52
Podstata a působení psýché
a nedosažitelnost; ale víra učí také blízkosti a bezprostřednosti boží a je to právě ona blízkost, která musí být empirická, nemá-li být zcela bezvýznamná. Jen to, co na mrše působí, uznávám jako skutečné. Co však na mne nepůsobí, může stejně tak dobře neexistovat. Náboženská potřeba vyžaduje celost, a proto se chápe obrazů celosti podávaných nevědomím, které vystupují nezávisle na vědomí z hloubek duševní přirozenosti.
6:502/503
Bůh ovsem, aniž mu v tom člověk pomáha.', vytvořil o sobě nepochopitelně nádherný a současně strašně rozporuplný obraz a vložil jej člověku jako archetyp do nevědomí ne proto, aby si kvůli tomu vjeli do vlasů teologové všech dob a zemských pásem, ale aby se pokornému člověku zachtělo v tichu své duše patřit na sobě příbuzný obraz, vytvořený z jeho vlastní duševní substance, který v sobě má všechno, co si kdy člověk vymyslí o svých bozích nebo o podstatě své duše.
5:661/662
Dá se to také snadno pochopit, když si ujasníme, že nevědomí jako souhrn všech archetypů je kondenzát veškerého prožívání od jeho nejtemnějších počátků. Není to mrtvý kondenzát či jakési opuštěné pole trosek, nýbrž jsou to živé reaktivní a pohotovostní systémy, které určují individuální život neviditelným, a tudíž o to účinnějším způsobem. Do jisté míry to však není jen gigantický dějinný předsudek, nýbrž současně zdroj instinktů, protože archetypy nejsou nic jiného než formy manifestace instinktů. Ze životního pramene instinktu však vyvěrá také všechno tvořivé, takže nevědomí není jen historická podmíněnost, nýbrž současně vytváří tvůrčí impuls - podobně jako příroda, která je ohromně konzervativní a svými tvůrčími akty svou vlastní historickou podmíněnost znovu ruší. Není tedy divu, že to byla pro lidi všech věků a zemských pásem palčivá otázka: jak by se měli vůči této neviditelné podmínce nejlépe zachovat - tato událost, kterou symbolizuje pád andělů a neposlušnost prvních rodičů, se věčně opakuje - jinak by nebyl tento problém vznikl.
71:181/182
Sen
Sen, to jsou dvířka skrytá v tom nejvnitřnějším a nejintimnéjším prostoru naší duše. Dveře, jež se otevírají do oné kosmické pranoci, která byla duší, když ještě dávno neexistovalo vědomí já, a bude duší. která přesáhne mnohem dál, než vědomé já bude kdy s to dosáhnout. Neboť veškeré jáské vědomí je osamocené, rozpoznává jednotlivosti tím, zeje odděluje a odlišuje, a viditelné je pak pouze to, co se může k tomuto já vztahoval. Jáské vědomí sestává ze samých omezení, i když dosahuje až k nejvzdálenějším mlhovinám. Veškeré vedomí rozděluje; ve snu však vstupujeme do hlubšího, obecnějšího, pravějšího, věčnějšího člověka, který stojí ještě v šeru počáteční noci, kde byl ještě celostí a celost byla v něm, v bezrozdílné. všeho jáství prosté přírodě. Z této vše-spojující hlubiny pochází sen, ať už je sebedětinštější. sebegrotesknější a se-benemorálnější.
9:40
Se vší skepsí a kritikou jsem to nikdy nepřivedl tak daleko, abych sny považoval za quantité negligeable (zanedbatelné veličiny, p. p.). Jeví-li se nám nesmyslné, pak prostě postrádáme smysl my a zjevně nám chybí důvtip, abychom správně četli záhadné poselství noční strany naší bytosti. C) to víc by si však měla lékařská psychologie ostřit smysly systematickou prací se snv, neboť přinejmenším polovina našeho duševního života se odehrává na oné noční straně, a stejně jako vědomí se přehrává do noci, vniká také nevědomí do našeho denního života. Nikdo nepochybuje o důležitosti vědomého prožívání, proč by pak měl člověk pochybovat o významu nevědomého dění? Je to také náš život, často dokonce více náš a nebezpečnější nebo prospěšnější než život denní.
49:161
Pro primitivního člověka mají, jak známo, jisté sny nesrovnatelně vyšší hodnotu než pro kulturního člověka. Nejen že hodně hovoří o svých snech, nýbrž jsou pro něj také tak významné, že se často zdá, jako by je sotva mohl odlišit od skutečnosti. Kulturním lidem obecně se sny sice jeví nedůležité, ale i mezi nimi existuje velmi mnoho lidí, kteří přikládají jistým snům velký význam, a sice právě pro jejich často zvláštní a působivý charakter. Tato zvláštnost určitých snů pak činí pochopitelnou domněnku, že jsou to vnuknutí.
56:343
54 Podstata a působení psýché
Psychologie snu nám otevírá cestu k obecné srovnávací psychologii, od níž očekáváme stejné pochopení pro vývoj a strukturu lidské duše, jaké nám přinesla srovnávací anatomie, pokud jde o lidské tělo.
2:283
Sen je, jako každý kus psychické souvislosti, výslednice celku psýché. Proto smíme očekávat, že ve snech také najdeme vše, co v životě lidstva mělo od pravěku význam. Jak málo se lidský život jako takový omezuje na ten či onen základní pud, ale zakládá se na mnohosti pudů, potřeb, nutností, fyzických a psychických podmíněností, stejně tak málo se dá sen vysvětlovat z toho či onoho elementu, i když by snad takové vysvětlení dopadlo svůdně jednoduše. Můžeme si být jisti, že je nesprávné, neboť žádná jednoduchá teorie pudů nebude s to pochopil, tuto mocnou a tajemnou věc, lidskou duši, a proto ani její výraz, sen. Abychom snu aspoň do určité míry učinili zadost, potřebujeme výzbroj, kterou musíme klopotně sestavovat ze všech oblastí duchovních věd.
2:515
Sen se často zabývá zdánlivě titěrným detailem, čímž dělá směšný dojem, nebo je zvenčí do té míry nepochopitelný, že se nad ním můžeme nanejvýš podivoval, přičemž musíme stále překonávat jistý odpor, než se do toho opravdu pustíme, abychom trpělivou prací zamotanou vnitřní spojitost rozluštili. Vstoupíme-li konečně do skutečného smyslu snu, ocitneme se také uprostřed tajemství snícího a vidíme s úžasem, že i zdánlivě nesmyslný sen je vysoce smysluplný a hovoří vlastně jen o důležitých a vážných věcech. Tento poznatek nás nutí mít poněkud větší úctu před takzvanými pověrami o významu snů, jimž naše racionalistické dobové proudy dosud vůbec nebyly nakloněny.
109(A);25/26
Logicky, morálně a esteticky uspokojivě kombinované sny patří přece jen k výjimkám. Zpravidla je sen zvláštní a podivný útvar, který se vyznačuje mnoha „špatnými vlastnostmi" - má nedostatek logiky, pochybnou morálku, je nepěkné utvářen, jeví se jako protismyslný nebo beze smyslu. Proto jej lidé rádi odbývají jako hloupý, nesmyslný a bezcenný.
91:322/323
Sny jsou nestranné, libovůli vědomí vzdálené, spontánní produkty nevědomé duše. Jsou čistou přírodou, a tudíž nezfalšovanou, přirozenou pravdou. Proto se hodí lépe než cokoli jiného k tornu, aby nám navrátily lidské podstatě odpovídající postoj, když se naše vědomí příliš vzdálilo od svého základu a uvázlo v nemožnosti.
9:45
Sen ^
Jako vstupují reální lidé a věci do našeho zorného pole, tak také snové obraz vstupují do pole vědomí snového já jako jiný druh reality. Nemáme pocit, ž sny děláme, nýbrž že k nám přicházejí. Nepodléhají naší libovůli, ale posloi chají vlastní zákony. Představují zřejmě autonomní psychické komplexy, kter se mohou samy od sebe utvářet. Jejich motivačního zdroje si nejsme vědom Říkáme proto, že sny přicházejí z nevědomí. Musíme se ledy domnívat, že ex stují samostatné psychické komplexy, které unikají naší vědomé kontrole a v\ stupují a mizí podle vlastních zákonů. 56:346
Ve spánku se fantazie projevuje jako sen. Ale také v bdění dále sníme pod pre hem vědomí, a to obzvláště vlivem vytěsněných nebo jinak nevědomých koni plexů.
50:60/61
Specifickým vědomým vyjádřením našeho nevědomí je sněni. Jako má duši svou denní stranu, vědomí, tak má také stranu noční, nevědomé psychické fun gování, které by se mohlo pojímat jako snová fantazijní činnost.
49:157
Sny obsahují obrazy a myšlenkové souvislosti, které nevytváříme s včclomýn úmyslem. Vznikají spontánně, bez našeho přičinění, a představují lak psychic kou činnost, jež se vymyká libovůli. Sen je tedy vlastně nanejvýš objektivní, abycl tak řekl přírodní produkt psýché, pročež od něj můžeme očekávat přinejmen ším upozornění a narážky na jisté základní tendence duševního procesu. Poně vadž tedy psychický životní proces - jako každý životní proces - není jen kau zální průběh, nýbrž také finálně orientovaný, účelný proces, smíme od snu, kter1 nepředstavuje nicjiného než sebezobrazení psychického životního procesu, oče kávat indicie o objektivní příčinnosti stejně jako o objektivních tendencích.
109(B):144
Sen opravuje a uvádí situaci na pravou míru. Připojí, co ještě také k věci patři a tím zlepšuje postoj k věci. To je důvod, proč při naší terapii potřebujeme ana lýzu snů.
2:285
Sen jako vyjádření neúmyslného, vlivu vědomí se vymykajícího, nevčdoméhc psychického procesu představuje vnitřní pravdu a skutečnost takovou, jaká je nikoli proto, že já se to domnívám, ani proto, že by ji snící chtěl takovou mít nýbrž jaká je.
49:152
56
Podstata a působení psýché
Sen
57
Nevedomí je to, co v daném okamžiku nevíme, proto nepřekvapuje, že sen ke stávající vědomé psychologické situaci připojuje právě ty aspekty, které by byly podstatné při nějakém úplně odlišném zřeteli uvažování. Je patrné, že tato funkce snu znamená psychologické balancování, vyrovnávání, jehož je bezpodmínečně třeba k uspořádanému jednání. Tak jako je při vědomém procesu uva/.ování nezbytné, abychom si ujasnili pokud možno všechny stránky a kousek vence nějakého problému a našli tak správné řešení, pokračuje tento proces automaticky také ve víceméně bez-vědomém spánkovém stavu. Zde, jak se zdá podle dosavadních zkušeností, snícího napadnou alespoň v náznaku všechna hlediska, která za dne hodnotil nedostatečně nebo je nepovažoval vůbec za důležitá, což znamená, že byla relativně nevědomá.
2:279/280
Duse jako systém, který se sám reguluje, se udržuje v rovnováze jako život těla. Ke "sem excesivním pochodům přistupují ihned a nutně kompenzace, bez nichž by neexistovala ani normální látková výměna ani normální psýché. V tomto smyslu můžeme prohlásit učení o kompenzaci za základní pravidlo duševních reakcí. Příliš málo zde způsobuje příliš mnoho tam.
49:162/163
Hledisko, že sny jsou pouze vytěsněná splnění přání, je dávno překonané. Jistěže existují také sny, které manifestně znázorňují splněná přání nebo obavy. Ale co všechno ještě existuje dalšího? Sny mohou být neúprosné pravdy, filozofické sentence, iluze, divoké fantazie, vzpomínky, plány, anticipace, ba dokonce telepatické vize, iracionální zážitky a bůhví co ještě.
49:157
Proti známému freudovskému názoru, že podstata snu je ve „splnění přání", jsem zaujal... stanovisko, že sen je spontánnísebeznázorněníaktuálního stavu nevědomí v symbolické formě.
2:300
Čím jednostrannější je vědomý postoj a čím dále odvádí od optima životních možností, tím spíše se naskytne možnost, že vystoupí sny se silně kontrastujícím, ale účelně kompenzujícím obsahem jako výraz psychologického sebeřízení individua.
2:288
Primitivní lidé ve východní Africe, které jsem pozoroval, měli za to, že „velké" sny mají jen „velcí" lidé, totiž kouzelníci a náčelníci. Na primitivním stupni to může být pravda. Avšak u nás se takové sny vyskytují i u prostých lidí, a to tehdy, když se ocitnou v příliš velké duchovní tísni.
9:48/49
Nikdy ke snu nepřistupujte s nějakou teorií, nýbrž ptejte se vždy pacienta, co snové obrazy znamenajípro něj. Sny se vztahují vždy k určitému problému snícího, k problému, jejž vědomí dotyčného špatně posuzuje. Sny jsou reakce na náš vědomý postoj, tak jako reaguje tělo, když jíme příliš mnoho či příliš málo nebo když s ním jinak špatně zacházíme. Sny jsou přirozenou reakcí seberegu-lujícího psychického systému. 81:132
Není lehké stanovit nějaké speciální pravidlo o způsobu snové kompenzace. Charakter kompenzace v dané chvíli těsně souvisí s celou bytostí individua. Možnosti kompenzace jsou nespočetné a nevyčerpatelné.
2:289
Jakkoli sen přispívá k psychologickému sebeřízení, když přináší automaticky všechno vytěsněné, všechno, čeho jsme si nevšimli nebo co nevíme, jeho kompenzační význam přece jen často není úplně jasný, poněvadž naše znalost podstaty a potřeb lidské duše je ještě velmi nedokonalá. Existují psychologické kompenzace, které jsou nám, jak se zdá, velmi vzdálené. V těchto případech si musíme vždycky připomenout, že každý člověk v jistém smyslu reprezentuje celé lidstvo a jeho dějiny. A co bylo v dějinách lidstva možné ve velkém, to je v malém možné také v každém jedinci. Čeho bylo zapotřebí lidstvu, to v daném případě potřebuje každý jednotlivec. Není proto divu, že ve snech hrají velkou roli náboženské kompenzace. Že se tak děje možná ve zvýšené míře právě v naší době, to je přirozený důsledek převládajícího materialismu v našem světovém názoru.
2:285
V žádném směru nepopírám možnost „paralelních" snů, to znamená takových, jejichž smysl souhlasí s postojem vědomí, či které případně postoj vědomí podporují. Avšak ty jsou přinejmenším podle mé zkušenosti relativně řídké.
52:74
Pojetí snového procesu jako kompenzačního pochodu by podle mého mínění mohlo odpovídat podstatě biologického procesu vůbec. Freudovo pojetí se pohybuje v tomtéž směru, když snu také připisuje kompenzační roli, totiž s ohledem na zachování spánku... Naproti tomu však nesmíme přehlédnout skutečnost, že jsou to právě sny, které spánek nejčastěji ruší, že dokonce existují sny -a není jich málo - jejichž dramatická skladba směřuje takříkajíc logicky k situaci vysoce nabité afekty a vytvoří ji natolik dokonale, že afekt snícího bezpodmínečně probudí. Freudovské pojetí vysvětluje tyto sny tím, že se cenzuře už nepodařilo dále potlačovat nepříjemný afekt. Zdá se mi, že toto vysvětlení nepostihuje skutečnost. Případy, kdy se sny zjevně tím nejnepříjemnějším způso-
58 Podstata a působení psýché
bem zabývají trapnými zážitky nebo obsahy představ z denního života a kdy znázorňuji právě ty nejrušivější myšlenky s nejtrapnější zřetelností, jsou všeobecně známé.
A tady by bylo podle mého názoru neoprávněné říkat, že funkcí snu je ochraňovat spánek a zahalovat afekt. Museli bychom v těchto případech skutečnost přímo obrátit, abychom v tom vyčetli potvrzení uvedeného pojetí.
2:286/287
Sen *
tedy právě materiálie, zůstávají tytéž, ale měřítko, jímž jsou poměřovány, jej in Otázka by se dala jednoduše formulovat takto: K čemu slouží sen? Tato otáži není libovolná do té míry, pokud ji člověk může použít na všechny psychiď činnosti. „Proč" a „k čemu" se můžeme ptát všude, poněvadž každý organiď útvar sestává z komplikované struktury účelných funkcí a každá funkce se c rozkládat do řady účelně orientovaných jednotlivých skutečností.
2:277
Pokud jde o přírodovědné vysvětlování psychologie snu, mohl by mít freudov-ský kauzální způsob chápání mimořádně mnoho do sebe. Já však musím jeho úplnost popírat, poněvadž psýché se nedá pojímat pouze kauzálně, nýbrž vyžaduje také finální uvažování. Teprve vědecky uspokojivý způsob sjednocení obou hledisek, který se dnes kvůli enormním teoretickým i praktickým obtížím dosud nedaří, by nám mohl poskytnout úplnější pochopení podstaty snu.
2:281
Sny jsou velmi často anticipace, které při čistě kauzálním způsobu uvažování úplně ztrácejí svůj vlastní smysl. Tyto sny podávají nespornou informaci o analytické situaci, jejíž správné poznání má v terapii ten nejvyšší význam.
49:154
Kauzální způsob uvažování má, jak to odpovídá jeho povaze, sklon k jednoznačnosti, to znamená k pevným významům symbolů. Finální způsob uvažování vidí naproti tomu ve změněném snovém obraze výraz změněné psychologické situace. Tento způsob nezná žádné pevné symbolické významy. Z tohoto hlediska jsou snové obrazy důležité jako takové, poněvadž totiž nesou význam samy v sobě, ten význam, kvůli němuž vůbec ve snu vystupují... Z finálního hlediska má symbol ve snu spíše hodnotu podobenství - nezahaluje, nýbrž učí.
2:280
Podle mého názoru mají somatické podněty jen výjimečně určující význam. Obvykle zcela vstupují do symbolického výrazu nevědomého snového obsahu, to znamená spolupoužívají se jako výrazový prostředek. Nezřídka dochází ve snech k pozoruhodnému vnitřnímu symbolickému spojení mezi nepochybně tě-1 es nou nemocí a určitým duševním problémem, přičemž se fyzická porucha projeví přímo jako mimický výraz psychické situace.
2:297
Finální způsob uvažování, který stavím do protikladu k freudovskému nazírám na sen, neznamená, jak bych chtěl výslovně konstatovat, popírání „causae" snu, nýbrž spíše jinou interpretaci materiálií shromážděných ke snu. Skutečnosti,
Prospektivní funkce je naproti tomu z nevědomí vystupující anticipace bi doucích vědomých činů, asi jako nějaké průpravné cvičení nebo předběžné n; skicování, jako předem nahozený plán... O skutečnosti takových prospekt i' nich snů není třeba pochybovat. Bylo by neoprávněné nazývat je prorockým protože v základě jsou stejně málo prorocké jako prognóza onemocnění neb předpověď počasí. Jedná se pouze o předběžné zkombinování pravděpodol ností. které se ostatně v daném případě může také shodovat se skutečným chi váním věcí, ale nemusí nutně souhlasit a shodoval se ve všech jednotlivostecl Pouze v tomto posledním případě bychom směli hovořit o věštbě. Že p n spektivní funkce snu případně předčí vědomé předběžné prokombinování, n< překvapuje do té míry, že sen vychází ze splývání podprahových elementů, ted kombinace oněch vjemů, myšlenek a citů, které vědomí kvůli jejich slabém důrazu unikly. Kromě toho přicházejí snu na pomoc ještě podprahové vzpc minkové stopy, jež už nedokáží vědomí významně ovlivnil. Vzhledem ke st; novení prognózy je proto sen někdy v mnohem příznivějším postavení než vc domí.
2:291
Jako další determinantu snu musím uznat telepatický fenomén. Obecná skuté* nost tohoto fenoménu se dnes už nedá zpochybnit. Popírat existenci tohoto fc noménu je samozřejmě bez prozkoumání důkazního materiálu, který je k di: pozici, velmi jednoduché; je to však nevědecké počínání, které si vůbc nezaslouží pozornost. Učinil jsem zkušenost, že telepatický fenomén ovlivňuj i sny. jak se ostatně tvrdilo od nejstarších dob. Určité osoby jsou v tomto ohled obzvlášť citlivé a mají častěji telepaticky ovlivněné sny. Tímto uznáním tc lepatického fenoménu nemám současně na mysli bezpodmínečné uznání dalc kosáhlého teoretického pojetí o podstatě actio in distans. Fenomén bezpochyb existuje, jeho teorie se mi však přesto nezdá tak jednoduchá.
2:298
Problém analýzy snu stojí a padá s hypotézou nevědomí. Bez ní je sen pouz
lusas naturae, nesmyslný konglomerát rozdrobených zbytků dne.
49:148/149
60
Podstata a působení psýché
Sen
Kdo chce vykládat nějaký sen, musí být sám aspoň přibližně na výši snu, neboť člověk nemůže zhola v ničem vidět víc. než čím je sám.
9:49
Podle mé zkušenosti jsou sny tak jednoduché nebo tak komplikované, jako je sám snící, jenom vždycky trošku předbíhají jeho vědomí. Svým vlastním snům nerozumím lépe, než kdokoli z vás, neboť leží vždycky trochu mimo můj dosah, a mám s nimi stejnou námahu jako někdo, kdo o výkladu snů neví vůbec nic. Vědění člověku vůbec nepomáhá, když jde o jeho vlastní sny.
81:13()/! 31
Výklad snu na papíře vypadá snad svévolně, nejasně a vyumelkovane; ale totéž ve skutečnosti může být nepřekonatelně realistickým malým dramatem. Nějaký sen a jeho výklad prožít je něco zcela jiného, než dostat na papíře vlažný odvar. Všechno na této psychologii je v podstatě zážitek; dokonce i teorie -i tam, kde se tváří zcela abstraktně, vychází bezprostředně z prožitku.
109(A):127/:'28 ,
Umění a dovednosti vykládat sny se člověk nemůže naučit z knih. Metody a pravidla jsou dobré tehdy, když se člověk bez nich může obejít. Skutečnou dovednost má jen ten, kdo to dovede, a skutečné pochopení jen rozumný a moudrý člověk.
9:49
Je zcela jasné, že zabýváme-li se takzvanými „velkými sny", pouhé intuitivní dohadování k cíli nepovede. Je tu potřeba rozsáhlých znalostí, které by měl specialista mít. Samotné znalosti však k výkladu žádného snu nestačí. Neměl by to totiž být jen mrtvý materiál v paměti, ale tyto znalosti musí mít u toho, kdo s nimi zachází, podobu prožitku. Co například znamenají filozofické znalosti v hlavě člověka, jenž není i srdcem filozof?
9:49
Člověk udělá nejlépe, když se snem zachází jako se zcela neznámým předmětem: proh:.édne si ho ze všech stran, vezme ho do ruky, nosí ho s sebou sem a tam, má o něm všelijaké fantazie a mluví o něm s jinými lidmi. Primitivové proto stále vyprávějí své působivé sny, pokud možno na veřejných shromážděních: takový obyčej je prokázán ještě v pozdním starověku; neboť všechny staré národy připisovaly snu velký význam. Když se zachází se snem takto, napadá člověka všelicos, co ho vede blíže ke smyslu snu. Konstatování smyslu je přirozeně - jestli to tak smíme říci - úplně otázkou libovůle, protože zde, pří výkladu, začíná riziko. Podle zkušenosti, temperamentu a chuti potom člověk stanoví smyslu užší nebo širší meze. Mnozí se spokojí s málem, pro jiné ani mno-
ho není dost. Smysl, to znamená výklad snu, bude také velkou měrou závist na úmyslu vykládajícího nebo na jeho očekávání nebo jeho nárocích na s mys Objevený „vý-znam" (Be-Deutung, opatření výkladem, p. p.) - všimněme tohoto slova - se bude bezděčně řídit určitými východisky, a bude velmi zálc žet na svědomitosti a poctivosti hledajícího, zda výkladem snu něčeho dosáhn nebo zda se ještě hlouběji zaplete do svých omylů. 9:46/47
Porozumění snům je totiž tak obtížná věc, že jsem si už dávno stanovil jako pra vidlo, když mi někdo vypráví nějaký sen a ptá se mě na názor, že si přecievšír sám řeknu: „Nemám ani ponětí, co ten sen znamená." Po tomto zjištění se moh pustit do zkoumání snu.
91:323
Každý, kdo analyzuje sny druhých, by si měl stále uvědomovat, že neexistují žádni jednoduché a všeobecně známé teorie psychických jevů ani o jejich podstatě, an o jejich příčinách, ani o jejich účelu. Proto nemáme pro úsudek žádné všeobecni měřítko. Víme, že existují rozmanité psychické fenomény. Co je však jejich pod statou, o tom nevíme nic jistého. Víme jen, že pozorování psýché z nějakého izo lovaného stanoviska nám sice může poskytnout velmi cenné jednotlivosti, ale ni kdy nějakou postačující teorii, podle níž by se dalo i dedukovat. Sexuální teorii a teorie splnění přání jsou stejně jako teorie moci cenná hlediska, která však vů bec nemohou dostát hloubce a bohatství lidské duše. Kdybychom takovou teo rii měli, mohlo by nám stačit, kdybychom řemeslně zvládli metodu. Stačilo b} pak jen přečíst určité znaky stanovené pro už ustálené obsahy a k tomu by byle třeba naučit se zpaměti několika semiotickým pravidlům. Znalost a správné po souzení vědomé situace by pak byly stejně nadbytečné jako při lumbální punkci 2:295/296
Psychologický kontext snových obsahů sestává z asociačního přediva, do ně hož je snový výraz přirozeným způsobem uložen. Teoreticky se to nikdy nedř vědět předem; prakticky je to někdy možné za předpokladu velké zkušenost a cviku. Avšak svědomitá analýza se nikdy příliš nespolehne na řemeslná pravidla, poněvadž nebezpečí klamu a sugesce je příliš veliké. Jmenovitě při analýze izolovaných snů je toto předvídání a předpokládání na základě praktických očekávání a nějaké všeobecné pravděpodobnosti přímo zavrženíhodné. Měla by proto bezpodmínečně platit zásada, že člověk by měl každý sen a každou jeho část pojímat zprvu jako něco neznámého a teprve po zaznamenání kontextu se pokusit o výklad. Přitom se smysl nalezený zjištěním kontextu dosadí do snového textu a zkouší se, zda to umožní plynulé čtení, případně zda tím vyvstane nějaký uspokojivý smysl. .52:73
62
Podstata a působení psýché
Sen
63
Člověk nikdy nesmí zapomenout, že sní především a takříkajíc výlučně o sobě a ze sebe.
4:47
Každý výklad, v němž se snové výrazy mohou identifikovat jako reálné objekty, nazývám výkladem na objektové úrovni. Proti tomu stojí výklad, který každou část snu, například všechny jednající postavy, vztahuje na snícího samotného. Tento postup1 označuji jako výklad na subjektové úrovni. Výklad na objektové úrovni je analytický, neboť rozkládá snový obsah do komplexů reminiscencí, jež se vztahují k vnější situací. Výklad na subjektové úrovni je naproti tomu syntetický, přičemž v základě ležící komplexy reminiscencí od vnějších pohnutek uvolňuje a pojímá je jako tendence nebo součásti subjektu a znovu je subjektu přičleňuje. V tomto případě se ledy všechny snové obsahy pojímají jako symboly pro subjektivní obsahy.
109:02
Když náš sen reprodukuje nějaké představy, tak jsou to v první řadě naše představy, do jejichž utváření je vetkána veškerá naše bytost; jsou to subjektivní faktory, které se nikoli z vnějších důvodů, nýbrž z nejintimnějších hnutí naší duše tak či onak seskupují, aby vyjádřily ten či onen smysl. Celé snové tvoření je v podstatě subjektivní a sen je ono divadlo, kde je snící scénou, hercem, nápovědou, režisérem, autorem, publikem i kritikem.
2:303
Poměr mezi tím, čeho si jsme a čeho si nejsme vědomi, je kompenzační. To je jedno z nejlépe doložených řemeslných pravidel při výkladu snů. Při praktickém vykládání snu si vždycky můžeme s užitkem položit otázku: který vědomý postoj je snem kompenzován?
49:163
Chcerne-li nějaký sen správně vyložit, pak potřebujeme důkladně znát momentální situací ve vědomí, neboť sen obsahuje její nevědomé doplnění, totiž materiál, který se skrze momentální vědomou situaci v nevědomí konsteluje. Bez této znalosti je nemožné sen dostatečně správně vyložit - odhlédneme-li přirozeně od náhodných zásahů do černého. 2:283
Skutečná obtíž vznikne teprve, když sny neukazují na nic zřejmého, a to ony činí často, zejména tehdy, když se pokoušejí předjímat něco budoucího. Nemyslím takovými sny nutně prorocké sny, nýbrž pouze předem vyciťující nebo „rekognoskuj'cí" sny. Takové sny obsahují větření možností a pro nezúčastněné nikdy nebudou hodnověrné.
101:46
Nikomu, kdo problému snu věnuje živější zájem, neujde, že sen má také kontinuitu kupředu, pokud je tento výraz dovolen, při níž sny občas pozoruhodným způsobem ovlivňují vědomý duchovní život, a to i u osob, které nemůžeme považovat za pověrčivé nebo zvlášť abnormní.
2:271
Ve středověkých církevních spisech se nepopírá, že ve snech se může v daném případě uskutečnit božský vliv, Církev však na tomto stanovisku netrvá a ponechává si právo v jednotlivých případech rozhodnout, jestli je snové zjevení pravé, či nikoli... Vzdor skutečnosti, že Církev uznává původ jistých snů od Boha, odmítla každý vážný pokus zabývat se sny, a dokonce se proti tomu přímo staví, přestože připouští, že některé sny by mohly obsahovat bezprostřední zjevení. A tak změna duchovního postoje, která se udála v posledních staletích, není alespoň z tohoto hlediska pro Církev tak úplně nevítaná, neboť se tím účinně bere odvaha dřívějšímu introspektivnímu postoji, který byl příznivý vážnému zájmu o sny a vnitřní zážitky.
54:16/17,21
Ani jako subjekt a individuum nejsme zcela jedineční, nýbrž jsme jako všichni ostatní lidé. Sen s kolektivním smyslem platí proto v první řadě snícímu. avšak zároveň vyjadřuje, že jeho momentální problém je i problémem druhých lidí. Taková zjištění mají často velký praktický význam, neboť existují nesčetní lidé, kteří jsou vnitřně od lidstva izolováni a jsou zaujati názorem, že jiní lidé nemají takové problémy jako oni. Anebo se jedná o příliš skromné jedince, kteří v „drtivém pocitu své nicoty" drželi své nároky na kolektivní výkon tuze nízko. Nadto každý jednotlivý problém nějak souvisí s problémem doby, takže se na téměř každou subjektivní obtíž můžeme dívat z hlediska celkové lidské situace. To je však prakticky přípustné pouze tehdy, když sen skutečně používá mytologickou, to znamená kolektivní symboliku.
9:48
Když si uvědomíme, že v nevědomí se v přemíře vyskytuje to, co ve vědomí chybí, že nevědomí má tudíž kompenzační tendenci, můžeme ihned vyvodit závěry, a to za předpokladu, že sen nepochází z příliš velkých hlubin duše. Jde-li však o sen posledně zmíněného druhu, pak zpravidla obsahuje to, co se označuje jako mytologické motivy, to znamená spojení představ nebo obrazů, s nimiž se setkáváme v mytologii vlastního národa i národů cizích. V tomto případě obsahuje sen takzvaný kolektivní smysl, to znamená smysl, který je obecně lidský.
9:48
64
Podstata a působení psýché
Sen
65
Charakteristické je. že sen se skoro nikdy nevyjadřuje logicky abstraktním způsobem.,, nýbrž vždy v řeči parabol, podobenství. Tato zvláštnost je zároveň charakteristická pro řeč primitivů, jejichž květnaté obraty jsou nám vždycky nápadné. Když si vzpomeneme na všechny pamětihodnosti staré literatury, například na řeč podobenství v bibli, shledáme, že toho, co se dnes vyjadřuje abstrakcí, se tehdy dosahovalo podobenstvím. Dokonce i filozof, jakým byl Platon, neváhal vyjádřit jisté základní ideje cestou podobenství.
2:282
Lidský duch, stejně jako naše tělo, na sobě nese stopy svého fylogenetického vývoje. Možnost, že řeč podobenství našich snů je archaický relikt, tedy nijak nepřekvapuje.
2:282/283
Co se tedy týká velmi diskutovaného symbolismu snů, je jeho hodnocení velmi rozdílné, a to podle toho, pojímáme-li ho z kauzálního nebo finálního hlediska. Freudovo kauzální pojetí vychází ze žádosti, z vytěsněného snového přání. Toto přání je vždy něco relativně jednoduchého a elementárního, co se může skrýt za rozmanité roušky... Touto cestou dospěla wžšrfreudovská škola k tomu, abych uvedl hrubý příklad, že vysvětlovala skoro všechny delší předměty ve snu jako falické a všechny oblé nebo duté předměty jako ženské symboly.
2:280
Další výzkumy jasně ukázaly, že sexuální řeč snů nelze v žádném případě chápat vždycky konkretisticky. Znamená to. že jde o archaickou řeč, která je přirozeně naplněna všemi nej bližšími analogiemi, aniž by si musela těmito obsahy pokaždé zastírat také skutečný sexuální obsah. Je tedy neomluvitelné, když se sexuální řeč snu bere zcela konkrétně, zatímco jiné obsahy se vysvětlují jako symbolické. Jakmile se sexuální formy snové řeči pojmou jako symboly pro neznámé skutečnosti, celé nazírání na podstatu snu se ihned prohloubí.
2:300
Příroda se nemýlí. 81:104
Příroda je sice často temná a neprůhledná, ale nikoli lstivá jako člověk. Musíme proto akceptovat, že sen je právě tím, čím má být, nic víc a nic méně. Když sen představuje něco v negativním aspektu, tak není žádný důvod k domněnce, že je tím míněn pozitivní aspekt a podobně.
109:109
Beru sen takový, jaký je. Sen je tak obtížná a spletitá látka, že se u něj neodvažuji předpokládat sklon ke klamání. Sen je přírodní jev a neexistuje žádný viditelný důvod k domněnce, že by to měl být chytráčky vynález určený k tomu, aby nás mátl. Sen se uděje, když jsou vědomí a vůle z velké části vyhaslé. Zdá se, že je to přírodní produkt, který se vyskytuje i u lidí, kteří nejsou neurotičtí. Nadto víme tak málo o psychologii snového procesu, že musíme být více než opatrní, když do jeho vysvětlování zavádíme prvky, které jsou snu samému cizí.
54:27/28
Když sen zdánlivě něco zastírá, to znamená když se nějaká osoba zdá být jenom naznačena, pak je tu zřejmě tendence nenechat ji vystoupit, poněvadž znamená ve smyslu snu scestí či omyl. Když například, jak se to často stává v ženských snech, je lékař znázorněn jako kadeřník (protože někomu „umývá hlavu"), pak tím asi lékař nemá být zahalen, zamaskován, nýbrž znehodnocen. Pacientka totiž raději uznává všechny autority, protože vlastní hlavu nechce či neumí používat. Lékař by už neměl znamenat kadeřníka, který jí znovu upraví hlavu, kterou pak ona sama bude používat.
48:493/494
Při analýze snů odhlížím pokud možno (ovšem ne zcela) od teorie, neboť trochu teorie vždycky potřebujeme, abychom věci mohli jasně uchopit. Teoreticky očekáváme, že sen má vůbec nějaký smysl. To se totiž vůbec nedá ve všech případech striktně dokázat, poněvadž existují sny, kterým naprosto nerozumí ani lékař, ani pacient. Musím si ovšem takovou hypotézu udělat, abych měl odvahu vůbec se sny zacházet.
49:157/158
Nesmíme za žádných okolností očekávat, že nalezený smysl odpovídá nějakému subjektivnímu očekávání; je možné a dokonce velmi časté, že sen říká něco konsternujícího a jiného, než by člověk očekával. Odpovídá-li nalezený snový smysl očekávám, pak je to dokonce důvod k nedůvěře; neboť zpravidla je stanovisko nevědomí komplementární nebo kompenzační k vědomí, a proto neočekávaně „jiné".
52:73/74
Každý výklad je hypotéza, pouhý pokus o čtení neznámého textu. Zřídka se dá izolovaný neprůhledný sen vyložit alespoň s přibližnou jistotou. Proto také přikládám výkladu jednotlivého snu malou váhu. Relativní jistotu získá výklad teprve při sérii snů, přičemž následující sny opravují omyly ve výkladu předcházejících. V sérii snů se dají také mnohem lépe rozpoznat základní obsahy a motivy.
49:159/160
66
Podstata a působení psýché
Sen
6
Čisté teoreticky vzato může snový obraz znamenat všechno, nebo nic. Znamená nějaká věc nebo skutečnost jako taková vůbec něco?
Jisté je pouze, že je to stále člověk, který vykládá, to znamená dává význam. A především toto je pro psychologii podstatné.
101:47
V podstatě velmi málo záleží na tom, zda lékař rozumí; všechno však závisí na tom, zda rozumí pacient. Porozumění by proto mělo být mnohem víc srozuměním a srozumění je ovocem společné úvahy. Nebezpečí při jednostranném porozumění spočívá totiž v tom, že lékař si o snu vytvoří na základě předpojatého mínění úsudek, který může ortodoxně souhlasit s nějakým učením nebo je koneckonců v podstatě správný. Nedosáhne však dobrovolného souhlasu pacienta, a je proto prakticky nesprávný; je nesprávný také proto, že anticipuje vývoj pacienta, a tím ho ochromuje. Pacient nemusí být o pravdě poučován -tím se totiž obracíme jen na jeho hlavu - nýbrž musí se mnohem víc k takové pravdě vyvinout - tím se dosáhne jeho srdce, což zasahuje hlouběji a působí silněji.
49:1:55/156
Sen, který zůstal nepochopen, zůstává pouhou událostí, teprve porozumění z něj
činí zážitek.
25:131
Ale kdy, ptá se člověk oprávněně, jsme si výkladem jisti? Existuje aspoň přibližně spolehlivé kritérium pro správnost nějaké interpretace? Na tuto otázku můžeme naštěstí odpovědět kladně. Pokud bychom nějakým výkladem sáhli vedle nebo kdyby byl nějak neúplný, můžeme to někdy zpozorovat již na následujícím snu. Tak se například dřívější motiv zopakuje znovu a ve zřetelnějším pojetí, nebo náš výklad znehodnotí ironizující parafráze a někdy proti němu nastoupí přímá, prudká opozice. Předpokládejme tedy, že i tyto výklady jdou mimo. Pak se všeobecná bezvýslednosí a marnost našeho postupu projeví dostatečné včas jako zpustnutí, neplodnost a nesmyslnost tohoto podnikání a pacient i lékař se udusí nudou nebo pochybnostmi. Tak jako se správný výklad odplatí oživením, tak se nesprávný odsoudí sám - ustrnutím, odporem, pochybností a především tím, že obě strany uvíznou na mrtvém bodě.
109:121/122
Když se nám, jak tomu bývá při delší a obtížné léčbě, před očima rozprostírají více než stovky sérií snů, pak se pozorovateli postupně vnucuje fenomén, který je v jednotlivém snu skrytý za okamžitou kompenzací. Je to jistý druh vývojového procesu osobnosti. Zprvu se člověku kompenzace zjevují jako okamžitá
vyrovnávání jednostranností nebo vyvažování narušených rovnovážných pc loh. Při hlubším vhledu a zkušenosti se naproti tomu tyto zdánlivě jednorázov kompenzační akty vraz ují do jakéhosi plánu. Zdá se, že vzájemně souvisí a ž jsou v hlubším smyslu podřízeny společnému cíli. A tak se dlouhé série snů u nejeví jako nesmyslné seřazení inkoherentních a jednorázových příhod, nýbr jako vývojový nebo pořádající proces probíhající v plánovitých stupních. Ten ť nevědomý pochod, který se spontánně vyjadřuje v symbolice dlouhých sérií sní jsem nazval individuačním procesem. 91:330
Pokud pacientovi pomáhám najít účinné momenty jeho snu a dokud se snažín aby spatřil obecný smysl jeho symbolů, je dosud stále v psychologickém stav dětství. Nejprve je závislý na svých snech a na otázce, zda mu příští sen přines nové světlo, či nikoli. Pak je závislý na tom, zda mě něco napadá a jestli m mohu skrze své vědění zprostředkovat další poznání a pochopení. Je tedy dc sud v málo žádoucím pasivním stavu, kdy je vše trochu nejisté a pochybné. Ne boť ani on, ani já nevíme, kam cesta vede. Často to není nic než tápání v egypt ské temnotě. V tomto stavu ani nemůžeme očekávat žádné velké účinky, nebe na to je nejistota příliš velká. Nadto často vzniká nebezpečí, že předivo, kter jsme za dne upředli, noc opět roztrhá. Hrozí, že z toho v pravém slova smysl nic nevzejde - že z toho nic nezbude.
101:50
Nemám žádnou teorii snu, nevím, jak sny vznikají. Také si vůbec nejsem jist; zda si můj způsob zacházení se sny vůbec zaslouží název metoda. Sdílím všech n předsudky vůči výkladu snů jako kvintesenci vší nejistoty a svévole. Na druh straně však vím, že z toho téměř pravidelně něco povstane, když. člověk dosta tečně dlouho a důkladně naci snem opravdu medituje, to znamená, že si jej nos s sebou. Toto něco není ovšem vědecký výsledek, jímž by se člověk mohl hc nosit nebo co by se dalo racionalizovat, nýbrž je to prakticky důležitý pokyr který pacientovi ukazuje, kam nevědomá cesta směřuje. Mně nesmí záležet n tom, aby výsledek rozvažování o snu byl vědecky doložitelný a udržitelný, ji nak sleduji autoerotický vedlejší cíl. Musí mě úplně uspokojit, že to paciento\ něco říká a že to jeho životu dodá proud. Jediné kritérium, které smím uznai tedy je, že výsledek mého snažení působí. Svou vědeckou zálibu, totiž chtít vžd vědět, proč to působí, si musím ponechat na volné chvíle.
101:45
Je těžké si myslet, že by kdy mohla existovat metoda, to znamená technick upravená cesta vedoucí k neklamnému výsledku, když se pokusíme udělat í představu o nekonečné variabilitě snů. Je také dobře, že žádná platná metod, není, neboť jinak by byl smysl snu už dopředu omezený a újmu by utrpěla práv
68
Podstata a působení psýché
Sen
69
ta jeho ctnost, díky níž je obzvláště cenný pro psychologické účely: je to schopnost poskytovat nová hlediska. 9:46
Terapeutická použitelnost analýzy snů je dosud velmi sporné téma. Mnozí považují analýzu snů v praktickém léčení neuróz za nezbytnou a přikládají tím snu funkci, která je co do duševní významnosti stejně hodnotná jako funkce vědomí. Druzí naproti tomu platnost analýzy snů popírají, a činí tak ze snu nedůležitý vedlejší produkt psychiky. Je samozřejmé, že každý názor, který v etiologii neuróz vyměřuje nevědomí rozhodující roli, přiznává také snu jako bezprostřednímu projevu nevědomí podstatný praktický význam. Rovněž je samozřejmé, že názor, který nevědomí buď popírá, nebo je aspoň považuje za etiologicky bezvýznamné, pokládá i analýzu snů za postra-datelnou.
49:148
Ještě víc než v našem vědomí se vývojově historicky založená podstata psýché zjevuje ve snu. Ve snu přicházejí ke slovu její obrazy a pudy, pocházející z nej-primitivnější přirozenosti. Když asimilujeme nevědomé obsahy, přizpůsobujeme okamžitý život vědomí, který se příliš snadno odklání od přírodního zákona,, pravé tomuto zákonu, a přivádíme tak pacienta zpět k jeho vlastní přirozené zákonitosti.
49:170
Snové symboly jsou nejdůležitější nositelé sdělení, které přichází od instinktivních částí lidského ducha k jeho částem racionálním, a jejich výklad obohacuje vědomí, které se tak znovu učí rozumět zapomenuté řeči instinktů.
102:52
U mnoha lidí, kteří o snech a jejich významu vědí něco, ale nikoli dost, vzniká pod dojmem rafinované a jakoby úmyslně se objevující kompenzace snadno předsudek, že sen má skutečně nějaký morální úmysl, že snad varuje, kárá, utěšuje, předpovídá atd. Mínění, že nevědomí ví všecko lépe, člověka snadno svede k tomu, aby nutná rozhodnutí a závěry přesunul na sny, a je náležitě zklamaný, když pak sny říkají stále méně. Zkušenost mně ukázala, že známe-li trochu psychologii snu, snadno začneme nevědomí přeceňovat a takové přecenění jako by ubíralo sílu vědomému rozhodování. Nevědomí však funguje uspokojivě právě tehdy, když vědomí naplní své úkoly až na samu mez možností. To, co schází, sen možná doplní anebo člověku pomůže tam, kde selhala i ta nejlepší snaha.
91:337/338
V každém z nás je ještě někdo druhý, jejž neznáme. Mluví k nám skrze sen a sděluje nám, v čem nás on vidí jinak, než se vidíme my. Když se tedy nacházíme v neřešitelně obtížné situaci, může pro nás ten cizí druhý za jistých okolností zdvihnout rozsvícenou pochodeň, která je spíše než cokoli jiného schopna, aby od základů změnila náš postoj, a to právě ten postoj, který nás do obtížné situace zavedl.
9:49
Když se zabýváme sny, podstupujeme jednu z forem sebeuvčdomování. Jáské vědomí se však přitom ne rozpomíná na sebe sama; zabývá se objektivními danostmi snu, které jsou pro něj sdělením či poselstvím nevědomé, úplné a jedinečné lidské duše. Člověk se snad rozpomíná na své vlastní bytostné Já, ale nikoli na já, nýbrž na ono neznámé úplné bytostné Já, jež je nám původně vlastní, neboť je to náš kmen, z něhož já kdysi teprve vyrůstalo. Vlastní bytostné Já je pro nás cizí a neznámé, protože jsme se mu v našem pobloudilém vědomí odcizili.
9:45
Sen není nic jiného než nápad temné duše, která všechno spojuje. Co je tedy přirozenější, když už jsme zabloudili do nekonečných jednotlivostí a ojedinělostí povrchu světa, než zaklepat u snu a zeptat se na ona hlediska, jež by nás mohla opět přiblížit k základním skutečnostem lidského bytí? Zde však narážíme na ty nejtvrdošíjnější předsudky: „sny jsou jenom sny", žádná realita, lžou, jsou to pouhá splněná přání; jsou to samé vytáčky, jen aby se sen nemusel brát vážně, protože by to bylo nepohodlné. Duchovní hybris vědomí miluje právě oddělování a osamocování vzdor vší jeho škodlivosti, a proto se vzpíráme přiznat snové pravdě punc reálnosti. Existují světci, kteří mají velmi prostopášné sny. Jak by obstála jejich svatost, kteráje tak vysoko pozvedá nad lidskou chátru, kdyby obscénnost snu byla pravou skutečností? Ale právě ty nejnepříjemnější sny by nás mohly nejvíce přiblížit pokrevně příbuznému lidstvu a nejúčinněji tlumit pýchu bezinstinktivnosti. Ona vše spojující provázanost temné duše se nikdy nemůže rozskočit na kusy, ani kdyby se celý svět rozpadl. A čím více se šíří a množí štěpení povrchu, tím víc roste v hlubině síla jediného.
9:41
Při výzkumu psychologie snu narážíme na dalekosáhlé filozofické, a dokonce náboženské problémy, k jejichž pochopení právě fenomén snu již přispěl, a to rozhodujícím způsobem. Nemůžeme si však namýšlet, že už dnes vlastníme obecně uspokojivou teorii nebo vysvětlení tohoto těžko uchopitelného jevu. Na to známe podstatu nevědomé psýché přece jen příliš málo. V této oblasti je třeba ještě vykonat nekonečně mnoho trpělivé práce bez předsudků, které nikdo nebude litovat. Účelem bádání není mylně se domnívat, že vlastníme tu jedině správnou teorii, ale skrze pochyby o všech teoriích se postupně blížil pravdě.
91:338