Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií principy kvantitativního výzkumu a feministické impulsy v kvantitativní metodologii – Dotazníky a studie zaměřené na genderovou problematiku (REŠERŠE I) GEN504 – Metodologie výzkumu genderové problematiky Zpracovala: Ševelová Alžběta (371771) Datum odevzdání: 20. 4. 2012 Průzkumy (surveys[x1] ) jsou zřejmě jednou z nejběžnějších metod sociologických výzkumů. Pro mnoho lidí [x2] dokonce představují nejvědečtější způsob, kterým lze zjistit, jaké je mínění populace[x3] . Díky údajům získaným pomocí této výzkumné metody je možné popsat společnost a navíc se díky značné publicitě průzkumů stávají jejich závěry běžnou znalostí lidí [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Ačkoliv si společnost mnohdy průzkumy spojuje s dotazníkovými šetřeními, reálně mohou jako techniky pro sběr informací od více či méně široké veřejnosti posloužit i jiné formy, mezi nimiž například právě již zmiňovaný dotazník, ale také strukturované rozhovory[x4] , zkoumání dokumentů a mnohé další [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Je ale třeba mít na paměti, že průzkumná šetření přináší jen velmi specifické informace a to především podle toho, na jaký výzkumný problém se šetření ve společnosti zaměřovalo [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Aby však výzkum přinesl výsledky s určitou vypovídající hodnotou, které budou vskutku podávat pokud možno co nejméně zkreslené informace o populaci, musí výzkumník nejprve vytvořit kvalitní výzkumný vzorek. „Výběr vzorku je problém společný všem průzkumům bez ohledu na to, jaká výzkumná metoda je používána.“ [O´Connell Davidson, Layder 1994: 88] Přesto[x5] je na vzorky používané při průzkumech pohlíženo jako na velice pečlivě vybrané. Reprezentativní vzorek musí být tak velký, aby byl zkoumatelný[x6] , ale aby se ta skupina stále co nejvíce podobala společnosti, o které mají výsledky konkrétního výzkumu vypovídat [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Pokud chce tedy výzkumník na základě svých výsledků generalizovat a utvořit tak obraz společnosti, zkoumaná skupina musí tvořit jakýsi mikrokosmos představující širokou veřejnost [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Z tabulky podle Dismana [2002: 141] lze vyčíst, že při porovnání rozhovoru a dotazníku lze dojít k závěru, že více předností má dotazník. „Nicméně jedna jediná vlastnost dotazníku naprosto znehodnocuje jeho dobré stránky: nesmírně nízká návratnost. To platí zejména o velice ekonomických, poštou distribuovaných dotaznících. I když použijeme všechny důmyslné triky zkonstruované ke zvýšení návratnosti … návratnost 50% je považována v mnoha průmyslových zemích za slušný úspěch.“ [Disman 2002: 141] Přitom četnost odpovědí je životně důležitá pro spolehlivost výsledků šetření, protože nedostatek odpovědí může vést ke zkreslení výsledků [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Na míru návratnosti mají vliv mnohé faktory. Zde platí mimo jiné pravidlo, že čím je dotazník kratší, tím vyšší je návratnost dotazníků [Disman 2002]. Nízká návratnost u doručovaných [x7] dotazníků již byla zmíněna. Naproti tomu podstatně vyšší návratnost lze vypozorovat u dotazníků, které výzkumníci, či jejich asistenti, předkládají osobně například někde na ulici či v obchodních centrech, nebo pokud s šetřením dotazovaného seznámí telefonicky a buď s ním přímo dotazník vyplní po telefonu, nebo si smluví schůzku a dotazník vyplní při osobním kontaktu. Obdobnou techniku zvolil pro svůj výzkum například Schofield.[x8] Každé osobě, kterou vybral pro účast na svém výzkumu nejprve zaslal dopis, ve kterém stručně charakterizoval, o jaký výzkum se bude jednat. Následně dotyčným zatelefonoval, aby se zeptal, zda jsou ochotní se nastíněného výzkumu zúčastnit, případně je začal přesvědčovat k účasti. Protože pokud už jednou byl dotyčný vybrán jako součást vzorku, nebylo za něj náhrady. Jestliže by tedy účast odmítl, hledělo by se na něj jako na účastníka, který odpověď odmítl a právě velká četnost zamítavých odpovědí by mohla zapříčinit zkreslení výsledků, jak již bylo zmíněno [O´Connell Davidson, Layder 1994]. Naproti tomu Kensey ve svém výzkumu neměl přehled o tom, kolik lidí odmítlo účast na jeho šetření. Zvolil totiž techniku práce s dobrovolníky, které následně přesvědčoval, aby se pokusily[x9] přivést další lidi, kteří by byli ochotní se zúčastnit. Tak se doslova nabalovali další účastníci. Nevěděl tedy, kolik lidí jeho původní dobrovolníci oslovili a kolik procent z nich se výzkumu skutečně zúčastnilo. Nevěděl ani, co za lidi to bylo, tudíž si mohl jen těžko vysvětlovat, co mohlo být příčinou jejich neúčasti [x10] [O´Connell Davidson, Layder 1994]. S dotazníkovými šetřeními se samozřejmě lze setkat i při výzkumech zaměřených na genderovou problematiku. Právě dotazníky byly použity i v projektu Firma roku: rovné příležitosti 2009 [Gender Studies 2009]. „Firmy se přihlašují prostřednictvím vyplnění obsáhlého dotazníku, který se pak hodnotí podle předem daného bodového systému. Dotazník je zaměřen na několik oblastí, jako je slaďování pracovního a osobního života, postavení žen a mužů ve firmě, vývoj a měření úspěšnosti programů, společenská odpovědnost, marketing.“ [Gender Studies 2009] V roce 2001 bylo v rámci tehdy připravované reformy školství realizováno šetření s názvem Gender v OSZ, které se zaměřilo mimo jiné i na rozdíly ve znalostech humanitních oborů mezi dívkami a chlapci. „…pedagogická realita je v mnoha ohledech genderově zatížena. Vliv genderových rolí působí na straně žáků, na straně učitelů, na straně autorů didaktických materiálů atd. Je proto zcela relevantní využívat při analýzách dat z pedagogických výzkumů, včetně analýz testových výsledků, koncept genderu.“ [Moravcová-Smetáčková 2002] A našli bychom mnohé další výzkumy zaměřené na genderovou problematiku, či přímo iniciované feministickým hnutím. Gender je totiž něco, na čem naše společnost stojí. Dnes a denně vidíme ženy a muže hrát své genderové role. Je to součást našich životů. Genderové rozdělení podle mého vypovídá o smýšlení celé společnosti a o to přece sociologům, potažmo sociologům zaměřeným na gender studies jde – zkoumat společnost. Jen je třeba najít reprezentativní vzorek tvořený lidmi ochotnými podílet se na výzkumu, protože právě názor takových lidí mnohdy utváří představu dalších lidí o světě. Použitá literatura: * Disman, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. * Gender Studies. 2009. „Firma roku: rovné příležitosti 2009.“ [online]. Praha: Gender Studies [cit. 19. 4. 2012]. Dostupné z: . * Moravcová-Smetáčková, Irena. 2002. „Gender v OSZ: Rozdílné znalosti a dovednosti dívek a chlapců v maturitním předmětu občanský a společenskovědní základ.“ Učitelské noviny [online]. (37) [cit. 19. 4. 2012]. Dostupné z: . * O'Connell Davidson, Julia, Layder, Derek. 1994. Methods Sex and Madness. London: Routledge. ________________________________ [x1]V češtině se používá spíše termín „výběrové šetření“. [x2]Hm a pro mnoho lidí ne. Co je to za argument – co tato věta říká? [x3]Zjišťovat „mínění populace“ je sociologický výzkum? [x4]Tady pletete páté přes deváté. Strukturovaný rozhovor je veden na základě dotazníku, ne? Problém je v nejasném používání pojmu „průzkumy“. Survey v angličtině znamená v širším významu výzkum, v užším významu „výběrové šetření“ – specifickou metodu standardizovaného dotazování na reprezentativním vzorku. Do toho nelze počítat zkoumání dokumentů. [x5]Přes co? Vy jste zmínil nějaký argument proč by tomu tak nemělo být? [x6]A malé vzorky zkoumatelné nejsou? [x7]Zatím ale vůbec nebyla řeč o způsobech distribuce dotazníku. Problém je v tom, že velmi nejasně rozlišujete mezi dotazníkem a rozhovorem. Většina dotazníků je vyplňována tváří v tvář rozhovorem tazatele s respondentem – to berete jako dotazník, nebo rozhovor? Standardizované telefonické dotazování berete jako dotazník, nebo rozhovor? [x8]Zdroj? – tady by se hodil bibliografický odkaz. [x9]Dobrovolník je mužského rodu [x10]Čí neúčasti? Vždyť mluvíte o nabalování účastníků.