KRIZOVÁ INTERVENCE

                                         (Desatero zásad)




1)    Rychlé navázání kontaktu mezi klientem a interventem, zaměřené na vytvoření bezpečného
terapeutického vztahu.


2)    Prostor pro vyjádření klientových emocí a jejich sdílení, pojmenování, kotvení.


3)    Intenzivní koncentrace na krizi (ohniskem zájmu je aktuální stav klienta).


4)    Vytvoření přehledu okolností (a spouštěčů), které vedly k propuknutí krize.


5)    Jasnější porozumění falešným adaptačním reakcím, s jejichž pomocí se klient pokoušel krizi
zvládnout.


6)    Hledání a upevňování jiných, účinnějších adaptačních reakcí k překonání krize.


7)    Mapování sociální sítě pomoci v klientově světě (rodina a blízcí, přátelé, sousedi, kolegové,
odborníci…) a jak ji lze využít.


8)    Využití v zásadě pozitivních přenosových pocitů klienta vůči terapeutovi, což umožňuje učení
prostřednictvím zkušenosti.


9)    Zprostředkování možností, jimiž disponuje klient ke zvládnutí situací a jež se mohou objevit
(včetně možnosti vyvolání podobné krize).


10) Ukončení intervence, jakmile se ukáže, že krize je překonána a klient je schopen rozpoznat, co
k této krizi vedlo a jak ji může (mohl) zvládnout.








Součást studijních materiálů předmětu Krizová intervence (FSS MU Brno, katedra psychologie,
psychoterapeutická studia, kód PST 439)

Zpracoval dle materiálů LF UK, Hradec Králové: Mgr. Zbyšek Mohaupt