I A III I I A II A II S I It IIV A S i: IIII NI It II U A portál ISABELLA HAUSEROVÁ -SCHŮNEROUA Děti potřebují prarodiče Psychologické poznatky z posledních desetiletí potvrzují velký význam prarodičů pra citový a sociální vývoj dítěte. Ukazuje se totii, £e kontakt dětí s lidskou generaci starší a nejytarší velmi významně přispívá k rozvoji sociálního cítění a takzvaných prosociálních postojů, což má pro každého jedince i pro společnost jako celek zásadní důležitost. (Prof. Zdenek Matějček) Mezigenerační sdílení je pro naše děli i pro společnost, ve které budou žít, nesmírné důležité. Autorka pomáhá pochopit čtenáři odlišnosti výchovné úlohy prarodičů. Neunavuje .suchým teoretizovaním, ale prostředni cl vím veselých i vážných príbehu o dědečcích, hubičkách a vnoučatech vysvětluje, jak prarodiče mohou jedinečným způsobem obohacovat dětskou duši. Zatímco na rodičích leží tíha odpovědnosti za výchovu děli, prarodiče jsou svým vnukům spise vlídnými průvodci, kleří korigují extrémní požadavky olci'i a matek a mají v každodenním slimiu 11:1 dili vliv <-.i\n. Zážitky s prarodiči l Jqjtch vyprávlnl H dělem časlo vrývaji dú paimli |)l niv ttvot HABSLLA liAi'.si-.mixA st iiom mo\ \ (1M4) je m-savislu pohlu i-.tk.i /i|< % I li-t i iiilivi Děli potřebují pra rodiče I (l |(|ll» * Ilil I i Ml 'iľll M ||l 11« I pH i N lUlIII l" i" I lil t 11 lni tli K 1« nim lilhiliim • n< mi • i- I........Iimv ■»•/ ■ praveni chtějí být obhajobou prarodičů, jejich prožitého života a možnosti, aby to, co prožili a zakusili, předali dál těm, kdo mají ještě čas naslouchat; svým vnučkám a vnukům. O prarodičích, ac kterými byly těžkosti, se v knize příliš nemluví. Existují i méně laskaví prarodiče, kteří malicherně kritizují, šikanují své děti a vnuky, prarodiče, kteří zatrpkli. Takoví prarodiče asi nebudou optimálními průvodci Životem. Někdy je zapotřebí se distancovat od lidí, kteří jsou jako černá díra, kteří se poddávají své zlosti a smutku. Takové projevy ze strany prarodičů mohou mladému člověku uškodit. Přesto bychom chtěli svým vyprávěním o různých dědečcích a babičkách motivovat ostatní prarodiče, aby se - alespoň tu a tam - nechali od svých vnuků „zapřáhnout". Naše vyprávění by některé rodiče mohlo povzbudit, aby nepříliš milovaného otce nebo panovačnou matku viděli ze zorného úhlu svých dětí. Možná, že i stereotypní postoje vůči vlastním rodičům se dají změnit a nevyjasněné vztahy uspořádat snesitelněji. Všem těm, jejichž příbuzenské vztahy jsou „v pořádku", kdo se mohou těšit z dobrých rodinných společenství, by vylíčené zážitky chtěly osvěžit vzpomínky. Vždyť mnohé z toho, co člověk s prarodiči prožil, je ve zpětném pohledu zdrojem radosti, sily a důvěry v život. Prarodiče patří do rámce našich vztahů. Patří k hnízdu, ze kterého člověk pochází. Ať už člověk toto hnízdo miluje, odmítá, opouští nebo integruje do své dospělosti - jsou v nem ukryty prvky naší vlastní identity. Zpočátku nás utvářejí lidé z nejbližšího okolí a s těmito vlivy by se měl každý Člověk vypořádat. Vzpomínky na dětství jsou jako cesta do vlastní minulosti. To se mi zdá rozhodně zajímavější než se zabývat zážitky úplně cizích slavných lidí. Snad vás, milí čtenáři, rodiče, prarodiče, vnučky a vnukové, tato kniha svede k takovým objevjtelským cestám, k propletencům a kořenům života. 1, Předkové Spřízněni s minulostí „Bez předků by byl člověk v oceánu Času jako ztroskotanec na nepa trnem a neobydleném ostrůvku. Skrze své předky jsme spřízněni se staletou minulostí. A jednoho dne se samí staneme předky lidí. kteří se ještě nenarodili, a přesto už jsou s námi spřízněni."1' Tak vidí generační řetěz Erich Kastner. A pokračuje: „Číňané zřizovali v dřívějších dobách svým předkům domácí oltáře, klekali před nimi a rozpomínali se na souvislosti. Císař a mnndarín, kupec i nádeník, každý se upamatovával na to, že je nejen císař nebo nádeník, ale t;iké jednotlivým Článkem nepřetržitého řetězu, a že jím zůstane i pn svá smrti. Ať už byl řetěz ze zlata, perel, nebo jen ze skla, at byli předkové synové nebes, rytíři, nebo jen vrátní, nikdo z nich nebyl Báni My ovšem nechceme být tak okázalí. Ať se nám to líbí nebo m-, m-jame Číňané. Proto také nechci svým předkům stavět žádný "I* ". ■ jen trochu o nich vyprávět,"9! Odstrčení V, oam prarodičů v dějinách se časem měnil. Ruth Dirxovií v<< svů luii/.ľ '/.novuobjeoení prarodičů poukazuje na to, že životní podmínky ■.....'ace prarodičů byly vždycky tok dobré nebo špatné, jako byly pod miril.v. va kterých žili přísluňníci jejich rodin. Proto není divu, zr pru r mini' v r i> inkcin vznešeném měšťanském dumě žili spokoje iu-ji m v......nity. Ni-jlrpn ■• nití vodhi svobodným Hedhikiini, junlužo Ur kn/démo m* IhUoinn llviitu pn! lil m 'tu. n il., umlv pí iliylek ni'1.....ml v d..... jmi pni i nilxV „Byli zaopatřeni a mohli z určitého odstupu spoluprožívat život a shon další generace, aniž by nesli celou tíhu odpovědnosti "4> Mnoho obyvatel až do 19. století bylo ovsem vystaveno nouzi, jakmile zestárli nebo ztratili síly: „Jakmile už nemohli pracovat, ocitli se na ulici. Až do 19. století tvořili zástup žebráků, kterými se hemžily silnice."5' Pro tyto staré lidi zřídily větší obce pastoušky: „Nad vchodem mnoha pastoušek byl umístěn nápis .Miseris et malis'. Miseris, ubožáci, byli staří, nemocní a osiřelí, a malis, špatní, byli pobudové a zločinci"61 To charakterizuje společnost, která toho, kdo už nemůže pracovat, odsune na totéž místo jako spatného člověka. Křesťanský západ sice hlásal lásku k bližnímu a lásku k dětem, ale většinou zůstalo jen u proklamací. Ve stoletích feudalismu vládla moc silnějšího: „Děti byly podrobovány tvrdé výchově a staří byli považováni za přítěž, pohrdalo se jimi a byli předmětem posměchu."71 Jako absolutně nejnižší bod v dějinách sociálního chování označuje Ruth Dirxová třicetiletou válku. Tehdy prý měli lidé šanci na přežití jen tehdy, když byli brutální a prohnaní a šli jen za svými vlastními výhodami. Silnice po válce zaplnily celé zástupy žebráků. Nejhůře byli postiženi staří lidé a děti. Trvalo ještě dlouhý čas, než byla sociální solidarita propagována ve větším rozsahu. Ovzduší vlídnosti Teprve v 18. století se osvícenstvím prosadilo obecné poznání, že opravdu každý má právo na život důstojný člověka. Například časopisy vykonávaly důležitou osvícenskou práci. Začaly se v nich přetřásat „všechny problémy lidského soužití, rodinný život, výchova, přátelství, úcta k bližnímu, péče o chudé, tolerance a láska k člověku."*1 Adresátem těchto časopisů bylo zvláště měšťanstvo. Pozvolna se mě nilo veřejné mínění. Ve váech oblastech života so více hájila lidskost. Ve výchově byl odmítán rozkazovačný tón a tresty bitím byly zapo vězeny. A zatímco se ve výchově šířil radostnější duch, ovzduší las kavosti, větší vlídnost se projevovala i vůči stáří. Objevily ne lidové příběhy o dobrých babičkách a dědečcích, jejichž životní zkušenost byla líčena v pozitivním svetlo. Počínající industrializace 19. století umožnila i rodinám středních vrstev skrovný blahobyt. Začíná ustupovat sebe zásobování, stále méně si člověk vyrábí sám a začíná se kupovat hotové zboží. Tato změna kladla větší nároky na pracovní vytížení generace rodičů. Rodiče tedy byli rádi, když se o děti starali prarodiče. Militarismus ve výchově Brzy nastala další změna, která vyvolala obranný postoj vůči prarodičům: během 19. století nabývalo postupně převahy národní vědomi. Do výchovy náhle vtrhl militarismus: „V chlapcích byli m|hiL-řováni budoucí vojáci a byla tu snaha co nejdříve do nich vtlouct vojenské způsoby."91 Vliv prarodičů, především babiček, byl krilizo ván. Jednomyslně byl zastáván názor: Babičky děti rozmazlují, Tmi to předsudek přetrval celé generace. Často to slyšíme ještě dnea. Záchrana prarodičovské cti i M I.H. století cestovali do vzdálených světadílů etnofírulovó, kďri náfali svědectví, jak trpělivě a shovívavě zacházejí s dětmi přÍH národy. To nepřímo vedlo i k záchraně cti prarodičů. Hlovn |a!t0 trnut, |ii>h1 uHTicist., rozkaz byla těmto národům naproitO ti- ....... ■\ ni' tam, kde byly děti vychovávány s láskou a Hhovl i ■ lnuli |uv důležitou úlohu prarodiče. I'm iinju dni-siii kíI.iuu i jr zajimavé, že včeebny národy, „u litci vi i mi .1.1 i .i :l :i ii lilii- milováni íl ctěni, mají jakousi linrmii ilriiil li mim uplili'! .ri.'i vi Kili so iiii.0 forma hospodaření rozpadla, juktnl m< ve vetňim rozsahu rozmohlo soukromé vlastnictví, existuji < lnuli H Imlml.l ii Imhiil.i ziii-íiíitjí nul moc. < !hui.lňí jhiju utlačováni n tm..... dtll li.'-i 'i rozdílnému liuiliiocnní mludých u storvih, inužo n - i.. " Di'tľlľilKom jo, Cl majetní starci určují život ve ukupino n um okuji Ml pni itohľ vymu /ivului .1 nudili d l b. tn-jmni milováni, ale naopak oba > lni I 'i ť'iii mu |mhI Iimi/Iiou troštu vňtěpujo, uhy ho podrobily vůli mUm Uch h hiulriiiHl.nô vyíAích Jiou li nlníí Ikló* bohatí, maji moc b J....... i li i i ii im Napiiil i I........-lnuli ■;! m 11 j/mu ojinvi dováni u /.iinmlbn vi* 111 Aby il.Mi l.-ntn „lad" ii/iuilv. luno vychovávaný k pa«luAiiowU no nt ,tl, í lili vůči každému, kdo stojí na stupnici výše: „Vůči stáří se projevuje úcta, povinne se ,cti', ale staří lidé nejsou milováni. Tropí se posměch z jejich ubývajících sil a netrpělivě se čeká na to, až odstoupí "1L} 2. Děti potřebují prarodiče Znamení naděje Průvodci dětství Úplně jiné jsou poměry u národů žijících stále formou družstevního společenství. Kde neexistuje rozsáhlé soukromé vlastnictví, tam jsou děti a staří lidé ctěni jako plnohodnotní členové společenství. Od těchto přírodních národů nás v Evropě odděluje dlouhý vývoj. Přírodní národy nežijí ještě pod státní vládou - a jsou všude na světě ohroženy. Naše civilizace zná dobře tradice vrchnostenských státních vlád. Nyní však usilujeme o větší demokracii, o solidárnější formy Života. Přesto v mnoha oblastech života naší společnosti dosud přetrvávají pozůstatky z dob vrchnostenských států. Mnohé se postupně mění. Dnes uznáváme, že každý věk má svou vlastní hodnotu, každý plní zcela určitou úlohu. „Zabráníme! i generaci prarodičů, aby tyto úkoly plnila, bude naše soužití nejen chudší, ale i nelidštější."121 Kdo má děti neboje očekává, klade si následující otázky: Co potřebuje dítě, aby se mohlo správně rozvíjet? Jak naše dítě jednou zvládne svůj život, jaké podmínky potřebuje po stránce duševní, citové a telesné? Jak se naše dítě vyrovná se vším, co život přináší? Jak mu můžeme pomocí? Jak nalezne svou identitu, autonomii, dobré přátele? Kdo bude našemu dítěti vyprávět pohádky, pěstovat obraznost, vštěpovat pravidla kromě nás, rodičů.? Radost z dítěte u mladých rodičů často provázejí i obavy o jeho bii doucnost. Mají-li štěstí, najdou rádce, knihy, nebo mají dobrou inlnin Mnozí z nich mají rodiče, kteří jsou rádi prarodiči. Kolem pôtaaiW dořiáti procent prarodičů - to je průřez různými anketami v pni myslových státech - se často stýká s vnoučaty, ovšem jen čtvrtina pn rodičů žijo so svými dětmi a vnoučaty společně. Druhá čtvrtina ?.h> na, zbytek bud' s manželským partnerem, nebo v doi.....■ • ii, dců. a déti potřebují prarodiče, je nepochybné, ale na to, jak čaal...... i\ \ ; \ \ kul, .se mohou názory různit. Jak intenzívne niii/.e ililr \>1\ onuioHti svých prarodičů profitovat, vyplývá z nespočetnýi L Úfa iimiiľIi /práv. To, co rodiče z nedostatku času, z psychických n llnjJoh lUpoziť nemohou dát, mohou poskytnout prarodiče. O tom H MV| .■v. In mnohé. ('lověk má radost, když může číst, poslouchal l ibl f i.iknvi- správy. Odkny.y nu budoucnost řprrtvftjí li prarodiči' o Hvérn životě, JHoti děl i větrnímu fascinovaný ■ i ■ h ' I í MO In tyká iloby minule V ilH ;\\ vi |H ;innln 11 ie ih vři i, Idľii- by 'Iih'h byly iifroVubtcliK- Kilo mí unii ilnrri plcdr.lin il íivot bez televize, rádia, aut nebo letadel? Můj dědeček neustále poukazoval na to, že téměř všechny vynálezy, které jsou dnes samozřejmostí, se uskutečnily v jeho dětství a mládí. Za druhé, dítěti se zdá skoro neslýchané, že babička byla někdy malá dívenka s copy a dostala vyhubováno, když mlsala z hrnce marmeládu. Pro děti je zajímavé, že prarodiče byli také jednou malí. To, že jsou nyní velcí a v životě toho hodně zvládli, je pro dítě povzbuzením do budoucnosti. Já si například živé vzpomínám, jak na mě hluboce zapůsobilo, když mi dědeček vyprávěl historku o svých prvních dětských krůčcích. Mám také svou cenu Můj dědeček Johann měl patnáct sourozenců. Jako nejstaršímu synovi mu už v dětství jeho rodiče dávali důležité úkoly. Když mu bylo necelých třináct let, poslal ho jeho otec Šebestián s několika prasaty na trh. Měl je prodat za sto marek- Za hodinu však už byl zpátky a nerozhodně postával u vchodu. Jeho otec byl udiven: měl neblahé tušení, protože on sám na prodej potřeboval většinou tři až čtyři hodiny. Když mu můj dědeček podával peníze, jeho otec se na něj obořil: „Kde jsi vzal tolik peněz?" Malý Johann odpověděl: „No, prodal jsem přece ty prasata, A protože jsi říkal, že chceš sto marek, řekl jsem handlíři, že chci nejméně dvě stě marek. Chvilku reptal, ale po deseti minutách šel a peníze mi dal. A tak jsem zase doma." To ae muselo mému pradědečkovi Šebestiánovi určitě ohromně líbit, protože o rok později nechal svého čtrnáctiletého syna prodat celý les - opět získal mnohem větší obnos, než jeho otec čekal. Napříště, kdykoliv obchodoval nebo prodával, musel mít svého Johanna neustále s sebou. Od mého dědečka zřejmě očekával podstatně větší obchodní úspěchy. Mně se tato historka velmi líbila, protože jsem tak získala dojem, že i děti si dokážou poradit a zvládnout důležité úkoly. To posílilo můj pocit vlastní ceny jakožto dítěte. Když se mi něco zakazovalo nebo se mi dávalo na srozuměnou, žc jsem ještě pro to Či ono příliš malá, říkala jsem: „Když děda už ve třinácti letech prodal prasata a les, můžu tohle také vyřídit sama." Proti této námitce v rodině nikdo uic nezmohl. Vypravování z války V roce 1914 dědečka stihl stejný osud jako většinu německých mužů. Musel do války a vrátil se naplněn zlostí na všechny, jejichž ideologie válku ospravedlňovala. Ztratil dva bratry, oba padli ve Francii. Ještě po padesáti letech s rozhořčením vyprávěl, jak jeden z jeho bratrů padl poslední den války. Vyprávěl o Šoku své švagrové, která po celá léta, kdykoliv zahlédla uniformu, dostávala hysterické záchvaty. Pak přišly na řadu příběhy z války, které vyprávěl pořád dokola, jako by si chtěl vždycky znovu uvědomovat staré pocity. Ve mně našel nadšenou „oběť". Často jsem na něho dotírala, když jsme apolu seděli na kanapi, kde si jako starý muž dopřával odpolední spánek, aby mi vyprávěl o svých zážitcích. Nemyslím, že už jsem jako dítě chápala, jakou hrůzu ve válce proživili. Jen záchvěvy jeho hlasu, někdy jeho zlost a hněv ve mně rezonovaly. Jako malý seizmograf jsem mu seděla na klíně a „znala" John pocity. Přiznat barvu K.lyy na dědečka dnes myslím, připadá mi, jako bych se clo něj do* Blovn vplížila, kdykoliv se jeho příběhy blížily vrcholu. Znal iJltS) Iplné přesně všechna místa, která mi naháněla hrůzu a strach ntbo píplnila r c "1111,. Dnes vím, jak nebezpečně v I p......■■ min II .1 litViir rituály mužnosti. Nikdy totiž nelíčil obvyklé hrdi nulu- í in v Ni lnlv ntmluvil, jako mnoho jiných starých mužů, o vojacnli, klmó „nninel" trápil nebo šikanovat, nebo o lom, jaký byl odvážný ihlnplk. Ml !■■ IdIim vždycky /.(íiím/ňuval, /.<_■ ve válce nikdy vedmní- m< ulil |n| Nikdy nezamířil na žádného člověka a nestiskl spmi:';f Jeho hrdiriHtví spočívalo v tom, že w ntříloni vyhýbal. Své tnollo poz ■ I- |l | ■ i iilal Hyuovi, kiny musel odejít do druhé KvHnvé val k v ,.Ki v| II k■ vi'ji/ilcni a vražděni jn liilih" 1 1 n mi Im ■ .i .i i. |.i ivnillo iln ni'l"'/.|inrnydi hiIiiiií i, u I......|imi liru, lil i'ľľ Mi' imiM-l /1H11..I ml I lii-lirm naciiil iiki' dikliilui v bvl |im 11 mm i iiulinu vii vězeni, prnto/n /.líhIiIviiI věrný Hvyui /.mm 3. Mnohotvárné vztahy Sociální svazky Reinhart Lerapp, známý dětský psychiatr, vždy znovu poukazuje na omezenost rozšířené představy rodiny. Podle obvyklé představy se u rodiny jedná o historický jev, který možná opět zmizí v dějinách, a ne o základní danost lidské společnosti."131 Není důvod rozvíjet kvůli rostoucím počtům rozvodů a klesajícímu počtu dčtí katastrofické scénáře, ovšem společnost a církev také nesmí „zavírat oči před nutným a nezadržitelným vývojem."14* Situaci dětí a dospelých podle profesora Lemppa charakterizuje ubývající pletivo vztahů. Neexistují sice žádné výzkumy, které by dokazovaly, že jedináčci více trpí psychickými hendikepy či poruchami chování než ostatní děti, přesto však skutečnost, Že jsou odkázáni na několik málo kontaktních osob, znamená značné omezení zkušeností v mezilidských vztazích. Docela jinak je tomu, když dítě vyrůstá v širší rodině s několika generacemi. Pro děti, o které se starají výlučně rodiče (jiní příbuzní tu nejsou), by při ztráté jednoho z rodičů „mohla vzniknout katastrofální a trvale škodlivá situace, protože nejsou v dostatečném počtu k dispozici kontaktní osoby, které by tento deficit alespoň zčásti vyrovnaly/'15' „Děti jedináČků nebudou jednou znát ani strýce, ani tetu. Chybí též příbuzenská kontrola a pomoc."151 Podobně argumentuje „anketní komise demografických změn" v Bonnu. Zabývá se změnami rodiny a sociálního prostředí a zjiečuje, že mnohotvárné příbuzenské vztahy budou brzy patřit minulosti. Namísto toho budou rodinné vztahy v důsledku střídajících se partnerství komplikovanejěí, často i nezávazné. Z důvodu rostoucích případů rozvodu budou příbuzenské vztahy obtížnější. Jaké jsou na přiklad vztahy prarodičů k vnukům, kteří žijí s rozvedenou ženou je jich syna a jejím novým životním partnerom? Iíude ubývat i rodinná výpomoc a společné trávení volnehocii.su. Itozvolnčním tradičních r» dinných pout.se hude ntále víoo prosazovat individuální Životní nlyl •lak se väak tato skutečnost projeví v sociálním soužití? Podle znal Oft by se mohlo stát, že bude klesat vzájemná tolerance, protože no bude mozne vycházet ze společných životních zkušeností Tento vv voj podmíněný malým počtem dětí v rodině, rostoucím počtem rol vudu, znamená podle anketní komise rozloučení s „normální biografii minulých generací. Rozpad širší rodiny s mnoha příbuzenským, vztahy je následován stále častějším rozpadem rodinné buňky s rodiči a dorůstajícími détmi. V budoucností bude existovat více neúplných rodin", jakož i množství alternativních životních společenství Bohatší zkušenosti V.'.iiiľirioli v úvahu hodnocení odborníků, zdá se velmi diiležiUi, |bj rodiče integrovali do svých rodin nebo zbytku rodiny :ile-i|---• ■ ibýviniel příbuzné - řekněme prarodiče. V normálním případů vyi ho yl dva dospělí v průměru (v průmyslových státech) 1,4 dilčlc Tu kovl nitliiv jsou nu svým výkladem života a světa všemocní. Jqjich VJ nvMlimi nutně nejsou tak mnohotvárná, jak by odpovídalo pluľftlttl i obulo pohledu by bylo užitečné, kdyby pravidla u pfíl ■ , i i IV.i ii.i/.inv rodičů byly modifikovány jinými dospalými | i ■ ■ prarodiče proto získávají stále víľľ na vv/.n i ■ i i. n., .nvii drti .stálu klosá, příbuzní.jmou rm\ muňi-iu ■ I ■ ■ ^.....h i .i Invii|i ne y.delt' osMinělé bytosti, a to i pícnin i..... i.iviiji 7uch osaměle bytosti, a to i přeni u. vynif.i up li npn !««■)»• dvě nebo i n V jejich primárním sociálním s-pohn-■ hy He podobnému ulepeni niollhi II lob li\ .■.ikl.iilin i...hune buňky nebyly tolik izuluvuiu • ■ i .|.m|... m i inl.ilo / pnl.u/.nyt li. kdo liy lymne děli i li i .nul i' ■ luli i o\ ilúvml k /.unyileiil Mohli hy tobyl pimodice, klefi tuition lolnol Muk ihilehnprl nu t hi I AI, ŕiiMlo oniiiniicenmi Keneniel Avšak prarodiče nechtějí pouze hasit konflikty. Někteří prarodiče, se kterými jsem diskutovala, označili za důležitý aspekt, že mají pro malé človíčky trpělivost a čas. Co se jim u vlastních dětí často nepodařilo, daří se jim nyní u vnoučat. Říkají, že se sami částečně zase „stávají dětmi", vyžívají se ve hrách, odkrývají nové stránky své osobnosti. Pro všechny prarodiče je uklidňující pocit kontinuity: „Život jde dál, rodina ncvymře. To mne uspokojuje " řekl mi jeden Šedesátiletý lékař. Je „opravdovým fandou" svého vnuka a navzdory tomu, že je zaměstnán, věnuje mu mnoho času. „S ním se totiž dokonale uvolním. Dětská zvědavost probouzí tu mou, a tak spolu děláme věci, které bych sám nikdy nepodnikl. Mám z toho radost, jako by mi narůstala křídla, když ho mám u sebe." Tento dědeček otevřeně přiznává, že všechny výhody jsou téměř na jeho straně, protože bez tohoto dítěte by podstatné prvky jeho osobnosti zůstaly ležet ladem. „Každou volnou minutu trávím s tím bystrým dítětem." Ví, že přijde den, kdy bude mít jeho vnuk jiné zájmy, ale pokud to jde, vychutnává čas strávený s ním. Láska bez vlastnických nároků Mnoho prarodičů má většinou dostatek času a mají jednu výhodu, že obvykle milují svá vnoučata jiným způsobem než rodiče. Victor Hugo říká, že je to „láska, která nehledá tělesný požitek, nemá vlastnické nároky, je to láska k rostoucímu životu, radost z krásy vzrůstající inteligence, počátku myšlení". Victor Hugo se také hájí proti výtce, Že je příliš ústupný: „Přiznávám, jsem příliš povolný, jsem vůči malým ústupný... Říkáte, že otec má být neústupný, hrozíte dětem tvrdými tresty. Myslíte vážně, že si dobro vynutíte železnou rukou? Myslíte-li si to, můžete je rovnou Strčit do vězení nebo nebudou-li chtít poslechnout, nechat je za trest smažit v pekle.*11' V 19. století bylo asi zapotřebí poukazovat na pravou lásku k dětem. Dnes se veřejně uznává, že Tigidní výchovné metody jsou ne-vhodné a škodlivé. Ale není to tak dávno, co Alice Millcrová vyvolalo bouři knihou Drama nadaného dítěte. Ukázalo so, jak málo víme o fatálních následcích neláskavého a pokořujícího zacházení s dětmi Od „černé pedagogiky", jak Alici- Millerovii l.:iknv.- výchovné metody nazývá, patrně ještě nejsme tak vzdáleni. Její následky se dají pod-lit ještě i dnes. V našem dnešním demokratickém společenském řádu toho hodné hovoří vc prospěch nasazení generace prarodičů do té pozice, kterou Wujímali kdysi. „TJ všech přírodních národů, které ještě žijí na před fmidálním stupni demokratickou formou, se výchova dětí přene-■ 11 ftva i irarodičúm. Oceňuje se zkušenost starších, kteří zprostředko-rtvaji dětem první dovednosti. Znají sociální sílu lásky, která je u pra-i'lnii v tak hojné míře přítomna. Převládne-li drezúra to pouze o dávno zašlých Časech, že člověk pokládá život zn 1"p. !>■ i kterém vítězí silnější a slabší je utlačován? Žvna se i..... 'drldil m li/i, děti ne vychovávají k poslušnosti pod hrozí mu l n-uiu ......' lidmi se- buď pohrdá, nebo se jich člověk hojí, podlo nu tli v boji o život nabyli převahy, nebo ztroskotali. 1 i ■• i-./.un.viil, -h> všude tam, kde vystupuje do popivdi Inuhn ....."' "■' 'i kuriľiľ, pokouši se člověk vtlouct potřebné /.n.ilo-.h dn hlavy často pomocí trestů a hrozeb. Při této draxúři i tm lil líd prarodičů ctižádostivým vychovatelům jen nu r- I ■ !■ hivoni prarodičů v rodině a společnost] poillehi...... ni ..........I . i . i ...m ni- následky čistě kariéristiLkéh.i luyAlnnl pro 1 ■ ■ luh' kn/dý myslí jen na svůj vlastní postup,h« milí...... •k-ii druhému nepřítelem. V takové atmoHľŕie hi< nukoiti l • ft ŕlm-ŕk ■• opět rozpomíná na „lidštější výchovu, vi I '• WHliHipily do popředí pozitivní síly. kde hii pí lujl 1 .....I"'ln pomáhal. Tam jsou prarodiče opol mi... ,,,m fi li.\ ii v ifmc, abychom hv Nami vychovnli Holili i mIiH, ř.n jmiui' VHiiíini v/il.-liiiii-jH...../, kdy jindy, iinvo I'" "li Wľ .u o.' viir. Iinv m i- pnil n.it m Vm>< lun....... .........Iv l»vl vluhlně u/ ilnviin iíihiií- Al« kde m fwvujtmn 4. Prarodiče ztělesňují dejinnosť Prožívat čas Každý člověk se v mládí ptá, odkud přišel a kam směruje. Nějakou dobu dítě vlastní existenci neproblematizuje. Je prostě zde a žije. Jednoho dne se ovšem vynoří otázky odkud a kam. Najednou začíná přemýšlet a udiveně zjišťuje, že už před ním existovali lidé, zvířata a rostliny. Začíná cosi tušit o pomíjivostí. Nastává proces, který s sebou nese nespočetné otázky, ať už se týkají dinosaurů, goril, kaprů nebo dubů. Otázky „odkud" a „proč" neberou konce. Ukrutné výslechy ze strany dětí nastávají, jakmile se vymaní ze stavu čistě subjektivního pohledu na svět. Pátrají, zkoumají, zkoušejí, vyšetřují, prostě chtějí vědět všechno... Jednoho dne děti narazí na faktor času. Chápou, že existuje čas, který ony samy neprožily, který se odehrával dávno před nimi. Dospěli tomu říkají dějiny, a tyto dějiny jsou spojeny s více či méně zajímavými postavami. Ztělesněním dějin jsou pro děti zejména prarodiče. Především nnl mohou prozradit, jak tomu bývalo dřív. „Vyprávěj mi, jak to bylo dřív," žadoní často děti po dědečkovi a babičce. Výstup do dějinného vědomí Ve své knize „Prarodiče a vnukové" popisuje Peter Schwöb význam prarodičů pro zakoušení dejinnosti: „Poznávat své místo ve světě, přijímat ho jako jedinečné a nezaměnitelné, a přesto cítit jeho relativitu a ,proměnlivost' - tato schopnost je důležitým předpokladem a zároveň charakteristickým výsledkem lidského dozrávání. Prarodiči jsou spolu s ostatními příbuznými... těmi členy rodiny, ktoří žijí nej déle a obsáhli nejdelší časové období.**" „Disponují vlastními zkuli nostmi a dojmy z období, ktoré je mladším nenernt mni pr-islnpite jen nepřímo. Co vyprávějí o dřívějšku, má nn rozdíl ltl. Ktákí je me/.i lidmi nenáviď .1 e ^■mÍBo lidé navzájem pronásleduji ^Hkých důvodů. Na druhé Htrarti Wkhy mo vtei mohly měnit k lepfWnU jejie.h porušování; ()>■ 1 rnvjMiMi na základ <"■ srn Im 1 i- ■ ^Hto jun vystavovány tluku a culit ttvfíny kjednání. Postupu* 1 ■ lunilliklyjHiHi tVJittľliľ- 1..... M../11.1, vr liyl |»"suu k .....u m .....Ivi'iiia íivrtovymi v.Ml ...... fllllt V I < 1 .1 1 . J. - j 1 e -11 M(l|-iľ 1 . ■ 1 ■ l" '< ' ikrzo jejich svědectví vlMtljf tin ■Ppllhleilu ne /ila. ■■ti m In uvedomovali. To, II nflklUil | lul Mm lep nl;ii vin nlii.ln;'...... i......lnM 1 IlUMl......1 ■1 ■ -i - ve Hleiipeiiee lllkfl lm...... ^^^|Mi I" Udě He vždycky mvi**I ^HiMPl, llllliilila "'Hl 1 !• 1 1 lil l|l I .1 1.....!■ .1 I M I" 'II, VVVMi 11 Mručeny velký i V řlIHIH, 1 In první pohled 1 1 ilntiyvačná táli 1 - konfliktům; 1 1 1 ikých či et-■niky tohn, . I 1 pravit ptvi-.....Ilikly, zbrojní I J......ť 111I li kě vlády jsou ■ . 1 -11 < 111 h • u/,nání I......,7-ť pO- Hill pMkové- byli «VV»'li Zivotiiieh ...... |.|-.íili mu ulepeni , . 1 , l||t«lllfll> luh ./to .......kut V iinir l>.v- ■ ■ 1 ■.......i|ti.....letní 11 80- .........'I 1ir|lll i lni fhrnlr seděl ve vězeni, t.jini ^He sestřenice strávila |.....projevit na chování další ff<>- lirace. Dítě se možná pudtilm ulnivti ni ■ ýi:i, který v afektu zastřelil 'en it. Každý způsob chovmi i duele, lileiě připomíná nějakého přilni/ Mho, vyvolává u otce sIicm ItľiiK'O" tvrdými tresty, protože cheo Émožně zabránit tomu, uby livl rivn jednou jako onen strýc. Kdy-f chlapec věděl, proč jsou mu vyčítány výbuchy temperamentu, It by pochopil, že jeho jinnk ni/umný otec má o něj prostě jen uch. Ifižeme se ptát, proč bychom měli načínat ožehavá témata, o kte-ih nechce nikdo mluvit. Proč bychom měli zapalovat rodinnou 'chobombu, jde-li to také jinak? mriet Goldhor Lerncrnvá poukazuje ve své knize Mírné tempo na |g mnohovrstevnosti člověku je přiměřené vidět souvislosti néko-generací. Když předkové nevyprávějí nic o rodinných zvláštno-h, poruchách, nebo vyrukují pouze s polopravdami, hrozí další ge-cí nebezpečí, že ztratí vědomí svých kořenů. Je například zná-, že mnohé ženy, jejíchž dcery jsou sexuálně zneužívány, byly Idy v dětství zneužity. Protože toto téma bylo až do nedávných lot. Mtaizováno, nemohly nikoho požádat o pomoc, a tím ani zpracovat ŮJ často celá desetiletí doutnající problém. Kdyby takové ženy ly své vlastní zneužití zpracovat, mluvit o něm se svými dce-I a Kulidarizovat se s nimi, byla by to pro ně pomoc. pfnerová se přimlouvá za větší otevřenost v rodinách: podia jejího Hlinl nesmějí problematické struktury jednotlivých členů rodiny llítil v nevědomí. Děti mají mít možnost klást otázky a dostávat odli. Mely by »e dovědět, že třeba v jejich rodinách hrály roli pny-M poruchy, problémy, nebezpečné nemoci Či podivné ítpúsoby ■Dl- Jen tak „získáme objektivnější postoj k rodinným přÍHluň 63 níkům. Své rodiče i ostatní příbuzné tak uvidíme a poznáme jako reálné lidi v reálných životních souvislostech- Bude nám jasné, že jako všichni ostatní lidé mají í oni své silné a slabé stránky. Naučíme-li se objektivněji vnímat svou vlastní rodinu, rozšíří se tento postoj i na ostatní vztahy.ÍÍ2S) Dagmar V. vylíčila své těžkosti s kdysi nacisticky orientovaným dědečkem. Roland H., jeden z mých partnerů v rozhovoru, vyprávěl o jiné zkušenosti. Od babičky se dověděl, že její oejstaräí syn si v osmnácti letech vzal život. Nikdo & ním n tomto synovi, tedy jeho strýci, nikdy nemluvil. Tento strýc náhle sehrál svou roli, když sc Roland dostal ve škole do velkých potíží. Krátce před maturitou začal podléhat panice. Měl dojem, že není schopen odmaturovat. Rodině z toho šla hlava kolem. Roland se podrobil terapii. Mladý muž urputně odmítal s terapeutem komunikovat. Tomu se však naštčstí podařilo přesvědčit rodiče a babičku, aby se účastnili sezení. Při třetím sezení se událo následující: babička vyprávěla, že Roland má podobné záchvaty jako její zemřelý syn. Ten také ustavičně poslouchal hudbu v době, kdy měl pracovat. Po chvilce dohadování se vložila do hovoru Rolandova matka, bledá jako stěna, a prohlásila, že se nikdy pořádně nedozvěděla, co se s jejím bratrem stalo. Byl jí nápadný nevysvětlitelný odpor proti hudbě, který panoval v její rodino a který sama přejala. Rolandovi se velice rychle vyjasnily souvislosti: jeho nutkáni nadměrně poslouchat hudbu vedlo u babicky i matky k prudké averzí. Vyčítaly mu, Že mrhá časem. Babička nakonec přiznala, že je jí hudba sama o sobě lhostejná. Její stres pramenil z domněnky, že ve vnukovi poznává svého syna. Říkala, že se Roland jejímu synovi hodne podobá, a sotva vnuk dospěl, mčla nepřekonatelné nutkání zakázat mu všechno, co by ho mohlo dohnat k sebevraždě. K tomu podle ní patřila též hudba. I své dceři ustavičně domlouvala, aby dávala na Rolanda větší pozor a hudbu mu zakázala. Bylo třeba jen několika sezení, aby si rodina ujasnila, jak nenápadně a nevědomě zařadila Rolanda do přihrádky „narušený, se sebevražednými sklony'1. Zábrany učit se přestaly. Dnes říká: „Svůj odpor k účasti na tomto divadle jsem mohl vyjádřit jen tím, že se přestanu učit. Cítil jsem, že něco nehraje, ale nikdo mi neřekl, že si babička o mne dělala sta rošti. Všechny tak pobláznila, že toho na mé bylo prostě příliš." Zmíněný příběh ukazuje, jak závažně se může projevit úzkost pa nující v rodino. Prožitky, které vídáni i vr pronikají do rodiny /.voněl, rovněž působí. Prarodiče i rodiče v sobě neumí ohiíi/.y prožitých dě ......v h událostí, které jsou často tak hrozné, že jsou schopny zvrá i n i cly joj ich dosavadní život. Dojmy předků ovlivňují psychiku dětí Zlé věci k tomu také patří .....lědečok vyprávěl své zážitky, líčil strašné věci, které lidé t imrinmii museli protrpět. Francouzská armáda si ho povolala i .11 .1 byl při Lom, když v koncentračním táboře v blízkosti ja-l ■ i< byly vyhrabány zakopané části mrtvol tisíců lidí. Po vin' 11 Letech byl stěží schopen tuto událost dovyprávět do koncu. .....mi. že jako Němec byl spoluodpovědný za nejodpomíj i Jnějňí zločiny, které kdy lidstvo spatřilo. nd néj neslyšela větu: „Nic jsme nevěděli." Přiznávali I' < lidé mizejí, že Židé byli odvlékáni a zabíjeni. LTjilCO by bit ani ve unii nenapadlo, jak beštiálne a důsledné by vinu Židů i jinak smýšlejících prováděno. Osvětim, M oj dl ml.:i i Sobibor byly pro něj nepochopitelné veličiny. Vidli ľ In Li/,né -si počínali němečtí vojáci v Polsku: jeden mladý I 11 r rtvěl, /c „židovské děti v Polsku prostě třískali o »dT IimiiiiivíiI, že jde o ojedinělý případ, o čin zvráceno osob i i . ill i pľedslavit, jak dalekosáhle byli Němci inľikin "" ...\ loiikovym dědictvím". Relativně málo početné imi-iti jImIImIv ve hit obci spiší; litoval, než by je hnil nějak vn/lié I. n< \ Idfil, v.i- mnoho Némcú nadšeně, vítalo druhmi h tyto príbehy dôležité do té míry, že jsem tu put lehni W , « m il.i ]i]n li HiničiiHli. Dychtila jsem zinkat víc tnfor l, || i il i i 11 rte dn tohoto celku boílírn ja, jak nmin tlnll i. i ||iit mru"' i 'o llllljl lytu udulíiHti Společného se innoU, i .1 .i. il ■■ n. mm a jejich rodiči o přibližnými? Jako díi«hnlky i\ mI , |u n t mši hudoucnoHlV 'ľakove rnyňlenky n nl.iWky mUvmIv ntlpin piuli prfliA hlučně vyjadřovaným nkuplno ■ ■i llvlii |ni'iii nedůvěřivá víiěi panujícím názorům i tomu, n n 111 .1. lul nelni nechal.. Dědeček mé naléhavě vnrovitl ■ . ■ i' Ml l m v m 11 < 1 n. /e vělňinn v néjalté npoleéniml i mimi byl . i i. I'i. /.piavili h a dejinných iiiIiiIojlIci li pnhleil i*i .m /ilnln nepravděpodobné, že ho člověk m Ti Au h|in . i.......' im M n fíkttjí „vAuhin" 11 problematické politické a společenské jevyH Ať se děje cokoliv nedobrého, je nutné, aby lidé zaujímali jednoznačné stanovisko. K tomu vsak potřebují výzbroj: vědění, odvahu, vytrvalost, vášnivé zaujetí a v neposlední řadě lásku k bližním. Prarodiče síce nezaručí, že jejich vnuci tím vším budou disponovat - mnoho prarodičů ovšem dovedlo prožitou minulost vyložit a předat vnoučatům poučení. Svým životem představují vlastně historii, činí ji svým dětem pochopitel- 5. Dědictví tradice IKiiYžité jsou osoby, se kterými se můžeme ztotožnit i ■' i.....líi; své rodině a díky vědomí, že je současno části i r ........i- specifické tradice, se dítěti a dospívajícímu otevírají... ......vi- možnosti, jak definovat sám sebe. Tyto osoby, které plas- ' i ■ ■ donové rodiny (tedy prarodiče, strýcové, tety, w.wi rptili" n hnili niu-i; pw/.n. autorky) ... se mu nabízejí jako objekty 1 - .M .i i l mi rozšiřují rezervoár postav, které má k dispoziiá i i im u/.ňr rodiny (tedy matku a otce; pozn. autorky!.'"21'1 Tuk i lvi r r Schwob, proč deti pru svůj příznivý vývoj potřebuji i i.i .1-1 1111 11 nr;ol>. i Ki ili lvi ikHiin, známý vývojový psycholog, poukazuje na Lo, jak ■ lul' --11«-, nhy získávalo informace od co možná nujvětňlho .....■. .li luh ľp>tov,e dějinné období, ve. kterém dil-e y.*\<-. I lup ľ n n.....zuny počet důležitých vzorií, ve. kteryih i......i fragmenty své identity do způsobilého celku.'^'" které děti získávají prostřednictvím televize, ■ i> 'i ■1.« -i i ■ 11. - h ■ zážitků, rodičovských připmnínuk - ur-imii-1 |(n iivól.n, k lidem v jujich okolí. OvSein děli, Hlojiie ......t....... \ .iriivnovat. Ituiiičc JHilli první it /.ponitku iinj l ,i i m .. .hhy. Joduou však děti vystoupí z horiiontu ......hloilnou HtK líímlilí' jsoo rloí-chi jiné děl.i. dncolii ■ i ■. i.....ni uivnvjíťí návyky, hračky a knihy jLntho ilin/v neho pi tkiizy. Jakmile dítě zjinl i, ze pfft(] i ......... -■iiiiljil........Iii-ui 11< li - venk......bo/e kinminnl ..... m l Iv nkvřle filmové medvídky, /.iiťina uroviuival 1 Hvfll nv ''díl maminou il/mí, pfůtoíi všichni lidé nqjlQU I |e Mínili......In ■ I . .... I. pinblhlljl lll.ulu']), iini/e h |>yl /.pomlk.i uhlí „IretMiv......" (][i/,oiovnnt o nn.viiov..... Tudy », |<]| v o ttl i V« nv<\ kleti ji 1 no i inlě do ' i • < ■ I i ■ lupl n vázejí. Každý člověk 86 musí jednou odpoutat od rodičů, musí zahájit vlastní odpovědný život. První pokusy o oddělení a distancování začínají už v prvních letech života. Vítr, který přitom dítěti hvízdá okolo uší, se ztiší, jsou-li tu kromě otce a matky další důvěrně známé osoby. Není-li tomu tak, může dojít k poruchám dětské psychiky. Neboť „psychopatologické symptomy" mohou být výrazem nedostatku identifikačních objektů - a to především tehdy, je-li příčinou krize, ze které vznikají tyto symptomy, momentální, vývojově podmíněná nesnášenlivost mezi dítětem a jeho identifikačními objekty. Takové přechodné odcizení mezi dítětem a rodiči patří k procesu odpoutávání a individualizace, který podoben vlnám prováži celé období mládí a vlastně celý život. V tomto období potřebuje dítě přístup k jiným „sociálně důležitým vzorům", aby se mohlo vyvíjet bez podobných symptomů. Přinejmenším prarodiče mu mohou tento přístup poskytnout. Sounáležitost s vlastním hnízdem Všechny osoby, kterých jsem se ptala na jejich prarodiče, shodni udávaly, že pokud se vyskytly problémy v užší rodině, byli prarodiče často prostředníky při urovnání konfliktů. Byli akceptováni jaku rozhodčí a díky své intervencí často uvolnili napjaté ovzduší. Když se zdálo, že už je situace takřka beznadějná, zahájili rozumnou dis kusí a většinou zaujímali „nadstranícky" postoj. Ovšem v několika případech, kdy vztahy mezi prarodiči a jejich vlastními dětmi byly dosud nevyjasněny a narušeny, nedokázali tuto funkci zastat a svým vnukům posloužit jako nestranní. Stal se pravý opak: konflikt jest ň priostrili, protože vypukl boj o „správné" metody, „pravou" cesiu Rudolf H. to formuluje takto: „Rodiče předhazovali prarodičům že jsou ,sto let za opicemi*, že nemají tušení o nejnovějším vývoji, a vůbec, že jsou to tecToni, kdo rozhodují." Všichni však zdůrazňovali, že navzdory konfliktům mohli díky vy pravení prarodičů prožívat kontinuitu, citit se jako část celku, a tun i jako „dědici určité tradice". Toto dědictví se vztahuje jak im n dinu, tak na společnost, ve které žijí. Za mimořádně hlahndárné po važovali například společné rodinné svátky, které ve většině př(J padů organizovali prarodiče. 1......1 H., který se sám stal nedávno otcem, se každý roli MU 1 i včten, Tento den se před několika desetiletími prnrndiiV *■< .......li 1 VI.) rodina, dohromady 28 lidí, zamíří na břeh řeky. M.. " ii»|"'imla piknik. Na velké ubrusy se vyloží všechno, co matka, lul- i v 11 strýcové přinesli. Dědeček Bedřich poprvé spi mil...... IHi Mu právě při jednom pikniku. Seděla se svou rodinní ľnloli, který byl u Bedřicha tehdy na návštěvě, sdělil; „Tu 1 1 i........ziaiu si vezmu!" Energicky vykročil a mladé ženě vysvítá ískal její adresu, aby jí mohl psát. Vysvětli], ži...........I '" 1 1.....1,1 u niusí zpátky do Berlina. Poněkud překvapena A.I. lu 111......k......•• urlrosu dala. Pak nastala půlroční výměna nekoneční' 1......-m z obou stran, tímto způsobem se blíže seznámili, ....."'lul unen den. Bedřich ohlásil svou návštěvu a zeptal se Ailľ '' I*1""1 1 1 '! il .ľ'lm žeiidu. Nechala si tři týdny na roxiny.ili-...... Itiwl........ •'"ilila IVI.i rodina teď už několik desetiletí oslavuje ilfi 'I*' '*...........■1 -'"lak spontánně oslovil svou budoucí ženu, n ještě »li i til. 1.1 n m, že se svěřila přece jen ještě téměř neznán n-in u na n t.iIi-Iiiií rodinná historie byla časem mi I, n , ••• 1 ''■'iilnmi. František H. byl už jako dítě hrdý na to, •/.. ..... v»M který slavil jen on a jeho velká rodím, Idkal. '.............•' tilu vrlkv iIiijimu, /:iral se svou /........ slavil ■L 1 ď i li-n sľzniiinení". ,íe to pro n t:j /.lianu n a......, ľ""11......1....... '■ l^'-r-ľ pochází. Káli pokračuje v rodinně Iridii '. I* mu lalin iliii,| i a iľAtá i jako dospělému přinesla tolik nu lnul i li ni........ii Kii/ilý iiiii hvv. mouchy 1 ..... "■ i 1 " '......i* utrnnco rodinní tradice. Jojl babiCkt slon ' •' 1 ....... ' l ilui a vi h vnuků k dědečkovi. Tento 11 i la ľ ili" líčeni vyloženě „znliuikly", přišel ve viiliii 1 1 I ľ ■!'' ľiľikvni '..-:.|ii|iri,i ..iii.ji.nvni a laillii/I minii '.....'..... Miiiml iiľ v Nŕ'iiii'ľkii piaitloiikiil jukli ilčl 11.....I" "• i m, I. I ' i .. . i....... .ml ľ 'In , in |,ii ■MlHlInViiilii iiilvnl ii|ialnr miliuly /elini I nu živni .i iiiIm'ii ll " ■'■ '|"'l"'|..... I i na uvi' nulitu- lljllučkn liylu nplni