilí. Dalších 24 % z nich uvedlo, že jejich otec byl velmi zlý, dominantní, dalších 21 % z nich si stěžovalo na neúměrný citový chlad matky a jedna žena zmínila alkoholismus své matky. Dalo by se shrnout, že všechny tyto respondentkami uváděné zkušenosti získané v dětství mají v dospělosti jeden společný následek, a to nízké sebevědomí, pocit, že lásku je třeba si zasloužit správným chováním apod. Jinými slovy řečeno, uvedené značí jistou predispozici k obětnímu chování.
95
DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČR
3.1 Základní práva a svobody - rámec z něhož je třeba vycházet
Základní lidská práva a svobody191, mezi které patří mimo jiné i právo na ochranu tělesné integrity192 a právo na život jsou zakotveny jako obecné prin> cipy v předpisech nejvyšší právní síly, a to v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v aktuálním znění (dále jen „Ústava ČR") a Listině základních práv a svobod.193 Základní práva a svobody jsou až na výjimky přímo vynutitelná a náleží pod ochranu soudní moci. Platí, že vyhlášené me-" zinárodni smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí jejího právního řádu, přičemž v případě, že tato mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než zákon, použije se mezp~ národní smlouva.194
V případě základních práv a svobod se jedná o ústavně zaručená subjektivní veřejná práva, jejichž nositelem je zjednodušeně řečeno soukromá osoba. Jejich adresátem je potom vždy státní či veřejná moc a tedy není možno je přímo aplikovat na vztahy mezi subjekty soukromého práva.195
Z hlediska sledované otázky efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím nese zásadní význam již výše zmiňované právo na ochranu tě-
191 Více např. Filip, J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, první vydání, Brno, Masarykova
univerzita, 1997, str. 42 a nás!.; Gerloch, A. - Hrebejk, J. a Zoubek, V.: Ústavní systém ČR-základy českého ústavního práva, první vydání, Praha, Prospektům, s.r.o., 2002 atd.
192 ČI. 7 Listiny základních práv a svobod proklamuje nedotknutelnost osoby a zákaz nelidského
či ponižujícího zacházení 1,3 Ústava ČR v či. 3 a 112 vychází z existence Listiny základních práv a svobod a prohlašuje ji! součást ústavního pořádku, nikoli však za součást Ústavy ČR samotné. Listina zákiadníe práv a svobod byla vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. prosbe 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního přádku Čcsk republiky, v aktuálním znění.
194 či. 10 Ústavy ČR
195 Více např. Gerloch A., Hrebejk, L, Zoubek, V.: Ústavní systém ČR - základy českého ustavný
práva, první vydání, Praha, Prospektům, s.r.o., 2002 IWČ1.7 Listiny základních-práv.a svobod proklamuje nedotknutelnost osoby a zákaz iielidskéfo
96
jeSňé integrityl%. Ustanoveními Či. 5 Evropské úmluvy o lidských právech197 a či. 9 odst. I, věty první, Mezinárodního paktu o občanských a politických nrávech'98 je potom explicitně garantováno právo na osobní bezpečnost a svo-bodu'"-                                                                              -     •
K porušení nedotknutelností osoby, respektive k zásahu do ní, přitom nemusí dojít jen fyzickým „dotknutím", jakým je např. fyzické zranění, ale jakkoliv. Tento článek dále ve svém druhém odstavci zakazuje ponižující zacházení s člověkem. Takové zacházení definovala Evropská komise pro lidská orává jako „špatné zacházení, které má vzbudit u oběti pocity strachu, úzkosti a podřadnosti a které je schopné pokořit ji, ponížit a případně zlomit její fyzický nebo morální odpor" (věc Ireland vs. The United Kingdom, 1978). Evropský soud pro lidská práva pak „ponižující zacházení" definoval jako „zacházení, jež hrubým způsobem pokořuje jednotlivce před jinými osobami nebo ho nutí jednat proti své vůli nebo proti svému svědomí" (věc Denmark, France Norway, Sveden and the Netherlands vs. Greece', Í969).200
A contrario, povinností právního statuje tedy chránit každého jednotlivce ad hoc před nebezpečím. V případech konfrontace výše tvrzeného s případy domácího násilí však vyvolává rozpaky například zákonné ukotvení tzv. dispozičního práva201, Či praxe sdělování adres utajovaných azylů s poukazem a odůvodněním, že otec má právo vědět, kde se jeho nezletilé dítě se svou matkou zdržuje, i když tito opustily společnou domácnost z důvodu jeho agresivního chování a ze strachu o svůj život atd.
Čí. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se zaručuje právo osoby na zachování její lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověstí a na ochranu jména. V odstavci 2 tohoto ustanovení je uchopeno právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí a do rodinného života. V praxi potom dochází v případech domácího násilí velice Často ke kolizi těchto dvou ustanovení,
či ponižujícího zacházení
'mluva na ochranu iidských práv a základních svobod, tzv. Evropská úmluva, 1950 {sdělení
federálního ministerstva zahraničních včci č. 209/1992 Sb.) ' fe/iujrodní pakt o občanských a politických právech, i 966 (vyhláška ministra zahraničních
tčcíe 120/1976 Sb.)
ícc např. Gerloch A., Hrebejk, J., Zoubek, V.: Ústavní systém ČR - základy českého ústavního
Drává, první vydání, Praha, Prospektům, 2002 ' lartíiiková, M., Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násiäí,
íntf kat pro kriminológii a sociální prevenci, Praha, 2001, str. í 33 -rovnej-ustanoveni §163ods.l zákona c. 141/1961 Sb-, trestního řádu, v platném znční
97
\ přičemž se domnívám, že ochrana lidské důstojnosti patří z těchto dvou chráněných hotnot mezi hotnotu primární (podrobněji viz kapitola 3.5.2).
Palčivým problémem praxe v kontextu s výše uvedeným zůstává rovněž otázka bezprostřední ochrany obětí před pokračováním násilí v soukromí, a to prostřednictvím užití policejních zajišťovacích prostředků vůči pachateli a dále možnost jeho následné dočasné separace za pomoci jiných než trestněprávních institutů. S odkazem na Či, 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou totiž právnickou i laickou veřejností běžně zpochybňovány zákroky policejních orgánů v obydlí, kde k násilí dochází. Opomíjeno přitom bývá ústa- -novení odst. 3 citovaného článku, že zásahy do obydlí jsou dovoleny tam, kde je to nezbytně nutné pro ochranu života, zdraví nebo pro ochranu práv a svobod druhých (podrobněji viz dále kapitola 3.3.1), Rovněž ochrana vlastnického práva garantovaná či. 11 Listiny základních práv a svobod bývá v praxi povyšována nad ochranu proti zásahům tělesné integrity apod. člověka (podrobněji viz dále kapitola 3.5.2).
3.2 Efektivnost ustanovení trestního práva
K upřesnění názvu této kapitoly je třeba poznamenat, že trestní právo prí-*~ mo oběť proti domácímu násilí nechrání. Zjednodušeně řečeno - trestní právo hmotné sankcionuje jednání násilníka, které nese znaky trestného činu, a trestní právo procesní potom upravuje pravidla trestního řízení s ním ved -ného.
3.2.1 Trestní právo hmotné
Jako východisko dalších úvah na téma efektivnosti ustanovení trestního zákona vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím je třeba uvědomit si zejména ten fakt, že k domácímu násilí dochází mezi osobami, které jsou spojeny intimním vztahem. Jedná se tedy o jev, který je přítomný v těch nejužších komunitách lidského soužití, jakými jsou rodiny a jim podobné modely soužití osob.202
'Uvádí se přitom, že pravděpodobnost být napaden v bezpečí rodiny a domova je třikrát' než pravděpodobnost být napadení na ulici - srovnej Novotný, O. - Zaplétat, J. a , Kriminologie, první vydáni, Praha, Eurolex Bohemia, 2001, str. 274
98
/V.MEZENÍ POJMU NÁSILÍ V ČESKÉM TRESTNÍM PRÁVU
Legislativní vymezení pojmu „domácí násilí", jak již bylo uvedeno výše, v českém trestním právu neexistuje. Ani pojem „násilí" dosud není v trestních zákonech definován, i když se s ním v rámci trestního práva běžně operuje.
Násilím obecně rozumíme „zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky obdobným násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví."203 Jde o agresi jedné osoby proti osobě druhé (nebo jejích většímu počtu), jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít.
Ustanovení § 89 odst. 6 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v aktuálním znění (dále též jen „trestní zákon") však uvádí, že „trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lsti".204
Ve zvláštní části trestního zákona je pojem násilí navázán vždy ve vztahu ke skutkové podstatě konkrétního trestného činu. Napr. u trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele (ustanovení § 153 a § í 55 trestního zákona) se „násilím rozumí použití fyzické síly k působení na vůii člověka s cílem překonat kladený odpor nebo očekávaný odpor a nebo mu zamezit. Násilí může směřovat proti člověku, a to jak proti člověku jehož odpor má být překonán, nebo jehož odporu chce pachatel zamezit, tak proti jiné osobě nebo proti věci...203.206 U trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (ustanovení § 196 a další trestního zákona) bývá násilí vysvětlováno jako „fyzický útok na tělesnou bezpečnost osoby nebo na věc. Násilím proti osobě se rozumí fyzický útok, použití fyzické síly proti člověku, které však nemusí mít za následek ublížení na zdraví. Půjde zpravidla o útok
:ui Voňková, J. - Huňková, M- a Čacká-Pavliková, I.; Domácí násilí v České republice v roce
2002 v. pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str.
7 In www.profcm.cz 204 podrobnčji k tomuto ustanovení Martínková, M., Macháčková, R.: Vybrané kriminologické
a právní aspekty domácího násili, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, Praha, 2001,
sir. 132
- Púry, K - Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář, 4. přepracované vydání, Praho,
CH.fieck, 2001, str. 596 ■'" Autori J. Jciinck a Z. Sovák přináší vymezení pojmu násilí v komentáři ke skutkové podstatě
trestného činu útoku na státní orgán - ustanovení § 153 trestního zákona, jako „fyzický útok - na telesnou integritu osoby nebo na věc" In: Jelínek, J. a Sovák, Z.: Trestní zákon a trestní "ľ^'j?' vydání, Praha, Linde Praha a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové
a}. TiiiiFěka, 1997
99
proti fyzické integritě člověka.. ,"207 U trestného činu loupeže je násilí esenciálni složkou skutkové podstaty. Zajímavé je tvrzení spojené s komentováním tohoto trestného činu, že „není podmínkou, aby napadený kladl odpor napr. když si je vědom fyzické převahy útočníka nebo útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele."20*1 K trestnému činu porušováni domovní svobody (ustanovení § 238 trestního zákona) bývá konstatováno, že „Násilí může směřovat jak proti osobě, tak i proti věci (např. vypáčení dveří, rozbití okna). Za násilí lze považovat svémocné vyklizení bytového zařízeni, spálené věci v domě nebo byte se nacházející."209
Teorie rozlišuje násilí absolutní, kdy složka vůle u oběti zcela chybí, vylučuje vlastní jednám oběti, a násilí kompulzivní. Pro situace v rámci domácího násilí přitom přichází v úvahu spíše užití násilí kompulzivního, které nemá za cíl vyřadit vůli oběti, ale působí na psychiku oběti s cílem přinutit ji, aby se podrobila určitému nátlaku. Oběť domácího násilí však může tomuto nátlaku odolávat jen s velkými obtížemi, neboť je prováděným násilím velmi silně ovlivňována (např. ve formě bití, nebo tím, že jsou bity její děti, zabíjen její pes apod.), při současném vědomí toho, že nátlak bude pokračovat až do doby, pokud se nepodvolí.210
Domníváme se, že v situacích domácího násilí je pojem násilí nutno vykládat siřeji, než umožňuje současné znění skutkových podstat např. ublížení na zdraví nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí. V případě domácího násilí se totiž nejedná výhradně o fyzické násilí a psychické týrání (urážky, nadávky, sekýrování, falešné obviňování, výhrůžky, zesměšňování před dětmi), ale i o sexuální zneužívání a sexuální násilí a dále o jednání, které lze velmi zjednodušeně nazvat porušování sféry svobody jednotlivce (zákaz návštěv, zákaz kontaktu s rodinou a další omezování tohoto druhu, porušování domovní svobody atd.).
107 Tamtéž str. 775
2ua Tamtéž str. 896
209 Tamtéž str. 919
2,0 Vice napr. Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pav'dková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 7 In: www.profem.cz, Keiser, G.: Kriminologie, první vydáni, Praha, C. H. Beck, 2001 atd. ^
100
EFEKTÍVNOSŤ USTANOVENÍ TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO
V  trestním zákoně neexistuje skutková podstata s názvem „domácí násilí", i když si neodborná veřejnost, jak jsme se přesvědčily v praxi, často myslí opak.
■- Trestní právo poskytuje ochranu proti útokům proti životu, zdraví a majetku bez rozlišení, zda existoval či existuje příbuzenský či obdobný poměr meZ\ pachatelem a jeho obětí, či nikoliv. Naplní-H tedy jednání domácího násilníka znaky některého z trestných Činů uváděných v trestním zákoně, mělo by být jako trestný čin i hodnoceno. Nutno však podotknout, že u převážné většiny trestných činů využitelných k ochraně společnosti před domácím násilím (vyjma trestného Činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle ustanovena § 215a trestního zákona) je v praxi nebezpečnost takového činu pro společnost, jakožto materiální znak jednotlivých trestných činů, jsou-li spáchány v rámci domácího násilí, nezřídka fakticky snižována právě skutečností, že oběť je k pachateli v poměru rodinném či obdobném, což efektivnost takových ustanovení trestního zákona vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím ovlivňuje zásadním způsobem.
jako demonštratívni příklad může sloužit usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001, sp.zn. 5 Tz 20/2001. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR věc fyzického útoku manžela na manželku (skrčení, kopání do zad) ohledně stupně společenské nebezpečnosti shrnul tak, že "není vysoký, a to zvláště s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byl trestný čin spáchán -- tedy v okamžiku, kdy žádal poškozenou - svoji manželku, aby se snažila nalézt společné řešení jejich manželské krize".2li
V rámci násilných vztahů jsou páchány zejména trestné činy vzbuzení důvodné obavy podle ustanovení § 197a, ublížení na zdraví podle ustanovení § 221, týráni svčřené osoby podle § 215, vraždy podle ustanovení § 219, omezování osobní svobody podle § 231, vydírání podle ustanovení § 235, porušování domovní svobody podle ustanovení § 238, neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a a znásilněni podle § 241 trestního zákona.212
In: Voňková, j. a Huňková, M: Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, první vydání,
Praha, proFem, 2004, str. 98 ' Více např. Martinková, M. a Macháčková, R.: Vyhrané kriminologické a právní aspekty
domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001; Kuchta,
J.: Trestní právo hmotné - zvláštní část, druhé přepracované vydání, Masarykova univerzita, -Brno, 1996; Huňková, M.: Několik drobných postřehů k problematice domácího násilí
z pohledu českého práva, Právo a rodina, 2000, Číslo 10, str. 1 a násl.; Voňková* J. - Huňková,
101
Především je však třeba zmínit do trestního zákona za poměrně značného mediálního zájmu nedávno vložené ustanovení § 215a, které s účinnosti od 1. června 2004 zavedlo novou skutkovou podstatu „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě".213 Centrum pozornosti tohoto způsobu právní úpravy bylo zaměřeno jejím tvůrcem na specifické podmínky, pfr nichž dochází k domácímu násilí2'4 a dále na prostředí;, kde se tak děje.-"* Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. Června 1983, sp. zn. 5 Tz 14/83, publikovaném pod č. 20/84/1. ve SbRt., je za týrání považováno zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které poškozená osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydíráni nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám, k žebrotě nebo činnostem, které týranou osobu neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují apod.) Trvalost pachatelova jednání je přitom nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání, takže nemusí jít nutně o jednání soustavné nebo delíí dobu trvající. Týrané osobě nemusí vzniknout konkrétní škody na zdraví, ale předpokládá se, že jednání agresora týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost či bolestivost pociťovala jako těžké příkoři.
Může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání-
v oblasti psychické.3"5
Okolnosti podmiňující použiti vyšší trestní sazby jsou stejné jako v ustanovení § 215 trestního zákona o týrání svěřené osoby tzn. spáchání trestného činu zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách či pokračování v páchání po delší dobu.
Při souběhu trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a trestního zákona s trestným Činem ublížení na zdraví
M. - Vavroftová,M. a Prokopová, Z.: Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí), Texty jsou urč eny pro účastnice a účastníky školení o možnostech prevence a sociálně-    -právni pomoci dospělým obětem a dětem, první vydání, Praha 2002; Fenyk, L: Některé úvahy " o postižitclnosti domácího násilí, Právní rozhledy, 2002, číslo 12; Baxa, J. a Král, V.: Domácí násilí a právní možnosti jeho řešení, 2002 In.: http://ipravnik.cz/revuc/revue clanky/
domacinasili021015.html :'3 Zákon č. 91/2004 Sb. ze dne 29. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 140/1961Sb-, trestní
zákon 2U vymezení „osoby blízké1' obsahuje ustanovení § 89 odst. 8 trestního zákona 2,5 Více informací např. nawww.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/01Sschuz/s01805.htm 2lň Srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. Června 1983, sp. zn. 5 Tz 14/83, ,.
publikovaném pod Č. 20/84/1
102
nodle § 221 odst. 1 trestního zákona je možná konzumpce.217 Pokud však tvrám povede až ke způsobení těžké újmy na zdraví nebo ke smrti týrané osoby, půjde o souběh trestného činu ve společně obývaném bytě nebo domě dle g 215a trestního zákona a trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 pism. c), příp. odst. 3 trestního zákona, popř. § 222 nebo § 224 trestního zákona, anebo trestného činu vraždy podle § 219 trestního zákona. pHtom je třeba uvědomit si, že při způsobení závažnější poruchy zdraví by kvalifikace jednání bez použití souběhu trestných činů nevystihovala plně
váhu činu.2'8
povanu nu«.
Domácí násilí může mít podle našeho názoru v některých případech rovněž povahu obecné přitěžující okolnosti podle ustanovení § 34 písm. b) trestního zákona. Podle tohoto ustanovení totiž soud při výměře trestu přihlédne jako k přitěžující okolnosti k tomu, že pachatel spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti. Podminkou aplikace uvedeného ustanovení je zneužití uvedeného stavu oběti. Závislost může vyplývat zejména ze vztahů rodinných, citových, ze vztahu žáka k učiteli apod. Podřízenost odrážejí zejména vztahy pracovní a funkční.219 S aplikací tohoto ustanoveni na řešení případů spadajících pod společný jmenovatel domácího násilí jsme se však v praxi zatím nesetkaly. Obecnou přitěžující okolnost podle ustanovení § 34 písm. d) trestního zákona v kontextu s případy domácího násilí potom naplňuje podmínka, že pachatel spáchal trestný Čin ke škodě osoby těhotné, vážně nemocné, vysokého věku nebo nemohoucí.220
U mnoha z trestných činů, které jsou typicky páchány v rámci domácího násilí, lze za splnění všech předpokládaných podmínek uložit trest alternativní s relevantními omezeními a povinnostmi, ale i dohledem probačního pracovníka (ustanovení § 26a a následující trestního zákona). V rámci tzv. probačního programu by potom mohlo být uloženo násilníkovi absolvovat
'"Srovnej rozhodnuli Krajského soudu v Brně ze dne 27. Června 1962, sp. zn. 2 To 199/1962,
publikované pod č. 18/63 '^ Srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1983, sp. zn. Tpjf 163/82, publikované
pode. 11/84 !,"Vícenapř. Šámal.P. - Púry, F. - Rizman.S.: Trestní zákon. Komentář, 4. přepracované vydání,
Praha, C.H. Beck, 2001, str. 248 a 254 !!" Toto ustanoveni bylo vloženo do trestního zákona nově zákonem č. 91/2004 Sb. ze dne 29. •ledna 2004, kterým se mění zákon Č. 140/1961 Sb., trestní zákon s účinností od 1. června 1004"'
103 •
i příslušný sociální trénink.221 Ani tato teoretická možnost daná zákonem však zatím své realizace v praxi nedosáhla.
Ze zahraničních zkušeností322 navíc vyplynulo, že úspěchy takových programů pro pachatele jsou spíše nepatrné. Nejrozsáhlejší poznatky v této oblasti náleží USA, kde byly dokonce ve většině federálních státech vypracovány standardy pro provádění sociálních tréninků pro pachatele domácího násilí, Následné evaluační průzkumy, však odhalily, že jen velmi málo pachatelů je ochotno se takového programu zúčastnit dobrovolně, frekvence přerušení takového programu z jejich strany je potom velmi vysoká (většinou se jedná o pouhou 1/3 agresorů, kteří vydrží absolvovat program až do konce) a rovněž tak konečné výsledky předmětné terapie jsou velmi sporné (hovoří se, že pouhá 1/3 z těch, co dokončí program, přestane páchat domácí násilí).223
Podle našeho názoru ztělesňoval dosud základní problém vedoucí k neefektivnosti ustanovení trestního zákona z hlediska cíle ochrany společnosti před domácím násilím fakt, že trestním právem byl vždy zkoumán jeden izolovaný útok a na domácí násilí tak nebylo pohlíženo jako na neustále se vyvíjejíc! a gradující proces. Domácí násilí navíc bylo pokládáno za soukromý problém nacházející se ve sféře, kam nepřísluší státu zasahovat. Změnu této situace má docílit zejména do trestního zákona nově ipmlementovaná" výše popsaná skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném byte nebo domě podle § 215a trestního zákona. V tomto kontextu se však domníváme, že ustanovení § 215a trestního zákona k docílení účinné ochrany obětí domácího násilí samo o sobě nepostačuje. Podle našeho názoru je třeba k tomu, aby toto ustanovení v budoucnu mohlo plnit svoji funkci a nestalo se pouhou zákonnou proklamací, jeho doplnění o soubor ustanovení v rámci práva občanského, policejního apod. tak, aby všechna společně vy-
K resocializačním programům pro pachatele více např. Pence, E.: Educational Groups for Men who Batter. The Duluth Modell, 1 -st edition, New York, 1993; Akreditované terapeutické programy pro pachatele (BKB) In: Domácí násilí - přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí, O.S., 2002, str. 88-99; s konkrétními dotazy ohledně tohoto druhu sociálního tréninku je možno obrátit se na Manner gegen Männer - Gewalt, Mühlendamm 66,22087 Hamburg, tel.: {040} 220 12 77, e-mail.: MgM88Hmb@aol.com
2 Srovnej např. Scherman, L. - Berg, R, A.: The Specific Deterrent Effects of Arrest for Domestic
Assault In: American Sociological Review, 1984, č,2, str. 49 a nasi.
3 Vice např. Hamby, S.: Partner Violence: Prevention and Intervention Iiv. Jasinski, J. a Wiliams,
L.: Partner Violence. A Comprehensive Review of 20 Years of Research, 1 -sth edition, London/" New Dehli, Thousand Oaks, 1998
104
íváreia systém komplexní koexistentni ochrany (viz. podrobněji kapitola 6).~24 Zejména je třeba vyřešit otázku možnosti účinné separace agresora od oběti.
3.2.2 Trestní proces
Domníváme se, že v současné době má platný český trestní řád (zákon <* 14Í/1961 Sb., trestní řád, v aktuálním znění (dále jen „trestní řád") jen minimální a z hlediska sledované efektivnosti jen velmi omezené prostředky k tomu, aby oběť domácího násilí alespoň v těch nejpalčivějších případech vzdálil z dosahu násilníka. Přitom proces dokazování případů domácího násila a objasnění skutkového stavu je úkol v praxi nesmírně náročný a zdlouhavý. Velmi často totiž proti sobě stojí pouze výpověď zastrašené oběti, která se obává dalších útoků, proti sebevědomému zapírání agresora.
jak už bylo uvedeno výše, vlivem nedostatečné informovanosti o předmětné problematice mají složky činné v trestním řízení tendence domácí násilí Často bagatelizovat a shrnout pod nálepku řešení běžných domácích neshod byť formou ízv. „italské domácnosti." U obětí domácího násilí tak postupem orgánů činných v trestním řízení a dále reakcemi okolí proto velíce často dochází k sekundární viktimizaci (podrobněji viz dále subkapitola „Reakce obětí na trestné činy" a kapitola 2.2.4).
Oproti zahraničí u nás dosud neexistuje ani na policii, soudu, či na státním zastupitelství speciální oddělení zabývající se pouze případy domácího násilí.225
Trestní oznámení může podle českého práva podat kdokoli (ustanovení § 158 trestního řádu). Jak už bylo uvedeno výše, podle ustanovení § 163 trestního řádu však musí dát poškozený u mnoha trestných činů přicházejících v úvahu v rámci domácího násilí (výjimkou je výše popsaný trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném byte nebo domě podle § 215a
124 Neni bez zajímavosti, že na otázku položenou obětem domácího násilí, co si nejvíce přejí a jak by si představovaly pomoc v jej ich situaci, se vám dostane povětšinou odpověď, která odráží přání ukončit sled násilných události a nastolení klidného a pokojného života. Oběti domácího násilí oproti očekávání většiny českých legislativců nevolají po přísném potrestání pachatele, ale v prvé řadě po ochranné ruce, kterou jím podá někdo zvenčí, a následně po ozdravení i véno života.
"'O výjimku v tomto směru se snaži pilotní projekt „interdisciplinárního přístupu k řešení případů domácího násilí" v Ostravě - více informací na www.domacinasili.cz
105
trestního zákona) souhlas s trestním stíháním pachatele. "6 Odepření to- -hoto souhlasu jíž nikdy nelze vzít zpět. Za situace, kdy oběť sdílí s násilníkem společný byt, eventuelně mají společné děti, majetek, Čije na něm přímo ekonomicky závislá, je pro násilníka velmi jednoduché přimět ji k rozhodnutí aby souhlas s jeho trestním stíháním neudělila. K pochopení problematičnosti citovaného ustanovení z hlediska zkoumané efektivity si totiž musíme uvědomit především tu skutečnost, že většina domácích násilniků je pro jednání naplňující skutkovou podstatu některých shora uvedených trestných činů stí-hana na svobodě.
Přihlédnout v tomto kontextu musíme navíc k současné právní nemožnosti vykázat násilníka z bytu, který sdílí společně s obětí, a dále i délce, po kterou trvají soudní řízení v ČR. Velké naděje, které byly vkládány do novely tohoto ustanovení zákonem ě. 265/2001 Sb. (s účinností od 1. 1. 2002) ve prospěch obětí domácího násilí tak, že souhlasu předmětné kategorie poškozených není třeba v případě, kdy je z okolností zřejmé, že tento souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, v praxi bohužel očekávání zatím příliš nenaplnily. Ukázalo se totiž, že prokázat okolnosti tísně na straně takového poškozeného je stejně náročné, jako dokázat domácí násilí obecně.
Ustanovení § 163 trestního řádu tak činí ve svém důsledku domácího násilníka za své činy prakticky trestně neodpovědného a pachatele trestných činů v tomto ustanovení taxativně uvedených rozděluje na dvč kategorie - na -ty, kteří nemusí za svůj Čin nést odpovědnost (v případě, že spáchaly trestný čin na osobě, která má proti nim právo odepřít výpověď a tu přesvědčí, aby souhlas s jejich trestním stíháním nedala) a na ty, kteří jsou odpovědni ex lege bez dalšího (v případě, že spáchaly takový čin na osobě, která proti nim nemá právo odepřít výpověď). Pokud oběť domácího násila souhlas s trestním stí-
Různé formy ingerence poškozených směrem k osobám blízkým zná rada zahraničních úprav, např: Německý Irestni zákoník (Zakonz 15.5.1871 RGBl. S. 127 ve znění pozdějších předpisů) obsahuje řadu trestných činů, u nichž je trestní stíhání možné na základě trestního návrhu, zmocnění nebo žádosii poškozené (§ 77 - 77e dSlGB), někdy paralelně s možností veřejné žaloby. Procesní postup upravuji zejména instituty soukromé žaloby (§ 374-394 dStPO) a vedlejší žaloby (§ 385402 dStPO). Také rakouský trestní zákoník (zákon z 23.1.1974, BGBl 1974/60 ve zněni pozdějších předpisů) zná insitut trestního návrhu a zmocnění poškozené, převážné však jen u trestných činů proti cli (§117 ÖStGB). Rakouský trestní řád (BGB! 1975/631 ve zněni pozdějších předpisu) upravuje soiikromoii žalobu (§46 a nasi. öStPO). Polský trestní zákoník (zákon ze dne 6.6.1997, Dz.U.Nr 88, poz.553 ve zněni pozdějších předpisů) připouští stíhání některých trestných činů jen na návrh poškozeného (např.Čl. 197,198,199, viz či. 205) nebo jen soukromou žalobou (např. či. 212). Polský trestní řád (zákon ze dne 6.6.1997, Dz.U.Nr. 89,
poz.555 veznM pozdějších předpisů) zná Šmtitut vedlejší----
.(čl.59anásl.),kterýmimůžebýtpoškozejiá.__________________________
106
haním agresora neudělí, trestní stiháni není zahájeno a nikdo již dále projevy násíli v tomto konkrétním intimním vztahu nesleduje. Zpravidla nikdo neeviduje ani to, jestli jsou v takové rodině postižené domácím násilím přítomny malé děti.2'7
Dikce ustanovení § 163 trestního řádu vytvořila v oblasti trestního práva nrocesniho výjimku z jinak všeobecně platné zásadě oficiality (povinnost orgánů činných v trestním řízení stíhat všechny trestné Činy, o nichž se dozvěděly). Toto prolomení zásady oficiality v trestním řízení přitom přinesla až novela trestního řádu v roce 1990.228 Zakotvení tzv. dispozičního práva (tedy souhlas poškozeného s trestním stíháním pachatele, je-li zjednodušeně řečeno ve vztahu k poškozenému osobou blízkou329) v trestním řádu bylo zdůvodňováno zejména s poukazem na cíl ochrany oběti, která by postihem pachatele, např. partnera, mohla utrpět újmu emocionální, ekonomickou, sociální nebo společenskou. Pro domácí násilníky však takový způsob právní úpravy ztělesňuje takřka ideální možnost, jak mohou získat beztrestnost za své činy.330 Efektivnost ustanovení trestního zákona z hlediska cíle ochrany společnosti před domácím násilím je tak tímto ustanovením značně podlomena.
Na oběť domácího násilí je také rovněž velmi Často vyvíjen nátlak, a to buď ze strany násilného partnera nebo i ze strany policie, aby proti agresorovi odmítla vypovídat. Ustanovení § 100 odst. 2 trestního řádu koresponduje s ČI. 37 odst. i Ústavy ČR, které říká, že každý má právo odepřít svoji výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. K problematičnosti dopadu tohoto ustanovení vzhledem ke zkoumané otázce efektivnosti právních ustanovení z hlediska cíle ochrany společnosti před domácím násilím lze odkázat na výše uvedené k ustanovení § 163 trestního řádu.
211 Výjimkou v tomto směru je pilotní projekt „interdisciplinárního přístupu k. řešení pňpadů domácího násilí" \ Ostravě - více informací na www.domacinasiii.cz
3řt Jedná se o novelu provedenou zákonem č. 178/1990 Sb. s účinností od l. 7.1990
:2! Příbuzný v pokolení primem, sourozencc.osvojitel, osvojenec, manžel a druh nebojiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právam pociťoval jako újmu vlastn
J1LJ V praxijsmese v tomto kontextu setkaly například s případem agresora, který s cílem sjednat si poslušnost svoji družku cileně přiškrcoval a posléze ji „zastlaľdo postele, kdeji nechal ležet bez povšimnutí aodjel. Teprve po uplynutí sedmi dnů se do domu své družky vrátil. Kdyžji uviděl ležel bez známek pohybu stále na stejném místě, jen s mírně odhrnutými pokrývkami v oblasti obličejové části, běžel se svěřit sousedce •> obavou, že netuší, jestli jeho družka ještě žije. Sousedka iiined zavolala záchrannou službu. Tato oběť domácího násilí posléze vypověděla že, když se probrala z bezvědomí, měla síly pouze na to, aby si vytvořila v pokrývkách dostatečný prostor k dýchání, nedokázala již však z postele vstát, Či kohokoli zavolat na pomoc. Tato žena téměř zemřela na dehydrataci organismu. Orgány činné v trestním řízení klasifikovaly výše popsané jednáni agresorajako úmyslné ublížení na zdraví s nedbalostním následkem ■ " těžké újmy na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 2 písm. c/ trestního zákona, přičemž poškozená nedala v souladu s ustanovením § 163a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění rozhodném
107
Člověku, který se stal obětí některého z trestných Činů spadajících p0lj kategorii domácího násilí, svědčí v trestním řízení postavení poškozeného (ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková morální nebo jiná újma)231. Poškozený má tato práva: činit návrhy na doplnení dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného za-sedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Poškozený má též nárok na náhradu škody (musí ho však uplatnit a škodu prokázat).
Poškozený má rovněž právo žádat státního zástupce v souladu s ustanovením § 157a trestního řádu kdykoliv o přezkoumání průtahů v řízení. Žádost musí být vyřízena neprodleně a žadatel musí být o jejím vy-řízení vyrozuměn.
S účinností od 1. července 2004 byla do našeho trestního řádu zákonem č. 283/2004 Sb.232 nově implementována povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit poškozené či svědky, kterým hrozí nebezpečí v souvislosti s náhlým ocitnutím se obviněného nebo odsouzeného na svobodě, o možnosti žádat informace o tom, že obviněný byl z vazby propuštěn nebo z ní uprclil, či že odsouzený byl propuštěn či uprchl z výkonu trestu (ustanovení § 44a trestního řádu). Až do doby účinnosti tohoto zákona však byly v praxi naprosto běžné případy, kdy oběť domácího násilí byla nucena ihned poté, co se agresor po neavizovaném propuštění např. z vazební věznice zjevil ve dveřích posílen v myšlenkách na pomstu, opustit i s dětmi společný byt.233 Zákonem č. 283/2004 Sb. byla poškozenému dále nově vložena do rukou i možnost podat stížnost proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání (ustanovení § 179g odst. 4 trestního řádu) a proti roz-
k 1.1. í 999 souhlas s trestním stiháním agresora, a po svém návratu z nemocnice s násilníkem i nadále pokračovala ve sdílení společné domácnosti. 331 ustanovení § 43 a násl. trestního řádu
232 Zákoně. 283/2004 Sb., kterým se mění zákoně. 141/1961 Sb.,otrestnimřjzení soudním (trestní rád), ve
zněni pozdějších předpisů, a zákon ě. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon Č. 1-41/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon ě. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve zněni pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1.7.2004
233 V praxijsme se setkaly například s případem ženy, která utikalajen v domácím oblečení a obuvi i s dětmi
přes balkon do sousedního bytu, neboť se agresor, který byl stíhaný pro ublíženi na zdraví způsobené sekerou a znásilnění, a který by! propuštěn z vazební věznice, aniž by o tom jeho oběť kdokoli zpravil, najednou zjevil ve dveřích se sekerou v ruce a Icřičeí, zeji za to, co mu provedla, rozseká.
234 Srovnej 759. Spolkový zákon: Spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině GeSchG, č: GP XX RV
252AB407S.47.BR"5300AB5311 S 619, ze dne 30. prosince 1996
235 Azylové domy pracují proto v podmínkách nastavených v ČR pro jejích práci pouze na bázi jakéhosi pseudc-,.
utajení. PodenašichiitfomTadinzemjísiužbupobytura^
108
h idnutt ° tom' ^e se Podezřelý během zkušební doby osvědčil (ustanovení c |79li odst. 4 trestního řádu), tato stížnost má odkladný účinek. Poslední b novinek posilujících postavení poškozeného z hlediska sledované efektivní zavedená zákonem Č. 283/2004 Sb. představuje možnost podle povahy íěci a okolností případu rozhodnout na návrh poškozeného o tom, že se od-.olíZenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady •niivisející s účastí poškozeného v trestním řízení, a to i v případě, že poško-venému nebyl přiznán nárok na náhradu škody ani zčásti (ustanovení § 152a odst. 2 trestního řádu).
poškozený se může dát zastupovat v trestním řízení zmocněncem. V praxi je však naprosto běžné, že advokáti oběti domácího násilí, žádající o své zastoupení, opakovaně odmítají zejména pro značný nepoměr námahy, kterou by museli do této kauzy investovat, k výsledku, který by dosáhli, neboť oachatelé těchto trestných činů jsou většinou v intencích trestního práva ne-postižitelní. Svoji nemalou roli sehrává také ekonomická nedostatečnost na straně obětí domácího násilí. Většina zmocněnců obětí domácího násilí se proto rekrutuje z řad pracovníků specializovaných nevládních organizací. Výhodou tohoto zastoupení je jejich obeznámenost s problematikou domácího násilí (reakcemi oběti), většinou zde tedy nehrozí, že by takový zmocněnec svým neodborným přístupem sekundárně viktimizoval poškozeného.
Z hlediska otázky efektivnosti právních ustanoveni posuzované vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím pokládáme za důležité zmínit i fakt, že v našem trestním řádu dosud nebyla ukotvena povinnost policistů (jako je tomu např. v Rakousku)234 při podezření na případ domácího násilí, a to v intenzitě přestupku Či trestného činu, informovat oběť o možnosti kontaktovat neziskové organizace, které si zvolily za cíl právě pomoc obětem těchto trestných činů. Stejné tak u nás chybí právní zakotvení možnosti oběti domácího násilí uchýlit se do azylového domu, je-li ohroženo zdraví, život poškozené nebo jejich dětí. O násilí v domácnostech, kde se nacházejí nezletilé děti, nebývají většinou informovány ani orgány sociálně-právní ochrany dítěte. Žádný zákon u nás dosud neřeší ani otázku tolik potřebných azylových domů se skrytou adresou.235
celková kapacita je cca 55 lůžek). V Praze provozuje azylový dům s kapacitou 12 míst (ženy aděti) se
skrytou adresou ROSA - informační a poradenské centrum pro oběti domácího násilí, se sídlem v Podolské
25,14700Praha4,tel.:241432466,e-mail:rosa@tele^
u okolí najdete informace na zbn02@hotmail.com nebo na tel: 776718459. Adresy azylových domů pro
matky s dětmi, které se nacházejí v některých větších městech ČR, nejsou utajeny a celkově by se dalo říci,
že specifickým potřebám obětí domácího násilí nevyhovuji, jsou íůliž orientovány především na pomoc
lidem ocitnuvším se v přechodně líži vé finanční situaci.________ _
109
3.2.3 Reakce obětí vztahových deliktů
Při úvaze na téma efektivnosti trestněprávních ustanovení z hlediska ochrany společnosti před domácím násilím je třeba vždy vzít v potaz spuci ké reakce obětí vztahových trestných činů.
Reakce obětí tzv. vztahových deliktů jsou totiž zcela odlišné od ret obětí jiných trestných činů, např. obětí trestných činů souvisejících s dopi ním provozem, ekologických trestných činů, krádeží jízdních kol apod.
U vztahových deliktů sahají pocity oběti vůči Činu a pachateli od bagat žace, překvapení, rezignace až k pomstě a vzteku. Časté jsou, a to ze j m u obětí domácího násilí, rovněž pocity ambivalentní. Logickým důsledk těchto pocitů je jak otáleni s oznámením trestného Čínu tak váhavosi o! stran otázky vyhledání lékařské pomoci. V této souvislosti dochází i k /a dbávání zajištění důkazů a opatření svědků.
Reakce oběti na zločin je závislá na druhu deliktu a pohlaví. Ženy s podál trestního oznámení více váhají. Avšak čím citelnčji oběť pociťuje zásah právní sféry, tím vyhraněnější je přání, aby byl pachatel potrestán a aby bylo v protiprávním jednání zabráněno. Sankce, kterým je pachatel yystai ze strany společnosti, respektive jejích institucí, ovlivňují i chování ob Rozdílná citlivost vůči páchání určitých deliktů determinuje do značné m ochotu oběti podat trestní oznámení.236
Mezi nejčastější důvody neoznámeni trestného činu patří předpoklad; neúspěšnost oznámení, hodnocení věci jako osobní záležitosti, krytí pach;; lc, velká Časová ztráta a potíže s policií, nepatrná majetková škoda. Oelu
'' Více např. Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch- situácia na Si Jn: Ochrana obete v domácom násilí, Zborník príspevkov národnej konferencie, kí dňoch 15. - 16. Apríla 1999, první vydání, Bratislava, Národné centrum pre rovnop žien a mužov, 1999, str. 23 - 29; Walker, L. E.: Psychology and domestic Violence World, American Psychologist, 1999, No 1, str. 21-29; Čírtková, L.: Oběti domácíb Psychologie dnes, 2001, číslo 1, str. 14anási.; Strategies for Confronting Domestic V A Resource Manual (United Nations), 1 -st edition, New York, United Nations, 1993; P.: Konstruktivní agrese jako součást manželství. Domácí násilí záležitost nikoli so Fakta, názory, právo., první vydání, Praha, Koordinační kruh prevence násilí na ženác str. 31 a nási.; Fagan, J.: The Criminalization od Domestic Violence: Premises and Research Report, 1 -st edition, Washington, Nationallnstitute of Justice, 1996 atd-
110
odávat trestní oznámeni kíesá u opakovaně viktimizovaných obětí.2" Větši-aobětí. se kterými jsem se během své praxe setkala, považovala reakce státních institucí na domácí násilí za pozdní, nedostatečné a neekonomické.
PROCES VIKTIMIZACE OBĚTÍ
primární viktimizace, kterou je přímá újma způsobená pachatelem oběti
noniěru osoby blízké, se liší od prožitku oběti, která je napadena neznámým
člověkem. Násilné činy náhodně spáchané neznámými lidmi zanechají v oběti
cit ze svět je nepředvídatelným místem, kde se může cokoliv a kdykoliv
stát Naproti tomu útok osoby, která je oběti citově blízká, vyvolává u oběti
nízké sebevědomí a pocit vlastní viny.238
Xzv. primární rány se projevují jako fyzická, psychická, emocionální či finanční újma. Emocionální újma je psychickou záležitostí, kterou oběť cítí, aniž by došlo k narušení těiesné integrity nebo poškození ČÍ ztrátě majetku. Je výrazná zejména u obětí násilných trestných činů spáchaných v rámci rodiny nebo domácnosti. Jsou to především následky ztráty pocitu bezpečí v nejbližším okolí, pocitu důvěry v osoby blízké, ztráta pocitu autonomie, narušení přesvědčení, že mohu o sobě rozhodovat, že mohu volit různé způsoby svého jednání, že odhaduji důsledky takového jednání a že jsem schopen vlastní aktivitou usměrňovat svůj život. Tato osobnostní autonomie je narušena, přichází bezmocnost a rozčarování. Navíc oběť trpí vnitřním pocitem zneuctění a klade si otázku, proč právě já.239
Sekundární viktimizace je újma způsobená obětí negativní reakcí zejména formálních institucí. Dá se označit za porušení profesionální etiky, jehož se dopouštějí osoby, které z moci úřední přicházejí do styku s obětmi násilných trestných činů.
Proces sekundární viktimizace přináší potom tzv. sekundární rány, které z pohledu práva nemají potřebné materiální znaky, ale pro integritu osobnosti a její psychickou pohodu jsou rozhodující. Je to především pocit nespravedlnosti, ke kterému může zavdat příčinu již nutnost oznámit a dát souhlas se zahájením trestního stíhání osoby blízké, a časté nerespektování
;" Více např. Čírtková, L.: Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, 2001, čísio 1, str. 14 a nasi. J!l Více např. Walker, L. E.: Psychology and domestic Violence Around World, American
Psychologist, 1999. No 1, str. 21-29 ;'fl Vice napr. Hoiyst, B.: Viktimologia, 1 -st ed., Warszawa, Wydawnictvo Naukové, 1990; -   _ Cinkavá, L.. Kriminální psychologie, první vydání, Praha, Eurounion, 1998
111
obyčejné lidské důstojnosti oběti, která před soudem vystupuje v poste poškozené2411.
V případech domácího násilí probíhá současně s trestním řízením častc zení o rozvod manželství a o ío, komu budou děti svěřeny do péče. Při posu2 ní, který z rodičů má lepší předpoklady pro zdárný vývoj potomk; k povahovým rysům násilníka nepřihlíží. Násilí na matce totiž nebývá vět? z pohledu soudní praxe překážkou napr. rozhodnutí o střídavé výchově c oběma rodiči (podrobněji k této otázce viz dále kapitola 3.6). Touto.skuteč je žena maximálně traumatizovaná, což následně ovlivňuje i její reakce v r možností trestního práva. Další sekundární ranou je pocit provizoria, ve ktt se žena a dítě nacházejí při eventuálním umístění v azylu, zatímco násilný ner setrvává v bytě, kde původně žila celá rodina. Zmírnit tento pocit může lifikovaná pomoc. Mělo by jit o pomoc sociálna, o radu, jak postupovat i o emocionální podporu. Tyto aktivity by měly postupně vést ke zhojení n hodné sociální, ekonomické i právní situace, ve které se oběť ocitla. Někdy, ( nebo později, lze dosáhnout úplné společenské stabilizace. Někdy to však možné a nastupuje fáze terciární viktimizace, která znamená, že se i s traumatem nevyrovná mnohdy po celý další život241.
Z praxe domácích i zahraničních linek pomoci a azylových domů pro. ti domácího násilí vyplývá, že poskytnutá podpora, pomoc a porada jsou nimi kroky k satisfakci oběti.242 Oběti mohou mít pocit ponížení a ztráty ské důstojnosti zejména při netaktním až dehonestujícím průběhu trest řÍ2ení vedeného proti pachateli, ve kterém ony vystupují jako poškozené. 1 výjimkou, že u vztahových deliktů je intimní vztah doslova cupován a pře dá zde snaha okolí přenést část odpovědnosti za spáchaný trestný čin na o Je to podvědomá a naprosto přirozená ochrana okolí před soucitem s oběti totiž méně náročné pro psychiku člověka nevidět a neslyšet, než se v a pomoci. Výsledným pocitem předchozího dění je u oběti pocit izolace, rá se bez citlivého přístupu a efektivní pomoci jakoby „zakuklí" do s\ trápení (podrobněji a zjiného úhlu pohledu se této otázce věnují kápi 2.2.3, 2.2.4 a 6.2).
'" Více např. Čírtková, L.: Kriminální psychologie, první vydání, Praha, Eurounion, ľ
str. Ill a nasi. 1 Vice např. Kimová, E.: Bezejmenná, první vydání, Praha, Euromedia Group, 2002 3 Srovnej např. Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), p vydání, Praha, Nadace Rosa; Egger, R.: Násilie voči ženám v intímnych vzťahoch, Zazní workshopu In: řCoi. autorů: Násilie 11 - tematické Číslo Aspektu, první vydáni, Bratisl 1999, str. 63; Čírtková, L.: Domáci násilí - zatím víme více o obětech In: Zpravodaj Bil kruhu bezpečí č.2, 2003 aid.
112
243
i % Efektivnost ustanovení týkajících se policie
, 3^ Zákon o policii
- policie vytváří velmi důležitý článek řetězu osob zúčastněných na řešení roblému domácího násilí. Spolu s lékaři a sociálními pracovníky představitel většinou jakousi vstupní bránu, kterou vchází události do té doby skryté soukromí, do konfrontace s právními normami a obecně stanovenými společenskými pravidly soužití. Povinností policie je zajistit bezpečí oběti, stíhat oachatele (eventuelně předat jej příslušným procedurám). Minimálně je policie povinna zadokumentovat incident, k němuž byla povolána (a to včetně postupů a provedených kroků).
Policejní zásah představuje ve velké většině případů základní kámen dalšího postupu oběti v řešení problému dorfiácího násilí, ať cestou mimoprávní nebo právní (případné trestní stíhání Či občanskoprávní řízení).
Osobní zkušenosti policistů ze zásahů v případech domácího násilí byly -tedním z předmětů zkoumání projektu občanského sdružení Bílý kruh bezpečí s názvem „Monitoring domácího násilí v lokalitě Ostrá va-Dub ina a Bělský les" realizovaného v druhém pololetí roku 1999. Z výsledků tohoto průzkumu mimo jiné vyplynulo, že přes 63 % policistů v této lokalitě zasahovalo v případech domácího násilí v rozhodném čase minimálně jedenkrát týdně, -někteří policisté dokonce uvedli, že zasahovali i několikrát během jedné služby. Nejčastějším způsobem řešení při jejich zásahu v domácnosti přitom byla domluva násilníkovi přímo na místě s tím, že tento případ neevidovali a ani nikterak dále nesledovali. Tito policisté sami vyjádřili potřebu vytvoření nového legislativního rámce, jenž by je ochránil při přímém zásahu proti domá-
í4J Části seto kapitoly jsem publikovala v neaktualizované a pozměněné podobě v Voňková, J. a Huňková, M.; Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, prvni vydání, Praha, proFem, 2004; Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str 11 -16 In: www.profem.cz a Voňková, i. - Huňková, M. - Vavroňová, M. a Prokopová, Z.: Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násiií), Texty jsou určeny pro
-----účastníce aúěastníky školení o možnostech prevence a sociálnč-právní pomoci dospělým obětem
adetem, první vydání, Praha, 2002, str. 38-43.
113
čímu násilí, a zároveň přesných metodických pokynů pro postup při ti zásahu.244
Jak i z výše uvedeného vyplývá, za současného stavu v praxi policejr gány většinou podceňuji signály o domácím násilí, které zachytily.
Navíc přístup policistů k obětem domácího násilí není vždy plný et tie245, oběť sekundárně viktimizuje a mnohdy ji i doslova paralyzuje v da postupu v boji proti domácímu násilí. Odebírají totiž veškerou důvěr schopnost policie pomoci jí s tím, že pří příštím ataku oběť policii o och již nepožádá.340
Mezi nejčastější příčiny sekundární viktimizace obětí domácího n způsobené jednáním policie patří:
odmítání přijmout trestní oznámení a snaha oběť již „u dveří" svědčit, že se vlastně nic nestalo a pokud ano -jedná se jen o
stupek,
neoprávněným přesvědčováním oběti, že si vše vymyslela,
•          necitlivým přístupem k oběti,
•          nedůvěrou ve výpovědi oběti, ovlivňováním jejích výpovědí, upíráním informací oběti (např. o následcích odepření souh s trestním stíháním podle § 163 trestního řádu),
•          nenahlížením na skutky spáchané v rámci domácího jako na kt koli jiný trestný čin, ale jako na soukromý problém násilím pt
244 Více Franková, Z. a Viloušová, P.: Postavení oběti domácího násilí v nejširších prá»
procesních souvislostech, první vydání, Vraha, 2000 In: www.mvcr.cz
245 Jako demonštratívni může sloužit případ paní Sylvy S. (věk 36 let, povoláním učitclk
klientky z Poradny pro ženy v tísni v roce 2000, která potom, co zavolaia k domác potyčce policii, byla vyslýchána, oblečena pouze v tenké noční košili a bosá, hodinu při 10 °C, stojíce na vozovce, zaíimeo policisto seděli v autě. Výsledkem tohoto rozl bylo doporučeni, ať se s manželem pokusí smířit a přijde na policejní stanici druhý den dnes není k dispozici záznamová technika. Její manžel podával vysvětleni policistům v domě. Po odjezdu policistů musela paní Sylva S. utéct. Druhý den ráno čekala na po stanici dvě hodiny, než si na ni policisté udělali čas, přičemž Část rozhovoru s ní vedli v Ct kde za přítomnosti dalších cca 15 čekajících (převážně oznamovatelů dopravních děli drobných krádeží) vyprávěla mimo jiné o tom, jak ji manžel večer znásilnil. 24r Více např. Zapletal, j.: Kriminologické aspekty „domácího násilí", Kriminologie, 199' 4, str. 318-325; Příprava policistů pro práci s obětí trestného Činu (návrh projektového /á
Policista, 2001, číslo 6, str. i-6 atd.
114
zeného intimního vztahu, do nějž nepřísluší státním orgánům zasahovat.247 Nahlíženo na ustanovení zákona č. 283/1991 Sb., zákona o policii, - t-málním znění (dále jen „zákon o policii") optikou cíle efektivní ochrany tečnosti před domácím násilím se však i přes vše výše řečené domnívám, 5 ziuičitých předpokladů, by měla policie již za současného právního stavu ... schopna kvalitně zajistit v minimální míře bezpečí oběti, zadokumentovat
•  pident, účinně usměrnit násilníka a zvládnout i specifickou komunikaci obětí. Zmiňovaný předpoklad ztělesňuje podle mého názoru především mrtvit oproštění policie od předsudky zatíženého náhledu na domácí násilí jako
soukromý problém a dále důsledné využívání všech preventivních a zajiš-fovacích opatřeni (zejména zajištění pachatele) k ochraně oběti domácího násilí před násilníkem, existuje-li k nim právní podklad. Policejní zásah totiž môže mít v určitých případech i preventivní účinek, a to zejména u těch pachatelů, kteří dosud nikdy neměli zkušenost s policií.248 Ignorace násilí ze strany policie však naopak znamená pro pachatele nepřímé povzbuzení a utvr-mie jej v postoji, že se ve své rodině může dopouštět násilných ataků, aniž by takové chování pro něj přinášelo jakýkoli negativní důsledek.
V praxi nejsou ustanovení zákona o policii využívána zejména z těchto
dň vodu:
selhání lidského faktoru (jak už bylo uvedeno výše, policisté jsou stejně jako převážná část laické i odborné veřejnosti ovlivněni postojem, že v případě domácího násilí se jedná o problém soukromé povahy, o konflikt uvnitř vztahu, který si musí zúčastnění vyřešit sami mezi sebou),
•         přetíženost policie,
•         stávající systém odměňování policisty motivuje ke snaze zbavit se případů tzv. vztahových deliktů co nejdříve,
!"Vícc např Zapletal, J.: Kriminoiogické aspekty „domácího násilí", Kriminalistika, 1997, číslo 4f str. 318-325; Kacafirková, M: Domácí násilí, Trestní právo, 2002, číslo 5 aó;Huňková, M: Několik drobných postřehů k problematice domácího násilí, Právo a rodina, 2000, číslo 10 a 11; iVlonitoring domácího násilí v lokalitě Ostrava-Dubina a Bělský les a návrh modelu spolupráce při pomocí obětem. (BKB - regionální poradna Ostrava), první vydání, Ostrava, 1W, Domácí násilí, záležitost nikoli jen soukromá. Fakta, názor, právo. Sborník příspěvků českých a zahraničních odborníků. (Koordinační kruh prevence násilí na ženách), první vydání, Praha, Koordinační kruh prevence násilí na ženách 1997 apod.
* "flJecmpincky zjištěno, že oznámené domácí násilí snižuje riziko opětovného napadení oběti, a ""to až o 62%." - Srovnej Franková, Z. a Vítoušová, P.: Postavení obětí domácího násilí
_-_ .y.iiejšírsích.právních a procesních souvislostech, první vydáni, Praha, 2000['str. 53 In: -    www.nwcr.cz
115
absentují přesné metodické pokyny, které by zavazovaly policisty k postupu v těchto specifických situacích a pomáhaly jim v jejich zvládání (protokol o zásahu, způsob výslechu, zajištění důkazů atu.), nedostatečná znalost práva ze strany policie,249 •         chybí kvalitní proškolení policie k předmětnému tématu.
PODROBNĚJI K EFEKTIVNOSTI USTANOVENÍ PRAVŇUJÍCÍCH POLICII OTEVŘÍT BYT
Je-li policie v případech domácího násilí povoiána k zásahu v bytě, by So do jejích rukou ustanovením § 21 odst. 1 zákona o policii vloženo oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor v případě důvodné obavy ohroženi života nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem potřebné služební zákroky, služební úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí. Avšak posouzení takové závažnosti záleží výhradně na úsudku konkrétního policisty.
Pro efektivnost tohoto ustanovení je tak stěžejní dostatečná informo\a-nost o domácím násilí na straně zasahujícího policisty.
Domnívám se, že v případech, kdy oběť domácího násilí nebo třeba jcji sousedé telefonují na policii, že agresor vyhrožuje oběti zabitím apod., eventuelně hlásí, že ji ohrožuje zbraní, jsou předpoklady pro použití tohoto ustanovení dány vždy.
Na přednáškách o domácím násilí realizovaných pro policisty jsem byla často konfrontována se zkušeností policistů, kteří v případech domácího násilí zasahovali, spočívající v tom, že po otevření bytu policií v souladu s předmětným ustanovením někdy i sama oběť domácího násilí policistům vyčiniia a prezentovala názor, že se nic nestalo a i nadále se nic neděje.
2i'' Jako demonštratívni příklad tohoto lze poukázat na tendencí orgánů činných v trestním řízení aplikovat velmi zjednodušeně výklad pojmu „újma na zdraví" u trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 trestního zákona tak, že nebyla-li oběti způsobena újma na zdraví, která si vyžádala pracovní neschopnost v minimální délce trvání 7 dnů, nejedná se 0 trestný čin, ale o přestupek. Tento postup v konečném důsledku nejen, že koliduje se stávající judikaturou k tomuto trestnému činu, která pracovní neschopnost nepovažuje za jediný, ale pouze zajeden z možných předpokladů naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, ale zejména tím, že o otázce trestnosti jednání v případech podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví rozhoduje již policejní orgán při oznámení nebo v průběhu vyšetřováni, a nikoli soud, který je jako jediný k rozhodování o vině a trestu příslušný k rozhodování -více např. Zpráva o stavu lidských práv Rady vlády pro lidská práva za rok 1999-ín: www.vládaxz      -........-----------______________________________________
116
Takové případy reakcí obětí domácího násilí jsou vsak běžné a vycházejí plně ze všech v této práci dosud přednesených poznatků o předmětném jevu.
V situací stabilního násilníckeho vztahu totiž nelze - realisticky viděno -očekávat od násilím ohrožené ženy, že se v okamžiku zásahu orgánů činných v trestním řízení postaví na jejich stranu proti ohrožovateli. Spíše se stane, že se taková oběť domácího násilí bude vůči policii chovat agresivně.
Velmi důležité je, aby policisté a vůbec všichni, kdo přicházejí do kontaktu s oběťmi domácího násilí s cílem jim pomoci, pochopili, proč nemůžou od počátku počítat se spoluprací oběti násilí. „Policistky a policisté, kteří nejsou dostatečně vyškoleni a nechápou dynamiku násilného vztahu, jsou vždy znovu zklamáni, rozhořčeni, zmateni a brzy též demotivováni, když zažívají, že žena ohrožená násilím, na jejíž „záchranu" a „osvobození" zasahují, je nepodporuje, nýbrž jim „vpadne do zad" třeba tím, že sama bagatelizuje a lže. Tento vnější pohled musí být konfrontován s vnitřním pohledem: vnímání ženy je ovládáno logikou násilníckeho vztahu"350
Hodnoceno očima těch zvenku násilného vztahu je proto nutno vnímat a dešifrovat podivné chování oběti k zasahujícím policistům jako výraz její loajality k násilníkovi, jako matrici chování vytvořenou za dlouhý časový úsek života v extrémních podmínkách.
3.3.2 Zákon o obecní policií
Obecní policii zřizuje a zrušuje zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou za tím účelem, aby zabezpečovala místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Každý má právo obracet se na zaměstnance obce zařazené do obecní policie (strážníky) s žádostí o pomoc, přičemž strážníci jsou povinni v rozsahu svých úkolů požadovanou pomoc poskytnout.
V praxi však bohužel platí, že obecní policie není ochotna v případech domácího násilí zasahovat, i když je to většinou ona, kdo má k obětí domácího násilí nejblíže.
K efektivnosti ustanovení zákona číslo 553/1991 Sb., o obecní policii, v aktuálním znění (následně jen „zákon o obecní policii") poměřované vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím lze odkázat na to, co bylo řečeno o efektivitě ustanovení zákona o policii.
ÍJW Dcaríng, A.: Rakouský zákon o domácím násiií a jeho realizace In: Domáci násilí - staré — --------problémy, nová řešení?, Sborník z konference pořádané 26. II. 2001 v Praze, (Friedrich-Ebert-Stifung, proFem, Rosa), první vydáni, Praha, Friedrich-Hbert-Stifung, str. 33 117
3.4 Efektivnost ustanovení zákona o přestupcích
Jak již bylo řečeno výše, jednotlivé útoky domácího násilí jsou v současné ~ policejní praxi ve valné většině případů - mnohdy mylně - posuzovány jako : přestupky.
Pokud násilné jednání nedosáhne intenzity trestného činu, nebo je-li stu- " peň jeho nebezpečnosti pro společnost nepatrný, avšak půjde-ii o zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek .; výslovně označeno v zákoně č. 200/1999 Sb., o přestupcích, v aktuálním znění (dále jen „zákon o přestupcích") je podle tohoto zákona postižitelné.
V případě násilného jednání mezi osobami v intimním vztahu přichází do úvahy kategorie přestupků proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona o přestupcích.
Vzhledem k tomu, že většina násilného jednání v rámci domácího násilí podřaditelná pod toto ustanovení je spáchána mezi osobami blízkými251, jed--ná se o přestupky návrhové (ustanovení § 68 odst. 1 zákona o přestupcích).
Návrh postižené osoby musí být učiněn nejpozději do tří měsíců ode-dne, kdy se dozvěděla o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činěným v trestním řízení. Policejní orgán by měl takovou osobu poučit, že se v jejím případě jedná o návrhový přestupek a skutečnost o provedení takového poučení by měla být zaznamenána v postupovaném spise. Po-   -kud předmětný spis záznam o takovém poučení neobsahuje, je běžnou -praxí, že správní orgán zašle osobě násilím postižené vlastní formu- ~. iář návrhu na projednání přestupku.                                                         ;
Agresorovi může být za spáchání předmětné výše citované kategorie přestupků uložena sankce peněžité pokuty v maximální výši 3.000 Kč. V případe,   . že šlo o násilný atak mezi manžely, nese tíži sankce v naprosté většině důsled- ; ků postižená oběť.
Totéž platí o případech agrese mezi druhem a družkou, sdílí-li společnou domácnost.
V praxi rozhoduje o přestupcích na obecním úřadě většinou jeden úředník přestupkového oddělení a v případě, je-li zřízena přestupková komise, musí .-
-5! Podle § 68 odst. 4 zákona o přestupcích se osobou blízkou rozumí „příbuzný v pokolení přímém,   ^
osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném__
se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrriělajedaa i— nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní".___________________________________
118
mit alespoň jeden z jejích členů právnické vzdělání nebo zkoušku způsobilos-íi k výkonu této agendy.
Samotné přestupkové řízení je pro oběť domácího násilí většinou velmi ponižující a hodnoceno z našeho pohledu v současné době, kdy ani neustálá opa'íovanost v páchání předmětných přestupků nepřináší trestní odpovědnost pachatele, zbytečné a oběť domácího násilí zbytečně traumati-zující.-52
U případů domácího násilí je v případě, že oběť domácího násilí ohlásí násilné ataky na policii, běžné jednání agresora, kdy sám nahlásí nějaký domnělý útok, který mu měla způsobit oběť. I když se jedná o tvrzení proti (vrženi a násilníci se svým návrhem tedy většinou neuspějí, oběť toto chování agresora dokáže velmi paralyzovat v dalším postupu. Násilník navíc své návrhy na projednání přestupku (eventuelně trestní oznámení) předkládá ve všech dalších soudních řízeních, která ho s obětí spojují (zejména řízení o výchově a výživě nezletilých dětí).
Obecně panuje mezi oběťmi domácího násilí nedůvěra v přestupkové řízení, ať již pro důkazní nouzi, možný výsledek takového řízení, ztrátu společenské prestiže mezi sousedy (kterážto jako důsledek takového jednání oběti bohužel za současného stavu povědomí společnosti o domácím násilí nastupuje téměř vždy), nemožnost vyřešit bytovou otázku a přetrvávající ekonomickou závislost.
It! V praxi jsme zažily například případ ženy, která byla svým agresivním manželem napadána s frekvencí jednou týdně po období téměř 15 let. Několikrát byla hospitalizovaná s nejrozličnějšími poraněními v nemocnici, mnohokrát byla během tohoto období nucena zůstat ve stavu pracovní neschopnosti. Po posledním napadení, kdy ji manžel přerazil nos, naštípl ruku a zlomil dvě žebra, přičemž křičel, že teď ji zabije, a nebýt zásahu dcery, zřejmě by tak i učinil, konečné vyhledala pomoc policie. Ta ohodnotila předmětný násilný atak jako přestupek, neboť tato žena s obav o své bezpečí doma raději ukončila svoji pracovní neschopnost po pěti dnech a věc podstoupila na obecní úřad. Před přestupkovou komisí (většinou se jednalo o přátele jejího muže) byla tato žena za přítomnosti svého násilníckeho partnera nucena vyprávět intimní detaily svého života a jen díky svědectví dcery byl nakonec agresor penaiizován pokutou ve výši 3.000,- Kč, kterou následně uhradil tím způsobem, že předmětnou částku odňa! 7 peněženky své ženy. Po skončení jednáni o předmětném přestupku bylo ženě již „neúředně" přestupkovou komisí doporučeno, aby příště nedéíala ostudu. Bohužel tento model přestupkového řízení jsemc zažily v různých obměnách u všech svých klientek a i samotní členové přestupkových komisí, které často potkáváme na přednáškách k předmětnému tématu, nu toto potvrdili.Více např. Pomoc obětem domácího násilí. Pracovní setkání - 7.12.1999
—(BKB-), první vydání, Praha, 1999; Čírtková, L.: Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, 2001,číslo 1,str. l4-16apod.
119
3. 5 Efektivnost ustanovení občanského práva
Vzhledem k tomu, že v ČR neexistuje speciální zákon na ochranu obětí domácího násilí, jako je tomu např. v Rakousku „Zákon na ochranu před riá- -" sílím v rodině"254, účinný od 1. května 1997, je nutno k této ochraně využívat všech těch možností, které právní řád poskytuje.
Vedle nastíněné trestněprávní a správněprávní situace, jsou zde i možnos-ti ochrany obsažené v občanskoprávních předpisech, a to zejména v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu, v aktuálním znění (dále jen „občanský soudní řád").
Ovšem nelze zapomínat, že veškerá mnohdy velmi vysilující iniciativa leží v tomto případě ochrany výhradně na oběti domácího násilí, která v civilním procesu nese důkazní břemeno, jinými slovy řečeno, je na oběti domácího násilí, aby svá tvrzení proti násilníkovi prokázala.
Na tomto místě musím podotknout, Že mnoho z občanskoprávních možností ochrany, které jsou oběti domácího násilí teoreticky vloženy do rukou v praxi vůbec využíváno není. Domnívám se, že hlavním důvodem, proč se ' tomu tak děje, je právě neschopnost oběti domácího násilí v dané situaci, (kdy.„ je permanentně násilníkem ohrožována bez skutečně jasné odsuzující odpovědi společnosti na jeho chování v podobě pro něj negativních důsledků) podstupovat v civilním řízení složitý proces dokazování, dále nedostatek financ- ' nich prostředků na její straně k tomu, aby si mohla hradit kvalitní právní zastoupení, a v neposlední řadě předsudky a nedostatečnou znalosti zatížený/ bagatelizující postoj společnosti k tomuto jevu, s nímž se lze setkat i u rozhodujících soudců.
153 Části této kapiioly jsem publikovala v neaktualizované podobě v Voňková, J. a Huňková, M.;
Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, první vydání, Praha, proFem, 2004; Voňková, J, - Huňková, M. a Čacká-Pavliková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. - projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 32-63 In: www.profem.cz; Voňková, J. - Huňková, M. - Vavroňová, M. a Prokopová, Z:. Násilí v rodinĚ a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí), Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky Skolení o možnostech prevence a sociálně-právní pomoci dospělým obětem a dčtem, první vydání, Praha, 2002, str. 25-34 a Huňková, M, a Hrubá, K.: Bytová otázka a oběti domácího násiií, Právo a rodina, 2001, číslo 12, str. 1-6. Části tohoto textu byly poskytnuly "" v neaktualizované, pozměněné podobě rovněž pro účely Sociologického ústavu Akademie
věd ČR.
154 759. Spolkový zákon: Spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině GeSchG, č: GP XX RV -
252 AB 407 S.47.BR"5300 AB 5311 S 619, ze dne 30. prosince 19. Ovšem své specializované " zákony pro tuto problematiku má i Německo, USA, Turecko, ale i např. JAR víz, kap. 4_tetJLľ publikace
120
fvkzi takové teoretické možnosti, které lze využit k ochraně obětí domácího násiií, avšak které do praxe implementovány nebyly, patří např. institut předběžného zákazu zásahů podle ustanovení § 5 občanského zákoníku. Předpokladem možnosti využít tohoto ustanovení je zřejmý zásah do pokojného stavu, Tento zásah potom může být předběžně zakázán, nebo může být předběžné uloženo, aby byl obnoven předešlý stav. Tímto předběžným zásahem příslušného orgánu státní správy není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu,'55 Tohoto ustanovení by bylo možno využít např. pro situaci, kdy agresor zabraňuje své obětí či dětem vstup do domu, kde žijí.
Další z teoretických možnosti ochrany obětí domácího násilí vede podle mého mínění přes ustanoveni § 3 odst. I občanského zákoníku. Podie tohoto ustanovení nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmi být v rozporu s dobrými mravy. „Soudní praxe za určitých -jistě výjimečných - okolností připouští i odepřeni výkonu vlastnického práva s poukazem na dobré mravy."256 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 potom konstatovalo, že rozpor vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud vážně poškozuje uži-"vätele včci tím, že se dotýká jeho zvlášť významného zájmu, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch. Jak bude rozvedeno níže, domnívám se, že toto ustanovení lze aplikovat mimo jiné i v případech návrhů obětí domácího násilí na vydání předběžného opatření na dočasné opuštění násilníka bytu/ /domu, ke kterému mu svědčí právo nájemní/vlastnické v případě, že svoji oběť fyzicky týrá. Aplikační meze tohoto ustanovení jsou potom dány ústavními zákony a smlouvami uzavřenými podle článku 10 Ústavy ČR.
Nezvyklý, avšak nikoli nemožný, prostředek ochrany společnosti před domácim násilím představuje podle mého názoru možnost žalovat na požadavek zdržení se obtěžujícího chování prostřednictvím ustanovení určených k ochraně osobnosti (§ í 3 občanského zákoníku). Tímto návrhem se lze domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti a aby byly odstraněny následky těchto zásahů. Touto cestou by za určitých okolností bylo možno vysoudit i fmanční kompenzaci pro oběti domácího mísili (např. v případě spáchání trestného činu znásilnění se jedná o značný
'" Více např. Richter, J.: Ochrana pokojného stavu, Právní rádce, 1995, číslo 6; Holub, M.  a kolektiv: Občanský zákoník. Komentář. Svazek 1, Linde Praha a.s., 2002, Praha, str. 44 a
"Uchlička, O. - Švesika, J, a Škárová, M.: Občanský zákoník, Komentář, 8. vydání, Praha, C. H. ficek, 2003, str. 37
121
zásah pachatele proti lidské důstojnosti jeho oběti257, což přímo předM.u podmínku předpokládanou pro poskytnutí takové kompenzace ustanovei § 13 odst. 2 občanského zákoníku).258
3.5.1 Občanské právo hmotné
SPOLEČENSTVÍ OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ A NÁSILNÍKA
Soužiti oběti a pachatele domácího násilí většinou naplňuje znaky spol né domácnosti (ustanovení §115 občanského zákoníku). Výrazem „spol né žití" podle tohoto ustanovení se rozumí převážně bydlení v tomtéž b\ které je trvalé. Znakem společné domácnosti přitom není, jak se oběti dor čího násilí většinou mylně domnívají, přihlášení se na adresu tohoto bytu po předpisů o evidenci obyvatelstva359.
Pachatel domácího násilí je vůči své oběti většinou ve vztahu osoby hl ké (ustanovení § 116 občanského zákoníku). Zákon v tomto ustanoveni ; novil dvě kategorie osob blízkých, jednak ty, které .sestávají blízkými ..ose mi již na základě příbuzenského nebo manželského poměru bez dals (příbuzní v řadě přímé, sourozenci, manžel); a dále ty, které se blízkými o bami stávají až na základě určitých fakticky existujících vzájemných \a/ přičemž zda u těchto osob půjde o vztah mezi osobami blízkými se po>uz vždy s charakterem na individuální okolnosti daného případu. Domnívám že pod kategorii osob blízkých (a konečně i pod kategorii osob žijících společné domácnosti) lze zahrnout Í osoby stejného pohlaví navzájem '•po né partnerským vztahem, neboť vzájemné emoční zaujetí mezi nimi je na:o silné, že by újmu způsobenou jedné z těchto osob pociťovala druhá jako ú]i vlastni. Na druhé straně je podle mého názoru sporné za osobu blízkou po1 žovat týranou družku tyranského druha ukrytou před agresorem nčk v bezpečí azylového domu, přející si jediné, aby tento agresor z jejího zi\t zmizel.
257 Trestný čin znásilnění nalézáme pod § 241, oddíl druhý - Trestné činy proti lidské dus
trestního zákona. 3SK Více např. Doležílek, J.: Přehled judikatury ve věcech ochrany osobnosti, Praha, ASI
Jehlička, O. - Švestka, J. a Škárová, M.: Občanský zákoník, Komentář, 8. vydání, F
H. Beck, 2003, str. 93-110 254 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně nčkícrýcii
(zákon o-evidenci-oby-vateiyv-akUiálnim znčni_____________________________^
122
poiem osoby blízké a jeho výklad je z hlediska problémů obětí domácího
-,;jí v rámci občanského práva hmotného významný zejména z hlediska
sužování efektivnosti institutu odporovateínosti podle ustanovení § 42a
blanského zákoníku, při převodech spoluvlastnického podílu podle ustano-
..ni ij 140 občanského zákoníku aj.260
Definice pojmu druh/družka v českém právním řádu obsažena není. Šoustí osob spojených intimním vztahem bez uzavření manželství komplexně nrávu není upraveno a nevzniká mezi nimi ani žádné majetkové společenství podobné institutu společného jmění manželů.201
Název „společné jmění manželů" pro komplex majetkových vztahů mezi manžely byl zaveden od 1.8.1998, kdy vstoupila do účinnosti novela občanského zákoníku č. 91/1998 Sb. Ztělesňuje v sobě princip v zásadě rovného nostavení mezi manželi. Ve své praxi jsem se však často setkávala s případy, kdy domácí násilníci nejdříve zamezili své oběti v jakémukoli přístupu k majetku ve společném jmění manželů a posléze tento majetek prohráli v kartách, na automatech, propili apod. Častým modelem v rodinách postižených domácím násilím bylo také chování agresorů, kteří používali příjem, který získali za svojí práci, výhradně na svoji potřebu, zatímco jejich oběť ze "svého často mnohem menšího příjmu např. v podobě rodičovského příspěvku byía nucena obstarávat potřeby celé rodiny. I když podle ustanovení § 145 odst. 2 občanského zákoníku je právní úkon jednoho manžela neplatný v případě, že se správou majetku ve společném jmění manželů nad rámec správy obvyklé, nedal druhý manžel souhlas,262 nesetkala jsem se ve své praxi š případem, že by se oběť domácího násilí domáhala podle tohoto ustanoveni za trvání manželství s násilníkem své ochrany.
Na návrh jednoho z manželů ze závažných důvodů může soud společné jmění manželů zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti (ustanovení § 148 odst. I občanského zákoníku). Posouzení závažných důvodů se vždy odvíjí od konkrétních okolností každého případu. „Závažným důvodem, pro který soud může na návrh některého z manželů společné jmění manželů zúžit, může být například rizikové chování některého z manželů, které hospodářsky ohrožuje integritu společného jmění manželů. Může to však být i chování některého z manželů ve vztahu ke konkrétním třetím osobám, například
M Vice např. Radvanová, S. a Zuklínová, M.: Kurs občanského práva, instituty rodinného práva,
první vydání, Praha, C. H. Beck, 1999, str:'Ť59 ,ĎI Více např. Gregorová, Z. a Králíěková, Z.: Nesczdatic soužiti v právním řádu České republiky,
Právní rozhledy, 1998, číslo 5, str. 209-214 Jíí-¥íee např-.-:-Sokol, T.: Vyloučeni závazku ze společného jmění manželů, Právní rádce, 2000i
číslo 11,str. 11 a nasi.
123
i
ve vztahu k nezletilým dětem."263 Konkrétné se může jednat například <           í
aci, kdy agresor zabavuje veškeré finanční prostředky rodiny pro svoji             ;
bu, rozprodává její movitý majetek a tyto výnosy používá k hraní na au      .     [ tech apod.
Domnívám se však, že i tato právní možnost ochrany oběti domácíht sílí zůstane ležet z důvodu specifičnosti jevu výhradně v rovině teoretické, '
Pro oběť domácího násilí však v praxi nabývá mimořádného významu otáz-ka vypořádání společného jmění manželů. Většina násilníků se totiž snaží svoji oběť po ekonomické stránce zničit.
Společné jmění manželů zaniká až zánikem manželství.
Základní zásadou pro vypořádání společného jmění manželů je princip stejné velikosti podílů (ustanovení § 149 odst. 2 občanského zákoníku), ovšem v konkrétním případě je brán zřetel i na další zásady (ustanovení § 149 odst. 3 občanského zákoníku).
Významným hlediskem, k němuž soud přihlédne při vypořádání společ-ného jmění manželů, jsou mimo jiné i zájmy a potřeby nezletilých dětí (tzn, který z manželů má po zániku společného jmění manželů nezletilé děti ve své výchově), ale i péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společných'věcí.  '" V rámci tohoto jsou nepochybně zahrnuty i takové okolnosti, jako alkoholismus či agresivní chování jednoho z manželů vůči členům společné domác-. _: nosti,264 což z hlediska zkoumané efektivity v okruhu těchto otázek sehrává" významnou úlohu ve prospěch ochrany obětí domácího násilí.
BYTOVÁ OTÁZKA
Ani bytová situace obětí v ČR není v zákoně s ohledem na charakter pří-  -pádů zohledněna.
Neexistuje žádná právní možnost, jak pachateli domácího násilí okamžitě zabránit bydlet v bytě (domě), ke kterému mu svědčí společné právo s obětí. I když přesněji řečeno by se dalo říci, že dosud nebývá v praxi realizována žádná právní možnost, která by vykázání násilníka z bytu či domu, kde bydlí se svou obětí, zajistila.                                                                                  ]
M3 Jehlička, O. -Švestka, J. a Škárová, M.: Občanský zákoník, Komentář, 8. vydáni, Praha, C H. __
Beck, 2003, str. 422 2ti Více informací např. Pokorný, M. -Holub, M.aBičovský, J.: Společné jmění manželů, první""
vydáni, Praha, Linde Praha a.s.,2000_____________________________________________
124
Chtěji-li oběti domácího násilí účinně řešit svoji situaci a zabránit tak ná-.jfí na sobě páchaném, nemají většinou jinou možnost než zbytu (domu), ítcrý sdílí s agresorem, odejít. V některých případech by bylo vhodnější pou~ -jí spíše slovo utéct. Týrané ženy řeší nejčastěji svoji situaci odchodem ke vým rodičům nebo do podnájmu, kde potom žijí ve stísněných podmínkách, zatímco jejich bývalý manžel či druh zůstává v jejich společném bytě, který oovefmi dloubou dobu užívá sám, či se svou novou partnerkou (srovnej např. kapitola 2.4).
Obecní úřad náhradní byty pro oběti domácího násilí nemá k dispozici, výjimečně disponuje v naléhavých případech pouze azylovým domem pro matky s dětmi (zde se nerozlišuje, jedná-íi se o ženu např. ve finanční tísni, či ženu fyzicky týranou). Nemusím zdůrazňovat, že se jedná o provizorní, nijak komfortní zařízení s dosti přísným vnitřním řádem (např. zákaz vycházení po 21 hod., zákaz konzumace alkoholu apod.), které se s průměrně zařízeným Českým bytem nedá srovnávat. Avšak na druhé straně je toto zařízení schopno poskytnout dostatečnou míru bezpečnosti a ochrany před agresorem. Otázkou zůstává, disponuje-li volnou kapacitou. Azylových domů se skrytou adresou, které by byly vytvořeny specielně pro týrané ženy, je však v České repub-" fiče žalostně málo.2ŔS
Těžiště problémů každé oběti domácího násilí (v drtivé většině případů se jedná o manželku/družku v intimním vztahu k násilníckemu partnerovi) z hlediska občanskoprávního představuje právě rozřešení bytové otázky.
Právní pozice a možnosti obětí domácího násilí, která se rozhodla soužití s agresorem ukončit se odvíjí od právního základu, na němž spočívá dosavadní společné bydlení.266
Právní základ společného bydlení mezi manžely (jeho nejčastější formy): nájemní právo k bytu nedružstevnímu/družstevnímu (z důvodu zjednodušení ponechávám stranou kvantitativně méně časté eventuali-
;6' Srovnej poznámka pod čarou č. 235
lt'" Podrobněji jsem tuto otázku rozvedla v Voňková, J. - Huňková, M. a Čacká-Pavlíková, I.: Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva - studie, Praha, proFem o.p.s. -projekt AdvoCats for Women, 2002, str. 32-63 In: www.profem.cz; Voňková, J. a Huňková, M.: Domáci násilí v českém právu z pohledu žen, první vydáni, Praha, proFem, 2004; Voňková, J. - Huňková, M. - Vavroňová, M. a Prokopová, Z.: Násilí v rodinč a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí), Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky školení o možnostech prevence a sociálně-právní pomoci dospělým obětem a dětem, první vydání, Praha, 2002, str. 25-34, Huňková, M.: Několik drobných postřehli k problematice domácího násilí z pohledu českého práva, Právo a rodina, 2000, Číslo 10, str. 1 a násí. a Huňková, M. a Hrubá, K.: Bytová otázka a oběti domácího násilí, Právo a rodina, 2001, číslo 12, str. 1-6.
125
ty - služební byty (byty zvláštního určení) byty v domech zvláštní ho určeni)
•          byt (dům) je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů byt (dům) je součástí společného jmění manželů
byt (dům) je v podílovém vlastnictví manželů
byt (dům) je ve vlastnictví třetí osoby a nejedná se o právní vztaí
nájmu.
Právní základ společného bydlení mezi osobami v intimním vztahu. které se nenacházejí ve stavu manželském (jeho nejčastější formy):
*          společný nájem k bytu (z důvodu zjednodušení ponechávám stra nou kvantitativně méně časté eventuality - služební byty (byt zvláštního určení) byty v domech zvláštního určení)
*          podnájem bytu nebo jeho části
podílové spoluvlastnictví bytu či nemovitosti
•          odvozené právní důvody bydlení.
Pro zjednodušení nastíněné šíře spektra problematičnosti stávající pode-by ustanovení upravujících bytovou otázku v případech obětí domácího násí li z hlediska efektivity poměřované cílem jejich ochrany rozvedu demonstre tivnim způsobem pouze variantu společného nájmu nedružstevního byt manžely.
Pokud za trvání manželství manželé nebo jeden z nich uzavř s pronajímatelem nájemní smlouvu za podmínky, že v okamžiku podpisu n? jemní smlouvy spolu manželé fakticky žijí, vzniká jim společný nájem byt manžely § 703 odst. 1 občanského zákoníku. Nežijí-li v okamžiku podpis nájemní smlouvy spolu manželé fakticky, potom vzniká nájemní vztah pouřv. tomu z manželů, který nájemní smlouvu, uzavírá (ustanovení § 703 odst. 3 občanského zákoníku). V případě, že jeden z manželů již byl před uzavřením manželství nájemcem bytu, vzniká společný nájem bytu manžely v okamžiku uzavření manželství (ustanovení § 704 občanského zákoníku). Vznik společného nájmu bytu v důsledku uzavření manželství nemohou manželé případným vzájemným ujednáním vyloučit.
Společný nájem bytu nezanikne samotným rozvodem manželství, i když bohužel většina oběti domácího násilí rozvod s touto představou realizuje. Právní úprava dává pro úpravu nájemních vztahů ke společnému bytu po rozvodu manželství přednost dohodě rozvedených manželů o tom, který z nich se stane výlučným nájemcem bytu (ustanovena § 705 odst. 1 občanského zákoníku). V situaci, kdy rozvod je vyvrcholením.snahy oběti domácího násilí opustit agresora, však nelze dohodu o bytové otázce fakticky předpokládat.
126
>i'dohodnou-li se rozvedení manželé o řešení bytové otázky, soud na návrh - . jno|5o z nich rozhodne, že ruší právo společného nájmu bytu, a současně ,j který z manželů bude byt dále jako nájemce užívat (ustanovení § 705 odst. 1 občanského zákoníku). Podle ustanovení § 705 odst. 3 občanského rákoníku soud při svém rozhodování bere na zřetel na zájmy nezletilých dětí stanovisko pronajímatele. Dalšími okolnostmi, k nimž by měl soud přihlížet isou napr. i příčiny rozvratu manželství. V praxi v této fázi řízení dochází -na prezentaci vzájemných trestních oznámení a návrhů na projednání přestupku, vzájemná obviňování, ovlivňování svědků ze strany agresora apod.
Rozvedený manžel, který nebude nadále nájemcem bytu, není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada (ustanovení § 712 občanského zákoníku). V případě zrušení společného nájmu bytu manžely u nedružstevního bytu má vystěhovávaný manžel v zásadě právo na náhradní byt (rozeznáváme dále tzv. přiměřený náhradní byt - tzn. byt podle místních podmínek zásadně rovnocenný a prostý náhradní byt -tzn. byt o menší podlahové ploše, nižší kvality, méně vybavený). Existuj í-H důvody zvláštního zřetele hodné (čímž může být např. i v případech domácího násilí časté fyzické napadání partnerky, dětí, fyzická demolice bytu apod.),267 může soud rozhodnout, že rozvedený manžel má právo pouze na náhradní ubytování (byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně, nebo podnájem v zařízené nebo nezaří-zené části bytu nájemce).
Zajištění bytové náhrady je věcí komplikovanou a pro oběť domácího násilí nesmírně vyčerpávající.
Do doby po určení, než je rozvedenému manželovi zajištěna bytová náhrada, mu k bytu svědčí tzv. právo na bydlení a může v něm tedy i nadále přebývat. Tento stav (v mnoha případech trvající až 6 let) má na život oběti domácího násilí přímo katastrofální dopad. Dalo by se dokonce říci, že stran
'"Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1.1999, sp.zn. 2 Cdon 1684/97, může být důvodem zvláštního zřetele hodným ve Siliyslu § 712 odst. 3, věty druhé, občanského zákoníku i okolnost, že rozvedený manžel úmyslně poškozoval vyklizovaný byt.
127
rychlého a účinného řešení problematiky oběíi domácího násilí v případě iic vyřešené bytové otázky rozvod manželství fakticky nic nemění.268
Za zmínku v souvislosti nájemního vztahu k nedružstevního bytu stojí jejt uvedení možných důsledků ustanovení § 708 občanského zákoníku o opufy ní společné domácnosti (platného toliko pro nájem nedružstevních bytů) n oběti domácího násilí. Jak již bylo uvedeno výše, v naprosté většině případ domácího násilí nemá jeho oběť jinou možnost ukončení faktického soužit s agresorem, než útěk ze společného bytu.
Podle § 708 občanského zákoníku má trvalé opuštění společné domácrso; ti z hlediska osudu nájmu totožné důsledky jako smrt (ustanovení § 70ň ods-1 a § 707 odst. 1 občanského zákoníku). Zda se v konkrétním případě jednal-o společnou domácnost, je potom věcí aplikace ustanovení § 115 občanskčh zákoníku. Jediným nájemcem se tak v tomto ad absurdum dovedeném pnD£. dě může stát agresor, neboť jeho partnerka - oběť domácího násilí - svýt útěkem jasně projevila svoji vůli opustit společnou domácnost. Avšak zdej-nutno upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1999, sp. /n. Cdon 1980/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, pod označením S 37/2000, číslo sešitu 4/2000, který uvedl, že „trvalé opuštění společné dt mácnosti je nejen úkonem faktickým, nýbrž i úkonem právním (ve siny-,1. ustanovení § 34 občanského zákoníku) a musí být také svobodným proje\ot. vůie manžela, který domácnost opouští. O případ tohoto druhu nejde té/ případě, že opuštěna společné domácnosti je motivováno snahou vyhnout s. neshodám, ke kterým mezí manžely před opuštěním společné domácnos docházelo, a jejich opakování bylo možné reálně očekávat. Tomu na roveň« klade i jednorázový manželský konflikt takového charakteru a intenzity (njp hrubý fyzický útok), který setrvání jednoho z manželů ve společné doinát-nosti činil do budoucna neúnosným".im Bohužel tento rozsudek je \ pia> stále ještě Často přehlíženým.
2W! V praxi jsem zažila například případ, kdy moje klientka v rámci projektu AdvoCats for Wumc při proFem, o.p.s. se sídlem v Praze 2, Gorazdova 20) - pani Božena (48 let, prodav ačk musela tři roky po rozvodu sdíie! na malém městě byt s agresorem, ke kterému j im svüJCi právo společného nájmu manželu. S frekvencí cca jedenkrát týdně byla fyzicky napadaná P posledním incidentu, u kterého asistovala policie, jí bývalý manžel vykousl kus spodního i a způsobil lehký otřes mozku. Příbuzné, ke kterým by mohla jit, nemá, do azylového Jmu s dospivajicími dětmi nepřijali, soudní řízeni o zrušeni práva společného nájmu bytu l:ui více než dva a půl roku. Její situace jí tak připadala při jejím příjmu 6.000,- Kč čistého iiús.r plus 800,- Kč výživného, které dostávala na obě dospívající děti studující na střední ;UI jako bezvýchodná.
w> Více např. Fiala, J. - Koreeká, V. a Kůrka, V.: Vlastnictví a nájem bytů, první vydáni Pnu Linde Praha, a.s., 2000, str. 146; Koreeká. V.: Zánik práva společného nájmu man/ek z judikatury -Nej vySšíbo-soudi-i, Soudni rozhledy, 2001. čí&ln 2, sír. 37 anásl.---------
128
)[á/kou zůstává, zda by k zániku společného nájmu bytu manžely mohlo incky dojít již za trvání manželství. Podkladem pro teoretickou úvahu nto postupu je ustanovení § 702 odst. 2 občanského zákoníku, které za-jje. že soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh spo-jíio nájemce zrušit právo společného nájmu bytu, vznikne-Ii jím nezavítav, který brání společnému užívání bytu společnými nájemci. Zároveň u.-. ktcrÝ ze sPolečnÝcil náJemců nebo kteří z nich budou byt nadále užívat. Avšak lolo ustanovení je zařazeno již před ustanovením o spoiečném nájmu bytu manželů, takže lze předpokládat, že zákonodárce s touto možností spíše nepocítili- Na druhé straně lze v tomto kontextu uvažovat, nejedná-li se o vztah |CJI specialis (ustanovení o společném nájmu manželů) k legi generali (ustanovení o společném nájmu).
NÁHK VDA ŠKODY V OBČANSKOPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
Bez ohledu na to, zda zranění v rámci domácího násilí bude vyšetřovat policie a bez ohledu na výsledek takového vyšetřování, může oběť domácího násilí na tom, kdo jí zranění způsobil, požadovat odškodnění za bolest a za /.tíženi společenského uplatnění. Může žádat též náhradu ušlého výdělku, tzn. Částku, o kterou se snížil její příjem v důsledku způsobeného zranění a tím i /působené pracovní neschopnosti. Výpočet výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění, na jakou má poškozená nárok, se provádí podlo vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č, 440/2001 SbM o odškodnění bolesti i ztíženi společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska sledovane efektivnosti hraje rozhodující roli skutečnost, že předmětné řízení ■misí poškozená sama iniciovat.
3,5.2 Občanské právo procesní
Jak již bylo výše řečeno, v případě, že se oběť domácího násilí rozhodne lomoci své ochrany a práv cestou občanského soudního řízení, je tou, kdo
nusí svd tvrzení i prokázat.270
Na lomto místě se patří připomenout okolnosti snižující efektivnost obelisk opravních institutů, které může oběť domácího násilí využít ke své ochra-ič, a to, že oběť domácího násilí je po době strávené v násilném vztahu vyčer-
■' Víti- lupí. Macur, J.: Zájem stran na vysvětlení skutkového stavu v civilním soudním řízení, lť..lK-in advokácie, 1999,číslo2,str. lOapod.
129
pana, vystrašená, emočně zlomená a její reakce jsou mnohdy pro okolí velni nepochopitelné. Vlivem předsudků panujících v této společnosti obecně vů či obětem domácího násilí je oběť označena za „divnou" a prakticky od prv ního okamžiku je podezřívána z toho, zda-li si vše nevymyslela, nechce získa nějakou výhodu, není hysterická apod.
Oběť domácího násilí také většinou nemá k dispozici dostatek důkazů neboť násilí se odehrávalo vždy za zavřenými dveřmi a děti jako svědky nechce do procesu angažovat. Většinou ani žádný ze sousedů, přátel, rodmnýcj prisíušníků nepůjde takové oběti svědčit. Navíc oběť se násilníka stále a čírr dál tím více obává a nejednou i nadále musí čelit jeho fyzickým atakům. A proti takové oběti stojí v procesu sebevědomý násilník, který vnímá spor jako daíš prostředek k upevněni svého vlivu a moci nad ní, jako hru, v níž mu jde především o to, pokořit protistranu.271
Násilníci většinou neváhají použít jakéhokoli prostředku, aby dokázali, žt pravda je na jejich straně. V poslední době se dokonce stalo jakýmsi trenderr v chování násilníků (dá-li se to takto nazvat) okamžitě potom, co se jejicl1 týraná oběť např. po návratu z nemocnice, kde byla hospitalizované s posledním zraněním, které jí způsobil, uchýlí do bezpečí azylového domu vyhledat pomoc Bílého kruhu bezpečí či Fondu ohrožených dětí a ohlásit, že jejich žena, kterou miluji, je psychicky týrá, ukradla jim majetek a zabraňuje jim vidět jejich děti apod. a teď je dokonce i „udala" za fyzické napadení Posléze dokážou obstarat i „svědky", kteří potvrdí, že viděli, že se jeho žena stýká s podivnými lidmi s kriminální minulostí, má několik milenců, bere drogy, uhodila ho apod. Velmi vytrvale také doslova obtěžují pracovnice orgánu so-ciálně-právní ochrany dítěte a konečně i představitele všech státních orgánů, s nimiž přijdou do styku. Stěžuji si neúnavně proti všem a všemu, okamžitě upozorňuji na jakoukoli vadu v procesním postupu, Či netypičnost v postupu státních orgánů (např. na neochotu orgánu sociálně-právní ochrany dítěte sděíif adresu, kde matka s nezletilými dětmi pobývá), ovlivňují příbuzné, známé, veškeré své sily soustředí na cíl spor vyhrát. A ačkoli se to může zdát jako sebevětší absurdita, většinou nakonec v občansko-soudních řízeních uspějí. Důvod tohoto stavu je třeba hledat podle mého názoru především v nedostatečném povědomí profesionálního okolí o předmětném jevu.
! Vice např, Čírtková, L.: Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, 2001, číslo l.sfr 14anásl
2 Pro srovnání nahlédni do Piková, P.: Bezplatná právní pomoc poskytovaná v jednotlhýchstátecti
EU, Bulletin advokácie, 2000, čisto 3, str. 43                                                             —
130
PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Ze zkušenosti spojených s koordinací specifického poradenského centra nro oběti domácího násilí mi vyplynulo, že z hlediska zkoumané efektivnosti
většina obětí domácího násilí neobejde bez pomoci erudovaného odborníka _ právníka znalého předmětné problematiky a za současného stavu právní oraxe je pro ni bez kvalitní právní pomoci téměř nemožné se cestou občanskoprávní čehokoli domoci. Vzhledem k tomu, že domácí násilí s sebou v mnoha případech nese i ekonomické důsledky v podobě finančního nedostatku na straně jeho obětí (např. násilník ženě omezuje přístup k finančním prostředkům, izoluje ji od okolního světa, zakazuje ji pod hrozbou nejrůznějších trestů pracovat, shromažďuje veškeré finanční prostředky ve svých rukou a následně je prohraje ve hře na automatech apod.), je pro jeho oběti mnohdy nesmírně obtížné, neřku-li nemožné, obstarat dostatek finančních prostředků na právní zastoupení advokátem.
Ze zkušeností s prací pro oběti domácího násilí mi dále vyplynulo, že náklady na právní zastoupení průměrně právně obtížného případu domácího násilí (řízení o výchově a výživě nezletilých dětí, řízení o styku s nezletilými -—-dětmi, rozvod, vypořádání společného jmění manželů, řešení bytové otázky) advokátem dosahují minimální výše 30.000 KČ.
Ustanovení § 30 občanského soudního řádu umožňuje obětí v případě, že je její finanční situace natolik obtížná, že splňuje podmínky stanovené pro osvobození od soudních poplatků (např. je-li na mateřské dovolené), požádat soud o stanovení právního zástupce. Bezplatný zástupce či zástupce za sníženou odměňují může být přidělen i podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokácii, v aktuálním znění. Efektivnost těchto ustanovení poměřovaná z hlediska cíle ochrany domácího násilí je však velmi malá, a to zejména vzhledem k nedostatečné motivaci takto stanoveného právního zástupce způsobené značným nepoměrem námahy, kterou je třeba vynaložit, k možnému výsledku, svoji roli sehrává rovněž nedostatečná znalost předmětné problematiky.
Podle ustanovení § 27 občanského soudního řádu se oběť může nechat dát zastupovat obecným zmocněncem. V praxi se jedná většinou o zástupce některé ze specializovaných neziskových organizací. Problém však nastává, když _ dochází k tzv. opakovanému zastupování obecným zmocněncem, neboť pod-
___ic ustanovení § 27 odst. 2 občanského soudního řádu soud v takovém případě
- -zastupování nepřipustí.
---------Specielní zákon o bezplatné právní pomocí v ČR dosud schválen nebyl.272
131
ŽALOBA A NÁVRH NA PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ; STÍŽNOST NA PRŮTAHY V ŘÍZENÍ
Oběť může podat v civilním řízeni řádnou žalobu a dále může pod vrh na předběžné opatření.
Předběžné opatření představuje institut k ochraně obětí domácího v ČR zatím jen málo využívaný, avšak myslím v některých případech p< ně vhodný. Podle § 76 odst. 1, písm. e) a ť) občanského soudního řác například žádat předběžným nařízením, aby agresor nenakládal s urč právy čí se něčeho zdržel, případně něco vykonal.
Stěžejní význam má takové předběžné opatření v otázkách výchovy, vy a styku s nezletilými dětmi.
Pokud je útěk oběti domácího násilí ze společné domácnosti s agresi který ji obzvláště intenzivně fyzicky týrá, předem plánován, doporuč z hlediska zvýšení efektivnosti ustanovení určených k její ochraně v pří že to tak lze učinit, odejít až tehdy, kdy podala návrh na předběžné opí o předběžném odevzdání nezletilých dětí do své péče. Ovšem je zde podotknout, že přístup jednotlivých soudců k aplikaci ustanovení o přei ných opatřeních je striktně individuální.
V praxi jsem např. zažila situaci, kdy soudkyně Městského soudu v zamítla návrh na předběžné opatření na předběžné odevzdání nezletilé < do výchovy své matce s poukazem, že toto předběžné opatření nelze ' z důvodu, že předjímá rozhodnuti ve věci samé. Odkázala přitom na t vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 31. 10. 1995, sp. zn. 7 Co 1834/95 (publikovaném v Soudních rozhle. 1996, číslo 1, str. 2), spočívající v tezi, že předběžné opatřeni nemůži zásadně vydáno, jestliže jeho^obsah by byl totožný s rozhodnutím ve samé. Tím by vlastně soud předbíhal rozhodnutí ve věci samé. Avšak předběžná opatření, které podávaly mé klientky ve stejném roce273, na povinnost u různých soudů po celé ČR, byla nařízena. Podle mého ní totiž takové předběžné opatření na předběžné odevzdání nezletilého dítě péče matky v případech fyzické agrese otce směrem k matce tohoto nezlt ho dítěte rozhodnutí ve věci samé nepředjímá, ale pouze zatímně upu poměry účastníků, než bude ve věci samé rozhodnuto.
Ovšem vždy je třeba vzít v potaz, že i když bude takové předběžné op ní v poměrně krátké době vydáno, má druhá strana možnost odvolání, Č
Jedná se o rok 2003
132
■aké \ ilia" téměř výhradně vždy využije a řešení celé věci se tím dále prodlouží.
V léto souvislosti je třeba upozornit na možnost danou ustanovením § 164 vj„r 1 /.ikona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů d o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v aktuálním znění, která může výraznou měrou přispět ke zvýšení efektivnosti 'iravnieh ustanovení z hlediska cíle ochrany obětí domácího násilí, neboť umožňuje stěžovat si na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti před soudem.
V případech enormní délky soudních řízení (u obětí domácího násilí zejména se týkajících otázek výchovy a výživy nezletilých dětí a bytové otázky) íc třeba v této souvislosti též upozornit na kolizi takového postupu ze strany soudu -i právem na spravedlivý proces podle či. 36 Listiny základních práv a svobod.
České procesní právo je založeno na zásadě dvojinstanenosti, což zjednodušeně řečeno znamená, že každý účastník soudního řízení může napadnout téměř všechny druhy rozhodnutí soudu prvního stupně řádným opravným prapředkem - odvoláním (ustanovení § 201 až 226 občanského soudního řádu) Dokud nenabude rozhodnutí odvolacího soudu právní moci, není pravomocné ani účinné napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a nelze se jej EĽtiy dovolávat jako vykonatelného titulu. Jestliže ten, komu byla pravomocným a vykonatelným rozhodnutím uložena nějaká povinnost (např. zdržet se násilného chování vůči partnerce), tuto povinnost nesplní, je možno podat k soudu návrh na výkon takového rozhodnutí (ustanovení § 251 a násl. občanského soudního rádu). Avšak opět je to oběť, kdo musí takové řízení iniciovat, a kdo je tedy i zatížen povinností svůj nárok doložit. I proti rozhodnutí soudu ohledně nařízení výkonu rozhodnutí iniciovat a agresor má opět mož-iiuil podat proti rozhodnuti soudu prvního stupně o nařízení výkonu odvolání, čímž může prodloužit definitivní rozřešení celé věci i o další rok a více.
MOŽNOST UPLATNĚNÍ PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ PŘI ftEŠFAÍ BYTOVÉ OTÁZKY OBĚTÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ
IJři Miaze o uplatnění možnosti užití předběžného opatření v případě řešení bytové otázky obětí domácího násilí, které by mohlo výrazně zvýšit efektivnost ostatních právních institutů vzhledem k cíli ochrany těchto obětí, neboť by na čas separovalo oběť od násilníka, naráží toto zejména na mantinely
133
vlastnického či nájemního práva násilníka k bytu, k němuž svědči právo í jeho -
oběti.
Na tomto místě tedy nelze jako východisko pro další úvahy nepoložit otázku: „Co představuje pro českou společnost větši hodnotu? Jsou to právo na život, tělesnou integritu, nedotknutelnost osoby a osobní svobodu, nebo právo vlastnické? Co znamená podle měřítka hodnot uznávaných společností více - ochrana člověka nebo věci?"
Oběť domácího násilí má v souladu s či, 7 Listiny základních práv a svobod právo na ochranu nedotknutelnosti své osoby a svého soukromí. „Není pochyb, že adresátem tohoto ustanovení je stát. Otázkou je, zda nejsou adresáty i všechny ostatní subjekty, či-H zda nejde o horizontální působení tétc normy. V každém případě z ní vyplývá alespoň povinnost státu k aktivními jednání, tj. vydání právních předpisů, které by k respektování této sféry zavázaly i ostatní právní subjekty.tQK Toto ustanovení chrání jak tělesné, tak duševní aspekty lidského zdraví a souvisi tak přímo s či. 6 Listiny základních práv a svobod, který chrání právo na život.
Institut předběžného opatření lze teoreticky již za současného legislativního stavu využít podle mého názoru i na dočasné vyřešení bytové otázk) oběti domácího násilí, avšak v praxi našel svého uplatnění a realizace zatírr, jen v jediné specifické situaci, a to v případě, kdy oběť domácího násilí byla výhradním vlastníkem domu, kde žila s pachatelem na ní páchaného domácího násilí."5
Jako základní východisko dalších úvah nejdříve demonštratívne rozvedu situaci, kdy s domácím násilníkem rozvedené oběti svědčí právo společnéhc nájmu k bytu, kde oba žijí. Petit takového předběžného opatření potom bude znít na povinnost agresora dočasně (do doby pravomocného rozhodnutí o zrušení práva společného nájmu bytu a určení jeho výhradního nájemce)276 se zdržet užívání a vstupu do předmětného bytu.
Domnívám se totiž, že totiž výkon užívání takového bytu agresorem v případě, kdy svoji oběť fyzicky týrá a tato musí ze svého domova utéct, aby násilí na sobě páchané zamezila a ochránila tím zdraví své a mnohdy i zdraví svých dětí, odporuje dobrým mravům podle ustanovení § 3 občanského zákoníku. 2,í Filip, j.: Vybrané kapitoly ke studni ústavního práva, první vydáni, Brno, Masarykova univerzita,
1997, str. 03
"---------—iíiA/-ice-infbrmacíIn'. Bulletin advokácie č. 1/2004
-" Ustanovení § 705 občanského"äouílniho-rá-d«—-----------___________
134
jak již bylo uvedeno výše, podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. „Výkon práva v případě jeho střetu (kolize) s jiným právem musí být uskutečňován v souladu s výslovně stanovenými kolizními normami... Tam však, kde takové kolizní normy neexistuji, je třeba řešit každý případ střetu podle zásad platných pro řešení kolizí. Tyto zásady vycházejí ze společenského významu porovnávaných kolidujících práv... (tak např. při střetu osobnostního práva podle § 12 a vlastnického práva je třeba dát přednost osobnostnímu ...)."277
Navíc je třeba si uvědomit, že omezením výkonu práva nájemního tak, že bude násilníkovi uložena povinnost zdržet se dočasně užívání a vstupu do předmětného bytu, se nájemní právo násilníkovi neodjímá. Ke zrušeni práva společného nájmu k bytu totiž může dojít toliko na základě dohody Či rozhodnutí soudu,278
Na základě podobných argumentů lze podle mého názoru dočasně omezit i výkon práva užívání osobám, kterým svědčí právo společného nájmu a nejsou Či nebyly ve stavu manželském.
„Soudní praxe za určitých -jistě výjimečných - okolností připouští i odepřeni výkonu vlastnického práva s poukazem na dobré mravy."-79 V případě, že budeme zvažovat situaci, kdy dům či byt je v nevypořádaném společném jmění rozvedených manželů, lze podle mého názoru opět dočasné omezit výkon práva předmětný byt či dům agresorem užívat na základě stejných argumentů tak, že mu bude předběžným opatřením uloženo, aby se dočasně (nejlépe do právní moci rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželu) zdržel do předmětného domu ČÍ bytu vstupovat a tento užívat.
Totéž lez uplatnit i za situace, kdy dům či byt náleží do spoluvlastnictví bývalých manželů.
5,7 Jehlička,O. -Švestka, J. a Škárová,M.: Občanský zákoník,Komentář,8. vydáni,Praha,C. H.
Beck, 2003, str. 37-38 m V praxi však již bylo pomoci předběžného opatřeni docíleno i omezení společného nájemního práva dosud nerozvedeného agresora k družstevnímu bytu ve prospěch ochrany tělesné a duševní integrity oběti a jejích dětí, kterým bylo následkem života v násilném vztahu způsobeno poškození jejich duševního zdraví tak, že byly nuceny podstoupit dlouhodobou léčbu na psychiatrii. Doba omezení v tomto případě byla limitována dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Více Voňková, J. a Hunková, M.: Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, první vydání, Praha, proFem, 2004. "* Jehlička, O, - Švestka, J. a Škárová, M.: Občanský zákoník, Komentář, 8. vydání, Praha, C. H.
"Beck, 2003, str. 37
Základni protiargument odpůrců vůči takovému způsobu řešení potom zní, že vlastnické právo lze podle či. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod omezit pouze zákonem ve veřejném zájmu a za náhradu. Já se však domnívám, že tento názor vede ke zneužití vlastnictví na újmu práv jiných. Cl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod totiž mimo jiné stanovuje, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví nad míru stanovenou zákonem.
Podobným způsobem lze uvažovat pochopitelně i v případě snahy o dočasné omezení výkonu užívacího oprávnění u vlastnického práva k bytu či domu ještě za trvání manželství.
Zcela bezproblémovou by potom mohla být aplikace ustanovení o předběžném opatřeni na případy, kdy manžel bydlí v dome či bytě, ke kterému svědčí jeho manželce výhradní vlastnické právo.
Ve všech naznačených případech se však domnívám, že pro praxi bude nutné, aby zákonodárce nejdříve možnost takového druhu předběžného opatření výslovně a konkrétně zakotvil, jako se tomu stalo např. í na Slovensku (podrobněji viz dále kapitola 4.1.2).
3.6 Efektivnost norem převážně rodinného práva
Podle našeho názoru představuje zásadní nedostatečnost rodinného práva z hlediska sledované efektivnosti skutečnost, že stávající právní normy upravují v uvozovkách řečeno „běžné" řazení o rozvod manželství, „běžné" řízení o tom, kterému z manželů bude nezletilé dítě svěřeno do výchovy, jaký bude kontakt dítěte s druhým rodičem, jaké výživné bude dítě dostávat atd. Na rozdíl od speciálního akcentu, který náleží problematice ochrany obětí domácího násilí např. v Rakousku280 a Německu281 naše soukromé právo k existenci tohoto negativního společenského jevu zatím nepřihlíží.
Z právního hlediska vytvářejí rodinně právní vztahy zvláštní a relativně samostatný typ společenských vztahů v rámci práva soukromého. Velmi úzce se váží na vztahy občansko-právní s tím, že od jiných soukromoprávních vztahů
2au Srovnej „Spolkový zákon na ochranu před domácím násilím" - GeSchG, Spolková sbírka zákonů 759, ročník 1996, vydaný dne 30. prosince 1996
Zákon pro zlepšeni občansko právni ochrany v případě násilných činů a omezováni osobní svobody a žárovém usnadnění-pEme_diájúby^umanžclíi P° rozluce - BT Drucksache 14/5429
je odlišuje existence osobního, emocionálního a příbuzenského vztahu. V těchto rodinných vztazích hrají důležitou roli morální pravidla. Řada ustanovení zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v aktuálním znění (dále jen „zákon o rodině) má proto pouze morální charakter. Tak např. § 18 zákona o rodině ukládá manželům povinnost žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Zákon zde sice stanova konkrétní práva a povinnosti, ale tyto povinnosti nejsou zákonem a tedy ani soudně vynutitelné.
Jak vyplývá z našich zkušenosti z praxe, matky nezletilých dětí žijící v rodinách postižených domácím násilím jsou v případě, že se rozhodnou řešit tento problém cestou práva, vedeny především snahou násilí ze vztahu odstranit, nikoliv prioritním cílem ukončit manželství s agresorem.282 Oběti domácího násilí domáhající se nápravy cestou rodinného práva žijí velmi Často v mylné naději, že tyto podniknuté kroky zlepší poměry v jejich rodině a s upřímnou vírou v možnost dalšího trvání jejich manželství. Jejich požadavky potom směřují konkrétně k tomu, aby nezletilé děti byly odevzdány do jejich péče a aby byl otci přesně vymezen styk s dětmi a stanovena povinnost hradit konkrétní výživné. Pokud se rozhodnou k rozvodu, je to vždy až v moment, kdy vyčerpaly veškeré neprávni a často i mnohé právní možnosti řešení své situace, přičemž jejich základní cíl představuje opět požadavek žít život bez násilí.
RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST
Základem právní úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi je ochranný institut rodičovské zodpovědnosti, která ze zákona náleží oběma rodičům (ustanoveni § 38 odst. 1 zákona o rodině). Podstatou této rodičovské zodpovědnosti je především právo a povinnost rodíce o dítěti rozhodovat, zastupovat jej a spravovat jeho jmění, dále zahrnuje péči o zdraví, o tělesný, rozumový a mravní vývoj dítěte. Rozhodující úloha ve výchově dětí je tak zákonem svě-
svobôčly azárovefi-i usnadněm-jirettccjiamjji^^™--—    , a 14/7279 - byl v Německu přijat 8 J lžŽOČHTTíičlíinol^^
!Vícenapř, Herman, J.L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic, 1992;Čirtková, L.; Oběti domácího násilí, Psychologie dnes, 2001, čisío i, str. 14 a nasi.; Dobash, R. E. a Dobash, R.: Wiwes: The „appropriate" Victims of Marital Violence In: Victimology: An International Journal, 1978, No 6; Šintalová, S.: Domáce násilie - zneužívané ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra psychológie FF UK, 1997; Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch - situácia na Slovensku In: Ochrana obete v domácom násilí, Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch
.--.15. - 16, Apríla 1999, první vydání, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a mužov, 1999, str. 23-29 atd.
137
136
fena rodičům, a toto právo může být omezeno jen na základě zákona rozhodnutím soudu.
Domácí násilníci s odkazem na tento institut v praxi mimo jiné okamžitě potom, co jejich oběť i s nezletilými dětmi z násilného vztahu odejde, podniknou pátráni s tím, že před zainteresovanými osobami a institucemi ihned začínají budovat image zlomeného milujícího otce, kterého nepochopitelně opustila žena vedena cílem ublížit mu mimo jiné i tím, že bude zneužívat jeho děti jako zbraně proti němu. Bohužel naše zkušenosti ukazují, Že v majoritní většině případů jsou za současného stavu právní praxe a společenského naladění v ČR násilníci s touto svou strategií úspěšní. Ve snaze zjistit současnou adresu své oběti násilník Často nutí orgán sociálně právní ochrany dětí místo úkrytu obětí prozradit, což tento orgán s poukazem na ochranu práv otce většinou i učiní. Já se však domnívám, že tento postup orgánu sociálně právní ochrany dětí nejen, že není v zájmu dítěte, ale znamená i porušení práva na tělesnou integritu oběti domácího násilí podle či. 7 Listiny základních práv a svobod.285 Okolnost, že se matka s nezletilým dítětem před agresivním otcem tohoto dítěte ukrývala a tím mu zabraňovala v normálním přístupu k dítěti" bývá u předmětného soudu bohužel Často hodnocena jako okolnost svědčící v neprospěch této matky.
Nejsou-li rodiče rozvedeni a dohoda mezi nimi není možná, musí být opatrovnickým soudem rozhodnuto, do Čí péče budou děti předány a v jakém rozsahu se budou s druhým rodičem stýkat.
Podle ustanovení § 26 zákona o rodině upraví soud ještě před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat najeho výživu. Pokud jsou oba rodiče způsobilí vychovávat dítě, mají-li o jeho výchovu zájem, je-ii to v zájmu dítěte a lépe tak budou zajištěny jeho potřeby, může soud svěřit
' Stran kolize povinnosti uložených pracovnicim orgánu sociálně-právní ochrany dítěte zákoncti ě. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně děti, v aktuálním znění, prošetřit oznámení násilnil« že matka neplní řádně výkon rodičovské zodpovědnosti, o dítě řádné nepečuje, a snah neprozradit adresu skrytého azylového domu, jsem se v praxí snažila'prosadit ten postup, ž do azylového domu se skrytou adresou dochází k provedení šetření a adresu tohoto zařízen zná výhradně jedna jediná pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dítěte, která provád dožádaná šetřeni ve väech predmetných případech. Do svého spisu potom zanáší údaj „utajen pobyt". Jak totiž vyplynulo z šetřeni, v žádném předpise povinnost orgánu sociálne-právr ochrany dítěte uvést adresu jeho pobytu v případě, že existuje podezření, že jeho rodič naruíujc_ jeho řádný vývoj, výslovně stanovena není. (M.H.)
138
r
dítě do společné případně střídavé péče (§ 26 odst. 2 zákona o rodině)284. Domníváme se však, že v případech domácího násilí nelze o svěření dítěte do střídavé péče vůbec uvažovat. Atmosféra přítomnosti násilí, která by takovým rozhodnutím byla dále přiživena nese negativní odraz na psychice nezletilého dítěte a předává mu pro budoucnost patologické vzorce chování.285
při rozhodována o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem najeho osobnost, vlohy, schopnosti a vývojové možnosti se zřetelem na životní poměry rodičů a bere v úvahu i právo dítěte vyjádřit vlastní názor (ustanovení § 31 odst. 3 zákona o rodině). Při svém rozhodování přihlédne soud rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, jí výchovným schopnostem toho kterého rodiče, jeho zodpovědnosti, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné včetně bytových poměrů. Soud bere v úvahu, kdo kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, Právč posledně vyřčené je třeba podle našeho názoru při rozhodování o svěření dítěte nepodceňovat a postavit nad ostatní kritéria jako prioritní otázku, kterou by měl soud zkoumat.
V naprosté většině případů v praxi má agresor tendence zneužívat svých rodičovských práv proti své týrané oběti. Domníváme se, že v případech rozhodování o výchově a výživě nezletilých dětí, kdy otec těchto nezletilých dětí fyzicky týral jejich matku, by mělo být vždy nařízeno provedení znaleckého posudku na posouzení jeho výchovné způsobilosti.
Bylo prokázáno, že mediace v případech domácího násilí již z povahy předmětného jevu není vhodná.286 Jako výsledek takového jednání mezi obětí domácího násilí a agresorem totiž nemůže vzniknout oboustranně akceptovatelný kompromis, který je esenciálním znakem mediace, ale jednostranně vynucená a pod hrozbou násilí za strany násilníka uplatněná povinnost.
2M Podrobnej i např. Novák, T. a Hrušáková, M.: Reálně o společné či střídavé porozvodové výchově, Bulletin advokácie, 1999, č. 3, str. 30 a násl.
!í!S O následcích domácího násilí na dětech vyrůstajících v takových vztazích podrobněji např. Kauffman, J. aZigler, E: Do Abused Children Become Abusive Parents?, American Journal of Orthopsychiatry, 1987, No 57, str. 186-192; Davis, L. a Carlson, B.: Observation of Spouse Abuse: What Happens to the Children?, Journal of Interpersonal Violence, 1987, No 2 (3), 1987, str. 178-191, Vaničková, E.: Násilí v rodině. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného ditětc, první vydání, Praha, Univerzita Karlova 1995 "IÄ'!.Vjce např. Logar, R.: Mediácia - pre a proti In: Piata žena, Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), první vydání, Bratislava, 2001, str. 79
139
I když je dítě svěřeno do péče oběti domácího násilí, má jeho druhý rndič právo na styk s takovým dítětem. Bohužel většina agresorů si toto právo v praxi vykládá tak, že mu dává možnost stýkat se se svou obětí.287
Pokud byly děti svědky domácího násilí mezi rodiči, je třeba vzít v úvahu, zda by jejich styk s otcem neměl být v jejich zájmu dočasně omezen, eventuálně přerušen, aby tak byla zajištěna jejich psychická pohoda.
Studie týkající se následků domácího násilí na život dětí ukazují, že ještě významnější než fyzické poranění jeho obětí je jeho vliv na pocit bezpečnosti u dětí a obecně na jejich rozvíjející se osobnost. Bylo prokázáno, že u děti, které jsou svědky domácího násilí, se projevuji téměř shodné psychické problémy a poruchy chování jako u týraných dětí, včetně depresí, agresivity, neposlušnosti, nočních můr, slabých výkonů ve škole a somatických zdravotních problémů.288
Ustanovení § 27 odst. 3 zákona o rodině dává možnost, je-li to nutné v zájmu dítěte, styk s dítětem omezit či zakázat. Soud může upravit rovněž styk dítěte s prarodiči a sourozenci. V praxi však většinou k omezení (a už vůbec ne k zákazu) styku násilníka s nezletilým dítětem nedochází. Odůvodnění takových rozhodnutí znějí, že se otec nezletilého dítěte sice dopouštěl násilí na jeho matce, toto však nijak nesnižuje jeho otcovské kvality. Potilo našeho názoru by však mělo být v případech dětí z rodin ohrožených domácím násilím správně přihlédnuto mimo jiné i ke skutečnosti, že dítě je mnohdy svědkem agrestivních výpadů proti matce a kontaktu s otcem se proto brání.
Zákaz styku rodiče s dítětem znamená faktický a velmi zásadní zásah du práv rodiče, která mu vyplývají z institutu rodičovské zodpovědnosti. Soud si pro toto své rozhodnutí přizve znalce k posouzení závažnosti ohrožení zdraví dítěte. Pokud dítě nebylo přímou obětí domácího násilí a nebylo samo týráno,
2K' Je až komické, že podle našich zkušeností v praxi 90% násilníků na otázku, jak by si představ styk se svým nezletilým dítětem, odpovídá, že vyžadují styk s nezletilým dítětem každý den, nejí však tři hodiny ve svém bytě vždy za přítomnosti matky. Nemusíme příliš zdůrazňovat, i muži se o svédčti v praxi nestarají, pobyt s nimi je nebaví, dárky jim nekupují, své vyživí povinnosti k nim neplní. Svým bytem přitom označuji byt, ke kterému jim svědčí s jejich společné právo, a kam v krátkém mezidobí většinou stačili nastěhovat svoji novou partnerku, k podle svých slov potřebují k tomu, aby jim uklidila, uvařila apod. Následné uzavřou své ú iím, že oni se vlastně rozvádčt nechtějí, a umožní proto matce, aby se do jeho bym mohla vrat vše s poukazem na zájem dítěte. Jako komické nám však už nepřipadá, že zainteresované; orgány se nad těmito výroky násilníka většinou ani nepozastaví.
!iiřI Podrobně se tomuto tématu věnuje Davis, L. a Carlson, B.; Observation of Spouse Abuse:' Happens to the Children?, Journal of Interpersonal Violence,1987,No2 (3), str. 178-191
140
tedy bylo-li „pouhým" svědkem násilí mezi rodiči, řízení o zákaz omezení nebo zákazu styku trvá většinou minimálně po dobu jednoho roku. Velmi čas-ío tak v praxi dochází k tomu, že dítě je v době odborného zkoumání za účelem vypracování předmětného znaleckého posudku již relativně v psychické pohodě, která plyne jednak z faktického přerušení kontaktů s otcem Jednak i péče matky a zejména z přerušení toku násilí. Ve světle vyjádření znalce ustanoveného soudem velmi často vůbec neinformovaného o problematice domácího násilí, podle něhož zdravotní stav takového dítěte nevyžaduje přerušení jeho styku s otcem, potom vyznívá tvrzeni matky a iniciace předmětného soudního řízení jako účelové jednání, směřující k poškození otce.
Ustanovení § 27 odst. 2 zákona o rodině považuje kvalifikované bránění ve styku s dítětem za zvláštní případ tzv. změny poměrů, která umožňuje vynést nové rozhodnutí o výchovném prostředí289.
Z našich zkušeností z praxe dále vyplynulo, že realizovat styk dítěte s rodičem, který se dopouštěl na jeho druhém rodiči domácího násilí tak, aby byl přítomen i tento druhý rodič (většinou matka), je fakticky nemožné. Již samo předáváni dítěte ke styku mezi takovými rodiči totiž představuje zejména pro dítě velkou psychickou zátěž. V praxi se proto osvědčilo předávání — dílčte za přítomnosti třetí, od rodičů odlišné, osoby. Bohužel nebývá běžně soudy určováno, aby taková třetí osoba mohla být přítomna po celou vymezenou dobu styku na neutrální půdě.290
Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte může soud, neučiní-li tak orgán sociálně právní ochrany dětí, učinit v souladu s ustanovením § 43 zákona o rodině tato opatření:
napomenutí nezletilého nebo jeho rodiče, eventuelně i třetí osoby, •         vyslovení dohledu nad nezletilým nebo jeho rodiči v případě zá-
važnějšího zanedbání výchovy dítěte,
uložení omezení, která se přímo týkají nezletilého s cílem zabránit škodlivým vlivům na jeho výchovu.
Ustanovení § 44 odst. 1 zákona o rodině potom upravuje pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti. Toto opatření přichází v úvahu tehdy, cxbtuje-li na straně jednoho rodiče závažná překážka objektivního charakte-
Víee napr. Radvanová, S., Zuklínová, M.: Kurs občanského práva. Instituty rodinného práva,
první vydání, Praha, C.H.Beck, 1999, str. 68 Velmi výjimečně poskytuji takovou pomoc pracovnice orgánu sociáíně právní ochrany dítěte či
pracovnice Fondu ohrožených dětí. Na základě našich zkušeností z praxe však doporučujeme
umožnit (soudné nařídit) tento postup vždy v případě, kdy se matka s dítětem skrývá před
agresorem v azylovém domě s utajenou adresou.
141
ru, která mu ve výkonu rodičovské zodpovědnosti brání, a vyžaduje-ii to /;\. jem dítěte. Výkon práv a povinností plynoucích z rodičovské zodpovědnosti přechází v takovém případě na druhého rodiče.
Ustanovení § 44 odst. 2 zákona o rodině zakotvuje omezení rodičovské zodpovědnosti. Toto opatření vychází z existence subjektivní překážky ila straně jednoho, případně obou, rodičů. Soud omezí rodičovskou zodpovědnost tomu z rodičů, který nevykonává řádně povinností z této zodpovědnosti vyplývající a vyžaduje-li to zájem dítěte. Přitom konkrétně vymezí práva a povinnosti, na které se toto omezení vztahuje. Základním bodem v torní.{J úvahovém kontextu zůstává v této práci již několikrát zmiňovaná otázka definice „zájmu dítěte" v případě, že na něj výchovně působí osoba, která se chová agresivně v rámci svého partnerského života, čemuž je dítě většinou přítomno.
Ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině ustanovuje zbavení rodičovské zodpovědnosti. Soud zbaví rodiče jeho rodičovské zodpovědnosti, zneužívali ji nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává. Musí se jednat však jednat o tak značný stupeň ohrožení dítěte, že zbaveni rodičovské /odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte a ochrana ptáv dítěte převažuje v tuto chvíti nad základními lidskými právy jeho rodičů. Řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti soud zvažuje zejména v případě, dopustil-li se rodič proti svému dítěti trestného Činu. V úvahu mimo trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 trestního zákona může přicházet také týrání svěřené osoby § 215 trestního zákona, ohrožování mravní výchovy mládeže § 217 trestního zákona a pohlavní zneužívání § 242 trestního zákona.
Využiti těchto institutů při řešení případů rodin postižených domácím násilí je však v praxi výjimkou. Důvod je třeba hledat pravdepodobne v převládajícím přesvědčení, že domácí násilí rovná se soukromý problém, sféru jednotlivce, kam nemá stát zasahovat.
OCHRANA NEZLETILÝCH DĚTÍ POSKYTOVANÁ TRESTNÍM PRÁVEM
V praxi dochází velmi často k tomu, že se agresor, který týrá matku svého dítěte, zároveň dopouští některého z trestných činů i proti svému dítěti, Bohužel většinou ani tato skutečnost nemá za následek omezení agresora na jdio rodičovských právech k tomuto nezletilému dítěti. Vzhledem k tomu, že optoii
142
výše řečenému zastáváme odlišný názor spočívající v přesvědčení, že trestný gin spáchaný rodičem na jeho dítěti by měl vždy najit odraz v omezení rodičovských práv takového rodiče, dovolíme si na tomto místě naší práce maíý odklon od tématiky efektivnosti ustanovení rodinného práva vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím nastíněním některých možností ochrany dětí nacházejících se v rodinách, kde je přítomno domácí násilí, prostřednictvím norem trestního práva.
V rámci trestního právaje poskytována zvláštní ochrana nezletilým dějem v ČR zejména prostřednictvím ustanovení nacházejících se v Hlavě VI. trestního zákona pod názvem „Trestné Číny proti rodině a mládeži". Mezi zde zahrnuté skutkové podstaty využitelné v boji proti domácímu násilí patří uvést např. trestný čin zanedbání povinné výživy (§213 trestního zákona), jehož objektem je nárok na výživu nezletilého nebo nezaopatřeného dítěte. Dlužno podotknout, že „materiální nouzí pro neplnění vyživovací povinnosti druhým rodičem je v ČR vystaveno minimálně 20 tisíc dětí."391 Toto číslo nám totiž označuje počet dětí, kterým je podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociáiní potřebnosti, v aktuálním zněni (dále jen „zákon o sociální potřebnosti") vyplácen příspěvek na výživu.
V rodinách, kde je přítomno domácí násilí, dochází velice často Í k pácháni trestného činu týrání svěřené osoby (§215 trestního zákona). Tento trestný čin je spáchán tehdy, pociťovala-li jeho oběť jednání pachatele jako těžké příkoří, přičemž není bezpodmínečně nutné, aby jeho následkem vznikla škoda na zdraví. V rodinách ohrožených domácím násilím, jsou-H děti svědkem nedůstojného, ponižujícího a násilného jednání jednoho z rodičů, ať již pokrevního rodiče nebo rodiče nevlastního, který do rodiny de iure nebo via facti přibyl, dochází často k jejich vystavení psychickému týrání. Podle odhadu českých nestátních neziskových organizací jsou asi dvě třetiny dětské populace pasivními účastníky domácího násilí.292 Pod tímto zorným úhlem by bylo možno konstatovat, že trestnému činu týrání svěřené osoby je v ČR vystaven značný, blíže neurčený, počet dětí.
Každá osoba, která se o týrání osoby svěřené hodnověrným způsobem dozví, je povinna podle ustanovení § 167 trestního zákona tento trestný čin překazit a dále podle § 168 trestního zákona tento trestný čin oznámit, jinak se sama trestného činu dopouští. Avšak na tomto místě se patří podotknout, že k indiciím naznačujícím týrání nezletilých dětí jsou v ČR Často lhostejni např. i lékaři a učitelé těchto dětí.
Ü.' S^JJsíi.ka Ministerstva práce a soc.veci ČR za rok 1999
m Koukolík, F., Drtilová, J,: Zlo na každý den, první vydání, Praha, Galen, 2001, str. 395
143
U mnoha případů rozvratu v rodinách ohrožených domácím násilím n respektováno ani pravomocné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče i noho z rodičů. Toto jednání je v trestním zákoně kvalifikováno jako třes čin únosu podle § 216 trestního zákona. O únos však nejde tehdy, jestl rodič - byť i za použití násilí - odejme dítě druhému rodiči v době, kdy se ještě o svěřeni nezletilého dítěte do péče právoplatně nerozhodl. Tyto situ; jsou v případech vyhrocených sporů o dítě poměrně časté, přičemž takoví; jednání se dopouštějí spíše otcové.
Proti maření výkonu úředního rozhodnutí, který nastává v rámci slet váné otázky za situace, kdy soud o výchově dítěte již rozhodl, ale rodič, u něí se dítě fakticky nachází, ho odmítá vydat, je nutno postupovat nejdříve po. občanskoprávních ustanovení týkajících se výkonu rozhodnutí (ustanoví § 272 a 273 občanského soudního řádu) a teprve pokud tato cesta selže, i stupuje trestní odpovědnost za trestný Čin maření výkonu úředního r« hodnutí podle § 171 trestního zákona.
Podle našeho názoru lze využít k ochraně nezletilých dětí nacházející se v rodinách ohrožených domácím násilím rovněž trestný Čín ohrožoví mravní výchovy mládeže podle ustanovení § 217 trestního zákona. Skuti vou podstatu tohoto trestného činu totiž naplňuje jednání pachatele, které i za následek vydání nebezpečí zpustnutí nezletilého dítěte, neboť toto dítě „osvojí jiné Škodlivé návyky, zájmy nebo sklony ...". Jak bylo řečeno j iž vý děti, které vyrůstají vprostřed! ponižování a agrese, si do svého budoucí života odnášejí nezdravé modely chování. Většinou nejsou schopny norma sociální komunikace a případné nezdary nebo mezilidské konflikty mají tt dence řešit tak, jak byly naučeny, tedy za pomoci agrese proti lidem ne věcem.293
VÝŽIVNÉ
V zákoně o rodině jsou stanoveny vyživovací povinnost rodičů a dčtí; \ živovací povinnost mezi osvojencem a osvojitelem, vyživovací povinnostmi příbuznými v pokolením přímém, vyživovací povinnost mezi manžely, p spčvek na výživu rozvedeného manžela a příspěvek na výživu a úhradu něk rých nákladů neprovdané matce.
Pro rodiny ohrožené domácím násilím je jedním z příznačných znaků mir jiné i finanční nouze matek a nezletilých dětí z takových rodin. Ekonomie
21,1 K otázce vývoje dělí v násilníckych vztazích podrobní Russell, D. E. H.: The Secret TFa¥i -     ■    1 -st edition, New-Yorkv-Basie-Book-M-SSii____________________________________
144
riii\kida a manipulace prostřednictvím financováni rodiny totiž přichází ,■ rodinách ohrožených domácim násilím většinou jako první. Běžným stan-hrdem v takových rodinách potom bývá chování násilníka (spojeného s jeho íhču manželstvím), spočívající např, v zadržování finančních prostředků ro-liinv <'! ;eJ*cn následném přerozdělování tak, že oběti přidělí pouze nízký fi-■vinčni obnos určený výhradně na stravu a na nezbytné např. hygienické po-ifebv. zamezení přístupu k rodinným účtům, neinformováni oběti o výši jeho přijmu, ať již ze závislé nebo jiné činnost, markantním rozdílu v jeho životní úrovni oproti životní úrovni ostatních členů této rodiny atd.294
\ naší praxi jsme byly často konfrontovány s poznatkem, že obětí domácího nabílí většinou nejsou seznámeny s možnostmi přiznanými zákonem o rodině, kierými lze jejich partnera přimět k plnění povinností. Bohužel jsme též /jistily, že iniciace předmětného soudního řízení vede Často ke stupňování Lt»re*e povinného.
Zákon o rodině vychází z principu, že muž i žena mají v manželství stejná práva a povinnosti. Konkrétně se jedná zejména o právo na stejnou životní úroveň, povinnost hradit náklady společné domácnosti a právo na společné rozhodování o společných věcech. V praxi však dochází k Četnému porušováni těchto ustanovení v násilných vztazích. Například podle ustanovení § 19 j5ou oba manželé povinni pečovat o uspokojování potřeb rodiny podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. „Požadavek, aby manželé měli .stejnou životní úroveň, je zdůvodněn jejich stejným postavením v manžeí-síví. v rodině a společnosti... Třebaže manželé opatřují potřeby rodiny podle sví cli schopností a možností, které nemusí být a zpravidla nejsou stejné, podílejí se stejnou měrou na hospodářském výsledku své činnosti a mají proto také právo na stejnou životní úroveň."295 Z tohoto práva se potom odvíjí i nárok na výživné mezi manžely tehdy, když je pravidlo práva na stejnou životní úroveň porušeno. V případě, že jeden z manželů nesplní svoji povin-
ipř. Cgger, R.: Násilie voči ženám v intímnych vzťahoch, Záznam z workshopu in: Kol.
i: Násilie il - tematické číslo Aspektu, první vydáni, Bratislava, 1999, str. 63; Šintalová,
imácc násilie - zneužívané ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava,
ra psychologie FF UK, 1997; Čírtková,!_.; Oběti domácího násilí, Psychologie dnes.
Číslo 1, str. 14 a násl.
»cení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1977,sp.zn. Cpj 36/77, publikované v SbRc.pod
13/1978
145
nost hradit náklady společné domácnosti296, rozhodne na návrh druhého sout (§ 19 odst. 3 zákona o rodině).
Z pohledu praxe vnímáme jako velmi problematické, aby oběť domácíhc násilí za situace, kdy s agresorem trvale žije a ten ji permanentně týrá, po nčn vymáhala prostřednictvím soudu nějaké finanční plnění. Naopak, hodnocenc z hlediska efektivnosti, si dovedeme představit určité případy, kdy toto ustanovení dokáže naplnit cíl ochrany týrané ženy. Jedná se například o případ kdy oběť domácího násilí odchází na krátký čas ze společného bytu např. dc azylového domu, aby si odpočinula a v klidu srovnala své priority, avšak s úmyslem nepřerušit vedeni a trvání společné domácnosti s násilníkem a agresor v tento moment přestane hradit služby spojené s užíváním bytu apod. ObĚl domácího násilí nacházející se v relativním bezpečí může v tento okamžik podat žalobu na povinnost násilníka hradit náklady společné domácnosti, při-čemž na tento typ podání může podle našeho názoru s úspěchem navázat i návrh na předběžné opatření např. právč na povinnost agresora uhradit náklady spojené s užíváním bytu (ustanovení § 74 až 78a občanského soudníhc
řádu).
Oběť domácího násilí, která iniciuje řízení v otázkách výživného, větši-

nou již vyčerpala všechny mimoprávní prostředky pro řešeni předmětné! problému. Jak již bylo výše zmíněno, conditio sine qua non rozvodu manze štvi je pravomocné rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu p rozvodu. Tato skutečnost v praxi přenáší „souboj" mezi rodiči na půdu opa rovnického soudu.
Je běžné, Že domácí násilník zaujímá k otázce výše výživného odmíta\ stanovisko, výživné nehradí, zatímco však s velkou vehemencí uplatňuje s\ právo na výchovu a styk s dětmi. Z řad takových otců se ozývá často argi mentace, že z výživného by měla prospěch i matka, akcentovaná výroky „chtě jsi rozvod, tak se starej", přičemž opomíjí skutečnost, že výživné má osobi charakter a je určeno nezletilému dítěti.297
1 Zákon o rodině stojí k občanskému zákoníku v postavení lex specialis k legi generali, jinj slovy řečeno, co není upraveno v zákone o rodině, upravuje občanský zákoník, a tak i i definici pojmu „domácnost" musíme zabrousit do ustanoveni občanského zákoníku - konkré ustanovení § 115, které pod tímto termínem vnímá nejméně dvě fyzické osoby, které sp' trvale žiji a společné uhrazují své potřeby (přičemž obe tyto podmínky musí být náplni
kumulativně). 17 Podle ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině má dítě právo na životní úroveň svých rodiči. """ odůvodněné potreba ditěte.lze.ie-li to možně, považoval i tvorbu úspor pro budoucnost.
Velmi častá bývá v praxi rovněž realizace „výměnného obchodu" v podobě uzavření dohody o adekvátní výši výživného pro nezletilé děti bez komplikací prodlužujících předmětné soudní řízení za umožnění co nejširšího styku dítěte s agresivním rodičem, bez ohledu na to, je-li širší kontakt v zájmu dítěte, či nikoli- Na tomto místě je však třeba podotknout, že matky obětí domácího náÄiH nebývají ochotny tyto nabídky akceptovat, ale jejich obtížná životní .situace (strach z násilí, ekonomická tíseň atd.) je k tomu nutí.
Otázka stanovení výše výživného je otázkou schopností a možnosti výživným povinovaného po zjištění jeho příjmů. Z hlediska sledované efektivnosti nastává prakticky neřešitelná situace tam, kde se zjišťují příjmy rodiče zjiné 1:0/ závislé Činnosti, zejména z podnikání. Pokud totiž takový rodič dobrovolná neudá své příjmy v pravé výši a z vlastní vůle neplatí vyměřené výživné, ocitají se dítě, rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, právní zástupce tohoto rodiče i soud v bludném kruhu.
Nesplní-li rodič povinnost prokázat své příjmy předložením podkladů pro /hodnocení svých majetkových poměrů a umožněním soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů, platí fikce, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek Částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších změn a doplňků,298 Avšak v praxi uplatnění této mužnosti pro ochranu nezletilých dčtí z rodin postižených domácím násilím nebývá běžné, neboť nčjakč příjmy jsou vykázány vždy a zjistit, zda se jedná o úplný výčet, je věcí takřka nerealizovatelnou. Relativní výhodu při tomto setření představuje pouze skutečnost, má-li rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, alespoň rámcovou představu o majetkových poměrech rodiče povinovaného úhradou výživného a tyto je schopen nějakým způsobem prokázat. V případech domácího násilí však tyto znalosti většinou chybí, neboť oběť domácího násilí byla od finančních prostředků (přehledu o nich), kterými disponuje agresor, většinou cíleně separována.
Se zvyšující se nezaměstnaností se množí případy, kdy rodič povinovanný výživou zůstane bez příjmů, někdy i bez podpory v nezaměstnanosti, a nemá žádný movitý nebo nemovitý majetek resp. nelze mu žádné příjmy nebo majetek prokázat. V těchto případech by podle našeho názoru i s vědomím součinné nesolventnosti takového rodiče výživné na nezletilé dítě mělo být sta-
J"Jde o ustanovení § 85a zákona o rodině -podrobněji Prokop, M. -Huňková, M. - Jelínková, R. aRezkpyá, A.: Právní ochrana dětí a oběti domácího násilí, první vydání. Ekologický právní servis, Brno, 2000, str. 22-23
147
noveno, a to z toho důvodu, aby dítěti vznikl nárok na dávku poskytován podle § 5 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti v platném znění (p, spěvek na výživu dítěte).
Obvyklým následkem rozvodu z důvodu domácího násilí a svěření ci do péče matky je výrazný pokles životní úrovně neúplné rodiny, žati:-» životní úroveň jeho otce bývá často i velmi nadstandardní, Protože mat svojí vyživovací povinnost plní výkonem osobní péče a poskytováním b\ lení dítěti, má takové dítě právo podílet se na životní úrovni druhého roili prostřednictvím adekvátně určeného, byť i na české poměry atypicky vy-kého, výživného.
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ
Okolnost, že se matka s nezletilým dítětem před agresivním otcem tohoto dítěte ukrývala a tím mu bránila ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti, bývá u opatrovnického soudu bohužel Často hodnocena jako okolnost ■íNčděí-cí v neprospěch této matky. Z hlediska sledované efektivnosti je proto namístě, aby taková matka nejlépe ještě před odchodem zdomáenosti, kterou selili s agresorem, podala k soudu návrh na zahájení řízení o úpravu práv a povinností k dětem, včetně návrhu na vydání předběžného opatření v této vécp' (podrobněji viz výše kapitola 3.5.2).
Orgán sociálně-právní ochrany dítěte disponuje možností poskytnout nezletilým dětem účinnou ochranu v podobě zvláštního druhu předběžného opatření, jestliže se dítě ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li život nebo příznivý vývoj dítěte vážně ohroženy nebo narušeny (§ 76a občanského soudního řádu). O tomto návrhu musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 24 hodin poté, co byl podán. V praxi je toto mimořádné předběžná opatření používáno jen velmi zřídka a téměř výhradně jen při návrhu na nařízení ústavní výchovy nezletilých dětí.
V případech zvláště brutálních forem domácího násilí ve formě fyzickýcl ataků, kterých je dítě očitým svědkem a je tedy psychicky týráno300, je jehf
během řízení (ustanovení § 102 oocansttenu muum„u .—,. _. lhůtu 7 dnů k rozhodnutí o podaném návrhu na vydání předběžného opatření (ustamu odst. 4 občanského soudního řádu). Podmínkou-pro nařízení.předběžného op£irc okolnosti, které mustbýJjiejenjy^zejr^ahíicisvédčeny dĚikazy. m Více napr. Russell, D. E. H.: The Secret TraurňaTT^šfěliřtujn^^                               '.'
148
příznivý vývoj zajisté vážně ohrožen a umístění dítěte do péče vhodných prarodičů nebo jiných důvěryhodných osob by v tento moment přineslo úlevu jak jemu, tak jeho matce, která by tím získala čas pro fyzickou a částečně í psychickou rekonvalescenci a prostor pro další právní kroky. Tento postup je však podmíněn především předpokladem, že policejní orgány a orgány so-ciálně-právní ochrany dětí nebudou domácí násilí bagatelizovat a o jeho existenci v rodině, kde se nachází nezletilé dítě se budou vzájemně v základním informovat a na řešení těchto případů podle potřeby spolupracovat.
ROZVOD MANŽELSTVÍ V SITUACÍCH DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Jak vyplynulo již z výše řečeného, za současného stavu praxe řešení problematiky domácího násilí má oběť domácího násilí z hlediska efektivnosti bohužel většinou jen jedinou možnost, jak násila na sobě páchané zastavit. Touto možností je její důsledná právní a zejména fyzická separace od agresora. Manželství zaniká právně dvěma způsoby - smrtí či prohlášením jednoho z manželů za mrtvého a nebo jeho soudním rozvodem. Většina obětí domácího násilí, s nimiž jsme se setkaly, žila bohužel v tom omylu, že rozvodem —manželství jejich problémy skončí, avšak právě opak tohoto byl pravdou. Agresor totiž od momentu rozhodnutí oběti opustit vztah svou snahu o získaní mocí nad ní ještě více prohloubil. U oběti domácího násilí ve zvláště intenzivní formě navíc po opuštění vztahu nastoupil psychický stav plný hlubokého smutku. Tyto oběti najednou nevěděly, jak mají v normálním životě žít, léty týrání byly koncentrovány na jedinou životní strategii, eliminovat násilí301, pro nic jiného neměly ve svém životě prostor, po odchodu od agresora tak nastoupil v jejich životě stav určitého vakua.302
Pakliže jsou manželé schopni se na vypořádání svých záležitostí dohodnout, přichází v úvahu tzv. nesporný rozvod bez zjišťování příčin rozvratu (ustanovení § 24a zákona o rodině), což však většinou ve vztazích mezi obětí a domácím násilníkem není možné a tak přichází do úvahy tzv. rozvod sporný se zjišťováním příčin rozvratu (ustanovení § 24 zákona o rodině), eventuelně tzv. rozvod ztížený (ustanovení § 24b zákona o rodině).
V případech rozvodu z důvodu domácího násilí nelze předpokládat, ale ani vyloučit, rozvod podle § 24a zákona o rodině. Poznatky z praxe nám ukazují, že tam, kde má manžel na rozvodu manželství zájem (většinou z důvodů
"lŕVícc napr. Čo prežívajú a cítia bité ženy (Pro Familia) In: Násilie I, (Pro Família), prvé vydanie, Z~ZZ Bratislava, Aspekt, 1998, str, 133-136
wlVäcc napr. Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic, 1992
149
navázání nového vztahu), je jeho fyzické i psychické násilí vůči maiv/cic«, stejně jako ekonomické zanedbávání rodiny, reakcí na nesouhlas manžolkv s jeho odchodem. Úsilí zbavit se současné rodiny vede agresora k tomu. že. /.a pomoci advokáta navrhuje jako první vypořádání majetkových prá\ a povinnosti a otázky společného bydlení cestou dohody, stejně tak jako úpra\u poměrů nezletilých dětí po rozvodu. V těchto typech případů je však bčvne. /c řešení otázek majetkových a bydlení je přijato většinou na úkor zájmu ženy. Slabinou současného úpravy tzv. konsensuálniho rozvodu podle našeho názoru je, že z ní nepochybně nevyplývá, že soud je oprávněn zkoumal opravdovost a vážnost předmětného souhlasu účastníků řízení. Uzavřené dohodv tr tiž nejsou přezkoumávány z hlediska jejich rozporu s dobrými mrav\. vážni)-: vůle, svobody projevu, určitosti a dovoienosti, ba Často ani z hlediska hlal
dítěte.
Rozhodne-li se vdaná žena ukončit násilný vztah, je za současného slav praxe řešení případů domácího násilí běžné, že bude podávat návrh n.i ru/.vc manželství opakovaně (ustanovení § 24 zákona o rodině). Tzv. „ztížený ro, voď' podle ustanovení § 24b zákona o rodině bude v praxi řešeni případ
výjimkou.
Tzv. velkou novelou zákona o rodině provedenou zákonem č. 91 W9S SI bylo odděleno řízení o rozvod manželství od řízeni opatrovnického. Dúvi dem byla snaha o zamezeni dlouhodobým sporům o děti poté, kdy mair/cUb již bylo rozvedeno. Jak jsme však uvedly výše, opak jest pravdou a řizci opatrovnické se zejména v případech rodin stížených domácím násilím slá\ prostředkem „boje", jehož rukojmím je dítě. Je běžnou praxí, že soudy k «l sáhu návrhu na rozvod nepřihlížejí, posuzují pouze výchovnou způsobilo: obou rodičů bez ohledu na existenci domácího násilí v rodině a jeho nositeli V tomto ohledu se jeví příznivější pro dítě i matku např. úprava německá.'■" Podle našeho názoru spočívají výhody společného řízení o rozvod manželsu a řízení opatrovnického v tom, že soud rozhodující o rozvodu man/clsp, a současně o tom, komu bude dítě svěřeno do péče, má možnost se/námit s se skutečnostmi charakterizujícími výchovné prostředí v rodině. Tím, že (napi podle již výše zmiňovaného německého práva) současně s posuzováním mi vrhu na rozvod rozhoduje i o následcích rozvodu (tzn. vyrovnáni majckti. výživné pro rozvedeného manžela, práva a povinnosti k nezletilým dělem má soud ke svému rozhodování k dispozici kompletní informace o předmětu rodině, Čímž podle našeho názoru dochází k výraznému posílení efektivnost ochrany obětí domácího násilí.
^^^^^^■w^a^
150
Platná právní úprava neposkytuje podle našeho názoru z hlediska sledovaní- efektivnosti při řízení o rozvod manželství dostatečnou ochranu slabšímu / účastníků řízení. Současný stav, kdy výrok o příčině nebo podílu na ro/.vratu manželství není součástí rozsudku a nebývá ani řádně uveden v odůvodnění, může založit nejen nespravedlivé rozhodnutí stran nákladů to-Imtu řízeni, ale rovněž podpořit tendenci dalších rozhodnutí poškozujících toho manžela, který se větší měrou na rozvratu manželství nepodílel. Rozsudek u rozvodu manželství totiž bývá běžně používán jako důkaz v řízení 0 vypořádání společného jmění manželů, zrušení společného nájmu bytu, ssanovení výživného pro rozvedeného manžela.304
SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ
ľŕimou souvislost s ustanoveními zákona o rodině má zákon zákon č. 359/ I9v9 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v aktuálním znění (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí"). Pojmem „sociálně-právní ochrana dítěte" se rozumí zejména ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, dále ochrana oprávněných zájmů dítěte, a to včetně ochrany jeho jmění, a v neposlední řadě i působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.305
■ ' V Rakousku je upraven rozvod na základě viny z důvodů domácího násilí. Po novele účinné od [.I 2000 je důvodem k rozvodu na základě viny tělesné násilí nebo těžké psychické utrpení (t 18 EheGO) a těžká manželská provinění (§ 49 EhcGO). Manželská provinění nejsou v zákoně '■it.itivnč vymezena. Výkladem lze dovodit, že za manželská provinění se považují: trestná ú-most jednoho z manželů, zlovolné opuštění společného bytu nebo bránění vstupu do bytu, nezájem o finanční zabezpečení rodiny, zanedbávání domácnosii, porušení povinnosti vzájemné ponoci, porušení manželské věrnosti, nedostatek lásky, pravidelné zanedbávání, nadávky, ^vyprovokované těžké týrání, bezdůvodné odmítání pohlavního styku, alkoholismus, líniiiblérství, porušení listovního tajemství, sívaní dítěte proti rodiči, instalace odposlouchávacího zařízení, smýšlené trestní oznámení, bezdůvodná pomluva, malicherné ohviňování, vyloučeni kontaktu s příbuznými, potlačování rozvoje druhého manžela. Podrobně se tomuto věnuje např. Fritisch, B., Maurer, E.: Ehe und Scheidung auf österreichisch, üciiberarbeitete Auflage, Wien, Juridica-Verlag GmbH, 1999, sir. 122- 132
Ochranu dětí na té nejzákladnější úrovni upravují mezinárodneprávni dokumenty a úmluvy: Všeobecná deklarace lidských práv, 1948, usnesení DE01/48, Úmluva o odstranění všech li-rcm diskriminace žen - CEDAW, 1979 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1987 Sli), Úmluva o právech dítěte, 1989 (sdílení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 1(14/1991 Sb.), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966 fvvhiáSka ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) s tím, že podrobnější seznam mezinárodních závazků využitelných v boji proti domácímu násilí lze nalézt např. na w« w feminismus.cz/dokumentyJjistituce.shtml. Ochranu rodičovství, rodiny a dětí ze sírany Mátu potom výslovně zakotvuje i či- 32 - Listiny základních práv a svobod.
151
Předním hlediskem sociálně-právní ochrany jsou klíčové pojmy „z; a blaho dítěte"306.
Zastáváme názor, že význam tohoto zákona pro ochranu dětí naché cích se v rodinách postižených domácím násilím, není za současného ; právní praxe v těchto případech doceněn. Do péče orgánu sociálně-pi ochrany (dále též jen „OSPOD") totiž náleží především ty děti, jejichi chova je vážně narušena nebo ohrožena. Domníváme se, že v situaci, dítě vyrůstá v atmosféře fyzického Či enormního psychického násilí, je výchova narušena vždy.307 Při výkladu tohoto zákona je třeba uvědomit« pasivní postoj pracovnic a pracovníků OSPOD k domácímu násil svém konečném důsledku napomáhá agresorům v pokračováni týrání a j luje předávání negativních vzorců chování z generace na generaci.30!<
Významnou roli OSPOD z hlediska sledované efektivnosti vidíme pi vším v případech neshody rodičů o podstatných věcech týkajících se d a při úpravě poměru dětí, jejichž rodiče spolu nežijí. Počet nezletilých které jsou svědky domácího násilí je alarmující. Výzkum STEM v roce'. konstatoval, že v 84 % domácností, kde dochází k domácímu násilí, žijí V 64 % jsou tyto děti přímými svědky násilí mezi partnery.309 Tyto dět trpí tak stejně, jako by samy byly týrány. Během dětství trpí úzkostmi, ne vostí, zvýšenou bázlivostí nebo naopak agresivitou, zaostalostí. Zvyšuj také pravděpodobnost, že se chlapci budou ve svých partnerských vzta dopouštět násilí a dívky se stávat obětmi. Děti z rodin, kde se vyskytuje máčí násilí, se naučí akceptovat, že domácí násilí je jediným legitimním středkem discipliny, že ti co vás milují vás bijí.
Násilí v rodinách poškozuje děti na celý život více než všechna genet poškození obecně.310
j 1)6
Více např. Hanzová, M. - Nykodým, M. a Kreml icková, M.: Práva a povinnosti našic první vydání, Praha, Victoria publishing, Praha, 1995; Prokop, M. - Huňková, M. - Jcii R. a Rezkova, A.: Právní ochrana dělí a obětí domácího násilí, první vydání, Brno, Ekoli
právní servis, 2000 apod. Dlužno podotknout, že jsme v praxi nejednou zažily případ, že právě pracovnice OSPO
samy oběťmi velmi intenzivního domácího násilí-; PodrobnĚ k tématu následku domácího násilí na děti např. Davis, L. a Carlson, B.: Obsci
of Spouse Abuse: What Happens to the Children?, Journal of Interpersonal Violence
No 2 (3), str. 178-191, Vaničková, E.: Násilí v rodině. Syndrom zneužívaného a zanedbá\
dítěte, první vydání, Praha, Univerzita Karlova 1995 apod. J Statistické šetření STEM pro Bílý kruh bezpečí, Praha, 2001 " Podrobněji Koukolik, F., Drtilová, J.: Zlo na každý den, první vydání, Praha, Galena
395 a nasi.
152
j
/;iincstnanci OSPOD mají právo v souvislosti s plnením svých úkolů na-v0\at dítě a rodinu v místě, kde žije, a dále zjišťovat ve školském či zdra-ickém zařízení, jak rodiče o dítě pečují. Přitom jsou oprávněni, je-li to -ha pro účely ochrany práv dítěte, pořídit obrazové, snímky a obrazové uk»vé záznamy dítěte a prostředí, v němž se dítě zdržuje. / současné době, kdy není jasně stanoveno, že mezi děti demonštratívne jeiií mi v ustanovení § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí náleží i děti í \ rodinách postižených domácím násilím, je často zpochybňována mož-mtervence státu do soukromí takových rodin. Legitimnost oprávnění zá-i suuu do rodiny ohrožené domácím násilím však vychází podle našeho írti /. existence odpovědnosti státu vůči ochraně dětí domácím násilím ižciiých na zdravém vývoji. Hranice ohrožení zájmu dítěte je zároveň novením hranice možností takové státní intervence, domníváme se, že v případech domácího násilí v rodinách, kde jsou příliv nezletilé děti, dochází k ohrožení čtyř základních práv dítěte, tak jak , formulována v Úmluvě o právech dítěte z roku 1989 (sdělení federálního islorstva zahraničních věcí Č. 104/1991 Sb.), a to práva na přežití, práva ozvoj, práva na ochranu a práva na participaci.
V souladu s či. 19 výše citované úmluvy spočívajícím v zakotvení nároku nu ochranu před jakýmkoliv tělesným nebo duševním násilím a zneuŽívá-potom zdravotnická komise Rady Evropy zformulovala znaky a kritéria Iromu CAN (child abuse and neglect), tzn. syndromu týraného, zneužíva-j a zanedbávaného dítěte. Syndrom CAN je multifaktorálním společen-n patologickým jevem, přičemž obsah tohoto termínu je třeba vnímat ihem Siřeji, než je současné trestně právní uchopení ochrany dětí před ním. Syndrom CAN je členěn na tělesné týrání, pohlavní zneužívání, psy-■ké týrání (duševní a citové), zanedbávání (tedy pasivní týrání), podávání íliolu, drog, léků, systémové týrání. Syndrom CAN rovná se tedy jakáko-íeiuíhodná, vědomá či nevědomá aktivita rodiče, vychovatele, nebo jiné jy vtiči dítěti v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná, která poško-: tělesný, duševní i společenský vývoj dítěte, popřípadě způsobuje smrt.311 7. hlediska zkoumané efektivnosti se v tomto kontextu patří dále dodat, Že 'R nejsou děti z rodin ohrožených domácím násilím ani nijak zvláštně (ro-iČno z titulu, že v jejich rodině dochází k domácímu násilí) sledovány.
iforiiucc získána z: Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN: child anus; and neglect), Liga lidských práv, 2002, dosud nepublikovaný materiál; dále např. http:/ /kompas.webpark.sk/Can.htmi, Vaničková, E.: Násilí v rodině. Syndrom zneužívaného a xancítbávaného dítěte, první vydání, Praha, Univerzita Karlova, 1995
153
Policie ČR zasahující proti atakům v rámci domácího násilí nemá stanovenu specifickou povinnost v těchto případech OSPOD informovat.
3.7 Efektivnost dalších právních možností
Jak již bylo uvedeno výše, mnoho z obětí domáciho násilí žije ve faktické ekonomické nedostatečnosti. Jedná se např. o ženy s nezletilými dětmi, jejichž otec neplní vyživovací povinnost, ženy na rodičovské dovolené nebo i ženy žijící v manželstva, v němž však jejich manžel vůči nim neplní vyživovací povinnost.
Základní předpisy pro hmotné zabezpečení takových osob jsou zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, v aktuálním znění (dále jen „zákon o životním minimu"), zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v aktuálním znění (dále jen „zákon o státní sociálna podpoře"), a zákon č. 482/ 1991 Sb., o sociální potřebnosti, v aktuálním znění (dále jen „zákon o sociálni potřebnosti").
Podle § 5 zákona o sociální potřebnosti lze poskytnout příspěvek na výživu dítěte. Tato dávka je určena sociálně potřebnému nezaopatřenému dítěti' ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem ve společné domácnosti neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, popř. vyživovací povinnost plní, ale v nižší než stanovené výši. Příspěvek na výživu se poskytuje ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem.
Podle zákona č. 209/1997 Sb., o poskytování peněžité pomoci obětem násilné trestné Činnosti, v aktuálním znění (dále jen „zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem") mohou žádat o finanční pomoc od státu oběti násilné trestné Činnosti. Tato pomoc spočívá v poskytnutí jednorázové peněžité částky určené k překlenutí zhoršené sociální situace, kterou způsobu občU trestný čin. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poučit oběť o podmínkách poskytnutí takové pomoci.
Stran situace obětí domácího násilí jsou však důležitá zejména ta ustanovení zákona o poskytnutí peněžité pomoci, která stanovují nemožnost poskytnout předmětnou pomoc v případě, že nebyl dán souhlas k trestnímu stíhán pachatele trestného činu, je-li tento souhlas podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm (srovnej ustanovení § 163 trestního řádu), anebo vzala-ii oběť takový souhlas zpět nebo neposkytla orgánům činným v trestním řazení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladí
154
nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď. Celková výše bodového ohodnocení oběti za boiest musí dosáhnout alespoň iOO bodů.3'2
Finanční pomoc je přiznávána na podkladě žádosti o poskytnutí pomoci, kterou je třeba podat u Ministerstva spravedlnosti ČR nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě způsobené trestným činem. Hodnoceno z hlediska efektivnosti je pomoc poskytovaná podle tohoto zákona však v současné době pro většinu obětí domácího násilí nedostupná. Domníváme se, že dokud nebude finanční pomoc obětem domácího násilí do zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem včleněna přímo, spadá pod jeho ustanovení jen minimální procento z celkového počtu obětí domácího násilí poškozených některým z trestných Činů v jeho rámci.313
3.8 Stručný přehled nejzásadnějších legislativních podnětů v boji proti domácímu násilí v ČR od roku 1995 do roku 2004 a zhodnocení jejich efektivnosti
Jednotná definice pojmu „domácí násilí" v českém právním řádu dosud neexistuje. Komplexní právní úprava, která by ošetřovala ochranu osob spojených mezi sebou navzájem v intimním vztahu před domácím násilím v ČR nebyla do dnešních dnů vytvořena.
Ovšem na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že by se v ČR neobjevily žádné pokusy a zrealizované kroky na cestě k legislativní úpravě domácího násilí. Za výchozí pro svůj rozbor jsme si zvolily rok 1995, kdy byl podán v ČR pravděpodobně vůbec první podnět zohledňující specifika domácího násila, který usiloval o začlenění jeho specifické úpravy do trestního zákona,
■"'Bodové ohodnocení je stanoveno na pokladě ustanovení § 2 a 3, § 7odst. 1 a příloh vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva spravedlnosti, Státního úřadu sociálního zabezpečení a Ústřední rady odborů č. 440/2001 Sb., o odškodňovaní bolesti a ztížení společenského uplatnění, v aktuálním znění.
,ü Možnost finanční pomoci zakotvenou v tomto zákoně však využívá obecně jen velmi málo oběti násilné trestné činností. Například ode dne účinnosti předmětného zákona tj. ode dne I. 1. 1998 do dne 7. 3. 2001 o ni požádalo pouze 343 poškozených. Přitom jen za období od 1. 1.2000 až do 1. 12.2000 bylo spácháno celkem 250 vražd a více než 20.000 dalších násilných trestných Činů. Důvodem tak malého zájmu ze strany občtí o predmetmi pomoc je podle mého názoru jen velmi chabá informovanost a rovněž absence poučení stran orgánů činných v trestním
____    ..řízení o tomto. Více např. Vlastní zpráva: Oběti domácího násilí nežádají odškodnění, Právo
zednc7.3.2001,str.6
155
a to formou dopisu skupiny českých právniček a dalších osob poskytujících profesionální pomoc obětem domácího násilí, navzájem sdružených pod projektem AdvoCats for Women, při proFem, o.p.s., se sídlem v Praze 2, Goraz-dova 20, ministru spravedlnosti.
Společné všem dosud navrženým legislativním podnětům v ČR potom byla jejich zaměřenost na zohlednění domácího násilí výhradně prostřednictvím trestního práva a jej ich nedostatečnost v pokrytí celé šíře problematiky ochrany společnosti před tímto jevem.
Z hlediska zkoumané efektivnosti se však domníváme, že má-li být v ČR zajištěna účinná ochrana společnosti před domácím násilím, je třeba k tomuto problému přistoupit mnohem komplexněji, než jen diskusí nad implementaci domácího násilí do trestního zákona. Způsob řešeni předmětné problematiky výhradně formou zákazu domácího násilí formulovaném v ustanoveních trestního zákona totiž toto chování samo o sobě nepotlačí a jeho oběti neochrání. K tomu, aby takové ustanovení trestního práva mělo praktický dopad a nestalo se pouhou politickou proklamaci na téma „učinili jsme závazkům plynoucím nám z mezinárodních smluv zadosť'314, je třeba doplnit jej především o legislativní zakotveni způsobu rychlého řešení akutní bytové otázky .oběti domácího násilí a dále předat dostatek relevantních informací o tomto jevu všem státním složkám podílejícím se na jeho potlačení.
STRUČNÝ PŘEHLED A VÝVOJ NEJZÁSADNĚJŠÍCH LEGISLATIVNÍCH PODNĚTŮ V ČR OD ROKU 1995 DO ROKU 20043'5
V roce 1995 byla podána pravděpodobně první žádost o změnu zákonodárství v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím prostřednictvím dopisu skupiny právniček a dalších osob poskytujících profesionální pomoc obětem domácího násilí, navzájem sdružených pod projektem AdvoCats for Women při proFem, o.p.s., se sídlem v Praze 2, Gorazdova 20 (dáte jen „AdvoCats for Women", „profem"), určenému ministrovi spravedlnosti, který v sobě obsahoval návrh rozšířit ustanovení § 215 trestního zákona na „týrání osoby svěřené a osoby blízké".
■m Seznam mezinárodních závazků ČR využitelných v boji proti domácímu násilí viz niže Příloha
č. 1 3IÍ Zpracováno s využitím poznatků získaných na Worshopu AdvoCats for Women: 4 raky práce
AdvoCats, současné právo a postavení obětí domácího násilí, konaném dne 11. 10. 2003 "    "   v prostorách Evangelické fakmryrčcrrnH), Praha 2---------------------------------------------—
156
V roce 1997 podalo svůj podnět k zákonodárné iniciativě i občanské sdružení Bílý kruh bezpečí. Tato pobídka směřovala mimo jiné i k legislativnímu zakotvení série povinností a postupu policie při jednání s oběťmi domácího násilí.316
V květnu 1998 uspořádal Senát ČR veřejné slyšení na téma domácího násilí, v rámci něhož se diskutovalo i možnosti včlenit odmítavé stanovisko k tomuto jevu do trestního zákona formou rozšíření ustanovení § 215 trestního zákona na „týrání osoby svěřené a osoby blízké".
V prosinci 2000 byl Radě vlády pro lidská práva od Sekce pro rovné příležitosti žen a mužů z podnětu specializovaných neziskových organizací, zabývajících se touto problematikou, předložen návrh na rozšíření ustanovení § 215 trestního zákona na „týrání osoby svěřené a osoby blízké". Návrh byl zamítnut s poukazem na nesystémovost takového řešení a nevhodnost doplňovat ustanovení § 215 trestního zákona o osobu blízkou.
Dne 1.1. 2002 vstoupil v platnost zákon č. 265/2001 Sb., ze dne 29. června 2001, kterým se mění zákon Č. 141/1961 Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon ě. 140/ 1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, aněkteré další zákony, jimž bylo mimo jiné novelizováno i ustanovení § 163a (dispoziční právo oběti) trestního řádu317 a § 241 (trestný čin znásilnění) trestního zákona.3"1
V únoru 2002 prošel prvním čtením v Parlamentu ČR návrh poslanců V. Holáně, J. Janečka a V. Krásy, kterým měla být rozšířena skutková podstata trestného činu týrání svěřené osoby podle ustanovení § 215 trestního zákona o „týrání osoby blízké". Tento návrh však neuspěl při jednání v ústavně-právním výboru, kam byl odkázán.319 Pozměňovací návrh, který předložila senátorka J. Seitlová k tomuto podkladu, obsahující legislativní zakotvení pojmu „domácí násilí" v ustanovení § 89 trestního zákona, jednáním v ústavně-právním výboru rovněž neprošel.320
ft Podrobněji Podnět občanského sdružení Bílý kruh bezpečí k zákonodárné iniciativě, podanýu příležitosti
Evropského dne obětí 22. února 1997 In: www.bkb.cz 7 Na základě nově včleněného § 163a odst. í písm. ď do trestního řadu není třeba souhlasu poškozeného
s trestním stíháním, jestliže je z okolností zřejmé, že tento souhlas nebyl dán, nebo byl vzat zpět v tísni
vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí a nebo podřízenosti. "Touto novelou byl dopad trestného činu znásilnění rozšířenna „dorvuceníjinéhok souložinebok jinému
obdobnému pohlavnímu styku". 'Podrobněji návrh poslanců V. Holánč, J. Janečka a V. Krásy: sněmovní tisk č. li 85,3. volební období
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 1998 - 2002 3 Podrobněji: návrh senátorky J. Seitlové a dalších: senátní tisk ě. 337,3. rUnkčni období Senátu, 2002
157
Na přelomu roku 2002 a 2003 vypracovala subkomise pro trestné činy proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti při rekodifi» kačni komisi Ministerstva spravedlností návrh nového trestného činu s označením „domácí násilí", avšak nakonec byio rekodifikačni komisí odsouhlaseno jiné konečné znění předmětného návrhu v podobě „trestný čin týrání osoby blízké nebo žijící ve společném obydlí".321
V dubnu 2003 předložila svůj návrh na zavedení trestného Činu týrání osoby žijící ve společném obydli Senátu ČR senátorka J. Seitlová. V Červnu 2003 prošel tento návrh prvním čtením v Parlamentu ČR a dále byl předán k projednání do ústavně-práv-ního a petičního výboru Parlamentu ČR.322 Dne 27. 11. 2003 prošel prošel předmětný návrh druhým čtením v Poslanecké sněmovně ČR323 a dne 10. 12. 2003 i třetím čtením. Zákonem č. 91/2004 Sb. ze dne 29. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 140/1961Sb., trestní zákon byla s účinností od 1. června 2004 do trestního zákona ustanovením § 215a vložena nová skutková podstata „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě", jenž relativně dostatečně pokrývá charakter jednání v rámci domácího násilí, přičemž za důležité z hlediska sledované efektivnosti je třeba pokládat i fakt, že tato skutková podstata nenáleží mezi trestné činy taxativně uvedené pod ustanovením § 163 trestního řádu.
Zákonem č. 283/2004 Sb. ze dne 8. dubna 2004, kterým se s účinností od 1. července 2004 mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízena soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla nově implementována povinnost orgánů Činných v trestním řízení poučit poškozené Či svědky, kterým hrozí nebezpečí v souvislosti s náhlým ocitnutím se obviněného nebo odsouzeného na svobodě, o možnosti žádat informace o tom, že obviněný byl z vazby propuštěn nebo z ní
321 Zpracováno s využitím poznatku získaných na Worshopu AdvoCats for Women: 4 roky práce
AdvoCats, současné právo a postavení obětí domácího násilí, konaném dne 11. 10. 2003 v prostorách Evangelické fakulty, Černá 9, Praha 2
322 Podrobněji: www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/018schuzys01805.htm
323 Více např. Blcchová, S.: Poslanci se pohádali o zákon o domácím násilí, pak ho pustili dál.
uprchl, či odsouzený byl propuštěn či uprchl z výkonu trestu
(ustanovení § 44a trestního řádu). Poškozenému byla dále nově vložena do rukou i možnost podat stížnost proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání (ustanoveni § 179g odst. 4 trestního řádu) a proti rozhodnutí o tom, že se podezřelý během zkušební doby osvědčil (ustanovení § 179h odst. 4 trestního řádu). Soud může rovněž nově rozhodnout na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení, a to i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody ani zčásti (ustanovení § 152a odst. 2 trestního řádu).
ZHODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI NEJZÁSADNĚJŠÍCH LEGISLATIVNÍCH PODNĚTŮ
Snahy o rozšíření ustanovení § 215 trestního zákona tak, aby pod jeho rámec spadalo i „týrání osoby blízké"
Tento způsob návrhu právní úpravy vycházel z předpokladu, že mnoho variant jednána, které můžeme označit společným pojmem domácí násilí, ačkoli vzhledem ke své intenzitě a délce trvání působí četné a velmi závažné negativní důsledky na fyzickém i psychickém zdraví oběti, není v současné době trestně postižitelných. Podle stávajících skutkových podstat uvedených v trestním zákoně totiž lze v rámci domácího násilí hodnotit vždy jen určitý izolovaný atak, který však podstatu tohoto jevu neodráží a ochranu jeho obětem nenese. Přitom nejvíce podobné je takové jednání tomu, které odráží ustanovení § 215 trestního zákona s názvem „týrání svěřené osoby". Většina uvedených (leč neúspěšných) legislativních podnětů zhodnotila, že nejjednodušeji lze cestu cílené změny provést nově včleněním „týrání osoby blízké" do tohoto ustanovení.
Osoba blízká je definována v ustanovení § 89 odst. 8 trestního zákona jako příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízká jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní. Tento návrh tedy zjednodušeně řečeno vychází z názoru, že domácí násilí se vyznačuje alaky převážně mezi osobami v příbuzenském vztahu.
159
Základni argumenty proti tomuto způsobu úpravy domácího nás z hlediska efektivnosti potom poukazují na nesystémovost takového způso řešení a na nevhodnost doplňovat ustanovení § 215 trestního zákona o odk na osobu blízkou. „Absurdnost takové právní úpravy je zřejmá, když se mí: slov „osoba blízká" doplní její definice ... (tedy, „kdo týrá osobu, jejíž új; by právem pociťoval jako újmu vlastní")/'324 Takto doplněná skutková pt stata potom nedopadá na případy týrání obétí, které jsou s pachatelem jü rr vedeny, nebo s ním žijí v poměru druh-družka, neboť podmínka újmy, kter by pachatel u takové osoby cítil jako újmu vlastní, není naplněna.
Zavedení nového trestného Činu týrání osoby žijící ve společně <iln-vaném bytě nebo domě
Tento způsob právní úpravy klade centrum své pozornosti na specifi - ■ podmínky, při nichž dochází k domácímu násilí, a dále na prostředí, hi.. -tak děje. Za rozhodující znaky nově formulované skutkové podstaty § 2 * trestního zákona „týrání osoby blízké nebo žijící ve společně obývaném í   ■ nebo domě" tak tvůrce tohoto ustanovení pokládá skutečnost, že trestná nost je páchána mezi osobami blízkými nebo žijícími na jednom místě. Tt formulací má být zaručeno, že bude postiženo i násilné jednání proti osoh které již nejsou s pachatelem ve stavu manželství, eventuelně s ním žijí ■ mou nesezdaného soužití. Jinými slovy řečeno, které nejsou vůči pack . v právním postavení osoby blízké (ustanovení § 89 odst. 8 trestního /;■. na).325
Za nedostatek této úpravy z hlediska zkoumané efektivnosti poklad;   . fakt, že ani tato nedopadá na případy týrání bývalými partnery, či na při p   -druha a družky, eventuelně osob stejného pohlaví v případě, že tyto jsou s jeny intimním vztahem, avšak nežijí spolu v daný čas na jednom mísu-Přičemž v praxi se setkáváme s takovými případy domácího násilí ponič často (např. případ týráni na právě rozvedené ženě, která je nucena ukrýwi. . před bývalým partnerem dlouhodobě v azylovém domě). Další poznáir-kterou musíme z hlediska zkoumané efektivnosti zmínit, a kterou poklad;    ■ za zásadní, je nedostatečnost výhradně tohoto, od ostatních separované trestně-právního ustanovení k docílení ochrany obětí domácího násilí. Ke ■ .-
!34Baxa, J. a Král, V.: Domácí násilí a právní možnosti jeho řešeni, 2002 íii.: http://iprav
revue/revue c!anky/domacinasi!i021015.html ri3rVíče"Ínrô"rmaĽÍ na www.psp.cz/cknih/2002ps/stenpr-ot/01 gschuz/s0)8OžJ«ffl----------_
160
Íe-li např. vyřešena možnost dočasného odloučení agresora a jeho oběti tak, aby oběť nebyla tou, co přichází o své domácí zázemí, a dále možnost faktické ochrany oběti v rámci trestního řízení, bude jejich ochota tento trestný hlásit jen mizivá.
Za pozitivní z hlediska zkoumané efektivnosti je potom třeba zmínit mimo jiné i fakt, že nová skutková podstata trestného činu týrání osoby Žijící společně obývaném bytě nebo domě nebyla, tak jak bylo původně navrhováno, včleněna pod ustanovení § 167 a § 168 trestního zákona. V praxi si dovedeme jen stěží představit efektivní pomoc obětem domácího násilí poskytovanou např. prostřednictvím neziskových organizací v případě, že by pracovníci těchto organizací byli trestně odpovědní za to, že neoznámí týrání svých dospělých klieíek.
161
4. KOMPARACE TUZEMSKÉ A ZAHRANIČNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY V OBLASTI OCHRANY SPOLEČNOSTI PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM
4.1 Právní ochrana společnosti před domácím násilím v zahraničí
Ačkoli je v mnoha zemích světa domácí násilí stále ještě považováno 2 ryze soukromou záležitost, rodinný problém, za sféru, kam stát nemá v žádné: případě zasahovat, přišla většina pokrokových států s přihlédnutím ke všei negativním aspektům a důsledkům tohoto jevu velmi brzy na to, že tento pr< blčm je třeba zásadním způsobem eliminovat.
Domácí násilí totiž vedle dalších negativních důsledku přináší i obroi skou finanční zátěž, uloženou na bedra státu. „Holandská studie došl k závěru, že v důsledku násilí mužů na ženách ročně stát nese škody přesáhl jící 200 milionů euro, švýcarská studie potom zjistila, že i následné náklad eliminující následky násilí dosahují 400 milionů švýcarských frankň."i-7
Jak již bylo řečeno výše, jednotná normativní definice domácího násil z níž by vyvěraly právní úpravy ochrany před tímto negativním společenskýi jevem v jednotlivých zemích, neexistuje. Rozdíly mezi jednotlivými deťm cemi jsou patrné jednak v míře konkretizace, jednak v jednotlivých způsc bech chování, které je za násilí považováno (více kapitola 2.!).
I když v dnešní době již existuje k předmětné problematice řada renomc váných odborných studií, výzkumů a poznatků, které v mnoha zemích zapříčinily doslova revoluci v legislativě, stále ještě nelze v boji proti domácímu násilí určit jediný nejvhodnější postup za ten zásadní a správný lék, jež by bylo možno univerzálně aplikovat, I když, nabízí se provokativní otázka, jestli je vůbec možné takové jediné univerzální řešení nalézt. Já se domnívám, že nikoli. Vždy je totiž nutno vycházet z odlišnosti právních systémů v různých zemích, rozdílné úrovně právní kultury a právního vědomí, rozvoje spoleČ-   _
m Tuto kapitolu jsem publikovala v neaktualizované a zkrácené podobě v Vonková, J. a Huňková, M.: Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, první vydání, Praha, proFcrn, 2004
ni Více napr. Korf, D.; Economic Costs of Domestic Violence against Women, 1 -st edition* Utrecht,! 997
162
nosti obecně atd. To, co v některém státě může znamenat zásadní pomoc obětem domácího násilí, se ve státě druhém míjí účinkem.
Základní východisko všech právních úprav potlačujících domácí násilí však nalezneme vždy v jediné všem společné tezi, a to v odsouzení předmětného jevu jako společensky nežádoucího společně s proklamací nutnosti intervence státu do soukromí jednotlivců v těchto případech.
Jak zvýše řečeného vyplývá, v jednotlivých státech se i přes unifikační tendence nadnárodních institucí328 razí k násilí páchanému v soukromí rozdílné právní přístupy.
Některé země tak Šly cestou zvláštního zákona na ochranu intimních vztahů před násilím, v jiných zemích se prosadila cesta odlišná, např. formou dílčí úpravy roztroušené ve více zákonech.
Např. J. Radford329 děli státy podle odlišnosti přístupů k násilí na ženách takto:
A)       Skupina států, která tento problém nezohledňuje v právním řádu: mezi něž patří např. Albánie, Bulharsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Moldávie, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovinsko atd.
B)       Skupina států se specielní legislativou: mezi něž patří např. Kypr, Irsko.
C)       Skupina států kombinující právní i mimoprávní přístupy k řešení problému: mezi něž patří např. Francie, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Německo, Rakousko.
Na tomto místě bych se ráda zamyslela nad predmetnú problematikou intenzivněji a přístupy jednotlivých států k předmětnému problému zkonkretizuji ještě více a jednotlivé státy rozdělím podle toho, jestli:
1. upravily ochranu před domácím násilím samostatným zákonem: např. JAR, Turecko, Severní Irsko, Kypr;
8 Nahlédni např. Hospodářský a sociálni výbor OSN: Rámcový model pro legislativu postihující
domácí násilí, dokument E/CN, číslo 4/1996 '' Radford, J.: Violence Against Women: Comparative Legal Study of The Situation in Council of
Europe Member States, Strasbourg, 19 August 1998, Doc. EG (98) 1 prov., Documentation of
the CEDAW In: Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právni aspekty .....domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str.
170
163
2.         upravily ochranu před domácím násilím samostatným zákonem složeným z dílčích novel zákona policejního, exekučního občanského, ústavního atd.: např. Německo, Rakousko;
3.         upravily ochranu před domácím násilím v trestním zákoně-např. Holandsko, Slovensko, Švédsko, Česká republika;
4.        poskytují ochranu před domácím násilím podle obecných zákonů (civilních i trestních): např. Slovensko, Velká Británie;
5.         právní ochrana před domácím násilím není v právních normách vůbec zohledněna: např. Albánie.
Podle pramenů, které jsem měla při svém bádání k dispozici, probíhá ochrana před domácím násilím cestou:
A)       policejní intervence,
B)       obČansko-právních institutů,
C)       trestně-právních institutů.
4.1.1 Policejní intervence
Rozdílnost přístupu policie v jednotlivých zemích spočívá zejména v rozložení akcentu buď směrem k posílení represivní složky nebo naopak k posílení ochrany oběti.
Policejní intervence v rámci ochrany před domácim násilím z hlediska efektivnosti je snad nejlépe a nejpromyšleněji uplatňována v Rakousku podle ustanovení § 38a odst. 1 Zákona o bezpečnostní policii - SPG, BGBL ě. 566/ 1991 ve znění BGBL I č. 146/1999 (dále jen „zákon o bezpečnostní policii"). Tento zákon byl novelizován v souladu s požadavky „Spolkového zákona na ochranu před domácím násilím" - GeSchG, Spolková sbírka zákonů 759. ročník 1996, vydaný dne 30. prosince 1996 (dále jen „spolkový zákon na uchia-nu před domácím násilím"), který vstoupil v účinnost v roce 1997.
Při ohrožení života a zdraví jsou orgány veřejných bezpečnostních služeb zmocněny vykázat osobu, od níž nebezpečí vychází, z bytu a jeho bezprostředního okolí na dobu 10 dnů a odebrat jí klíče od bytu. V případě, že ohrožená osoba podá u civilního soudu návrh na předběžné opatření, múze být délka vykázání prodloužena o maximálně dalších deset dnů. Policisté jsou povinni sepsat dokumentaci, ohlásit případ intervenčnímu místu, sociálnímu úřadu pro mládež, kontrolovat dodržování zákazu vstupu a zpravidla předat státnímu zástupci trestní oznámení. Policie je rovněž povinna oběť o vŠcľIj právních možnostech její ochrany poučit. Nedodržování zákazu vstupu je kia-
164
dílkováno jako správní přestupek. Rakouské policejní orgány mají v zákoně nríino stanovenou povinnost snížit nebezpečí oběti násilí.330
jako stěžejní pro policejní zásah bylo stanoveno kriterium nezbytnosti .! nřiměřenosti (§ 38a odst. 2 zákona o bezpečnostní policii). Použití oprávně-ní'poIicie k vykázání agresora z bytu a vydání zákazu vstupuje potom nezbytno až když méně zasahující opatření (např. jednoduché urovnání sporu) ne-[siui dostatečně schopna plnit roli státu, avšak není-li nutno přistoupit k ještě závažnějším zásahům (např. k vazbě atd.).
Rozhodnutí o policejním opatření směřující k vykázání násilníka a zákazu ;0|:o vstupuje na vůli násilím dotčené oběti zcela nezávislé a musí být provedeno i proti její vůli.
Role a funkce takového způsobu policejní intervence spočívá zejména v přechodném přerušení násilného vztahu a ve vytvoření relativně bezpečného prostoru, v jehož rámci si může násilím vyčerpaná oběť nejen odpočinout, ale i srovnat životní priority v konfrontaci s novými informacemi, které se o násilném vztahu dozvěděla, a posoudit, má-ii reálnou možnost žít svůj život jinak. Tato bezpečná zóna je vytvořena vždy v bytě oběti, na který je zvyklá. Současně policie svým zásahem a vydáním opatření dává jasný signál násilníkovi, že jeho jednání je pro společnost nepřijatelné, a ten, kdo nese za násilí plnou odpovědnost, je právě on. Z praktické zkušenosti vyplynulo, že zůsta-ne-li žena po vykázání agresora z bytu sama bez znalosti svých možností a alternativ svého života, převládnou u ní strach a dále i všechny ostatní důvo-LJv. které jí nutí setrvávat s násilníkem. Rakouští legislativci proto do ustanovení § 56 zákona o bezpečnostní policii včlenili bezpečnostním orgánům povolení předávat osobní údaje a data násilím ohrožených osob příslušným zařízením na ochranu obětí, která sama oběť násilí následně zkontaktují a nabídnou jí pomoc. V neposlední řadě rakouská policie svým postupem pod-
' Více např. Dearing, A.: Rakouský zákon o domácím násilí ajelio realizace In: Domácí násilí-staré problémy, nová řešení? Sborník příspěvků z konference pořádané organizacemi Friedrich-Ebcrt-Stifung, proFem a Rosa dne 26. listopadu 2001 v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydání, Praha, Friedrich-Ebert-Stifung, 2002, str. 20 a násl.
165
póruje návaznou intervenci ostatních subjektů zainteresovaných na procesu ochrany společnosti před domácím násilím zainteresovaných subjektů.331
Podle statistik Spolkového ministerstva vnitra byla od 1.5.1997 do 31. 12 2000 shromažďována Čísla o aplikaci spolkového zákona na ochranu před domácím násilím;332
Rok
1997
1998
1999
Počet vykázání a zákazů podle zákona o bezpeč-nostni policii
1449
Počet správních trestů za uložené přestupky
2673
3076
2000
3354
138
Zrušeni
Počet ostatních zásahů při násilí v rodině
252
301
430
106
123
Nejsou údaje
Nejsou údaje
Nejsou údaj
Nejsou úda
Nejsou úda
7638
Praxe prokázala333, že překážkou pro aplikaci ustanovení o vykázání č zákazu návratu z hlediska efektivnosti jsou především vysoké náklady,, kk-r. tato opatření představují. Vykázání zbytu totiž musí policie velmi obsáhli zadokumentovat a tak volí mnohdy raději tzv. urovnání sporů podle § 26 ?i koná o bezpečnostní policii. Jak demonstruje výše uvedená tabulka, přestup ky proti vykázání z bytu nejsou nikterak dramaticky četné, což z hlediska cfck tivnosti poukazuje na fakt, že násilníci mají před takovým opatřením respekt
Ve Velké Británii má policie při řešení případů domácího násilí stejné pravomoc jako v případě jiných deliktů (Zákon o deliktech proti osobě z roku 1861, PoSicejrs a trestní zákon o svědcích z roku 1984). Mezi povinnosti policie patří mimo jiné reagovat co nejrychleji na volání o pomoc, zajistit bezpečnost ženy a dětí, zalknou
!il Více např. Dearing, A.: Rakouský zákon o domácím násilí a jeho realizace liv. Domácí nás. problémy, nová řešeni? Sborník příspěvků z konference pořádané organizacemi Fricdrich-Eber proFem a Rosa dne 26. listopadu 200! v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydání, Praha, 1 Ebert-Stifung, 2002, sir. 20; Neue Gesetze. Verein Aktionsgemeinschaft der autonomen österre Frauenhäuser, Vídeň, 1997; 10 Punkte Programm gegen Gewall an Frauen. Verein Aktionsgem der automen österreichen Frauenhäuser, Vídeň, 1996; vvww.bmu.gv.at/f famílie und rechi
gcwaltschutzgesetz.btm
532 Fröschl, E.: Vývoj spolkového zákona na ochranu proti násilí v rodině a jeho vliv na osoby j násilím In: Domáci násilí - staré problémy, nová řešení? Sborník příspěvků z konference ] organizacemi Friedrich-Ebert-Stifung, proFem a Rosa dne 26. listopadu 2001 v Praze v.pi Parlamentu ČR, první vydání, Praha, Fricdrich-Ebert-Stintng, 2002, str. 16
»■' Pfvimhnftj; ~p» wumi hmii^7iit/f famajp^4h<iťechí/gfitiľt7p/jjf-iv!iIťa-hutvaesCtV.htm________
->uir :ľ..Ti dnd
íha
ví'/
u/ei
JJ.T
166
muže, je-li k tomu důvod, zajistit lékařské ošetření, odkázat ženu na bezpečný azyl, informovat oběť o propuštěni obviněného z vazby, uchovávat záznamy všech incidentů. Případy domácího násilí vyšetřují specializovaní policisté. Pachatel může být preventivně zatčen rovněž proto, aby se zabránilo dalším možným útokům na ženu či Jité. Většina policejních siožek má dány pro svůj postup přesné interní směrnice, ■jere stanoví, jak v daném případě reagovat (a kde je mimo jiné např. i stanoveno, že pachatel domácího násilí musí být držen v jiném pokoji, pakliže je vyslýchána oběť apod.)"4
V Holandsku působí na každém policejním okrsku jeden specialista na domácí násilí. Pokud si oběť vyžádá přítomnost policistky, je policie povinována snahou vyhovět jí. Policie přijímá všechna trestní oznámena, která zadokumentuje a nadále uchovává. Současně s přijetím oznámení o domácím ná-■,i!i nabídne policie oběti vždy kontakt na pomáhající organizace. Policisté j-iou oprávněni vstupovat do bytu, pokud k tomu dá ten, kdo policii volá, sou-likis. Každý řadový policista musí vědět, jak v případech domácího násilí postupovat.3"
Královská policie Severního Irska se zavazuje poskytovat zevrubné služby obětem domácího násilí. Případy domácího násilí řeší důstojníci pro do-m;'icí násilí (pilotní projekt) podle policejních směrnic. Policisté mají oprávnění násilného člena rodiny zatknout a zahájit proti němu trestní řízení. Jejich pravomoci v těchto případech jsou přesně stanoveny.336
V Jihoafrické republice má oběť podle zákona o domácím násilí z roku 195)8 právo žádat policii o asistenci na ochranu svou a svých dětí. Konkrétně muže oběť domácího násilí požádat policii o doprovod např. do azyiového Jnrnu, či na jakékoli jiné bezpečné místo. Potřebuje-li oběť domácího násilí nübo její děti lékařské ošetření, má právo žádat o pomoc policie k dosažení jeho poskytnutí (např. formou odvozu do nemocnice). Oběť domácího násilí muže rovněž žádat, aby policie nesdělovala její adresu pachateli. Policie je dďle povinna oběť informovat o tom, jakým způsobem může může nárokovat ochranu prostřednictvím ochranného opatření.337
Mi Více např. Platné právní normy- Velká Británie (Bílý kruh bezepeči) in.: Domácínásili-přístup k řešení
problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh
bezpečí, o.s., 2002, str. 17-25 "^ Více např. Platné právní normy • Nizozemí In.: Domácí násilí -přístup k řešeni problému ve vybraných
evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str.
43 a nasi. ■'" Více např. Protection from Domestic Violence, A Guide to the new law, (The Office of the minister of
equality and Law Reform), 1 -st edition, Dun Aimhirgin, 1996 ''" Více např. Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí,
první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 177 a nasi.
167
4.1.2 ObČansko-právní instituty
Cestou obČansko-právních institutů v podobě předběžných opatření omezit pachatele na nějakém právu (konání, nekonání apod.) a zároveň tímto na druhé straně chránit oběť domácího násiií.
O předběžných opatřeních rozhoduje vždy občanský soud na návrh o! a jejich nedodržováni je sankcionováno. Role předběžných opatření spoč především v prevenci před pokračováním sledu násilných ataků, přeruš spirálu násilí a zároveň varuje pachatele před pokračováním. Rakouský in tut „vykázání" a irský institut „předběžného výjimečného opatření" apod. v poskytují í přímou bezprostřední ochranu oběti, neboť násilníkovi naři; opustit na stanovenou dobu byt, kde se nachází oběť, bez ohledu na to, ji mu k bytu svědčí právo (tedy bez ohledu na to, jestli je nájemcem, vlastník či např. jen návštěvníkem předmětného bytu).
V Rakouskou může občanský soud, oddělení pro věci rodinné, v soul; s ustanovením § 382b „Exekučního zákona" - EO - RGBL č. 79/1896 znění BGBL 1 č. 147/1999 (dále jen „exekuční zákon") na žádost oběti nar pachateli předběžným opatřením opuštění bytu a jeho bezprostředního ok zakázat návrat do bytu a jeho bezprostředního okolí, zakázat pobyt přesně určených místech a vyslovit omezení „nesetkávat se a nenava* vat kontakt" s obětí. Tato předběžná opatření ptati tři měsíce, avšak mol být prodloužena, pokud je ke konci tříměsíční lhůty předložena žádost o r vod nebo o vystěhování v případě nemanželského svazku. Maximální dt trvání předběžného opatření v těchto případech potom koresponduje s dot trvání uvedených soudních řízení. Jsou-lí násilím postiženy i děti, může návrh na vydání předběžného opatření iniciován ze strany sociálního úří pro mladistvé. Toto předběžné opatření většinou chronologicky navazuje policejní institut vykázání. Byl-li podán zákaz vstupu, musí bezpečnostní ] licie předat svou dokumentaci předmětnému občanskému soudu. Soud m naopak své rozhodnutí bezprostředně oznámit policejnímu orgánu.53"
V Severním Irsku se v souladu s ustanoveními zákona o domácím nás který nabyl účinnosti dne 1. března 1996, může osoba poškozená nebo oh zená domácím násilím u soudu domáhat vydání:
•         bezpečnostního opatření, které spočívá v zákazu použití ná
nebo výhrůžek násilím. Pokud násilník bydlí odděleně od oběti
Více např. Neue Gesetze. Verein Aktionsgemeiiischaft der autonomen österreichKc Frauenhäuser, Vídeň,_1997__________________________
168
vysloven zákaz sledování a přiblížení se k domu. Tento zákaz může být vysloven až na dobu pěti íet;
výjimečného opatření vykázání násilníka z domu nebo bytu. Toto opatřeni může být vydáno až na dobu tří let; předběžného výjimečného opatření, kterým soud násilníkovi přikazuje opustit byt nebo dům s okamžitou platností; ochranného opatření, které má podobné účinky jako opatření bezpečnostní.
ľorušení těchto opatřeni je hodnoceno jako trestný čin.B9 Na Slovensku byla v poslední novele občanského soudního řádu (zákonem č- 421/2002 Z.z. súčinnosti předmětných ustanovení o předběžných op.ufemch od 1. 1. 2003) rozšířena paleta dosavadních předběžných opatření o institut dočasného zákazu vstupu do bytu nebo domu osobě podezřelé / násilí proti blízké nebo svěřené osobě. Dále u domů nebo bytů, které jsou ve společném jmění manželů, a u společného nájmu bytu manželi, lze manželovi, který' činí společné soužití druhým nesnesitelným, omezit užívací právo k domu nebo bytu nebo ho zcela z užívání vyloučit.
Rozvedenému manželovi, který zavdal příčinu k rozvodu násilným jednáním, nemá poškozený manžel povinnost zabezpečit náhradní byt nebo ubytování (novela občanského zákoníku zákonem Č. 526/2002 Z.z. s účinností od í. 1.2003). Soud jedná v těchto případech vždy na návrh oběti domácího násilí.
Slovenský občanský soudní řád na rozdíl od úpravy české zakotvil i lhůtu pro projednání odvolání proti předběžnému opatření, která smí trvat nejdéle 30 dnů od podání odvolání, eventuelně od odstranění jeho vad.
Zákon pro zlepšeni občansko-právní ochrany v případe násilných Činů a omezování osobní svobody a zároveň i usnadnění přenechání bytu manželů při rozluce byl v Německu přijat v roce 2002 (dále jen „zákon o ochraně před násilím"). Podle tohoto zákona může soud na návrh poškozené osoby na omezenou dobu uložit agresorovi, aby nevstupoval do bytu poškozené osoby, ne-pobýval v určitém okruhu okolí bytu, nevyhledával jiná místa, na kterých se poškozená osoba pravidelně zdržuje, nenavazoval kontakt s poškozenou osobou za použití telekomunikačních prostředků a neosnoval s ní žádná setkání.
!' We např.: Zákon o domácím násilí v Irsku In.: Domácí násilí - přísiup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydáni, Praha, Bílý kruh l.vzpečí, O.S., 2002. str. 113; Protection from Domestic Violence, A Guide to the new law, 0 he Office ofthe minister of Equality and Law Reform), I -st edition. Dun Aimhirgin, 1996
169
Dále může poškozená osoba, která žila v době činu s násilníkem ve společní domácnosti, požadovat, aby jí byl byt dočasně přenechán k výlučném; užívání, jestliže je nutné, aby se zamezilo nespravedlivému, krutému 2a cházení a je-li ohroženo blaho dštěte žijícího v rodině.340 Mařeni rozhod nutí soudu má za následek trestní odpovědnost rušitele.
Za zmínku stran ustanovení tohoto zákona stojí zejména fakí, že ochrany opatření omezující pachatele, Sze na jeho základě uložit už při pouhé výbrůž ce na životě, zdraví či omezováním osobní svobody. Zákon na ochranu pře< násilím nelze aplikovat na ochranu dětí přimo vystavených násilí a na ochra nu osob v poručnickém vztahu.
Z hlediska efektivnosti pokládám za důležité zdůraznit, že rovněž němec ký model přístupu k řešení problému domácího násilí se vyznačuje zejméni komplexností řešení, multidisciplinárním přístupem, koordínovaností změi a spoluprácí všech zúčastněných subjektů.341 Spolkový vzorový koordinačn projekt pracující pod názvem Berlínský intervenční projekt je potom prová zen po celou dobu své existence vědecky.342
V Jihoafrické republice jsou předběžná opatření podle „Zákona o domá cim násilí" č. 118 z roku 1998 vydávána tzv. nižšími soudy (Magistrate Courts na žádost osoby poškozené násilím, a to i po jednorázovém násilném atakt nebo již po hrozbě násiíím. Násilník má vždy možnost k opatření se vyjádřit NeuěinHi tak ve stanovené lhůtě, může mu soud uložit zákaz: páchat jakýko li druh domácího násilí, vstoupit do společné domácností, je-li to v nejlepšín zájmu oběti nebo dětí, vstoupit do konkrétně vymezené části společné do' mácnosti, vstoupit na pracoviště oběti, event, zakázat jiná specifikovaní jednání. V případě nedodržování předběžných opatřeni se pachatel dopoušt trestného činu.343
10 Návrhy a veškeré další výsledky vypracované v Německu v rámci intervenčního projektu pio domácímu násiii včetně vzorových formulářů na žádost o občanskoprávní opatření v rámi ochrany před domácím násilím lze ziskat zdarma na tel. čisle 0049(180)-5329329
" Vice např. Uligcns, G.; institucionální reakce na domácí násilí ve Spolkové republice Němcck In: Domácí násilí - staré problémy, nová řešení? Sbornik příspěvků z konference pořádán organizacemi Friedrieh-EberUStiťung, proFem a Rosa dne 26. listopadu 2001 v Pra? v prostorách Parlamentu ČR. prvni vydáni, Praha, Fricdrich-Ebcrt-Siifung, 2002, str. 46
nás!. 42 Zprávu o provedeném výzkumu týkající se tohoto projektu lze shlédnout na www.wibib.uos.il 't? Více např.: Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologické a právní aspekt
domácího násilí, první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 17
170
V Turecku se v souladu s ustanoveními Zákona o ochraně rodiny (č. zákona 4320), který by! přijat dne 14.1.1999, může postižená manželka nebo iinv člen rodiny prostřednictvím prokuratury obrátit na civilní soud, který žalované osobě zakáže vyhrožovat nebo zastrašovat druhého manžela nebo daišiho člena rodiny ve společné domácnosti. Dále, pokud byl násilník vykázán ze společné domácnosti, která byla předána druhému manželovi, nesmí se k ní přibližovat, nesmí působit Škodu na věcech druhého manžela, dětí nebo íirtých členů domácnosti, nesmí nedovolenými prostředky napadat druhého manžela, děti nebo členy domácnosti. Vlastní-Ii žalovaná osoba zbraň, musí ji předat příslušnému státnímu orgánu. Nesmí také používat ve společných prostorách alkohol nebo drogy, eventuelně po požití alkoholu nebo drog nesmí do společných prostor vstupovat. Z hlediska efektivnosti však dlužno podotknout, že turecký zákon plní v praxi bohužel spíše roli jakési proklamace, jak by mělo být postupováno v ideálním případě.
Ve Velké Británii lze v souladu s ustanoveními Zákona o právu rodinném z roku 1996 vydat zákaz obtěžování a soudní příkaz, týkající' se užívacích práv k bytu, jehož obsahem mohou být ustanovení, týkající se vystěhování násilníka z předmětného bytu. Podle aktuálního znění Zákona o dětech z roku 1989 lze vydat soudní příkaz k opuštění domu ve prospěch ochrany dítěte. Porušení trestního zákazu či příkazu je trestným činem, za který je možno uložit trest odnětí svobody ve výši až pěti let, což znamená, že patří mezi skupinu trestných činů odůvodňujících zatčení pachatele.344
4.1.3 Trestně-právní instituty
Centrum pozornosti při zkoumání oblasti efektivnosti trestně-právních ustanovení leží zejména v uchopení hmotněprávní otázky kriminalizace domácího násilí a dále v nalezení procesněprávních institutů jednání a postupu při trestním řízení. Vzhledem k obrovské šíři obsahu, kterou toto téma pokrývá, uvedu na tomto místě zejména anotaci základních, případně nejdůležitějších či nejzajímavějších, trestněprávních institutů, takových, které by mohly sloužit jako odrazový můstek inspirace českým zákonodárcům.345
3+1 Více např.: Platné právní normy - Velká Británie In: Domácí násilí - přístup k řešení problému ve
vybraných evropských zemích. Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí,
O.S., 2002, str. 17 a nasi. M1 Domnívám se, že této problematice byla dosud věnována v ČR největší pozornost, a proto na toto
terna je již přístupno dostatek informací- Více např.: Domácí násilí - přístup k řešení problému ve -----vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, prvni vydání, Praha, Bílý kruh bezpečí,
o. f., 2002; Domácí násilí - staré problémy, nová řešeni? Sbornik příspěvků z konference pořádané
171
V zahraničních trestněprávních úpravách nalézáme tyto modely přístup
k domácímu násilí:
•          Domácí násilí má samostatně definovanou skutkovou podstaťi
a tedy je ze zákona trestné např. v Irsku a na Slovensku.
•          Jednaní, která naplňují skutkovou podstatu některého z trestnýc' Činů, spáchaná pod společným jmenovatelem domácího násilí r osobách blízkých, jsou trestná podle různých skutkových podst;--trestního zákona té které země např. v Rakousku, Německu, Velk.-Británii. Avšak orgány činné v trestním řízení postupují podlí-specifických procesních pravidel s ohledem na charakter případu jako domácího násilí (např. vyšetřování vede zvláštní týr
apod.).
•            Jednání, která naplňují skutkovou podstatu některého z trestnýc činů, spáchaná pod společným jmenovatelem domácího násilí n ■ osobách blízkých, jsou sankcionována s ohledem na svůj charakter vyšší trestní sazbou, jako je tomu např. v Holandsku. Jakjiž bylo uvedeno výše, mnohé země doplňuji specifické ochrann občansko-právní instituty rovněž trestněprávní ochranou spočíva jící v kriminalizaci  maření uložených předběžných opatřeni Jedná se např. o Irsko, Jihoafrickou republiku, Turecko, Rakouskc
Německo atd.
V některých zemích např. v Německu může oběť domácího násil-v trestním procesu vystupovat jako tzv. vedlejší žalobce, což m za důsledek, že oběť svá procesní práva může uplatnit zcela nezá visle na státním zastupitelství. Vedlejší žalobu připouští soud n návrh oběti.
•          Ve Velké Británii je možné zahájit a vést trestní stíhání bez přítomnosti svědků. Takový postup je však v praxi volen bohuže pouze ojediněle. Stejně tak výjimečně bývá připuštěna možnos podání výhradně písemného svědectví.
•          Některé státy zformulovaly nové skutkové podstaty, které postihují některou z forem domácího násilí. Holandský trestní zákoi. obsahuje oproti jiným právním úpravám nezvyklou skutkovou pod
organizacemi Friedrich-Ebert-Stifung, proFcm a Rosa dne 26. listopadu 2001 v Praze v prostorác Parlamentu ČR, prviii vydání, Praha, Friedrich-Ebert-Slifung, 2002; Martinková, M. a Macháčkovi R.: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, institutpr kriminológii a sociální prevenci, 2001; www.mvcr.cz; Radford, J.: Violence Against WotttGí Comparative Legal Study of The Situation in Council of Europe Member States, I- sičáitioi Strasbourg, CEDAW.4'«K apod_______________________________________________
statu trestného Činu „slídění". Toho se dopouští ten, „kdo záměrně, svévolně a opakovaně sleduje druhou osobu, a tím tomu, kdo je sledován, působí emoční utrpení nebo v něm vzbuzuje strach z násilného útoku".V novele švédského trestního zákona z roku 1998 zase lze nalézt skutkovou podstatu trestného činu „hrubé porušování integrity ženy".
4,2 Komparativní podněty pro českou legislativu
Neexistuje jediný univerzální recept na vyřešení problému existence do-rriácího násilí ve společnosti. Jakjiž bylo uvedeno výše, v jednotlivých státech jsou prosazovány k ochraně před domácím násilím různé právní přístupy. Podle dostupných pramenů, které jsem měla při tvorbě této práce k dispozici, probíhá legislativní ochrana před domácím násilím v zahraničí cestou policejní intervence, občansko-právních institutů a trestně-právních institutů. Za zásadní z hlediska zhodnocení efektivnosti v tomto kontextu pokládám zdůraznění a vyzdvižení nikoli některé konkrétní zahraniční právní úpravy či institutu, ale zkušenosti učiněné ve všech státech, které ve snaze "potlačit tento negativní jev zaznamenaly pozitivní výsledek. Jedná se o zkušenost nutnosti multidisciplinárního, koordinovaného, komplexního, reflexi skutečných potřeb jeho obětí zahrnujícího přístupu k řešení.346
Jako příklad nejrevolučnějšího průlomu v ochraně před domácím násilím může sloužit rakouský spolkový zákon na ochranu před domácím násilím, který vstoupil v účinnost v roce 1997, v návaznosti na nějž byla novelizována celá řada zákonů, mezi nimi zejména zákon o bezpečnostní policii a exekuční zákon. Tento zákon totiž znamenal definitivní zvrat v nahlížení na střet práva soukromého a veřejného, když zakotvil možnost vykázat násilníka na čas z bytu, k němuž mu svědci nějaké právo (vlastnické, nájemní apod.). Inspirací pro rakouské změny byl angloamerický vzor.347
Celá reforma přístupu rakouské společnosti k domácímu násilí se potom sestávala z těchto dílčích bodů: reforma oprávnění policie spočívající ve vytvoření nových institutu pro dočasné vykázání násilníka z bytu a nařízení mu
146 Příkladem takového přístupu je např. Berlínský intervenční projekt - informace hledej na
wwwbigberlin.org -' Jedná se konkrétné o Duluth Abuse Intervention Projeet /Minnesota/ In: Bundesministerin fiir ~'~1 Fi^iůnangelegcnheitcn- Bundeskanzleramt: Test the West. Geschleehterdemokratie und Gewalt,
Wien, 1993
173
zákazu vstupu; rozšířeni předběžného opatřeni soudu, které chronologi navazuje na institut „vykázání", může být však navrhováno i bez této va; vytvoření íntervenčních misí, která musí být informována o zásahu pol a která na základě této informace navážou sama kontakt s násilím postiže osobou s nabídkou pomoci; zřízení poradního orgánu pro zásadní otázky j vence proti násilí při spolkovém ministerstvu vnitra, který působí jednak j jakýsi dohlížitel nad spoluprací jednotlivých složek a dále jako hybatel po] čování reformy; projekty pro práci s násilníky, jejichž cílem je přimět nási ka k převzetí odpovědnosti za své chování a dovést jej k tomu, aby se na zacházet s ženami bez násilného aspektu; zlepšení právního postaveni n rantek tak, že oběti domácího násilí získaly privilegovaný přístup na trh i ce; organizační změny v oblasti správy na úseku bezpečnosti spočívající jména v tom, že bezpečnostní složky nyní shromažďují již existující inform o násilníkovi, které pravidelně aktualizují, a vzdělávání a zvyšování kvalif ce dotčených správních orgánů a policie, které se v první řadě zaměřuje odbourání předsudků a stereotypních myšlenkových pochodů ohledně do, čího násilí.
Základní filosofií pro tuto právní úpravu představuje teze, že nikoli oí ale pachatel má nést důsledky domácího násilí.348
Rovněž Slovensko na rozdíl od ČR přistoupilo k úpravě eliminace doi čího násilí komplexním způsobem.
Zásadní průlom v právní úpravě ochrany před domácím násilím v SR z menala již novela trestního zákona provedená zákonem č. 183/1999 Z.z., účí ke dni 1. 9. 1999, kterou byla skutková podstata ustanovení § 215 trestn zákona „týrání svěřené osoby" rozšířena i na „týrání osoby blízké". Tato n> podoba ustanovení § 215 trestního zákona obsahovala mnoho pozitiv, av jako základní negativum se posléze ukázal fakt, že toto ustanovení nedopa lo na všechny domácí tyrany. Zákonem č. 422/2002 Z.z., který je účinný 1. 9. 2002, bylo proto ustanovení § 215 trestního zákona dále novelizov, tak, aby bylo schopno lépe postihovat téměř veškerou škálu chování spad čího do společného rámce domácího násilí. Ruku v ruce se změnou ustano ní § 215 trestního zákona šla proměna definice „osoby blízké" podle ústa vení § 89 odst. 7 trestního zákona, kterou se okruh těchto osob rozšířil o bý\
" Více např. Frosch!, E.: Vývoj spolkového zákona »a ochranu proti násilí v rodině a jeho vl osoby postižené násilím In: Domácí násilí - staré problémy, nová řešení? Sborník přispi /. konference pořádané organizacemi Fricdrich-Ebert-Stiíung, proFem a Rosa dne 26 Listo 2001 v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydáni, Praba,-i:riedrien-Ebert-£tifung,"2 str. 11 a nasi., .aid....            _________
174
^jiiv blízké, druhy, nevlastní děti a osoby, které žily či žijí ve společné do-šenosti. Podle ustanovení § 89 odst. 23 trestního zákona lze navíc uložit 1L'haíeIi tzv. přiměřené opatření Či povinnost, které může spočívat mimo jiné ; /ukážu přiblížit se k poškozenému na vzdálenost menší než 5 metrů a zdrtit se v blízkosti jeho obydlí.
pale bylo novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 422/2002 Z.z. účinností od 1. 10. 2002 změnou ustanovení §163a trestního řádu sňato heiler obětí domácího násilí bez dalšího její dispoziční právo, neboť na zá~ atiě tohoto ustanovení již v případech trestných činů násilí proti skupině -yuitelstva a proti jednotlivci, ublížení na zdraví, omezování osobní švábova wdírání, znásilnění nebude k trestnímu stíhání toho, kdo byl v čase spá-úiií trestného činu ve vztahu k poškozenému manželem či druhem, třeba uihlasu poškozeného.
Trestněprávní instituty určené k ochraně oběti před domácím násilím byly j Slovensku koncepčně doplněny rovněž instituty občanskoprávními.349 !melou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 526/2002 Z.z. byla /ákončna premisa, že násilný manžel nemá nárok na poskytnutí náhradního vln v případě rozhodování o zrušení práva společného nájmu bytu manžely určení jeho výhradního nájemce. Novelou občanského soudního řádu prodlenou zákonem č. 424/2002 Z.z. by! dále výslovně ustanoven nový druh Fedběžného opatření, na jehož základě lze násilníku dočasně zakázat vstu-ov at do bytu, ve kterém žije osoba blízká nebo osoba, která se nachází v jeho vcliově či péči. Jako předpoklad pro uložení tohoto druhu předběžného opat-:ní přitom stačí již důvodné podezření z násilí.
S A už bylo uvedeno výše, za zásadní v tomto kontextu pokládám zkuše-0-.I. že všechny shora jmenované státy, ačkoli se jejich konkrétní způsoby cliMiiy společnosti před domácím násilím vyjádřené v zákonech odlišují, íijaly za svou stěžejní myšlenku, že za domácí násilí je odpovědný násil-ík. Dále stanovily, že nikoli oběť domácího násilí, ale domácí násilník lá nést negativní společenský dopad. Stát má povinnost v takových přípa-ech spirálu domácího násilí přerušit a poskytnout obětí svoji pomocnou ruku.
'Vílí; např. Správa PZ lví V SR o bezpečnostnej situácii v SR In.: Magurová, Z. aFarkašová, K.: Dôvodová správa k novele zákona - všeobecná časť, Aliancia žien Slovenska, 2001; Magurová, / Právne aspekty násilia páchaného na ženách in.: Piata žena, Aspekty násilia páchaného na zunách (Aspeki), první vydání, Bratislava, 2001, str. 91 -100; Magurová, Z.: Domáce násilie, nepublikovaný rozbor, Bratislava, Ustav štátu a práva SA, 2001, str. 4 a nási.
175
MODEL ŘEŠENÍ KONKRÉTNÍHO PŘÍPADU PODLE RAKOUSKÉHO SPOLKOVÉHO ZÁKONA NA OCHRANU PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM V PRAXI JAKO PŘÍKLAD EFEKTIVNÍHO POSTUPU ELIMINUJÍCÍHO DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Na počátku všeho stálo rozhodnutí týrané ženy či třetí osoby, která o týrá ní věděla, obrátit se o pomoc na policii.
Policie buď přijela do bytu, kam byla zavolána, Či oběť sama přišla m policejní služebnu. Na základě odhadu (tedy pouhé prognózy) stupně nebez peci potom policie sdělila násilníkovi (osobě od níž nebezpečí pro jiné vychá zí), že nesmí po určitou dobu až do vydání dalšího opatření vstoupit do bytu kde bývá ohrožená osoba. Zákaz vstupu se vztahoval rovněž,na bezprostředn okolí předmětného bytu, přičemž násilník byl policisty podrobně instruován co se pojmem „bezprostřední okolí" rozumí. Policisté též odebrali násilníki klíče od bytu. Kdyby násilník vydanému zákazu neuposlechl, by! by stíhái pro přestupek, po opakovaném neuposlechnutí by mu hrozilo předvedení.
Do tří dnů po zásahu o něm policisté sestavili obsáhlou dokumentaci včet ně uvedení všech možných ukazatelů hrozícího nebezpečí350, kterou bezod kladně předali intervenčnímu místu, aby mohlo poškozenou zkontaktovat. Policisté dále předali trestní oznámení státnímu zástupci. Vzhledem k tomu, že v bytě žilo i nezletilé dítě, uvědomili policisté rov-něž sociální úřad pro mládež. Tento úřad se rozhodl využít svého oprávněn a ve věci nezletilého dítěte podal u soudu rozhodujícího věci rodinné návrl na předběžné opatření.
Policisté na základě jim uložené zákonné povinnosti sami kontrolovali, jeli zákaz vstupu dodržován.
Policisté ze zvláštního úseku na potíráni domácího násilí bezodkladní zkontaktovali násilného muže, aby mu vysvětlili význam jeho chování a z něj pramenící důsledky a rovněž mu předali kontakt na specializované centruir pracující s násilníckymi muži.
' Tato kriteria jsou podrobně popsána v Campbell, J.: Assessing dangerousness: Violence h sexual offenders, batters, and child abusers, 1 -st edition, London/New Dchli, Thousand Oak: 1995    ■■     ..........-----------------_____________________________________
176
Intervenční místo mezi tím již navázalo kontakt s týranou ženou a doda-5 jí odvahy k podání návrhu na předběžné opatření a rovněž k dalším pravím podáním se společným jmenovatelem ukončení násilného vztahu. Pro-jže o návrhu na předběžné opatření nebylo rozhodnuto v době do deseti nů od vydání zákazu vstupu, byl tento zákaz vstupu prodloužen ještě dalších deset dnů.
Soud ihned po podání návrhu na předběžné opatření informoval o tomto olicii, která mu obratem zaslala veškerou dokumentaci k případu.
Schválené předběžné opatření bylo vydáno na dobu tří měsíců a krom ákazu vstupu do bytu zahrnovalo i zákaz vstupu na pracoviště poškozené do školky dítěte a dále zákaz jakkoli poškozenou kontaktovat.
Státní zástupce dospěl k rozhodnutí, že v předmětném případě zastavení ízeni nepadá do úvahy, a ani diverzní prostředky (např. mimosoudní vyrov-ání, stanovení zkušební doby pachateli společně s udělením pokynů, aby se častnil programu pro násilné muže) nejsou pro tento konkrétní případ vhod-é a podal žalobu.
Vzhledem k pokračující trestné činnosti (i přes vydaný zákaz vstupu apod.) yl násilník vzat do vazby a následně i odsouzen k trestu odnětí svobody. Jeho běť byla s dostatečným předstihem informována, kdy dojde k jeho propuště-í. Do doby, než se tak stalo, však měla dostatek času uspořádat si veškeré rávní otázky s násilníkem ji spojující, včetně otázky bytové. Současně byla častna skupinové i individuální terapie pro týrané ženy, která jí pomohla -. rychlejšímu vyrovnávání se s následky dlouhodobého života ve vztahu, kde ylo přítomno násilí, a naučila ji, jak je možno za dlouhou dobu naučené zorce chování do budoucna měnit, eventuelně eliminovat.
Specializovaného terapeutického programu pro oběti domácího násilí bylo častno rovněž nezletilé dítě, které v klimatu násilného vztahu žilo.351
1 Více např. Dearing, A.: Rakouský zákon o domácím nási li a jeho realizace In: Domácí násilí -staré problémy, nová řešení? Sborník příspěvků z konference pořádané organizacemi Friedrích-
i..Ebcrt-Stifung, proFem a Rosa dne 26, listopadu 2001 v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydání, Praha, Friedrich-Ebcrt-Stifung, 2002, str. 20
177
5. CESTY KE ZVÝŠENÍ EFEKTIVNOSTI ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY
Podle našeho názoru efektivní systém ochrany společnosti před domácím násilím obsahuje ucelený a diferenciovaný komplex nejrůznějších opatření, který postihuje nejrůznější podoby a stupně domácího násilí tak, že dává šanci možnému ozdravení násilím nemocného vztahu tam, kde to je možné, a na druhé straně poskytuje jeho obětem přímou ochranu zejména v těch případech, kdy již pokračováni vztahu nelze brát do úvahy.
Jak vyplynulo z výše uvedeného, stávající právni úprava neposkytuje obětem domácího násili dostatek efektivní ochrany, i když povinost státu tuto skupinu svých občanů chránit vyplývá jak z ústavních zákonů, tak z mezinárodních závazků, kterými je ČR v této oblasti vázána.
Ačkoli většina vyspělých států v průběhu cca 20 předešlých let přijala komplexní zákonná i sociální opatření k eliminaci domácího násilí, zůstává ČR v této oblasti stále ve stádiu jakési iatence, pochybností a bagatelizace předmětného problému, přičemž jako dostatečná motivace pro nutnou změnu takového přístupu zdá se neslouží ani fakt, že i Slovenská republika se k domácímu násilí jednoznačně odmítavě ve své legislativě již postavila. Výjimku zvýše tvrzeného představuje pouze pokus o kriminalizaci domácího násilí doplněný o několik dílčích změn v oblasti trestního práva procesního"2, přičemž lze doufat, že z hlediska sledované efektivnosti nejde v ČR o změny poslední, ale naopak jedná se o první krok na cestě k posílení sledované efektivnosti.
V následující části své práce přednesu svoji představu legislativního řešení problematiky domácího násilí, přičemž mým hlavnim cílem bude zejména;
posílení právního vědomí společnosti směrem k zavrženíhodností
a trestuhodnosti domácího násilí,
přerušení spirály domácího násilí,
vytvořeni bezpečného prostoru, v němž by měla oběť domácího
násilí dostatek času na promyšlení svých dalších životních kroků,
w Srovnej zejména změny provedené zákonem i. 91/2004 Sb. ze dne 29. iedna 2004, kterým se mčni zákoně. 140/1961 Sb., trestní zákon s účinností od 1. června 2004 a zákonem č. 283/ 2004 Sb. ze dne 8. dubna 2004, kterým se s účinností od 1. července 2004 mění zákon Č. 141/ 1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákoně 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve zněni "pozdějších předpisů, zákon c. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve zněni -pozdčjšícíi ..předpisů, a některé další zákony (podrobněji viz výše kapitola 3.8)____________________
178
NtlPIl
zvýšení ochrany nezletilých dětí, které žiji uprostřed domácího násilí,353
zavedení genderového znaku do statistik orgánů činných v trestním řízení,
řešení akutní i následné bytové otázky oběti domácího násilí, promítnutí společenského odsouzení spojeného s existencí domácího násilí nikoli do života jeho oběti, ale do života násilníka a zlepšení reakce státních-institucí v případech zásahů proti domácímu násilí.
5.1 Základní práva a svobody
Základní práva a svobody jsou až na výjimky přímo vynutitelná a náleží pod ochranu soudní moci. Stát je povinen ochranu zákadních práv a svobod zabezpečit.
Nečinnost státu v oblasti cílené eliminace domácího násilí a jeho negativních následků ve společnosti představuje porušena základních práv a svobod obětí domácího násili, a to zejména práva na ochranu tělesné integrity zakotveného v či. 7 Listiny základních práv a svobod.
Při přijímání nových legislativních opatření ve prospěch ochrany před domácím násilím by se proto měl důraz přikládat především k tomuto aspektu.
Intermezzo
Návod, jak se vyrovnat s případnou kolizí základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod lze hledat v nálezu Ústavního soudu ČR publikovaného ve Sbírce zákonů pod číslem 214/1994 Sb. ze dne 12. 10. 1994. Základním východiskem je v této souvislosti maxima, podle faerě lze základní právo či svobodu omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. Pro posouzení priority jednoho základního práva nad druhým je podmínkou jejich vzájemné poměřování a požadavek na šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva, resp. svobody. Vzájemné poměřovaní ve vzájemné kolizi stojících základních práv a svobod spočívá jednak na kritériu vhodnosti (tj. odpovědi na otázku, zdali institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cil, tedy ochranu jiného základního práva).
m K následkům domácího násilí na děti podrobněji např. Hgger, R.: Násilie páchané na ženách -
------dôsledky na deťoch In: Zborník zo seminára „Deti a násilie", konaného 16. - 17. 5 1997
v Humennom, první vydáni, Bratislava, Pro Família, 1997
179
kritériu potrebnosti (spočívající v porovnání legislativního prostředku onu zujícího základní právo, resp. svobodu s jinými opatřeními umožňujícími dc sáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svoboc a v neposlední řadě na kritériu porovnám závažnosti obou v kolizi stojicic základních práv, které spočívá ve zvažování empirických, systémových, kot textových i hodnotových argumentů (přičemž empirickým argumentem fc chápat faktickou závažnost jevu, jenž je spojen s ochranou určitého základu ho práva; systémový argument znamená zvažování smyslu a zařazeni dotčí ného základního práva či svobody v systému základních práv a svobod; kot textovým argumentem lze rozumět další negativní dopady omezeni jednoh základního práva v důsledku uprednostnení jiného a hodnotový argumet představuje zvažování pozitiv v kolizi stojících základních práv vzhledei k akceptované hierarchii hodnot).35'1
V situacích přístupu k domácímu násilí se obvykle nachází v kolizi právo n život, zdraví a lidskou důstojnost s právem na ochranu soukromí a vlastnictv Podle našeho názoru lze v případech ochrany před domácím násilím, kk ré vede k ohrožení nebo porušení života, zdraví a lidské důstojnosti, povaze vat kritérium vhodnosti za splněné.. Rovněž kritérium potřebnosti je z pohk du nutnosti dále navrhovaných legislativních opatření v platném práv naplněno. Rozšíření institutů trestního, občanského, rodinného apolicejn" práva směřujících k zamezení, přerušení nebo nápravě následků domác násilí lze totiž jen velmi omezeně nahradit mímoprávními prostředky, net těmi lze v rámci primární a sekundární prevence pouze domácímu násilí př cházet. O faktické závažnosti domácího násilí svědčí jeho častý výskyt { podroběji výše kapitola 2.3.2), škody spáchané na lidském zdraví, ignon základních společenských hodnot jakými jsou rodina a zdravý vývoj dětí, , respektování lids/cých práv a lidské důstojnosti. Omezeni domácího nás pomoc jeho obětem a korekce chování jeho nositelů je předmětem řady mc národních dokumentů, které prosazují a ochraňují základní lidská práva ( např. dále Příloha č. 1). Z hlediska kontextového argumentu není podle na ho názoru hrozba zneužití existujících i námi navrhovaných právních insti tů k ochraně obětí domácího násilí v demokratickém a právním státe s ne vislou justicí a zabezjječeným systémem záruk zákonnosti reálná. K podpoř hodnotového argumentu ve prospěch ochrany obětí domácího násilí lze uv např. i fakt, že např. Německo, Rakousko, Španělsko, USA, Irsko či JAR p jatými zákony na ochranu společnosti před domácím násilím svoji hodno vou orientaci v tomto kontextu již jasně deklarovaly. ii4 Srovnej nále? Ú8tav.mho_suudiLČR č. 214/1994 Sb., částka 66, str. 2091-2092
180
5,2 Trestněprávní normy
5.2.1 Trestní právo hmotné
O tom, zda domácí násilí je třeba traktovat jako trestný čin, se vedou odborné polemiky od roku 1993, kdy OSN publikovala stále populární Strategii boje proti domácímu násilí."5
Argumenty proti kriminalizaci domácího násilí poukazují spíše na „slabiny" trestního práva obecně než na nevhodnost trestního postihu pachatelů násilných jednání v soukromí. Současná restorativní trestní politika s možnostmi odklonů j iž v průběhu trestního řízení a alternativních trestů dává podle našeho názoru již široké možnosti pro uplatnění terapeutických antia-gresivních programů, s minimálním negativním dopadem na chod rodiny, pokud existuje zájem oběti i pachatele (a je-li to v daném případě domácího násilí vůbec možné) rodinu udržet (podrobněji viz výše kapitola 3.2.1).
Za zásadní argument pro kriminalizaci domácího násilí je nutno považovat fakt, že proces zahájeni trestního stíhání, vznesení obvinění, usvědčeni a potrestáni pachatele prokazuje, že společnost:
jednání pachatele odsuzuje,
považuje trestný čin spáchaný mezi osobami v intimním vztahu za
stejně závažný (trestný) jako ten, ke kterému došlo mezí osobami
cizími,
uznává nárok oběť domácího násilí na ochranu ze strany státu a
chce zabránit recidivě násilného jednání.
Legislativní ošetření domácího násilí v trestním právu hmotném lze pojmout následovně:
•          formulovat novou skutkovou podstatu nového trestného činu domácího násilí,
•          vybrat nejvíce podobnou stávající skutkovou podstatu a tu odpovídajícím způsobem rozšířit tak, aby dopadala i na většinu závažného jednání v rámci domácího násilí. Domníváme se, že vhodnější řešení legislativního ukotvení trestnosti domácího násilí v českých poměrech, než pomocí skutkové podstaty podle ustanovení § 215a zavádějící trestný Čin týrání osoby žijící v společně obývaném bytě
'"Nahlédni Strategie reakci na domácí násilí In: Domácí násilí - přístup k řešeni problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydání, Praha, Bílý kruh "     bezpečí, O.S., 2002, str. 128 a násl.
181
nebo domě, představuje rozšíření skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení §215 trestního zákona na „týrání osoby blízké a svěřené" za současného rozšíření pojmu „osoby blízké" v ustanovení § 89 odst. 8 trestního zákona tak, aby zjednodušeně řečeno pokrýval i osoby spojené v intimním vztahu.
Současně se zavedením trestného činu. který bude postihovat domácí násilí v českém trestním zákoně dále navrhujeme:
u skutkových podstat vybraných trestných Činů: vzbuzení důvodné obavy (ustanovení § 197a trestního zákona), týrání osoby svěřené (ustanovení § 215 trestního zákona), vraždy (ustanovení § 219 trestního zákona), ublížení na zdraví (ustanovení § 221 a násl. trestního zákona), omezováni osobní svobody (ustanovení § 231 trestního zákona), zbavení osobní svobody (ustanoveni § 232 trestního zákona), vydírání (ustanovení § 235 trestního zákona), útisku (ustanovení § 237 trestního zákona), porušování domovní svobody (ustanovení § 238 trestního zákona), znásilněni (ustanovení § 241 trestního zákona) formulovat kvalifikovanou skutkovou podstatu ve zněni: „takový Čin spáchal proti osobě blízké", z hlediska sledované efektivnosti nejlépe za současného rozšířeni pojmu „osoby blízké" v ustanovení § 89 odst. 8 trestního zákona tak, aby zjednodušeně řečeno pokrýval i osoby spojené v intimním vztahu, *         výslovné zakotveni komplexu přiměřených omezení spočívajících
v zákazu přiblížení se k poškozenému apod., které by bylo možno ukládat pachatelům domácího násilí jako součást trestu či podmíněného propuštění z jeho výkonu. Čeští legislativci by si však podle našeho názoru měli především uvědomit, že podchycení domácího násilí v trestním zákoně žádný všespasitelný recept nepředstavuje a je tak třeba, pakliže je sledován cíl skutečně efektivní ochrany obětí domácího násilí, doplnit jej změnami i v daších odvětvích práva.
5.2.2 Trestní právo procesní
Jak již bylo uvedeno výše, legislativní ukotvení domácího násilí v trestním právu hmotném vyžaduje další návazné kroky, především revizi ustanovení § 163 trestního řádu redukcí výčtu trestných činů, u kterých je vyžadován souhlas osoby blízké (zjednodušeně řečeno) se zahájením trestního stihání. Podle našeho názoru by se tato redukce měla dotknout těchto trestných činů: násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci (ustanovení § 197a trestního žáku-"
182
na), omezování osobní svobody (ustanovení § 231 trestního zákona), vydírání (ustanovení § 235 odst.l trestního zákona), porušování domovní svobody (ustanovení § 238 odst. 1, 2 trestního zákona) a ublížení na zdraví (ustanovení § 221 trestního zákona),
Přestože byl rozsah práv poškozených z hlediska posílení sledované efektivnosti nedávno rozšířen a zpřesněn356, jeví se jako vhodné posílit dále jejich postavení výslovným přiznáním dalších práv (např. extenzívnejŠím pojetím stižnostního, event, i odvolacího práva, možností účasti při vyšetřovacích úkonech atd.).
Ke zlepšeni postavení poškozených z hlediska sledované efektivnosti vsak dojde nejen precizováním, event, zakotvením některých práv expresis verbis, aie zejména zcitlivěním a zefektivněním přístupu orgánů činných v trestním řízení, a to nejen ve vztahu k poškozeným, ale i svědkům.
Podle našeho názoru v případech domácího násilí není např. dostatečně využíváno ustanoveni § 183a trestního řádu, které umožňuje vyslechnout svědka mimo hlavní líčení, při výslechu svědků u vztahových deliktů by potom bylo možno a v některých případech domácího násilí případech i velmi vhod-né.použít i ustanovení § 209 trestního řádu, který umožňuje vyslechnout svědka bez přítomnosti obžalovaného v soudní síni atd. V případech rodin ohrožených domácím násilím, ve kterých žijí nezletilé děti, může státní zástupce, dozví-li se o situaci, která dítě ohrožuje, upozornit na tuto situaci státního zástupec na netrestním úseku atd.
5.3 Normy upravující úlohu policie
Při úvahách na téma efektivnosti použití institutů stanovených zákonem o policií na připady domácího násilí a efektivnosti postupu policie je vždy třeba uvědomit si, že podstatu tohoto problému je nutno vnímat ve všech jeho aspektech, především s přihlédnutím k dlouhodobosti a zákonitostem vývoje tohoto jevu.
Srovnej zákon č. 265/2001 Sb., ze dnc29. června 200J, kterým semění zákoně. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestni řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon Č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a někleré další zákony a zákon ě. 283/2004 Sb. ze dne 8. dubna 2004, kterým se s účinností od 1. července 2004 mění zákon č. 141/196! Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve zněni pozdějších předpisů, a některé další zákony
183
■www*
Soubor doporučení, která navrhuji pro postup policie při řešeni probieiru;
tiky eliminace domácího násilí;
•          zcitlivění přístupu policie - v centru přivolaného policisty ke konfliktu mající charakter domácího násilí musí stát především ochra
na oběti,
•          ustanovení povinnosti odborného výcviku příslušníků polic Ľ k tj
matu domácího násilí,
•          existence přesné databáze výjezdů policie k případům domácihi násilí a soustředění této databáze do jednoho místa (tzn. na specializované centralizované oddělení policie určené pro boj pinii do
máčí mu násilí),
v případě výjezdů k „domácím potyčkám" povinnost policie informovat se na specializovaném centralizovaném oddělení policie ur čeném pro boj proti domácímu násilí na počet a charakter dřkoj ších zásahů (např. byl-li násilník ozbrojen) v této domácnosti, existence přesné databáze všech zásahů a oznámení o všech činech majících charakter domácího násilí, zavedení gendrového aspektu v databázích násilných trestných činu.
•          ustanovení možnosti být vyslýchán podle výběru buď policistou či
policistkou,
•          ustanoveni povinnosti policie odkázat oběť na specializované nevládní organizace zabývající se potíráním negativních důMcdků domácího násilí (např. předáním adresáře těchto organizaci),
při příjezdu policie na místo ohlášeného ataku - ustanovení po\ in-nosti policie kontaktovat se a hovořit s ohlášenou obětí, vyslýchání oběti odděleně od násilníka v lidsky důstojných podmínkách;
*           zajištění lékařské pomoci, je-li jí třeba,
•          zajištění všech možných důkazů na místě činu (kterými jsou např. i rozbité věci, výhružné SMS zprávy, škody na nábytku, hematomy na těle obětí apod.) a přesné zadokumentováni veškerých těchto
důkazů,
ustanovení povinnosti policie informovat orgán sociálně-právni ochrany dítěte o podezření, že v rodině, kde se vyskytuje nezletilé dítě je pácháno domácí násilí, D         vypracování přesných metodických pokynů, které by zavazovaly
policisty k postupu v těchto specifických situacích a pomáhaly jim
184
v jejich zvládání (protokol o zásahu, způsobu výslechu, zajištění důkazů etc.).357
V neposiední řadě je však třeba zmínit potřebnost zakotvení institutu podobnému „institutu vykázání" do zákona o policii tak, jak ho známe např. z rakouského práva.3SS
5.4 Zákon o přestupcích
Za základní změnu v kontextu tohoto zákona z hlediska efektivnosti pokládáme přesné rozlišování v kvalifikaci konkrétních skutků jako trestných činů či jako přestupků tak, aby se jíž nestávalo, že závažné jednání, které trestní zákon hodnotí jako trestný čin, skončilo projednánáním jako přestupek.
Domníváme se proto, že policisté by měli být k tématu domácího násilí důsledně proškoleni.
Současně navrhujeme, aby byla zavedena povinnost projednávat přestupky proti občanskému soužití v případě osob blízkých ex lege. Kategorii osob blízkých podle přestupkoveho zákona potom navrhujeme upravit tak, aby pod její rámec spadaly všechny osoby nacházející se v intimním vztahu.
5.5 Občanské právo
5.5.1 Občanské právo hmotné
Zajeden z hlavních problémů považujeme to, že současná právní úprava této oblasti je odtržena od reálného života, přičemž existenci domácího násilí v sobě vůbec nezohledňuje.
"' Velmi podrobné se možností změn v přístupu policie zaobírá také např. Franková, Z. a Vltoušová, P.: Postavení obětí domácího násilí v nejširších právních a procesních souvislostech, první vydáni, Praha, BKB, 2000, str. 52 - 67 In: www.mvcr.cz
1,!i Podrobně např. Neue Gesetze. Verein Aktionsgemeinschaft der autonomen österreichischen Frauenhäuser, Vídeň, J997; Fröschl, E.: Vývoj spolkového zákona na ochranu proti násilí v rodině a jeho vliv na osoby postižené násilím In: Domácí násilí — staré problémy, nová řešeni? Sborník příspěvků z konference pořádané organizacemi Fricdrich-Ebert-Stifung,
— .__proFema Rosa dne 26. listopadu 2001 v Praze v prostorách Parlamentu ČR, první vydání,
Praha,Friedrich-Ebert-Stifung, 2002,str. li atd.
185
2 hlediska efektivnosti navrhujeme zakotvit v rámci občanského zákoní--ku systém ustanovení, který by zaručoval obětem domácího násilí ochranu před pokračujícími ataky bez toho, aby vsak tato byla nucena opustit svůj domov.
Mezi tato ustanovení patři podle našeho názoru zejména výslovné zohlednění existence násilného chování v kontextu s formulováním zásady, že násilný manžel či partner nemá nárok na poskytnutí náhradního bytu v případě rozhodování o zrušení práva společného nájmu bytu a určení jeho výhradního nájemce. Dále by měla být do občanského zákoníku výslovně včleněna premisa, že při rozhodováni o tom, kdo se stane výlučným nájemcem společného bytu, přihlédne soud k existenci násilného chování.
5.5.2 Občanské právo procesní
Pro oběť domácího násilí představuje občanské soudní řízeni jako prostředek k dosažení ochrany (byť teoreticky možný a z tohoto pohledu i efektivní) enormní finanční a nervovou zátěž, trvající mnohdy po velmi dlouhou dobu, kterou není ve většině případů schopna zvládnout bez kvalitního zastoupení advokátem.
Domníváme se, že pro zpřístupnění kvalitní právní pomoci všem ekonomickým vrstvám obětí je nezbytné přijmout zákon o bezplatné právní pomoci, který by jasně stanovoval i rozsah a cenu poskytovaných služeb. Studenti právnických fakult by potom měli být s problematikou domácího násilí v základních bodech povinně seznámeni.
Za stěžejní v oblasti změn občanského práva procesního z hlediska zkoumané efektivnosti potom považujeme především výslovné zakotvení nového druhu předběžného opatření spočívajícího v možnosti uložit násilníkovi, aby nevstupoval dočasně do domu či bytu, kde žije osoba, ve vztahu k níž je důvodně podezřelý z násilí.
Za neméně potřebnou však považujeme rovněž úpravu lhůt pro vyřízení odvoláni proti rozhodnutí soudu prvního stupně o předběžném opatření, a to zejména v právních věcech týkajících se nezletilých dětí.
186
5.6 Rodinné právo, právo sociálního zabezpečení a zákon o peněžité pomoci obětem
Základní okruh problémů obětí domácího násilí v rámci rodinného práva má své těžiště v posuzování otázky, komu bude svěřeno do výchovy nezletilé dítě.
Domníváme se, že v zákoně o rodině by mělo být především výslovně zakotveno, že při rozhodování o tom, komu bude nezletilé dítě svěřeno do výchovy, přihlíží soud i k tomu, jestli mezi rodiči nezletilého dítěte docházelo k násilí. V zájmu dítěte by toto podle našeho názoru nemělo být vychováváno agresorem.
Podle našeho mínění by však v zákoně o rodině měl být zohledněn rovněž poznatek, že nezletilému dítěti nesvědčí ani styk s rodičem, který se přímo na něm Či na druhém rodiči dopouštěl násilí.
Dále jsme toho názoru, zeje vhodné, aby bylo spojeno v jedno rozhodování soudu o tom, komu bude dítě po rozvodu svěřeno do péče a rozhodování o rozvodu.
Při rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu podle ustanoveni § 24 zákona o rodině se jeví účetné, aby místo současného znění „soud bere v úvahu příčiny rozvratu manželství" (tedy může a nemusí) zákon stanovil, že „soud je povinnen zjistit příčiny rozvratu manželství a tyto v odůvodnění rozsudku uvést". Výrazná ochrana oběti domácího násilí cestou rodinného práva a posílení její sociální pozice by však byla zajištěna formulováním rozvodu na základě viny agresora tak, jako je tomu např. v Rakousku. Výrok o vině by nesl pro oběť domácího násilí řadu pozitivních konsekvencí, které by napomáhaly její sociální stabilizaci a rehabilitaci a poskytly by jí i částečnou satis-fakci. Konkrétně se jedná např. o stanovení povinnosti úhrady nákladů za rozvodové řízení a řízení souvisejících tomu, kdo rozvod zavinil. Inspirující v tomto směru může být i úprava německá, která stanoví povinné právní zastoupení v řízení o rozvod, nemá-li účastník právní vzdělání (tato podmínka neplatí, jde-li o rozvod „dohodou"')-359
U rozvodů podle § 24a zákona o rodině by potom bylo dobré zakotvit poučovaci povinnost soudů ohledně obsahu dohod a následků s nimi spojených, aby nebylo zneužíváno postavení silnějšího z účastníků řízení.
■j        ..... -w Více např. Verschraegcn, B.: Die e in verständliche Scheidung in rechtsvergleichender Sicht,
|                   Berlin, Dimcker and Humpoldt, 199i,str.4U an.__________
187
V rámci zákona o sociálně-právní ochraně dětí potom navrhujeme d i ustanovení § 6 výslovně zakotvit, že sociálně-právní ochrana se zaměřuje na dětí, které žiji s rodiči, mezi nimiž dochází k násilí.
Dále by podle našeho názoru měla být jasně vyjádřena povinnost mlčenlivosti pracovníků OSPOD o adrese pobytu matek s nezletilými dětmi v azylových domech s utajovanou adresou, kde se skrývají před násilníkem (§ 57 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Předním hlediskem sociálně právní ochrany dítěte je zájem a blaho dítěte (§ 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Výkon ochrany práv dítěte OSPOD je odvislý od prá\a dítěte žádat o pomoc při ochraně svých práv (§ S zákona o sociálně-právní oehianč dětí), práva rodiče žádat OSPOD o pomoc při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a oprávnění každého občana upozornit OSPOD na porušení povinností nebo zneužití práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské zodpovědnosti (§ 7 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).m
V oblasti sociálního zabezpečení navrhujeme, aby bylo výslovně stanoveno, že sociální situace obětí domácího násilí v rámci posuzování nároku podle zákona o životním minimu, zákona o státní sociální podpoře a zákona, o sociální potřebnosti má být reflektována od okamžiku, kdy se předmětné státní orgány dozvědí o tom, že oběť domácího násilníka opustila.
Podle zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem mohou oběti násilné trestné činnosti žádat od státu finanční pomoc. Z hlediska zkoumané efektivnosti se domníváme, že řízení o přiznání takové pomoci by mělo být minimálně zjednodušeno a zkráceno.
1 „Je-Li to v zájmu dítěte, pak by zákon měl být vyložen tak, ?.c státní orgány mají obecnou povinnost chránit zájmy dětí v jakékoli souvislosti. Měly by se tudíž obracet na ty státní orgány, kterým zákon o rodině a další soukromoprávní předpisy {zejména občanský zákoník a občanský, soudní řád) chránit zájmy ditěte ukládají." - Srovnej Radvanová, S., Zuklínová, M„ Kurs-obéanského práva. Instituty rodinného práva, Praha, C.H.Beck, 1999, str, 104
188
6. VÝZNAM PREVENCE PŘÍ OCHRANĚ SPOLEČNOSTI PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM 361
6.1 Osvětové kampaně, výchovné programy, prevenční projekty
Jednou ze základních příčin domácího násilí je snaha o dominanci, moc, rozdělení rolí, kdy jeden v páru usiluje o nadřazené postavení a druhý, nebo přesněji řečeno druhá, je vmanipulováván do pozice podřízenosti. Násilníci svým jednáním většinou kompenzují nějakou vlastní nedostatečnost, realizují si tak některou ze svých potřeb, aniž by však dali prostor k naplnění potřeb své oběti ve vztahu. Násilnici mají tendence své jednání bagatelizovat Či popírat úplně. Svým okolím jsou agresoři vnímáni převážně jako spořádaní manželé, otcové, slušní lidé. Násilníci mají často velmi striktní představy o rozdělení roli mezi muže a ženu, o tom, co je mužská a ženská morálka, o tom, jaká má být jejich partnerka (dcera atd.), většinou rovněž verbálně odmítají bezdůvodné násilí a od ostatních pachatelů násilí se striktně distancují.
Mé klientky mi vypověděly, že byly svými násilníckymi partnery často hodnoceny a posuzovány a rovněž nabádány k tomu, aby nevybočovaly z pozice, která je jim podle násilníka určena; „...dneska jsi byla celkem slušná, chovala jsi se vhodně...správné ženě končí svoboda okamžikem, kdy se provdá, v ten moment musí na kamarádky zapomenout ...chlap Ti nebude hlídat dítě, jako nějaká trapná baba...protože večeře nestála za nic, žádné peníze pro malou ti nedám, ale uvidíme, jak se vytáhneš v posteli.. .ostatní ženy následují své muže. Ty jsi však se mnou do Německa nechtěla jít a tím jsi mi zkazila život...".
Domácí násilí nebývá omezeno na jednu izolovanou násilnou epizodu, má tendence se neustále vyvíjet, gradovat, z počátku ohrožuje většinou důstojnost, posléze zdraví a nakonec i život své oběti (obětí, jsou-li v násiiném vztahu přítomny děti).
Pro současný přístup české společnosti k domácímu násilí je však stále ještě typické, že většinou nezohledňuje domácí násilí v celé jeho komplex-
'"' Tuto kapitolu jsem publikovala v neaktualizované a pozměněné podobě v Voňková, J. a Huňková, M.: Domácí násiii v českém právu z pohledu žen, prvni vydání, Praha, proFem, 2004
189
np
nosti, ale zaměřuje se (zejména orgány činné v trestním řízení, soudy rozhy dující o úpravě rodičovské zodpovědnosti apod.) většinou vždy jen na jedei izolovaný útok, který nakonec zhodnotí jako bezvýznamný. K četnosti jed notlivých ataků nepřihlíží, formy domácího násilí v nikoli fyzické podobě časti není schopna vnímat vůbec.
Běžná je rovněž tendence veřejnosti ihned potom, co oběť násilí na sob páchané zveřejní, zaměřit na ni svoji pozornost („...jistě je zištná a chcepn sebe získat manželův byť\ „...není blázen?", „...provokovala?"). PřiČem, způsob, jakým je domácí násilí dále prezentováno v médiích i na veřejnost obecně, jen podporuje zabředlé stereotypy a týrané oběti dále utvrzuji v posílení vlastní získané trpké zkušenosti, že domoci se pomoci v jejich si tuaci v tomto státě nelze.
Týraný člověk však po dlouhodobém setrváváni v násilném vztahu většinou nemá šanci sám se bez pomoci zvenčí z této situace vymanit. Jak bylo podrobně rozebráno v kapitole 3. této publikace, v současné době v ČR dosud absentuje ucelený komplex právních ustanovení určených na ochranu obětí domácího násilí a jejich ochrana podle stávajících ustanoveni právního řádu je od dostatečnosti zatím jen velmi, vzdálená.3"
Avšak ani sebedokonalejší právní rámec nesníží počet obětí domácího násilí, nebude-li provázen cílenou změnou společenských vztahů spočívající
v jejich kultivaci.
Domnívám se, že z hlediska efektivnosti je třeba odlišovat, co lze učinit pro konkrétní oběť domácího násilí od toho, co lze učinit obecně pro ochranu společnosti před tímto negativním jevem.
362 Při své praxi právničky a koordinátorky specifického centra pro oběti zejména ncjbrutálnčjších a nej intenzivnějších forem domácího násilí jsem zažilamnohé situace - hodnoceno očima „těch zvenku" -na pomezi science fiction. Jednou jsem například utíkala po poměrně rušné ulici v Brně společně se dvěma svými klientkami před násilníkem, který křičel, že ted' nás všechny rozseká, aniž bychom vzbudily pozornost kohokoli z kolemjdoucích; dále jsem zažila např. rozhovor s pracovnicí OSPOD, která mi do očí vysvětlovala, že matka si děti do své péče nezaslouží, neboť není dobrou matkou, když nedokázala děti uchránit od pohledu na násilí, které jí působil jejich otec, a domnívá se, že bude dětem u otce lépe; slyšela jsem soudkyni rozhodující o rozvodu hodnotit lékařskou zprávu, v níž bylo uvedeno, že pacientka na následky napadení manželem utrpěla otřes mozku, zlomeninu žeber, včetně několika hematomu, přičern), jedenz nich kopíroval podrážku bot manžela této ženy, tak, že lékařská zpráva neprokazuje, že předmětná zranění způsobil ženě jej í manžel a že tato žena si předmětná zraněni mohla způsobit samanapř. tlučením hlavou o těleso ústředního topení a vzhledemk tomu, že manžel zastává stanovisko, že svoji ženu miluje a rozvádět se nechce, doporučuje oběma návštěvu manželské a rodinné poradny; jednou jsem byla v souvislosti se svou prací přepadena; setkala jsem se s psychologem, který doporučil ženě, která byla manželem několikrát v rozmezí jednoho roku pobodána nožem tak, že musela být hospitalizována
___              v nemocnici, aby svého muže neprovokovala a snažila sc mü ve všem vyjít vstříc apod                  __ _
)V,3 Yjce !iapf Voňkova, "Jr-Hiinkov^TM^-A/avnjnuiá^M^a^r^ojíOvá, Z.: Násili v rodine a domácnosti
a        _  ..
190
Rozvedeno detailněji tento přístup znamená, že při řešení každého případu domácího násilí je nutno zohlednit všechna fakta a individuální charakteristiky té které konkrétní kauzy. A tak není-li oběť domácího násilí např. psychicky schopna unést vyčerpávající trestní řízení ve stávajících Českých podmínkách (viz podrobněji kapitola 3.2.2 této publikace), navíc s tím, že by ji tento postup neadekvátně ohrozil, domnívám se, že je vhodné pomoci jí zvolit jiné řešení její situace tak, aby byla maximálně zajištěna její ochrana, bezpečí, a aby bylo co možná nejrychleji dosaženo vyjasnění všech okruhů právních otázek spojujících jí s násilníkem (péče o děti, rozvod, bytová otázka, majetkoprávní vazby apod.). Jsem toho názoru, že oběti domácího násilí není vhodné nutit k aktivitě, které nejsou schopny. Zejména není vhodné motivovat je k akčnímu boji proti domácímu násilí za každou cenu. Na druhé straně se domnívám, že v obecné rovině snahy o potírání domácího násilí je třeba proti domácímu násilí veřejně vystupovat, snažit se, aby toto téma bylo bráno na zřetel a přestalo být společností tolerováno.
Násilí odehrávající se v domácnosti není a nikdy nemůže být věcí soukromou, neboť stát nese povinnost chránit základní hodnoty člověka (život, zdraví, důstojnost), které jsou právě domácím násilím narušeny. Domácí násilí v případě tolerance k němu cestuje z generace na generaci.
Velkou roli z hlediska efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím sehrává v prvé řadě dostatečná informovanost veřejnosti.
I přes již poměrně rozsáhlé otevření a zprostředkování této tematiky laikům a přes dosud vyslané vlaštovky směřované na odbornou veřejnost (celorepublikové školení pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany dítěte pořádané v rámci projektu AdvoCats for Women obecně prospěšnou společností proFem3", celorepublikové školení pracovníků a pracovnic azylových domů pořádané v rámci projektu Kormidlo občanským sdružením Bílý kruh bezpečí364 apod.) totiž podle mého názoru zůstává v ČR základním nedostatkem na tomto poli oblast informovanosti odborné veřejnosti.365 Jako
z pohledu práva (domácí násilí), Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky školení o možnostech prevence a sociálně-právní pomoci dospělým obětem a dětem, první vydání, Praha 2002
,M Více např. www.domacinasili.cz
JM K. demonstraci neinformovanosti odborné veřejnosti o domácím násilí např.: „... Do věznice se zvýšenou ostrahou na 14 a pul roku poslal v pátek senát Krajského soudu v Brně 281etého Mi tana Poláška z Hodonina, který se přiznal, že letos 29. července v noci ve vzteku ubodal svoji 181etou družku Pavlu Dlouhou. Dívce, se kterou má dnes již skoro ročního syna Milana, zasadil nejméně 25 bodných ran do celého těla... .„Udivujeme se, že poškozená s Poláškem, který se k ní choval naprosto autoritativně acastojí bil, tak dlouho vydržela žít," řekl předseda rozhodujícího senám.,, Srovnej Knotig, P.: Za ubodaní družky soud vyměřil 14 a půl roku, Právo ze dne 16.12.2000
191
prioritní úkol neprávních způsobů pomoci ochraně společnosti před domácim násilím tedy považuji především zcitlivění veřejnosti - zejména její odborné části (policisté/policistky, soudkyně/soudci, legislativci, lékaři/lékařky pracovnice/pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dítěte, kurately, státní zástupci/zástupkyně, učitelé apod.) - k předmětnému tématu, protože jen ten, kdo pochopi podstatu tohoto jevu, jeho vývoj, pozici týrané osoby v jeho rámci, je schopen na domácí násilí adekvátně a bez předsudků reagovat.
Pasivní postoj osob zainteresovaných v procesu pomoci obětem domácího násilí zainteresovaných a široké veřejnosti vůbec k tomuto jevu vede k posilování přesvědčení pachatele, že se vlastně nic neděje a že má na své chování nepsané právo.
6.1.1 Inspirace ze zahraničí
„Pro miliony žen světa je právě domov místem teroru... Násilí ve vlastním soukromí je nejuniverzálnější formou ubližování a přece se o něm přiliš neví. Statistiky ze Spojených států amerických hovoří, že jen jedna ze sta bitých žen požádá o pomoc. V mnoha zemích se považuje týrání v domácím-prostředí za soukromou záležitost a tak i zákony mlčí o útocích v rodině."366
Společnost je proto třeba proti toleranci domácího násilí zcitlivět. Velkou roli při plnění tohoto úkolu sehrávají zejména osvětové kampaně a výchovné programy.
Nyní se pokusím představit alespoň ve velmi stručné formě ty zahraniční projekty, které podle mého názoru vynikají ať už neotřelostí nápadu Či svýnr významem nad jiné a zároveň mohou sloužit jako inspirace pro české prostředí.
EDINBURGSKÁ KAMPAŇ
V prosinci 1995 zorganizovala ženská organizace v Edinburgu kampaň pod názvem „Nulová tolerance" s cílem informovat veřejnost o vysokém počtu týraných žen. Součástí kampaně byly čtyři druhy velmi silně kontrastních plakátů, umístěných na reklamních plochách po celém městě, na významných městských budovách a kulturních zařízeních.
Motivem obrázků byl vždy ideální domov a každý plakát jako celek na první pohled evokoval dojem, že ztělesňuje reklamu propagující nějaký komerční pro-
lbb Kampane a opatrenia proti násiliu páchanom na ženách, (Aspekt) In: Násilie I, prvé vydanie,
Bratislava, Aspekt, 1995,"sTr.-7T^v přektadn
192
dukt (např. nejvýhodnější druh pojištění domácnosti), avšak ihned záhy - při bližším zaměření pozornosti - vystoupil pravý důvod toho, co předesílal. Jedním z hlavních cílů realizátorek kampaně totiž bylo upozornit veřejnost na fakt, že mezi důvody, proč týraná žena ze společné domácnosti s násilníkem neodejde, je v mnoha případech i ekonomická závislost této ženy na násilném partnerovi. Krom provokujících plakátů byly součástí kampaně inzeráty na specializované služby pro oběti domácího násilí, různé besedy a další doprovodné akce k tématu. Celá kampaň byla veřejností hodnocena velmi pozitivně a jen 9 % z oslovených občanů se vyjádřilo v tom smyslu, že hovořit o domácím násilí na veřejnosti pokládají za nepatřičné.367
MNICHOVSKÁ KAMPAŇ - „AKTIVNĚ PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ"
Pracovní tým připravující tuto kampaň byl sestaven z členek Širokého spektra institucí a zařízení, které byly v přímé konfrontaci s tématikou násilí mužů proti ženám. Jako hlavní cíl si stanovily vymýtit převládající postoj tolerance k tomuto druhu násilí ve společnosti a připravit laickou i.profesionální veřejnost k aktivnímu a efektivnímu jednání proti tomuto druhu násilí. Jako nejkontroverznější - avšak zároveň i nejdiskutovanější a velmi efektivní - se ukázala plakátová část kampaně. Největší ohlas potom vzbudil ten z pěti posterů, na němž známý kapitán fotbalového mužstva FC Bayern a hráč národní reprezentace Thomas Helmer uděloval „červenou kartu" mužskému násilí.
V rámci kampaně byl rovněž stanoven cíl naučit prostřednictvím besed a dalších akcí ve školách chlapce a mladé muže zdravému sebevědomí, které není připoutané na agresivně patriarchální vzory a které nepotřebuje ke svému potvrzeni použití fyzického či psychického násilí.368
FINSKÝ PROJEKT PREVENCE NÁSILÍ NA ŽENÁCH Z OBDOBÍ 1998-2002
V únoru 1997 sestavila Státní rada ve spolupráci s výbory vytvořenými na 4. světové konferenci o ženách v Pekingu v roce 1995 akční plán rovnosti pohlaví pod názvem „Z Pekingu do Finska" podporovaný finskou vládou.
'"7 Více např. Herman, J. L.: Aktívne proti mužskému násiliu In.: Piata žena. Aspekty násilia
páchaného na ženách (Aspekt), první vydání, Bratislava, 2001, str. 124 a nasi. ~w Více např. Lacinová, Ľ.: Kampane a opatrenia prou násiliu páchanom na ženách, (Aspekt) In: Násilie I, prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 1995, str. 221________
193
Jeden z projektů realizovaných pod touto hlavičkou ministerstva sociálních-" věcí a zdraví byl zaměřen i na prevenci násilí na ženách. Účelem tohoto projektu bylo podpořit postoje společnosti odporující tomuto druhu násilí, zviditelnit jeho negativní aspekt, neustále informovat veřejnost o jeho následcích, zminimaíizo-vat jeho výskyt a zajistit snadno přístupnou paletu služeb určenou jednak pro jeho oběti, ale rovněž tak pro jeho pachatele.
Projekt se skládal z celkem sedmi dílčích částí: vydávání a distribuce školících a vzdělávacích materiálů, rozvoje služeb, spolupráce s médii a poskytování informací, snahy o reformu legislativy, boje proti násilí v zaměstnání a násilí na migrantkách. K dosažení účelů projektu byly stanoveny tyto úkoly a činnosti: monitoring rozvoje strategií a činnosti určených na potírání násilí na ženách na národní i mezinárodní úrovni, koordinace úsilí o prevenci násilí kooperací nestátních orgánů s nevládními organizacemi, institucemi a dalšími projekty na národní úrovní, zvyšování informovanosti odborné i laické veřejnosti pořádáním seminářů a školení, rozvoj výzkumu a sběru dat týkající se problematiky gender, příprava návrhů nové legislativy, rozvoj mezinárodní spolupráce, vypracování národního akčního programu prevence násilí na ženách a monitoring jeho uplatňování.
V rámci tohoto projektu bylo vytvořeno 12 regionálních multiprofesních týmů rozmístněných po celém území, které plánovaly a řídily práci v rámci svých oblastí.
Společně byly zahájeny nejdříve regionální a posléze i celostátní mediální kampaň.369
Za nesmírně inspirativní na tomto projektu pokládám zejména v jeho kon-cepčnost a propojenost jeho jednotlivých dílčích oblastí a částí.
Jinými slovy řečeno domnívám se, že Finové (na rozdíl od Čechů) jasně pochopili skutečnost, že nelze říci „A" (např. v podobě veřejné kampaně vybu-zující oběti domácího násilí k tomu, aby netolerovaly tento jev a nebály se vyhledat pomoc) bez současného ukotvení „ET (např. v podobě institutů a služeb určených k ochraně oběti).
BERLÍNSKÝ INTERVENČNÍ PROJEKT PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ
Tento projekt fungující již osm let stanovil za svůj leitmotiv heslo „spolupráce". Jeho koncepce je založena na strategii koordinované a kooperativní
Více např. Preventivní programy, veřejné kamapně - Finsko ln: Domácí násilí - přístup k íešeni
problému ve vybraných evropských zemích, Studíc Bílého kruhu-bezpečí, první vydaní. Praha,--------
Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 29                                                        _____________            ^
194
'l i
!
činnosti všech zúčastněných; uskutečnění cílené právní politiky, ve které jde                   I
na jedné straně o důslednou realizaci a na druhé straně o další rozvoj dopro-                   !
vodného práva; vytvoření rámcových podmínek, které zajišťují rozsáhlou                   |
ochranu obětí domácího násilí včetně jejich dětí; sladění společných cílů ve všech orgánech intervenčního projektu.
Základním cílem projektuje zefektivnění ochrany postižených žen a jejich dětí a zároveň převzetí odpovědnosti pachatele. Projekt je podporován Spolkovým ministerstvem pro rodinu, seniory, ženy a mládež, Správou pro práci sociální otázky a ženami Berlínského senátu. Koordinační středisko tvoří čtyři koordinátorky (právnicky a pedagožky) a jedna administrativní síla. V současné době tvoří počet osob na projektu zúčastněných číslo větší než 150.
Mezi výsledky tohoto projektu patří mimo jiné Í sběr dat v oblasti policejních zásahů v případech domácího násilí, který následně podmínil vznik specielního oddělení pro domácí násilí v rámci státního zastupitelství; koncepční program vzdělávání soudců, policistů, státních zástupců a mládeže k tématu; vytvoření kvalitních informačních materiálů pro postižené ženy v několika jazycích; vypracování metodických pokynů pro práci zasahujících policistů; zřízení krizové telefonické linky; vypracování návrhu tzv. zákona o ochraně proti domácímu násilí atd.-170
SLOVENSKÁ KAMPAŇ - „PIATA ŽENA"                                                         j
První celoslovenskou kampaň proti násilí na ženách připravilo na přelomu roku 2001 a 2002 sedm ženských neziskových organizací. Touto kampaní chtěly upozornit na skutečnost, že násilí páchané na ženách je věcí veřejnou, i když se odehrává v soukromí. Zejména chtěly zdůraznit skutečnost, že stát a jeho instituce jsou povinny brát násilí páchané na ženách stejně jako kteroukoli jinou trestnou činnost, neboť je k tomu zavazují nejen Ústava SR a platná legislativa, ale rovněž mezinárodní dokumenty o lidských právech.
První část druhé celonárodní slovenské kampaně proti násilí na ženách začala dne 25. listopadu 2002 (Mezinárodní den proti násilí na ženách) ajejí druhá část dne 10. prosince 2002 (Mezinárodní den lidských práv). Součástí kampaně byly rozhlasové a televizní spoty, tiskové besedy, setkání a další tématické akce (např. mezinárodní seminář „Piata žena a iné kampane proti násiliu páchanému na ženách" spojený s výstavou plakátů a festivalem televizních spotů z kampaní proti domácímu násilí.).371
170 Více informací např. na www.bigberlin.org nebo www.wibib.uos.de ——J:" Viee^irfbrmaei-niiprT-iia-wwwTStopnasiiittTez-----------------------.............
195
6.1.2 Česká cesta
Nelze říci, že by Česká republika představovala tabuiu rasu v oblasti voje veřejné diskuse na téma boje proti domácímu násili. Domnívám se n-pak, že v České republice došlo k jakémusi otočení priorit a hovory na t téma vedou před praktickými kroky a naplňováním jasně stanoveného a cí neho postupu proti tomuto negativnímu celospolečenskému jevu za ochotv kooperaci všech zainteresovaných složek.
Vzhledem'k obrovskému množství nejrůznějších informačních, Školící diskusních apod. projektů pořádaných zejména na regionální úrovni v souča; době zmíním v této práci pouze některé z nich - a to zejména ty, které pni mého názoru svým rozsahem či významem vynikají nad ostatní.
NĚKTERÉ AKTIVITY INSCENOVANÉ ZE STRANY STÁTU (INFORMAČNÍ KAMPAŇ VLÁDY, KULATÉ STOLY, ALIANCE PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ)
A) INFORMAČNÍ KAMPAŇ VLÁDY ČR
Vláda České republiky, jsouce vázána mezinárodními dohodami a závazky se vyjádřila k nepřijatelnosti domácího násilí a dalších forem násilí páchaného na ženách ve svých usneseních č. 565 ze dne 7. června 2000 a č. 456 ze dne 9. května a uložila jimi Ministerstvu vnitra ČR, Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR a Úřadu zmocněnce pro lidská práva provést informační kampaň, která by oslovila veřejnost, pomohla vynést problém na světlo a pojmenovala všechny formy domácího násilí od těch nejtvrdších až k těm, které „zatím" ještě nevedou k těžké újmě na zdraví.
Tato informační kampaň vlády realizovaná ve spolupráci s neziskovou organizací Bílý kruh bezpečí byla spuštěna v říjnu 2003, přičemž jako její hlavní cílová skupina byla určena dospívající mládež.
Kampaň poukázala prostřednictvím plakátů, pohlednic, informačních letáků a PC hry na škodlivost domácího násilí a zároveň odkázala jeho oběti na pomoc prostřednictvím telefonické krizové linky. i12

_1V í c e i li form a c í n ap ř. na www.domacinasili.cz
196
. kulaté stoly pod záštitou Ministerstva vnitra čr
pne 24. února 2003 byla odstartována první z cyklu šesti odborných dis-sí. které probíhají v roce 2003 pod záštitou Ministerstva vnitra ČR pod ooleČným názvem „Kulaté stoly na téma domácí násilí v České republice". Kulaté stoly zaměřené na řešení problematiky omezení domácího násilí , peských podmínkách jsou součásti řešení modelového mezioborového pro-'ktu k vytvoření právního rámce a metodických postupů pro zavedení inter-tjsciplinárních týmů, které by spojovaly zdravotní, sociální a policejní po-ioc při odhalování a stíhání případů domácího násilí.
jako hlavní cíl tohoto projektu bylo stanoveno vypracovat návrh koncep-e koordinovaného a efektivního systému boje proti domácímu násilí v České republice. Řešením byla pověřena skupina expertů z ministerstev vnitra, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví a zástupců nevládních organizací ROSA, ProFem a Bílého kruhu bezpečí.
Závěry by měly vést k přijatelnému celospolečenskému pohledu na domácí násilí. Mezi klíčové otázky tohoto projektu patří rozhodnutí, zda domácí násilí smí být akceptováno jako legitimní důvod pro vstup státu a jeho institucí do soukromí občanů a jak bude tato ingerence státu vypadat v praxi.373
Domnívám se však, že na škodu tomuto počinu je jen minimální podíl expertů u diskusního stolu, kteří by se skutečně bezprostředně s oběťmi domácího násilí setkávali.
C) ALIANCE PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ
Dne 1. října 2002 byla na půdě Poslanecké sněmovny ČR založena Aliance proti domácímu násilí.
Toto uskupení - v němž hlavní tvůrčí a realizační úlohu sehrává občanské sdružení Bílý kruh bezpečí - rozvrhlo své úkoly do časového rozmezí dvou let (2002 až 2004), přičemž na jeho konci by mělo stát přijeti návrhu nového zákona proti domácímu násilí.
Mezi jeho dílčí cíle dále patří např. distribuce osvětových materiálů na služebny Policie ČR a do gynekologických ordinací; spolupráce s médii; výcvik sociálních pracovnic/pracovníků azylových domů; vernisáž fotografií
571 Více informací např. na www.mvcr.cz
197
americké autorky Donny Ferrato na téma domáci násilí konaná v Ostravě a Praze; terénní overení pilotního projektu „Interdisciplinárního přístupu k řešení případů domácího násilí a založeni DONA centra" v Ostravě-vyškolení 100 učitelů o škodlivostí domácího násilí; uspořádání dvou seminářů na téma domácí násilí na půdě Parlamentu ČR; uspořádání národní konference o domácím násilí apod.374
KAMPANĚ REALIZOVANÉ NEZISKOVÝMI ORGANIZACEMI
A) KAMPAŇ OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Vůbec první česká informační a osvětová kampaň proti domácímu násilí odstartovala dne 11. září 1999 souběžně se zprovozněním krizové telefonické linky Dona, kam se mohou oběti domácího násilí obracet o radu a pomoc. Jejím zadavatelem bylo občanské sdruženi Bílý kruh bezpečí, které jako její hlavní cíl stanovilo upozornit veřejnost na nepřijatelnost domácího násilí.
Součástí kampaně však byla i již výše zmiňovaná snaha nabídnout obětem domácího násilí pomocnou ruku.
Kampaň byla zaměřena jak na laickou Část veřejnosti, kterou se snažila oslovit prostřednictvím billboardů, tiskových reklam a televizního spotu, tak na veřejnost odbornou (pracovníci policie, lékaři a sociální pracovníci), pro jejichž potřeby zajistila informační samolepky, letáky a manuál.
Nejviditelnější součástí kampaně potom byly reklamy uveřejněné v tisku a na velkých billboardech na území celé ČR.375 Jak se však ukázalo, obsah a poselství billboardů dokázala dešifrovat jen velmi malá část veřejnosti. Základní slabinu projektu však podle mého názoru představuje zejména vybuze-ní obětí domácího násilí k vyhledání pomoci, avšak bez současného zajištění takového druhu pomoci.
B) KAMPAŇ PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ NA ŽENÁCH 11 NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ
Kampaň proti domácímu násilí na ženách vyhlásilo v měsíci červnu 2003 jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se
"" Vícľ informacinawww.domacinasili.cz
'Viccnapr.nawww.blib.cz
198
v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám (buď v oblasti přímé pomoci obětem násilí Či v oblasti prevence a poskytování informací). Hlavním cílem této kampaně bylo zvýšit informovanost o domácím "    násilí a zároveň posílit veřejné povědomí o nepřijatelnosti-tohoto jevu.
Tato kampaň měla dáíe za cíl poskytnout obětem domácího násilí (popř. jejich okolí) informace o tom, kam se v případě domácího násilí mohou obrátit, jaká jsou specifika domácího násilí, jak posílit svoje bezpečí apod.
Celá kampaň vyvrcholila dne 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) 2003 společenskou kulturně informační akcí.
Kampaň se uskutečnila na několika úrovních:
•          mediální kampaň se sestávala z tištěné a rozhlasové inzerce a televizních spotů;
•          průběžné informování médií o otázkách spojených s domácím násilím, výzkumech, činnosti organizací apod.;
•          akce jednotlivých neziskových organizací, zaměřené především na zvýšena povědomí o domácím násilí (semináře, informační akce apod. - o ptánu akcí bylo průběžně informováno na webových strán-
-                  kách kampaně.376
Bohužel i zde musím konstatovat, že šrám na celé této akci představuje nedostatečnost volné kapacity sítě zařízení poskytujících kvalitní pomoc obětem domácího násilí, která by byla schopna uspokojit všechny oběti domácího násilí kampaní oslovené a žádající o pomoc.
6.2 Přímá specializovaná pomoc určená obětem domácího násilí
Nezastupitelnou úlohu v ochraně společnosti před domácím násilím sehrává rovněž systém pomoci poskytovaný obětem domácího násilí (včetně jejich dětí) prostřednictvím nejrůznějších specializovaných poradenských center, azylových domů a následné terapeutické péče.
V ČR je dosud takových zařízení katastrofický nedostatek, přičemž čím více narůstá vzdálenost bydliště oběti domácího násilí od velkého města, tím minimálnej šíje pro ni šance na dostupnost takových služeb. V této souvislosti proto nepředstavuje nikterak překvapující zjištění, že mezí mé klientky brněnského centra určeného na pomoc obětem domácího násilí patřily i ženy _ vzdálené od Brna více než 180 km.
,   37r Vice informaci nawww-.slnpnasiii.cz_____________________....._ ...     ........_  ._
199
Utajené azylové domovy díky absenci legislativy upravující status těchto domovů v ČR, až na ojedinělé vlaštovky (pracující však spíše na bázi pseudo-utajení a za využívání různých mnohdy nelegálních kliček) chybí úplně.
Na druhé straně lze však zejména v posledním roce zaznamenat citelný pokrok spočívající zejména ve snaze regionálních psychologických poraden, linek důvěry a domovů pro matky s dětmi v tématice poskytování pomoci obětem domácího násilí se vzdělat a paletu svých služeb tímto směrem rozšířit.
Bohužel velmi rozdílná je rovněž kvalita poskytovaných služeb a personálního obsazeni jednotlivých center pomáhajících v ČR obětem domácího násilí, přičemž netřeba na tomto místě nijak zvlášť zdůrazňovat, jak negativní odraz může mít sekundární viktimizace na život konkrétní oběti.
Při své praxi v oblasti přímé pomoci obětem domácího násilí jsem navíc zjistila, že potřeby obětí domácího násilí jsou ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší, než jsem očekávala a rovněž tak překážky, které je třeba na nelehké cestě oběti domácího násilí za vymanením, se z násilného kruhu zdolat, jsou mnohem obtížnější a záludnější, než jsem předpokládala.
Mezi taková zjištění, s nimiž jsem na počátku svého profesního vstupu do~ této oblasti nepočítala, patří např. poznatek, že vyřešením všech právních otázek spojujících oběť s násilníkem (včetně bytové otázky) problémy oběti nekončí a nenastává pro ni tímto čas pohody, pozitivního naladění a osobní síly, neboť psychická „deformace" způsobená životem v násilném vztahu je u ní i nadále velice markantní a přetrvává v podobě smutku, depresivních nálad, fixace na negativní vzpomínky apod., a to v mnoha případech v ještě mnohem citelnější a intenzivnější podobě, než tomu tak bylo v době bezprostředního toku násilí směrem k ní. Z hlediska zkoumané efektivnosti se proto domnívám, že v rámci tohoto druhu pomoci je vedle zabezpečeni dostatečného množství volných míst ve specializovaných azylových domech a centrech poskytujících právní, sociální, krizové a psychologické poradenství nezbytné i vybudování dostupné síté následné terapeutické pomoci pro tyto oběti, která však dosud v České republice úplně chybí.
Mezi další takové poznatky patří např. i zjištěni, že převážná většina obětí obzvláště brutálních forem domácího násilí nemá přístup k dostatku finančních prostředků na to, aby si mohla hradit kvalitní právní zastupování ve svém případě. Za obzvláště důležitou ve světle tohoto faktu proto pokládám již výše zmiňovanou nutnost zákonného ukotvení poskytování bezplatné právní pomoci, vytvoření peněžního fondu určeného na právní pomoc obětem domácí^-
200
ho násilí a vytvoření dostupné a kvalitní sítě v oblasti domácího násilí informovaných a k předmětnému tématu zcitlivčných právniček a právníků.
A tak bych mohla pokračovat ještě velmi dlouho.
6.2.1 Model poskytování služeb obětem domácího násilí specializovaným centrem
Na základě svých zkušeností z přímé práce s oběťmi domácího násilí konfrontované s teoretickými poznatky se domnívám, že efektivní pomoc poskytovaná obětem domácího násilí specializovaným poradenským centrem by v sobě měla zahrnovat vždy dostupnou komplexní paletu kvalitních služeb od krizové telefonické línky, přes poskytování doprovodů, právní pomoci včetně právního zastoupení, ubytování včetně možnosti utajení, sociálního poradenství, psychologické pomoci a následné terapeutické péče.
^              Model takového pomáhajícího procesu ve specializovaném poradenském
centru potom podle mého návrhu vypadá následovně:
1.        Telefonát oběti domácího násilí na krizovou linku (zdokumen-^ __                     tování základních bodů jeho obsahu včetně možného zjištění, kde
;                        získala na centrum kontakt), určení místa setkání, eventuelní zá-
-                        kladní doporučeni (aby kontaktovala policii, lékaře apod.).
)              2.        Příprava krátkodobého akčního plánu jehož cílem je zajištění
i                        okamžitého bezpečí ohrožené osoby, jejích základních potřeb, po-
]                        skytnutí ji dostatku sebevědomí na to, aby uvěřila, že je schopná
*                        přežít i mimo násilný vztah, že si zaslouží život bez násilí. Tato
í                        fáze se dělí na tři Části:
j                        *         krizovou intervenci - tzn. aktivní vyposlechnutí si životní
|                                  situace oběti, popisu událostí, které ji vedly k tomuto setká-
ní. (Od naslouchajícího tato fáze předpokládá zejména nutnost empatie a schopnost utvrdit oběť v přesvědčení, že má i                                   dost síly situaci zvládnout. Naslouchající si v této Části po-
máhajícího procesu musí dávat pozor zejména na skutečnost, že v tomto okamžiku nelze z jeho strany činit žádné závěry, přijímat žádná rozhodnutí a není vhodné ani dávat [                                  jakékoli rady.),
»         odhad - tzn. pomoc oběti při identifikaci a objasňování je-
jích potřeb a problémů, které se mohou objevit,
201
screening - tzn. overení si, že člověk, který se o službv p0 máhajícího centra uchází, je skutečně jejich oprávr,ěn\n
kandidátem. Realizace krátkodobého akčního ptánu, jinak řečeno reakce nt okamžité potřeby oběti domácího násilí - tzn. pomoc spoiená is; s poskytováním služeb (soupis právních podání, pomoc při xajišíé-ní stravy, odkaz na psychologickou poradnu, doprovod, zajištěn vyzvednutí věcí apod.).
Formální příjem (u oběti, která bude ubytovaná v zařízení azvlo-vého typuj - oběť domácího násilí v této fázi pomáhajícího procesu vypráví svůj životní příběh a začíná formulovat své dlouhodobí plány. Při poskytování krizové intervence je třeba vždy mít na pu, měti, že první krize přivedla oběť domácího násilí na myšlenkí vyhledat odbornou pomoc a do další krize ji může dostat právi formulace otázek během této fáze poradenského procesu, přičemi oběť domácího násilí si tak vlastně prožije násili znovu - verbaln formou. Kvalitní krizová intervence se proto vyznačuje předevšiir pečlivým nasloucháním ženě, nezasahováním do jejího vyprávěni neuděiováním žádných rad. Oběť domácího násilí je při poskytování krizové intervence především potřeba podpořit, projevil j-empatii a poskytnout jí ujištění, že její slova nejsou brána na lehkou váhu či s pochybnostmi.
Hodnocení - v této fázi pomáhá pracovnice/pracovník pomáhajícího centra oběti domácího násilí v identifikaci a objasňování lojích okamžitých a dlouhodobých požadavků, jejichž splnění si vyžaduje vybudování na násilníkovi nezávislého života a vztahu be;
násilí.
Sestavení dlouhodobého akčního plánu - při němž vychá/íir z poznatku, že splnění krátkodobých potřeb umožňuje oběti domácího násilí vybudovat si pevný základ, na kterém může /ačit s realizací dlouhodobých strategií.
Realizace dlouhodobého akčního plánu - spočívající v aktivní podpoře (právní služby, doprovody atd.) a navracení sebedůvěr) oběti domácího násilí. Pracovnice/pracovník pomáhajícího centra sleduje pokrok v realizaci cílů, které si oběť domácího násilí předsevzala splnit a připravuje či realizuje změny strategií, které si situace vyžádá. Centrum v této fázi pomáhajícího procesu poskyuiic
202
poradenství právní, sociální, finanční, pomoc s hledáním ubytování, utajováním apod. 8. Následné poskytování služeb - v určité fázi své životní cesty se oběť domácího násilí dostane do situace, kdy se rozhodne, že služby pomáhajícího centra už nebude využívat. V této době by mělo následovat výstupní interwiev, ve kterém oběť domácího násilí zhodnotí kvalitu služeb, které jí byly centrem poskytnuty. V ideálním případě následuje i dohoda o následných krocích (následná terapeutická pomoc apod.) a domluva o realizaci vzájemného kontaktu v budoucnu.
Samozřejmostí každého pomáhajícího procesuje nezveřejňování žádných údajů o oběti domácího násilí, neuváděni jí do situací ohrožujících její bezpečnost, nevnucování ji vlastních představ, rozhodnutí, rad apod..
6.2,2 Doporučení EU pro ženské domovy
Tak trochu jako „pohádka o kouzelném království" zní zatím s českými poměry konfrontovaná představa EU o existenci a fungování azylových zařízení určených k poskytování pomoci obětem domácího násilí zformulovaná především na konferenci věnující se postavení a ochraně těchto obětí konané v Kolíně nad Rýnem v březnu 1999.
Všechny vlády členských států EU mají podle jejích doporučení povinnost vytvořit a financovat přístupnou a bezplatnou nabídku podpory pro týrané ženy a jejich děti, bez ohledu na jejich rodinný, právní a sociální statut; tato podpora má být realizována prostřednictvím ženských neziskových organizací a má zahrnovat ženské azylové domy, ženská poradenská centra, organizace krizové pomoci, organizace poskytující právní a sociální pomoc, nabídky pomoci pro děti a intervenční projekty, pro které byly rovněž vytvořeny pro členské státy EU závazné normy.
Mezi základní standard pomáhajících služeb určených obětem domácího násilí patří podle těchto norem například:
•         bezplatnost těchto služeb,
existence zákonů na ochranu žen zahrnujících právo oběti domácího násilí zůstat v bytě za současného zamezení pachateli po nutnou dobu přístupu do tohoto bytu atd..
Mezi základní standard ženských azylových domů určených obětem -domácího násilí patří podle těchto norem například:
203
jejich 24 - hodinový provoz, stanoveni prvořadého cíle bezpečnosti žen a dětí, ženský personál těchto domů podle hesla „ženy pomáhají ženám", zajištění utajení,
možnost časově neomezeného pobytu, feministický přístup k problematice domácího násilí, 1 místo v takovém domě na každých 10.000 obyvatel, snaha o posílení sebedůvěry ženy, která odešla z násilného vztahu, zajištění přístupu do těchto domů všem ženám, které se staiy obětmi násilí,
dostatečné financování těchto domů vládami členských států, placený a kvalitně vyškolený personál atd.377
Více např. Prieskum WAWE o ženských domoch In: Piata zena, Aspekty násilia páchaného fís ....ženách (Aspekt), pivni y_ydáni Jratisláva, 2001, str. 61-62---------------------------------_„
204
ZÁVĚR
Zejména v posledních létech začal být problém zvaný domácí násilí v ČR prosazován jako mediální téma. Do té doby se o domácím násilí na veřejnosti nehovořilo. Část populace, jíž se tento negativní společenský jev týkai osobně, jej vnímala jako striktně soukromý problém, zbytek veřejnosti o existenci násilí v intimních vztazích nevěděl nebo jej mlčky toleroval. Současně s odkrýváním tohoto závažného problému však vyplula na povrch i nedostatečnost ochrany, kterou poskytuje stát jeho obětem a rovněž množství předsudků, kterými je česká společnost vůči nim zahlcena.
Domácí násilí se týká v převážné většině žen jako jeho obětí a v tomto kontextu je můžeme označit jako téma genderové, avšak domníváme se, že pojmenovat je můžeme rovněž jako téma celospolečenské, lidskoprávní a mezioborové.
Tato práce především teoretickoprávně hodnotila efektivnost stávajících právních norem ČR z hlediska cíle ochrany společnosti před domácím násilím. Domácí násilí jsme pro její účely definovaly jako jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně obětí tíseň nebo újmu. Intimním vztahem přitom chápeme vztah rodinný, partnerský či obdobný. Pod pojem obdobný vztah, který vnímáme flexibilně, potom řadíme např. vztah bývalých manželů, nedávno rozvedených, žijících i nadále v jednom bytě. Termínem „dospělá osoba" rozumíme osobu zletilou.
Ve své práci jsme vyšly ze závěru, že k jednomu ze základních předpokladů efektivní ochrany společnosti před domácím násilím patří i dostatečná znalost o charakteru, příčinách a vývoji tohoto negativního společenského jevu.
Zjistily jsme, že základní odlíšení domácího násilí od jiných násilných projevů spočívá v existenci intimního vztahu mezi pachatelem domácího násilí a jeho obětí a dále ve skutečnosti, že se odehrává v soukromí a většinou i beze svědků. Mezi jeho nejčastější formy patří násilí fyzické, psychické, sociální, ekonomické a sexuální.
Jak prokázal í vlastní výzkum, zpracovaný z dotazníků klientek Poradny pro ženy v tísni (obětí domácího násilí), agresoři pocházejí ze všech socioekonomických vrstev společnosti, většinou se jedná o lidi s nižším sebevědomím, mající zkušenost s násilím z původní rodiny. Zatím nebyl vystopován žádný znak, který by někoho předurčoval, aby se stal obětí domácího násilí. Jediným takovým rizikovým faktorem je týrání, zneužívání Či eventuelně pří-—tomnost násilnému chování v dětství. Motivem, proč oběti domácího násilí
205
setrvávají tak dlouho ve svazku s násilníkem, je mimo jiné strach u-5"— zdraví; dále pocit selhání, kdy oběť věří, zeje týraná, protože udělala ve vw" hu nějakou chybu a snaží se j i napravit, neboť byla od dětství učena, že vzf je investice, které by se neměla vzdávat; nemožnost řešení bytové otázk ekonomická závislost; nemožnost dovolat se pomoci atd. Týraná oběť nav" trpí syndromem týraných obětí, přičemž trvá-li násilný vztah dlouho, jo y\ loučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila. U obětí dlouhodobého a bn tálního týrání sehrává svoji roli i tzv. stockholmský syndrom. Každý násiln vztah podléhá svému zákonitému cyklickému vývoji.
Česká společnost se staví k domácímu násilí zatim stáíe ještě nejednc značně a s převládající tendencí k bagatelizaci tohoto jevu. Tolerance dom;' čího násilí však posiluje násilníkovo přesvědčení, že se chová správně a n násilí má tradicí garantované právo, přičemž dochází k předáváni násilnvc vzorců chování z generece na generaci. Tento přístup však vede rovně k poškozování oběti na primární individuální úrovni a dále k jejich sekundární viktimizaci.
Podle našeho názoru znamená nečinnost státu v oblasti cílené eíiminnce domácího násilí a jeho negativních následků ve společnosti porušení zákkul-ních práv a svobod obětí domácího násilí.
Za současného stavu praxe řešení problematiky domácího násilí má oběť domácího násilí z hlediska efektivnosti bohužel většinou jen jedinou možnost, jak násilí na sobě páchané zastavit. Touto možností je její důsledná separace od agresora, která má v majoritním procentu případů podobu jejího odchodu (lépe řečeno útěku) ze společného bytu.
V ČR neexistuje speciální zákon na ochranu obětí domácího násilí.
Podle našeho názoru ztělesňoval těžiště problému v současnem posuzováni jednání v rámci domácího násilí z hlediska zkoumané efektivnosti trestního práva po dlouhou dobu fakt, že zkoumán byl většinou vždy jeden izolovaný útok a na domácí násilí tak nebylo pohlíženo jako na neustále se vyvíjející a gradující proces. Doufejme, že zákonem č. 91/2004 Sb,m do trestního zákona nově vložené ustanovení § 215a, kterým byla definována skutková podstata trestného činu „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě" tuto situaci změní. Jako pozitivum z hlediska sledované efektivnosti hodnotíme zejména skutečnost, že tvůrce tohoto nového způsobu právního uchopena domácího násilí zaměřil svoji pozornost mimo jiné právě Í na specifické podmínky, při nichž k tomuto negativnímu společenskému jevu dochá-
-"* Zákon č. 91/2004 Sb., ze dne- 29, ledna 2004, kterým se mění zákon č. I40/196ISb.,-trestní zákon, s účinnoslí od 1. června 2004
206
jako pozitivní ve sledovaném kontextu hodnotíme dále skutečnost, že ustanovení § 215a trestního zákona nenáleží mezi trestné činy vyjmenované v ustanovení § 163 trestního řádu. Domníváme se totiž, že při snižování sledované efektivnosti trestněprávních ustanovení sehrává citované ustanovení s 163 trestního řádu, podle něhož musí dát poškozená u většiny trestných Činů spadajících do úvahy v rámci domácího násilí souhlas s trestním stíháním pachatele, jednu z klíčových úloh. Zjistily jsme, že za situace, kdy oběť sdílí s násilníkem společný byt atd., je.pro násilníka velmi jednoduché přimět ji k rozhodnuti, aby souhlas s jeho trestním stíháním neudělila. Rovněž změny trestního rádu provedené zákonem č- 283/2004 Sb.379 s účinností od 1. Července 2004 spočívající v posílení procesního postavení poškozených lze z hlediska sledované efektivnosti hodnotit kladně.
Pravděpodobně nejvýznamnější článek řetězu osob zúčastněných na řešení problému domácího násilí představuje policie. Z hlediska posílení zkoumané efektivnosti by policie především měla přestat pohlížet na případy domácího násilí naplňující skutkovou podstatu některého z trestných činů jako na rodinné rozepře. Jednotlivé útoky domácího násilí jsou v současné policejní praxi ve valné většině případů posuzovány jako přestupky, ačkoli naplňují skutkové podstaty některého z trestných Činů.
Z hlediska občanskoprávního potom představuje stěžejní problém každé oběti domácího násilí zejména rozřešení bytové otázky. Bytová situace obětí není v ČR řešena nikterak speciálně s ohledem na charakter případů. Soudní řízení ve věci bytové otázky trvají většinou velmi dlouho. Neexistuje žádná výslovná právní možnost, jak pachateli domácího násilí okamžitě zabránit bydlet ve společném bytě s obětí. Oběť může podat v civilním řízení řádnou Žalobu a dále může podat návrh na předběžné opatření. Předběžné opatřeni je institut v ČR k ochraně oběti domácího násilí zatím jen málo využívaný, avšak myslíme si, že v některých případech z hlediska zkoumané efektivnosti poměrně vhodný; stěžejní význam pro oběti domácího násilí představuje v otázkách výchovy, výživy a styku s nezletilými dětmi.
V naprosté většině případů v praxi má agresor tendence zneužívat svých rodičovských práv proti své týrané oběti. Domníváme se, že v případech rozhodování o výchově a výživě nezletilých dětí, kdy se jeden z rodičů těchto nezletilých dětí dopouštěl násilí na druhém z těchto rodičů, by otázka vý-
711 Zákon č. 283/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb,, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve ?něni pozdějších předpisů, a zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mení zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákoně. 140/1961 Sb,, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé datši zákony, s účinností
od 1.7.2004
207
chovné způsobilosti rodiče agresora měla být posuzována obzvláště peOUw a vždy by v takových případech mělo být nařízeno provedení znaleckého n0 sudku.
V ČR od roku 1995 do dnešních dnů proběhlo již několik pokusů zohlcd-nit domáci násili v právním řádu. Společné všem legislativním podnětům v Cli dosud předneseným byla jejich zaměřenost-na zohledněni domácího :iá<|| výhradně prostřednictvím trestního práva a jejich nedostatečnost v pokryt celé siře problematiky ochrany společnosti před tímto jevem.
Jak jsme zjistily, na vyřešení problému existence domácího násilí ve spo. lečnosti neexistuje univerzální recept. V jednotlivých státech jsou k ochraně před domácím násilím prosazovány různé právní přístupy. Podle pramenfi, které jsme měly k dispozici, probíhá legislativní ochrana před domácím násilím cestou policejní intervence, občansko-právních institutů, a trestně-právních institutů. Za zásadní v tomto kontextu pokládáme zdůraznění a vyzdvižení nikoli některé konkrétní zahraniční právní úpravy či institutu, ale zkušenosti nutnosti multidisciplinárního, koordinovaného, komplexního přístupu k řešení, reflektujícího skutečné potřeby jeho obětí. V tomto konkwtu je třeba dáíe zmínit, že ačkoli se konkrétní způsoby ochrany společnosti před domácím násilím vyjádřené v zákonech jednotlivých zemi odlišují, přijaly všechny za svou základní myšlenku, že za domácí násilí je odpovednv násilník. Stát má povinnost spirálu domácího násilí přerušit a poskytnout oběti svoji pomocnou ruku.
Domníváme se, že skutečně efektivní systém ochrany společnosti před domácím násilím obsahuje ucelený a diferenciovaný komplex nejrůznějších opatření, který postihuje nejrůznější podoby a stupně domácího násilí tak, že dává šanci možnému ozdravení násilím nemocného vztahu tam, kde to je možné, a na druhé straně poskytuje jeho obětem skutečně účinnou ochranu zejména v těch případech, kdy již pokračování vztahu nelze brát do úvahy. Pomoc poskytovaná státem v boji proti domácímu násilí v celé šíři svého spektra potom zahrnuje všechny instrumenty a garance - od jeho kriminalizace přes komplexní právní systém ochrany oběti, finanční zastřešení organizací pomáhajících obětem eliminovat následky domácího násilí až po ruku podanou pachatelům v podobě nejrůznějších terapeutických programů a podpůrných řešení.
Podle našeho názoru spočívá vhodné řešení legislativního ukotvení trestnosti domácího násilí v českých poměrech v rozšíření skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 215 trestního zákona na.„týrání osoby blízké „a svěřené" za současného rozšířeni pojmu „osoby blízké" v ustanoveni § 89
208
odsí. 8 trestního zákona tak, aby zjednodušeně řečeno pokrýval okruh všech osob spojených v intimním vztahu. Současně navrhujeme sejmout z obětí domácího násilí tzv. dispoziční právo formulované v ustanovení § 163 a 163a trestního řádu. Změny v právu trestním ve prospěch ochrany obětí domácího násilí je však nutno, pakliže je sledován cíl ochrany skutečně efektivní, doplnit i změnami v dasích odvětvích práva, a to zejména v právu občanském a policejním.
Velkou roli v efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím sehrává i dostatečná informovanost odborné a laické veřejnosti, jež je realizována zejména prostřednictvím výcvikových programů, informačních kampaní, vzdělávacích akcí apod. Rovněž systém pomoci poskytovaný obětem domácího násilí prostřednictvím nejrůznějších specializovaných poradenských center, azylových domů a následné terapeutické péče sehrává v boji proti domácímu násilí v moderní společnosti z hlediska efektivnosti nezastupitelnou úlohu. Bohužel v České republice je dosud takových kvalitních zařízení katastrofický nedostatek.
Z hlediska posílena zkoumané efektivnosti pokládáme preventivní společenské působení za jeden z nejvýznamnějších úkolů ČR, přičemž jako prioritní shledáváme cíl změny v náhledu české společnosti na tento negativní společenský jev oproštěný od předsudků a bagatelizačních tendencí.
209
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA č. 1;
MEZINÁRODNÍ ZÁVAZKY VYUŽITELNÉ V BOJI PRO! I DOMÁCÍMU NÁSILÍ - VÝBĚR
Obecné úmluvy garantující lidská práva:
•          Všeobecná deklarace lidských práv, 1948, usneseni DE01/48
•          Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.)
•          Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.)
•          Opční protokol k Mezinárodnímu Paktu o občanských a politických právech, 1966 (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcíč. 169/1991 Sb.)
Úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod, tzv, Evropská úmluva, 1950 (sdělení federálního ministerstva zahraničních" věcíč. 209/1992 Sb.)
Speciální mnohostranné úmluvy dotýkající se problematiky
domácího násilí:
Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen - CEDAW, 1979 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1987 Sb.) Úmluva o právech dítěte, 1989 (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.) 1         Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižu-
jícímu zacházení nebo trestání, 1984 (vyhláška ministra zahraničních věci č. 143/1988 Sb.)i8ü
Podrobnější seznam mezinárodních závazků využitelných v boji proti domácímu násilí lze nalézt např. na www.feminismus.cz/dukiiiiiciiiy _iiu»Lííu\,csiiUul-------------------_______^_^_____
234
EŘÍLOHAČ^
DOTAZNÍK KLIENTEK PORADNY PRO ŽENY V TÍSNI V ROCE
2000-2001
Vážená klientko,
pravdivým vyplněním tohoto anonymního dotazníku přispějete k řešení problematiky násilí v jiných rodinách.
Nebudete-li si s některou otázkou v našem dotazníku vědět rady, prosíme obraťte se na nás, rády Vám pomůžeme.
Prosíme uveďte:
1.         Kdo provedl první kontakt s Poradnou pro ženy v tísni ve Vašem případě -
2.         Váš věk -
3.        Druh Vašeho problému:
•          týrání současným partnerem -
Prosíme uveďte rovněž, jak dlouho trvalo Vaše manželství nebo společné soužiti (u druha a družky) do okamžiku, než jste se rozhodla vyhledat pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí -
Jaká byla celková doba, po kterou bylo násilí přítomno v tomto Vašem vztahu, než jste vyhledala pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí -
*          týrání bývalým partnerem -
Prosíme uveďte rovněž, jak dlouho trvalo násilí od okamžiku zániku manželství nebo společného soužití (u druha a družky) do okamžiku, než jste se rozhodla vyhledat pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí -
Jaká byla celková doba, po kterou na Vás bylo pácháno násilí, než jste vyhledala pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí -
týrána matkou -týrání otcem -
235
tyrani dcerou -týráni synem -
•          znásilnění -týrání jiným příbuzným - prosíme uveďte kterým -
•          incest -jiný problém - prosíme konkretizujte -
Jakých forem násilí se na Vás agresor dopouštěl:
nuceni k různým bolestivým sexuálním praktikám nebo znásilnění -
•          vkládáni různých předmětů do pochvy -
•          bití po těle -bíti do obličeje -tlučení hlavou o stěnu -kopance -
•          trhání vlasů -
•          páleni -
•          demolování věcí, bytu apod. -skrčení -
•          bodáni/řezání -házení různými předměty -
•          jiné ťyzické násilí - prosíme konkretizujte -
•          citové vydírání, zesměšňování, vulgarismy, ponižování -
•          zákazy, příkazy, izolace, výslechy, kontroly, zamykání -
•          odpírání spánku -odpírání jídla-
vydírání, vyhrožování zabitím, vyhrožování únosem dítěte,
vyhrožováni psychiatrickou léčbou -
vyhrožování pomocí zbraně (nůž, střelná zbraň apod.) -
•          vydírání týráním dítěte -
•          jiné psychické násilí - prosíme konkretizujte
•          odpíráni peněz, přístupu k nim -
Jaké byly fyzické následky, které Vám způsobil agresor;
•          otřes mozku, zlomenina lebeční kosti -
•          zlomenina žeber, končetin -přeražený nos -
•          přiškrcení, přidušení -
•          šité rány -
•          vyražené zuby -
vytržený větší chomáč vlasů -úraz oka, modřiny, popáleniny -zdemolované věci, nábytek, byt apod. -jiné - prosíme konkretizujte -
6.         Věk agresora je -
7.        Vaše vzdělání je -
8.         Vzdělání agresora je -
9.         Jaká si myslíte, že byla příčina násilí ve Vašem případě:
alkohol, drogy -
•          porucha osobnosti -
•          jiná - prosíme konkretizujte -
10.       Kde bydlíte od okamžiku, kdy jste vyhledala pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí:
•          bydlím ve svém bytě bez násilníka -bydlím v bytě s násilníkem -
•          odešla jsem ze společného bytu k rodičům -
•          bydlím v azylovém domě -
odešla jsem k rodinným příslušníkům (uveďte kterým) -
•          odešla jsem do podnájmu -
partner mi zanechal byt po podmínkou (uveďte jakou) -e         nevztahuje se na mne ani jedna kategorie, protože -
11.       Máte s násilníkem nezletilé děti?
•          Kde tyto děti žijí od okamžiku, kdy jste vyhledala pomoc policie nebo specializovaného centra pomáhajícího obětem domácího násilí -
Komu byly svěřeny do péče rozhodnutím soudu (alespoň předběžným opatřením) -
12.       Docházíte v současné době na psychiatrii pro anxíozně-depresivní poruchu, stavy beznaděje, deprese, úzkosti -
13.       Byla jste někdy v minulosti déledobčji hospitalizována na psychiatrickém oddělení a domníváte se, že příčinou tohoto bylo násilí -
14.       Léčila jste se někdy během období, co jste byla týrána, ze závislosti na alkoholu -
237
15.       Docházíte pravidelně na psychologické konzultace-
16.       Pokusila jste se někdy v minulosti kvůli násilí o sebevraždu -
17.       Jaké byly ztahy v původní rodině (matka/otec) násilníka: 8         jeho otec byl velmi zlý, dominantní -
jeho otec bil svoji partnerku -
•          jeho otec nepřiměřené fyzicky trestal děti -jeho matka nepřiměřeně fyzicky trestala děti -
•          jeho matka nepřiměřené fyzicky trestala děti a sama byla týraná -
•          jiné - konkretizujte -nevím
18.       Jaké byly ztahy ve Vaší původní rodině (matka/otec):
můj otec byl velmi zlý, dominantní -můj otec bii svoji partnerku -
•          můj otec nepřiměřeně fyzicky trestal děti -moje matka nepřiměřeně fyzicky trestala děti -
moje matka nepřiměřeně fyzicky trestala děti a sama byla týraná -
•          jiné - konkretizujte