Pokračováni knihy Strovoloský mág Kyriacos C. Markides, řecký sociolog žijící v USA, se pravidelně vracel na Kypr, aby se mohl blíže seznamovat se zvláštním světem místního léčitele a duchovního učitele zvaného Daskalos. Trilogie o „strovoloském mágov " patří k tomu nejzajímavějšímu, co v rámci ezoterické literatury existuje. Tato kniha vypráví o mimozemšťanech, strážných andělech, čakrách, minulých životech, jemnohmotných tělech člověka, snech a fantazii, pobytech mimo tělo, výrobě talismanů, správném myšleni, čtyřech živlech, uspořádání vesmíru a jiných fascinujících skutečnostech. Najimní žkmta Odvaha Svoboda U o POCTA SWNCI Jak vytvořit strážného anděla ❖ Co je to skutečnost Tři světy ♦> Rozdíl mezi fantazií a tvořivou imaginací Čtyři živly ❖ Jak se sny otiskují do mozku Kyriacos C, Markides 9788089227594 Tyto schopnosti přesahují hrubohmotné tělo. Jak jsem řekl, je to čistá mysl jako zrcadlo. Sjednotíte se s ní a odráží se vám na ní vše, na co se soustředíte." ŠÍLENCI A MYSTICI O týden později, když se můj přítel vrátil do Spojených států, jsem se zašel podívat za Daskalosem. Když jsem k němu přijel, bylo pozdě odpoledne. Byl tam i jeho mladý učedník Jakovos. Jak jsme si tak povídali, přiběhl do domu jakýsi mladý, asi pětadvacetiletý muž, jenž hystericky křičel něco o vymyšlených nepřátelích, kteří mu prý usilují o život. Zahrnoval mezi ně Ronalda Reagana, několik dalších světových vůdců a americkou CIA. Daskalos ho klidně a trpělivě poslouchal, až dokud se nečekaný host neunavil. Pak mu Daskalos poradil, aby se o tom nezmiňoval na veřejnosti, protože by ho mohli pokládat za blázna. „Když o tom budeš chtít mluvit," řekl mu, „přijď za mnou." Když mladík slíbil, že si dá pozor, nastoupil do svého zbrusu nového volva a odjel. Daskalos pak požádal Jaková, aby s ním šel do svatyně, zapálil svíčku a „zahalil" ho bílým světlem, aby se mu v takovém stavu něco nestalo. „Snažíme se toho kluka uchránit před blázincem,'' vysvětlil mi Daskalos. „Je to skvělý matematik a ve všech ostatních ohledech úplně normální. Jenom občas dostane záchvat šílenství a hrozí mu, že přijde o práci." Na můj dotaz pak Daskalos začal mluvit víc o povaze šílenství. „Můžeš si všimnout, že v některých případech to, co psychiatři nazývají schizofrenií, jsou náznaky jakési zloby, jež jsou ve skutečnosti převrácenou formou náklonnosti. Takové osoby působí jako patologičtí lháři, protože neumějí odlišovat skutečnost od fantazie. Já i Jakovos známe jeden případ: jistý mladý muž, který je momentálně v péči svého bratra, jenž měl -28- -29- sám zlomenou páteř se ke mně připoutal a chodil mě navštěvovat. Byl odborníkem na karate. Proč právě karate? Protože od dětství chtěl vypadat agresivně. Jeho bratr mi řekl, že když byl malý, bavilo ho shazovat na zem ostatní děti a bít je. Tyto sklony si zřejmě přinesl z minulých životů. V jeho mysli se mu pletly láska a nenávist. Takové osoby chtějí ponižovat toho, koho milují. Rozhodl jsem se, že se tomu chlapci budu trochu věnovat. Měl ve zvyku někoho zmlátit a pak se mi s tím chlubit. Jednou, když byl na vojně, praštil generála, a kdybychom se za něj nepřimluvili. bůhví, kde by byl skončil. Několikrát se mě zeptal, jestli může přijít na mou přednášku, ale nechtěl jsem mu to dovolit. Nebyl připraven vstoupit do našich kruhů. Přesto se všude chlubil tím, že je mým žákem a ze jsem ho naučil mnoha tajemstvím. Později pak šířil řeči, že prý ho nechci přijmout za svého učedníka jen proto, že se ho bojím. Že se bojím, aby se nenaučil všechno to, co vím. Projevoval mi náklonnost, o jakou jsem nestál. Co myslíš, že jednou udělal? Vloupal se ke mně, když jsem nebyl doma, vyšel nahoru do mé ložnice a nadělal tam strašný nepořádek. Sundal ze stěny ikonu Svaté Parny a hodil ji na zem. Rozházel po podlaze mé knihy. Převrhl nočník, do kterého v noci močím. Vzal koberec a přehodil jej přes postel. Můj pokoj byl k nepoznání. Když jsem přišel domů, nejdřív mě napadlo, že si ze mě možná chtěl vystřelit Jakovos. Ale když jsem s ním promluvil, došlo mi. kdo je pachatelem. Později jsem zjistil, že některé předměty zmizely, a to včetně zlatého pera, které mi daroval jeden přítel. Víko jsem našel na nočním stolku, jako kdyby mi chtěl říct: ,Vzal jsem si ho já.'" „A pak," zahřímal Daskalos naštvaně, „o mně šířil pomluvy, že jsem homosexuál, že jsem si z něj chtě! udělat milence, ale on že to odmítl. Domnívám se, že kdyby se jeho případ dostal k policii a k lékařům, skončil by v blázinci. Jednou, zrovna když jsem chtěl vejít do banky, jsem. ho opět uviděl. Zůstal jsem stát a podíval se na něj. Zmrzl. Chtěl něco říct, ale nedostal ze sebe ani slovo. Nemohl se ani hnout. Bylo mi ho líto, a tak jsem jej nechal jít. Jednou za mnou přišel a řekl: ,Chci tě. Jsem přesvědčený, že ty mě taky chceš.' Řekl jsem mu: ,Ty jsi blázen, chlapče. Běž pryč.'" „Zdál se mu takový sen," dodal Jakovos, který byl, jak se zdálo, o tomto případu dobře informován. „Několikrát se mu zdálo o mně, že prý jsem měl homosexuální vztahy s lidmi, které znal. Žil ve světě fantazie a iluzí." „Ale on ty sny pokládal za skutečnost,'1 zdůraznil Jakovos. „To je jasné," pokračoval Daskalos. „Neposlouchal, co jsem mu říkal. Vím, že tě nenávidí, a nepřekvapilo by mě, kdyby tě jednoho dne napadl." „Co mu Jakovos udělal?" zeptal jsem se. „Žárlí na něj. Když tomu chlapíkovi nepomůžu, skončí v blázinci. Pomáhám mu svým vlastním způsobem." „Jak?" „Zdálky mu posílám vhodné elementály, aby se vzpamatoval. Jednou, když ho někdo zmlátil, se dovlekl do mého domu a prosil o pomoc. Na Lojzu, který' byl zrovna u mě, sc díval, jako kdyby to byl nějaký zločinec. ,Tak ty máš nového milence?' zeptal.se. Pomohli jsme mu sundat si košili. Byl samá modřina a měl čtyři nebo pět vyskočených obratlů. Položili jsme ho na podlahu a pak jsem ho s Lojzovou pomocí vyléčil. Bylo asi pět hodin odpoledne. Důrazně jsem mu řekl, že už ho víckrát nechci vidět. Lépe se mi na něm pracovalo z dálky. Přesto jsem v jednu hodinu v noci slyšel klepání na dveře. Šel jsem dolů a otevřel, jsem. Byl to zase on a žádal mě o chleba. ,Mám hlad. Od včerejška jsem nic nejedl,' řekl. Od té doby, co jsem ho naposledy viděl, nebyl vůbec doma. Už jsem se chystal poslat jej pryč. když se do toho zamíchal otec Jochanán. Když mi ten chlap zaklepal na dveře, můj Mistr mi řekl: .Nezlob se. Nebuď na něj zlý.' Měl jsem hroznou chuť vyhnat ho z mého domu jednou provždy." „Slyšíš otce Jochanána jako skutečný hlas?" vyzvídal jsem. „Cítím ho, mluví ke mně. Jistěže slyším jeho hlas. No, měl jsem půl bochníku chleba, tři vejce, kousek slaniny a párky. Uvařil jsem mu to. Snědl všechno, byl vyhladovělý. Dokon- at) - -31 - ce šel sám do lednice a vzal si Pepsi-Colu. Když dojedl, řekl jsem mu: JPoslyš, hochu, nerozumím tomu, co provádíš. Nerad bych se dostal do potíží, protože mi tvá přítomnost zde není příjemná. Zkus mi pro příště dát pokoj.' Než odešel, vzal mou ruku a začal ji líbat. A víš, co mi řekl? ,Hrozně tě miluji.' ,Byl bych radši, kdybys mě nemiloval a dal mi pokoj,' řekl jsem mu na to. ,Hrozně tě miluji,' zopakoval a odešel. Nepochybuji, že ke mně něco cítil, ale to, co cítil, bylo něco jako: ,Zničím ho tak, aby na něj všichni ostatní kašlali.' Tento problém mám odjakživa. Několik lidí se opakovaně snažilo zničit mou pověst, jen aby mě měli celého pro sebe. Takový typ člověka tě může milovat a zbožňovat, ale když vidí, že k tobě začíná mít blízký vztah i někdo jiný, udělá všechno, jen aby tvé vztahy otrávil. Udělá všechno, co může, aby tě ponížil, pošlapal a pak tě prohlásil za svého. Měl jsem šest takových případů, přičemž ti lidé vypadali docela normálně. Když si jich na chvíli přestaneš všímat, udělají něco, třeba i něco šíleného, jen aby upoutali tvou pozornost. Měli bychom takové lidi pokládat za neurotiky nebo schizofreniky? Od dob turecké invaze je tady těžké najít někoho, kdo je zcela při smyslech." „I my jsme do určité míry šílenci," řekl Jakovos se smíchem. „Jistěže jsme," dodal Daskalos. „Do určité míry jsme všichni sadisti, masochisti a schizofrenici." „Neurotici možná, Daskale," řekl jsem se smíchem, „ale schizofrenici...?" „A jaký je v tom rozdíl?" řekl na to Daskalos s posměšným úšklebkem, který odhaloval jeho naprosté pohrdání psychiatrickými výrazy. „No," řekl jsem a snažil se vypadat vážně, „schizofrenici slyší hlasy." „Ale vždyť my také slyšíme hlasy," zavtipkoval Daskalos a propukl v smích. Všiml jsem si, že značná část Daskalových aktivit se týkala psychiatrických nroblémů; podle toho, co jsem měl možnost vidět, mohla jeho úspěšnost vyvolávat závist nejlepších --------,.^u;„t-^,°, 7míf,onó rhra í-»ři'K£íiv mám nnslrvtlv záminku mluvit o povaze mentálních chorob. Toto terna mě mimořádně zajímalo. Na Mainské univerzitě jsem mě! cyklus přednášek o sociologii duševních chorob a podle mých studií bylo jasné, že samotný tento pojem je velice kontroverzní a nejasný. Odborníci se neumí shodnout na tom, co je ío vlastně šílenství, a hlavně schizofrenie. Rostoucí počet „anti-psy-chiatrů" přesvědčivě tvrdí, že na rozdíl od běžné psychiatrie se znalost základní povahy šílenství od středověku neposunula ani o coul a že psychiatrický slovník není nic než pohodlné nálepkování nerovnoprávných lidí. Daskalos s tímto názorem zjevně souhlasil. „Psychiatři vůbec nevědí, co je to duševní choroba," řekl vážně, zatímco já a Jakovos jsme mu pozorně naslouchali. Pak začal toto téma dál rozvádět. „Abychom mohli pochopit, co je to duševní choroba, musíme zjistit, jak vznikají zvyky. Jakmile se něco otiskne do podvědomí nějakého člověka, má to sklon vynořovat se na povrch vědomí a nutit k opakování. My to vidíme tak, že člověk vyšle elementála, který se nakonec vrátí ke svému zdroji. Pak pohlcuje energii z éterického dvojníka dané osoby a sílí. Tyto zvyky a obsese zanechávají podvědomý otisk na psychickém a noetickém těle. Když jsou vibrace těchto elementálů velmi intenzivní, mohou poškodit mozek. Občas je to důsledek takzvané duševní choroby a schizofrenie. Jakmile se vibrace psychonoetického těla zklidní, zklidní se i mozek a jinak šílený jedinec se začne chovat a přemýšlet jako ostatní obyčejní lidé. Můžete si všimnout, že například v ústavech pro duševně choré mají vážně narušení jedinci období střízlivosti a jasné mysli, až dokud se v jejich podvědomí zase nerozpoutá zmatek. Představte si, že někdo takový zemře a my ho potkáme v nadpřirozeném světě. Bude ještě stále šílený? Ne. Možná se ptáte, jak je to možné, jelikož ty divoké vibrace jsou součástí vědomé osobnosti včetně psychonoetického těla. Osobnost jako celek vibruje divoce, ale za hranicemi vězení hmotného těla a jeho mozku se nemůže projevovat žádný neduh. Divoké vibrace nevedou samy o sobě k šílenství. Šílenství je neschopnost hmotného mozku a solárního pleteně projevovat vnitřní stav Dsvchonoetického těla. Občas lze nanříklad sledovat, že než se u takového jedince rozpoutá záchvat šílenství, může jej začít bolet žaludek, předkloní se a začne zvracet. Vibrace, které ho vyvádí z rovnováhy, mohou začít vycházet ze solárního pleteně." „Chceš říct," zeptal se Jakovos, „že všichni šílení lidé mají biologické poškození mozku?" „Ne. Nemusí to tak být vždycky. Jde jenom o neschopnost hmotného mozku předávat tyto příliš silné vibrace dál." „Tento stav," dodal jsem, „může postihnout jakéhokoliv obyčejného člověka." „Jistě. Kolikrát začnou lidé vlivem neovladatelného vzteku koktat? Jejich hmotný mozek přestane fungovat a oni nejsou schopní rozumně uvažovat. Kolik lidí pod vlivem nějaké velmi silné emoce zničí své tělo mrtvicí nebo infarktem?" „Daskale, mnozí schizofrenici údajně slyší různé hlasy, které je trýzní- nebo se jim vysmívají. Co jsou to za hlasy?" zeptal jsem se. „Schizofrenici zachytávají zvuky z psychického světa." „V jedné studii, kterou znám," pokračoval jsem, „schizofrenici sdělovali, že slyši dva druhy hlasů. Jeden byl, jako kdyby je trýznili malí démoni..." „Elementálové," přerušil mě Daskalos. „... a méně často," pokračoval jsem, „to byly i laskavé hlasy, v podstatě léčivé." „Ano, to jsou zase andělští elementálové. Schizofrenici se dostávají do psychické říše nepřipraveně a nedobrovolně. Mystik se tam může dostat pomocí meditace." „Chceš říct," řekl jsem se smíchem, „že mystici a šílenci mají něco společného?" „Samozřejmě," řekl Daskalos vážně. „Mystik otevírá dveře vnímání těch vibrací, jež se pokládají za hlasy, ale on je plně ovládá. Kromě toho mystik umí rozlišovat hrubohmotný a psychický rozměr. Neplete je dohromady a dokáže se pohybovat v obou dvou. Schizofrenik na druhé straně otevírá dveře vnímání v důsledku násilných situací, ale neví si s tím rady. Je zmatený a vydaný těm hlasům napospas. Ty hlasy jsou skutečné. Možná se ptáš, v jakém smyslu? Slyšet znamená přijímat vibrace, které se otiskují do akustického nervu a poté jsou přenášeny do hmotného mozku. Když dojde k takovémuto podráždění, interpretujeme to jako ,slyšení'. Totéž se děje při ,vidění'. Vibrace, které podráždí akustický nerv, přitom nemusí pocházet z vnějšího zdroje. Mohou pocházet přímo z psychických a noetických světů." „Takže to, co vnímají schizofrenici, jsou elementálové z psychického světa, které vytvořili jiní lidé?" „Přesně tak." „A nevytvářejí je samotní schizofrenici?" „Někdy ty hlasy vytvářejí oni sami. Člověk začne slyšet hlasy, jakmile otevře brány do centra hmotného i éterického mozku. Hlasy, které slyší šílení lidé, jsou skutečné. To, že je neslyšíš ty a ostatní, ještě neznamená, že jsou to jenom sluchové halucinace. Kdyby ses na takovou osobu naladil, slyšel bys ty hlasy také. Dveře vnímání je možné zavřít, aby člověk ty hlasy už neslyšel. Psychologové občas používají elektrošoky, což ve skutečnosti znamená zavření oněch dveří. Elementál se vyhodí ven a už je pro něj těžké se vrátit a vnucovat své vibrace." Řekl jsem Daskalovi, že moderní humanističtí psychologové a psychiatři již elektrošoky neuznávají. Souhlasil s tím, že takové metody mohou být kruté a mohou mít negativní vedlejší tělesné příznaky, ale trval na tom, že konečným výsledkem těchto metod je zavřít brány vnímání. „Jak pomáháš schizofrenikům ty, Daskale?" „Jedna metoda, kterou používám, je vytvoření opačných elementálů, kteří by mohli nastolit rovnováhu. Měl jsem například jeden případ vojáka, o němž Jakovos ví. Během invaze byl tento voják, jmenoval se Petros, v předních liniích a viděl spoustu zabíjení a krveprolití. Viděl, jak jeho nejlepšímu příteli ustřelili hlavu, i to, jak se trhala břicha dalších, až jim vylézala střeva. Zešílel a zavřeli ho do ústavu. Všude viděl krev, zabíjení, vraždění..." „Viděl to, co skutečně zažil," dodal Jakovos. „Správně. Ale viděl i jiné podobné obrazy, které telepaticky vysílali druzí. Když jsem se jeho případu ujal, začal jsem s psychoanalýzou. Pokoušel jsem se tedy prozkoumat a přivést na povrch ty události, které ho trýznily, a pak k nim vytvořit protiklady." _34_ -35- „Můžeš uvést nějaký konkrétní příklad?" „Když jsem v jeho podvědomí uviděl scény prolévání krve, vysvětlil jsem mu, že to, co viděl, není tak tragické, jak se mu zdá. Vyprávěl jsem mu o zákonu karmy a poradil mu, aby vymazal elementály, které jej trýzní, vhodnými myšlenkami a činy. Snažil jsem se mu ukázat, že nesmí lpět na minulých zážitcích, ale soustředit se na budoucnost." „Takže psychoterapie, kterou provádíš, spočívá v tom, aby člověk začal vnímat život jinak?" „Je to důležitá metoda, ale není jediná, kterou používám. Například Petros na ni příliš nereagoval. Proto jsem ve své mysli vytvořil protikladné elementály a vložil je do něj, zatímco spal. Pak jsem ho nechal učinit vlastní rozhodnutí, aniž by si byl vědom toho, že tato rozhodnutí byla výsledkem zásahu zvenčí. Snažil jsem se zakrýt jeho vzpomínky na to, co viděl a co jej tak vyvádělo z míry. Jsem přesvědčen, že to, co mu ze vzpomínek zbylo, je pro něj spíš už jen jako sen, jenž nemá takovou sílu, jako skutečnost. To bylo to jediné, co jsem s Petrem zmohl. Kdybych to neudělal, pochybuji, že bych ho zachránil před blázincem. V jeho případě bylo nevyhnutelné přimět ho zapomenout na zážitky, které jej tak trýznily. V takovýchto případech však není možné úplné uzdravení. Můžeš vyléčit ránu, ale jizva zůstane. Petros v sobě bude mít pořád hluboký žal. Může vypadat vesele a šťastně, ale jenom dočasně. Ale nenacházejí se snad dnes v takovém stavu tři čtvrtiny lidstva?" ukončil svou řeč Daskalos. „Možná i mnohem víc," řekl jsem se smíchem. Pak jsem Daskalose požádal, aby mi vysvětlil, jaký druh dobrých ele-mentálů vytvořil a vložil do Petra. „Nahradil jsem elementály nenávisti a nepřátelství za elementály lásky, míru a pochopení," odpověděl Daskalos. „Ale význam těchto elementálů nelze pochopit, dokud nejsou vytvořeny vhodné podmínky. V Petrově případě jsem v myšlenkách vytvořil události přesně opačné než ty, které ho trýznily, a to jak v jeho denním životě, tak i v jeho snech. Co myslíš, proč patří k výcviku badatelů pravdy procvičování vizuální tento důvod - vytvářet silné a konstruktivní elementály a pak je posílat do boje s těmi destruktivními." „Chceš říct, že umíš vytvořit situaci, jež v pacientovi vyvolá pocit lásky?" zeptal jsem se. „Nevytvářím pocit lásky. Ten je v dané osobě. Já jen vytvářím podmínky, které mohou tento pocit vynést na povrch, takže ho v sobě člověk nemá jenom latentné. Láskaje v jeho nitru, je jeho přirozenou povahou. Já ji mohu jenom probudit, nic víc. Pomocí vizuální představivosti vytvořím dobrého elementála, který se dostane do podvědomí daného člověka a bude v něm působit." „Popravdě řečeno tohle je mimo mé chápání." „Dovol, abych to vysvětlil. Řekněme, že někdo je opilec. Přijde domů a zmlátí svou ženu. Dělá všechny možné potíže. Pokusím se mu vysvětlit, že to, co dělá, není dobré, že už to víckrát nesmí udělat. Zareaguje na to. V noci mě navštíví ve snu a zdá se mu, jak mu říkám: ,Na tvém místě bych se takto nechoval. To, co jsi udělal, nebylo rozumné.' Víš, člověk je tak trochu jako opice. Napodobuje dobro i zlo. Proto si může vzít k srdci mou radu, může to brát jako vlastní pocit, aniž by si uvědomoval, že je to něco zvenčí, co jsem vytvořil já. Takto z toho může těžit. Pokusím se ho dostat tam, kde ho chci mít, a pak ho nechat, ať na svém problému pracuje sám." Pak Daskalos řekl, že když chce někdy uklidnit nějakého šíleného člověka, vyvede jej ven z těla a provede terapii na psychické neboli astrální úrovni. Poté člověka vrátí zpět do těla. Řekl, že toto se dá učinit mnoha způsoby, ale nic víc o nich neřekl. „Abys mohl někomu pomoct," řekl Daskalos po chvíli ticha, „musíš přizpůsobit své metody a techniky tomu, jakou povahu má daný případ a jaký je člověk, s nímž jednáš. Musíš pochopit, na co daná osoba reaguje, a podle toho postupovat. Uveďme si jako příklad případ Nikifora, který znáš." Nikiforos byl šedesátiletý podnikatel, jehož jediný syn zmizel po turecké invazi v roce 1974. Daskalos se Nikiforovi mimořádně věnoval a dlouhou dobu jej denně chodil navštěvovat. Nejdříve jsem si myslel, že jsou staří přátelé a že Das- i. hodně připoutaný. Brzy jsem si však uvědomil, že Daskalos k němu nechodí ze společenských, ale z terapeutických důvodů, přestože to dělal tak, jako by opravdu šlo o obyčejné návštěvy. Nikiforos měl násilníckou povahu a jeho žal kvůli ztracenému synovi tyto sklony ještě zhoršoval. Jeho obětí se stala jeho žena. Daskalos mi zcela vážně sdělil, že ho tento případ mimořádně zajímal, protože Nikiforova manželka byla v jedné inkamaci ve starém Egyptě Daskalovou matkou. „Když už ne z jiného důvodu," svěřil se mi, „dlužil jsem jí alespoň tuto pomoc manželovi. V Nikiforově případě jsem musel být velmi trpělivý a dostat se na jeho úroveň, abych na něj mohl mít nějaký vliv. Kdyby mě někdo slyšel, jak s ním mluvím, asi by dostal šok.'' Daskalos často mluvil stejně vulgárně jako Nikiforos. s použitím těch nejsprostších výrazů. „Abys pomohl někomu, kdo je blázen, musíš se chovat a mluvit, jako bys byl taky blázen. Kdybych se na něj díval svrchu jako nějaký mistr, který ho odsuzuje, neměl bych na něj vůbec žádný vliv." Zeptal jsem se Daskalose, jestli zná teorii schizofrenie podle R. D. Lainga,* jak ji popisuje ve své nej kontroverznější knize Politika zkušenosti (The Politics o f Experience). Daskalos o Laingovi nikdy neslyšel a začal se smát a vrtět hlavou, když jsem mu řekl, že podle Lainga jsou schizofrenici ve styku se skutečností víc než takzvaní normální lidé. Dále jsem mu vysvětlil, že Laingova metoda léčby šílenců spočívala v tom, že jim umožnil prožít si svůj schizofrenický úlet a vyjít z něj potenciálně moudřejší a vyrovnanější. Psychiatři by podle Lainga měli pacientům poskytnout jen podpůrné prostředí, aby si mohli projít svým schizofrenickým zážitkem bez toho, aniž by se je snažili zastavit pomocí léků či jiných metod. „To ale není vždycky bezpečné," řekl Daskalos vážně. „Můžeš přitom pacienta nadobro vyvést z rovnováhy. Může se dostat do svého šílenství příliš hluboko a už se nevrátit. Občas je příjemné zůstat tam. Je to způsob, jak se vyhnout odpovědnosti." *Ronald David Laing (1927-1989), skotský psychiatr - pozn. překl. „Předpokládám, že z pohledu mystika se mohou predčasne otevřít pacientovy čakry a on je neumí ovládat." „Přesně tak." „S tím nesouhlasím," řekl Jakovos, který' si rád hrál na ďáblova advokáta, i když ho Daskalos pokládal za jednoho ze svých pokročilých žáků. „Mluvíš, jako by prožívání iluzí znamenalo otevírání čaker." „Jenže co jsou to iluze?" zeptal se Daskalos řečnicky. „Ten bláznivý matematik," řekl Jakovos živým a netrpělivým tónem, „tvrdí, že ho lidé obviňují z toho, že je homosexuál. Na základě čeho to tvrdí? Vysvětli mi to, prosím tě. Opravdu to slyší? Neslyší," uzavřel to sebevědomě. Daskalos trval na tom, že je chyba domnívat se, že svět šílenců je pouze iluzorní. „Vím, že před mnoha lety, když byl ještě dítě, se ho snažil zneužít nějaký homosexuál. 1 když nikdy neměl žádný homosexuální zážitek, může k tomu mít určité latentní sklony. To, co slyšel, byl jeho vnitřní hlas, jenž ho varoval, aby k tomu nedošlo. Už chápeš? Nejsou to žádné iluze." „Je to iluze," trval na svém Jakovos, „pokud si myslíš, že takové myšlenky pocházejí od někoho jiného." „To on sám si poslal takovou myšlenku prostřednictvím někoho jiného," vysvětlil to Daskalos. „Ale nebyl to ten jiný člověk, kdo mu ty myšlenky poslal," dodal Jakovos. „Jak to víš?" zeptal se Daskalos. „Může to být jedno i druhé. Mohl to k němu vyslat někdo jiný, anebo mohl využít druhého jako subjekt, mohl vyslat elementála, který vnikl do aury toho druhého člověka a pak se vrátil zpátky k němu." „Chceš říct, Daskale," řekl jsem zmateně, a nechtě tak změnil téma, „že všechno jsou elementálové?" „Všechno," odpověděl procítěně Daskalos. „A tito elementálové jsou výplodem myslí?" „Přesně tak. Jelikož nic není bez příčiny, nic není bez elementála. Otázka je, odkud ten chlapík vylovil elementála homosexuality? Mohl na něj někde jen tak narazit a sám si ho poslat. Mohl na něj narazit někde v minulosti anebo z okolního prostředí plného různých elementálů. To není podstatné. -38- -39- Lidé nemohou zažívat nic, s čím by nebyly spojení příbuzní elementálové." Asi minutu jsme byli všichni zticha, zatímco Daskalos chroupa] jablko, které mu přinesl Jakovos. Pak jsem ticho přerušil. „Daskale, zmínil ses o tom, že v dětství jsi vědomě žil v psychické říši - vlastně už od okamžiku, kdy ses narodil, jak jsi mi jednou řekl. Také jsi řekl, že když jsi vyrůstal, neměl jsi na celém světě nikoho, kdo by měl podobné zážitky a mohl tě vést. Opravdu se divím, že ses z toho nezbláznil a nedostal se na psychiatrii." „Měl jsem mistry na druhé straně a ti mě vedli. Radili mi, co mám dělat a říkat." A zatímco se pustil do dalšího jablka, Daskalos pokračoval. „Nebyl jsem pod vlivem zlých duchů, kteří by mě byli mohli vyvést z míry. Jedinou mou chybou v té době bylo to, že jsem o svých zážitcích mluvil. Má matka měla strach a žádala mě, ať mlčím, aby si lidé nemysleli, že jsem pomatený. Pamatuji si například den mého narození. Když jsem byl starší, popsal jsem svým rodičům podrobnosti mého narození. Šokovalo je to. Můj otec mě prostě odepsal a řekl: ,Stejně jsi byl divný od chvíle, kdy ses narodil.' Svůj názor na mě nikdy nezměnil," řekl Daskalos a rozesmál se. „Vzpomínám si, že jsem se vznášel u stropu a slyšel všechno, co se dělo. Byl jsem tam nahoře," a Daskalos ukázal na-strop, „a zároveň v těle mé matky," a ukázal si na pupek. „Jak si můžeš pamatovat rozhovor z porodního sálu? Znal jsi jazyk, kterým mluvili?" „Jak bych ho mohl znát? V předchozím životě jsem byl Rus. Ale mohl jsem se s nimi dorozumívat myšlenkově, bez řeči. Naladil jsem se na vibrace jejich myšlenek. Ve chvíli mého narození, kdy jsem začal plakat, jsem se ještě pořád vznášel u stropu a zároveň v těle novorozeněte. Když jsem si všiml, že pláču, vyslal jsem sám sobě signál, abych se uklidnil, a dítě přestalo plakat." Daskalos se rozesmál a pravou rukou mě poplácal po koleni. „Komu můžu takové historky vykládat, aby mě nepokládali za blázna? Jednou, když jsem byl ve třetí třídě, jsem šel do školy nepřipravený. Neudělal jsem si úkol z matematiky a měl jsem tušení, že mě učitel vyvolá k tabuli. Obával jsem se právem. ,Pane učiteli,' řekl jsem, ,včera mi nebylo dobře, a tak jsem si neudělal úkol' Trval na tom, abych šel k tabuli. Vtom jsem ucítil přítomnost jednoho z mých neviditelných pomocníků. Byl to otec Dominiko. Stál po mém pravém boku. ,Pojď, broučku, syřešíme to spolu,' řekl mi jemně. Šel jsem dopředu, vzal si křídli a začal psát. Otec Dominiko měl svou ruku na mé a prostěji vedl. Příklad byl okamžitě vyřešen. Učitel byl zmatený a nechápal, proč jsem se vymlouval, že jsem se doma neučil. ,Pane učiteli,' řekl jsem mu, ,ten příklad jsem nevyřešil já, ale jeden z mých neviditelných pomocníků, otec Dominiko,' a ukázal jsem do prostoru vpravo vedle sebe. ,Tvůj kdo? Zopakoval jsem, co jsem řekl. Učitel se hrozně rozzlobil. Myslel si. že ho chci zesměšnit před třídou. Vzal mě za ucho a odvedl k řediteli. Ten byl naštěstí sám mystikem, a když si poslechl mou historku, vzal si mě stranou a nařídil mi, abych lidem neříkal, co vidím a slyším, protože tomu nerozumějí a mohli by mě strčit do blázince. Vybídl mě, abych o každé přestávce přišel za ním do ředitelny, dal mi papír a tužku, abych si mohl zapisovat všechno, co chci. Pak pečlivě prohlížel všechno, co jsem napsal. Byl ke mně moc hodny." Daskalos řekl, že neviditelní pomocníci mu pomáhají řešit problémy celý jeho život. Jednou mu dokonce pomohli zahrát sólo na klavír v divadle Magický palác ve staré Nikósii. Tehdy chodil na střední školu. Když byl na řadě, aby zahrál, jeden z neviditelných pomocníků mu vedl prsty. Byl to tak virtuózni výkon, že sklidil mohutné ovace. „Nějaký čas mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ostatní lidé nezažívají to, co já, že jsou jiní než já: Jak vidíš, styk s druhým světem nemusí nutně vést k paranoie nebo schizofrenii." „Řekl o tobě někdy někdo, že jsi blázen?" „Spousta lidí." „Cos jim na to řekl?" „Mlčel jsem. Pamatuji si, že jednou, když jsem byl malý, jsem odešel od kamarádů a šel najedno místo blízko potoka, kolem kterého rostly eukalyptové stromy. Tam jsem si hrál s přírodními duchy, s květinovými skřítky. Zjevili se mi jako malí kluci a holčičky. Jeden kamarád se mě zeptal, co jsem tam íak dlouho dělal. Řekl jsem mu, že jsem si hrál s ,těmi' a ukázal prstem na přírodní duchy. ,S kým?' nechápal můj spolužák. Všichni si mysleli, že mi přeskočilo. Jednou šli k řediteli a řekli mu. že si hrajú a mluvím sám se sebou. Měl jsem štěstí, že mě vedli takoví mistři jako otec Domi-niko a Jochanán. Naučili mě, jak se necítit zraněný a zatrpklý a nevracet útok. Pak mi nařídili, abych o svých zážitcích nemluvil s lidmi, kteří tomu nerozumějí. Kdybych měl zlé skleny a nepomáhali by mi tito neviditelní mistři, velice snadno bych byl mohl přilákat zlé duchy a elementály. Za takových okolností bych se byl zbláznil." „Chceš říct, že ten, kdo vibruje na nižší úrovni, má větší šanci stát se psychopatem?" „Ano. Přitahuješ zlo. Co myslíš, že je například kleptoma-nie? Je to elementál postoje: ,Beru; chci, aby to bylo moje." Kleptoman není sám sobě pánem. Aby ho terapeut tohoto ele-mentála zbavil, musí vytvořit protikladné elementály. Slovně nebo myšlenkově takovému člověku vsugeruješ, že není nutné krást. Jak by se ti líbilo,' zeptáš se ho, ,kdyby někdo ukradl něco tobě?' Když Ježíš řekl, že by lidé neměli toužit po tom. co patří někomu jinému, ve skutečnosti vytvářel elementály protikladné k eiementálům kradení." Bylo už pozdě večer; Daskalos vypadal unaveně a začal zívat. Ukončili jsme náš rozhovor a domluvili se, že se sejdeme na druhý den. Já jsem si zatím shrnul, co jsme si řekli dosud. Když jsme se zase setkali, byl tam i Kostas, jeho nej-pokročilejší žák, jenž už byl sám mistrem. Daskalos shrnul náš rozhovor tím, že projevil nesouhlas s psychiatrickým slovníkem, co se týče duševní choroby. Řekl, že psychiatři nemají jasno v tom, co je schizofrenie, protože zkoumají výsledky namísto toho, aby šli hlouběji k příčinám. „Jednou jsem požádal jednoho známého anglického psychologa, aby mi objasnil, jaký problém měli ve skutečnosti postavy z Nového zákona posedlé démon)'. ,Paranoidní schi- zofrenie.' řekl mi. ,Podle čeho tak usuzujete?' zeptal jsem se ho." Pak Daskalos začal uvádět různé kategorie šílenství podle vlas-tuho názoru na věc. „V první řadě jsou tu lidé. kteří trpí biologickým poškozením rebo zraněním mozku. Pak ti, jež podle nás trápí zlí elementálové. Víme, jak tito elementálové vznikají, jak z člověka vyjdou a pak se k němu vrátí. Ježíš je nazýval němými a hluchými duchy. Převážnou většinu schizofreniku trápí tito elementálové, mnohem vzácněji démoni či zemřelí lidé. Když se duch zemřelé osoby náhodou dostane do těla živého člověka, nemusí to nevyhnutně vést k duševnímu zhroucení." „Jak to?" „Představ si, že zemřu a jako duch vstoupím do Jaková nebo Kostase anebo do tebe. Co myslíš, že se stane? Pocítíš příjemné uvolnění a přitom budeš pořád myslet na mě. Možná se ptáš, co když vejde do těla živého člověka duch nějakého mrtvého zločince. Nenaruší to snad jeho duševní stav? Ano. Duch může vstoupit jenom do toho, kdo vibruje na stejné frekvenci, jinak je vstup nemožný. Například když přednáším, mého těla se zcela zmocní Jochanán. Během přednášky se na nito superinteligenci naladím a cítím velkou radost. Mohl by do mě vstoupit démon? V žádném případě. Nikdo by se neměl obávat, že ho posedne zlý duch, pokud nevibruje na stejné úrovni. Podobné přitahuje podobné. Už tomu rozumíš'? Duch zločince může vstoupit do těla jiného živého zločince, ale ať tento živý zločinec udělá cokoliv, bude to něco, k čemu by měl za daných okolností stejně sklony, ať je posedlý nebo ne. Znám jeden případ, kdy duch mrtvého zločince vstoupit do jiného zločince a zabránil mu spáchat zločin. Toho mrtvého zločince oběsili, a on chtěl proto pomoct tomu druhému, kteiý se chystal spáchat zločin. Tento konkrétní vstup byl dobrý. Nezapomeňte však, že většina případů takzvaných šílených kriminálníků je výsledkem elemeníálů, ne posedlosti lidmi či démony. Co bychom v takových případech měli dělat? Nejdřív je třeba zjistit, zdaje poškozen hmotný mozek, nervy, mozkové buňky. Velmi pokročilý Badatel pravdy dokáže vytvořit pomocí různých barev podmínky pro úplné vyléčení. Ptáš se, jestli jsme už měli takové případy? Ano, mockrát. Ale nikdy -42- -43 - nevíme předem, zda budeme úspěšní, či nikoliv. Občas, když nějaký případ vypadá beznadějně, můžete mít fantastický úspěch, zatímco v jiných situacích, jež se zdají být jednoduché, nesvedete nic. Ten mladík, kterého jsi viděl nedávno, byl několikrát zavřený v blázinci a mohl tam zůstat navždycky. V jeho případech ho trýznili elementálové, které sám vytvořil. Jednou přestal jíst všechno kromě hroznového vína a hrozně zeslábl. Teď jí pořádně a má dobře placenou práci. Neměl poškozený mozek, i když některé nervové buňky byly částečně paralyzované. Použili jsme svou vlastní metodu - vysílali jsme k němu léčivé elementály, a tak ho dali do pořádku. To, co psychiatři pokládají za psychosomatické případy, většinou znamená, že se v osobnosti jedince nakupí elementálové a zmocní se hmotného mozku, nervové soustavy, jater, žlučníku a v případě sexuálních maniaků i pohlavních orgánů. Co můžeme udělat v těchto případech? Kdyby byl léčitel jasnovidný, tak by ty elementály viděl a přinutil je z dotyčné osoby odejít. Je to však vždycky povolené?" „Domnívám se," ozval jsem se, „že to závisí na karmě dané osoby." „Správně. Ale měli bychom mít na paměti, že zbavit člověka všech elementálů, kteří ho trápí, pro něj může znamenat fyzickou smrt. Proto si musíme dávat velký pozor. Mohlo by to vyvolat velký zmatek v jeho současné osobností. Z našich přednášek víme, že současná osobnost je součet všech elementálů, jaké kdy člověk vytvořil od chvíle, kdy prošel Ideou člověka. Proto nesmíme odstranit příliš velkou část elementálů, kteří tvoří současnou osobnost člověka jen proto, aby došlo k zázračnému uzdravení, které jej však může zabít." „Setkal jsi se někdy s takovým případem?" „Ano. Ale zastavili mě mistři na druhé straně. Ujal jsem se jednoho mladíka z Athén, který začal velice brzy v mládí ob-sedantně masturbovat. Jmenoval se Kokos a kromě toho měl sklony k sodomii, takže ho ve škole bili ostatní kluci. Elementálové masturbace a sodomie se stali nedílnou součástí jeho osobnosti. Později začal pít. Takže to byli ještě další elementálové. Kokos, jenž byl bohatý, začal ještě k tomu kupovat byla v troskách. Když ho ke mně jeho rodiče přivedli, nevěděl jsem, co si s ním počít. Nebyl jsem si jisty, které elementály mu mám ponechat a s kterými bojovat. ,Měl bych odstranit,' ptal jsem se sám sebe, ,elementály sodomie, masturbace, alkoholizmu, hazardních her,anebo drog?' Tento případ mě stál spoustu úzkosti. Roi-Tiodl jsem se otevřeně si promluvit s jeho otcem i s jeho lékařem, který je při cestě na Kypr doprovázel. Zeptal jsem se jich, proč přede mnou tajili, že má Kokos ten problém se sodomií. Jeho otec mi řekl: ,Styděl jsem se, Das-kale, jak bych vám měl o takových věcech vykládat? Přišel jste na to sám.' ,Když ho zbavíme všech problémů,' varoval jsem je,,můžeme mu ublížit.' Jeho otec mě zapřísahal, abych se do toho dal a řekl, že na sebe bere veškerou odpovědnost. Váhavě jsem rozpustil elementály sodomie. Totéž jsem udělal s elementály alkoholu, drog a hazardních her. A co jsem mu nechal? Nic!" řekl Daskalos nahlas s výčitkou sám sobě. „Když s ním odjeli zpátky do Řecka, po ničem netoužil. Dokonce ho museli budit, aby ho nakrmili. Neměl chuť k jídlu. Většinou jenom spal, pomočoval se a špinil si do kalhot jako mimino. Jak jsem mu pomohl? Za šest měsíců ho ke mně přivedli znovu. ,Varoval jsem vás,' řekl jsem. ,Co musíme udělat teď?' zeptali se. Řekl jsem jim, že si nejsem jistý. Ale nařídil jsem jim, ať ho vzbudí a celý den mu nedovolí spát. Poradil jsem jim, aby ho vzali do společnosti a dovolili mu projevit se, ovšem bez alkoholu a drog. Jeho otec řekl: ,Měli bychom ho oženit.' Byl jsem proti tomu. ,A koho, pane, míníte obětovat jako jeho manželku?' Co myslíte, jak skončil? Zase u sodomie. Naštěstí už nepije a nebere drogy. Už to chápeš? Takhle je to lepší." „Chceš říct, že jsi mu vrátil elementály sodomie?" zeptal jsem se. „Ne. Nechal jsem mu, ať si vytvoří nové. Bylo v něm jejich sémě. Kdybych to sémě vzal, mohl by umřít. Takže jsem sémě ponechal a ono zase vyrostlo. Vytrhal jsem pleve! a sémě zase vyrostlo. Řekl jsem jeho otci, že teď už ho musí tolerovat. Všimněte si, že ve všech ostatních ohledech byl v pořádku. Pomohl jsem mu vypěstovat si cit pro hudbu a on se sám naučil hrát na klavír. Je to inteligentní chlapík. Pomohl nevíme předem, zda budeme úspěšní, či nikoliv. Občas, když nějaký případ vypadá beznadějně, můžete mít fantasticky úspěch, zatímco v jiných situacích, jež se zdají být jednoduché, nesvedete nic. Ten mladík, kterého jsi viděl nedávno, byl několikrát zavřený v blázinci a mohl tam zůstat navždycky. V jeho případech hc trýznili elementálové, které sám vytvořil. Jednou přestal jíst všechno kromě hroznového vína a hrozně zeslábl. Teď jí pořádně a má dobře placenou práci. Neměl poškozený mozek, i když některé nervové buňky byly částečně paralyzované. Použili jsme svou vlastní metodu - vysílali jsme k němu léčivé elementály, a tak ho dali do pořádku. To, co psychiatři pokládají za psychosomatické případy, většinou znamená, že se v osobnosti jedince nakupí elementálové a zmocní se hmotného mozku, nervové soustavy, jater, žlučníku a v případě sexuálních maniaků i pohlavních orgánů. Co můžeme udělat v těchto případech? Kdyby byl léčitel jasnovidný, tak by ty elementály viděl a přinutil je z dotyčné osoby odejít. Je to však vždycky povolené?" „Domnívám se," ozval jsem se, „že to závisí na karmě dané osoby." „Správně. Ale měli bychom mít na paměti, že zbavit člověka všech elementálů, kteří ho trápí, pro něj může znamenat fyzickou smrt. Proto si musíme dávat velký pozor. Mohlo by to vyvolat velký zmatek v jeho současné osobnosti. Z našich přednášek víme, že současná osobnost je součet všech elementálů, jaké kdy člověk vytvořil od chvíle, kdy prošel Ideou člověka. Proto nesmíme odstranit příliš velkou část elementálů, kteří tvoří současnou osobnost člověka jen proto, aby došlo k zázračnému uzdravení, které jej však může zabít." „Setkal jsi se někdy s takovým případem?" „Ano. Ale zastavili mě mistři na druhé straně. Ujal jsem se jednoho mladíka z Athén, který začal velice brzy v mládí ob-sedantně masturbovat. Jmenoval se Kokos a kromě toho měl sklony k sodomii, takže ho ve škole bili ostatní kluci. Elementálové masturbace a sodomie se stali nedílnou součástí jeho osobnosti. Později začal pít. Takže to byli ještě další elementálové. Kokos, jenž byl bohatý, začal ještě k tomu kupovat byla v troskách. Když ho ke mně jeho rodiče přivedli, nevěděl jsem, co st s ním počít. Nebyl jsem si jisty, které elementály mu mám ponechat a s kterými bojovat. ,Měl bych odstranit,' ptal jsem se sám sebe, ,elementály sodomie, masturbace, alkoholizmu, hazardních her ,anebo drog?' Tento případ mě stál spoustu úzkosti. Rozhodl jsem se otevřeně si promluvit s jeho otcem i s jeho lékařem, který je při cestě na Kypr doprovázel. Zeptal jsem se jich, proč přede mnou tajili, že má Kokos ten problém, se sodomií. Jeho otec mi řekl: ,Styděl jsem se, Das-kale. jak bych vám měl o takových věcech vykládat? Přišel jste na to sám.' ,Když ho zbavíme všech problémů,' varoval jsem je, ,můžeme mu ublížit.' Jeho otec mě zapřísahal, abych se do toho dal a řekl, že na sebe bere veškerou odpovědnost. Váhavě jsem rozpustil elementály sodomie. Totéž jsem udělal s elementály alkoholu, drog a hazardních her. A co jsem mu nechal? Nic!" řekl Daskalos nahlas s výčitkou sám sobě. „Když s ním odjeli zpátky do Řecka, po ničem netoužil. Dokonce ho museli budit, aby ho nakrmili. Neměl chuť k jídlu. Většinou jenom spal, pomočoval se a špinil si do kalhot jako mimino. Jak jsem mu pomohl? Za šest měsíců ho ke mně přivedli znovu. .Varoval jsem vás,' řekl jsem. ,Co musíme udělat teď?' zeptali se. Řekl jsem jim, že si nejsem jistý. Ale nařídil jsem jim, ať ho vzbudí a celý den mu nedovolí spát. Poradil jsem jim, aby ho vzali do společnosti a dovolili mu projevit se, ovšem bez alkoholu a drog. Jeho otec řekl: ,Měli bychom ho oženit.* Byl jsem proti tomu. ,A koho, pane, míníte obětovat jako jeho manželku?' Co myslíte, jak skončil? Zase u sodomie. Naštěstí už nepije a nebere drogy. Už to chápeš? Takhle je to lepší." „Chceš říct, že jsi mu vrátil elementály sodomie?" zeptal jsem se. „Ne. Nechal jsem mu, ať si vytvoří nové. Bylo v něm jejich sémě. Kdybych to sémě vzal, mohl by umřít. Takže jsem sémě ponechal a ono zase vyrostlo. Vytrhal jsem plevel a sémě zase vyrostlo. Řekl jsem jeho otci, že teď liž ho musí tolerovat. Všimněte si, že ve všech ostatních ohledech byl v pořádku. Pomohl jsem mu vypěstovat si cit pro hudbu a on se sám naučil hrát na klavír. Je to inteligentní chlapík. Pomohl jsem mu nahradit jeho staré zájmy novými. Namísto alkoholu, drog, hraní a prostituce teď má hudbu. Jeho sodomie teď má civilizovanou podobu. Už je vybíravější než předtím. Možná :J§ se ptáte, jestli jsem mu nemohl pomoct překonat i to. Nemůžu - K a ani nesmím. To bude muset počkat až na další ínkamace. Zde je další případ. Jeden starší pár ke mně přivedl svého syna Aleka. Byl to pětatřicetiletý učitel na střední škole, dost inteligentní a v každém směru normální. Jenže měl jednu slabost. Měl,milence'. Co myslíte, kdo byl ten .milenec'? Skleněný cylindr petrolejové lampy číslo čtyři! Všude, kam šel, si jej nosil s sebou pod paží v sametové krabici. .Posaďte se, Aleko,' řekl jsem, ,podíváme se, co se to s vámi děje.' Vyvedl ven své rodiče, zamkl je do auta, pak se vrátil, zavřel dveře a řekl mi:,Tady je můj milenec, Daskale. Rozumíte, co vám říkám?' Vždycky, když se sexuálně vzrušil, naplnil své- % ho ,milence' malými mycími houbami napuštěnými olivovým ! " olejem a začal masturbovat. Po ejakulaci lampu umyl, políbil a dal zpátky do sametové krabice. Jeho rodiče z toho šíleli,'" pokračoval Daskalos se smrtelně vážným výrazem na tváři, zatímco my ostatní jsme stěží potlačovali smích. „Špehovali ho a opakovaně viděli, | jak to dělá. Alekos měl tenhle ,milostný románek' šest let. í, ,Kdyby můj milenec umřel,' řekl, ,do týdne bych umřel i já.' ř Zeptal jsem se ho: Jak by mohla lampa umřít?' ,Mohla by J se rozbít.' ,Aleko, to, co říkáte, je šílené,' řekl jsem na to." j: Daskalos pak vysvětlil, že taková autosugesce byla velmi nebezpečná. „Mohl zemřít," řekl ostře Kostas. „Vždyť taky zemřel," řekl Daskalos hněvivě. „Jeho idiotský otec tu lampu rozbil. Když ode mě odcházeli, kladl jsem mu na srdce, aby ji nerozbil. Naštval se. .Pane,' řekl. ,přivedli jsme k vám našeho syna, abyste ho uzdravil. Co za nesmysly mi to tu říkáte? Já už si najdu způsob, jak mu to vzít.' Rozbil lampu a střepy nechal ležet na podlaze. ,A teď si můžeš šoustat sklo, kolik chceš,' řekl synovi. Do týdne Alekos zemřel." „Musel vytvořit opravdu silného elementála," zamumlal Kostas. „Uvědomujete si," pokračoval Daskalos, „jak zrůdný muže takový elementál být? Zabil ho elemeniá!. který byl spojený s tou lampou." „Cos mohl udělat ty, Daskale'1" zajímalo mě. „Nedali mi dost času. abych si to promyslel. Nedopřáli mi vůbec žádný čas," zopakoval Daskalos s lítostí. „Řekli, že ten problém měl už šest let. Potřeboval jsem si promyslet, co udělat. Jinak byl ten chlapík ve skvělém zdravotním stavu. Zničilo ho to, že jeho praštěný táta rozbil tu lampu." Jakmile Daskalos dořekl větu, zazvonil telefon. Byl to hovor z Athén. Někdo prosil Daskalose o pomoc. Asi patnáct minut tomu člověku řadil. Pak se vrátil do svého křesla a pokračovali jsme. Poznamenal jsem, že jeho metoda léčby duševně chorých se velmi iiší od klasické psychoanalýzy, jež se soustřeďuje na minulé zážitky. „Jsi si jistý, že takovou metodou se dá něco vyléčit?" zeptal se Daskalos. „Můžeš přitom vynést na povrch všechno to, nač by bylo lepší zapomenout. To tě nenapadlo?" „Někdy," vmísil se do toho Jakovos. „může být potřebné propracovat se k minulosti." „To je pravda. Ale musíš být velice opatrný. Tato metoda může posílit destruktivní elementály, kteří jsou pohřbení hluboko v podvědomí daného jedince. Když provádíte analýzu, často nezáměrně uvedete pacienta do polohypnotické-ho stavu. Je tomu tak vždycky, ať už při klasické psychoanalýze anebo při takové, jakou děláme my. Pokud oživíš staré vzpomínky a zároveň přitom pacientovi vysvětlíš, jak s nimi zacházet, pak může být psychoanalýza prospěšná. Ve skutečnosti se přitom děje to, že přivádíš destruktivní elementáíy na povrch, zničíš je a nahradíš takovými, kteří jsou pro život užiteční. Pokud ale prostě jen necháš pacienta mluvit o svých problémech a ty jako terapeut jenom posloucháš nebo si děláš poznámky, a pak ho náhle probudíš z toho polohypnotického stavu, můžeš mu ublížit. Příšery, které probudil, ho mohou sežrat. Představte si například, že někdo v opilosti spáchal něco, co v něm vyvolalo mimořádně silný pocit viny. Můžete si mi- mochodem všimnout, že takoví lidé v touze pocit viny umlčet dost často udělají znovu přesně tutéž věc, která byla prvotní příčinou jejich problému. Je to psychopatologický stav, jenž může postihnout i toho ne j většího vědce. Jako terapeuti si musíte dávat pozor, abyste se uměli chopit příležitosti, a když člověka zaplaví pocit viny. zaútočit na elementály, kteří ho trýzní." „Jak?" zeptal jsem se. „Můžeš mu například říct: ,Dobře, kamaráde, co se stalo, stalo se. Byl jsi opilý. Udělal jsi chybu, ale nevěděl jsi, co děláš. Mohlo to dopadnout i hůř. Nemyslel jsi to tak. Neměl by ses tím tak užírat. Něco takového se může stát každému z nás.' Když je otevřený, můžete mu říct i to, že možná ho k takovému konání přiměla karma. Třeba to bylo nutné. Musíte ho zapojit do dialogu, jinak by ho mohly příšery sežrat. Musíte mu pomoct snížit sílu těchto elementálů. Koneckonců, tohle musíme my terapeuti dělat každý večer před spaním. Pomocí sebeanalýzy se musíme snažit oslabit negativní elementály, kteří se nás zmocňují. Badatel pravdy musí neustále kontrolovat a zkoumat své myšlenky a pocity. Není to snad forma psychoanalýzy? Je to důležitá součást boje se zlými elementály. Musíme to dělat systematicky, aby se nám neza-hnízdili v podvědomí." „Jsem si jistý, Daskale," řekl jsem na to, „že by se s tebou o tom psychoanalytici nepřeli. Ale nenazývali by to elementá- iy." „Oni tomu říkají,nutkavá myšlenka'," ozval se Jakovos. „To je jedno, jak tomu říkáte. Pro nás je důležitá jejich moc, to, v čem spočívá, jakou škodu páchá a jak ji lze zničit. Když ale používáme slovo elementálové, měníme je v něco konkrétního, co můžeme uchopit a pozorovat. V tomto smyslu jim dáváme formu a sílu, což je pro ně vlastně přirozené. Elementálové se liší formou, energií a silou. Jak je chce psychoanalytik klasifikovat a studovat, když je označí za .nutkavé myšlenky'? Člověk může mít nutkavé myšlenky, které ho nutí pít nebo masturbovat nebo se vychloubat nebo provokovat druhé nebo mlátit svou ženu. To všechno se dá shrnout do kategorie nutkavého myšlení. Jenže jako elementálové to není všechno jedno a totéž. Jasnovidec by viděl, že každý z těchto elementálů má jiný tvar, a k jejich zvládání tudíž potřebujeme u každého jinou strategii. Jak chce moderní psychoanalytik vědět, co si počít, aniž by chápal skutečnou povahu elemcn-tála. jež trýzní jeho pacienta9 Jsem přesvědčený, že terapeut musí být zároveň i jasnovidec, který nepracuje ve tmě, ale chápe zákon příčin a následků a dokáže proniknout hluboko do podvědomí druhého člověka a odstranit to, co problém způsobuje. Proto nejsou běžní terapeuti moc úspěšní. Musím k tonu dodat i tohle: běžný psychiatr si neuvědomuje, že to. co pokládá za nutkavé myšlenky svého pacienta, se může postupně otisknout i do jeho vlastního podvědomí. Co myslíte, kolik psychiatrů má dnes všech pět pohromadě'? Znám spoustu takových, kteří mají víc problémů než jejich pacienti." ..Nechají se jimi ovlivnit," zavtipkoval Jakovos. „Kdyby znali pravou povahu elementálů, uměli by se chránit a s pomoci sebeanalýzy a vhodných meditačních cvičení by se takových elementálů zbavili. Znám psychiatry, kteří mlátí své ženy a pak se omlouvají slovy, že je to kvůli jejich práci, že prý ,ztratili nervy', a pak se nacpou nejrůznějšími sedativy. Jsem přesvědčený, že psychoanalytik potřebuje zvláštní výcvik, aby věděl, co je to skutečnost. A skutečnost spočívá v mc-íafyzice. Musí se stát jasnovidcem, aby mohl porozumět druhému člověku. Pacienti mu řeknou, že k nim mluví různé hlasy, že poslouchají žalmy, že slyší to a ono. Pokud není psychoanalytik sám jasnoslyšný a neví, co takové hlasy znamenají a jak se dá ověřit to, co někdo slyší, jak chce někomu pomoct? Měli jsme jeden takový případ, byla to tvoje dobrá známá. Slyšela hlasy... Nevím, jestli ti o tom někdy něco řekla." Pochopil jsem, že Daskalos myslí na Aspasii, starou rodinnou přítelkyni. Dozvěděl jsem se o její tragédii, ještě než jsem poznal Daskalose. Její sedmadvacetiletý syn zahynul za mimořádných okolností. Byl důstojníkem kyperské armády a během turecké invaze na ostrově v roce 1974 byl v přední linii. Když Turci zastavili postup a ustala palba, vrátil se do Nikósie. Vědělo se o něm, že má dobrou povahu, ale také že rád pokouší osud. Když jednou trávil večer společně s dal- -48 - -49- stmi důstojníky v místní kavárně, neboťchtél ukázat, že se ; nebojí smrti. Vytáhl svůj revolver a začal hrát ruskou ruletu. Osudná kulka ho okamžitě zabila před zraky jeho kamarádů , hrůzou vytřeštěnými. Jeho rodiče se nedali ničím utěšit. Byl jejich jediným dítětem. Jejich žal ještě zvětšovaly okolnosti, za jakých zemřel. Přežil krvavý útok, ale ne své vlastní bláznovství. Srdce jeho otce nezvládlo bolest a o měsíc později vypovědělo službu. Aspasia zůstala na celém světě úplně sama a její žal ji doslova zdrtil. Dostala se na hranici šílenství. Slyšel jsem, že nebýt Daskalose, Aspasia by pravděpodobně skončila v blázinci. „Aspasia šla k psychiatrovi, který jí předepsal sedatíva,"; pokračoval Daskalos. „Když nakonec přišla za mnou, okamžitě jsem pochopil, co se stalo, a požádal ji, aby přestala: užívat léky, protože její stav jenom zhoršovaly. V důsledku šoku ze ztráty syna i manžela vytvořila elementály, což vedlo k otevření čaker v čase, kdy na to vůbec nebyla připravená. Duch jednoho člověka, který s ní žil v jejím minulém životě, využil příležitost a napojil se na ni. Víte, jak únavné pro mě bylo přesvědčit tu bytost, aby dala Aspasii pokoj? Celou dobu ji mučil. Vždycky, když si šla lehnout, začal k ní bez přestání mluvit a chtěl po ní různé věci." „Jak jsi toho ducha přesvědčil, aby šel pryč?" „Nejdřív jsem ho dostal do svého vlastního nitra. On sám si to vůbec neuvědomil. Jenom cítil, že s ním někdo intenzivně komunikuje. Nevěděl, že Aspasii ruší, a domníval se, že má právo být k ní připoutaný kvůli jejich minulému svazku. Vysvětlil jsem mu, že ji musí nechat být, protože ji dohání k šílenství. ,Pokud máš na něco práva z minulosti,' řekl jsem mu, ,budeš mít čas obnovit je v budoucnu.' Tento duch ji nutil, aby se vyspala s jakýmkoliv mužem. Vzbuzoval v ní touhy. V noci se jí dotýkal a ona z toho šílela. Jeho hlavním cílem bylo přimět ji, aby ho přivedla zpátky na zem. ,Taío žena nemá muže, se kterým by tě mohla zplodit, a umožnit ti tak inkarnovat sc,' řekl jsem mu. ,Je to tudíž uzavřený případ. Chceš se snad narodit jako bastard9 Zastav se. Tady nemáš žádnou šanci. Najdi si jinou spřízněnou duši a sestup sem skrze ni za předpokladu, že to nahoře dovolí." On na to: ,A co když nepřestanu?' Vytáhl jsem tedy svůj poslední trumf a pohrozil mu, že ho z ní vyženu násilím a že to bude velmi bolet." „Jak bys to udělal?" „Vytvořil bych elementála, spoutal ho ním a poslal ho do psychického vězení, dokud by se nevzpamatoval. Do té doby by trpěl." ..Nehrozilo by, že by se to pokládalo za druh černé magie?" „V tomto konkrétním případě ne. Černá magie je, jedině když zatkneš nevinnou osobu, dáš ji do psychického vězení a mučíš ji. Černá magie ale není to, když popadneš zločince, jenž se chystá někoho zabít, a zavřeš ho. Naštěstí se mi podařilo přesvědčit ho, aby ji nechal být dobrovolně. Pak jsem spálil elementály, kteří otevřeli její čakry. Víte, stálo mě hodně úsilí vysvětlit mu, co se vlastně děje. Teď už je Aspasia v pořádku." Bylo už pozdě večer, když jsem se já, Jakovos a Kostas s Daskalosem rozloučili. Domluvili jsme se, že se za tři dny zase setkáme a budeme dál mluvit o povaze duševních chorob. Vypadalo to, že Daskalos má nevyčerpatelnou zásobu případu, o nichž by nám rád pověděl. Mezitím jsem se spojil s Aspasii a promluvil si s ní o tom, co zažila s Daskalosem. Už v ní nebylo ani stopy po utrpení, kterým si prošla. Vlastně na mě udělal dojem její klid, zemitá moudrost a dobrá nálada. Byla to devětačtyřicetiletá švadlena pouze se základním vzděláním. Po té tragédii a uzdravení se stala oddanou Daskalovou žákyní a horlivou čtenářkou hlavně psychologických knih. Její knihovna byla kromě jiného plná Freudových prací. Když jsem ji přišel navštívit, zrovna četla Mit nebo být? od Ericha Fromma a tato kníhají, jak sama řekla, učarovala. Vysvětlila mi, že k Daskalovi ji dohnala nesmírná úzkost a touha komunikovat s těmi, které milovala, i když v té době byla skeptická. Když si Daskalos uvědomil, v jakém je stavu, snažil sejí pomoct. „Byla jsem v zoufalém duševním stavu. Když jsem šla po ulici, pořád jsem plakala. Daskalos se ke mně posadil a snaží! se mi vysvětlit, co je to karma a psychické světy, ale nechápala jsem to." Pak jí pomohl navázat kontakt s jejími „kluky", jak říkala svému mrtvému synovi a manželovi. Das-kalos se uvedl do transu a komunikoval s nimi v její přítomnosti. V důsledku toho nabyla přesvědčení, že jsou naživu v nějakém jiném světě. „Pak jsem začala pravidelně chodit na jeho přednášky. Nejdřív jsem o těchto věcech nevěděla vůbec nic. Postupně mě to začalo velice zajímat a naučila jsem se rozlišovat mezi hrubohmotným a psychickým světem." „Tyto přednášky jsou jenom teorie. Jaký máš důkaz, že to, co Daskalos řekl o psychickém světě, tě nepřesvědčilo jen proto, že jsi toužila uvěřit, aby ti bylo lip?" Věděl jsem, že Aspasiin duševní stav je dostatečně pevný, abych jí mohl položit takovou otázku a nevyvést ji z míry. „Daskalovo učení ve mně probudilo žízeň po poznání. Začala jsem dychtivě číst a pilně provádět meditační cvičení, která nám Daskalos ukládal. Pokročila jsem natolik, že jsem začala mít vlastní nadpřirozené zážitky, jež přitom nedělají žádný zmatek v mém podvědomí." Aspasia tvrdila, že se umí naladit na vibrace svých drahých a spojit se s nimi, kdykoliv chce. Řekla, že to její syn jí doporučil ty knihy, které četla. „Jak bych mohla," vykřikla s úsměvem, „já, ubohá švadlena s pouhou základní školou, vědět, kdo to byl Freud?" I když ji práce švadleny bavila, přála si mít víc času na studium. „Díky své vlastní zkušenosti jsem se naučila," řekla, „že láska se nikdy neztratí. Toto pochopení mě úplně změnilo. Osvobodilo mě to." „Co pro tebe znamená osvobození, Aspasio?" „Už nejsem zamilovaná do hmoty. Ale ani ji neodmítám, protože má svůj smysl. Jsme tu proto, abychom získávali zkušenosti, a musíme trpělivě a s moudrostí přijímat všechno, co se nám přihodí. Všechno vychází z Božského plánu. Mí kluci přišli na tento svět, zažili to, co potřebovali, a pak odešli. Jejich čas vypršel. Museli jít. Přijímám svět takový, jaký je, a přitom nejsem moralistka ani nikoho nesoudím. Vím, že tady jsme proto, abychom si vzájemně sloužili a naučili se milovat. Smrt už pro mě není problém. Je to prostě jenom proměna, dočasné fyzické odloučení od lidí, které miluješ. lit íSr. Hodně jsem trpěla," pokračovala s úsměvem, „ale poznání je mi odměnou. Za celý svůj život jsem se necítila lépe. Předtím jsem žila v nevědomosti. Teď už vím." Aspasia mi řekla, jaké mám štěstí, že jsem nastoupil na stezku poznání na základě svého studia, aniž bych musel prožít osobní tragédii. „To já jsem musela být k poznán! dokopaná," dodala s úsměvem. Podle Daskalose se Aspasia dostala tak daleko jako léči-telka, že se jí chystal přidělit její vlastní okruh žáků. Ve volném čase se už stejně chovala jako dobrá sociální pracovnice a zkoušela si léčitelské umění, kterému ji Daskalos naučil. Při několika příležitostech mu pomáhala. Zmínila se mi, že byla u toho, když Daskalos řešil případ dvaadvacetileté dívky z Lar-naky, která měla od narození křivou páteř a jednu nohu o pár centimetrů kratší. Aspasia tvrdila, že Daskalos jí páteř úplně narovnal a nohu prodloužil. Jenže ta dívka nejdřív nevěřila, že je doopravdy zdravá, jelikož měla ty problémy po tak dlouhou dobu. Daskalos ji o tom musel přesvědčovat. Teprve potom začala normálně rovně chodit. S Aspasií jsem se setkal při mnoha příležitostech. Stali se z nás dobří přátelé. V prvních fázích mého výzkumu, ještě než jsem se sblížil s Kostasem a Jakovosem, jsem se s Daska-losem setkával vlastně jejím prostřednictvím. -52- -53 -