Ekologie jako vědní disciplína: Co je to
ekologie?
• uvést základní definice ekologie (bez přívlastku),
• vysvětlit oblast studia a výzkumu,
• popsat vývoj, členění, jednotlivé dílčí disciplíny a hraniční obory ekologie,
• definovat krajinu, krajinnou ekologii (geoekologii).
Ekologie (ecology): řecká slova oikos = dům, domov, [obydlí, logos = míti diskusi, čili nauka nebo věda. ^L\\A 1977: „Každé zvíře i každá rostlina má v přírodě domov." I ■zabývající se studiem organismů v jejich „obydlí".
Fa sv Vě
Co je to ekologie?
Ekologická auta VCD 2005; Toyota Prius stále vede Žebříčky VCD Auto-Umweltliste 2005/2006, sestavuje německý dopravní klub ... na základě ekologické zátěže, kterou produkují, hodnoceny bodovým přídělem 0 až 10 bodů (čím více bodů, tím ekologičtější automobil). 40 % emise CO2 (resp. spotřeba paliva), z 20 % hluk vozidla, zatížení lidí karcnogeními látkami (15 %), jinými škodlivými látkami (20 %) a zatížení okolní přírody (5 %).
Co je to ekologie?
Nahá Vránová: Jsem šťastná
Naposledy dejme slovo psychiatrovi Plzákovi: "V poslední době jsme se utrhli ze řetězu a chceme nahoty až příliš, ale pořád je to lepší než opačný extrém. Já se totiž bojím toho, že jednou někdo znovu přijde s myšlenkou, že jsou akty necudné a kazí dobré mravy. Že se
zase vyskytnou tendence té pochybné
mravnostní ekologie."
Co je to ekologie? £2AjA*M
Hledej "ekologický "v ^Ua lo g u fire m  a in s titu c i
Dalších 410 na le zených
in fo o firm ě
1'. Liga Ekologických Alternativ d=P- .
... udržitelnou energetiku a ekologické  zem ě d ě lství, šetrn ě jší k ... Obnovitelné zdroje • LIG A EKOLOG IC KÝCH ALTERNATIV • Vážení p ř átelé  ... i z oblastí ekologického stav ě ní a bydlení ... naleznete  aktualizovaný Slabiká ř ekologického  bydlení i ř adu ... www. le a.ecn.cz / - Hlavní m ě sto Praha
Ekologický p ř ístup k lé č ení autoim unitních
n e m
Ekologický p ř ístup  k lé č ení autoim unitních nemocí • 12.07.2005  • Autoimunita je z č ásti ... otázku se tě žko odpovídá. • P ř i ř ešení autoim unitních nemocí m ů žeme pomáhat ekologickým   p ř ístupem: • Dieta  - celkem  vzato se  dá hovo ř it o am in o ky s elin ác h  omega ...
www.celostnim edicina.cz/e k ologic ky -p ris tu p - k-le ce n i-a u to im
(ekologický prací prost ř edek) AMWAY • Ekologicky nezávadný bezfosfátový prací prášek vyhodnocený MF jako nejlepší na č eském   trhu. Obsahuje nechlorový p ří p ra ve k k b ě le ní...
03
Ferekvence pojmu „ekologicky"...
12.9. 2005
1. Ekologický(á) - 410 (267) nalezených odkazů
2. Matematicky - 85 (nalezených odkazu
3. Fyzikální - 110 nalezených odkazu
4. chemický - 899 nalezených odkazu
(průmysl)
5. Geografický - 24 nalezených odkazů
Ferekvence pojmu „ekologický"™
Neochota používat český ekvivalent termínu „environmental science" (nauka o životním prostředí) pro jeho délku, zejména pak v podobě adjektiva („životněprostřeďový").
Definice ekologie
Definice největší organizace sdružující odborníky zabývající se ekologií, americké Ecological Society of America:
Ekologie je vědní obor, který se zabývá vztahy mezi organismy (navzájem) a vztahy mezi organismy a jejich minulým, současným a budoucím prostředím
Definice ekologie
Tyto vztahy zahrnují: •fyziologické reakce jedinců •strukturu a dynamiku populací •interakce mezi druhy •uspořádání biologických společenstev •zpracováni a využiti energie a látek v ekosystémech.
Předmětem zájmu ekologie jsou tedy vždy ekologie je jedním z oborů biologie.
RGY FLOW
ADAFTATK
iMECALS
1
1-1. fi~M
5^
Definice
Ernst Haeckel (1869):
Věda o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich prostředím.
Pojem ekologie poprvé použil německý filosof a biolog Ernst
Haeckel (1834-1919).
Ekologii nazýval ekonomií přírody (1879).
Definice
Odum E.(1977):
studium struktury a funkce přírody.
Definice
Charles ELTON (1927) (1900-1991), Animal scientific natural history = vědecký přírodopis:
věda o historii přírody.
Ecology:
Definice
Krebs (1972):
Ekologie je vědecké studium interakcí, které ovlivňují výskyt a hojnost organismu.
Organismy: kde, kolik a proč  (implicitně: kde ne a proč ne)
Andrewartha (1961): Vědecké studium výskytu a hojnosti organismu.
* 1936
Office. Department of Zoology, University of BC, Vancouver, BC
Definice
Ústřední postavení:
organismy, prostředí vzájemné vztahy.
Současná ekologie zdůrazňuje evoluční hledisko.
Studuum adaptivních mechanismu a vývoje interakcí mezi organismy.
Hraniční vědní obory ekologie a vědy bezprostředně navazující
Aktuální pohled na postavení ekologie (Krebs 2001):
Fyziologie
Ekologie
Hraniční vědní obory ekologie a vědy bezprostředně navazující
Aktuální pohled:
Morfologie
Otázka: Jak?
Hraniční vědní obory ekologie a vědy bezprostředně navazující
Aktuální pohled:
Genetika
Hraniční vědní obory ekologie a vědy bezprostředně navazující
Aktuální pohled:
Evoluční biologie
Otázka: Proč?
K čemu je to dobré?
Biologickou evoluci můžeme (v duchu neodarwinismu) chápat jako jakoukoliv změnu frekvence alel v populaci v Čase, tj. změnu v genofondu, právě tyto změny
v v     • ✓      ✓        .   v •    ✓    i • O —» . Oi ví
umožňuji vývoj živých organismů na Zemi v průběhu
dlouhých geologických období.
Příčinou evoluce živých soustav je neustálá proměnlivost podmínek vbiosféře Země a nepřetržitá nutnost organismů přizpůsobovat se těmto změnám.
Jaká je (a není) evoluce?
opurtunismus (přizpůsobivost, využívání příležitosti, bezzásadovost) ANO
idealismus (prosazování vznešeného cíle) NE
Hledání optima (nejlepší, nejlépe vyhovující)
A) Aktuálního (teorie opuštěného ostrova) ANO
B) Univerzálního NE
Malá odbočka: Ultimativní a proximativní věda
Rozšířený názor: věda odpovídá na otázku "jak" proximativní
přístup, nikoliv ale na otázku „proč" - ultimativní přístup. Evoluční biologie je právě o otázkách "proč".
Proč mají květy nějaké rostliny určitou barvu? „Je v nich barvivo XY", (to zajímá třeba biochemika nebo genetika). Správná odpověď v rámci neodarwinismu: „Cílem zbarvení je přilákat opylovače či naopak odpudit potenciál. konzumenta". Evoluční biolog se neptá po konkrétních mechanismech, ale spíše po výhodách, jaké určitá vlastnost přináší svým nositelům
-"K čemu je to dobré".
Evoluční biologie je ultimativní vědou, ve které jde o "smysl". Testování hypotéz: Proximativní otázka - zkoumání obsahu nějakých prvků v okolní půdě nebo k pátrání po konkrétních genech. Ultimativní výzkum - "jak a proč by nebarevné květiny byly znevýhodněné oproti své barevné konkurenci"? Odpověď - vypnete příslušné geny (které identifikovala proximativní věda), nebo část květin přemalujete, eventuálně „vypícháte" oči včelám.
„Musíme přece dnes své živočišné soudruhy i sebe samy v dnešní době geologické považovali za
nejvyvinutější, ... ba mohli bychom říci, rafinovaně využívající určitých možností životních, naproti tomu většina fossilních ssavců zdá se více méně
groteskními stvůrami
w
BREHMŮV ŽIVOT ZVÍŘAT, SSAVCI, PRAHA 1928
ČLENĚNÍ EKOLOGIE
Základní - biologická disciplína (viz. výše uvedené definice)
Obecná - zabývá se obecnými zákonitostmi o ekologických (biologických) systémech a jejich prostředích bez ohledu na systematickou příslušnost Speciální - na základě poznatků ob. ekol. studuje vybranou problematiku jednotlivých skupin org. Aplikovaná - věnuje se rozvinutím ekologických poznatků do praktického života (člověka)
Environmentalistika - nauka o životním prostředí (člověka); Praktická ochrana přírody a krajiny; Ekologické podklady alternativního (organického) zemědělství.
Ekologické technologie (technologická
environmentalistika) - technická a technologická oblast výzkumů, ovlivněných ekologickými poznatky jen okrajově
Klíčové koncepty moderní ekologie
Na základě rozboru 500 britských ekologů (Brit. Ecol. Soc.)
Population and Evolutionary Ecology
-Life history, strategies
- Population dynamics (logistic curve) -Coevolution
-r andK selection -Optimal foraging -Ecotypes Community ecology
- Succession
- Competition -Niche
- Diversity
- Habitat, limiting factors -Predation
- Species area relation
- Disturbance
- Indicator organisms
Ecosystem ecology
-Energy fluxes
- Material fluxes, biogeochemical cycles
- Stability
- Trophic interactions, food chains
- Heterogenity, patchiness
- Production
Nature conservation and environmental protection
- Resource protection -Bioaccumulation
- Restoration
- Conservation management
Vědecká metoda aplikovaná v ekologii
Představy o reálném světě vycházející ze zkušeností
Postulátivyrok, jehož správnost je zřejmá i^o důvodně předpokládána)
V
Hypotéza
V
Predikce (předpověď)
Pokus
Výsledek pokusu (experimentální data)
Rozpor
s predikcí
Orestování
□ (matematicko-statistické testy)
n Shoda s predikcí Záv ěry^obecnění,-K
teorie
Vysvětlení, předvídání, praktická aplikace J
Vědecká metoda aplikovaná v ekologii
Částice hmoty
Atomy Molekuly
Zmenšující se míra vědeckého poznání
Subbuněčné organely Buňka
Tkáň 11
Orgán \7
Soustava orgánů V
Jedinec (1 druh) Prostorové vymezení:
Populace (1 druh) (Demotop) Společenstvojmnoho druhů)      Biotop (habitat)
KRAJINA
Biom Biosféra
Ekosystém
Bioregion (Země)
„NESCHOPNOST VZÁJEMNÉHO POCHOPENÍ ^ EXAKTNÍCH VĚD A HUMANITNÍCH OBORŮ MŮŽE MÍT FATÁLNÍ NÁSLEDKY."
(E. O. WILSON - SOCIOBIOLOG A POPULARIZÁTOR)
Krajinná ekologie: TRANSDISCIPLINARITA
•Vyplnění rozšiřující se mezery mezi jednotlivými obory, především pak sociálnímij humanitními a přírodními vědami.
•.....problémy reálné krajiny nekončí na
hranicích jednotlivých disciplín, proto je nutná spolupráce napříč hranicemi vědních oboru ... (Tress et al., 2001), •V případě krajiny se nejedná pouze o spolupráci geografie a ekologie, ale i s humanitními a technickými obory (sociologie, krajinná architektura). •„Krajinný výzkum musí věnovat zvláštní pozornost metabolismu mezi lidmi a Zemí, ... mezi přírodou a společností." (Neef,
1983) Prof. Ďr. Ernst Neef
1908 - 1986
r, w m.IM A .-«W Ä
o v
...a/e můžeme k němu také přistoupit jako k výzvě: máme šanci vytvořit novou krajinu. Krajinu budoucnosti, ve které budou spojena estetická, ekologickáa ekonomická hlediska v jeden harmonický kulturní celek."
Josef Fanta 2001
jma - = často"označovánajako■ geosystém, v němž i    (probíhají složité " interakce přírodních a
socioekonomických (vč. technických) procesů, které mají vliv na životní prostředí člověka. \ Nejde jen o""sledování a \ vyhodnocování těchto- "procesů,-1' ale o hledání možností revitalizace krajiny tam, kde došlo k jejímu narušení . nebo poškození, - to vyžaduje pochopení její struktury, vlastností, vývoje a dynamiky, tzn. znalost fyzické geografie, geologie a obecných disciplin socioekonomických, dále základní znalosti z biologie, protože tyto vědní obory jsou pro analýzu krajiny a následné syntetické závěry zcela nezbytné.
OBJEKT STUDIA
- Krajina je v současné době vnímána jako holistická entita reálného světa,
jako totální systém geografické sféry. •obraz představující pohled na vnitrozemskou scenérii, jako je prérie, lesnatá krajina, hory,...
• část pevniny nebo výseč přírodní scenérie, obsažené v zorném poli pozorovatele
• geomorfologické utváření určité oblasti
• von Humboldt: „celkový charakter území"
• Forman a Godron: „...ekologicky heterogenní část zemského povrchu, složená ze specifické sestavy ekosystémů, které jsou ve vzájemné interakci."
OBJEKT STUDIA
Co charakterizuje krajinu?
• soubor (seskupení) typů ekosystémů
• interakce mezi ekosystémy souboru
•většina bodů v krajině má podobnou geomorfologii (podloží, povrchové tvary) a podnebí (?)
• podobná soustava distribučních režimů (přírodní - požáry, hurikány, antropické - zemědělské postupy, těžba dřeva, stavby -příměstské oblasti,...)
OBJEKT STUDIA
Vreálné krajině dva základní druhy kvality:
prvky (elementy) systému (jednotlivé geosféry, regiony, apod.) definované jejich stavovými veličinami (např.: výška hladiny podzemní vody, obsah uhličitanů vpůdě, nadmořská výška, atd.) a
Stavové veličiny - vlastnosti jednotlivých prvků Hodnoty stavových veličin - aktuální stav prvků, subsystémů nebo celého systému (J. Krcho, 1991). vazby systému, realizovány krajinnými procesy (toky hmoty, energie a informací). Procesy se projevují změnami stavových veličin prvků krajiny v čase, jednak mezi prvky systému, ale také v rámci jednotlivých prvků (J. Minár, 1998).
Geografická sféra
Geografickou sféru můžeme považovat za jakýsi supersystém, který je definován jako: sGs (P,T) = {Gs (P,T), Ss (P,T) },
kde vstupují do interakce dva relativně autonomní subsystémy - krajinoekologická sféra Gs (geosystémy, geoekosystémy) a socioekonomická sféra Ss (socioekonomické systémy, systém společnosti). Prostorový aspekt systémů je vyjádřen jako P, časový aspekt jako T.
Interakce obou rozdílných subsystémů vytvářejí v krajině konfliktní situace, k jejichž řešení by měl komplexní přístup přispět.
„Krajina je otevřený, integrovaný a hiktarrhicky uspořádaný systém, specificky strukturovaný a dimenzovaný o prostoru a kase. Ty krajiny je definován výskytem a konfigurací ekosystémů, které tvoří základní strukturní a funkční jednotky krajiny" (Fanta in Primack et al. 2001)
Krajnna je ekologicky heterogenní část zemského povrchu, složená ze specifické sestavy ekosystémů, které jsou ve vzájemné interakci."" (Forman et Godron 2003)
Krajnna je širší část zemského povrchu (území), zahrnující jeden či více ekosystémů ve vzájemné interakci.""
(Ricklefs et Miller, 2000)
Ekosystém
Geosystén (ani jeden přístup zd které přec považován studie, apo
Es = {an
kde
Ekosystém:
„Funkční soustava živých a neiÉivých složek životnílio pvost řecií, jež jsou navehjem spojeny výměnou látek, tokem energie a oředcváním informací a kte ré se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v ur čitém prostoru a čase."
§ 3 zákona č. 17/1992 Sb, O složkám el ži'votnnm pwstředí Ekosystém je
úrovni ový
prvkům,
ej častěji cké
statním
kde
objekt i prvky systému jsou stejné (an), ale předmětem studia jsou pouze vztahy biosložky k ostatním složkám. Vzájemné vztahy mezi abiosložkami nejsou předmětem výzkumu.
" "c ■ ^
^^^^^  ^ //V / \ ^ c
13*^    "1 "
*----- ^      J*1^-/i     r'\^y^ ffi^ 1 ^^r-^"^1
----->í1\^tr:^^^^c/| f
L h
Kolik iy 1$ íTnío ftflflr ^kíHKO ^fl jíuíůVí>^ ANTROPOCENTRICKY PŘÍSTUP
Změna krajinné struktury
PŮVODNÍ
KRAJINNÁ
STRUKTURA
SOUČASNA KRAJINNÁ STRUKTURA
TERCIÁRNÍ KRAJINNÁ
STRUKTURA
KRAJINA
PRVKY KRAJINY
geologický podklad
reliéf
substrátově-půdní komplex
vodstvo
ovzduší
rostlinstvo
živočišstvo
I
prvky vod
I
prvky substrátu
I
prvky využití půdy
technické prvky a objekty
ochrana přírody, biocentra a.j.
kulturně-historické prvky
ochrana přírodních zdrojů
I
zneč ištění ovzduší, toků a půd
hluková zátěž
I
poškození vegetace apod.
STRUKTURA KRAJINY:
na základě geneze, fyzického charakteru a vztahu k využívání krajiny člověkem rozlišujeme tři substruktury
PRIMÁRNÍ STRUKTURA
Jde se o soubor těch prvků krajiny a jejich vztahy, které tvoří původní a trvalý základ pro ostatní struktury. Studovány jsou abiotické prvky geosystému - geologická stavba a substrát, půda, reliéf, vodstvo a ovzduší. Náleží sem i původní vegetace, ale ta se u nás prakticky nevyskytuje. Primární struktura krajiny je charakterizována prostřednictvím dílčích funkčních komplexů:
geologická stavba - substrát - podpovrchová voda - půda,
reliéf - tvary - dynamika povrchu,
reliéf - členitost - poloha,
reliéf - povrchové vodstvo,
reliéf - klima,
potenciální biota.
SEKUNDÁRNÍ STRUKTURA
Tvoří ji prvky využití země (land use) a materiální výtvory člověka (především technické objekty), souhrnně se jedná o tzv. land cover (krajinný kryt). Prvky druhotné struktury krajiny je možné charakterizovat z hlediska:
způsobu využití země -tzv. fyziognomicko - funkční
hledisko,
jejich biotického obsahu (reálná vegetace a živočišstvo) -tzv. fyziognomicko - ekologické hledisko, jejich prostorové struktury - tzv. strukturně -prostorové hledisko.
Výzkum orientuje na antropicko - biotické komplexy,
které se analyzují po stránce: reálné vegetace,biotopů živočišstva,využití země,technicko - urbanistické struktury.
TERCIÁRNÍ STRUKTURA
•tvoří ji prvky a prostorové subsystémy socioekonomické sféry.
•Soubor nehmotných prvků a jevů charakteru zájmů, projevů a důsledků činností společnosti a jednotlivých odvětví v krajině.
Komplexní disciplíny a krajina
Multidisciplinární aspekt studia krajiny se
uplatňuje v těchto geograficky
orientovaných disciplínách:
nauka o krajině (t),
komplexní fyzická geografie,
geoekologie
krajinná ekologie.
Krajinná ekologie a geoekologie
■m     * i  fe iL^^^í < ^^^^
Krajinná ekologie a geoekologie
Troll začal na konci 60. let používat nový termín "geoecology" (geoekologie). Používal ho jako synonymum krajinné ekologie v anglicky psaných textech. Troll pojímal krajinnou ekologii a geoekologii biocentricky.
C. Troll chápal krajinnou ekologii a geoekologii jako dvě totožné disciplíny, což je v současnosti překonaný názor.
Geoekologie vystupuje jako geografická disciplína a jako interdisciplinární výzkumný směr. Jde také o synonymum komplexní fyzické geografie, která se zabývá fyzickogeografickými komplexy (geosystémy, geoekosystémy, apod.) jež mají i biotický obsah.
Krajinná ekologie - definice
Krajinná ekologie = studium komplexní struktury vztahu mezi společenstvy organismu (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny (C. Troll, 1939).
-► „sňatek mezi biologií a geografií"
Troll chápal krajinu jako na procesech založený „Wirkungsgefuge" (= systém vzájemně se ovlivňujících faktoru).
_► kombinace horizontálního a vertikálního pojetí
krajiny
Krajinná ekologie je mladým oborem moderní ekologie, který se zabývá vzájemnými vztahy mezi člověkem a jím vytvořenou krajinou (Z. Naveh, A. S. Liebermann, 1994).
Krajinná ekologie se zaměřuje na strukturu, prostorový charakter krajinných složek a ekologických objektů (jako jsou živočichové, biomasa, minerální živiny), funkce, tok|objektůimezi^^
, (R. T. T.
Forman, M. Godron, 1993).
Krajinná ekologie - definice
•Krajinná ekologie - samostatná věda na rozhraní vědních oborů, zejména biologie a geografie (u nás \ey^^noura^a do systému biologických věd). KfiJMk^B^ďBwrs1
•má samostatný objekt/\udia (krajina] ^jV^pjk /^^^
•samostatný předmět 3   \ (živá slož^ 1a35^tíÍ^á^«:
k abiotickým faktorůi_
•své teorie (hierarchie ^ace)
„Dílčí čast ekologie zkoumající ekologické procesy projevující se (fungující) v sirsím prostorovém
měřítku."
Robert E. Ricklefs \   Cary L Miller
Geoekologie
Geoekologie se zaměřuje na:
- strukturu, funkční vlastnosti a teritoriální diferenciaci komplexních přírodních systémů, přičemž biota je považována za jejich funkční součást, nestojí však v samém centru výzkumného zájmu (tzn. pozornost se neorientuje na vnitřní strukturu a vztahy biosystémů, ale pouze na rámcové funkční vztahy bioty a abiotických prvků přírodní krajiny) (J. Minár, 1998).
Teorie systémů
1. Vlastnosti nebo chování prvků ovlivňují chování souboru jako celku.
(např. kterýkoliv orgán lidského těla ovlivňuje chování člověka)._
2. Chování každého prvku ovlivňujícího celek závisí nejméně na jednom dalším prvku v souboru.
(např. působení srdce na tkáně celého těla bezprostředně závisí na chování plic, které okysiičují krev).
3. Dílčí skupiny prvků systému (jeho subsystémy) vykazují vlastnosti popsané v bodech 1 a 2, tj. každá skupina prvků ovlivňuje chování celku, avšak nikoliv samostatně.
(např. skupiny orgánů v iidském těle - nervové, dýchací nebo pohybové - se vzájemně ovlivňují a každá z nich oviivňuje chování celého těla).
4.Systém je více než pouhý součet prvků a dělením
ztrácí své typické vlastnosti.
Koncepce v ekologii krajiny
„Crossing frontiers - Landscape ecology down under: Building bridges between cultures, disciplines and approaches".
MULTIDISCIPLINARITA
1
INTERDISCIPLINARITA
IRANSDISCIPLINARIiA
_
MULTIDISCIPLINARITA
•K výzkumu jednoho předmětu je požadována spolupráce více vědních oborů, kdy však postačuje přehled o výsledcích ostatních kooperujících disciplín.
INTERDISCIPLINARITA
Ve smyslu překrývání Či splývání dvou a více oborů v nový hraniční obor. geomorfologie + dendrologie = dendrogeomorfologie
TRANSDISCIPLINARITA
Vyplnění rozšiřující se mezery mezi jednotlivými obory, především pak sociálními, humanitními a přírodními vědami.
.....problémy reálné krajiny nekončí na hranicích
jednotlivých disciplín, proto je nutná spolupráce napříč
hranicemi vědních oborů ... (Tress et al., 2001),
V případě krajiny se nejedná pouze o spolupráci geografie
a ekologie, ale i s humanitními a technickými obory
(sociologie, krajinná architektura).
„Krajinný výzkum musí věnovat zvláštní pozornost
metabolismu mezi lidmi a Zemí, ... mezi přírodou a
společností." (Neef, 1983)
TRANSDISCIPLINARITA
„NESCHOPNOST VZÁJEMNÉHO POCHOPENÍ e EXAKTNÍCH VĚD A HUMANITNÍCH OBORŮ MŮŽE MÍT FATÁLNÍ NÁSLEDKY."
(E. O. WILSON - SOCIOBIOLOG A POPULARIZÁTOR)
ZÁKLADNÍ
•Huggett, R. J. 2001: Geoecology. An evolutionary approach. Routledge, London-New York, 320 p. •Demek, J. 1999: Úvod do krajinné ekologie. Skripta PřF UP. Univerzita Palackého v Olomouci, 104 s. •Forman, R. T. T., Godron, M. 1993: Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s.
•Forman R.T.T., 1995: Land Mosaics. The ecology of landscapes and regions. - Cambridge Univ. Press.
•Hradecký, J., Buzek, L. (2001): Nauka o krajině. Učební texty Ostravské univerzity, Ostrava, 215 s. Soubor ke ztažení ve formátu *.zip
•Lipský, Z. (1998): Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Skripta PřF UK. Karolinum, Praha, 129 s. •Míchal, I. (1994): Ekologická stabilita. Veronica, MŽP ČR, Brno, 276 s.
DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA
•Beneš J. et Bruna V. (eds.), 1994: Archeologie a krajinná ekologie. - Nadace Sever, Most.
•Bissonette J.A. et Storch I., 2003: Landscape Ekology and Resource Management. Linking Theory with Practice. - Island Press, Washington etc.
•Braniš, M. a kol, 1999.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. - Karolinum, Praha.
•Burel F. et Baudry J., 2003: Landscape Ekology. Concepts, Methods and Applications. - Science Publ., Enfield et Plymouth. •Culek M. (ed.) a kol., 1996: Biogeografické členění České republiky. - Enigma, Praha.
•Demek J., 1987: Obecná geomorfologie. - Academia, Praha. Duvigneaud P., 1988: Ekologická syntéza. - Academia, Praha. •Farina A., 2000: Landscape Ecology in Action. - Kluwer. •Farina A., 2000: Principles and Methods in Landscape Ecology. -Kluwer.
DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA
•Ganguly, P., 1997: Trvale udržitelný rozvoj, - Vysoká škola
báňská - Technická univerzita Ostrava, Ostrava.
•Gojda M., 2000: Archeologie krajiny. Academia, Praha.
•Hendrych R., 1984: Fytogeografie. - SPN, Praha.
•Kol., 1994: Metodika mapování krajiny. - Brno.
•Kovář P., 1993: Ekologie krajiny (učební texty) - PřF UK,
Praha.
•Kovář P., 2002: Geobotanika. Úvod do ekologické botaniky. -Karolinum, Praha.
•Lapka, M., Gottlieb, M., 2000: Rolník a krajina (Kapitoly ze života soukromých rolníků). - Sociologické nakladatelství (SLON), Praha.
•Ložek,V. 1973: Příroda ve čtvrtohorách. Academia Praha,372s. •Mojski, J. E. 1993: Europa w Pleistocenie. Wydawnictvo PAE, Warszawa, 330 s.
•Naveh Z., Liebermann A.I., 1984, Landscape Ecology. Theory and application, New York.
DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA
•Ortová, J., 1996: Kulturní a sociální ekologie I, II. Karolinum, Praha.
•Ortová, J, 1999: Kapitoly z kulturní ekologie. - Karolinum, Pr. •Primack R. et al., 20O1: Biologické principy ochrany přírody. -Portál, Praha.
•Roberts, N. 1998: The Holocene. An Environmental History. Blackwell Publishers, Oxford - Malden, 316 p. •Rohdenburg, H. (1989): Landscape Ecology, Geomorphology. Catena, Cremlingen - Destedt, 177 s. •Rynda, I., 1997: Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu rostředí. - Sysifos 4/97, Pardubice. •Sádlo J. et Storch D., 2000: Biologie krajiny. Biotopy ČR. -Vesmír, Praha.
•Saunders D. A. et al. (eds.), 1987: Nature Conservation: The Role of Remnants of Native Vegetation.Surrey Beatty et Sons. •Saunders D.A. et Hobbs R.J. (eds.), 1991: Nature Conservation 2: The Role of Corridors. -Surrey Beatty et Sons.
DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA
•Další vhodná ke čtení:
•Bárta, J. 2001: Tváří v tvář.- In: Tvář naší země - krajina domova, sborník konference, s. 207-
• 209, Pražský hrad - Průhonice
•Bárta, J., Dejmal, I., Helfert, Z., Horníčková, D., Jůn, L., kotlík, J.T., Lutere, I. 1999: Letem
• českým světem 1898/1998, Proměna českých zemí v odstupu století. Studio JB, Lomnice
•nad Popelkou
ČASOPISY - DATABÁZE
ČASOPISY - DATABÁZE
ČASOPISY - DATABÁZE
ČASOPISY - DATABÁZE
ČASOPISY - DATABÁZE
ENVIRONMENTAL HAZARDS
lín ji ■ r J ľ-Ji.
Fakulta lesnická a environmentálni Česká zemědělská univerzita v Praze
http://www.fle.czu.cz/predmety/krajinna%2Gekologie/index.html
íikluweroiiline
http://www.kluweronline.com
http://www.springerlink.com/
AĽOur us
► VIEW DEMO CONTACT US M L LP