ÚVOD DO GERONTOLOGIE A GERIATRIE
integrovaný text pro interdisciplinárni Studium
I. DÍL
GERONTOLOGIE OBECNÁ A APLIKOVANÁ
ZDENĚK KALVACH A KOLEKTIV
PRAHA 1997
i  m.in |nko spoločenský fenomén (z. Kaivach)
j  iiiullldlmen/.ionaliií fenomén, i i      t ii i |ii obádání v dobách krátke strední délky života a v intencích kla-
■ i   |.......Invŕdného ,i in 11 ropocentrického vědeckého paradigmatu 19. a 20.
I |l......d...../u fSlfiiití a neuspokojivé.
i 1......\U \<\ demografický vývoj, vrcholící v hospodářsky vyspelých státech
n * | ii * li......1'(). a 21. s [uletí relativním i absolutním starnutím populací, učinil
......IIoiiIiom realilu, klerá významně ovlivňuje kvalitu a vyznění života kaž-
| 1)11 |i dllh ľ i rozvoj spoločnosti. Stáří se svou problematikou překročilo
■ tnu ■ luitlini .i rodinné události, ev. obecní charit)', a stalo se závažnou spo-
li ■ i lľ.ľ i Hl VV/.VOll.
I t! /Villié nové paradigma věd, prosazující se v kontextu civilizační krize na i   11, i [0 siolelí, vytváří lepší předpoklady pro pochopení stáří, role a potřeb
in ili lidí, |e to dáno cílevědomým důrazem na komplexnost, celistvost, vzá-i......i m propojenost, interdisciplinárnost, individualizaci, etiku i na hledání
nn .In /ivoia.
I Mu skutečnosti vyžadují zformulování nových přístupů, nových struktur I m i> i ho v/dělávání pro oblast stáří, jejichž nedílnou součástí je důsledné tý-im"*i pojetí. To vyžaduje alespoň základní multidisciplinární orientaci jako
limlisko k efektivní týmové komunikaci a k vytváření ucelených komplexmi li programů, které musí respekiovat jak celostní pojetí jedince (intraindi-M'ln.ilni komplexnost), tak heterogenitu populace (interindividuální variabi-
Rtt).
Sliin není choroba, i když je zvýšeným výskytem chorob provázeno, a ztráta siibŕslaŕnosti není nezbytným, zákonitým důsledkem stárnutí. Zdravotní a fun-I i ni nav seniorů se historicky, generačně zlepšuje aje účelné, smysluplné tikilvně usilovat nejen o zabezpečení nemocných a závislých starých osob, ale pi 81 levšTm o další zlepšování zdravotního a funkčního stavu ve stáří a o pre-■ m i závislosti.
V duchu výzvy Světové zdravotnické organizace a jejího programu „Zdraví I n 11 všechny do roku 2000" je reálné usilovat o to, aby byl „přidáván život lé-líini, nikoliv léta životu" (hrozba prodlužování střední délky života o nesoběstačná, závislá období). Prodloužení aktivního období života vyžaduje další nabídku mi i vsli[plných aktivit.
Společensky přístup ke stáří má dva aspekty:
Prvním jsou potřeby a zájmy stále početnějších seniorů, otázky smysluplnos-n, kvality a zabezpečenosti jejích života.
Druhým sociálně ekonomické důsledky stárnutí populace včetně ovlivnění hospodářského rozvoje a sociálního smíru.
9
Společenská opatření vůči seniorské populaci by měla být komplexní, koordinovaná, individualizované cílena, vycházející z potřeb a přání seniorů, resp, dílčích cílových skupín a zpět na tyto konkrétní subjekty účelně orientovaná za jejich aktivní spoluúčasti a za cílevědomé ochrany jejich práv. Hovoří si: o účelné aplikaci tzv. „comprchensive poliev".
Zdravotněsociální problematika je pouze částí těchto komplexních opatření.
K mezinárodním prioritám patří především:
- důsledná integrace seniorů do společnosti, prevence segregace
- mezigenerační tolerance s vyloučením aseismu, věkové diskriminace (ageiJ mus od anglického age - věk)
- důraz na kvalitu života ve stáří
- zlepšování zdravotního, funkčního a sociálního stavu ve stáří účinnými programy přípravy na stáří
- maximální účelnost všech forem péče, služeb a čerpání nákladů, včetně restrukturalizace a geriatrické modifikace služeb historicky vzniklých v „mladé" společnosti
- pomoc rozvojovým zemím ve zvládání očekávaného rychlého přibývání seniorů, kteří dosud mnohde tvoří jen kolem 3% místní populace.
Mezinárodní akční plán k problematice stárnutí, přijatý v roce 1982 Světovým shromážděním OSN o stárnutí (viz dále), např. konstatuje a požaduje:
K dosažení plynulého rozvoje je zapotřebí zachovávat odpovídající rovnováhu mezi sociálními, ekonomickými, ekologickými faktory a změnami v růstu, rozložení a struktuře obyvatel. Aby byl zajištěn optimální rozvoj jednotlivých1 zemí, musí si vlády uvědomovat demografické tendence a změny ve struktuře svého obyvatelstva a přihlížet k nim. (zásada č.13)
Delší život umožňuje člověku provést retrospektivní analýzu svého života, napravit některé své chyby, více se přiblížit pravdě a dosáhnout jiného porozumění smyslu a hodnotě svých činů. To je snad nejvýznamněji! přínos seniorů lidskému společenství. Zvláště v současnosti, následkem změn nemajících obdoby a dotýkajících se všech fází lidského života, by nám staří lidé mohli přehodnocením svého života pomoci dosáhnout naléhavě potřebné reorientace dějinného vývoje, (zásada 24)
Spirituální, kulturní a sociálně ekonomický přínos stárnutí je pro společnost cenný a jako takový by měl být rozpoznán a dále chráněn. Náklady do problematiky stárnutí by měly být pokládány za trvalou investici.
Důležitou podmínkou sociálně ekonomického rozvoje je věkové integrovaná společnost, ve které je eliminována věková diskriminace i nedobrovolná segregace a naopak je posilována solidarita a vzájemná podpora mezi generacemi.
Stárnutí je celoživotní proces a jako takové by mělo být chápáno. Příprava celé
,  pil.....>.i piiyjiněj.iií stadia života by měla být nedílnou součástí sociální politi-
i   .In liV zahrnovat faktory tělesné, duševní, kulturní, náboženské, spirituál-i ..ii.,1111i lu- či zdravotní.
í linuli, kromě toho že je symbolem zkušenosti a moudrosti, může rovněž uf| ..i. i lidské bylosli blíže k osobnímu naplnění v souladu sjejich přesvědče-.........Nllovrtním.
.........I iv měli být aktivními účastníky tvorby a realizace politických opatřc-
......ne Iech, která se jich zvláště dotýkají.
I'...Iiii,i. v různosti svých forem a struktur, je základní jednotkou společ-...... ni ipiii i generací a měla by být zachovávána, posilována a chráněna
■ .,,ni.ulii s hadicemi a zvyky každé země.
\ I idy a především místní orgány, nevládní organizace, dobrovolníci a do-I,n.ml n u ké organizace, včetně seniorských sdružení, mohou mimořádně při-
I.....spěšnosti podpory a péče, kterých se dostává starým lidem v rodinách
i ■ I. ,in mule. Vlády by měly podporovat a povzbuzovat dobrovolné aktivity to-luiii i ili iihu.
Vlády, nevládní organizace a všichni, kdo jsou v této problematice angažo-i u n mají zvláštní zodpovědnost za mimořádně zranitelné seniory, především eluidc . mezi nimiž jsou často ženy a obyvatelé venkovských oblastí, (některé I n m l\ /.is.uly č. 25)
< 'lluvěkjako biologický druh je charakterizován dlouhým dětstvím i dlouhým ,.....mi. To po celé dějiny umožňovalo starším lidem vzdělávat mládež a předávní ji své hodnoty. Tato role zajistila lidstvu přežívání a pokrok. Přítomnost ni ni y< li lidí v rodinách, v sousedském okolí a ve všech formách společenského íiv.,1.1 |e stále nenahraditelnou výukou humanity. Nejen svým životem, ale do-Ii.mi. c i svou smrtí nás staří lidé učí. Zármutkem přicházejí ti, kdo žijí dále, li poznání, že mrtví se dále podílejí na lidském společenství - výsledky své prá-i r, svými díly a zvyklostmi, které za sebou zanechali, vzpomínkami na jejich wlnva a činy. To nás může povzbuzovat, abychom hleděli na svou vlastní smrt u věl.ší vyrovnaností a postupně si plně uvědomili odpovědnost k příštím gene-rncím. (zásada 23)
(Házky humanitního charakteru se vztahují ke konkrétním potřebám stárnou-
■ iln obyvatelstva, I když existuje množství problémů a potřeb, které jsou společné jak starším osobám, takvšem ostatním obyvatelům, v některých z nich se odráží zvláštní charakter a potřeby starších osob. To zvláště zahrnuje zdravotnictví .i výživu, podmínky bydlení a životní prostředí, rodinu, sociální péči, zajištěný příjem a zaměstnanost a rovněž vzdělávání, (zásada č. 17)
Otázky rozvoje se týkají sociálně ekonomických důsledků stárnutí obyvatel-stva, tedy zvyšování podílu seniorů na celkovém počtu obyvatel. Sem patří zejména vliv stárnutí populace na výrobu, spotřebu, akumulaci, investice, stejně jako na celkové sociálně ekonomické podmínky, zvláště pokud závislost seniorů narůstá, (zásada Č.1S)
1.0
11
1.2. Mezinárodní aktivity na úrovni OSN
Mezinárodní doporučení na úrovni OSN vytvářejí obecný rámec, definují prit, rity a formulují univerzální zásady, které by měly být zohledňovány při řešeni problémů a v plánech rozvoje jednotlivých člensltych států.
Problematice staryi li lidi byla Organizací spojených národů (OSN) věnována do koine 7(1. lei pouze příležitostná pozornost
„Deklarai >■ lalníih práv a rozvoje" z roku 1969 zahrnovala i nutnost ochrany práv a zabezpečení jistol starých lidí a v roce 1972 byla přijata rezolu-CO „ľi i ibleniy stárnoucích a starých lidí".
11 Hen/ivi lízá jen i o problematiku seniorů začíná v souladu s demografickým vývojem až koncem 70. let;
V prosinci 1977 Valné shromáždění OSN navrhlo uspořádání světového shromáždění k otázkám stáří a v roce 1978 rozhodlo o jeho uspořádání v roce 1982.
Světové shromáždění o stárnutí 1982 (World Assemblv on Ageirig) se uskutečnilo v roce 1982 ve Vídni jako „fórum, na němí bude připraven mezinárodní program akcí, zaměřených na stanovení záruk ekonomického a sociálního zabezpečení starších lidí, a na možnost jejich rozvoje". Shromáždění přijalo akční program nazvaný Mezinárodní plán aktivit ke stárnutí (Vi-enna International Pian of Action on Ageing), který je formulován v podobě 118 bodů a 62 doporučení a který je průběžně vyhodnocován orgány OSN, především komisí pro sociální rozvoj.
V listopadu 1985 Valné shromáždění OSN ve své rezoluci zdůraznilo, že sel nioři musí být chápáni jako důležitý a nezbytný prvek v procesu rozvoje na všech úrovních dané společnosti.
V prosinci 1991 Valné shromáždění doporučilo definovat, s přihlédnutím k existujícím zdrojům, cíle týkající se stárnutí (targets on ageing) jako „pragmatické zaostření pozornosti v rámci široce pojatých ideálních cílů Mezinárodního plánu" a publikovat je jako „Cíle týkající se stárnutí: programová doporučení na národní úrovni do roku 2001".
Mezinárodní gerontologictý ústav OSN (International Institute on Ageing UN, 1NIA),
jehož zřízení doporučil Mezinárodní plán aktivit, byl konstituován na Maltě a jeho činnost zahájil v roce 1988 osobně tehdejší generální tajemník OSN J. P. de Cuellar. Zabývá se sběrem dat, metodickou pomocí především rozvojovým zemím, krátkodobými i dlouhodobými gerontologickými kursv s důrazem na týmovou spolupráci. Stal se vedoucí výcvikovou gerontologickou institucí ve světě. Vydává časopis BOLD.
i tmUém IM.\, //mentý « prelústorických maltských megalilových staveb, jehož spirála If.nval inhwlu íivola ve smyslu střídání generaci i mnkamati.
OSNjmisaiiory(l99I)
............náždění OSN přijalo v roce 1991 „Zásady OSN pro seniory"
Ulili   I Nalions PrinciplesforOlderPersons), v nichž povzbuzuje vlády, aby , h národních programů začleňovaly principy nezávislosti, participace, iln r icnosti, seberealizace a důstojností starých lidí:
. Ivhlost-
,11 lidé by měli mít pfiméřeny přístup ke kvalitní potravě, vodě, bydlení, ob-I, I nu a zdravotní péči prostřednictvím příjmů, rodinné a komunítní podpory . i. | m imoci.
i ui lidé by měli mít možnost pracovat či mít přístup kjiným příležitostem Bo I tujícím příjem.
| ii ,ii lidé by měli mít možnost podílet se na rozhodování o tom, kdy ajakým ■Aiobcm odejdou do důchodu.
i ani lidé bv měli míl přístup k přiměřeným vzdělávacím a tréninkovým pro-|U ainůin.
, Staří lidé by měli mít možnost žít v podmínkách, které jsou bezpečné « idaptovatelné podle osobních preferencí a měnících se schopností. ti. Staří lidé by měli mít možnost žít ve svém domově tak dlouho, jak jen je to mu/ne.
Participace -
7. Slaří lidé by měli zůstat integrováni ve společnosti, měli by se aktivně podílet na formulování a naplňování opatření, která se přímo týkají jejich prospívání (blahobytu), a na sdílení svých znalostí a zkušeností s mladšími generacemi. S. Staří íidé bv měli mít možnost vyhledávat a rozvíjel příležitostí pro služhu
12
13
komunite a pro činnost dobrovolníků na místech odpovídajících jejich zájmům a schopnostem.
9. Stan* lidé by měli mít možnost vytvářet hnutí či sdružení seniorů. Zabezpečenost -
10. Staří lidé by se měli těšit rodinné a komunitní péči a ochraně ve shodl s daným společenským systémem kulturních hodnot.
11. Staří lidé by měli mít přístup ke zdravotní péči, aby jim pomohla udržel či znovu získat optimální úroveň tělesného, duševního a citového prospívání a předejít vzniku chorob či jej oddálit.
12. Staří lidé by měli mít přístup k sociálním a právním službám, aby posilovali svou autonomii, ochranu a zabezpečenost
13. Staří lidé by měli mít možnost využívat přiměřených úrovní ústavní péčej poskytující ochranu, rehabilitaci a sociální i duševní stimulaci v humánním a bezpečném prostředí.
14. Staří lidé by měli mít možnost užívat lidských práv a základních svobod při pobytu v jakémkoliv ubytovacím, pečovatelském či léčebném zařízení, včetně plného respektu k jejich důstojnosti, víře, potřebám a soukromí a k právu roz-i hodovat o péči, která je jim poskytována, i o kvalitě jejich života.
Seberealizace -
15. Staří lidé by měli mít možnost vyhledávat příležitosti k plnému rozvoji svého potenciálu.
16. Staří lidé by měli mít přístup ke vzdělávacím, kulturním, spirituálním a rekreačním zdrojům společností.
Důstojnost -
17. Staří lidé by měli mít možnost žít v důstojnosti a bezpečí a nebýt vystaveni vykořisťování ani tělesnému či duševnímu trýznění.
1S. Se starými lidmi by mělo být nakládáno spravedlivě bez ohledu na věk, pohlaví, rasu či etnický původ, disabilitu Či jinou okolnost a měli by byt hodnoceni nezávisle na svém ekonomickém přínosu.
„Globální cíle týkající se stárnutí do roku 2001" (Global Targets on Agcing for theYear2001)
byly přijan* Valným shromážděním OSN v říjnu 1992 jako ono pragmatické soustředění zájmu na priorit}' širokého spektra cílu Mezinárodního plánu akcí ke stárnutí:
1. Podporovat státy v přijímání národních cílů v otázkách stárnuli.
2. Podporovat integraci stárnutí do národních a mezinárodních rozvojových plánů a programů.
1    l|i iiov.il komunitní program péče a participaci seniorů i |  m nu /m.m culiií výzkum stárnutí, včetně slaďování terminologie a meto-i i tulí
li.........pí < iblini.niku stárnutí do programů významných mezinárodních
tttlitltmtl .i scikání.
■ in globální síť seniorů - volunterň pro sociální a ekonomický rozvoj.
• i   in ih.u iřsnější spolupráci nevládních organizací zabývajících se stár-
HlIIlMI
■ i.....i.ih.u těsnější spolupráci mezinárodních organizací zabývajících se
i 111111M lil
|)upni učení pro členské státy OSN k vytváření národních programů tykají-i h li ■ .(.iimití do roku 2001 zahrnují např. doporučení {ilustrační výběr): V iil.l.tMi základních politických opatření -
1   i ivli ,i podporovat národní koordinační orgán pro otázky stáří i   ilpm uval ustavení a efektivní činnost seniorských organizací ľ ■ i .i zlepšovat standardy a protokoly pro poskytovatele péče o seniory
1 'i......n uostech, na komunitní úrovni i v Ústavech
Luh ľ.iov.n záležitosti stárnutí do národních rozvojových plánů 1      íjel národní vzdělávací, tréninkové a výzkumné aktivity týkající se stárnuli
i|Ihi i i, abv národní databáze třídily informace podle věku a pohlaví \ \u.ini, rozšiřovat a periodicky aktualizovat národní přehled veřejných
i | ii i\ .ii nul) organizací zabývajících se stárnutím a také služeb a nabídek pro
i.......\ i od seniorů
Vyl vaře l ;i rozšiřovat pravidelné přehledy o národní situaci v problematice
V oblasti zdraví a výživy -
Uskutečnit kampaň o „Zdravém stáří pro všechny". Tato kampaň by měla idůrnzňovat holistický přístup ke zdraví s vyváženým prospíváním tělesným, klid lektuálním, citovým, duševním, sociálním a spirituálním. Měla by býturče-n i l«ilní mládeži, jakož i Široké veřejnosti, a měla by si klást za cíl snížení rizika závislosti potlačováním zvyků a činností poškozujících zdraví.
Zavést národní ukazatele zdraví a disabilitv u seniorů.
Zajistit dostupnost primární zdravotní péče včetně rozvíjení komunitních l>i - ►gramů a dlouhodobé domácí ošetřovatelské péče.
Podporovat ustavení systému podpor)' technickým pomůckám. To zahrnuje získávání a distribuci zdravotnických pomůcek a vybavení potřebných pro prevenci a léčení poruch vyššího věku.
Zajistit přiměřenou výživu zvláště rizikovým seniorům, včetně skupin, jakými jsou např. uprchlíci, oběti katastrof či lidé žijící v isolaci.
1 i
15
• |Mi Im      >»i /-.iIKiuJK i přiměřené hygienické podmínky
i».....iIhu
11 ■ ■■ 1    lil 'III pi  I........li podmínek -
.....|hh l|......seniorům lak, aby mohli pokračovat v životě ve vlastníci i
........jelele < i .il)}' si mohli zvolit alternativní bydlení, poktid jejich
i ..... |   není vhodný či žádoucí. Tato podpora může zahrnovat domácí zdra-
ľiHHl i li k 1 lil ní služby, domácí údržbu či příspěvek na nájemné.
Zlljlslil seniorům bezbariérové a komunitně integrované byty i veřejné budovy v městech i na vesnicích.
Podporoval komuniiní vzdělávání o osobní bezpečnosti v domácnostech i v komunitě. To by mělo zahrnovat prevenci nehod, kriminalit)' a špatného za-cházení.
- Zabezpečovat a zlepšovat mobilnost seniorů, dostupnost zaměstnání, sociálních a zdravotnických služeb a zájmových možností.
V oblasti rodiny -
- Rozvíjet a zvyšovat dovednosti, kterými senioři mohou naplňovat své role vůdců rodin, poradců a ošetřovatelů.
- Chránit, zvyšovat a podporovat poskytování péče v rámci rodiny.
- Vytvářet podpůrné skupin}' pro rodiny se speciálními problémy a speciálními pečovatelskými potřebami, např. pro rodiny, které se musí vypořádat s de-mencí a tělesnými disabilitami.
- Integrovat otázky stáří do národních aktivitv rámci Mezinárodního roku rodiny (1994)
Další aktivity
Hlavním orgánem OSN pro otázky stárnutí se stalo Centrum pro sociální rozvoj a humanitární záležitosti, které kromě jiného zřídilo úřad poradce (senior adviser) pro otázky populačního stárnutí a zpracovalo výzkumný a výcvikový projekt „Rozvojové důsledky demografické změny: globálního stárnutí populace", jehož závěry se staly jedním z hlavních podkladů Konference o populaci a rozvoji 1994.
OSN vydává Bulletin on Ageing.
První říjenjc počínaje rokem 1991 každoročně vyhlašován jako Mezinárodní den seniorů (International Day for the Elderly). Zvláštní důraz byl kladen na tuto akci v roce 1992 při 10. výročí Světového shromáždění o stárnutí (Vídeň).
Valné shromáždění OSN rozhodlo v roce 1992, aby byl vyhlášen rok 1999 Mezinárodním rokem stáří, a to pod heslem „za společnost pro každý věk". Obdobným aktem bylo vyhlášení roku 19S2 Mezinárodním rokem úcty ke stáří.
i, .........i/dění OSN iniciovalo podporu Africké geronlologické společ-
.... "i S..i it-iy ofGerontology), neboív Africe jsou nejhorší ekonomické
i......i, |,io\vi\áít:nístruktur,pro\7choviiaprovyiS'ářeníprograrnůkeOTlád-
., |.,iv.iiiľlm prudkého přibývání seniorů.
I. i. miáždční OSN v roce 1991 vyzvalo všechny agentury a další instituce . i., , .m,ri všech významnějších konferencí a akcf v 90. letech důsledně ,i |,,., .i 11< >si podílu starých lidí na sociálním a ekonomickém rozvoji.
i  il lii'ľii.í literatura:
Urnl pi i.r i,im k otázkám stárnutí v: Informátor Československého výzkum-, ......uvn pi ;ícc a sociálních věcí (ČSVÚPSV), ročník 9, řada B, číslo 3, Pra-
h.l 1'IM'.'
16
17
2. Stáří, délka života, stárnutí a gerontológie (z. Kalvach)
Stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných LnvoluČních procesů, modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním způsobem a životními podmínkami), a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatnení detí, penzionování a Jiní zmeny sociálních rolí, dříve napr, odchod na výminek). Všechny zmeny příčinné i následné se vzájemné prolínají, mnohé Jsou protichůdné" a jednotné vymezení i periodizace stáří se tak stávají velmi obtížnými.
Stárnutí je celoživotní proces, jehož involuční projevy se stávají zřejmějšími zhruba od přelomu 4. a 5. decenia, a to v závislosti na náročnosti prostředí. V kontextu střední délky života (očekávané doby dožilí) se historicky menlivým způsobem při dosažení určitého stupně změn, určitých limitací při společenské dělbě práce a rámcově při dosažení určitého kalendářního věku posouvá hranice mezi tzv. středním věkem a stářím. V roce 1903 (kdy Mečnikov zřejmě poprvé užil pojem gerontológie) tak nejen byl při oslavě svých padesátin oslovovali Jaroslav Vrchlický, „velebný kmete", ale za nemoc stáří byla například považována ischemická choroba srdeční.
Konkrétní problematika a hranice stáři jsou pojmy značné relativní a měnlivé v závislosti na konkrétních společenských podiu mkái b. |csili/i- ještě v roce 1800 mohl být seniorským výměnkářem čtyřicátník, v t oce ľ.100 velebným kmetem padesátník, a v roce 2000 je arbitrárni hranice stáři kladena d< i věku spíše 65 než 60 let, lze předpokládat, Že během několika desetiletí se gerontologic-ký zájem v užším slova smyslu (ncpočítáme-li preventívni opatrení) definitivně soustředí do období především 75 a více let. Lze tedy Ih>v<>íh <> praktickém prodlužováni středního věku.
2.1. Biologické stáří
je hypotetické označení konkrétní míry1 /.měn involurnfi b Um.hr, pokles
funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptacím l.....■ li.iinsiiui), obvykle
těsně propojených se změnami způsobenými těmi rlitn ohaiul, které se vyskytují s. vysokou frekvencí převážně ve vyšším věku (napi ataroil leroza). Pokusy o určení biologického stáři, které by bylo výsliZneJIl na) kllatldftl lil vek konkrétního člověka, se nezdařily a stanoveni l>i<>bu ki l>< i i.m i .mi |< ho dílčích variant (obdobných kostnímu či zubnímu věku u dětí) ifl n< pOLlŽívd Stále lak chybí objektivizace zje\-né skutečnosti, že lidé stejného 1 alt ndafhíhn věku se významně liší mírou LnvoluČních změn a funkční cdatňOlll
Příčiny stárnutí a sláří nejsou stále uspokojiví vytvéUi n)   Bylo vysloveno
množství hypotéz, více či méně originálních, které se vzájemně prolínají a jejichž popularita osciluje. Velmi zjednodušeně můžeme rozlišovat především tyto okruhy: 1. „Epidemiologický" přístup;
- stárnutí a umírání jsou děje především nahodilé - vykazují výraznou variabilitu a jsou podmíněny především vnějšími a chorobnými vlivy (interakce s prostředím, choroby, úrazy),
- přirozená „smrt stářím" zřejmě neexistuje, pouze „smrt jako nehoda" (death dne to age versus death dne to catastrophy)
- v optimálních podmínkách může být život velmi dlouhý 1. „ G eromo logický" přísLup:
- stárnutí a umírání jsou procesy svou povahou zákonité.
— \ykazuji druhovou spccifitu a blízkost u dvojčat,
— jsou kódovány genetickou informací,
— přirozená „smrt stářím" existuje,
— ani v optimálních podmínkách se život neprodlouží nad jistou hranici, k níž sc již blížíme, ncdojde-li k ovlivnění genetické informace
A) Teorie akcentující fiktivní řízeni inxmluce, dominantní význam naprogramování a genetické informace (včetněev. produkce „hormonu smrti" či přítomnosti jiného mecha n ismu „aktivního vypnutí" organismu)
Jednou z nej významnějších je teorie L. Hayflicka, který v 60. letech prokázal, že počet dělení, kterých jsou tělesné (somatické) buňky schopny, není neomezený, nýbrž při narození činí asi B0 a na počátku stáří asi 30 dělení (z této zákonitosti se vymykají pouze buňky maligních nádorů, které ztrácejí schopnost kontaktní inhibice a získávají „buněčnou nesmrtelnost", pokud by byla hodnocena počtem možných dělení).
Již v té době byty známy zvláštní koncové struktury chromozomů, tzv, tclo-mery (opakované sekvence několika nukleotidu), které brání nežádoucímu vstupování chromozomů do reakcí. Jsou Vytvářeny enzymem lelomerázou. V 80. letech sc podařilo prokázat, že při buněčném dělení dochází ke zkracování telomer a jejich zkrácení pod určitou míru znamená pro buňku ztrátu dělící (rozmnožovací) schopnosti. Teloméry a telomeráza se tak jeví být „počítadlem či hodinami života" Hayťlickova limitu buněčných dělení. Uplatňují se vsak jen u dělicích sc buněk a nevysvětlí stárnutí buněk, které se během života nedělí (typicky neuronů).
Na úrovni tkáňových kultur bylo prokázáno, že v kulturách dělících se (cyklujících) buněk, to je buněk procházejících -1 fázemi (mitoza - vlastní dělení, klidová fáze Gl, fáze syntézy řady látek včetně nukleových kyselin, klidová fáze G2), existuje určitý podíl buněk neevidujících, „zablokovaných" ve fázi Gl či G2. Tento podíl nedělících se buněk stoupá z 1 % u mladých kultur až k téměř 50 % u stárnoucích kultur a je ovlivnitelný tzv. růstovými faktory.
18
19
B) Teorie označované souhrnně jako „tear and uvar" (opoi'h-imván i).
V zásadě zdůrazňují, že stárnutí a umírání jsou děje sice určované geneticky (poíygcnně), ale nepřímo - odolností tkání, spolehlivosti kontrolních a repa-račních mechanismů. Dochází k hromadění omylů u chyb, které ovšem nejsou zcela nahodilé, nýbrž podmíněné geneticky stanovenými vlastnostmi.
Do této skupiny teorií patří např. úvahy o významu lipofuscinu a volných radikálů (viz samostatnou kapitolu), amyloidu, Heilbrunnova teorie hromadění vápníku v buňkách a v měkkých tkáních (vztah k buněčné apoptozc i Alzheimerově chorobě!), teorie překřižováni makromolekul. Orgelova teorie poruch syntéz)- bílkovin (proteosyniézy) včetně enzymů či teorie somatických mutací.
Podrobněji viz kapitola o biologických aspektech stáří 2.6. 2.2, Sociální'stáří
Je období vymezené kombinací několika sociálních změn či splněním určitého kriteria - nejčastěji penzionování, resp. dosažení veku, v němž vzniká nárok na odchod do starobního důchodu. Sociální stáří je dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění. Upozorňuje na .spolčená rizika (ztráta životního programu, ínaladaptace na penzionováni se ztrátou společenské prestiže, nadbytek nestrukturovaného volného času, pauperizace, osamělost, věková segregace a diskriminace). Vyhovuje sociálně ekonomickým rozvahám o důchodové politice státu (výše a struktura starobního důchodu i úhrady sociálního pojištění, posouvání kalendářního nároku na vznik starobního důchodu). Stáří je v tomto smyslu chápáno jako .sociální událost.
Hoři ťil i> i periodizace života
Zjednodušená periodizace Clení lidský živol do S ev. do 1 velkých období, czv, „věků". Toto pojetí, které se projevilo i v nekletých vžitých označeních (např. univerzity třetího věku), má vsak svá závažná lllkftlí,
JPrvní věk" je označován jako předproduktivní - období dětství a mládí, charakterizované růstem, vývojem, vzděláváním, proiesin pí ípr.ivou, získáváním zkušeností a znalostí.
„Druhý vék" je produktivní - období dospělosti, životni produktivity biologické (založeni rodiny), sociální a především pracovní.
„Třetí věk" je postproduktivní - což implikuje představil Itflfl nejen jako poklesu zdatnosti a ..odpočinku", ale především íáze /a zenitem a bez produktivní prlnosnosti. To je však nebezpečné východisko k podceňování, diskriminování, minimalizaci potřeb, pauperizaci. Takové pojen třetího veku příliš akcentuje pracovní, kolektivně výrobní roli jedince a potlačuje hledisko osobnostního rozvoje jako celoživotního procesu trvajícího aS do lim n \ nejvySSfm stáří.
„Čtvrtý věk" bývá někdy používán k označení táze závislosti, což je nevhodné tím, Že vzniká dojem, jako by n e so bě stač no st byla stejně zákonitá jako obecně přijímaná stadia předchozí. To odporuje konceptu úspěšného stárnutí a představě, Že zdravé stáří zůstává až do nejpokročilejšíbo věku soběstačné.
2.3. Kalendářní (chronologické) stán
Je vymezeno dosažením určitého, arbitrárne stanoveného věku, od něhož se empiricky obvykle nápadněji projevují involuční změny. Uplatňuje se rovněž demografické hledisko - čím více seniorů ve společnosti (čím starší populace), tím vyšší hranice stáří. Výhodou kalendářního vymezení stáří je jednoznačnost, jednoduchost a snadná komparace.
V fit). letech se komise experLň Světové zdravotnické organizace ve svém doporučení přidržela patnáctileté period isace lidského Života a jako hranici stáří označila věk 60 let. Ten byl rovněž akceptován OSN v roce 19S0.
V hospodářsky vyspělých státech se v souvislosti se stárnutím populace, prodlužováním života ve stáří, poklesem kardiovaskulární morbidity ve středním věku a zlepšováním funkční zdatnosti seniorů posouvá hranice stáří k věku 65 let.
Periodizace kalendářního stáři
je obdobní problematická jako vymezení jeho počátku. Vždy jde jen o rámcové, schématické naznačení vfikovych gradientů, jemuž se konkrétní jedinci mohou významně vymykat. Ve své jednoduché podobě, která ovsem jedině může být prakticky využitelná, rovněž periodizace nepřihlíží k jinak významným ontogenetickým rozdílům mezi muži a ženami. Význam periodizace tkví V orientačním odhadu potřeb, rizik a nároků vůči společnosti u osob určitého věku.
Historicky nejstarší vědecká periodizace lidského života, vycházející z biologických poznatků, je připisována A. Hallerovi (zemřel 1777), z jehož 9 fází se středního a vyššího věku tykají pouze dvě, shrnující dlouhá časová období: mužný věk (25-62 let) a stáří (63 a více let).
Autorkou jednoho z prvních prestižních členění kombinujících biologické a sociální aspekty byla v 50. letech E. B Hurlocková, která pro dospělost uváděla:
17-21 let - pozdní adolescence 21-40 let - raná dospělost 40-60 let - střední věk 60 a více - stáří
Patnáctileté členění dospělosti, odpovídající doporučení komise expertů Světové zdravotnické organizace, uvádí v české literatuře napi", V. Příhoda
20
21
v rozsáhlé ontogenetické monografii z roku 19)74 (uvedena i alternativní označení  jednotlivých období): 15-29 let — postpubescence a mecítina 30-44 let - ad liíií um 45-59 let - intercvium, střední věk (50—74 let — scnesccnce, počínající, časné stáří 75-89 let — kmetství, senium, vlastní stáří 90 a více — patríarchium, dlouhověkost
Neuganenová uvádí pojmy mladí senioři (55—74 let) a staří senioři (75 a více let).
V poslední době sc uplatňuje členění:
05—74 let — mladí senioři (dominuje problematika adaptace na penzionování, volného řasu, aktivit, seberealizace)
75-84 let - staří senioři (zmena funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, atypicky" průběh chorob)
85 a více — velmi staří senioři (na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti)
Je zjevné, že opakované se objevuje jako uzlový ontogenetický bod, kritická perioda, věk kolem 75 let.
2.4. Dlouhověkost
Dlouhověkost je označení pokročilého věku, obvykle nad 90 let (někdy nad 85 let). Dlouhověcí tvoří jen nepatrný zlomek populace, ale jejich počet stoupá (zvyšování Sivo t ní úrovně* snižování nároků životního prostředí na tělesnou zdatnost, medicínský pokrok). Napr. v Japonsku žilo počátkem 60. let asi 155 stoletých osob, zatímco v roce 1996 již 7 373 (48x více), byť tvořili stále jen něco přes 5 promile obyvatelstva. 80% stoletých tvořily ženy.
V hospodářsky vyspělých státech se ve věkové skupině nad 85 let pohybuje poměr žen k mužům v rozmezí 2,2—3,0 : 1,0.
Dlouhověkíisi se údajně vyskytovala již v antické době. Věku vyšSího než 90 let se měli dožít např. Seneca starší (zemřel asi r.40 n.l.) - Sofbklea (zemřel 400 př. n.l.), athénsky řečník Isokratcs (zemřel 338 př_ n.l. ve věku údajně 98 let), filosof Xenofanes (zemřel asi 470 př. n.l.).
Jako index dlouhověkosti je označován poměr dlouhověkých ke všem osobám ve věku 60 a více let v dané populaci (90+/60+). Vyšší hodnoty byly zjištěny v některých oblastech Kavkazu ci v rovněž vysokohorské oblasti F.quadoru. Absolutně nejvíce dlouhověkých osob žije v Japonsku.
1
Mnximáln í délka života
je druhově specifická a geneticky, polygenním způsobem, determinovaná (ai přímým naprogramováním, nebo odolností telesných Struktur, spolehlivostí funkcí, dokonalostí obranných a reparačních mechanismů)- Změkčování životních podmínek a medicínský pokrok poněkud zvyšují naději na dosažení extremního věku i jeho délku, ale u-vale jde o zcela ojedinělé (a vidy poněkud sporné) případy. V současné době se předpokládá maximální (a dosud hodnověrně nedosažená) délka lidského života asi 125 let.
Tab. f
Nejdelší věk u různých živočišných druhů
maxi mil ní věk v letech
Vodní živočichové:		Hmyz:	
mořský koník	2	některé mouchy	hodiny
houby	15	včelí královna	7
tuleň	25	mravenči královna	19
kapr	50	velký pavouk	20
rak	50		
úhor	S5	Savci:	
platýz	70	my5	3
škeble	100	krysa	
v/za přes	100	morče	7
		králík	12
Obojživelníci:		ovce	15
iiby	20	pes	25
plazi	30	kočka	28
obrovský mlok krokodýl	50	kráva	30
	M	lev	35
malé želvy	100	zebra	38
velké želvy	150	velké opice	■40
		slon	77
Ptáci:		člověk	120
vlaštovka	9		
netopýr	15		
pštros	30		
holub	35		
husa	55		
sova	63		
papoulek	70		
orel	80		
sokol	120		
Tab. 1 pfnaatti s publikace Hrůza Z: Vida a stárnuti Academia, Pmlia, 1966
22
23
Za hodnoverné nejstarší osoby v dejinách jsou považováni Japonec Šigečija Izumi (zemřel v rocc 1986 v údajném věku 120 let a 237 dní) a nejstarší žijící Francouzka Jeanne Calmentová, která jej „vdobré kondici" prekonala v říjnu 1995 a v únoru 1997 oslavila své 122. narozeniny. Japonka Tane Ikaiová zemřela v roce 1995 ve věku 116 let. Akluelnč nejstaršími žijícími Japonci byli v září 1996 „pouze" 112 letá Suje Utagawová a 111 lety Gengan Tonaki.
Opakované se vynořují úvahy o možnosti dosáhnout různými mechanismy, v současnosti např. genetickým inženýrstvím, hypotetického věku 150-200 let. Dožívání 150 let předpokládal již počátkem století jeden ze zakladateli gerontológie, nobelista 1.1. Mečnikov, podobné názory se objevují i u některých autorů v 70. letech či zcela recentně. Dostupné (publikované) výsledky výzkumů však tyto prognózy pro blízkou budoucnost nepotvrzují.
2.5. Gerontológie a geriatrie - vymezení pojmů
Stárnutím a stářím se z dílčích aspektů zabývá řada oborů a vědních disciplín. K účinnějšímu přenášení jejich poznatků do života je však potřebná větší integrace znalostí, jejich zobecňování, formulování obecných zákonitostí života ve stáří v celé jeho komplexnosti. Takový integrovaný komplexní pohled ztěžuje výrazně interdisciplinární, multidimcnzionální charakter zkoumané a zpracovávané problematiky. Existenci „obecné véd;' o stáří" brání metodologická roztříštěnost i šíře záběru, která vylučuje jeho zvládnutí jedním člověkem do žádoucí hloubky. 1 do budoucna tedy půjde o týmovou spolupráci různě zaměřených odborníků. Úkolem „obecné vědy o stáří" je tedy především vytvářel předpoklad;' pro týmovou komunikaci, sjednocovat terminologii, definovat pojmy, identifikovat klíčové problémy a zpřístupňovat poznatky a pohledy každého dílčího oboru všem ostatním.
Gerontológie není samostatná vědní disciplína, nýbrž multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří. Pojem etymologicky odvozen od řeckého geron, - ntos = stařec (později navrhovaná geratologie od gerás = stáří se již neuplatnila). Poprvé pravděpodobně použit L 1. Mečnikovem (1845-1916, nositel Nobelovy ceny, spolupracovník L. Pasteura v Pafíži) v roce 1903 (Etude sur la nátuře humaine). Mohutným impulsem pro rozvoj gerontológie jako typicky komplexní, multidisciplinární a multidimcnzionální oblasti je, kromě demografického vývoje, tzv. nové paradigma věd. Gerontológie se člení do 3 hlavních proudů:
- gerontológie experimentální (biologická) - zabývá se otázkami, proč a jak živé organizmy stárnou. Dnes především na celulární a Siibcelulámí úrovni.
- gerontológie sociální - zabývá sc vzájemným vztahem starého člověka a společnosti, tím, co staří lidé od společnosti potřebují, i tím, jak stárnutí populace ovlivňuje společnost a její rozvoj. Jde o širokou problematiku zahrnující
demografii, sociologii, psychologii, ekonomii, politologii, právní védy, urbanistiku, architekturu, pedagogiku i další oblastí.
gerontológie klinická (geriatrie v širším slova smyslu) se zabývá zvláštnostmi zdravotního stavu a chorob ve stáří, specifickými aspekty jejich výskytu, klinického obrazu, průběhu, vyšetřování, léčení i sociálních souvislosti. Geriatrie - v širším slova smyslu klinická gerontológie (viz). Pojem etymologicky odvozen z řeckých slov gerón (stařec) a iatrri (léčím) analogicky pojmu pediatrie. Poprvé použit pravděpodobně roku 1909 1- 1.. Nascherem (1863-1944, americký lékař vídeňského původu, v roce 1914 vydal základní monografii „Geriatrics").
V užším slova smyslu v některých státech (např. Česká republika, Slovensko, Španělsko, Velká Británie, Irsko) samosiatnýspecializační lékařský obor vycházející z vnitřního lékařství a zabývající sc kromě všeobecné interní problematiky i soutláležejicími prohlémy rehabilitačními, neurologickými, psychiatrickými, ošetřovatelskými a propojením s primární péčí (praktický lékař, domácí ošetřovatelská péče) i sociálními službami. Jádrem oboru není dlouhodobé ošetřovatelství, nýbrž zachování a obnova soběstačnosti a rozvoj specifického geriatrického režimu.
2.6. Biologické aspekty a teorie stárnutí (|. Wilhelm, |. Hergetl
Stárnutí je obecně biologickým jevem. Nelze nalézt příklad živého organismu či struktur;', které by nepodléhaly procesu stárnuti. Když si člověk uvědomil, že lidský život je konečný, začaly sc objevoval snahy tuto skutečnost nějak zvrátit. Získat nesmrtelnost, a nebo alespoň dobu svého bytí nějak prodloužit. Nesmrtelnost byla kýženým nesplnitelným cíleni, a proto byla připisována bohům, stala se vlastností pohádkových bytostí. V celém snažení lze nalézt dva základní trendy:
- snahu o prodloužení života,
- snahu o prodloužení věku, kdy je člověk aktivní, a o zmírnění příznaků stáří.
Maximální doba života se pres všechno snažení v historické době prakticky nezměnila. Jsou k dispozici údaje o délce života veleknězi v Mephisu. Ze 150 veleknězi sc jich pět dožilo sedmého decénia, šest osmého decénia, dva devátého decénia a jedna kněžka sc dožila 97 let. Jde zcela jistě o lidí s nejiepSfmi životními podmínkami jaké byly v té době možné. Dnes se za horní hranici lidského věku považuje hranice několika málo let po 120 letech. Je tedy patrno, že maximální lidský věk se prakticky nezměnil.
I nadále bude lákat myšlenka prodloužení maximálního lidského věku, ale vzhledem k tomu, že naše znalosti o samotném mechanismu stárnuti jsou zatím jen velmi malé, zdá se, že tato cesta bude velmi svízelná. Je-li vůbec reálná.
Druhá cesta - prodlužovat očekávanou dobu dožití a zejména činit stárnutí
24
25