Environmentální etika uvedení do problému Před samotnou environmentální etikou nJak absolvovat kurz a získat potřebné kredity? nznát obsah přednášek npřečíst a nastudovat skripta npřečíst povinnou literaturu n nUkončení kurzu? npísemný test – výběr z vícera možností njeden position paper z vybrané přednášky a literatury n nKontakt: binka@fss.muni.cz Environmentální etika nPan či paní X nNejdříve si ujasněme, v jakém světě pan či paní X žije: nurčitě žije v určitém světě faktů (Proč pracovat raději s pojmem fakt než pojmem věc, či hmotný předmět?) njak se orientuje v tomto světě faktů? – smysly (spíše jejich souhry), koncepty, schopnost deduktivního uvažování nproblém světa faktů – ne ke všem faktům máme bezprostřední přístup (fakt radioaktivity, fakt kontaktu s virem mononukleózy), strukturovaná fakta (fakta vyšších řádů) mají v principu neověřitelnou platnost – nikdy nevíme, zda jsou opravdu faktem či nikoliv. Ukázka faktů různých řádů. nTzn. vyznat se ve světě faktů je více než obtížné. n Environmentální etika nProblémy pana X (či paní X) pokračují nExistuje ještě jiný svět než svět faktů? nV této třídě není tvor, kterému říkáme klokan žlutonohý (za klokana nepovažujeme člověka s přezdívkou klokan ani žádnou jinou neživou či živou věc se stejnou přezdívkou). nBinka vyskočil do výšky. nBinka si čte knihu. nBinka právě uhodil pana (či paní) X. nX to uhození bolí. nJe správné, že Binka uhodil pana (či paní) X? Environmentální etika nJe správné, že Binka uhodil pana (či paní) X? nCo je to za větu, jak na ní můžeme odpovědět a jakého světa se týká? nNení to věta o faktech – vůbec ji nelze ověřit způsobem, jakým ověřujeme tvrzení o faktech – ani o faktech vyšších řádů. Ať se na ten čin díváme jak chceme dlouho, neříká nám faktografický údaj (k úderu došlo) nic o tom, zda to je či není správné! nJe to věta týkající se světa hodnot. n Environmentální etika nJe to věta týkající se světa hodnot. nPonechme zatím stranou otázku, zda je smysluplné mluvit o světě hodnot. Vrátíme se k ní. Zatím můžeme konstatovat, že se chováme tak, jako bychom v něm v každém případě žili. Používáme slova: Tohle nemáš dělat. Proč si zlý(á)? n nZačněme tedy otázkou, jak se pan či paní X ve světě hodnot orientuje. nStaňme se teď na chvíli panem (či paní) X. Zavřeme oči a představujme si tuto třídu jako svět hodnot. Napravo od Vás (teď jste pan X) si představte věci, které považujete za velkou hodnotu, nalevo věci, které považujete za bez hodnoty či se zápornou hodnotou. Co jsou ty hlasy, které nám říkají, že něco má hodnotu a něco ne? Co je našimi smysly ve světě hodnot (co lze přirovnat k očím na hodnoty). Mluví ve světě hodnot pouze jeden hlas, nebo jich slyšíme víc? Prostě čeká nás orientace ve světě, který je z hlediska smyslů téměř neviditelný. n Environmentální etika nBohuslav B. má kolem krku pestrobarevnou šálu. nMilan Š. právě škrtí Bohuslava B. pestrobarevnou šálou. nMilan Š. cítí výčitky svědomí, že škrtí Bohuslava B. pestrobarevnou šálou. nKáťa po důkladném zvažování říká: „Není správné škrtit Bohuslava B., a to žádným typem šály či kravaty“. nJe špatné, že Milan Š. ubližuje Bohuslavu B. n nČím tedy pan (paní) X může vidět ve světě hodnot? n nEtický typus I. – etika „biologické“ přirozenosti nchovejme se tak, jak nám velí naše biologická podstata (instinkt a pud určí to, co je správné) npřed milionem let to téměř na sto procent byla na devadesát devět procent pravda ndnes proti instinktu jako oknu do hodnotového světa odporují následující skutečnosti: nnejsme pouze instinktivní bytost, mnohdy naše instinkty v otázce hodnot mlčí nbudeme-li se chovat v oblasti hodnot podle instinktů nebudeme kompatibilní se společností a lidmi, kteří kolem nás žijí (jak dlouho půjde násilím brát potraviny lidem kolem nás, znásilňovat lidi kolem nás, když nás přepadne sexuální touha...?) nA navíc se vždy můžeme zeptat – je to, k čemu nás vede naše biologická přirozenost, také správné? A netriviálnost této otázky ukazuje na fakt, že „biologická“ přirozenost se nerovná etickému chování. n nČím tedy pan (paní) X může vidět ve světě hodnot? n nEtický typus II. – dogmatická etika nChovej se tak, jak ti poroučí určitý hlas z vnějšího světa, který má „vyšší“ posvěcení. nJe to etika, která předpokládá, že někde v realitě je stanoveno, napsáno, co je správné, a mi tento souhrn dobrého chování máme následovat. nZákladní předpoklad dogmatické etiky: nA) existuje správné chování B) je nutné takovéto chování předepsat lidem a donutit je k němu nVýchodiska tohoto předpokladu: ? nČím tedy pan (paní) X může vidět ve světě hodnot? n nEtický typus III. racionalistická etika n nRozum je odpověď – rozum je nástroj na poznávání toho, co je hodnotné a toho, co nikoliv! nZákladní předpoklad (historický i faktický): Cílem etiky je ukázat lidem, že žádnou předepsanou (dogmatickou) etiku nepotřebují, stejně jako už nepotřebují instinkty, stačí používat vlastní rozum. nVýchodiska – vše co narušuje rozumnost (dogma, víra, emoce, vášně), nemá v našem rozhodování o hodnotách co dělat – zbavme se nánosů emocí, vášní, víry, dogmatu, zapojme rozum a budeme se chovat správně. nProblémy racionalistické etiky: kapacita, nejednotnost racionalit, problém s emocemi – de Sade. nEtický typus IV. Emotivismus n nD. Hume: Rozum je a měl by být otrokem vášní. – podivná myšlenka. Je to návrat k instinktům? nPan či paní X – podívejme se na jejich život blíže. Právě se rozhoduje, co bude dělat – a co mu říká co je správné? Jaká je role rozumu a jaká je role emocí? V principu má emotivismus pravdu, ale je zde mnoho problémů. nEmoce jako mnohohlas, který mnohdy mate. n nEtický typus V.A. – POZOR, X. není sám (a)– formalistická etika n nPro správné chování je nutné předpokládat existenci více lidí a z tohoto předpokladu vyplývá: nExistují bezobsažná etická pravidla, které mají lidé dodržovat. nTakováto pravidla dosud nebyla objevena – a tudíž nejsou všem lidem „přirozeně“ a automaticky přístupná nOvšem morální vlastnosti lidí umožňují, aby taková, jednou objevená pravidla byla přijata. nHypotetický a kategorický imperativ a I. Kant. nEtický typus V.B. – POZOR, Petr není sám – utilitaristická etika n nVšichni lidé jsou si – z hlediska utrpení a slasti rovni. nNa čem záleží je míra utrpení a slasti násobená počtem lidí, kterých se týká. nTEDY: pokud Váš čin přinese hodně slasti mnohým a málo nebo žádné utrpení je správný. nProblémy utilitaristické etiky: ? n n nDynamická etika nNeexistuje jediná síla, která určuje naše chování. Lidské chování je součtem vektorů jednotlivých sil. nViz S. Freud a jeho Id, Ego a Superego. nVýchodiska: nNikdo není prvoplánovitě morální (světci neexistují) – každý má vrstvu, která zůstává ve světě zvířat. nMorální můžeme být, ale pouze oklikou. nDeontologická etika n nEtika povinnosti – cílem etiky je ujasnit, jaké jsou povinnosti lidí. nV příkrém rozporu s etikou neoliberální. nDoceňuje význam mocenských struktur a systémových vlivů. nOdhlíží často od jedince. nNeoliberální etika n nTři základní předpoklady neoliberální etiky: nLidé jsou individualisté. nLidé sledují vlastní užitek, formou moci zisku či prestiže. nLidé se chovají racionálně. nNámitky: ? nRelativistická etika n nIndividuální a kulturní relativismus. nViz další slidy. Environmentální etika nNámitky proti etice A. nOtázka co je správné je pouhé moralizování – správně otázka zní: co se komu líbí. A libost je libovolná – A. se líbí, B. se nelíbí – ale nelze se ptát je to správné? (to je povyšování osobní libosti nad libosti těch druhých). nTento postoj označujeme jako morální relativismus. Environmentální etika nNámitky proti námitkám A. nCo zpochybňuje relativistické zpochybnění etiky? nA. Existence svědomí – často je nám něco nezpochybnitelně libé a přesto nás hryže svědomí. nB. Od samého počátku žijeme ve světě hodnot – není prokazatelné, že existuje, ale žijeme jím – viz svět dětí. Je hodný? Je zásadní otázka. nC. Hodnoty jsou naprosto zásadní v našem jednání – včetně vědy. Bez hodnot (ať už jsou jakékoliv) nemůžeme jednat. Environmentální etika nNámitky proti etice B. nEtikou se nemusíme zabývat, protože správné odpovědi jsou napsány ve světě faktů: nv posvátných textech (Bible, Strážná věž, Kapitál) nv „reálnější než naší“ zkušenosti – v sobeckých genech, v pravidlech volného trhu nv konkrétní osobě, které svěříme „svůj“ svět Environmentální etika nNámitky proti námitkám B. nProblém posvátných textů – princip druhého a třetího čtení textů, princip interpretace, princip významu – víra a jistota (chceme-li věřit, nemůžeme mít jistotu). nProblém odvození správného z reálného – sociobiologie a ekonomie jako věda vynikajících komentářů – problém slepé skvrny Environmentální etika nEtika, morálka, mrav nMorálka – Není to morální člověk. Zachoval se morálně. Tyto věty mají dvě roviny – co cítíme a co můžeme obhájit. – Nad rovinou první i druhou stojí hodnotové předpoklady. nMrav – dodržování pravidel, které vládnou ve společnosti, ve které žijeme – člověk dobrých mravů. nEtika – promýšlení světa morálky, mravů, hodnot a norem. nMorální člověk se snaží pracovat na své morální úrovni, mravný člověk zachovává dobré mravy a etik o tom všem přemýšlí. Environmentální etika nPokus o obhajobu nEtika má smysl, pokud připustíme pravdivost následujících tvrzení: n nJe lepší vědět, než nevědět. nSvět hodnot je odlišný od světa faktů. nZ faktických tvrzení nemůžeme odvodit hodnotové závěry. n n