Priority rozvoje sociálních služeb
pro období 2009 - 2012
M I N I S T E R S T V O P R Á C E A S O C I Á L N Í C H V Ě C Í
1
Úvod
Priority rozvoje sociálních služeb představují rámcový dokument, který pojímá
sociální služby komplexně a jehož účelem je vymezit hlavní trendy a oblasti, na něž
by měla být v příštím období upřena pozornost. Ve vztahu ke krajským i obecním
plánům rozvoje sociálních služeb tento dokument tvoří rámec směřování MPSV
v oblasti sociálních služeb, který by měl být znám všem zpracovatelům obecních či
krajských plánů rozvoje sociálních služeb. Priority rozvoje sociálních služeb jsou
prvním krokem k vypracování uceleného národního programu rozvoje sociálních
služeb, který bude obsahovat jednoznačně stanovené cíle a způsob jejich dosažení.
K vypracování dokumentu tohoto formátu je však zapotřebí získat maximum
objektivních informací z oblasti sociálních služeb. Za tím účelem začne MPSV na
podzim 2009 realizovat analytický projekt financovaný z ESF (pod pracovním
názvem „Komplexní analýza systému sociálních služeb“), který bude probíhat do
roku 2011 a Národní plán rozvoje sociálních služeb tak bude možné postavit na
konkrétních výstupech.
První verze Priorit rozvoje sociálních služeb byla v roce 2008 předložena
ke konzultaci pracovní skupině za tímto účelem sestavené, jejímiž členy byli zástupci
poskytovatelů pobytových i terénních sociálních služeb, organizací uživatelů
sociálních služeb, sociálních pracovníků, odborového svazu atd. (konkrétně: Profesní
komora sociálních pracovníků, ČRHO, NRZP, Úřad vlády ČR, Asociace
poskytovatelů sociálních služeb, Sdružení azylových domů, Česká asociace
streetwork, Svaz měst a obcí ČR – Sociální komise předsednictva, Odborový svaz
zdravotnictví a sociální péče, Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, Rada
pro seniory, Children High Level Group, OS Ježek a čížek, Sdružení pomoci duševně
nemocným, zástupce sociálních kurátorů). Dále byl materiál předmětem jednání
Pracovního týmu Rady hospodářské a sociální dohody pro sociální otázky. Následně
materiál prošel vnějším meziresortním připomínkovým řízením. Kromě toho byl
předložen k veřejnému připomínkování na internetových stránkách MPSV.
Priority rozvoje sociálních služeb vycházejí z hlavních rozvojových oblastí,
které byly v krajských plánech identifikovány a z obecně známých poznatků o
systému sociálních služeb. Jako prioritní jsou označeny oblasti, které podle poznatků
z praxe z různých důvodů nezaznamenávají odpovídající rozvoj a kvalita nebo
dostupnost potřebných služeb zaostává za poptávkou i za soudobými evropskými
trendy.
Priority rozvoje sociálních služeb tedy akcentují oblast transformace služeb
sociální péče, oblast podpory rozvoje služeb sociální prevence, oblast vzdělávání
a profesního rozvoje a oblast ekonomické bilance systému sociálních služeb.
2
Obsah:
1. Oblast podpory rozvoje služeb sociální prevence……………………………………..…. 3
2. Oblast transformace služeb sociální péče………………………………………...………. 6
3. Oblast vzdělávání a profesního rozvoje…………………………………….……..…….... 8
4. Oblast plánování sociálních služeb……………………………………….………..…...... 10
5. Reflexe krajských střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb …………………… 12
6. Oblast sociálních služeb a evropské sociální politiky……………………….………....... 14
7. Cílové skupiny s potřebou multidisciplinárního přístupu………………………………….16
8. Oblast ekonomické udržitelnosti a rozvoje sociálních služeb………………………..... 19
9. Shrnutí……………………………………………………………………………………….. 24
3
1. Oblast podpory rozvoje služeb sociální prevence
Tato oblast se orientuje na skupinu lidí ohrožených ve zvýšené míře
sociálním vyloučením nebo lidi již sociálně vyloučené z jiných důvodů než je věk
nebo zdravotní stav. Takovým důvodem je např. ohrožení trestnou činností jiné
osoby, rizikové užívání návykových látek, propuštění z institucionální výchovy, život
v sociálně vyloučené lokalitě nebo ohrožení rizikovým způsobem života.
Kapitola se zaměřuje jen na některé druhy sociálních služeb, u nichž byl
na základě debat vedených k tomuto dokumentu identifikován potřebný rozvoj
a které byly označeny jako nejakutnější. Nijak však nezpochybňuje důležitost všech
ostatních druhů služeb sociální prevence a žádná další agenda či cílová skupina tak
není vnímána jako méně důležitá. Pro potřeby tohoto materiálu jsou tudíž vymezeny
jen některé prioritní body, neboť není účelem dokumentu u každé oblasti
vyjmenovávat a popisovat všechny služby, které by přicházely pro dané cílové
skupiny v úvahu.
1.1. Terénní sociální práce
Terénní sociální práce je jedním z klíčových okruhů v oblasti služeb sociální
prevence. Problematickým se jeví zejména nízké povědomí obcí o možnostech
využívání terénní sociální práce jako nástroje, kterým lze předcházet sociálnímu
vyloučení (viz např. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční
kapacity subjektů působících v této oblasti, Gabal Analysis & Consulting, 2006).
Pracovní pozice terénního sociálního pracovníka (TSP) či terénního pracovníka
(TP)1
se ocitá na okraji zájmu veřejné správy, přestože je nedocenitelná, a to
za předpokladu výkonu této funkce v náležité kvalitě. Dalšími důvody jsou
nekontinuální systém financování TP a TSP, nedostatek kvalifikovaných pracovníků,
nedostatečná nabídka vzdělávacích programů pro TP a TSP1
či uzavírání
pracovních poměrů na dobu určitou.
Proto je žádoucí, aby terénní sociální práce, respektive činnost terénních
pracovníků, byla vnímána jako jeden z užitečných nástrojů, jak předcházet
a snižovat sociální vyloučení, a to např. prostřednictvím zajištění dostupných
terénních a ambulantních programů pro osoby ohrožené sociálním vyloučením
1
Zákon o sociálních službách rozlišuje terénního sociálního pracovníka, jehož kvalifikační předpoklady vymezuje v § 109 a 110
a terénního pracovníka, který je vymezený § 116, odst. 1 a odst. 5, písm. b) či c). V současné době pracovníci působící v těchto
funkcích nesplňují kvalifikační předpoklady, a to ani v případě TP (podle § 116 cit. zákona),bez ohledu na to, zda se jedná o
zaměstnance obce nebo nevládní organizace.
4
a pro rizikovou mládež s důrazem na včasnou depistáž a prevenci kriminality.
Funkce TSP a TP by měla být zajištěna také díky financování z různých zdrojů
(dotační politika MPSV, finanční prostředky z programů OP LZZ a IOP).
1.2. Služby následné péče
Služby následné péče hrají významnou roli v závěrečných stádiích léčby
a sociálním znovuzačleňování lidí ohrožených sociálním vyloučením z důvodů
rizikového chování spojeného se zneužíváním návykových látek a zdravotních
komplikací s tímto jevem souvisejících. Služby následné péče navazují na komplex
vzájemně provázaných služeb protidrogové prevence. Poskytování těchto služeb
výrazně přispívá k udržení trvalé abstinence a k úspěšnému začlenění a napomáhá
eliminaci rizik i pro společnost. Tyto služby jsou poskytovány v nadregionálním
měřítku, bez ohledu na místní příslušnost uživatelů s tím, že často jejich poskytování
nesouvisí s místem bydliště jejich uživatelů nebo výskytem zneužívání návykových
látek v daném území. Pokud rizikové užívání návykových látek či okolnosti s ním
spojené vedou k nepříznivé sociální situaci jednotlivce, která vyžaduje poskytnutí
sociální služby, může být pomoc poskytnuta např. prostřednictvím terénních
programů, krizové pomoci či dalších služeb sociální prevence. Národní úroveň
v oblasti služeb následné péče sleduje zejména zajištění dostupných a kvalitních
služeb pro osoby ohrožené rizikovým užíváním návykových látek nebo osoby
užívající návykové látky v souladu s opatřeními vyplývajícími z Národních strategií
protidrogové politiky a Akčních plánů realizace Národních strategií protidrogové
politiky, vždy na konkrétní období.
1.3. Sociální služby zaměřené na řešení situace lidí, kteří jsou řazeni
do marginalizovaných skupin
Tyto skupiny lidí nebývají v popředí zájmu většiny společnosti, dokud ji svou
přítomností nepopuzují či neznepříjemňují život, případně i neohrožují. Mezi sociální
situace, které služby sociální prevence řeší, patří zejména: ztráta bydlení, běžně
označovaná jako tzv. bezdomovectví, domácí násilí, komerční sexuální zneužívání
a obchodování s lidmi, problematika lidí opouštějících zařízení pro výkon ústavní
nebo ochranné výchovy, propuštění z věznice nebo samotný výkon trestu. Záměrem
na národní úrovni je maximálně snižovat riziko sociálního vyloučení u lidí
opouštějících zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, podporovat tvorbu
vzdělávacích programů pro sociální kurátory a metodických příruček pro práci
s klientem a v neposlední řadě rovněž posilovat spolupráci mezi poskytovateli,
5
zlepšovat meziresortní spolupráci a zvyšovat informovanost jak uživatelů, tak
poskytovatelů sociálních služeb i veřejnosti.
Nejen všechny výše uvedené sociální služby považujeme za nástroj
pro vytváření nových pracovních příležitostí a sociální začleňování osob
vyloučených z trhu práce. Sektor sociálních služeb se v důsledku stárnutí populace,
reforem systémů sociálních služeb (transformace sociálních služeb) a dalších
okolností stává stále významnější oblastí nabízející nové pracovní příležitosti. Nabízí
rovněž možnosti zaměstnání a sociální integrace osobám vyloučeným z trhu práce
nebo ohroženým ztrátou zaměstnání.
6
2. Oblast transformace služeb sociální péče
Jedná se o provedení takových systémových změn2
, které povedou
k humanizaci3
pobytových zařízení sociálních služeb a jejich transformaci4
ve služby
umožňující uživateli setrvání v jeho přirozeném prostředí a aktivní zapojení se na trh
práce a do společnosti. Konečným výstupem by měla být síť komunitních služeb
v přirozeném prostředí, kdy si uživatel bude moci zvolit tu službu, kterou opravdu
potřebuje. V této souvislosti je třeba podporovat rozvoj sítě služeb zabývajících se
podporou a péčí o osoby ohrožené sociálním vyloučením. Tyto sítě služeb by měly
být zajišťovány především na komunitním principu na místní a regionální úrovni.
Transformace sociálních služeb znamená řešení odvozené od potřeb každého
jednotlivého člověka, nikoli od potřeb systému. Transformace představuje pouze
nástroj pro dosažení žádoucího cílového stavu, tj. zlepšení kvality života klientů
sociálních služeb v zařízeních i mimo ně prostřednictvím vytvoření sítě
odpovídajících služeb.
Celá oblast vytváření sítě sociálních služeb založených na komunitním
principu se týká nejen zařízení sociálních služeb – domovů pro osoby se zdravotním
postižením, domovů pro seniory, domovů se zvláštním režimem a chráněného
bydlení a dále služeb sociální péče, které jsou poskytovány terénní formou, ale
i propojenosti s dalšími veřejnými službami (zaměstnanost, zdraví, doprava, bydlení,
vzdělávání, kultura) reagujícími na potřeby obyvatel v daném místě/regionu.
MPSV již učinilo v první fázi kroky směřující k pilotnímu zahájení procesu
transformace ve vybraných zařízeních ve všech krajích České republiky mimo hl. m.
Prahu. Velmi významnou roli v tomto procesu budou hrát kraje i samotní
poskytovatelé. V hl. městě Praze probíhá v příspěvkových organizacích hl. města
Prahy proces transformace mimo projekt MPSV.
2
Hlavní priority procesu transformace pobytových zařízení sociálních služeb jsou vyjádřeny v dokumentu „Koncepce podpory
transformace pobytových sociálních služeb v jiné druhy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a
podporující sociální začlenění uživatele do společnosti“, který byl přijat dne 21.února 2007 usnesením vlády č. 127.
3
Humanizace je proces, který vede k proměně systému péče a prostředí tak, aby naplňoval práva a potřeby uživatelů. Pojem
deinstitucionalizace označuje jeden z komponentů humanizace. Pro potřeby zlepšení podmínek ve stávajících zařízení se
pracuje s pojmem humanizace – investice do změn ve stávajících velkokapacitních zařízeních (viz Doporučený postup MPSV č.
3/2009, který zpracovalo MPSV ve spolupráci s pracovní skupinou nulté fáze projektu „Podpora transformace sociálních služeb“
a s kraji pod názvem „Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče“).
4
Transformace sociálních služeb je souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování služeb
tak, aby výsledným stavem byla péče v běžných životních podmínkách (viz opět Doporučený postup MPSV č. 3/2009).
7
V souladu s naznačeným přístupem zamýšlí MPSV také v pěti zařízeních
sociálních služeb pro osoby s těžkým zdravotním postižením, která zřizuje,
aplikovat postupy směřující k vytváření podmínek podporujících sociální
začleňování, individualizaci péče a transformační postupy a zvýšený důraz
na ochranu práv uživatelů. Celý proces bude probíhat prostřednictvím systémového
projektu financovaného z prostředků OP LZZ , IOP a jiných finančních zdrojů.
8
3. Oblast vzdělávání a profesního rozvoje
Oblast vzdělávání a profesního rozvoje patří mezi témata systémového
charakteru, to znamená, že realizace opatření ovlivní celý systém sociálních služeb
v ČR.
3.1. Stav právního rámce
Stav právního rámce pro výkon profese sociální práce lze považovat pro další
rozvoj sociálních služeb a systému sociální práce obecně za prozatímní, zejména
proto, že je jako profese realizována nejen v systému sociálních služeb, ale také
v oblasti práce s rodinou a v sociálně právní ochraně dětí, v oblasti politiky
zaměstnanosti a pomoci v hmotné nouzi, kde je sociální práce aktivní složkou
pomoci. Proto je důležité, aby se vzdělávání týkalo všech relevantních profesionálů,
kteří přicházejí do kontaktu s uživateli sociálních služeb, a byl zajištěn komplexní
přístup a podpora lidí angažujících se v přímé práci s uživateli služeb tak, aby bylo
vždy možné v rámci jejich spolupráce přistupovat k uživateli uceleně.
Z dlouhodobého hlediska je cílem uzákonění sociální práce včetně
vzdělávacího systému pro získání požadované odborné způsobilosti. Žádoucí je, aby
systém vzdělávání podporoval rozvoj lidských zdrojů v sociálních službách a byl
nadále garantován z národní úrovně.
3.2. Zajištění kvality služeb
Nutné je zajistit akreditační proces včetně nastavení systému kontroly kvality
akreditovaných kurzů a případně nabídnout možnosti finanční podpory z programů
OP LZZ, IOP a OP PA pro oblast celoživotního vzdělávání. V zájmu zajištění kvality
služeb, resp. i kvality neformální péče, je třeba vytvořit systém celoživotního
vzdělávání pracovníků sociálních služeb. V této souvislosti je třeba diskutovat
o vyváženosti mezi stanovením kvalifikačních požadavků pro výkon jednotlivých
činností v rámci poskytování sociálních služeb a možnostmi a schopnostmi volné
pracovní síly, a to i po případném absolvování odpovídajícího následného vzdělávání
a prohlubování kvalifikace. Za nanejvýš potřebné je považováno též zakotvení
systému supervize a jeho rozvíjení pro sociální pracovníky ve veřejné správě, včetně
stanovení kvalifikačních požadavků pro supervizory.
Součástí oblasti je priorita definovaná jako dovednost v práci s uživatelem
s rizikem v chování. Systémovou podporu je nutné věnovat zvyšování znalostí
9
metod prevence rizikového chování a pravidel šetrné sebeobrany5
pracovníků
sociálních služeb. Metody práce s uživatelem s rizikem v chování (a vzdělávání
v této problematice) by měly být užívány v jednotlivých druzích sociálních služeb
a jejich prostřednictvím zvyšována kvalita života uživatelů služeb.
Na základě zkušeností získaných při implementaci zákona o sociálních
službách se také jeví jako důležitá podpora pro pečující rodinu a osoby blízké.
Těmto lidem by se ze strany profesionálů mělo dostávat podpory a informací a díky
kombinaci domácí péče a sociálních služeb by jim měla být umožněna účast na trhu
práce, ve společenském a kulturním životě atd. Z těchto důvodů je na místě
zvyšovat informovanost o všech aspektech sociálních služeb, jejich významu
a přínosu prostřednictvím cílených kampaní a vzdělávání pracovníků působících
v sociálních službách. Je proto třeba vytvářet podmínky i pro kvalitní neformální péči
zajišťovanou blízkými. Pečujícím je nezbytné zajistit systém poradenství, vzdělávání
a osvěty prostřednictvím edukovaných pracovníků vykonávajících odborné činnosti
v sociálních službách.
5
Pravidla šetrné sebeobrany jsou specifickou metodou fyzických úchopů a nástrojů prevence při práci s klientem s rizikem
v chování s důrazem na dodržování lidských práv a minimální míru omezení uživatele. Tato metoda byla v roce 2005 vyvinuta
ve spolupráci s odborníky ze Severního Irska a Holandska v rámci projektu MPSV, kdy bylo vyškoleno 40 českých odborníků.
Asociace průvodců v problematice rizikového chování, která sdružuje tyto vyškolené odborníky, se věnuje zejména vzdělávacím
aktivitám a předávání metody pravidel šetrné sebeobrany pracovníkům sociálních služeb. Vedle Asociace průvodců
v problematice rizikového chování se vzdělávání v této oblasti věnují i další organizace (APLA, APRCH).
10
4. Oblast plánování sociálních služeb
Plánování sociálních služeb metodou komunitního plánování probíhá v ČR již
několik let. Při zachování kvality plánovacích postupů představuje plánování
sociálních služeb žádoucí nástroj pro efektivnější financování a zajištění dostupnosti
sociálních služeb a jeho principy přispívají kromě jiného k tomu, aby sociální služby
reflektovaly potřeby uživatelů služeb, stejně jako možnosti a záměry poskytovatelů
a obcí či krajů apod.
Významným milníkem v této oblasti bylo uzákonění povinnosti plánovat
sociální služby resp. zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb
v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pro kraje a ministerstvo. Obcím
zákon pouze umožňuje zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb,
což v rámci celého systému klade vyšší nároky na spolupráci, přenos informací
a utváření sítě sociálních služeb zejména ve vztahu obce – kraje.
4.1. Posílení role spolupráce obcí a krajů
Díky změnám provedeným novelizací zákona o sociálních službách
(zákonem č. 206/2009 Sb.) došlo k rozšíření povinností v oblasti plánování
sociálních služeb jak na straně obce, tak i kraje. Tato změna spočívá zejména
v tom, že dochází ke zlepšení vzájemné informovanosti a spolupráce při přípravě,
realizaci, popř. vyhodnocování plnění plánů rozvoje sociálních služeb. Obec
konkrétně v rámci spolupráce sděluje kraji informace o potřebách poskytování
sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území obce a o možnostech
uspokojování těchto potřeb prostřednictvím sociálních služeb a o jejich zdrojích.
Naproti tomu kraj informuje obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu
plánování, při zpracování plánu přihlíží k informacím, které získal od jednotlivých
obcí, a sleduje plnění plánů také za účasti zástupců obcí.
4.2. Propojení mezi plánováním a financováním sociálních služeb
Důležité je bezesporu rovněž toto v zákoně definované propojení, kdy
střednědobé plány rozvoje sociálních služeb krajů jsou podle zákona povinnou
přílohou souhrnné žádosti krajů o dotaci ze státního rozpočtu.
Při plánování sociálních služeb z pohledu jejich ekonomického zajištění je
zcela nezbytné vyhodnocovat zdroje jejich financování. Financování sociálních
služeb nemůže být dlouhodobě udržitelné, pokud nebudou efektivně využity všechny
11
zdroje. Na financování sociálních služeb se musí odpovídající měrou podílet územní
rozpočty, státní rozpočet a samozřejmě také uživatelé služeb. Prioritou pro
následující období je tedy vytvořit stabilní vícezdrojový systém financování
sociálních služeb.
4.3. Rozvoj sítí sociálních služeb
Úlohou veřejné správy (státní správy a samosprávy) je podpora, udržitelnost
a rozvoj sítě sociálních služeb prostřednictvím těchto speciálních strategií včetně
zajištění vhodného právního rámce a dostatečných finančních zdrojů. Za žádoucí lze
jistě považovat vzájemnou inspiraci mezi kraji a obcemi a získávání příkladů dobré
praxe.
MPSV kontinuálně plánování sociálních služeb podporuje a tato podpora je
nezbytná i pro další období. Bude se zaměřovat jak na vzdělávání v oblasti
plánování sociálních služeb, tak i na metodickou či finanční podporu plánování
sociálních služeb. MPSV bude též dále usilovat o podporu kvality procesů a výstupů
plánování sociálních služeb a systémovější provázanost mezi obecní, krajskou
a národní úrovní. MPSV tedy bude usilovat například o další propracování Kritérií
kvality plánování sociálních služeb, zapojení aktivních vzdělavatelů (metodiků)
v oblasti plánování do vzdělávacích a jiných aktivit, posílení dovedností pracovníků,
kteří se věnují procesu plánování sociálních služeb a zabývají se zpracováváním
strategických materiálů (plánů), případně o další novelizaci zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, v částech týkajících se plánování na obecní a krajské úrovni.
12
5. Reflexe krajských střednědobých plánů rozvoje sociálních
služeb
Jednotlivé kraje poskytly MPSV střednědobé plány rozvoje sociálních služeb
(dále jen „krajské plány“). Zatímco některé z nich představovaly ucelenější
koncepční dokumenty na několik let dopředu, některé, v roce 2007 prakticky poprvé
zpracovávané plány, byly koncipovány jako „strategie“ apod. pouze pro rok 2008,
přičemž v dalším období byly již většinou zpracovány na delší časový úsek. Některé
kraje také využily možnosti jejich zpracovávání v rámci projektů podpořených z ESF.
Z analýzy krajských plánů provedené MPSV vyplynul výčet hlavních oblastí,
které přispěly ke stanovení priorit rozvoje sociálních služeb tak, jak jsou v tomto
materiálu koncipovány. Ve vztahu k jednotlivým cílovým skupinám či druhům služeb
je možné postřehnout žádoucí příklon k terénním a ambulantním službám
a v případě služeb pobytových zájem o jejich „humanizaci“ či transformaci.
Pro přehlednost jsou hlavní rozvojové oblasti níže seskupeny do logických celků.
Co se týče jednotlivých druhů služeb, v mnohých krajských plánech bylo
akcentováno sociální poradenství pro vybrané cílové skupiny, důraz byl obecně
kladen na rozvoj osobní asistence a dále pečovatelské služby. Velká potřebnost se
objevila u odlehčovacích služeb, u několika krajů také u domovů se zvláštním
režimem a chráněného bydlení. Ze služeb sociální prevence byla mnohdy
zmiňována raná péče, nízkoprahová zařízení, dále rovněž služby následné péče,
sociálně aktivizační služby, terénní programy. V některých plánech byla uvedena
jako chybějící služba zaměřená na osoby opouštějící psychiatrickou léčebnu či jiná
zdravotnická zařízení. Tento popis ovšem zdaleka není vyčerpávající, představuje
spíše snahu upozornit na ty služby, jež se napříč krajskými plány jevily jako četněji
zmiňované.
13
Hlavní obecné rozvojové oblasti identifikované v krajských plánech6
:
– Humanizace, modernizace, transformace pobytových zařízení sociálních
služeb7
– Informovanost o sociálních službách a jejich dostupnosti
– Vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách
– Kvalita poskytovaných sociálních služeb
– Plánování sociálních služeb
– Rozvoj nedostatečně zastoupených sociálních služeb, zejména terénních
a ambulantních; upřednostnění služeb umožňujících setrvání v přirozeném
prostředí či v maximální možné míře zapojení do běžného života
6
Odkazy na internetové stránky, na nichž lze nalézt krajské střednědobé plány rozvoje sociálních služeb:
Jihočeský kraj - http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=1225&par[lang]=CS;
Jihomoravský kraj - http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=39397&TypeID=12;
Karlovarský kraj - http://www.kr-karlovarsky.cz/kraj - cz/cinnosti/socialni/seznam/SPRSS.htm;
Královéhradecký kraj - http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-urad/socialni-oblast/rozvoj-soc-sluzeb/plan-rozvoje-soc-
sluzeb/krajsky-plan-rozvoje-socialnich-sluzeb-10406/;
Liberecký kraj - http://www.kraj-lbc.cz/index.php?page=1971&REDIRECTED=true&c=73c4fbebaf6f1a3d8222bb82edf62cdc;
Moravskoslezský kraj - http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/zip/soc_23p01.pdf;
Olomoucký kraj - http://www.kr-
olomoucky.cz/OlomouckyKraj/Sociální+věci/Sociální+služby/Střednědobý+plán+rozvoje+sociálních+služeb+Olomouckého+kraje/plan_CZ.
htm?lang=CZ;
Pardubický kraj - http://www.pardubickykraj.cz/document.asp?thema=3788;
Plzeňský kraj - http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?itm=32587;
Praha - http://socialnipece.praha.eu/jnp/cz/komunitni_planovani/strednedoby_plan_rozvoje_socialnich_sluzeb/index.html;
Středočeský kraj - http://www.kr-stredocesky.cz/portal/odbory/socialni-oblast/komunitni-planovani/komunitni-planovani-ve-stredoceskem-
kraji.htm;
Ústecký kraj - http://www.kr-ustecky.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=450018&id_ktg=73560&p1=139363;
Kraj Vysočina - http://www.krvysocina.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id_org=450008&id=1793355&query=st%C5%99edn%C4%9Bdob%C3%BD&p1=2862;
Zlínský kraj -
http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?nid=7596&docid=71765&doctype=ART&did=8076
7
Blíže k těmto pojmům viz kapitola č. 2 – definice v poznámkách pod čarou
14
6. Oblast sociálních služeb a evropské sociální politiky
Na úrovni EU se zejména v návaznosti na Bílou knihu o službách obecného
zájmu z roku 2004 vede intenzivní debata o úloze a místě těchto sociálních služeb
v evropském systému sociálních politik jednotlivých členských států. Sociální služby
bývají tradičně řazeny mezi služby obecného zájmu a v evropském pojetí jsou
sociální služby vnímány v širším kontextu než v ČR, rozumí se jimi například také
systémy sociální ochrany, služby zaměstnanosti, služby dlouhodobé péče, ale
i sociální bydlení aj. V souvislosti s procesem modernizace sociálních služeb
dochází ke změnám ve způsobu jejich organizace, poskytování a financování, ať už
se jedná např. o decentralizaci, využívání subdodavatelů nebo partnerství veřejného
a soukromého sektoru. Oblasti služeb se bezprostředně týká také Směrnice
o službách na vnitřním trhu8
, která je do českého práva transponována
prostřednictvím zákona o volném pohybu služeb9
. Sociální služby jsou však
z působnosti tohoto zákona vyloučeny. Vzhledem k současné situaci, kdy se stále
řeší otázka způsobu financování sociálních služeb a pravidel veřejné podpory – i
v souvislosti s děním ohledně Směrnice – MPSV přistoupí k řešení těchto otázek
v rámci projektu komplexní analýzy systému sociálních služeb. Na úrovni EU
nicméně nadále probíhá diskuse na téma vztahu právních předpisů EU a sociálních
služeb obecného zájmu. Pracuje rovněž neformální pracovní skupina SPC (Social
Protection Committee) k sociálním službám v obecném zájmu zabývající se
tématem veřejné podpory a veřejných subvencí v této oblasti.
V rámci celoevropské diskuse se v pojetí sociálních služeb v EU odrážejí
společné hodnoty a prvky jako jsou například univerzálnost, průhlednost, kontinuita,
kvalita služby, cenová dostupnost a ochrana uživatelů a spotřebitelů. Důraz je též
kladen na zabezpečení nabídky služeb, možnost výběru a zajištění jejich
dostupnosti, organizace co nejblíže občanům atd.
Na toto směřování reaguje i politika ČR a mnohé z výše uvedeného se odráží
přímo v zákoně o sociálních službách. Kromě toho zmíněné hodnoty představují
obecná východiska při koncipování konkrétnějších opatření například v oblasti
kvality či dostupnosti a plánování sociálních služeb, určení závazků a úkolů orgánů
8
2006/123/ES
9
Právní předpisy, které do českého právního řádu implementují Směrnici o službách na vnitřním trhu, byly dne 20. července
2009 publikovány ve sbírce zákonů a nabyly tak platnosti. Zákonu o volném pohybu služeb bylo ve sbírce zákonů přiděleno
číslo 222/2009, zákonu změnovému pak číslo 223/2009. Jejich účinnost je stanovena na 28. prosince 2009, kdy uplyne
transpoziční lhůta stanovená směrnicí o službách.
15
veřejné správy, apod. a promítají se v jednotlivých tématicky zaměřených kapitolách
tohoto plánu.
ČR podporuje koncept aktivního začleňování, který má kombinovat integraci
do trhu práce, mobilitu pracovníků, motivaci aktivně hledat práci, podporu
adekvátního příjmu a kvalitní, dostupné a efektivní sociální služby. ČR je na základě
svých bohatých zkušeností připravena nabídnout své poznatky a praktická
doporučení, vést diskusi na úrovni EU a směřovat k formulování obecně
aplikovatelných závěrů a doporučení na úrovni EU.
16
7. Cílové skupiny s potřebou multidisciplinárního přístupu
7.1. Rozvoj multidisciplinárního přístupu
Při práci na Prioritách rozvoje sociálních služeb byly identifikovány okruhy lidí,
u nichž vyžaduje řešení jejich životní situace multidisciplinární přístup a spolupráci
s dalšími veřejnými službami. Vzhledem k mandátu tohoto materiálu, který je
zákonem jasně vymezen, je třeba se níže popsanými tématy zabývat především
na úrovni mezirezortní spolupráce. Proto si uvědomujeme, že je potřeba o některých
dosud nepojmenovaných problémech s přesahem působnosti různých resortů začít
diskutovat, zejména mají-li a mohou mít dopad také na životní situaci uživatelů
sociálních služeb a dosažení cíle poskytování sociálních služeb je jimi ovlivněno.
Tato témata si vyžádala pozornost při projednávání v pracovní skupině složené
ze zástupců poskytovatelů a uživatelů.
7.2. Podpora služeb pro vybrané cílové skupiny
Jednou ze skupin, jež se nachází na pomezí působnosti více resortů, přičemž
řešení její nepříznivé sociální situace vychází právě z konceptu multidisciplinárního
řešení, síťování a koordinované spolupráce, jsou lidé s duševním onemocněním
a lidé odcházející z pobytových služeb sociální péče. Tato otázka se ovšem týká
také vybraných témat služeb sociální prevence poskytovaných nejen pobytovou
formou. V diskusích při práci na Prioritách rozvoje sociálních služeb dále vyplynula
následující témata, která přesahují svým rozsahem mandát tohoto dokumentu,
přesto je nutné je na tomto místě zmínit:
 Sestavování multidisciplinárních týmů při řešení situace uživatelů.
 Komunitní služby – komunitními službami je myšlen soubor zdravotně
sociálních a dalších služeb, které jsou poskytovány zejména lidem
s duševním onemocněním v přirozené prostředí, čímž je dosažena prevence
institucionalizace péče o lidi žijící s duševním onemocněním, jde o princip
komunitní péče. Téma obsahuje zejména oblast posilování role obcí,
vytvoření podmínek pro financování. Komunitní služby by měly přejít
do agendy veřejné správy. Prozatím není zajištěn přesah se zdravotnictvím
(„public health“, komunitní sestra). Není také dostatečně realizován přesah
mezi sociálními službami a službami zaměstnanosti. S ohledem na trvale
zvyšující se potřebu zdravotní péče poskytované uživatelům sociálních
17
služeb je nezbytné ve spolupráci s resortem zdravotnictví vytvořit model
vzájemně se doplňující sociálně-zdravotní, resp. zdravotně-sociální péče.
Z hlediska potřeb uživatelů nesmí být podceňována ani jedna z komponent
této péče a musí být v obou principech zabezpečována odborně způsobilým
personálem.
 Komplexní rehabilitace osob, včetně návaznosti a propojení systémů
zdravotnictví, sociálních služeb, zaměstnanosti, případně školství.
 Zajištění následných služeb pro osoby bez přístřeší. Zvláště ohroženou
skupinou osob bez přístřeší jsou matky s dětmi, které mají jinou výchozí
pozici a způsob naplňování individuálních potřeb než například tzv. „lidé
na ulici“. Současně s tím musí být také zajištěna návazná síť pro služby
terénní sociální práce.
 Dalším identifikovaným problémem se stala návaznost pobytových služeb
sociální péče, které jsou poskytovány za úplatu, na služby zdravotnického
systému (nemocnice a léčebny dlouhodobě nemocných), kdy není vždy
kvalitní sociální prací v rámci spolupráce příslušných oddělení nemocnic
a obecních úřadů dosažena hladká návaznost služeb sociálních na služby
zdravotní.
 Jako nezbytné se jeví otevřít diskusi nad službou domovy se zvláštním
režimem, a to ve vztahu k některým cílovým skupinám. Je nutné, aby byl
aplikován přístup zjištění pravých potřeb člověka již na začátku, aniž by
propadl systémem až do situace, kdy je pro něj vhodná právě (jen) tato
služba.
7.3. Další oblasti, v nichž se zejména vyskytují témata, která nelze prozatím
zahrnout do textu vlastního dokumentu
 Stanovení počtu pracovníků pro uživatele služeb v jednotlivých stupních
závislosti – je nutné otevřít odbornou diskusi, zda jde o vhodný způsob
personálního zajištění služby.
 Pro téma plánování sociálních služeb je účelné zabývat se otázkou
propagace a práce s veřejným míněním. A to zejména ve vztahu k situaci,
kdy jsou místní občané v dané lokalitě proti vzniku/zániku určitého typu
zařízení.
18
 Je žádoucí, aby plány rozvoje sociálních služeb braly v úvahu nadregionální
působnost některých služeb a byly v souladu s dalšími plány a sítěmi, aby
tak byla zajištěna návaznost sociálních služeb na jiné veřejné služby.
Výše uvedená témata a problémy, se kterými se MPSV setkalo při
sestavování Priorit rozvoje sociálních služeb, bude MPSV v rámci svých možností
monitorovat, případně iniciovat jednání s věcně příslušnými partnery a v rámci
agendy sociálního začleňování koordinovat aktivity týkající se jeho věcné
příslušnosti.
19
8. Oblast ekonomické udržitelnosti a rozvoje sociálních služeb
8.1. Principy veřejné podpory
Systém sociálních služeb je determinován potřebami lidí a možnostmi
společnosti vytvořit odpovídající zdroje k uspokojení těchto potřeb. Lidé, kteří
z různých důvodů potřebují pomoc, nejsou vždy sami schopni si tuto pomoc
zabezpečit, a to především z důvodu nedostatku finančních prostředků pro její
zajištění. Z toho důvodu musí být vždy zajišťována podpora z veřejných prostředků.
Použití veřejných prostředků je založeno na principu solidarity „zdravých vůči
nemocným, mladých vůči starým, sociálně začleněných vůči sociálně vyloučeným“.
Každý správce veřejného rozpočtu však musí dbát na to, aby veřejné prostředky
byly využity účelně, efektivně a hospodárně. Účelem musí vždy být snížení rizika
sociálního vyloučení, efektivitou se především rozumí využití veřejných prostředků
tak, aby byly řešeny skutečné potřeby osob, a hospodárností se pak rozumí, aby
způsob řešení potřeb osob byl založen na moderních metodách práce, které
vycházejí z principu nejvyšší možné kvality za přijatelnou cenu. Tyto principy musí
být vždy vůdčími idejemi strategického plánování sociálních služeb na všech
úrovních veřejné správy. Vedle nástrojů strategického plánování nikdy nesmí být
opomenuty exekutivní nástroje kontroly nakládání s veřejnými prostředky.
8.2. Skladba výdajů veřejných rozpočtů
Za účelem řešení potřeb osob bylo v roce 2008 do systému směřováno cca
35 mld. Kč. Skladba tohoto objemu je následující:
o Státní rozpočet zajišťuje výplatu příspěvku na péči a dále jsou ze státního
rozpočtu poskytovány neinvestiční dotace na zajištění základních činností při
poskytování sociálních služeb. Mimo tyto výdaje jsou každoročně ze státního
rozpočtu financovány investiční akce zaměřené na obnovu a rozvoj zařízení
sociálních služeb. Státní rozpočet se na financování systému podílí cca 70%.
K těmto přímým výdajům je dále nezbytné připočíst také další oblasti, které
se týkají především podpory neformálně pečujících osob, tj. stát hradí za
pečující osoby zdravotní pojištění a doba péče se započítává jako náhradní
doba pro účely důchodového zabezpečení.
o Obecní a krajské rozpočty spolufinancují provoz sociálních služeb především
z titulu svých zřizovatelských funkcí a současně také poskytují dotace dalším
20
poskytovatelům v rámci vlastních grantových řízení. Podíl územních rozpočtů
na financování sociálních služeb činí cca 10% z celkových nákladů systému.
o Na zajištění zdravotní péče především v pobytových službách sociální péče
se dále podílejí také fondy veřejného zdravotního pojištění, což činní cca 2%
podíl na financování sociálních služeb.
o Zbývající náklady jsou převážně vynakládány ze soukromých zdrojů uživatelů
sociálních služeb, a to především v případě služeb sociální péče v oblasti
zajištění stravy a pobytu.
Skladbu nákladů sociálních služeb je nezbytné členit také podle druhů
sociálních služeb, tj. podle toho, na jaké okolnosti a životní situace služby reagují.
Služby sociální prevence a sociálního poradenství jsou zaměřeny především
na to, aby umožnily předcházet nebo eliminovat společensky nežádoucí jevy, které
dopadají na specifické životní podmínky jednotlivců nebo skupin lidí. Jedná se
častokrát o jevy, které jsou majoritní společností odsuzovány, ovšem zároveň nejsou
řešitelné bez masivní intervence veřejných institucí. Tento „konflikt“ a skutečnost, že
hlavním poskytovatelem služeb sociální prevence a poradenství jsou nestátní
neziskové organizace, předesílá způsob jejich finančního zajištění. Je nezbytné
zachovat silnou podporu ze strany státního rozpočtu, zvyšovat objemy prostředků,
kterými disponují územní rozpočty, a důsledně dbát na to, aby prostředky byly
poskytovány na základě nejlepší znalosti potřeb osob a metod jejich řešení. To lze
docílit jedině důslednou aplikací principů strategického plánování sociálních služeb,
což je na centrální úrovni fakticky nemyslitelné.
Ve službách sociální péče jsou řešeny potřeby lidí, které jsou víceméně
očekávané. Počet osob se zdravotním postižením, respektive osob, které ztrácejí
schopnost péče o sebe z důvodu věku, je v současnosti dobře znám a jsou taktéž
poměrně dobře známy jejich potřeby. Stejně tak jsou dobře známy demografické
predikce, které očekávají značný nárůst potřeb osob v seniorském věku. Jako
základní nástroj finančního zabezpečení potřeb těchto osob je příspěvek na péči,
který reprezentuje více než polovinu nákladů systému sociálních služeb. Zavedení
příspěvku na péči však nenaplnilo původní očekávání, tj. rychlý a masivní rozvoj
sociálních služeb, a to především terénních a ambulantních služeb sociální péče,
který měl být poháněn tím, že příjemci příspěvku vybaveni finančními prostředky se
budou mnohem častěji obracet na poskytovatele sociálních služeb s žádostí
o odpovídající rozsah pomoci. Příjemci příspěvku však mnohem častěji, než bylo
21
předpokládáno, preferují způsob zajištění pomoci výhradně neformálními pečujícími.
Z hlediska udržitelnosti sítě sociálních služeb je však nezbytné více posilovat systém
tzv. sdílené péče.
8.3. Systém sdílené péče
Sdílená péče mezi neformálně pečujícími a profesionálními poskytovateli by
měla přinést několik pozitivních efektů:
o zkvalitnit a zefektivnit způsob řešení potřeb osob,
o umožnit neformálně pečujícím osobám účastnit se intenzivněji života
společnosti a především umožnit jim aktivně se zapojit na trh práce,
o vytvořit podmínky pro růst zaměstnanosti v sociálních službách.
Efektivnějším využitím příspěvku na péči prostřednictvím posilování modelu
sdílené péče by mělo dojít k významnému posílení finanční stability poskytovatelů
sociálních služeb, která je v současnosti udržována především díky dotacím
ze státního rozpočtu a z územních rozpočtů. Dotace v oblasti služeb sociální péče
by v budoucnosti měly respektovat rovný přístup ke všem poskytovatelům sociálních
služeb a zároveň mít vyrovnávací charakter, který zohlední specifické okolnosti
poskytování jednotlivých druhů sociálních služeb z hlediska území a cílové skupiny.
Dotace je nezbytné dále vnímat v jejich primární roli jako prostředek k rozvoji
dostupnosti a kvality sociálních služeb a nikoliv jako determinant existence služeb
sociální péče. Specifické podmínky poskytování sociálních služeb, rozvoj kvality
a dostupnosti není možné řídit jako centralizovaný proces. Je však nezbytné
centrálně stanovit jednotné podmínky pro vynakládání veřejných prostředků tak, aby
nedošlo k rozdrobení systému sociálních služeb z důvodu rozdílného přístupu
jednotlivých krajů či obcí. Současně je třeba vyvinout pozitivní tlak na správce
územních rozpočtů, aby se jejich podíl na zajištění systému zvýšil. Zvýšení
participace územních rozpočtů na zajištění financování sociálních služeb je základní
podmínkou dlouhodobé udržitelnosti systému. Potřeby obyvatel jednotlivých obcí a
krajů v oblasti sociálních služeb není možné vnímat tak, že jsou to potřeby, které
bude řešit převážně stát.
8.4. Analýza systému
Oblast sociálních služeb zejména z finančního či ekonomického pohledu není
doposud dostatečně analyzována. S ohledem na všeobecně vnímanou potřebu
analýzy systému sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytné pro realizaci
zásadních strategických opatření především v oblasti finančního zajištění sociálních
22
služeb, hodlá MPSV ve spolupráci se zástupci samospráv, sociálními partnery
a dalšími relevantními aktéry, tj. zástupci střešních organizací poskytovatelů
sociálních služeb a vědeckými či akademickými pracovišti, provést v následujících
dvou letech komplexní analýzu systému sociálních služeb.
Nutnost provedení analýzy také vyplývá z potřeby zajištění dostatečného
informačního základu, který umožní navrhnout systém financování sociálních služeb
v kontextu vypořádání se s Evropskou směrnicí o službách na vnitřním trhu
a v kontextu plánované decentralizace dotačních procesů na úroveň jednotlivých
krajů.
Analýza se zaměří na získání poznatků o faktické potřebnosti sociálních
služeb, tj. o sociálně zdravotní situaci obyvatel, poznatků o poptávce po sociálních
službách, kapacitách sociálních služeb a jiných způsobů zajištění potřeb obyvatel,
objemu a charakteru zdrojů zajištění potřeb obyvatel a v neposlední řadě poznatků o
nákladovosti samotného poskytování sociálních služeb, jejich efektivitě a
hospodárnosti.
Cílem analýzy není vytvoření normativů, ale zajištění ucelených informací
o systému sociálních služeb, které mohou sloužit pro stanovení základních
srovnávacích hodnot, a to z pohledu orgánů veřejné správy, poskytovatelů služeb a
občanů.
Provedení analýzy systému sociálních služeb musí být přímo propojeno
s přípravou rozvoje informačního systému (IS) sociálních služeb v souvislosti
s novelou zákona o sociálních službách, tj. zavedení ze zákona povinného
poskytování statistických údajů poskytovateli sociálních služeb. Aby bylo možné
tento systém spustit již nyní, mění se proces posuzování žádostí o dotace, aby byly
porovnatelné dle jednotných kritérií, a žadatelé o dotace, kraje a ministerstvo
pracovali se shodným nástrojem nakládání s veřejnými prostředky.
Charakter předmětné analýzy bude založen na následujících východiscích:
o Analýza systému sociálních služeb bude koncipována jako východisko
dlouhodobého sledování vybraných trendů a jevů v sociálních službách.
o Výstupy analýzy budou přístupné široké veřejnosti a sdílené všemi
zainteresovanými aktéry.
o Využitelnost výstupů analýzy bude koncipována podle zájmů aktérů systému
sociálních služeb, tj. výstupy analýzy by měly sloužit orgánům veřejné správy
jako podklad pro strategická rozhodnutí, poskytovatelům sociálních služeb
23
jako základní referenční rámec podmínek poskytování sociálních služeb,
občanům jako základní informační nástroj o podmínkách poskytování
sociálních služeb. I proto bude v souladu s programovým prohlášením vlády
prováděna ve spolupráci se zástupci samospráv a dalšími relevantními aktéry,
kteří budou např. zastávat role v řídící struktuře projektu.
o Analýza maximálně využije data, která jsou běžně v systému k dispozici.
Pokud bude nezbytné zavést nové kategorie dat, musí být garantována jejich
dlouhodobá využitelnost.
o Primárním datovým zdrojem analýzy bude ze zákona založený informační
systém, který bude naplňován daty od poskytovatelů. Dalšími základními
datovými zdroji budou další informační systémy ministerstva v oblasti
příspěvku na péči a dalších nepojistných či pojistných dávkových systémů.
Doplňkovými datovými zdroji budou údaje ČSÚ (např. o stavu a pohybu
obyvatelstva, ekonomické údaje, zdravotní stav apod.).
K provedení předmětné analýzy využije MPSV institutu Individuálního
projektu realizovaného v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.
Zahájení projektu analýzy se předpokládá ve 4. čtvrtletí roku 2009 a jeho ukončení
v roce 2011 tak, aby jeho výstupy byly podkladem pro stanovení podmínek
decentralizace dotačních procesů a obecně pro koncepční změny v systému
sociálních služeb.
Lze předpokládat, že realizací výše uvedených principů a opatření dojde
k postupné stabilizaci systému sociálních služeb. Je však nezbytné zdůraznit, že
všechny kroky nemůže činit žádný z aktérů systému izolovaně. Spolupráce
zainteresovaných aktérů je základní podmínkou žádoucího vývoje systému
sociálních služeb tak, aby bylo naplněno základní poslání sociálních služeb, tj.
pomoc a podpora lidem v jejich nepříznivé sociální situaci.
24
9. Shrnutí
Tato kapitola obsahuje stručný přehled priorit popsaných v dílčích kapitolách
dokumentu „Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012“.
Priorita č. 1
Podpora rozvoje služeb sociální prevence
Cíl: snižovat riziko sociálního vyloučení nebo omezovat jeho dopady
Cílové skupiny: osoby ohrožené trestnou činností jiné osoby, osoby užívající
návykové látky, osoby propuštěné z institucionální výchovy, osoby žijící v sociálně
vyloučených lokalitách a osoby ohrožené rizikovým způsobem života
Nástroje: terénní sociální práce (terénní programy), služby následné péče, krizová
pomoc a další služby sociální prevence, tvorba vzdělávacích programů pro sociální
kurátory, metodických příruček pro práci s klientem, podpora spolupráce mezi
poskytovateli a meziresortní spolupráce, zvyšování informovanosti uživatelů,
poskytovatelů a veřejnosti
Priorita č. 2
Transformace služeb sociální péče
Cíl: zlepšení kvality života klientů sociálních služeb v zařízeních i mimo ně
prostřednictvím nastavení sítě služeb podle jejich individuálních potřeb
Cílové skupiny: osoby v pobytových zařízeních sociálních služeb
Nástroje: transformace a humanizace pobytových zařízení sociálních služeb
Priorita č. 3
Vzdělávání a profesní rozvoj
Cíl: podporovat vzdělávání všech profesionálů v oblasti sociálních služeb, aby bylo
zajištěno kvalitní poskytování sociálních služeb i poskytování péče osobou blízkou
Cílové skupiny: pracovníci poskytovatelů sociálních služeb, orgánů veřejné správy
a příslušníci rodin pečujících o osobu blízkou
Nástroje: tvorba, akreditace a realizace vzdělávacích programů, kontrola kvality
akreditovaných kurzů, supervize, finanční podpora z ESF
Priorita č. 4
Plánování sociálních služeb
Cíl: podporovat procesy střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb
zejména na regionální úrovni, aby byla zlepšena dostupnost sociálních služeb
25
Cílové skupiny: uživatelé, poskytovatelé, zadavatelé sociálních služeb a ostatní
veřejnost
Nástroje: vzdělávání v oblasti plánování sociálních služeb, metodická a finanční
podpora procesů plánování
Priorita č. 5
Sociální služby v kontextu evropské sociální politiky
Cíl: nadále se aktivně podílet na dění v oblasti sociálních služeb na úrovni EU, řešit
vztahy mezi postavením sociálních služeb v ČR a v evropském kontextu
Cílové skupiny: aktéři systému sociálních služeb
Nástroje: sledování aktuálního dění, účast na diskusích, zpracovávání vlastních
námětů a podkladů pro jednání
Priorita č. 6
Cílové skupiny s potřebou multidisciplinárního přístupu mimo přímou
působnost typizovaných sociálních služeb a další problematické okolnosti
užívání sociálních služeb
Cíl: zabývat se důsledněji problémy s meziresortním přesahem
Cílové skupiny: různé skupiny uživatelů sociálních služeb
Nástroje: monitorování, koordinace aktivit, iniciování jednání s věcně příslušnými
partnery
Priorita č. 7
Ekonomická udržitelnost a rozvoj sociálních služeb
Cíle:
o zvýšit efektivitu a hospodárnost vynakládání veřejných prostředků a usilovat
o postupnou stabilizaci systému sociálních služeb
o zvýšit podíl výdajů územních veřejných rozpočtů na financování sociálních
služeb
Cílové skupiny: aktéři systému sociálních služeb
Nástroje: komplexní analýza systému sociálních služeb, rozvoj informačního
systému sociálních služeb