I Konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvétví mohou postupné proménit energetický metabolismus české ekonomiky - a srazit znečistení, dovoz paliv i účty za energii E KOlQťil ľ*Ý INSTITUT AJjJTl Konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky - a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii iL li* „Tak jako slušný člověk pozdravia nepohazuje odpadky na zem, tak má slušný stát zelenou energetickou politiku. Je přirozené, že energetická politika je zelená, protože energetika je bezesporu nej-větší znečišťovatel životního prostředí. Je to prosté použití principu nedělat ostatním to, co se nelíbí nám samotným. Předložený alternativní návrh zelené energetické politiky tomuto principu odpovídá. Řeší politiku opravdu komplexně, neomezuje se na polemiku kolem dílčích problémů typu jádro, nebo uhlí'. Takovýto nadhled v české energetické politice zcela chyběl." Jiří Beranovský, ředitel, EkoWatt „Chytrá energie je opravdu skvělou výzvou politikům i průmyslníkům, aby se na naši energetiku dokázali podívat z jiného úhlu - nejen z hlediska produkce, ale především spotřeby - a aby se v klidu české kotliny nespokojili jako obvykle jen s ,lenivým pokrokem'. Publikace správně upozorňuje na možnosti, o kterých sice víme, ale které jsme dosud nevyužili. Využijme tedy těchto stránek k postupné proměně světa kolem nás." Libor Ambrozek, bývalý ministr životního prostředí „Už dvacet let se u nás debatuje o tom, jak má vypadat zásobování elektřinou a teplem do budoucna. MŽP vždy poukazovalo na to, že musíme hledat řešení, které zajistí naše potřeby bez nadměrných ekologických škod. Takové, jež umožní razantně snížit uhlíkové emise a přitom přinese nové oživení těžbou postižených oblastí, takové, které sníží produkci radioaktivních odpadů a přitom povede k větší decentralizaci energetiky a osvobodí nás od rostoucího dovozu paliv. Ekologické organizace tady konkrétním a proveditelným návrhem potvrzují, že to jde. Určitě jej doporučuji k přečtení všem, kteří se energetikou zabývají." Petr Holub, ředitel odboru udržitelné energetiky a dopravy, Ministerstvo životního prostředí „Celé jedno století žilo lidstvo v přesvědčení, že růst ekonomiky musí být provázen růstem spotřeby energií. Zdroje ropy a uhlí byly považovány za levné a bezedné. Postavili jsme ekonomiku na neomezené spotřebě doprovázené ničením životního prostředí, zdraví a klimatu. Měli jsme za to, že to jinak nejde. V posledních desetiletích je však stále zřetelnější, že tato cesta vede lidstvo a naši planetu do záhuby. Proto je nové tisíciletí bodem obratu. Uvažování lidí o spotřebě, dopadech vlastního chovania možnostech udržitelného života pro další generace se radikálně mění. Stáváme se zodpovědnými. Během příštích čtyřiceti let chceme výrazně omezit emise skleníkových plynů a hledáme cesty, jak toho dosáhnout. Fosilní paliva nahrazujeme obnovitelnými zdroji a zároveň hledáme způsoby razantních úspor. Vize odklonu od fosilních paliv v perspektivě čtyřiceti let je realistická, budeme-li důslední. A to je to, oč tu běží. Většina lidí toto poselství chápe. Věřím, že také tato publikace pomůže získat této vizi další podporu." Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí „Energetická náročnost české ekonomiky je v mezinárodním srovnání stále neúnosně vysoká, ačkoliv klesá. V současnosti i do budoucna to znamená velkou zátěž životního prostředí, zejména v globálním měřítku v důsledku emisí skleníkových plynů, zátěž finanční způsobenou vysokými dovozy, a hrozbu pro energetickou bezpečnost. Radikální, ne jen současné pomalé snížení této náročnosti by proto mělo být jedním z imperativů ekonomické strategie naší země. Vítaným a důležitým příspěvkem k diskusi o energetické politice - která je přirozeně základní součástí širší strategie ekonomické - je materiál připravený na toto téma českými nevládními organizacemi. Jde o důkladnou studii zpracovanou na základě seriózních podkladů, která přináší řadu zásadních podnětů. Představuje mimořádně významný příspěvek do probíhající diskuse, jak svými závěry, tak věcností a celkově moderním přístupem. Jsem velmi rád, že tento text je na stole, v žádném případě nesmí zapadnout, nýbrž stát se součástí vážné a velmi potřebné diskuse. Autorům studie mohu k předloženému materiálu upřímně gratulovat." Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, senátor „Plán ekologických organizací je důležitý a zajímavý příspěvek k debatě o tom, jak v České republice snižovat emise skleníkových plynů. Na nejeden bod máme odlišný názor. Ale shodneme se, že čisté technologie a nová odvětví jsou velkou příležitostí pro naši ekonomiku. ČSSD chce povzbudit český průmysl a domácnosti při zavádění obnovitelných zdrojů, zvyšování ekologické účinnosti a v energetických úsporách prostřednictvím legislativních a ekonomických nástrojů. Sociální demokraté už předložili návrh zákona po vzoru britských labouristů, který by stanovil konkrétní rozvrh snižování emisí skleníkových plynů. Všechna podporovaná opatření vytvoří desetitisíce pracovních míst, hlavně v dělnických a inženýrských profesích. Předložený návrh ekologických organizací v tomto ohledu obsahuje řadu inspirativních návrhů, o které se můžeme opřít." Petr Petržilek, stínový ministr životního prostředí, ČSSD „Slovo chytrá působí v češtině trochu nabubřele, ale po přečtení několika kapitol jsem připustil, že si takový titul zaslouží. Nepřesvědčily mne tolik pasáže o rozvoji obnovitelných zdrojů, návrhy decentralizace či důraz na inovace, ačkoli i v nich najdeme dobré nápady. Největším přínosem je posun od energetických zdrojů ke spotřebě a užití energie. Zdánlivě jednoduché, přesto téměř převratné. Samotné zdroje bezprostředně většinou nepotřebujeme. Potřebujeme pouze energetické služby. Při jejich pořizováníjsme neuvěřitelně neefektivní. Drtivá většina energie se nenávratně přemění na ztráty bez jakéhokoliv užitku. Přesto se všechny tradiční energetické koncepce snaží tyto ztráty zabezpečit dostatečnou dodávkou energie, namísto aby se zamyslely na smysluplností takového počínání. Tato ,chytrá' koncepce konečně klade na roveň efektivnější nakládání s energií a pořizování zdrojů energie. Už při prvním prolistování vás zarazí, že o užití energie se v ní mluví víc, než byste v energetické koncepci čekali. Kromě akcentu na spotřebu a ztráty energie najdete v koncepci množství neotřelých a zajímavých návrhů, které zasluhují pozornost. Ne s každým z nich zcela souhlasím, jistě by leckteré části zasloužily dopracovat nebo pozměnit. Úplně nové pojetí energetické koncepce ani nelze realizovat bez předchozí širší odborné i politické diskuse. Nicméně přinejmenším jako inspiraci bych si dovolil tuto práci doporučit širokému spektru odborníků. Jakkoli můžeme snad polemizovat s detaily, v souhrnu jde nepochybně o krok správným směrem." Jaroslav Maroušek, předseda správní rady, SEVEn Autori: Karel Polanecký, Martin Mikeska, Martin Sedlák, Vojtěch Kotecký (Hnutí DUHA), Edvard Sequens (Calla), Klára Sutlovičová, Jiří Jeřábek (Centrum pro dopravu a energetiku), Jan Hollan (Ekologický institut Veronica) Koordinace projektu: Karel Polanecký (Hnutí DUHA) Vydavatelé: Hnutí DUHA, Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, Greenpeace ČR, Centrum pro dopravu a energetiku, Ekologický institut Veronica Brno-České Budějovice-Praha, duben 2010 ISBN: 978-80-86834-36-8 Sestavení a vydá ní této publikace umožnila laskavá finanční podpora Oak Foundation a Nadace Partnerství (v rámci projektu Česká klimatická koalice) a Nadace Heinricha Bolla. K přípravě této publikace ekologické organizace zadaly nebo sestavily podkladové studie: • Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace ČR a Hnutí DUHA, Praha 2008 • Lechtenbôhmer, S., Prantner, M., etSamadi, S.: Developmentof alternativě energy&climatescenariosfor the Czech Republic, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy pro Hnutí DUHA, Wuppertal 2009 • Studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007 • Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007 • Motlík, J., et al.: Čisté teplo: příležitost leží ladem. Potenciál výroby tepla z obnovitelných zdrojů, Calla-Hnutí DUHA, České Budějovice-Brno 2008 • Němcová, P, et Kotecký, V: Ekologická daňová reforma: impuls pro modernizaci ekonomiky, Hnutí DUHA, Brno 2008 Některé dílčí pasáže v této studii vydavatelé převzali z jiných svých publikací: Čisté teplo (Hnutí DUHA-Cen-trum pro dopravu a energetiku-Greenpeace-Calla, 2009); Energy [r]evolution: a sustainable EU 27 energy outlook (Greenpeace, 2008); Suroviny v popelnici: spotřeba materiálů v české ekonomice a její důsledky pro odpadové hospodářství (Hnutí DUHA, 2008); Komunální odpady (Hnutí DUHA, 2006); Odpovědnost bez hranic: klima a chudoba (Adra-Calla-Sd růžení pro záchranu prostředí-Centru m pro dopravu a energetiku-Člo-věk vtísni-ČSOP Veronica-Ekumenická akademie-Garde-Greenpeace ČR-Glopolis- Hnutí DUHA-Charita Česká republika-Nadace Partnerství-Zelený kruh, 2008); Útlum těžby: impulz k oživení Ústeckého kraje (Hnutí DUHA, 2007); Územní ekologické limity těžby v Podkrušnohoří: šance pro rozvoj kraje (Hnutí DUHA, 2006); Návrh Státní energetické koncepce (Ministerstvo průmyslu a obchodu, prosinec 2003): komentář Hnutí DUHA (Hnutí DUHA, 2003); Obnovitelné zdroje energie (Hnutí DUHA, 2006); Větrné elektrárny: mýty a fakta (Calla-Hnutí DUHA, 2006); Slepá ulice: politika dálkové přepravy zboží, její ekonomické souvislosti, ekologické důsledky a možná řešení (Zelený kruh-Hnutí DUHA, 2005). HEINRICH BOLL STIFTUNG FOUNDATION NADACE H f\ U A Vj C , PARTNERSTVÍ Obsah 1. Úvod 2. Shrnutí 3. Globální změny podnebí 4. Uhelná závislost 5. Energetická bezpečnost 6. Ekonomické náklady energetiky 7. Jak v naší koncepci uvažujeme 8. Energetická efektivita 9. Obnovitelné zdroje energie 10. Doprava 11. Jak se promění česká energetika 12. Jedenáct hlavních opatření 13. Prameny Foto: Greenpeace, iStock, Duales System Deutschland 5 Foto: archiv Hnutí DUHA Foto: iStock Česká republika má problém. Velký problém. Jako kouli na noze za sebou táhne zátěž enormní energetické náročnosti. Obstarožní ekonomika nám servíruje špinavé menu mamutích uhelných dolů, velkých emisí skleníkových plynů i škodlivého smogu společně s drahou ropou a závislostí na ruském plynu. České ekologické organizace už dvacet let navrhují důležitá dílčí řešení. Pomohly prosadit dobrý zákon o obnovitelných zdrojích energie, který rozhýbal investice do větrných či solárních elektráren nebo bioplynových stanic. Hájí takzvané územní limity těžby, jež chrání zbývající města a obce pod Krušnými horami před rozšiřováním povrchových velkodolů. Účastnily se přípravy zelené daňové reformy, která má průmyslové podniky motivovat k vysoce efektivním inovacím. Ale nyní namísto dílčích návrhů přicházejí s koncepcí. Sestavily a představují konkrétní, propočtený a podrobný plán, jak by se v příštích desetiletích měl proměnit energetický metabolismus české ekonomiky. Inovace jako leitmotiv Náš návrh, Chytrá energie, se hodně liší od koncepcí, jež tradičně prosazují ministři průmyslu a obchodu. Nespočívá v kombinaci uhelných dolů s atomovými reaktory, ropou a zemním plynem doplněné trochou energetické efektivnosti a obnovitelných zdrojů. Jeho leitmotivem je cílevědomý a důkladný program zelených inovací. Nepřicházíme s něčím takovým jako první. Například renomovaná společnost PricewaterhouseCoopers před několika týdny publikovala konkrétní plán, jak zajistit, aby veškerou spotřebu elektřiny v Evropě v roce 2050 pokrývaly obnovitelné zdroje.1 To je ještě o něco ambicióznější cíl, než jaký máme my. Inspirujeme se také politikami, jaké nastartovaly vlády ve skandinávských zemích, Velké Británii, USA nebo Japonsku. Nechceme vylepšit českou energetiku. Chceme ji proměnit. Bude to trvat několik desetiletí. A má to spoustu praktických háčků. Ale na konci bude ekonomika, která vyrobí více a zajistí lepší životní standard s mno- hem menším množstvím energie. Většinu své spotřeby bude pokrývat solárními a větrnými elektrárnami, biomasou a dalšími domácími obnovitelnými zdroji. Prozatím taková koncepce vypadala jako pěkný sen. Ekologické organizace zde poprvé nechaly od renomovaných expertů spočítat, jestli (a jak) ji lze uskutečnit. Vtip tkví v tom, že většina potřebných technologií je už nyní na stole. Velké možnosti - mnohem větší, než si většinou myslíme - potvrdila už Pačesova komise. Potenciál zateplování českých domů je asi pětkrát větší než energie z kontroverzního rozšiřování uhelných dolů na Mostecku. Příležitost, nikoli průšvih Ekologické organizace nechtějí svým návrhem pouze hasit energetickou krizi. Vidíme v něm hlavně příležitost. Příležitost k modernizaci ekonomiky. Příležitost zařadit české podniky opět do technologické špičky. Příležitost k energetické nezávislosti. Příležitost snížit účty, které miliony domácností i firmy platí za energii. Česká republika s tradicí strojírenského průmyslu, skvělými inženýry a kvalifikovanými dělníky proto má velmi dobrou pozici. Co v publikaci najdete Ekologické organizace svůj návrh připravovaly několik let. Kvůli němu si nechaly od renomovaných expertů udělat sadu podkladových studií, které propočítávaly možnosti výroby zelené energie nebo vylepšování energetické efektivnosti v České republice. V prestižním Wuppertalském institutu také zadaly sofistikované kalkulace, jež porovnaly papírové potenciály s ekonomickou realitou: modelovaly, do jaké míry a za jakých podmínek lze těchto příležitostí k modernizaci reálně využít. Hodně jsme využili také výsledky Pačesovy komise. Publikace se záměrně liší od energetických koncepcí, jaké obvykle sestavují ministerstva. Chtěli jsme, aby byla praktická a namísto obecných 7 konceptů kombinovala srozumitelný návrh, jak má v budoucnosti vypadat česká energetika, s plánem konkrétních opatření, která její proměnu zajistí. Má pět hlavních částí: Čtyři velké české problémy: Nejprve v kapitolách 3-6 vysvětlujeme, co chceme změnit: vysoké emise skleníkových plynů, závislost energetiky na uhelných dolech, rostoucí dovoz ropy i zemního plynu a enormní částky, jež podniky a domácnosti platí za energii. Nový přístup k energetice: Návrh ekologických organizací se od politik prosazovaných několika předchozími ministry průmyslu a obchodu liší nejen obsahem, ale také přístupem k tématu. Proto kapitola 7 diskutuje hlavní koncepční odlišnosti: důraz na velikost spotřeby namísto odevzdaného hledání zdrojů k pokrytí prognózované poptávky, jiné uvažování o technologických inovacích a za třetí decentralizaci energetiky. Příležitosti k inovacím: Následující kapitoly 8-10 mapují příležitosti ke snižování závislosti na fosilních palivech a uranu ve třech oblastech - snižování energetické náročnosti v klíčových odvětvích (budovy, elektrospotřebiče, průmysl a recyklace materiálů), výrobě energie z obnovitelných zdrojů a dopravě. Budoucnost české energetiky: V kapitole 11 shrnujeme hlavní výsledky scénářů, které pro ekologické organizace modelovali experti z Wupper-talského institutu: Vše při starém, Lenivý pokrok a Důsledně a chytře. Rovněž zde diskutujeme, jakými konkrétními proměnami české energetiky by se tyto scénáře projevily. Program konkrétních opatření: Závěrečná kapitola 12 navrhuje sérii jedenácti konkrétních opatření, která je potřeba podniknout k nastartování ambiciózního programu energetické modernizace České republiky. Foto: SolarTEAM, iStock, Rockwool 8 Foto: Schott Ekologické organizace navrhují, jak během čtyř desetiletí srazit dovoz ropy i zemního plynu na polovinu a tuzemské emise oxidu uhličitého snížit o více než 85%. Plán Chytrá energie kombinuje tři hlavní prvky: systematické inovace, které podstatně sníží energetickou náročnost ekonomiky; důkladné využití českých příležitosti k výrobě elektřiny či tepla z obnovitelných zdrojů; mix rozličných opatření, která sníží závislost dopravy na ropě. Konkrétní scénáře, na kterých je návrh založen, pro zelené organizace modelovali experti renomovaného Wuppertalského institutu v Německu. Plán se totiž neomezuje na součty potenciálů na papíře, ale konkrétně kalkuluje, kolik z nich lze v realitě české ekonomiky opravdu smysluplně využít. Efektivnější ekonomika Smysluplná energetická politika musí zajistit dostatek energie pro české podniky i domácnosti. Vládní energetické koncepce obvykle prognózují poptávku (a předem počítají s tím, že poroste) a posléze plánují, jakými zdroji ji pokrýt. My k úkolu přistupujeme opačně: navrhujeme, aby hlavním bodem byla velikost spotřeby a pak teprve výroba. Tedy aby prvním úkolem bylo systematické vylepšování energetické efektivnosti. Dánsko během posledních dvou desetiletí zvětšilo svůj ekonomický výkon bezmála o polovinu. Během stejné doby tamní spotřeba energie stoupla o pouhou dvacetinu, hrubá spotřeba elektřiny klesla o 4% a emise oxidu uhličitého na jednu vyrobenou kilowatthodinu jsou o 42 % menší. A to teprve začínají. Co jde v Dánsku, platí dvojnásob u nás. Česká ekonomika na každou vyrobenou korunu HDP spotřebuje asi o 40-50% více uhlí, ropy, plynu či uranu než státy původní patnáctky zemí EU. Ekologické organizace proto zadaly sérii podkladových studií, které mapovaly domácí příležitosti k vylepšování energetické efektivnosti. Jsou enormní. Už se současnými technologiemi ve třech odvětvích - vytápění budov a ohřívání vody, elektrospotřebičích a průmyslové výrobě - lze českou spotřebu energie snížit o 37 %. Místní energie Struktura české energetiky by se měla během několika desetiletí proměnit. Nové technologie umožňují, co by dříve nešlo: postupnou, důkladnou decentralizaci. Velké centrální zdroje doplní tisíce kogeneračních jednotek nebo větrných farem a statisíce střech s levnými fotovoltaickými panely nebo solárními kolektory. Elektřina a teplo bude vznikat blíže spotřebitelům. Promění se také role zelené energetiky. Domácí obnovitelné zdroje nyní vyrábějí asi 5 % spotřeby energie. Ledaskdo je proto předem odepisuje coby sympatický, leč okrajový zdroj. Kalkulace ale potvrdily, že kolem roku 2050 mohou v kombinaci se zateplováním domů, lepšími spotřebiči nebo inovacemi v průmyslu pokrývat asi 49 % české poptávky po energii, respektive 76 % elektřiny. Česká republika tak pokryje svoji spotřebu, aniž by rozšiřovala povrchové doly, stavěla další atomové reaktory nebo importovala velké množství fosilních paliv. Možnosti zateplování a výroby tepla z obnovitelných zdrojů jsou dokonce větší než současná spotřeba uhlí a zemního plynu k vytápění. Ne každou příležitost lze využít - ale k využití jich mnoho zbývá. Přenosová a rozvodná soustava vznikla jako jedno-směrka, která přepravuje kvanta energie z mamutích elektráren ke stovky kilometrů vzdáleným spotřebitelům. Decentralizace a mnohem větší nasazení solárních panelů či větrných turbín si vyžádá důkladnou reformu. Hlavním bodem jsou takzvané inteligentní sítě, jež umožní pružně vyrovnávat výkyvy v poptávce i výrobě. Začnou více připomínat internet s tokem (elektřiny i informací) oběma směry, aktivní rolí uživatelů a decentralizovaným rozhodováním. Koncept na první 9 pohled zní jako divoká fantazie odvážných inženýrů. Některá evropská i americká města jej však už zavádějí. ČEZ připravuje první projekt ve Vrchlabí. Nový průmysl Budeme si to moci dovolit. Inovace a masová výroba razantně snižují náklady. Komerční cena solárních panelů se ze 32 dolarů najeden watt výkonu v roce 1979 propadla na 4,5 dolaru v roce 2009 - a dále klesá. Mezinárodní energetická agentura očekává, že už kolem roku 2015 bude průměrná megawatthodina z větru v Evropě asi o desetinu levnější než uhelná elektřina. Přitom obnovitelné zdroje, pasivnídomy nebo recyklace odpadních surovin jsou více než pouhá energetická příležitost. Vznikají rovněž nová hi-tech odvětví, kde mohou dobrou pozici získat české firmy. Výroba komponent pro sluneční elektrárny u nás už nyní zaměstnává 1500 lidí. Doprava Asi 70% českého dovozu paliv tvoří ropa. Proto je klíčem k větší energetické nezávislosti v prvé řadě menší spotřeba benzínu a nafty. Ultraefektivní automobily nebo hybridní vozy jsou první krok. Ale během dvou nebo tří desetiletí mohou silnou pozici získat také elektromobily, které se díky technologickým průlomům stávají konkurenceschopnou alternativou. Dovolí řešit prozatím neřešitelný problém: jak pohánět silniční dopravu obnovitelnými zdroji. Česká zelená energetika sice nestačí ani k pokrytí současné spotřeby, cílenou legislativou však lze nastartovat inovace, které pomohou importovanou (fosilní) ropu nahradit importovanou (čistou) elektřinou. Přitom celková závislost na dovozu bude ve výsledku podstatně menší. Stát také musí pod pont pohodlnou a rychlou veřejnou dopravu i pružnou přepravu nákladů vlakem - a motivovat cestující i firmy, aby nabídky využívali. Součástí musí být také investice do nových tratí a vysokorychlostních drah. Studie sestavená pro ministerstvo životního prostředí odhadla, že lze reálně počítat s přesunem 15% kamionové dopravy na železnici do roku 2020 a 35% do roku 2050, respektive s přesunem 15% a posléze 50 % lidí od aut k veřejné dopravě. Hustá síť cyklostezek ve městech by několikanásobně zvýšila počet lidí, kteří na kole jezdí do práce či do školy. Inovační trendy Můžeme doslova proměnit ekonomiku - ale bude to trvat několik desetiletí. Podstatné snížení energetické náročnosti, plošné zateplení domů nebo obnovitelná energetika nevzniknou z roku na rok. Přitom není důležité, jak přesně bude vypadat výsledek v roce 2050. Nikdo to realisticky nemůže předpovídat: například víme, že vzniknou nové technologie, ale netušíme jaké. Předem lze počítat pouze s tím, že hi-tech příležitostí bude přibývat a výrobní náklady budou nadále klesat. Především je ale důležité nastartovat trendy. Už současná řešení umožňují, abychom razantně snižovali závislost na fosilních palivech či uranu. Ekologické organizace v Chytré energii navrhují, aby Česká republika začala těchto příležitostí využívat. Prozatím jsme vyčerpali jen zlomek z nich. Rozhýbat inovace je smysluplnější než stát, čekat a znovu a znovu přepočítávat, jak velký asi bude celkový potenciál. Rozhodnutí, která stát učiniv příštích několika letech, předurčí, zda Česká republika využije své technické tradice a přiřadí se k inovativním zemím Evropy - nebo se stane nekonkurenceschopným energetickým skanzenem kontinentu, zemí uhelných dolů a obstarožního průmyslu. Opatření Příležitosti čekají na využití - ale stát pro ně musí vytvořit podmínky. Hnutí DUHA, Calla, Greenpeace, Centrum pro dopravu a energetiku a Ekologický institut Veronica proto navrhují ambiciózní program jedenácti konkrétních kroků, které rozhýbou trh a otevřou dveře pro zelená řešení: Rámcová legislativa. Poslanci by se měli inspirovat úspěšným vzorem a zákonem určit rámcové tempo, kterým Česká republika nastartuje čisté technologie. Ve Velké Británii se na obdobné legislativě shodla vláda a obě hlavní opoziční strany, odbory i Konfederace britského průmyslu. Zákon stanoví, jak bude země snižovat emise skleníkových plynů: rok po roku, krok po kroku. Umožnítak podnikům, aby lépe plánovaly investice - a potažmo otevře cestu pro investice do čistých odvětví. Motivační prostředí. Ekologická daňová reforma a změny v pravidlech obchodování s emisemi musí vytvořit ekonomické prostředí, v němž bude pro investory výhodnější vložit peníze do čistých elektráren než do uhelných dolů. Cílené impulsy. Série cílených impulsů by pak měla rozhýbat konkrétní odvětví. Speciální Fond energetické nezávislosti, kam by stát ukládal své výnosy z používání fosilních paliv, bude financovat granty, které rodinám umožní postupně zateplit bezmála každý dům v zemi. Lepší normy přimějí developery, aby stavěli pasivní domy s nízkou spotřebou. Nový zákon o obnovitelných zdrojích tepla pomůže obcím s investicemi do výtopen na biomasu a kogeneračních jednotek. Reforma mýtného motivuje firmy, aby raději posílaly své zboží po železnici než kamionem a aby více nakupovaly od místních dodavatelů. Novela legislativy o odpadech podpoří recyklaci odpadních surovin. Podobných opatření ekologické organizace navrhují celkem sedm. 10 Foto: Greenpeace „Propočty za hrozbou klimatických změn jsou přesvědčující" - říká český Svaz průmyslu a dopravy. „Bez ohledu na další vývoj zkoumání klimatických změn a jejich příčin představují změny klimatu naléhavý problém, vyžadující globální akci ke snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů a k adaptaci na změny klimatu," argumentují šéfové velkých domácích podniků.2 Neúměrně velký příspěvek ke globálním změnám podnebí patří mezi hlavní problémy, se kterými se naše ekonomika musí vypořádat. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu každý rok přemisťuje do vzduchu asi osm miliard tun uhlíku, který miliony let ležel hluboko v zemi. Proto v atmosféře přibývá oxidu uhličitého (C02). Roste i koncentrace dalších takzvaných skleníkových plynů - a to postupně zvyšuje teplotu. To by nemusel být problém. Podnebí se měnilo, mění a měnit bude vlivem přirozených faktorů. Patří mezi ně například periodické výkyvy zemské osy a dráhy, po níž planeta obíhá kolem Slunce, nebo krátkodobé změny v intenzitě slunečního záření. Potíž tkví ve velikosti a rychlosti skoku, který nyní hrozí. 1. Škody Vědci spočetli, že pokud by koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu stoupla na dvojnásobek oproti úrovni před průmyslovou revolucí (což by se při dnešních emisích stalo zhruba za osmdesát let), globálníteplota stoupne přibližně o 3 °C.3 Pro srovnání: rozdíl mezi dneškem a vrcholem poslední doby ledové (tedy dobou, kdy současnou Varšavu, Berlín, Londýn či New York pokrýval jeden až dva kilometry silný ledový příkrov) činí asi 4-7 °C, samozřejmě opačným směrem.4 Takže by už nešlo o další z průběžných výkyvů podnebí, jaké známe z posledního tisíciletí. Přibývání skleníkových plynů by vyvolalo velký a rychlý růst průměrné globální teploty. Klimatologové spočítali, že v příštích dvaceti letech vinou přibývání skleníkových plynů teplota stoupne asi o 0,4 °C.3Stím užse nedá víceméně nic dělat. Ale co se bude dít posléze, to záleží na velikosti dalších emisí. Souhrnná zpráva z mezinárodního klimatologického kongresu v Kodani v březnu 2009 varovala, že „mnoho klimatických indikátorů se již dostává mimo hranice přirozené variability, v nichž se rozvinula a prosperovala současná společnost a ekonomika".5 Přitom většina projekcí prozatím sahá nanejvýš jen do konce století. Ale pokud bude skleníkových plynů přibývat i poté, teplota samozřejmě dál poroste - a eskalovaly by i následky. Sucho a úroda Rozsáhlá proměna podnebí by přirozeně měla vážné humanitární důsledky pro životy stamilionů lidí. Především se změní srážky, na kterých závisí živobytí mnoha zemědělců. V některých místech - hlavně v Arktidě, Kanadě, na Sibiři či v části vlhkých tropů - by pršelo (či sněžilo) ještě více než doposud.3 Ale většina už nyní suchých subtropických oblastí by musela počítat s dalším úbytkem dešťů. Voda by chyběla hlavně ve velkých částech Afriky či Asie, ve Středomoří, Střední Americe i Mexiku nebo na jihozápadě USA.3 K tomu se ještě přičte ubývání horských ledovců. Nejsou pouze magnetem pro horolezce. Více než šestina světové populace - asi miliarda lidí - závisí na vodě z řek, které odtud vytékají.6 Sněhové srážky ledovou masu průběžně opět doplňují. Jenomže vtep-lejším podnebí by bílé čepičky And, středoasijských pohoří nebo Himalájí odtávaly - mnohem rychleji než polární ledové masy. Jen v povodí Gangy a Brahmaputry žije půl miliardy lidí.7 Úbytek dešťů a méně vody v řekách znamená slabší úrodu. Odborníci propočetli, že při zvýšeníglo-bální teploty o pouhý jeden stupeň Celsia by začala klesat produkce kukuřice, pšenice i rýže v tropických 11 a subtropických zemích - a od tří stupňů nahoru už i globální úroda.8 Mezinárodní institut pro výzkum rýže na Filipínách zjistil, že růst průměrné nočnítep-loty o každý stupeň snižuje výnosy o desetinu.9 Extenzivní, drobné zemědělstvívAfrice, Asii nebo Latinské Americe je obzvláště citlivé na podnebí. Chudí farmáři nemají peníze na nákladné zavlažování a vysoké dávky průmyslových hnojiv. Devadesát procent afrických polije plně závislých na dešti coby zdroji vody. Stačí mírná změna v chodu počasí a celé vesnice tu přijdou o úrodu, svůj jediný zdroj obživy. Kolik lidí bude trpět nedostatkem vody, záleží na velikosti emisí. Ale ukazuje se, že pokud bude skleníkových plynů nadále přibývat, v polovině století by sucho postihovalo přibližně o jednu až dvě miliardy lidí více než dnes.6 Šíření tropických chorob V teplejším podnebí by se šířily tropické choroby. Lékaři spočetli, že budou-li emise pokračovat (a potažmo poroste teplota), malárie nově zamoří oblasti s 200-440 miliony obyvatel.10 Komáři, kteří nemoc přenášejí, se objeví na doposud zdravých vysočinách jižní a východní Afriky. Přibývání oxidu uhličitého ve vzduchu o pouhé 1% ročně zvětší počet lidí žijících v místech, kde se vyskytuje nebezpečná virová horečka dengue, o 40-70 %.1:L Mořská hladina Nížiny kolem ústí velkých řek patří mezi nejhustěji osídlená - a také nejúrodnější - místa na Zemi. V Bangladéši, který leží při ústí Gangy a Brahma-putry do oceánu, se na každém čtverečním kilometru tísní v průměru více než tisíc lidí. Tání polárních ledovců a hlavně takzvaná tepelná roztažnost vody (teplejší voda má otrochu větší objem) jsou důvody, proč by kvůli oteplování stoupla mořská hladina. Při rapidním růstu emisí do konce století přibude asi půl metru, při pomalejším zhruba 20-40 centimetrů.3 Čísla na první pohled vypadají nevinně. Ale pokud hladina oceánů stoupne o pouhých 30 centimetrů, jenom v Číně se pod vodou ocitne plocha větší než Česká republika.12 Extrémní meteorologické jevy Teplejší atmosféra snižuje stabilitu klimatického systému. Proto s přibývajícím znečištěním přibudou také extrémní projevy počasí - povodně, vlny mimořádného sucha nebo horka, zesílí hurikány, tajfuny či vichřice. 12 Co už najisto víme - a co ještě ne Vzájemný vztah mezi skleníkovými plyny a teplotou je komplikovaný. Nicméně o hlavních bodech není sebemenších pochyb: Oxid uhličitý i další skleníkové plyny ve vzduchu zachycují teplo, které vyzařuje zemský povrch. Proto větší koncentrace těchto látek v atmosféře zvyšuje globální průměrnou teplotu - a menší koncentrace teplotu snižuje. Nejde o žádný horký objev posledních let, nýbrž o učebnicovou banalitu, kterou zjistil britský vědec John Tyndall v roce 1858. Příčinou jsou fyzikální vlastnosti skleníkových plynů. Spalování fosilních paliv - uhlí, ropy a zemního plynu - zvyšuje koncentraci skleníkových plynů ve vzduchu. Přemisťuje do atmosféry uhlík, který po miliony let ležel hluboko v zemi. Koncentrace oxidu uhličitého v polovině roku 2009 činila 389,4 ppm a každý rok přibývají další asi 2 ppm. Otázka tudíž už půldruhého století není, zda ano, nebo ne: koncentrace skleníkových plynů bezesporu roste a jejich vyšší koncentrace nesporně ohřívá planetu. Opravdu důležitá otázka zní: Jak moc se klima změní? Hodně, nebo jen málo? Od poveď je zásadní. Kdyby totiž oteplení bylo jen malé, projevilo by se pouze ve statistikách a nemělo by žádné praktické důsledky. Svante Arrhenius, švédský nositel Nobelovy ceny za chemii, se jako první pokusil spočítat, jak velký nárůst teploty nastane, když koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu stoupne na dvojnásobek oproti době před průmyslovou revolucí. Své výpočty dělal na papíře. Současní vědci ke stejnému úkolu používají komplikované počítačové modely, které simulují mnoho různých (přírodních i umělých) faktorů, jež globální podnebí ovlivňují. Nicméně ani oni neznají přesný výsledek. Nedovedou zatím zabodnout prst do jednoho místa na teplotní stupnici a říci: přesně tolik to bude. Nicméně už umí: Spočítat správnou hodnotu s přesností plus mínus 1,5 °C; přičemž toto rozpětí je správné s devadesátiprocentní pravděpodobností. Každý - i sebevíc přesvědčený - klimatológ potvrdí, že pořád zůstává pětiprocentní možnost, aby růst teplot byl menší (nebo také větší) než spočtené rozpětí. Rozpětí výsledků lze ještě zúžit (takže dostaneme ještě přesnější hodnotu), pokud nám stačí menší, třeba šedesátiprocentníjistota, že jsou správné. Kdo může za minulost? Globální průměrná teplota za posledních sto let stoupla o 0,8 °C. Rapidně ubývá polárního ledu v Arktidě, roste četnost horkých dní, vln sucha i extrémních srážek. Mnoho lidí si myslí, že právě takhle vědci objevili hrozící nebezpečí. Řada diskutérů si představuje, že odborníci sledovali stoupající čísla na teploměrech, začali uvažovat o příčině a usoudili: že by skleníkové plyny? Jenomže historie byla přesně opačná. Nejprve Tyndall objevil, že skleníkové plyny ohřívají planetu (1858). Posléze Arrhenius upozornil, že spalování uhlítudíž povede k oteplování (1896). Později vědci začali varovat, že výhledově jde o velmi vážný problém s velkými následky (šedesátá léta). Ale současný rapidní růst teploty byl vidět až zhruba před třiceti lety, tedy mnohem později. V době, kdy odborníci i politici věc už dávno řešili. Současné prognózy oteplovánítotiž nejsou založeny na sledování (a extrapolaci) dosavadních trendů. Naopak. Vypočítávají se na základě očekávané budoucí koncentrace skleníkových plynů a přibližných znalostíjejich účinku. Za počteny jsou samozřejmě také další, převážně přirozené faktory, které klima ovlivňují. Jak moc se na růstu teplot v posledním století podílely emise, je tedy sice zajímavá, ale spíše akademická otázka. Přesný podíl jednotlivých příčin ještě není dopočtený. Ale hrubé výsledky už máme. Vědci spočetli, že s devadesátiprocentní pravděpodobností většinu oteplování po roce 1950 nelze vysvětlit pouze přirozenými faktory.13 Tudíž skleníkové plyny mohou za více než polovinu naměřeného růstu teplot. Navíc klimatologo-vé zjistili, že v posledních dvaceti letech sluneční záření vykazuje přesně opačný trend než globální teploty.14 Takže kdyby záleželo pouze na něm, planeta by se nyní patrně mírně ochlazovala - a nikoli ohřívala. 3.2. Snižování emisí Nelze úplně zabránit globálním změnám podnebí. Za prvé vždy budou vznikat přirozené výkyvy. Za druhé v atmosféře již přibylo tolik skleníkových plynů, že k nemalému skoku teplot dojde už pouhou setrvačností. A navíc emise nelze úplně zastavit z roku na rok. Proto se mezinárodní společenství shodlo na pragmatickém cíli: chce růst teplot vyvolaný přidáváním skleníkových plynů zastavit na hodnotě plus 2 °C. Sofistikované propočty ukázaly, že pokud toho chceme dosáhnout s více než padesátiprocentní pravděpodobností, nesmí už v atmosféře přibýt více než 700 miliard tun oxidu uhličitého.15 Což lze splnit, pokud, například, do roku 2050 víceméně lineárně snížíme světové emise C02 o polovinu. Lze to udělat. Ekonomové a inženýři v Mezivládním panelu pro změny klimatu dali dohromady doposud provedené studie. Spočetli tak, že technicky lze do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 16-31 miliard tun ročně, tedy přinejmenším zhruba o polovinu.16 Rovněž Mezinárodní energetická agentura zmapovala balíček technologií, který do půli století omezí roční emise o 50 %.17 K podobným číslům se ve své vlivné studii dostali Stephen Pacala a Robert Socolow, profesoři Princetonské univerzity (více na str. 30-31).18 Tabulka 1: Kterými technologiemi lze snižovat globální emise: dva ilustrativní scénáře Technologie Mezinárodní energetická agentura, 2008 Pacala a Socolow, 2004 Vylepšování energetické efektivnosti 36% 20% Obnovitelné zdroje energie 21% 27% Jaderná energetika 6% 7% Ukládání uhlíku 19% 20% Účinnější používání fosilních paliv 18% 13% Zemědělství a lesnictví Neuvažuje 13% Zdroj: IEA 200817, Pacala et Socolow 20041 13 Hlavní část úkolu je na průmyslových zemích. Samozrejme nemůže nikdo chtít, aby Indie (s jednou tunou C02 na obyvatele a rok) snižovala emise stejným tempem jako Česká republika (se 12 tunami). Ekonomika Český prezident někdy namítá, že snižování emisí nebude zadarmo. Proto - argumentuje Václav Klaus - bychom měli nejprve srovnat hrozící škody s potřebnými náklady. Pakteprve můžeme rozhodovat, jestli se vyplatí omezovat znečištění, nebo raději podstoupíme následky velkých změn podnebia závislosti na importu paliv. Je to zcela správná připomínka - ale ekonomové i politici se propočítáváním kladů a záporů zabývali už řadu let. Britské ministerstvo financí před několika lety pověřilo tým vedený profesorem Nicholasem Sternem, bývalým hlavním ekonomem Světové banky, aby prověřil kalkulace, jež do té doby udělali ostatní badatelé, a náklady i škody opět důkladně přepočítal.19 Sedmisetstránková zpráva dospěla k závěru, že účet za významné snížení emisí bude zhruba 1% globálního HDP (navíc část opatření je rovnou zisková). Necháme-li znečišťování (a potažmo i změnám podnebí) volný průběh, přímé finanční škody by činily nejméně 5% HDP. Pokud připočteme rovněž další náklady, například zdravotní důsledky, účet by stoupl na zhruba 11% světového ekonomického výkonu. Role České republiky Česká republika patří se 12 tunami oxidu uhličitého na obyvatele a rok k evropským rekordmanům v emisích skleníkových plynů. Pro srovnání: USA vypouští asi dvacet tun na hlavu, Německo nebo Velká Británie asi deset, EU kolem devíti, Čína čtyři tuny, Indie jednu tunu a Keňa 300 kilogramů. Ekonomické porovnání je pro Českou republiku ještě horší. Na každých 1000 dolarů hrubého domácího produktu (HDP) vypustí asi 0,325 kg oxidu uhličitého.20 Zaujímá tak po Austrálii druhou příčku v žebříčku států OECD - tedy vyspělých průmyslových zemí světa.20 Přitom v absolutních číslech patříme mezi malé znečišťovatele. S asi 140 miliony tun tzv. C02 ekvivalentu skleníkových plynů náš podíl na globálním znečišťování činí zhruba 0,3%. Jenomže absolutní čísla nejsou příliš smysluplným měřítkem. Malý stát má samozřejmě poměrně malé emise. Hlavním zdrojem českých emisí jsou uhelné elektrárny. Čtrnáct bloků každoročně vypouští přes 50 milionů tun oxidu uhličitého, tedy více než třetinu domácích emisí. Prunéřov - největší fosilní zdroj ČEZ - chrlí do vzduchu skoro devět milionů tun ročně, tedy skoro tolik, jako všechna česká osobní auta dohromady. Hned na druhém místě v seznamu příčin je vytápění špatně izolovaných domů. Někteří politici se obávají, že větší ekonomická prosperita vyžaduje větší a větší znečištění. Tudíž, soudí, si musíme vybrat. Ale právě české statistiky jsou perfektním dokladem, že se politické špičky bojí zbytečně. Hrubý domácí produkt mezi roky 1998 a 2008 stoupl o 85%; dynamicky rostla také hrubá přidaná hodnota v průmyslu. Přitom emise oxidu uhličitého ve stejné době solidně stagnovaly. Graf 1: Emise oxidu uhličitého na jednoho obyvatele v České republice a vybraných zemích světa 25 20 o 15 > o 10 5 . 3 1 3 Q. S? !S CO CD >o 3 en ca 5 o a> E >a> 3 en o Q. CD CD m >CD 3 _cn o Q_ CD CD >cn >| 100 Cena panelů: 1800 US$/kW Cena: 105 US$/MWh Cena panelů: 1200 US$/kW Cena: 70 US$/MWh ■ Solární panely na domech Tržní cena elektřiny: prognóza IEA 50 1500 kWh/kW 000 kWh/kW 20 Hnůj, kejdu a různé další zemědělské odpady, ale i cílenou zemědělskou produkci lze používat k anaerobnímu rozkladu v bioplynových stanicích. Mohou zde výhodně končit i některé složky komunálního odpadu (zelený odpad z parků a zahrad či kuchyňské zbytky), zbytky z papírenského a potravinářského průmyslu (například lihovarnické výpalky, pokrutiny a mláto) nebo kaly z čistíren odpadních vod (které tak většinou zásobují vlastní provoz). Vzniká tak bioplyn, který lze využít ke kogeneraci nebo jinde coby náhradu zemního plynu. Koncem roku 2009 u nás pracovalo půldruhé stovky bioplynových stanic o instalovaném elektrickém výkonu 80 MW. Objem vyrobeného bioplynu meziročně stoupá na téměř dvojnásobek.131 Odpadní digestát - látka, která zbyde po fermentaci - je přirozené a kvalitní hnojivo. Po vyčištění a vysušení lze bioplyn vtláčet do plynárenské sítě nebo ho používat namísto zemního plynu v automobilech. V některých zemích Evropy už fungují čerpací bioplynové stanice.178 Větrné elektrárny Řada obcí se rozhodla využít příležitosti a posílit svoji energetickou soběstačnost i komunální rozpočet větrnými elektrárnami. Možnosti tohoto odvětví nebudou v České republice nikdy tak velké jako v zemích, které leží na mořském pobřeží. Přesto lze na mnoha místech vyrábět slušné množství elektřiny. Už nyní u násstojískoro 200 turbín o výkonu takřka 200 MW. Pačesova komise spočetla, že české větrné elektrárny mohou v roce 2020 realisticky vyrábět elektřinu pro milion domácností, tj. asi 3TWh. Dlouhodobé možnosti jsou asi dvakrát větší.153 Stavět větrné elektrárny má smysl v místech, kde roční průměrná rychlost větru ve výšce 100 m nad terénem činí alespoň 6 metrů za sekundu. Navíc musí být správně umístěny. Nelze je budovat v národních parcích a dalších hodnotných místech, nemohou stát na migračních trasách ptáků a podobně. Propočty potenciálu s tím samozřejmě kalkulují.23 Časem však přestanou přibývat nová místa a energetické společnosti spíše budou dosavadní elektrárny nahrazovat novými, silnějšími.23 Množství energie, které vyrobíjedna turbína, totiž roste. Neníto tak dávno, co u nás vznikaly elektrárny s výkonem 600 kWa méně. Nyní se běžně používají stroje o kapacitě 2-3 MW. Výrobci přitom plánují, že postupně budou nasazovat výkon 5-6 MW. Energetický regulační úřad uvádí, že průměrná moderní elektrárna pracuje 30 % času. Provozní doba se neustále prodlužuje - nové technologie totiž mohou pracovat také v době, kdy starší stály.23 Českou diskusi o větrných elektrárnách provází řada pověr a smyšlenek.179 O jedné věci nicméně není sporu: mohou tvořit nové dominanty v krajině. To, že jsou vidět, ještě ale neznamená, že pohled hyzdí. Dojem je velmi subjektivní kategorie. Někomu větrné turbíny vadí; jiný v nich vidí elegantní prvek, symbol čisté, nevyčerpatelné a dynamické energie větru. Harmonickou krajinu vytváří společné působení člověka a přírody. Ekologické organizace přitom poukazují, že uhelné doly a elektrárny jsou daleko tvrdším zásahem do krajinného rázu. Výzkum veřejného mínění zjistil, že v České republice zastánci nových větrných elektráren (73%) čtyřikrát převažují nad odpůrci (18 %).180 Britská nezávislá agentura MORI provedla průzkum v obcích v sousedství větrných farem: 51% respondentů uvádí, že větrná farma nemá žádný podstatný vliv na krajinu, 20% její vliv hodnotí pozitivně a pouze 7% vadí.157 Podobné výsledky mají i další výzkumy. Navíc každá kilowatthodina elektřiny vyrobená ve větrné elektrárně znamená snížení znečištění a těžby v povrchových dolech, které krajinu poškozují nesrovnatelně více. Ani větrné elektrárny (stejně jako jakékoli další stavby) se nesmí budovat bezhlavě. Samozřejmostí musí být pečlivé hodnocení každého projektu a pochopitelně otevřená jednání investorů s místními občany. Cena jedné kilowatthodiny z větru od konce osmdesátých let klesla na méně než polovinu.83 Ve Velké Británii už konkuruje jaderné a je levnější než uhelná.181 Na některých místech již dnes vyrobí kilowatthodinu za pouhých 90 haléřů, tedy cenu, která může soutěžit s uhelnými elektrárnami.182 Trend bude patrně pokračovat. Prognózy očekávají, že do roku 2020 klesne cena elektřiny z běžných pozemních větrných elektráren až na 55 eur za me-gawatthodinu. Energetický koncern RWE ve spolupráci s General Electric pracuje na originálním triku, který pomůže vyřešit potíže s výkyvy v síle větru. Inženýři propojují větrné turbíny s elektrárnou poháněnou stlačeným vzduchem. Při přebytku elektrického proudu z větrných turbín bude zařízení stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a při bezvětří (nebo vysoké poptávce po elektřině) pak pohánět turbínu.183 Obdobná technologie už u některých větrných elektráren v evropských zemích funguje. Malé vodní elektrárny Před druhou světovou válkou bylo v českých zemích necelých 12 000 vodních elektráren. Dodnes jich v provozu zůstalo, bylo obnoveno nebo nově vzniklo jen asi 1400. Vyrábějí asi 3% české spotřeby: více než kterýkoli jiný obnovitelný zdroj. Asi polovinu z toho tvoří malé vodní elektrárny, tedy zdroje o instalovaném výkonu do 10 MW. Nevyužité možnosti malých hydroelektráren činí asi půl terawatthodiny. Šlo by o zhruba 400 nových provozů, ale také rekonstrukce těch stávajících s výkonnějšími technologiemi. K instalaci nových 57 turbín v úvahu připadají vesměs pouze retenční nebo vodárenské nádrže a rybníky.159 Výrobu by šlo zvyšovat spíše vylepšováním účinnosti při obnově technologie, případně lepším využitím protékající vody.159 Generálními opravami lze zvýšit účinnost velkých hydrocentrál o 4-5% a malých elektráren, které byly postaveny od dvacátých do padesátých let, o 10-15 %.23 S novými velkými přehradami už prakticky nelze počítat. Geotermální energie Pod zemíse ukrývá obrovské množství energie: 99% objemu zeměkoule má teplotu vyšší než 1000 °C.127 Ve vulkanických oblastech stoupají k povrchu horké prameny a gejzíry, které lze používat k vytápění nebo výrobě elektřiny. Ale také v klidné české krajině jde čerpat takzvanou geotermální energii. Horniny v hloubce zemské kůry jsou horké. K výrobě elektřiny pomocí vody o nižší teplotě se hodí systémy s tzv. organickým Rankinovým (binárním) cyklem. Coby pracovní médium využívají silikonový olej, který má nižší bod varu než voda. Páru nutnou k pohonu turbíny tak lze vyrobit při nižší teplotě než v klasické tepelné elektrárně. Nižšíteplotyjsou ale také vhodné k vytápění. V Děčíně používají vodu předehřátou v podzemním jezeře k vytápění 10 000 domácností. Ještě nižší teploty lze využívat k ohřívání bazénů nebo k vytápění či naopak chlazení poháněnému tepelným čerpadlem. Geotermální energie se zpravidla využívá buď přímo ve formě tepla (teploty do 150 °C) pro vytápění budov, zemědělských zařízení a podobně, nebo nepřímo k výrobě elektrické energie v geotermál-ních teplárnách či elektrárnách (vyšší teploty nad 150 °C). HDR technologie. Velkou příležitostí je technologie tzv. horkých suchých hornin {hot d ry rock, HDR). Spočívá v čerpání tepla z neprostupné horniny o dostatečně vysoké teplotě. Ve vybraném místě jsou vytvořeny dva vrty hluboké 3-5 kilometrů, které končí několik set metrů od sebe. Skálu mezi nimi rozbijítak, aby byla propustná. Pak užjen stačí jedním vrtem zavádět do hlubiny vodu a druhým ji horkou opět čerpat nahoru. HDR technologie má enormní potenciál a lze ji používat na velké části zemského povrchu. Má jednu vadu: v komerčním provozu jsou prozatím jen dvě elektrárny v německém Landau a francouzském Soultz. Další projekty v různých stádiích vývoje vznikají v Austrálii, Japonsku či USA. Technologie HDR se zkoumají také v České republice. Nejdál jsou v Litoměřicích, kde se počítá s výstavbou kombinované výroby tepla a elektřiny. Podle propočtů možnosti Českého masivu mno-hasetnásobně přesahují českou spotřebu energie. Jejich využití by ale vyžadovalo tisíce projektů, což 58 není myslitelné. Nicméně s pomocíjen 12 instalací, které mohou vzniknout v první fázi, bychom ročně mohli získávat 0,5 TWh elektřiny a 4 petajouly tepla.23 Kolem poloviny století by geotermální energie mohla vyrábět ekvivalent elektrárny Prunéřov, nej-většího fosilního zdroje ČEZ, a přibližně desetinu současné české spotřeby tepla (27 PJ).23 Pro využívání HDR je vhodná velká část republiky, hlavně severní Čechy a Morava. Stavba české geotermální elektrárny by dnes stála asi 240 milionů korun na každý instalovaný megawatt. Je to pouze dvakrát tolik, co nyní stojí finský jaderný reaktor Olkiluoto. „V budoucnosti se počítá s nezanedbatelným snížením investičních nákladů," poznamenává Pačesova komise. Tepelná čerpadla. Tepelné čerpadlo získává energii z okolního prostředí (nejčastěji ze země nebo vzduchu, ale také z vody). Tato energie se následně používá k ohřevu vody v systému ústředního topení. Abychom teplem odebraným z relativně chladné země mohli vytápět, musíme využít kompresorem poháněnýtepelnýoběh. Princip je stejný jako u ledničky, pouze místojídla ochlazujeme zeminu a místo prostoru za ledničkou odevzdáváme teplo vodě, která teče do radiátorů. Stejně jako lednička potřebuje k pohonu kompresoru elektřinu. Proto obnovitelným zdrojem není kompletní výroba, nýbrž pouze rozdíl mezi dodávanou a získanou energií. Obvykle to bývá asi 60% z celkového výkonu. Nejlepším řešením pro obytné domyje kombinace solárního kolektoru (který se hodí spíše k ohřívání vody a nejvíce vyrábí v létě) s tepelným čerpadlem (jež je lepší pro vytápění a pracuje nejúčinněji v zimě). Při použití kolektorů k přitápění se mohou oba systémy doplňovat. Solární systém předehřívá vodu a šetří tepelnému čerpadlu práci. V České republice je v provozu 15-20 tisíc tepelných čerpadel.131 Je jimi vybavena skoro každá desátá novostavba. S postupným zateplováním domů klesá spotřeba tepla, tudíž stačí menší čerpadla a klesají také pořizovací i provozní náklady. Foto: Langrock/Zenit/Greenpeace Foto: P. Nunes/Dreamstime Bezkonkurenčně největší položku v českém účtu za dovoz paliv tvoří ropa. Proto pokud má klesnout naše závislost na importu, musíme se soustředit v prvé řadě na dopravu. Auta, kamiony, letadla, vlaky a lodě přispívají 14% k emisím oxidu uhličitého.184 Navíc čísla jsou - na rozdíl od jiných odvětví - horšia horší. Spotřeba energie v dopravním sektoru vzrostla v letech 1998-2008 o 57%, v automobilech dokonce na dvojnásobek.185 Poptávka po osobní i nákladní dopravě od konce devadesátých let soustavně roste. Příčinou je prudký ekonomický rozvoj. S při bývající životní úrovní lidé více a více jezdí autem. Prosperující podniky potřebují převážet v kamionech velké množství zboží. Nejde však pouze o to, kolik zboží či lidí (a jak daleko) se vozí, nýbrž také čím se vozí. Přibližně 73% osobní dopravy připadá na auta;186 stejně tak nákladní automobily přepraví 76% českého zboží.187 Převézt jednoho člověka autem na vzdálenost sta kilometrů vyžaduje ve srovnání s elektrickým vlakem asi 470% energie, energeticky náročnější než osobní automobil je pouze letadlo.188 Přitom osobní veřejná doprava víceméně stagnuje, takže v součtu rychle klesá relativní podíl vlaků, autobusů či MHD na přepravě. Přesto si díky důležité roli, kterou měla na počátku devadesátých let, veřejná doprava nadále udržuje poměrně silné postavení - lepší než průměr států Evropské unie. Co bude dál, o tom rozhodne stát. Pokud nechá automobilové a kamionové dopravě volný průběh, import ropy dál poletí nahoru. Nebo může zajistit rychlejší a pohodlnější autobusy, vlaky i městskou veřejnou dopravu či pružnější nákladní přepravu na železnici. Železniční nákladní doprava od počátku devadesátých let víceméně stagnuje. Přeprava po silnicích přitom neustále roste. Souvisí to s proměnou české ekonomiky (která ale jinak svou energetickou náročnost spíše snižuje): posun od těžkého průmyslu k lehčím odvětvím totiž přesouvá poptávku od přepravy velkoobjemových surovin po železnici kdodáv- kám spotřebního zboží, polotovarů a potravin kamiony. Země se rychle přeorientovala na otevřenou exportní ekonomiku, která spoléhá na operativnější nákladní auta. Ale i tak si vlaky udržují poměrně silné postavení ve srovnání s průměrem EU. Na jedné straně je to příležitost, na straně druhé se může zboží dál a dál přesouvat ze železnic na silnice. Experti, kteří připravovali podklady pro Pačesovu komisi, soudí, že automobilová a kamionová doprava dál strmě poroste paralelně s ekonomickou prosperitou. Sice se společnost může postupně nasytit automobily (nebude už přibývat vozidel), ale bude přibývat dopravy (auta budou více jezdit). Spotřeba energie (převážně ropy) v silniční dopravě by tak stoupla asi o 50% do roku 2030.189 Účinná opatření však mohou trend otočit. Doprava byv příštích desetiletích mohla podstatně přispět ke snížení závislosti na fosilních palivech. Wuppertalský institut ve scénáři Důsledně a chytře modeloval, že spotřebu lze do poloviny století realisticky vrátit na úroveň roku 2005.25 Konzultační společnost Enviros ve studii pro ministerstvo životního prostředí odhadla, že emise oxidu uhličitého z dopravy mohou do roku 2020 klesnout o 5 milionů tun a v polovině století být o 10 milionů tun nižší než nyní.190 Přitom její kalkulace pracují s hodně konzervativními technologickými předpoklady. Předpokládají například, že emise osobních aut neklesnou pod 120 gramů na ujetý kilometr, tj. že vozový park zamrzne 26% nad úrovní, kterou evropská legislativa vyžaduje pro nová vozidla počínaje rokem 2015.190 Mezi udržením spotřeby energie a razantním poklesem emisí (i dovozu ropy) není diametrální rozpor, jak by se mohlo zdát. Vyžaduje to však legislativu, která výrobce přiměje dodávat na trh auta s mnohem efektivnějšími motory, nezbytná je také silná podpora pro veřejnou dopravu, sítě nových cyklos-tezekve městech, rýchlejšia operativnější nákladní vlaky a motivace pro firmy a domácnosti, aby těchto příležitostí využívaly. 59 Řešení lze rozdělit do čtyř typů: (i) technologické inovace vozidel, (ii) změna paliva, (iii) přesun z automobilové a letecké přepravy na železnici, autobusy, MHD či jízdní kola a (iv) snížení poptávky po dopravě. Efektivnější auta Čeští spotřebitelé každý rok koupí asi 120 tisíc nových a 180 tisíc ojetých aut. Drahá ropa, poptávka spotřebitelů i legislativa už přiměly automobilky, aby se vrhly na zelené inovace. Vznikají v několika směrech. Vozidla se spalovacími motory. Řada technických řešení se už dostala na trh. Progres může být rychlý. Volkswagen Passat s výkonem 77 kW měl v roce 2007 spotřebu 6,5 litru a o dva roky později, v zelené verzi Blue Motion, už 4,9 1/100 km, o čtvrtinu méně.193 Evropská legislativa zavazuje výrobce, aby do roku 2015 snížili průměrnou spotřebu na 5,6 litrů benzínu, respektive 5 litrů nafty na 100 kilometrů. Řidiči by tak oproti vozům novým v roce 2007 ušetřili asi 18 %,193 a kdyby kompletně nahradili současný český vozový park, spotřeba klesne o více než 45 %.190 Směrnice také předběžně anoncuje, že v roce 2020 bude unie vyžadovat průměr 4,1 litru u vozů s benzinovými motory a 3,6 litru pro diesely. Už současné, běžně dostupné technologie mohou snížit spotřebu paliva u vozů s konvenčním spalovacím motorem o více než 35 %.194 Kdyby každý nákladní automobil nahradilo nejlepší auto, jaké lze pořídit na trhu, spotřeba klesne o 20 %.190 Tzv. stop-start zařízení, které automaticky vypíná či zapíná motor při krátkodobých zastaveních, například před semafory, ušetří asi 5% paliva; optimalizace převodovek u jednotlivých modelů osobních aut dalších 9%; náhrada hydraulických posilovačů řízení elektrickými zhruba 3% a lepší aerodynamika podvozku osobních vozů 1-2 %.195 Kdyby se každé z těchto čtyř opatření uplatnilo u poloviny českého vozového parku, poptávka po ropě klesne o 295 tisíc barelů ročně, takže domácnosti a podniky ušetří asi 0,4 miliardy korun. Nikdo pořádně neví, kam by mohl pokrok dojít během příštích desetiletí. Inženýři naprosto vážně kalkulují se čtyřsedadlovým dieselovým autem se spotřebou 1,8 litru na 100 kilometrů coby běžným výrobkem.196 Hybridní auta. Nemalé příležitosti nabízejí hybridní vozidla, která kombinují dva motory: spalovací a elektrický. Energii šetří hlavně proto, že využívá zařízení stop-start (automatické vypínání spalovacího motoru při zastavení a automatické zapínání pří rozjezdu), a díky rekuperaci energie brzd a počítačem řízenému využívání elektrického, respektive spalovacího motoru pro různé stylyjízdy. Na trhu se hybridy objevily v devadesátých letech. Čeští zákazníci jich dosud koupili řádově několik stovek, jejich 60 prodej však rychle roste. Modelů různých značek rychle přibývá. Konzultační společnost McKinsey kalkuluje, že během dvou desetiletí mohou hybridy šetřit 65-80% energie ve srovnání se současnými běžnými vozy.194 Plug-in hybridy. Kombinují přínosy elektromobilů (hlavní pohon čistou elektřinou) i konvenčních hybridů (velký dojezd). Inženýři experimentují s různými technickými přístupy. Scénář propočítávaný Institutem pro koncepty vozidel německého Centra pro letectví a kosmonautiku kalkuluje, že v polovině století by se vozový park v Evropě mohl skládat ze zhruba pětiny konvenčních osobních aut, dvou pětin hybridů nezávislých na síti a dvou pětin plug-in elektromobilů. Jiné možnosti snižování spotřeby Pneumatiky. Pneumatiky s nižším valivým odporem mohou ušetřit 3-15% energie u osobních automobilů a dokonce 15-30% u nákladních automobilů.197 Desetiprocentní změna ve valivém odporu snižuje spotřebu paliva o 2 %.198 Pneumatikársky průmysl počítá se snížením valivého odporu o 50% do roku 2030.196 Pokud by polovina aut používala pneumatiky, jež sníží energetickou náročnost vozu o jednu dvacetinu, česká ekonomika ušetří 165 tisíc barelů ropy ročně, tedy přes 200 milionů korun. Letadla a vlaky. Modernizace letecké nebo železniční dopravy bude podstatně pomalejší - obměna lokomotiva letadel netrvá roky, nýbrž desetiletí. Nicméně i zde jsou pozoruhodné možnosti. Velká část vozového parku Českých drah je nyní na hranici životnosti, což nabízí příležitost k modernizaci, která se dlouho nebude opakovat. Moderní rychlovlaky mohou mít až o 15% nižší spotřebu energie oproti dosavadním modelům.199 Obdobně u nových letadel lze dvěma designovými opatřeními - větším rozpětím křídel a lepší kontrolou laminárního proudění - snížit spotřebu paliva o 20-30 %.189 V letecké dopravě je také třeba vylepšit organizaci, zejména zajistit omezení kongescí při přistávání na letištích. Potenciál úspor má v železniční dopravě zejména urychlená obměna příměstských motorových vlaků za vlaky elektrické a schopné rekuperovat brzdnou energii. Další úspory by přinesla také elektrifikace tratí. Elektrifikovaných železnic je nyní v České republice jen 32 %.185 Graf 14: Energetická a uhlíková náročnost české dopravy 70 60 50 g40 30 20 10 0 25 20 o 15^ 3 O 101 to o o oo 0 1997 1999 2001 2003 2005 2007 spotřeba energie v dopravě • emise oxidu uhličitého Agropaliva jsou (prozatím) slepá ulička Ekologické organizace v tomto plánu nepočítají s automobilovými agropalivy, jako je bionafta z řepky nebo etanol. Současná agropaliva mají nesporně své přínosy - a také velká rizika. Posilují průmyslové zemědělství, které kontaminuje krajinu toxickými pesticidy a průmyslovými hnojivy. Některé typy konkurují na trhu s potravinami. Především je však výroba agropaliv energeticky velmi náročná a často prostě nevýhodná. Mnohem více se vyplatí stejnou půdu použít k pěstování energetických plodin pro elektrárny a teplárny (viz kapitola 9). K nahrazení 10% ropy agropalivy (jak požaduje evropská legislativa) Česká republika potřebuje plochu, která by stačila k výrobě elektřiny pro polovinu českých domácností.191 Emise oxidu uhličitého by tak klesly třináctkrát více. Paradoxně je výhodnější pohánět auta elektřinou vyrobenou z energetických plodin než rovnou agropalivy. Elektrická energie vyrobená z biomasy umožní ujet průměrně o 81% více kilometrů než celulózový etanol.192 Stát by proto měl sundat nohu z plynu a netlačit na rychlé zavádění agropaliv na trh. Nicméně je důležité pokračovat v technickém výzkumu. Některé experimenty vypadajícelkem slibně a mohly by vyřešit současné problémy. Změna paliva Hybridní vozy jsou prvním krokem ke koncepčnímu řešení: hledat pro auta jiný pohon. LPG/CNG. Mnoho českých řidičů už nyní používá propan-butan. Pohon plynem prakticky nijak nesnižuje dovoz paliv - nicméně má některé přínosy: o něco menší emise oxidu uhličitého a také nižší místní znečištění, takže provoz za sebou zanechává méně smogu. Může jít o krátkodobé vylepšení, které umožní vylepšit už stávající modely. Elektromobily. Hlavní cestou, kterou se v příštích letech osvobození aut od ropy vydá, se stále více ukazuje být pohon elektřinou. Za posledních asi 110 let výrobci s elektromotory opakovaně experimentovali. Nikdy však ve velkém nepronikly na běžný trh. Teprve počínaje devadesátými lety se objevila řada typů se seriózní ambicí k sériové komerční produkci: Daihatsu Hijet EV, Th!nk City, Honda EV Plus, Renault Clio Electric, Tesla Model S a další. Nicméně před elektromobily pořád stojí několi k d ů ležitých překážek. Cena je vysoká, dojezdová vzdálenost poměrně nízká (ačkoli s novými typy roste), ještě nevznikla pohodlná a snadno přístupná infrastruktura pro dobíjení a potažmo chybíte hlavní: masová důvěra spotřebitelů.200 Asociace evropských automobilek ACEA odhaduje, že koncem desetiletí by elektromobily mohly tvořit 3-10% vozů prodaných v EU.201 Velký potenciál mají některá specifická odvětví, která se vyznačují hromadnými nákupy, například služební vozidla veřejné správy (pošta, policie a podobně) či komunálnítechnika. Očekává se, že v roce 2050 budou elektromobily dvakrát energeticky efektivnější než spalovací motory.200 Ekologické škody však hodně závisejí na tom, na co konkrétně by auta jezdila. Není elektřina jako elektřina. Auta poháněná energií z uhelných elektráren za sebou najeden ujetý kilometr zanechají srovnatelné nebo větší množství uhlíkových emisí než vozy se spalovacím motorem.200 Pohon průměrnou elektřinou z energetického mixu EU je asi o polovinu čistější než benzínová či naftová auta.200 Hlavní přínos elektromobilů však tkví v něčem jiném. Umožní řešit problém, který doposud řešení neměl: jak pohánětsilničnídopravu bnovitelnými zdroji.67 Agropaliva, i kdyby se podařilo vyřešit ekologické a sociální škody, to v dohledné době nedovolují (podrobnosti v rámečku). Kdyby měla seriózně nahrazovat současnou spotřebu ropy, musela by produkce být řádově větší než množství, o kterém se nyní uvažuje - a na to nestačí půda. České možnosti výroby zelené elektřiny sice nestačí ani k pokrytí současné domácí spotřeby (viz kapitola 9), ale evropský potenciál obnovitelných zdrojů je mnohem větší. Navíc si v tomto případě nemusíme dělat větší starosti s dovozem. Přinejhorším importovanou ropu nahrazujeme importovanou elektřinou (a zatímco ropa obvykle pochází z nestabilních zemí, elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů může být evropská). 61 Graf 15: Emise oxidu uhličitého na ujetý kilometr, spalovací motor versus elektromobily poháněné elektřinou z různých zdrojů 250 200 o 150 100 50 to o CD O c > o "6 E b 5 o CD Q. CO CD ÍZ o> CD >CD _C CD O CD CD ÍZ JD CD >CD > Zejména ve městech, kde je poptávka po dopravě největší, mohou elektromobily přinést významné úspory energie. Zároveň se díky nim vyčistí vzduch a sníží hluk v ulicích i podél frekventovaných silnic. Podmínkou není pouze dostatek čisté elektřiny, ale také rozvoj inteligentních energetických sítí, které budou schopny regulovat připojování automobilů na nabíjení a zároveň využívat baterií připojených vozů jako špičkového zdroje; lépe by se tak využilo nepravidelného výkonu větrných nebo solárních elektráren (podrobnosti v kapitole 7.3). Klíčovou podmínkou jsou baterie, které budou levnější a déle vydrží. Současné trendy k tomu úspěšně směřují. Právě díky inovacím baterií mohou elektromobily v příštích letech - po více než století neúspěšných pokusů - masově proniknout na trh. McKinsey odhaduje, že cena bude v příštích dvou desetiletích klesat o 5-8% ročně. Vodík. Ještě před několika lety se zdálo, že budoucnost automobilů patří vodíkovému pohonu. Technologie má skutečně dobré výsledky. Hlavní překážkou proniknutí na trh však nejsou vozidla, nýbrž vodík. Elektrická síť vede do každého domu; k zásobování vodíkem doposud nevznikla infrastruktura. A patrně hned tak nevznikne - už jen proto, že by to byla značně riskantní investice. Pokud se totiž ukáže, že elektromotory jsou po ekologické a ekonomické stránce výhodnější než palivové články, vodíkové vozy nebudou dávat smysl. Vodík v autech neslouží jako palivo, nýbrž k ukládání energie z elektřiny. Pokud seji podaří do aut dodávat jinak (konkrétně: budou-li baterie dostatečně lehké, levné a zajistí dobrou dojezdovou vzdálenost), nebude tento mezikrok potřeba. Vodík je přitom méně efektivní než elektromobily. Vodíkové vozidlo z každého joulu energie využije 28%, zatímco elektromobily 34%. Rozdíl způsobuje zejména horší transformace energie v palivovém článku (58%) oproti lithium-iontové baterii (94-98 %).67 Nákladní doprava na železnici Stát musí nastavit spravedlivé podmínky a motivovat firmy, aby tranzitní přepravu zboží i část vnitrostátní nákladní dopravy přesunuly z kamionů na železnici. Enviros odhaduje, že lze reálně počítat s přesunem 15% kamionové dopravy na železnici do roku 2020 a 35% do roku 2050.190 Pokud by veškerý přesun směřoval na elektrifikovanou železnici, spotřeba ropy by klesla o 1,4 milionu, respektive 3,2 milionu barelů ročně. Ne všude lze dojet vlakem (a ne vždy by to bylo efektivní), takže na kratší vzdálenosti musí a budou muset vypomáhat nákladní auta. Dálkovou železniční dopravu usnadní vybudování logistických center, která slouží k překládání zboží z kamionů na vlaky a opačně. Ministerstvo dopravy navrhuje v prvním sledu vybudovat dvanáct takových center na pečlivě zvolených místech České republiky. Ve druhém sledu mají vznikat další, menší, u středně velkých měst či velkých průmyslových zón a na podobných místech. Lepší veřejná doprava Enviros ve studii pro ministerstvo životního prostředí odhaduje, že do roku 2020 by realisticky 15% cestujících mohlo přesednout z aut na veřejnou dopravu, kolem roku 2050 to může být až 50 %.190 Pokud se to má podařit, veřejná doprava musí být rychlejší, pohodlnejšia levnější. MHD. K většímu komfortu MHD je nutný hlavně dostatek míst k sezení, četnější spoje a komfort. Internetové připojení v regionální a dálkové dopravě by se mělo stát standardem; musí vzniknout kvalitní a příjemné informační služby a zázemí pro cestující: čekárny, občerstvení, úložny na kola, pohodlné odbavení. Veřejná doprava musí být kreativní. V Lu-xembourgu, hlavním městě Lucemburska, autobusy staví nejen za zastávkách, ale lze je přivolat i na místa mimo plánovanou trasu. Ale komfort nestačí. Důležitá je i rychlost. Autobusy a tramvaje se nyníjen pomalu probíjejí ulicemi. Města je musí systematicky zvýhodňovat v městském 62 provozu: automatickou předností na řízených křižovatkách, vyhrazenými pruhy a podobně. Českým pionýrem v přednosti pro tramvaje a autobusy na křižovatkách je Praha. Rovněž v Brně elektronicky řízené semafory na vybraných křižovatkách upřednostňují tramvaje. Lepší dopravu uvnitř měst by umožnilo také zapojení železnice. Praha vlastní asi 200 kilometrů železnic, což je více, než mají trasy metra i tramvají dohromady. Je zde navíc přirozená návaznost na příměstské tratě. Jejich modernizace a využití je přitom mnohem levnější než nové trasy metra nebo tramvají. Přeprava by byla bezkonkurenčně rychlejší než auta či současná MHD: ze Smíchova do Vršovic je to vlakem asi 6 minut a nejrychlejší MHD kolem 22 minut; ze Zahradního města na Kačerov 5 namísto 28 minut. Atraktivnost veřejné dopravy může razantně vylepšit i banální a pouze na první pohled ambiciózní opatření: jízdné zdarma. Radnice ve Valašském Meziříčí podnikla v létě 2009 experiment: umožnila lidem bezplatně cestovat městskými autobusy. Počet cestujících stoupl až o 40% a zřetelně ubylo osobních aut v ulicích. Středočeské Hořovice provozují MHD zadarmo již dva roky. Náklady stouply pouze o necelou čtvrtinu. Kdyby pražský dopravní podnik přestal vybíratjízdné, magistrát by musel každoroční dotaci zvednout pouze o 64 %.202 Veřejná doprava na venkově. Stejná pravidla - komfort včetně zastřešených zastávek a čekáren, čistota, nižší ceny, časté spoje a návaznost - musí platit také pro veřejnou dopravu na venkově. Přes 2200 českých obcí dodnes nemá v sobotu žádné autobusové spojení.185 Nizozemská provincie Frísko zavedla ve všech vesnicích nad 250 obyvatel autobusovou linku každé dvě hodiny mezi sedmou ráno a jedenáctou večerní, sedm dní v týdnu, a častější ve městech nad 5000 obyvatel. Program stojí asi 42 eur (1060 korun) na člověka a rok.203 Kraje, obce a dopravci by měli více experimentovat s kombinací různých vozidel ve svém parku: není potřeba, aby do každé vesnice zajížděl velký autobus pro desítky sedících cestujících. Někdy stačí mikrobusy s levnějším (a čistším) provozem. Ve všech českých regionech musí vzniknout integrovaný dopravní systém (IDS): jedna jízdenka na všechny místní provozovatele veřejné dopravy a propracovaná návaznost jednotlivých spojů. Průkopníkem je hlavně Jihomoravský kraj. Stát musí systematicky vyhledávat inspirativní inovace doma a hlavně v cizině a návrhy na vylepšení zprostředkovávat krajům, případně jiným organizátorům IDS, aby po nich nemuseli nákladně a komplikovaně pátrat sami. Důležité je především zavádění inteligentních informačních a logistických novinek: sofistikované informační systémy pro cestující, on-line informace v mobilních telefonech, placení mobilem (po vzoru Prahy) nebo integrace různých tarifních systémů (například MHD a carsharing, parkovné v park-and-ride, chytré tarify pro rodiny, výhody pro cestování s kolem aj.). Zároveň je třeba integrovat MHD, vlaky či meziměstské autobusy s dopravou automobilovou - zejména budovat záchytná parkoviště u terminálů na okrajích měst. Nové železnice. Ekologické organizace soudí, že vedle výhledově až 990 kilometrů vysokorychlostních tratí bude potřeba vystavět také asi 1080 km konvenčních železnic. Jde o součet řady dílčích úseků, které zatím chybí. Nutná je také razantní modernizace (včetně elektrifikace a také v některých případech rozšíření z jedno- na dvoukolejové) přibližně 2220 km tratí. Nutné stavby zahrnují větší projekty i doplnění drobných, ale významných spojek, které zprůchodní síť, zkrátí cestovní časy, umožní lepší soužití osobní a nákladní dopravy a podobně. Letecká doprava v Evropě rapidně roste. Letiště se proměňují doslova v ostrovy koncentrovaného znečištění a hluku, které poškozují zdraví desetitisíců lidí v sousedních obcích a městských čtvrtích. Přitom na vzdálenosti do zhruba 1000 km dokáže letadlům snadno konkurovat železnice. Rychlé vlaky jsou pohodlnejšia pružnější. Cestující nemusí putovat na letiště a opět do města ani čekat na odbavení. Podmínkou je vybudování vysokorychlostních železnic s traťovou rychlostí nad 250 km/h, které budou navazovat na síť v sousedních zemích a zbytku Evropy. Cesta ze středu Prahy do centra Berlína by tak trvala do dvou hodin, zatímco letadlem nejméně 3-4 hodiny. Do Amsterdamu by šlo dojet vlakem odhadem za 4 hodiny. Přesunutí pouhých 5% letecké dopravy na železnici by ušetřilo řádově tisíc a více terajoulů energie ročně. Foto: iStock 63 Graf 16: Česká města s vysokým podílem cyklistiky na cestách do zaměstnání o o oo 5 10 15 20 25 30 35 40 45 Přerov Hradec Králové Hodonín Holešov Uherské Hradiště Pardubice Vysoké Mýto Bohumín Studénka Krnov Veselí n. M. Jaroměř Neratovice Prostějov Poděbrady Břeclav Litovel Nymburk Uničov (%) 0 Cyklistika Více než třetina lidí v Nymburce, Litovli nebo Břeclavi jezdí do práce na kole; v Uničově je to 42% obyvatel.204 V jednadvaceti českých městech s více než 10 000 obyvateli připadá na cyklistickou dopravu přinejmenším pětina cest do zaměstnání.204 Švýcaři ve své kopcovité zemi podnikají na bicyklu 15% cest.205 Obdobné podíly by cyklistická doprava mohla mít také ve většině ostatních českých měst. K tomu je třeba vytvořit podmínky pro pohodlný a bezpečný pohyb cyklistů. Počet lidí na kolech totiž závisí v prvé řadě na podmínkách, jaké mají. Mnichovská radnice během 22 let vybudovala cyklostezku na bezmála každém třetím metru ulice, a dokázala tak zvýšit cyklistický provoz na dvouačtvrtnásobek: ze 4% na 13% jízd.204 Cyklostezek musí být tolik, aby bylo možné bezpečně a komfortně jezdit po celém městě. Především je potřeba, aby vytvořily ucelenou síť, která nemusí být na všech ulicích; ve mnoha jed-nosměrkách mohou cyklisté jezdit obousměrně. Důležitý je také klidnější provoz. Mnohá evropská města dovolují padesáti kilometrovou rychlost pouze na hlavních komunikacích, zatímco v menších ulicích, které procházejí obytnými čtvrtěmi, ji omezily na 30 km/hod. V Berlíně nebo Bonnu platí třicítka na zhruba 70% ulic.206 Ovšem nesmí zůstat u dopravních cest. Radnice musí vybudovat stojany před velkými obchody, na úřadech, nádražích, před školami a podobně, umožnit převážení bicyklů v dopravních prostředcích či podpořit půjčovnyjízdních kol. Města pro lidi Ve velkých městech pomůže plošné mýto za vjezd do centra, o jakém podle úspěšného vzoru Londýna vážně uvažuje přinejmenším Praha. V centrálním Londýně díky němu auta stráví o 30% méně času v dopravních zácpách a ubylo 16% aut. Ve Stockholmu během půl roku po zavedení mýta ubylo 22% automobilové dopravy. Přinejmenším část výnosu by radnice měly investovat do veřejné dopravy a cyklostezek. Obdobně důsledné poplatky za parkování motivují řidiče, aby nechali vůz na předměstských parkovištích a do centra se vydali veřejnou dopravou. Při plánování nových silnic a dálnic je třeba explicitně zahrnout do propočtů efekt takzvané dopravní indukce: zvyšování poptávky po dopravě větší nabídkou infrastruktury. Stát by přitom měl vážně prozkoumat, zda je smysluplné zavést po vzoru kamionů celoplošné mýtné také pro osobní auta (viz kapitola 12.10.). Automobilový provoz nemálo omezí také důležitá opatření, která mají na první pohled s dopravou málo společného, ale pomohou snížit poptávku po jízdách autem. Klíčovou roli hraje územní plánování. Satelitní městečka při okrajích velkoměst, architekty nazývaná sídelní kaše, která vznikala v posledních dvou desetiletích, každý den generují proudy aut. Malé obce na okrajích velkých měst pociťují přetížení projíždějícími vozy jako palčivý problém. Desetitisíce lidí putují do centra za prací a zpět domů, jinak než automobilem se nedostanou do obchodu (a prakticky kamkoli jinam). Rovněž supermarkety na periferii většina lidí navštěvuje vozem. Přesně 66% z obchodních středisek plánovaných v České republice v roce 2008 mělo vzniknout na předměstích nebo až v příměstských lokalitách.207 Radnice by měly plánovat rozvoj měst tak, aby vznikalo hustší osídlení, které půjde smysluplně obsluhovat veřejnou dopravou. Zároveň musí oživovat centra českých měst a podporovat malé obchody, aby domácnosti měly příležitost nakoupit vše potřebné v sousedství, nebo výstavbu sídelních celků s výrazným omezením nebo vyloučením osobních automobilů. V amsterdamské čtvrti Westerpark postavili 600 bytů pro ne-motoristy. Na sídlišti je 0,2 parkovacího místa na bytovou jednotku - parkovací místa slouží především návštěvníkům a členům místního klubu sdílených vozidel. Obytná zástavba byla navržena výhradně pro pěší. Výsledkem snahy je přitažlivé zahradní město. Pravidelná veřejná doprava zajišťuje 64 dobré spojení. Obdobné projekty jsou v Edinburghu, Vídni, Hamburgu, Mnichově, Berlíně a jinde. K uklidněnídopravy pomohou drobná opatřenív ulicích: omezení rychlosti, retardéry, pěší zóny, rozšíření chodníků na úkorvozovkya parkování, hojné používání dělících ostrůvků nebo vkládánízeleně a místa pro pěší do parkovacích ploch. Města musí vytvářet podmínky pro to, aby děti mohly chodit do školy pěšky, jezdit na kole či hromadnou dopravou - a tudíž aby je rodiče nemuseli vozit autem. Organizace Pražské matky a Oživení pomohly už dvaceti školám v metropoli navrhnout konkrétní projekty, které zajistí bezpečnější chůzi (či jízdu na kole) do školy. Nadace Partnerství financuje obdobný program v celé republice. Zavádění elektronické veřejné správy ušetří lidem mnoho cest na úřady. Podpora zavádění tele-konferencía teleworkingu (práce z domu) ve firmách umožní, aby lidé nemuseli každý den dojíždět do práce nebo se vydávat na služební cesty. Místní zboží a suroviny Neméně důležité je, aby klesala poptávka po dálkové nákladní přepravě. Česká republika během roku 2008 dovezla 18 tisíc tun másla a vyvezla šest tisíc tun másla, dovezla 60 tisíc tun jablek a vyvezla 44 tisíc tun jablek, dovezla 108 tisíc tun brambor a vyvezla 36 tisíc tun brambor. Velkou část zboží převážejí kamiony. Evropská agentura pro životní prostředí poukazuje na tři příčiny dramatického růstu kamionové dopravy v posledních dvou desetiletích: postupně se proměňuje produkce i dodavatelské sítě, rostou vzdálenosti mezi místy výroby a spotřeby a vozidla nejsou vytížena.208 Důležitou roli v tomto trendu sehrál rozvoj operativních dodávek just-in-time. Kvůli nim se „velká část zboží přesouvá ze skladů na silnice".208 Na počtu najetých kilometrů se 25-40% podílejí prázdné kamiony.208 Současné trendy však v žádném případě nejsou přirozený jev, se kterým by nešlo nic dělat. Naopak: řadu z nich pohánějí konkrétní politická rozhodnutí, včetně několika desetiletí rozhodné politiky rozvoje silničního sektoru".209 Stát pro kamiony léta víceméně vytvářel nabídku budováním pohodlné infrastruktury a pomáhal špatnými daňovými pravidly. Vysoké zdanění domácí pracovní síly a nízké daně z energie či paliv podporují dovoz z velké vzdálenosti na úkor zboží z okolních měst a obcí. Stát by měl motivovat firmy, aby tam, kde je to možné, nakupovaly od místních dodavatelů a vylepšovaly efektivnost kamionového provozu. Nejenže tak sníží dovoz ropy i znečištění, ale rovněž posílí místní ekonomiky. Hlavním řešením je rozšíření mýtného a ekologická daňová reforma, dvě opatření, která budou působit jako účinný stimul (viz kapitoly 12.10 a 11.2). Spotřebitelské chování v dopravě Ne všechno zařídí radnice nebo stát. Hodně důležitá jsou také konkrétní rozhodnutí řidičů a spotřebitelů v dopravě. Různé programy jim však mohou pomoci. Mnoho paliva lze ušetřit snížením maximální povolené rychlosti na silnicích a dálnicích: pro začátek omezením rychlosti na dálnici na 110km/h. Závislost spotřeby benzínu či nafty na rychlosti je exponenciální a zejména při vyšších rychlostech může rychlejší jízda zvýšit energetickou náročnost vozu až o desítky procent. Nizozemská studie spočetla, že snížení maximální rychlosti na dálnicích ze současných 120, respektive 100 km/h. na 80 km/h. by snížilo spotřebu paliva o 30 %.210 Daňové programy by měly motivovat spotřebitele, aby na trhu dávali přednost autům s nižší spotřebou (viz kapitola 12.2). Pomohou tak mírnit i varující trend rostoucího používání terénních vozů s extrémně vysokou spotřebou ve městech, který nemá žádný praktický smysl. Nové informační systémy pomohou uživatelům dopravy vybrat postup, který ušetří nejvíce paliva (rychle dostupné informace o zácpách a uzavírkách, automatické výpočty nejlepší trasy aj.). Nejde pouze o správnou trasu pro auto. Software může například při hledání vhodného spojení z místa A do místa B najít spojení veřejnou dopravou i trasu pro auto, ale také spočítat finanční náklady a množství spotřebovaného paliva. Vyžadovalo by to systém online propojený s dopravci i se správci železnic a silnic, který by poskytoval aktuální informace. Výukový blok o energetické efektivnosti při jízdě osobním automobilem by šlo zavést jako povinnou součást autoškoly. Podpora systémů sdílení automobilů (carsha-ringu) motivuje domácnosti, aby auto používaly jen v nutnějších případech. Účinné by bylo také propo-jení ta rifů carsharingu s MHD a vyhrazená parkovací místa pro auta v systému carsharingu na výhodných místech ve městech. Foto: České dráhy 65 O) Foto: Greenpeace Foto: Schott Jedna věc jsou možnosti - kolik domů lze zateplit, kolik energie lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, o kolik lze snížit emise skleníkových plynů. Papírových příležitostí máme hodně. Ale opravdu důležité je, kolik z nich tržní ekonomika využije a jak je bude kombinovat. To závisí na řadě věcí: na nákladech a cenách, na legislativě a dalších intervencích státu. Proto ekologické organizace nechaly modelovat tři scénáře, podle kterých se energetický metabolismus české ekonomiky může v příštích desetiletích proměňovat. V této kapitole diskutujeme nejprve výsledky scénářů a posléze také, jak by jejich uskutečnění proměnilo podobu české energetiky. 1.1. Tři scénáře české energetiky Sofistikované počítačové modelování energetických scénářů je postup, který experti často používají, aby papírové možnosti konfrontovali s reálnou ekonomikou. Neslouží coby prognózy, jak se hospodářství nebo energetika budou měnit. Ilustrují, jak by se měnit mohly. Scénáře sledují vybrané parametry ekonomiky a ukazují dvě věci: Jak se bude hospodářství vyvíjet v daných mantinelech - jak naloží s dostupnými zásobami surovin, možnostmi využití obnovitelných zdrojů nebo energetické efektivnosti, jaká bude poptávka po energii a naopak po úsporách. Jak se v ekonomice projeví různá opatření státu - řekněme třeba nové ekologické zákony či lepší podpora obnovitelných zdrojů energie. Ukazují, kterým směrem a jak daleko ekonomiku posunou. K vytváření energetických scénářů se používají sofistikované počítačové modely, které experti plní velkým množstvím statistických dat o ekonomice. Výsledky modelů jsou samozřejmě přibližné a slouží jako hrubá ilustrace, nikoli přesný ukazatel. Modelování tak umožňuje prozkoumat, jak se vývoj ekonomiky a energetického sektoru bude lišit podle vybraných energetických strategií a použitých opatření. Mohou dobře sloužit jako podklad pro koncepční rozhodování, neboť ukazují dopady jednotlivých kroků. Scénáře bývají užitečné zejména tehdy, když pro-věřujítaké možné, nikoli pouze pravděpodobné varianty. Pak totiž dovolují, abychom kreativně uvažovali o opatřeních, jež lze použít, a rozsahu, ve kterém lze ekonomiku ovlivnit - a nenechali se pasivně unášet vývojem, jaký nastane, když hospodářství bude plynout jako doposud. Kvalitní scénáře pomáhají vybrat klíčová témata k řešení a hlavní konkrétní kroky k provedení. Modelování scénářů Wuppertalského institutu Ekologické organizace zadaly renomovanému Wup-pertalskému institutu pro klima, životní prostředí a energetiku, aby sestavil a modeloval tři ilustrativní scénáře české ekonomiky a energetiky. Záměrně jsme chtěli, aby modelování dělali zahraniční vědci, kteří nejsou angažovaní v české energetické debatě a různých domácích zájmech. Volba padla na Wuppertalský institut, protože patří mezi špičková výzkumná pracoviště v Evropě, jež studují energetiku a surovinové toky v ekonomice. Institut spolupracuje s univerzitami, německou vládou či OSN; je součástí konsorcia, které poskytuje scénářové analýzy pro Evropskou komisi. Scénáře byly sestaveny pomocí modelu Wup-pertalScenario ModellingSystem (WSMS). Stejnou metodiku institut používá například při zpracování podkladové studie, podle níž německé spolkové ministerstvo životního prostředí vydává své každoročně aktualizované scénáře, nebo při modelování zadaných Evropským parlamentem či Spolkovým sněmem v Německu. 67 Wuppertalský institut shrnul výstupy modelování do stostránkové studie, která je ke stažení na www.hnutiduha.cz/publikace/wuppertalsky_insti-tut_scenare.pdf. Shrnuje podrobné výsledky modelování a popisuje možnosti budoucího vývoje české energetiky pomocí tří scénářů pro časový horizont do roku 2050. Pro každý ze tří scénářů modelování poskytlo sadu hlavních výsledků pro období do roku 2050: kompletní energetickou bilanci všech primárních zdrojů včetně rozlišení na domácí zdroje a dovoz; přehled konečné spotřeby energie podle odvětví (domácnosti, průmysl atd.) a nosičů (teplo, elektřina, plyn, uhlí, ropa); strukturu primárních zdrojů energie pro výrobu tepla a elektřiny; emise oxidu uhličitého. Ke zpracování scénářů Wuppertalský institut používal data z několika zdrojů. Mezi hlavní patřila zpráva Pače-sovy komise, odkud převzal odhady vývoje počtu obyvatel a HDP nebo potenciál obnovitelných zdrojů energie v České republice. Při modelování byly rovněž použity výsledky propočtů pro vývoj konečné spotřeby vjednot-livých odvětvích ze scénářů společnosti SEVEn, které původně vznikly jako podklad pro Pačesovu komisi. Možnosti vylepšováníenergetické efektivnosti vjednot-livých sektorech Wuppertalský institut čerpal z dílčích studií, které pro ekologické organizace vypracovaly společnosti Porsenna a Ekowatt. Dalším významným zdrojem byla data Evropské komise - Generálního ředitelství pro dopravu a energetiku. Kde to bylo možné, jsou výstupy scénářů porovnávány s výsledky jiných výzkumů, které dělala Pačesova komise, Evropská komise nebo Mezinárodníenergetic-ká agentura (IEA). Model, který Wuppertalský institut používá, nezahrnuje matematickou optimalizaci. To například znamená, že míra pronikání jednotlivých nových technologií na trh není kalkulována podle konkrétních zadaných údajů (například jaká bude cena ropy či výrobní náklady nových technologií nebo kolik budou stát povolenky k emisím oxidu uhličitého). Podle zkušeností institutu matematická optimalizace příliš závisí na zvolené metodice. Wuppertalský institut proto užívá takzvaný simulační přístup, který pracuje s ekonomickými propočty předpokládané preference a rozhodnutí klíčových hráčů. 68 Shody a rozdíly mezi scénáři Wuppertalský institut sestavil trojici scénářů energetické budoucnosti české ekonomiky - nazvaných Vše při starém, Lenivý pokroka Důsledně a chytře - a modeloval je. Všechny tři scénáře počítají se stejným vývojem počtu obyvatel i HDP. Institut zde použil odhad podle Pačesovy komise, aby byly výsledky porovnatelné. Populace podle nich do roku 2050 klesne na 9,4 milionu obyvatel a ekonomický výkon stoupne bezmála na čtyřnásobek. Všechny scénáře rovněž počítají s tím, že domácí těžba hnědého uhlí nepřekročí platné územní ekologické limity, jak je upravila a potvrdila vláda v říjnu 2007, a nepředpokládají otevírání nových dolů na černé uhlí. Ani jeden ze scénářů nepočítá s výstavbou nového jaderného reaktoru. Čím se tedy liší? Intervencemi státu. Odlišují se tím, kolik (a jakých) opatření vláda a zákonodárci použijí z výběru možností, který zahrnuje: zákon o závazném tempu snižování emisí skleníkových plynů; podporu obnovitelných zdrojů energie (pevné výkupní ceny a jiná motivace investorů); investice do zateplování domů a další finanční podpora pro vylepšování energetické efektivnosti, nové standardy pro domy, školení stavebních firem, osvětové programy, energetické audity a podobně; vytvoření nákladů na emise oxidu uhličitého (pomocí evropského obchodování s emisemi nebo mezinárodních mechanismů podle doplněného Kjótského protokolu); odstranění dotací, které podporují spotřebu fosilních paliv; ekologickou daňovou reformu; zavedení plné odpovědnosti provozovatelů jaderných elektráren za případné škody; změny v organizaci a regulaci energetického sektoru, například stimulace ČEPS a distribučních společností k investicím do reformy elektrické přenosové a rozvodné soustavy. Na příštích sedmi stranách shrnujeme hlavnívýsled-ky všech tří scénářů. Každý z nich stručně popisujeme a diskutujeme sedm problémů, které spadají do tří tematických okruhů: kolik energie česká ekonomika spotřebuje (konečná spotřeba energie a spotřeba elektřiny), čím spotřebu pokryjeme (jak budeme vyrábět elektřinu a jaké použijeme primární energetické zdroje) a jaké to bude mít důsledky pro těžbu či dovoz paliv a pro emise oxidu uhličitého. Popis tří scénářů: Jak by Česká republika vypadala v roce 2050 Nyní Vše při starém Lenivý pokrok Důsledně a chytře Co to je Referenční scénář Zhruba totéž jako nejlepší scénář Pačesovy komise Návrh ekologických organizací Co by dělal stát Nic (pouze už schválená legislativa) Silná, ale jen dílčí opatření Cílevědomý tah na zelené inovace a nová odvětví Růst HDP Jak stoupne HDP oproti roku 2005 + 280% + 280% + 280% Česká populace 10,2 milionu 9,4 milionu 9,4 milionu 9,4 milionu Konečná spotřeba energie 1090 PJ 1300 PJ 840 PJ 670 PJ Spotřeba energetických zdrojů Primární zdroje energie 1900 PJ 1900 PJ 1060 PJ 900 PJ - z toho obnovitelných zdrojů 90 PJ 300 PJ 450 PJ 450 PJ Energie k vytápění obytných domů Spotřeba na 1 m2 185 kWh 117 kWh 74 kWh 50 kWh Hrubá spotřeba elektřiny 72 TWh 90 TWh 65 TWh 62 TWh Výroba elektřiny Uhlí (60%), jaderná Uhlí bez CCS (třetina), jaderná, obnovitelné zdroje Obnovitelné zdroje, plyn i uhlí bez CCS Obnovitelné zdroje a plyn - z toho obnovitelných zdrojů 6% 26% 91% 94% Pohon aut Benzín a nafta Benzín a nafta Vesměs elektrická nebo hybridní Vesměs elektromobily Dovoz energie % ze spotřeby 43% 70% 49% 41% Dovoz ropy % roku 2005 + 1% -33% -51% Dovoz zemního plynu % roku 2005 + 76% -26% -49%* Dovoz elektřiny Vývoz 11-16 TWh OTWh 8 TWh 10 TWh Emise oxidu uhličitého ± 12 t/obyv. > 11 t/obyv. > 4 t/obyv. > 2 t/obyv. - z toho 58% energetika, po 16% doprava a průmysl Polovina energetika, čtvrtina doprava, 17% průmysl Polovina energetika, čtvrtina průmysl Dvě třetiny doprava, 18% průmysl Poznámka: * Včetně dovozu bioplynu 69 Graf 17: Porovnání emisí oxidu uhličitého ve třech scénářích české energetiky 110 1. 2. 3. 2040 1. scénář Vše při starém 2. scénář Lenivý pokrok 3. scénář Důsledně a chytře doprava služby domácnosti průmysl ostatní emise z energetiky výroba elektřiny a tepla 1. 2. 3. 2050 Graf 18: Porovnání spotřeby primárních zdrojů energie ve třech scénářích české energetiky 1970 1470 970 470 O efektivnost • obnovitelné zdroje • elektřina • jádro zemní plyn a dovážený bioplyn ropa uhlí Graf 19: Porovnání konečné spotřeby energie ve třech scénářích české energetiky 1200- 1000 O efektivnost % doprava • služby • domácnosti • průmysl 1. 2. 3. 2040 1. 2. 3. 2050 to o o CD Scénář Vše při starém První scénář, Vše při starém, je vlastně referenční. Předpokládá, že vláda a zákonodárci nepodniknou prakticky žádná jiná opatření než ta, která už byla schválena. Tudíž ukazuje, co se stane s českou energetikou v případě, že by se i nadále řídila současnými pravidly. Jediné, co se v budoucnu bude měnit, jsou technologie, zásoby paliva mezinárodní trh. Jinými slovy: ze scénáře vyčteme, co by se stalo, kdyby se nic nestalo a život jen tak dál plynul. Ukazuje, jak by patrně vypadala česká ekonomika, pokud by svou prosadilo současné vedení Svazu průmyslu a dopravy, které soustavně a vytrvale odmítá bezmála každý návrh energetické legislativy nebo ekologických zákonů. Referenční scénář má při modelování velmi důležitý úkol. Pomůže odhalit hlavní problémy české energetiky, které nevyřeší trh a na něž by se měla zaměřit nová legislativa, daňové reformy a další opatření. Zda a jak pomohou, to pak ukazují výsledky ostatních scénářů. Konečná spotřeba energie. Vývoj konečné spotřeby energie vychází z referenčního scénáře (označeného písmenem C) Pačesovy komise.211 Předpokládá se, že v důsledku hospodářského růstu mezi roky 2005 a 2050 spotřeba stoupne o 19%. V roce 2050 konečná spotřeba dosáhne 1300 PJ. Hlavní podíl na růstu spotřeby energie by měla doprava. Auta i kamiony sice mají efektivnější motory a na ujetí jednoho kilometru spotřebují méně paliva, nicméně podle scénáře Vše při starém poptávka po přepravě v tomto scénáři poroste tak rychle, že v konečném součtu stoupne také spotřeba energie. Osobní automobilová doprava vzroste na dvojnásobek, nákladní přeprava po silnicích i po železnici bude více než dvakrát vyšší. Nafta a benzín zůstanou dominantními motorovými palivy, hybridní vozy budou na trh pronikat jen pozvolna. Spotřeba energie v dopravě tak stoupne o 64%. Scénář rovněž předpokládá více než pětinový nárůst konečné spotřeby v průmyslu. Energetická náročnost průmyslové výroby by sice v důsledku technologických inovácia strukturálních změn měla klesat o 1,5% ročně, tento pokles však nedokáže kompenzovat nárůst spotřeby, který způsobí větší výroba. Spotřeba energie v domácnostech a ve službách má podle scénáře stagnovat, respektive mírně klesat. Vyšší počet spotřebičů a větší nároky na služby bude vyrovnávat postupné zateplování domů a podobná opatření. Průměrná spotřeba energie na vytápění obytných budov poklesne ze současných 185 kWh/m2 za rok na 117 kWh/m2 v roce 2050. V obchodech, kancelářích, školách, nemocnicích a dalších budovách služeb klesne průměrná spotřeba tepla na 109 kWh/m2 za rok. Spotřeba elektřiny. Rovněž vývoj spotřeby elektřiny vychází z scénáře C Pačesovy komise.211 Hrubá spotřeba elektřiny (tedy včetně ztrát v sítích, spotřeby elektrárenského sektoru a přečerpávacích elektráren) má do roku 2050 vyšplhat až na 90 TWh, což znamená nárůst oproti současnosti bezmála o třetinu. Scénář spočetl, že v domácnostech by se díky rozšíření efektivních spotřebičů podařilo spotřebu elektřiny stabilizovat (a ve službách mírně snížit), ale v průmyslu a dopravě výrazně vzroste. Zavádění moderních technologií v průmyslu nedokáže kompenzovat výrazný nárůst poptávky po elektřině v důsledku prudkého zvýšení produkce. Spotřeba elektřiny by proto stoupla o 50%. Scénář předpokládá, že spotřeba elektřiny nejvíce - na pětinásobek - poroste v dopravě. Strmý růst spotřeby plyne z většího objemu přepravy a také z elektrifikace dopravy (elektromobily, další elektrifikace železnic). Výroba elektřiny. Scénář Vše při starém počítá s tím, že hrubá domácí výroba elektřiny stoupne o 16% mezi roky 2005 a 2050, takže se dostane přes 90 TWh. Část z ní ovšem budou pokrývat importovaná paliva: černé uhlí, zemní plyn a jaderné palivo z dovozu. Scénář předpokládá, že dojde k prodloužení životnosti jaderných elektráren Dukovany a Temelín na 60 let; reaktory v Dukovanech tedy budou odstaveny v roce 2045. Nepočítá s výstavbou nových reaktorů nikoli proto, že by tomu stát bránil, nýbrž kvůli nezájmu investorů - nepředpokládá totiž vládní podporu v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za bankovní úvěry. Produkce uhelných elektráren i počet bloků se bude snižovat současně s poklesem těžby uhlí. Podle scénáře Vše při starém ovšem uhelné elektrárny zůstanou nejvýznamnějším zdrojem elektřiny v České republice, byť jejich podíl na výrobě klesne z 60% v roce 2008 na 36% v roce 2050. Produkce by v roce 2040 klesla na 26 TWh, do roku 2050 však opět vzroste na 33 TWh, neboť uhelné zdroje se budou částečně podílet na náhradě odstavených bloků JE Dukovany, kterým skončí životnost. Udržení poměrně vysokého zastoupení uhelných elektráren však bude vyžadovat dovoz uhlí: import v roce 2050 dosáhne 385 PJ energie. Scénář předpokládá zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ze současných 6% na 26% v roce 2050. Hlavní podíl na tomto nárůstu by měly zdroje spalující biomasu a solární elektrárny. Rostoucí poptávku po elektřině podle scénáře pokryjí největší měrou: eliminace masivních vývozů elektřiny do roku 2020, větší výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, nové plynové a uhelné zdroje o celkovém výkonu 71 2000 MW, které by po roce 2045 nahradily odstavené bloky JE Dukovany. Spotřeba primárních zdrojů. Celková spotřeba primárních zdrojů energie by podle scénáře byla po celé sledované období víceméně stabilní - v roce 2040 o 3% vyšší než v roce 2005, o dalších deset let později o 1% nižší. Poroste sice konečná spotřeba energie (tedy množství energie, které spotřebují domácnosti a podniky), k její výrobě však bude díky menším ztrátám při zpracování - hlavně vyššímu využívání obnovitelných zdrojů a plynu na úkor uhlí - stačit stejné množství energetických surovin. K poklesu poptávky po primárních zdrojích by přispěl rovněž útlum masivního vývozu elektřiny. Spotřeba energie z obnovitelných zdrojů stoupne do roku 2050 téměř čtyřikrát. Nejrychleji poroste využívání sluneční energie a biomasy. Uhlí a uran. Scénář předpokládá, že spotřeba uhlí klesne celkem o 44%. Spotřeba jaderného paliva nejprve vzroste asi o pětinu, protože stoupne výkon reaktorů obou jaderných elektráren, po ukončení životnosti Dukovan klesne na polovinu. Ropa, zemní plyn a dovoz energie. Pokud by se naplnil scénář Vše při starém, česká poptávka po ropě do roku 2025 stoupne o 10% a posléze klesne zpět na dnešní úroveň kvůli nástupu nových paliv (hlavně pohonu elektřinou) v dopravě. Spotřeba zemního plynu naroste o 75%, protože budou přibývat plynové elektrárny a plyn se bude více využívat v domácnostech, službách i průmyslu. Podle scénáře výrazně vzroste podíl energetic- kých surovin z dovozu. Česká republika se z exportéra uhlí změní ve výrazného importéra. Dovoz uhlí se do poloviny století vyšplhá na 388 PJ, a téměř se tak vyrovná importu ropy. Výrazně, zhruba o tři čtvrtiny, vzroste rovněž dovoz plynu. Celkový podíl importovaných paliv na spotřebě energie stoupne ze 40% v roce 2008 na 80% v roce 2050. Emise oxidu uhličitého. Vedle rostoucí závislosti na energii z dovozu má scénář Vše při starém ještě jednu vážnou vadu: vysoké emise skleníkových plynů. Emise oxidu uhličitého by do poloviny století klesly o pouhých 16%, ze 121 milionů tun v roce 20 08212 na 102 milionů tun. Koncem čtvrtého desetiletí by činily 97 milionů tun - a posléze opět mírně stouply kvůli náhradě jaderné elektrárny Dukovany uhelnými a plynovými bloky. Přibližně 11 tun na obyvatele a rok je mnohonásobně více než zhruba 2 tuny, se kterými by Česká republika reálně měla počítat (viz kapitola 3). Slabé snížení, které v modelování navzdory rostoucí spotřebě energie vychází, má čtvero hlavních důvodů: zvětší podíl obnovitelných zdrojů na pokrývání spotřeby energie; větší průměrná účinnost českých uhelných elektráren - protože současným elektrárnám skončí životnost a nahradí je nová generace, účinnost ze 33% v roce 2005 stoupne na 43% v roce 2050; více kogenerace - kombinované výroby tepla a elektřiny, která účinněji využívá palivo; část uhelných elektráren nahradí plynové, které jsou čistší. Graf 20: Hrubá spotřeba elektřiny ve třech scénářích české energetiky 100 scénář Vše při starém scénář Lenivý pokrok scénář Důsledně a chytře to o o CD 2005 2010 2015 2020 2025 72 Foto: P. Langrock/Zenit/Greenpeace Scénář Lenivý pokrok Není příliš reálné, že by ministři a poslanci příštích několik desetiletí nedělali vůbec nic. Nějaká legislativa vznikat bude. Politické špičky budou pod velkým tlakem, aby posílily ekonomiku a pomohly snižovat závislost na drahých fosilních palivech. Proto Wup-pertalský institut modeloval druhý scénář: Lenivý pokrok. Lenivý pokrok ilustruje, co se stane, pokud se vláda pustí do práce a začne využívat příležitostí, které skýtá zateplení domů, podpora obnovitelných zdrojů energie, modernizace průmyslu a podobně. Podle předpokladů tohoto scénáře zákonodárci schválí několik základních opatření, jež mimo jiné umožní víceméně kompletně využít možností výroby energie z obnovitelných zdrojů (které přebírá od Pačesovy komise). Scénář nepočítá s použitím technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS). Konečná spotřeba energie. Odhad konečné spotřeby energie vychází ze scénáře E Pačesovy komise.211 Lenivý pokrok předpokládá, že růst poptávky se mezi lety 2005 a 2015 zpomalí, zastaví a posléze spotřeba začne klesat. Kolem poloviny století klesne o 25% oproti roku 2007. Ve všech sektorech vychází konečná spotřeba nižší, než je ve scénáři Vše při starém. Spotřeba tepla v domácnostech klesne díky lepším standardům na zateplení nových budova kvůli rychlejšímu tempu rekonstrukcí. Vytopit jeden čtvereční metr českých domů by v roce 2050 vyžadovalo v průměru 74 kWh energie. Po roce 2020 bude mnohem více českých domů vybaveno výměníkem tepla pro odpadní vodu. Spotřeba energie na ohřívání vody v průměrné domácnosti díky tomu klesne o 23%. Domácích spotřebičů bude přibývat, a proto by ještě několik let stoupala také poptávka domácností po elektřině, nicméně později začne spotřeba díky lepším standardům a podpoře vysoce efektivních technologií klesat a do roku 2050 bude asi o 30% nižší než dnes. Domácnosti tak v polovině století při vyšší životní úrovni a lépe vybavených bytech spotřebují asi o dvě pětiny méně energie. Průměrná spotřeba energie na vytápění domů v sektoru služeb klesne do poloviny století na 72 kWh/m2 za rok, tj. bude o 33% nižší než v referenčním scénáři. Právě lepší izolace budov je hlavním důvodem snížení spotřeby energie ve službách o necelé dvě pětiny. Scénář Lenivý pokrok předpokládá výrazné vylepšení energetické efektivnosti průmyslu. Množství energie, které průmyslové podniky potřebují k výrobě jedné koruny, může podle scénáře klesat o 3% ročně. Dražší energie totiž přiměje firmy, aby investovaly do nových technologií. Modernizace bude tak rychlá, že se sníží - o 29% - i celková spotřeba energie v sektoru. Růst spotřeby energie v dopravě se nepodaří úplně zastavit, nicméně ve srovnání se scénářem Vše při starém je pozvolnější - asi o 14% do poloviny století. Hlavním důvodem je, že by množství přepravovaného zboží i poptávka po osobní dopravě stoupala pomaleji. Přitom scénář Lenivý pokrok předpokládá rychlejší rozšíření nových technologií. Počítá, že většina osobních aut využívaných hlavně pro cestování po městech bude mít hybridní nebo elektrický pohon. Dopravní infrastruktura je vylepšena tak, aby stoupla celková účinnost a klesla spotřeba paliv. Spotřeba elektřiny. Wuppertalský institut převzal odhady spotřeby elektřiny, které Pačesova komise nechala spočítat pro svůj scénář E.211 Hrubá spotřeba má podle scénáře Lenivý pokrok do roku 2050 mírně poklesnout, takže bude o 9% nižší oproti roku 2007. Poptávka má vyvrcholit zhruba v roce 2010, aby následně začala mírně klesat, především díky efektivnějším spotřebičům v domácnostech, kancelářské technice, elektrickým pecím ve slévárnách, elektromotorům obráběcích strojů a dalším technologiím. Po roce 2045 spotřeba mírně stoupne proto, že se bude rozšiřovat elektrifikace dopravy: v polovině století bude elektrická energie pohánět desetinu odvětví. Výroba elektřiny. Scénář Lenivý pokrok počítá s poklesem hrubé domácí výroby elektřiny o 28% mezi lety 2005 a 2050. Stávající jaderné elektrárny 73 budou po dožití bez náhrady odstaveny. Jaderná elektrárna Dukovany ukončí provoz do roku 2030 a Temelín o patnáct let později. Kolem roku 2030 Česká republika začne dovážet elektřinu z obnovitelných zdrojů (viz kapitoly 7.3 a 9), například ze solárních termálních elektráren v saharské poušti. Kolem roku 2050 import dosáhne asi 13% hrubé domácí spotřeby. Rychle poroste využití domácích obnovitelných zdrojů. Za dvě desítky let budou zajišťovat přes 40% tuzemské výroby, v roce 2050 pak 91%. Provozovatelé budou investovat značné prostředky do prebudovania reformy struktury i řízenísítí. Podíl jednotlivých odvětví zelené energetiky ukazuje Graf 12. Vzhledem k rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů a klesající spotřebě scénář Lenivý pokrok nepočítá po roce 2010 s výstavbou nových uhelných a plynových elektráren s výjimkou kogenerace. Počínaje rokem 2030 se na kogenerační zdroje omezí rovněž výroba elektřiny z biomasy. Spotřeba energetických zdrojů. Spotřeba primárních zdrojů energie ve scénáři Lenivý pokrok rychle klesá, takže kolem roku 2030 je oproti dnešku o čtvrtinu nižší a do poloviny století skoro poloviční. Hlavní příčinou je pokles konečné spotřeby v průmyslu, domácnostech i službách. Ale to je pouze jedna část obrazu. Zároveň se totiž důkladně promění složení energetických zdrojů. Podíl obnovitelných zdrojů (včetně dovážené elektřiny) na spotřebě energie dosáhne 42% v roce 2050. Uhlí a uran. Atomové elektrárny kolem roku 2045 skončí. Podíl uhlí postupně klesne na 7% a poptávku budou snadno pokrývat domácí doly. Ropa, zemní plyn a dovoz energie. Nové technologie v dopravě do poloviny století sníží českou spotřebu ropy o 34%. Poptávka po zemním plynu bude o čtvrtinu nižší. Česká republika bude podle scénáře Lenivý pokrok za čtyřicet let dovážet o 33% méně energie n ež d n es. Pa ra d oxn é d íky to m u, že s potře ba e n e rge-tických zdrojů klesne také (a rychleji), percentuelní podíl importu relativně stoupne. V polovině století by činil 49%, což je více než dnes (42% v roce 2006), nicméně mnohem méně než ve variantě Vše při starém (80%), a hlavně: důležitéje, kolik fosilních paliv a elektřiny skutečně dovážíme, a ne kolik procent to činí. Emise oxidu uhličitého. Ve scénáři Lenivý pokrok by emise oxidu uhličitého do poloviny století klesly o 72% na 34 milionů tun ročně. Odstavení atomových reaktorů nebude mít na znečištění žádný dopad, protože ve čtyřicátých letech nového století už je nebudou nahrazovat elektrárny na fosilní paliva. Emise by však přesto činily 4 tuny na obyvatele, což je příliš mnoho. Scénář Důsledně a chytře Třetí scénář Wuppertalského institutu, Důsledně a chytře, předpokládá ambiciózní program inovací a snižování energetické náročnosti i závislosti na fosilních palivech (viz Tabulka 12). Spočívá v razantní modernizaci české ekonomiky, plošném zateplování domů, nastartování investic do domácích, obnovitelných zdrojů a rozvoji lokální energetiky. Ve srovnání se scénářem Lenivý pokrok počítá Důsledně a chytře navíc s několika předpoklady: Konečná spotřeba energie je oproti scénáři Le-nivýpokrok o 20% nižší (a oproti referenčnímu scénáři Vše při starém o 48 %). Snížení plyne z lepšího využití potenciálu úspor v jednotlivých sektorech. Používá se technologie zachytávania ukládání uhlíku (CCS) v tepelných elektrárnách na spalování biomasy s výkonem 400 MW a v několika průmyslových podnicích (především ocelárnách). Scénář předpokládá komerční využití technologie CCS po roce 2030. Roční množství ukládaného oxidu uhličitého nepřesáhne 6 milionů tun, což je asi dvacetina dnešních českých emisí. Celkem by v této variantě bylo potřeba do roku 2050 uložit 100 milionů tun oxidu uhličitého. Dojde k dalšímu snižování emisí oxidu uhličitého z dopravy především díky rychlejšímu nástupu elektromobilů (za předpokladu, že budou využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů). Scénář počítá s importem významného množství bioplynu ze zahraničí (v roce 2045 v množství odpovídajícím čtvrtině dovozu zemního plynu). Konečná spotřeba energie. Scénář Důsledně a chytře předpokládá, že Česká republika opravdu důsledně využije příležitosti ke snižování energetické náročnosti ekonomiky. Konečná spotřeba energie tak může realisticky klesnout na 669 PJ, o 40% oproti roku 2007. Největší pokles lze předpokládat v domácnostech a službách, především díky dalšímu vylepšení budov. Scénář počítá s využitím víceméně všech rozumných příležitostí k zateplování, což sníží průměrnou spotřebu k vytápění českých domů na úroveň nízkoenergetického standardu: 50 kWh/m2 za rok. Studie společnosti Porsenna z roku 2008 potvrdily, že je to reálné.8788 Varianta Důsledně a chytře počítá, že konečná spotřeba v průmyslu do roku 2050 klesne o 39%. Scénář E Pačesovy komise (použitý pro scénář Le-nivýpokrok) totiž předpokládá poměrně ambiciózní využití příležitostí k vylepšování energetické efektivnosti sektoru. Studie, které prozkoumávaly konkrétní průmyslová odvětví, navíc docházejí i k ještě podstatně větším odhadům, o kolik by šlo energetickou efektivnost vylepšit.84 Wuppertalský institut tudíž považuje za docela možné, že také propočty 74 Pačesovy komise opravdový rozsah příležitostí podceňují. Scénář počítá s tím, že konečná spotřeba energie v dopravě do poloviny století může klesnout 06%. Přispějí k tomu tři hlavní důvody: kvalitnější a pohodlnější veřejná doprava, již bude využívat ještě větší část cestujících z osobních aut ve srovnání s variantou Lenivý pokrok; další technologická vylepšení v účinnosti motorů a větší podíl elektromobilů. Model předpokládá, že v polovině století budou mít elektromobily dvakrát lepší účinnost než auta se spalovacími motory. Spotřeba elektřiny. Hrubá spotřeba elektřiny v roce 2050 činí 62 TWh, tedy o 14% méně než dnes. S částí elektřiny ušetřené v budovách a průmyslu totiž scénář počítá pro elektrifikaci dopravy, potažmo nahrazování ropy. Výroba elektřiny. Množství vyrobené elektřiny i struktura zdrojů se téměř shodují s variantou Le-nivý pokrok. Scénář Důsledně a chytře se nicméně liší v několika bodech: asi o 1,7 TWh větší dovoz elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů za hranicemi České republiky; dovoz asi 33 PJ bioplynu ročně použití technologie CCS v několika zvláštních případech v energetice a průmyslu. Roční emise 1,5 tuny oxidu uhličitého na obyvatele dobře splňují nároky na snížení uhlíkové náročnosti české ekonomiky, ke kterým došly kalkulace provedené pro Pačesovu komisi. podíl zemního plynu na výrobě elektřiny činí 5% (oproti 7% u Lenivého pokroku); dovoz elektřiny ze zahraničních obnovitelných zdrojů činí 10 TWh, tedy asi 14% spotřeby; instalace technologie CCS v elektrárně na bio-masu dále snižuje emise oxidu uhličitého, ale vylučuje použití kogenerace a zmenšuje účinnost výroby energie. Spotřeba energetických zdrojů. Spotřeba primárních energetických zdrojů může oproti dnešku klesnout o 52%. Ubývá rychleji než konečná spotřeba kvůli relativně vyššímu podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů (které mají lepší účinnost využití primárních zdrojů). Dodávky energie z domácích obnovitelných zdrojů jsou prakticky stejné jako v předchozím scénáři (a potažmo v nejlepším scénáři Pačesovy komise). Nicméně to neplatí pro fosilní paliva. Spotřeba uhlí klesne oproti dnešku o 93% (respektive oproti scénáři Vše při starém o 87 %), poptávka po ropě o 54% a po zemním plynu o 58%. Závislost na dovozu energie v roce 2050 činí 41%, udrží se tedy na přibližně stejné úrovni jako v roce 2005. Emise oxidu uhličitého. Emise oxidu uhličitého klesnou na 15 milionů tun v roce 2050. Lepší výsledky ve srovnání se scénářem Lenivý pokrok by umožnilo několik opatření navíc: nižší konečná spotřeba energie díky důslednějšímu použití vysoce efektivních technologií, včetně lepšího zateplování domů; změny v palivovém mixu a větší podíl veřejné dopravy na přepravě cestujících; plné využití domácích příležitostí k výrobě energie z biomasy; Foto: archiv MZP, P. Langrock/Zenit Greenpeace 75 11.2. Energetika příštích čtyř desetiletí Scénáře představené v kapitole 10 popisují hlavní parametry, které by energetika mohla mít. Lze z nich vyčíst, kolik bychom spotřebovali uhlí či vypustili skleníkových plynů nebo jakou část elektřiny bychom vyráběli z obnovitelných zdrojů. Parametry však nejsou nic víc než souhrnná čísla. Proto v této kapitole jdeme o krok dál a stručně diskutujeme, co by scénáře znamenaly pro skutečnou podobu dvou hlavních odvětví: elektroenergetiky a teplárenství. Zásadní změnou, bez které ovšem nelze emise skleníkových plynů snížit na potřebnou úroveň, je úplný konec spalování uhlí pro výrobu tepla a elektřiny. Uhlí se bude po roce 2050 využívat pouze k průmyslovým účelům (především v hutnictví). Možná to na první pohled vypadá poměrně odvážně, ale domácí zásoby jsou omezené a v polovině století budou beztak docházet. Dokonce i v případě, že by byl kvůli dolům zbourán nejen Horní Jiřetín a Černice, ale také Zahořany, Bylany, Podlesice a Chemopetrol Litvínov, dodávky hnědého uhlí by v roce 2060 činily 16 milionů tun oproti současným 44 milionům.213 Zásoby domácího černého uhlí dojdou kolem roku 2030.23 Náhradě uhlí se tudíž v horizontu desítek let nevyhneme. Co se musí stát, aby česká elektroenergetika a teplárenství opravdu vypadaly takto, diskutujeme v kapitole 12. Navrhujeme v ní hlavní opatření, jež stát musí podniknout, aby rozhýbal investice, nastartoval inovace v průmyslu a pomohl domácnostem snížit účty za energii. Zásobování teplem Na vytápění budov a ohřívání vody připadá více než 30% konečné spotřeby energie v České republice. Vzniká tak zhruba dvakrát více skleníkových plynů než z kompletní automobilové a kamionové dopravy.25 Končí zde více než polovina české poptávky po zemním plynu.214 Spotřebu zhruba stejným dílem pokrývá dálkové vytápění z tepláren, výtopen či elektráren a vlastní kotle nebo kamna přímo v budovách. Vytápění obytných domů spotřebuje skoro polovinu vyrobeného tepla; 72% z ní zajišťují malé místní zdroje. Zbytek tvoří hlavně průmysl a kanceláře, školy, nemocnice či obchody, které zásobují hlavně městské teplárny nebo podniková výroba tepla. Podrobnosti v Tabulce 7. Teplárny pro dálkové vytápění spalují převážně uhlí, jehož podíl činí65%(v případě velkých tepláren nad 100 MWt pokrývá dokonce 85 % výroby). Domácí (objektové) kotle používají zejména zemní plyn, který tvoří více než polovinu spotřeby. Významný podíl na vytápění budov s vlastním kotlem či kamny má navzdory poklesu v posledních 20 letech stále uhlí (18 %). Dřevo činí 16% a jednu pětadvacetinu zajišťuje elektrické topení.214 Propočty Pačesovy Tabulka 7: Rozdělení konečné spotřeby tepla podle sektorů (PJ za rok) Sektory konečné spotřeby Dálkové vytápění Místní vytápění Celkem Vytápění a ohřívání vody v obytných budovách, z toho 47 118 165 bytové domy 47 30 77 rodinné domy 0 82 82 trvale neobydlené byty 0 6 6 Služby a budovy občanské vybavenosti, z toho 31 25 56 vytápění 25 21 46 ohřívání vody 6 5 11 Průmysl, z toho 86 0 86 zpracovatelský průmysl 65 0 65 ostatní sektory 21 0 21 Malé podniky, z toho 12 28 40 vytápění 10 23 33 ohřívání vody 2 5 7 Chaty a chalupy 0 2 2 Celkem 176 173 349 Zdroj: ORTEP 2008214 Poznámka: Spotřeba průmyslu se vztahuje pouze na podniky sledované ČSÚ. 76 Graf 23: Spotřeba fosilních paliv ve třech scénářích české energetiky 600 scénář Vše při starém scénář Lenivý pokrok scénář Důsledně a chytře 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 900 700 ^ 500 300 100 to o o CD 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 500 400 300 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 77 komise však potvrzují, že každý může mít teplý, pohodlný a zdravý domov - a přitom můžeme snížit závislost na uhlí a zemním plynu. Čísla Pačesovy komise i kalkulace ekologických organizací se shodují v tom, že pokud Česká republika využije příležitostí k zateplení domů a vytápění obnovitelnými zdroji energie, může zajistit teplo v domácnostech i veřejných budovách bez fosilních paliv. Snižování spotřeby tepla. Hlavním předpokladem pro naplnění scénáře Důsledně a chytře je raza ntn í s n íže n í s potře by. PI ošn é zate p I e n í ve I ké vét-šiny českých domů, výměna oken a podobná opatření či výstavba pasivních budov mohou zajistit, že spotřeba energie potřebné k vytápění průměrného českého domu poloviny století klesne ze dnešních 185 kWh/m2 za rok na úroveň nízkoenergetické-ho standardu - 50 kWh/m2/rok. Podrobné studie společnosti Porsenna potvrdily, že je to naprosto reálné.88 Už současné špičkové technologie mohou u nových domů i rekonstrukcí srazit poptávku po energii o desítky procent. Podrobnosti diskutujeme v kapitole 8.1. K razantnímu o mezen í spotřeby energie k vytápění není potřeba velký technický pokrok, nýbrž zásadní proměna stavebnictví. Vytápění budov s menší spotřebou energie se musí stát hlavním úkolem sektoru - od výroby stavebních materiálů až po tvorbu osnov pro učební obory. Bude to vyžadovat masivní investice, kterými stát pomůže rodinám se zateplováním jejich domů, i lepší standardy pro nové budovy a rekonstrukce (viz kapitolu 12.6). Vytápění obnovitelnými zdroji. Druhou příležitostí, jak razantně snížit závislost výroby tepla na uhlía zemním plynuje využití obnovitelných zdrojů. Asi 60% českých možností výroby zelené energie připadá právě na teplo.127 V budovách vytápěných vlastními kotli lze rychle nahrazovat uhlí obnovitelnými zdroji. Větší poptávka domácností pomůže rozvoji podnikání v obnovitelných zdrojích, zejména pěstování rychle rostoucích dřevin a výrobě peletek. Solární kolektory pro ohřívání vody by se měly stát samozřejmou součástí vybavení rodinných domů. Dálkové vytápění může postupně využívat hlubinnou geotermální energii a biomasu. Plná náhrada uhelných tepláren však vyžaduje částečnou decentralizaci, protože v českých podmínkách není reálné nahradit velkou teplárnu o výkonu stovek megawat-tů stejně velkým geotermálním zdrojem nebo koge-neračníjednotkou spalující biomasu. Velikost těchto zdrojů může činit nanejvýš desítky megawattů, tj. budou řádově menší než současné velké uhelné teplárny. K náhradě jedné velké teplárny bude nutné vybudovat přinejmenším kolem deseti, ale spíše desítky menších tepláren využívajících geotermální energii nebo biomasu. Scénář Důsledně a chytře předpokládá, že do roku 2050 se podaří plně využít možnosti výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Role uhlí. Náhrada uhlí v domácích kotlích je technicky vyřešená a vyzkoušená. V posledních letech nahrazoval uhlí hlavně zemní plyn, ale stále častější bývají také kvalitní kotle na dřevo a peletky. Není problém pokrýt poptávku: Česká republika nyní většinu peletek vyváží. Rovněž přechod na čistá paliva může být velmi rychlý. Stačí, aby stát pomohl domácnostem ekonomickými pobídkami. Komplikovanější to bude s částmi velkých měst, která jsou připojena k uhelným teplárnám. Rekonstrukce celého systému včetně jeho rozdělení na menší celky (aby je mohly zásobovat menší teplárny poháněné obnovitelnými zdroji), vybudovánítepláren Graf 21: Dostupné zásoby hnědého uhlí v rámci platných územních limitů těžby Družba (SU) Jiří (SU) Bílina (SD) Libouš (SD) Šverma (CC) Vršany (CC) ČSA (CC) CD O o to o o oo 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 to o o CD 78 Graf 22: Spotřeba energie na vytápění ve srovnání s možnostmi zateplování a vytápění obnovitelnými 9 konečná spotřeba tepla | I potenciál úspor tepla, příprava ^ teplé vody 5 potenciál obnovitelného tepla • potenciál úspor tepla, vytápění budov • potenciál tepla z roční těžby uhlí na sporném dole ČSA o o oo současná spotřeba tepla možnosti zateplování a výroby obnovitelného tepla uhlí na velkodole ČSA na biomasu nebo geotermální energii, propojení se zateplováním bytových domů, zajištění obnovitelných zdrojů, které jsou dostupné v rozumné vzdálenosti - to vše bude (i v případě pilotních projektů) trvat několik let. Stejně tak potrvá instalace solárních kolektorů a další projekty. Proto bude nutné podstatnou část stávajících tepláren ještě přibližně 15 let pohánět (a tedy i zásobovat) uhlím. Neměl by to být problém. Současnou spotřebu teplárenství mohou dočasně pokrýt stávající doly, bez toho, že by byly prolomeny územní limity těžby, které chránízbývajícíobce v Podkrušnohoří. Klíčovou roli přitom sehraje uhlí z velkolomu Bílina, kterýje majetkem polostátní společnosti ČEZ. Každoročně se zde vytěží asi devět milionů tun paliva s vysokou výhřevností. Část z něj se již nyní dodává teplárnám. Důl Bílina má dostatečné zásoby až do roku 2030, přičemž těžba bude postupně klesat. Návrh Státní energetické koncepce, který v říjnu 2009 představil ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský, počítá stím, že by stát zajistil přednostně uhlí pro teplárny. Pokud by toto opatření uplatnil pro důl Bílina, získají města a provozovatelé tepláren dostatek času pro zateplenia přechod na obnovitelné zdroje. Role zemního plynu. Ke sníženíspotřeby zemního plynu, který se používá hlavně v kotlech zásobujících jednotlivé domy, napomůže hlavně zateplování budov. Plyn však spal ují také některé teplárny. Zde může osvobození od fosilních paliv usnadnit přechod na obnovitelné zdroje. Výhodným řešením může být například paralelní provoz kotle na biomasu a plynové koge n e ra č n í j ed n otky. Při dobrém dimenzování může kogeneračníjednot-ka sloužit primárně k výrobě špičkové elektřiny a pokrývat požadavky na dodávku tepla (tj. ohřívání vody) mimo topnou sezonu. Během topné sezony poptávku po teple kryjí především biomasové kotle. Při výpadku v zásobování plynem tak zařízení může bez obtíží přerušit provoz, aniž by to jakkoli ohrozilo dodávky tepla. Výroba elektřiny Česká spotřeba elektrické energie v roce 2008 - ještě před nástupem recese - činila 61TWh. Nejvíce elektřiny spotřebují průmyslové podniky (43%) a zhruba po čtvrtině domácnosti (27 %) a budovy občanské vybavenosti (23 %). Hrubá spotřeba, včetně ztrát v sítích a vlastní spotřeby elektráren, činí 72 TWh.211 Hrubá výroba elektřiny v roce 2008 činila 84 TWh. Uhelné elektrárny vyrábějí více než 60 %. Jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech pokrývají 32% produkce. Obnovitelné zdroje dodávají necelých 5%, ztoho polovinu zajišťuje hydroenergetika.131215 Mnoho uhelných a většina plynových zdrojů produkuje zároveň elektřinu a teplo. Kogenerační zdroje vyrábějí zhruba 43 PJ (12 TWh) elektřiny při současné produkci 156 PJ tepla.131 Česká republika patří k největším světovým exportérům elektrické energie. Mezi lety 2002 a 2008 se čistý vývoz elektřiny pohyboval mezi 11-16 TWh ročně. V Evropě je před námi pouze Francie a Německo. Vývoj spotřeby a výroby elektřiny. S možnostmi snižování spotřeby elektřinyje to složitější než v případě tepla. Za prvé jsou pravděpodobně mnohem menší. Za druhé není snadné je zmapovat. Jde o tisíce různých technologií od ledniček po průmyslové elektromotory. Za třetí je lze mnohem hůře předpovídat. Už nyní zhruba víme, kolik ušetříme, pokud přebudujeme domyv průměru na nízkoenergetický standard - a už nyní víme, že do roku 2050 asi více nedokážeme. Ale odhadovat tempo technologických trendů v elektrospotřebičích je skoro jako pokoušet se věštit z křišťálové koule. Specializované studie (Porsenna, Ekowatt) odhadují, že možnosti snížení spotřeby elektřiny používáním efektivnějších domácích spotřebičů či průmyslových technologií a částečnou náhradou elektrických bojleru či ohřívačů vody solárními kolektory činí asi llTWh/rok. 79 Wuppertalský institut však ve svém scénáři Důsledně a chytře také počítá, že zároveň bude vznikat nová poptávka po elektřině. Postupně přibývá a bude přibývat nových elektrospotřebičů v domácnostech a na elektrický pohon v příštích desetiletích přejde velká část automobilové dopravy. Hrubá spotřeba elektřiny by tak do roku 2050 sice klesla, ale jen na 63 TWh. Scénář Důsledně a chytře kalkuluje, že do roku 2050 může hrubá domácí výroba elektřiny klesnout na 53 TWh, především kvůli postupnému dožívání a odstavování uhelných a jaderných elektráren. Propad výroby z podstatné části nahradí rychlý rozvoj domácích obnovitelných zdrojů a konec masivního vývozu elektrické energie. Počínaje přibližně rokem 2030 však scénář počítá také s dovozem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, především se solárními termálními elektrárnami v severní Africe. Kolem roku 2050 by dosáhl 10 TWh. Důležitý bude zejména dovoz elektřiny v zimě, tedy v období nízkých dodávek z domácích slunečních elektráren. Prakticky to znamená, že část dovozu ropy (k pohonu aut) nahradí dovoz elektřiny (k pohonu elektromobilů). Celkový import energie ovšem přesto razantně klesne. Obnovitelné zdroje elektřiny. Pokud Česká republika opravdu důkladně využije příležitosti k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, bude možné postupně nahradit velkou část odstavených uhelných a jaderných bloků. Pačesova komise celkový potenciál vyčíslila na necelých 50 TWh, s poznámkou: „Jde o dostupný potenciál, jehož čerpání bude nabíhat postupně několik desetiletí. Předpokladem je, že bude pokračovat rychlý technologický vývoj zařízení pro využití obnovitelných zdrojů, zejména foto-voltaických materiálů a systémů skladování energií, dosavadním tempem a rovněž že se podaří osvojit si využívání hlubinné geotermální energie." Výhledově budou největší část spotřeby pokrývat levné solární elektrárny (36 %), následované zdroji spalujícími biomasu (26 %).23 Podrobněji o možnostech obnovitelných zdrojů pojednává kapitola 9. Osminásobný růst obnovitelných zdrojů bude vyžadovat významné změny ve struktuře a řízení elektrických sítí, které diskutujeme v kapitole 7.3. Start a rychlost reformy sítí bude záviset na tom, kolik obnovitelných zdrojů bude možné integrovat do stávajícího systému. Role uhlí. Výroba elektřiny z uhlí bude postupně klesat. V roce 2030 by neměla překročit 10 TWh. Důvody jsou dva. Dostupné zásoby paliva v českých dolech se budou postupně tenčit a těžba končit podle postupu, na kterém se stát, důlníspolečnosti a severočeské obce dohodly na začátku devadesátých let. Navíc rostoucí cena uhlíku přiměje elektrárenské firmy, aby investovaly do řešení s nižšími měrnými emisemi skleníkových plynů. Propočty Wuppertalského institutu po roce 2010 nepředpokládají výstavbu nových elektráren pracujících v kondenzačním režimu. Scénář Důsledně a chytře však kalkuluje se stavbou nebo retrofitem některých uhelných teplárenských zdrojů. Počítá, že z velkých elektráren zůstanou po roce 2020 v provozu Ledvice a Tušimice (zásobované uhlím z dolu Libouš) a Tisová. Elektrárny Prunéřov, Počerady, Chvaletice, Mělník a Dětmarovice do roku 2020 dosloužía budou uzavřeny. Role zemního plynu. Scénář počítá, že zemní plyn bude využíván v kogeneračních jednotkách pro společnou výrobu tepla a elektřiny až do roku 2050. Mimojiné pomůže překlenout přechod na většinové zásobování obnovitelnými zdroji. Kolem roku 2030 se výroba elektřiny v plynových zařízeních bude pohybovat kolem 10 TWh (zhruba trojnásobek ve srovnání s rokem 2008). V roce 2050 klesne na 3 TWh. Současně však bude probíhat masivní zateplování budova dovoz zemního plynu tak oproti dnešku klesne v roce 2050 na polovinu. Ještě v roce 2040 to bude 70 % současného stavu. Podstatně zajímavější je ovšem srovnání s referenčním scénářem, podle kterého by dovoz plynu trvale rostl až na 511 PJ v roce 2050. Podle scénáře Důsledně a chytře by Česká republika v kterémkoli roce z příštích čtyřiceti let importovala méně zemního plynu, jehož spotřeba by stagnovala a pak klesala až na 160 PJ. Role jaderné energetiky. Provoz stávajících jaderných elektráren nebude po uplynutí projektované životnosti dále prodlužován. Jaderná elektrárna Dukovany tudíž ukončí provoz v roce 2030 a Temelín v roce 2045, jak ČEZ plánoval při jejich výstavbě. Foto: Duales System Deutschland 80 Ukládání uhlíku ČEZ a další elektrárenské společnosti s velkým entusiasmem prosazují takzvanou technologii CCS. Oxid uhličitý, který vzniká v elektrárnách, hodlají zachycovat a pumpovat do podzemních prostor, například do vyčerpaných ropných polí či opuštěných dolů, nebo rozpustit v hluboké hornině, a tak jej navěky uložit. Stejné řešení lze použít také v hutích, cementárnách a dalších průmyslových podnicích. Proč se CCS líbí provozovatelům uhelných elektráren, je nabíledni. Umožní jim pokračovat ve výrobě, přitom se zbavit emisí a potažmo i rostoucích nákladů na povolenky ke znečišťování. Energetické společnosti se navíc snaží, aby jim stát na start nové technologie přispěl z kapes daňových poplatníků. Svůj problém by si tak vyřešily za cizí peníze. První pilotní projekty v zemích EU se připravují. Ekonomové a inženýři očekávají, že uložení jedné tuny C02 bude stát asi 60-90 eur.216 K masovému nasazení technologie by mohlo dojít někdy kolem roku 2030 a cena má do té doby klesnout na 30-45 €/tC02.216 CCS má řadu technických i právních problémů. Nakolik lze zabránit unikání uloženého uhlíku? Nevyvolá rozpouštění toxických látek v horninách kontaminaci podzemní vody? Kdo ponese odpovědnost za případné škody? To jsou nicméně praktické překážky, které patrně půjde dříve či později vyřešit. Ekologické organizace jsou však k CCS skeptické z jiných, koncepčních důvodů. Sníží se sice emise, ale nevyřeší jiné škody. Těžba uhlí v mamutích povrchových dolech, které proměňují zemi na měsíční krajinu, bude nadále pokračovat. Navíc je CCS extrémně energeticky náročné. Technologie spotřebuje asi 10-40% energie, kterou elektrárna vyrobí.217 Na jednu megawatthodinu dodanou do sítě by tudíž bylo potřeba ještě více uhlí či plynu - a ještě více těžby nebo dovozu. Přitom rok 2030, kdy by k masovému nasazení CCS mělo dojít, je daleko. Potřebujeme opatření, která sníží emise mnohem rychleji. Tento plán proto s plošným použitím technologie nepočítá. Uvažujeme o něm pouze u menšího počtu speciálních případů, především některých hutí a elektráren spalujících bi-omasu. Energie z biomasy sice nepřidává uhlík do ovzduší (viz str. 55), ale každá tuna oxidu uhličitého, který zde zachytíme (a dlouhodobě ji tedy vlastně odebereme z atmosféry), umožní někde jinde vypustit tunu znečištění z fosilních paliv, aniž by znečištění rostlo. 81 Foto: Dreamstime Česká republika má enormní možnosti k rozhýbání zeleného hi-tech, nastartování nových průmyslových odvetvia razantní modernizaci ekonomiky. Srazí tak svoji energetickou náročnost, závislost na fosilních palivech i dovoz paliv. Příležitosti čekají na využití - to ale nepřijde samo od sebe. Stát pro něj musí vytvořit podmínky. Ekologické organizace zde proto navrhují ambiciózní program jedenácti konkrétních kroků, které otevřou trh zeleným řešením. První čtyři z nich jsou plošná opatření, jež mají vytvořit ekonomické prostředí motivující k inovacím. Pro investory tak bude výhodnější vložit peníze do čistých elektráren než do uhelných dolů. Zbývajících sedm návrhů tvoří série cílených impulsů, které rozpumpují klíčová dílčí odvětví. Pokud ministři, poslanci a senátoři tento program uskuteční, energetický metabolismus tuzemského hospodářství se během několika desetiletí promění k nepoznání. 1. Tempo zelené ekonomiky Parlament by se měl inspirovat britským vzorem a zákonem stanovit rámcové tempo, kterým Česká republika rozhýbe nové, čisté technologie. Podobnou legislativu schválili ve Velké Británii v roce 2008. Stanovila, jak země bude snižovat emise skleníkových plynů až do roku 2050. Na nových pravidlech se shodla vláda a obě hlavní opoziční strany, podpo-řilyji odbory i Konfederace britského průmyslu. Účel zákona Zákon umožní podnikům, aby lépe plánovaly investice. Budou vědět, s čím mohou závazně počítat. Kapitáni průmyslu si často právem stěžují, že stát v současné legislativě anoncuje postup při snižování emisí vždyjen na několik let dopředu. Energetické a průmyslové společnosti však často rozhodují s perspektivou několika desetiletí. Proto chtějí vědět, jaké podmínky budou mít za dvacet nebo třicet let. „Podniky urgentně potřebují věrohodný rámec, který jim umožní propracovat se k nízkouhlíkové ekonomice...zákon o změnách klimatu to může zajistit," argumentovala Konfederace britského průmyslu. Obdobný zákon už vznikl také ve Francii a další projednávají parlamenty ve Finsku, Maďarsku, Belgii nebo Irsku. Nová legislativa tím, že garantuje podmínky pro podnikání, otevře cestu pro investice do moderních odvětví: energetické efektivnosti, obnovitelných zdrojů, veřejné dopravy, recyklace odpadu a podobně. Pomůže tak snížit emise skleníkových plynů, dovoz fosilních paliv a také účty, jež domácnosti a podniky platí za energii. Zákon také elegantně zajistí, že rozhodování o velikosti emisí už nebude podléhat aktuálním - a proměnlivým - politickým tahanicím. Bude stanoveno na léta dopředu. Odpadnou tak soustavné spory, které komplikujíživot ministrům, poslancům i průmyslovým podnikům. Navíc se předejde zmatkům, které vznikají, když jedno ministerstvo plánuje opak toho, co připravuje druhé. Praktické řešení zákona Zákon by měl být stručný a jednoduchý. Ekologické organizace proto navrhují, aby obsahoval pouze několik hlavních bodů: Tempo. Zákon by měl stanovit, že Česká republika bude emise skleníkových plynů snižovat o 2% ročně. Mezinárodní společenství se dohodlo, že chce přibývání skleníkových plynů ve vzduchu zastavit tak, aby růst teploty, který vyvolá, nepřekročil 2 °C (viz kapitola 3). Pačesova komise spočetla, jakýje adekvátní český podíl na potřebném snížení emisí. Střední hodnota činí80%do roku 2050 - a pokud tento úkol rozdělíme rovnoměrně na čtyřicet let, dojdeme k dvouprocentnímu tempu. Dvouprocentní tempo nemá platit závazně 83 pro každý rok, nýbrž coby několikaleté klouzavé průměry. Emise totiž podléhají výkyvům. Například v chladné zimě jednorázově vyskočí, protože se více topí. Konkrétní postup. Vláda bude pravidelně připravovat program, jaké konkrétní zákony, daňové reformy a další opatření plánuje v příštích několika letech použít, aby čistých technologií přibývalo dohodnutým tempem. Všichni tedy budou vědět o chystané legislativě s předstihem. Nezávislá kontrola. Program bude podléhat schválení Poslaneckou sněmovnou. Nezávislá agentura po vzoru Nejvyššího kontrolního úřadu, ale s mnohem menším aparátem, také ověří, zda vládou navržená opatření skutečně zajistí plánované snižování emisí. Mantinely, nikoli recept Zákon stanoví pouze rámcová pravidla. Nebude podnikům diktovat, jaké konkrétnítechnologie mají použít. Rovněž nemá budoucím poslancům a ministrům vnucovat, kterou legislativou je mají podporovat. Všechno má svůj čas. Nemá žádný smysl taková rozhodnutí dělat na desítky let dopředu. Průmysl potřebuje s předstihem vědět pouze jedno: jaké mantinely dostane. Politická dohoda Každý zákon má jeden nedostatek. Příští parlament jej může změnit. Proto by se někomu mohlo zdát, že nepůjde než o proklamaci. Nic závaznějšího než zákon však udělat nelze. Lepší tohle než vůbec nic. Nicméně právě proto ekologické organizace prosazují, aby se po britském vzoru na českém zákoně shodla vláda i opozice. Nejde totiž o ledajaký zákon. Na desítky let dopředu nasměruje investice v českém průmyslu. Proto by se na něm politické strany měly rámcově dohodnout - podobně, jako se o to pokoušejí u důchodové reformy. Britové navíc do legislativy vložili pojistky, jež politikům brání, aby se svým závazkům vyhýbali. Uhlíkový rozpočet Důležitým důvodem, proč by měl zákon vzniknout, jsou také veřejné finance. Obchodování s emisemi - evropský systém EU ETS, kjótské kredity i diskutovaný globální systém - proměnily význam oxidu uhličitého. Emise přestaly být pouhým znečištěním. Stala se z nich ekonomická aktiva: dostaly konkrétní, vyčíslitelnou finanční hodnotu. Každá tuna, kterou země vypouští do vzduchuje pro ekonomiku ztracena a nepůjde ji prodat na mezinárodním trhu. Naopak každou ušetřenou tunu lze zpeněžit. Platí to jak pro jednotlivé firmy, tak pro stát. Rozhodování o emisích má proto nyní naprosto konkrétní finanční důsledky pro ekonomiku i veřejné rozpočty. Nový zákon přiměje stát, aby se naučil s uhlíkovými aktivy nakládat s rozmyslem. Musí o nich rozhodovat pečlivě a promyšleně, stejně, jako by měl nakládat s penězi ve svém rozpočtu. 12.2. Ekologická daňová reforma Druhým důležitým krokem je ekologická daňová reforma. Program, který už použila řada evropských zemí, promění poměry v ekonomice tak, aby bylo výhodnější investovat do čistých technologií. Přitom to stát ani podniky nestojí jedinou korunu. Princip reformy Stát odněkud musí brát peníze, ze kterých platí školy, veřejnou dopravu, národní parky, nemocnice nebo důchody. Ovšem protože daněmi v průmyslových zemích protéká asi čtvrtina až polovina hrubého domácího produktu, velký vliv na poměry v ekonomice má nejen jejich výše, nýbrž i konkrétní složení. Většina současných daní je uvalena na společenská pozitiva: majetek, zisk, práci nebo ve formě DPH na její výsledky; příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, které firma musí hradit za každého svého zaměstnance, prakticky účinkují jako daň z pracovního místa. V České republice odtud v roce 2007 pocházelo 78% příjmů státu, krajů a obcí.218 Naopak negativa, například znečištění nebo čerpání přírodních zdrojů, jsou vesměs víceméně zdarma. Princip ekologické daňové reformy je elegantně banální. Stát sníží stávající daně, například odvody na sociální pojištění - a propad v příjmech hned pokryje novou zelenou daní s přesně stejným výnosem. Podniky a domácnosti tedy nadále platí stejné daně (a stát má stejné příjmy), jenomže z něčeho jiného. Empirický výzkum OECD potvrdil, že zelená 84 reforma nesnižuje konkurenceschopnost ani v dílčích odvětvích.219 Účel programu Reforma má dvojí přínos. Za prvé samozřejmě pozitivně motivuje podniky, aby investovaly do čistých, efektivních technologií nebo do recyklace odpadu. Sníží tak znečistenia posílí ekonomiku. Vicepremiér Martin Jahn kdysi program zařadil do vládní Strategie hospodářského růstu. Předmětem asi 97% celkového objemu zelených daní v evropských zemích je spotřeba či výroba energie (včetně pohonných hmot) nebo související emise oxidu uhličitého.220 Za druhé menší daňové zatížení práce každé firmě o konkrétní, viditelnou částku sníží náklady na zaměstnance. Tudíž mohou dát práci více lidem. Proto mezi hlavní proponenty reformy v mnoha zemích patří odbory. Daně po reformě jsou „sociálně spravedlivější a více pod pórují zaměstnanost", argumentuje evropská odborová konfederace ETUC.221 Smysluplnost reformy je větší, pokud ji stát zavádí plánovitě a cílevědomě, nicméně krok po kroku, třeba i několik desetiletí: nikoli šokovým nasazením plné sazby během několika měsíců. Průmysl i domácnosti tak mají čas na postupné zavedení nových technologií. Zároveň dlouho dopředu vědí, jak se zhruba budou daně (a potažmo ceny) vyvíjet. Přizpůsobí tomu tedy své investice. Reforma v evropských zemích První s ekologickou daňovou reformou začalo Finsko (1990), následované ostatními skandinávskými zeměmi. Další velkou vlnu asi o deset let později spustily velké státy: Německo, Velká Británie nebo Itálie. V mnoha zemích se na reformě - na rozdíl od jiných daňových témat - snadno shodla levice s pravicí. První britskou zelenou daň, ze skládkování odpadu, zavedl v roce 1996 konzervativní kabinet a labouristé po převzetí vlády pokračovali v jejím rozvoji. Česká reforma se prozatím omezila na nultou fázi, která byla součástí daňového balíčku v roce 2007. Vládní návrh narychlo splnil minimální sazby daní z uhlí, elektřiny a zemního plynu, na kterých se dohodla EU. Ale jsou tak nízké, že nemají prakticky žádný podstatný efekt. Ministři nicméně také schválili koncepci, která počítá s pokračováním. Hlavní body reformy Ekologické organizace navrhují, aby vláda přišla s novým kolem reformy: Snížení daňového zatížení práce. Navrhujeme zde několik různých titulů zelených daní - všech-nyjejich výnosy by však měly být spojeny do jednoho balíku a použity ke sníženíjednoho titulu stávajících daní. V podstatě je to jen formální krok, ale reforma bude přehlednější a mírně klesnou administrativní náklady. Vzniklé příjmy je možné použít dvojím způsobem, snížit sazby příspěvků na sociální zabezpečení (v prvé řadě úplně zrušit povinný příspěvek na státní politiku zaměstnanosti), nebo zvýšit nezdanitelný základ daně z příjmu fyzických osob. Ministerstvo životního prostředí propočetlo, že druhé řešení by účinněji motivovalo trh k vytváření nových pracovních míst.222 Tabulka 8: Návrh sazby daně na osobní motorová vozidla registrovaná po zavedení daně (v Kč/rok) Benzín Nafta Emise CO (g/km) Standardní sazba Sazba v prvním roce Standardní sazba Sazba v prvním roce Z toho PM taxa Do 100 0 0 0 0 0 101-120 0 0 0 0 0 121-150 3 000 0 3 200 0 0 151-165 6 000 10 000 6 300 10 300 300 166-185 15 000 20 000 15 400 20 400 400 186-200 21000 29 000 21500 29 500 500 201-220 27 000 38 000 27 800 38 800 800 221-250 33 000 47 000 34 200 48 200 1200 251-300 39 000 56 000 40 800 57 800 1800 Nad 301 45 000 65 000 47 500 67 500 2 500 85 Energetické dané. Vláda by měla navázat na nultou fázi reformy a postupně zvyšovat sazby čtyř dan í: z elektřiny, pevných paliv, zemního plynu a spotřební daně z pohonných hmot (viz Tabulka 12 na str. 98). Jiným řešením je jejich postupné přebudování na uhlíkovou daň. Taxy jsou navrženy tak, aby výhledově působily jako účinná motivace k investicím do nových technologií v průmyslu a zajistily, že domácnosti vydělají na efektivních spotřebičích nebo zateplování domů - ale aby nevyvolaly šok prudkými skoky a ponechaly dost času na přípravu. Nadále by měla být osvobozena veřejná doprava a obnovitelné zdroje energie (s výjimkou agropaliv, pokud emise skleníkových plynů ve srovnání s ropnými palivy sníží o méně než 80 %). Silniční daň. Český automobilový průmysl i dovozci aut požadují účinná opatření, jež budou motivovat spotřebitele i firmy „k nákupu vozidel příznivějších životnímu prostredia s vyšší mírou bezpečnosti".223 Ekologické organizace navrhují nahradit současnou silniční daň novou, jež by se vztahovala na všechna auta, nejen vozidla používaná k podnikání. Vláda se může inspirovat ve Velké Británii, Švédsku či Dánsku, kde majitelé každoročně platí taxu podle spotřeby na sto kilometrů.224 Daň by se pohybovala od nuly do 69 tisíc korun podle tří kritérií: spotřeby (respektive emisí oxidu uhličitého - což je totéž), typu motoru a emisí zdraví škodlivých mikročástic prachu (tzv. PM taxa pro naftové motory bez filtru na mikročástice prachu). Spotřebitel, který zvolí vysoce efektivní vůz, se tedy placení může úplně vyhnout. V prvním roce po nákupu by sazba měla být o něco vyšší u aut s vysokou spotřebou, respektive nižší u efektivních vozů, aby tak působila cobyjednorázová silnější motivace (viz Tabulka 8). Majitelé vozidel koupených před zavedením daně by měli platit sazbu stanovenou podle dvou kritérií: spotřeby na sto kilometrů a takzvaných EURO norem emisí. Pro auta starší osmi let by přitom taxa stoupala o 3% za každý rok. Klesne tak dovoz ropy a ubude smogu ve městech.225 Podrobnosti návrhu ekologické daňové reformy: www.hnutiduha.cz/publikace/EDR_navrh.pdf Zelená DPH Pomoci může i snížená sazba daně z přidané hodnoty. Exemplárním příkladem je nižší DPH u materiálů pro zateplování domů. Studie provedená v několika evropských státech potvrdila, že tento krok zvýší poptávku po izolačních materiálech.226 Pravidla DPH v zemích EU se řídí směrnicí, která stanovuje standardní sazbu minimálně 15 %. Kromě toho členské státy mohou u přesně vymezených věcí a služeb stanovit sníženou sazbu, avšak ta nesmí klesnout pod 5%. Současné sazby v České republice činí 20% a 10%. Nižší sazba DPH v České republice platí třeba na potraviny, léky nebo knihy a noviny či prostředky pro tělesně postižené. Ekologických položek do této kategorie spadá několik: palivové dřevo, dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad, včetně briket či pelet. Mnohem širší spektrum ekologicky motivovaných snížených sazeb (na vodní a větrné turbíny, fo-tovoltaické články, biologické přípravky k čištění odpadních vod na bázi bioenzymů, bionaftu, bioplyn a metylesterřepkové oleje, náplně do malých čistíren odpadních vod a podobně) platilo od roku 1993 do vstupu do EU; poté od něj stát musel ustoupit kvůli konfliktu s evropskou legislativou.226 Tradičnějsou položky snížených sazeb DPH vybírány hlavně se zřetelem na sociální přínosy. Francie a Velká Británie však navrhly rozšíření seznamu zbožia služeb, u kterých unijní pravidla dovolí nižší sazby, také o automobily s nízkou spotřebou, izolační materiály, úsporné žárovky a energeticky efektivní domácí elektrospotřebiče a další výrobky. Návrh počítá se sazbou 5%, což je oproti českým 20% značný rozdíl - a potažmo podstatně levnější zboží. Plán se setkal s odporem některých vlád. Protože musí získat jednomyslnou podporu všech 27 členských států, prozatím neuspěl. Ale podpora Velké Británie, která tradičně bývá skeptická kjakékoli evropské daňové legislativě, může návrhu usnadnit cestu. Čeští ministři by se měli za nižší sazby DPH pro zelené výrobky silně postavit - a posléze je plně využít. 86 2.3. Reforma obchodování s emisemi Třetím důležitým opatřením, které vytvoří motivující prostředí pro investice do nových technologií a čistých paliv, je reforma obchodování s emisemi. Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů má za prvé snížit emise a za druhé zajistit, že se tak stane co nejladněji. V ekonomické teorii se koncept obchodovatelných povolení objevil už v roce 1960. Evropský model je inspirován úspěšným systémem obchodování s emisemi oxidu siřičitého v USA, kde se tímto způsobem během devadesátých let podařilo levně a úspěšně snížit kyselé deště. Hlavní princip obchodování tkví v tom, že není důležité, ve které konkrétní továrně nebo zemi se znečištění sníží. Na rozdíl od klasických ekologických zákonů proto regulátor neurčuje konkrétní limity emisí pro jednotlivé znečišťovatele. Pouze stanoví celkové množství povolenek ke znečišťování (a zajistí, aby si je podniky mohly opatřit). Elektrárny, teplárny, chemičky, cementárny a další je pak mohou navzájem prodávat a nakupovat. Výsledek: emise se na stanovenou úroveň sníží nejlevnějším možným způsobem. Zařídí to trh. Obchodování má také permanentně motivovat ke snižování znečištění. Vytvoří totiž cenu uhlíku. Představme si manažera podniku, který podléhá klasickým legislativním standardům a platné emisní limity dodržuje: bylo by mu úplně jedno, kolik vypouští, neboť zákonné povinnosti už splnil. Jenomže nyní se dívá na komín a přemítá. Každá tuna oxidu uhličitého se rovná několika stokorunám, které utratí (nebo by mohl dostat) za emisní povolenku. Kdyby ji ušetřil, třeba dřívější výměnou výrobnítechnologie, sníží si náklady. Emise dostávají v očích průmyslníků naprosto konkrétní cenu a promítají se do ekonomických výsledků firem. Evropské obchodování Evropská unie svůj systém obchodování s emisemi (EU ETS) spustila v roce 2005. Vedle elektráren a tepláren zahrnuje také velké průmyslové znečišťovatele, jako jsou rafinerie, cementárny či vápenky, papírny, chemičky nebo hutě. V České republice je to celkem asi 400 zařízení, která vypouštějí přibližně 60% emisí skleníkových plynů (a zhruba 10500 podniků, respektive 40% emisí v EU). První kolo evropského obchodování s emisemi bylo prakticky fiaskem. Česká vláda a některé další členské státy unie umožnily svému průmyslu, aby znečištění namísto snižování - ještě zvýšil. Příděl byl dokonce tak velký, že jej podniky ani nevyužily. České podniky paradoxně dostaly o 16% více povolenek k emisím, než vůbec dokázaly vypustit; vsoučtu EU činil rozdíl 6% navíc. Trh se proto rychle zhroutil. Cena klesla skoro na nulu, takže nemotivuje nikoho k ničemu. Druhá fáze potrvá do konce roku 2012. Evropská komise tentokrát některé vlády - opět včetně české - přiměla jejich očividně nadsazené návrhy snížit. Přesto se problém částečně opakuje.227 České podniky měly v roce 2008 povolenky na znečištění opět o zhruba 8% větší, než kolik vůbec dokázaly vypustit; tentokrát však lze rozumně argumentovat, že to zčásti byl důsledek ekonomické recese, kterou vláda ani Evropská komise nemohly předvídat. Pravidla nicméně umožňují, aby povolenky, které mají navíc, podniky převedly do třetího kola. Celkem může jít až o 1,6 miliardy tun oxidu uhličitého. Prakticky by to znamenalo, že nebudou muset vůbec realizovat 40% ze snížení emisí, které se plánuje ve třetím kole. Motivace k modernizaci průmyslu by se tak opět odsunula, tentokrát za rok 2015. Přidělené povolenky nelze podnikům odebrat, takže je potřeba adekvátně snížit množství, které bude rozdělováno ve třetím kole. EU schválila reformu, kterou se obchodování s emisemi bude řídit mezi roky 2013 a 2020. Hlavní změnou je plošné rozhodnutí o snížení emisí. Státy unie se dohodly, že energetické a průmyslové podniky do konce desetiletí sníží emise oxidu uhličitého o 21% oproti roku 2005. Pokud vznikne nová globální smlouva o redukci emisí (viz kapitola 12.4.), požadované snížení se posune na 36%. Státy také přestanou rozdávat povolenky znečišťovatelům zadarmo: postupně větší a větší díl si podniky budou muset koupit v transparentní dražbě. V roce 2020 by si tak všechny elektrárenské společnosti měly povolenky kompletně kupovat. Ostatní průmyslová odvětvíjich budou na konci desetiletí přes aukce dostávat až 70% - ale ve skutečnosti to bude méně, protože EU chystá speciální výjimky pro podniky, které jsou vystaveny mezinárodní konkurenci. Kon-krétnítempo reformy zůstává nerozhodnuto a bude mít silný vliv na to, nakolik se obchodování s emisemi během nastávajícího desetiletí stane tahounem inovací. Aukce povolenek Česká vláda si, stejně jako některé další země EU, vymohla speciální výjimku: může si vybrat, zda bude v letech 2013-2020 rozdávat povolenky pro elektrárny zdarma, neboje prodávat v aukci. Prakticky stojí před dilematem: má částku v řádu desítek miliard korun věnovat velkým znečišťovatelům, nebo peníze investovat do ekonomiky a domácností? ČEZ a teplárenské podniky přesvědčily většinu zákonodárců, aby schválili kontroverzní doplněk zákona, podle kterého budou ještě v období 2013-2019 dostávat část - podíl bude klesat od více než poloviny na začátku k nule v roce 2020 - povolenek zadarmo. Ekologické organizace navrhují, aby parlament dodatečně vloženou klauzuli zákona o obchodování s emisemi zrušil. Nedává žádný smysl, aby peníze Foto: Nordex, Schott zůstaly právě ČEZ a ostatním velkým znečišťovatelům. Argument, že je použijí na snižování emisí, je pochybný: investice stejné částky do zateplování domů by znečištění i dovoz plynu snížila mnohem účinněji. Cena elektřiny. V debatě o dražbě povolenek ke znečišťování představitelé průmyslu někdy argumentují, že prodej v aukci (namísto rozdávání zdarma) zdraží elektřinu. Energetické společnosti však promítají tržní hodnotu použitých povolenek do ceny elektřiny už nyní, kdy je dostávají zdarma. Proto dražby nepovedou ke zvýšení ceny.228 Naopak: nej-větší znečišťovatelé nyní získávají multimiliardové zisky prakticky za nic. ČEZ tak hned během prvního roku obchodování utržil asi 900 milionů korun. Alan Svoboda, obchodní ředitel ČEZ, přiznal, že hlavní příčinou výkyvů cen elektřiny během roku 2007 byla cena povolenek - za které jeho firma tehdy nemusela zaplatit ani korunu.229 Využití výnosů z aukcí Stát bude z aukcí mít příjem v řádu desítek miliard korun ročně. Kdyby všechny povolenky ke znečišťování prodal, půjde v roce 2013 o zhruba 33 miliard korun. Ekologické organizace prosazují, aby ministři výnosy rozdělili na dvě části. Hlavní část by měla směřovat do programů, které české ekonomice i domácnostem pomohou snížit účty za energii nebo umožní chránit chudé, nejvíce postižené země před globálními změnami podnebí. České ekologické organizace navrhují zaměřit se na dvě konkrétní položky: 12 miliard korun ročně investovat do Fondu energetické nezávislosti, který pomůže domácnostem snižovat závislost na zemním plynu a uhlí (viz kapitola 12.5); 10 miliard korun ročně vyčlenit coby prostředky, kterými bude Česká republika pomáhat chudým rozvojovým státům se snižováním škod z globálních změn podnebí, s ochranou lesů a investicemi do zelených technologií (viz kapitola 12.4); Zbytek výnosů z prodeje povolenek by politici měli rovnoměrně rozdělit zpátky do ekonomiky. Dobrým řešením je snížení daňového zatížení práce (snížením odvodů na sociální pojištění nebo daně z příjmu), jež bude podniky motivovat k vytváření nových pracovních míst. Legislativa, kterou parlament schválil v srpnu 2009, ovšem naopak favorizuje velké znečišťovatele a peníze jim ponechává. Tento zbytek proto bude pouze velmi malý nebo žádný. Nicméně zákon lze ještě změnit. Povolenky zdarma pouze pro špičkové technologie Ekologické organizace jsou toho názoru, že by vláda a zákonodárci měli zamítnout rozdávání emisních povolenek energetickým společnostem zdarma. Nicméně pokud se politické špičky rozhodnou jít touto cestou, musí ministři stanovit přesná a progresivní kritéria na projekty, do kterých ČEZ a další společnosti budou muset darované peníze investovat. Každý, kdo případně dostane povolenky zdarma, by měl splnit čtyři hlavní kritéria - v úvahu by mělo připadat pouze financování: nových projektů nad rámec současných investičních plánů podniků; projektů, jež přinesou dodatečné snížení emisí skleníkových plynů; nejlepší technologie, jaká je na trhu dostupná (BAT); technologií lepších, než je minimální standard, jaký povinně vyžadují platné zákony. Stát by měl navíc zajistit účinnou kontrolu plnění a postihy za neplnění a zajistit také projednání investičních plánů s veřejností. 88 Příští kolo reforem Evropská unie začne během několika let debatovat o příští reformě obchodování s emisemi, která rozhodne o pravidlech po roce 2020. Česká vláda i čeští europoslanci budou hrát důležitou roli v diskusi. Měli by prosazovat takové regule, jež zajistí, aby průmyslové podniky měly silnější motivaci vytvářet pracovní místa v zelených technologiích a snižovat závislost na fosilních palivech a požadovat, aby za znečištění platili znečišťovatelé, nikoli rodiny. Celkový objem znečišťování, které unie dovolí, by měl dále soustavně klesat - tak, aby průmysl svým dílem přispěl ke snižování českých emisí o 2 % ročně (viz kapitola 12.1). Nová legislativa by měla stanovit, že všechny povolenky ke znečišťování budou po roce 2020 rozdělovány v aukcích. Pouze tento princip je zcela transparentní a brání korupci. Pouze plné aukce zajistí skutečný trh v obchodování s emisemi - který v ekonomice efektivně vyhledává, jak nejlevněji snížit emise - na úkor státní regulace. Pouze plné aukce zařídí, aby program opravdu působil jako soustavná motivace k inovacím a snižování závislosti na fosilních palivech. Dražby navíc přinášejí zisk pro veřejné rozpočty. Nespornou výhodou aukce povo-lenek je, že odpadají problémy s metodou alokace pro nová zařízení. Celý systém obchodování se tedy výrazně zjednodušuje. Ekologické organizace prosazují, aby aukce probíhaly pro celou unii společně a Evropská komise výnosy automaticky předávala členským státům, v nichž se podniky nacházejí. Zaručí to lepší průhlednost Foto: Schott a menší náklady. Pro průmyslová odvětvíš velkou uhlíkovou náročností, která jsou vystavena mezinárodní konkurenci, by unie měla vytvořit opatření, která sníží pravděpodobnost úniku výroby (a také emisí) za hranice. Mohou mezi ně patřit daňové úlevy, dotační programy na modernizaci technologií či globální regulace uhlíkových emisí ve vybraných sektorech. Obdobné programy vznikají v USA, Japonsku či Austrálii. Není rozumný důvod jednotlivé trhy izolovat. Propojovat však lze pouze systémy, které mají přinejmenším stejně silná pravidla jako evropské obchodování s emisemi. Pokud by se EU spojila strhy, kde je cena povolenek ke znečišťování podstatně nižší, investice budou z českých průmyslových podniků odtékat za oceán. Tabulka 9: Hlavní technické parametry pasivního domu Parametr Na 1 m2 plochy a rok Topný příkon (při -12 °C venku) 10 W Roční spotřeba na topení 15 kWh Roční dodávka do domu (koncová energie) 42 kWh Energie kvůli tomu uvolněná (tzv. primární) 120 kWh Tabulka 10: Porovnání platné normy pro energetickou náročnost domů s pasivním standardem (součinitel prostupu tepla) Závazná hodnota platné normy (W/m2.K) Doporučená hodnota platné normy (W/m2.K) Hodnota pro dosažení pasivního standardu (W/m2.K) Obvodová stěna 0,3 0,2 0,15 Střecha 0,24 0,16 0,12 Podlaha 0,45 0,3 0,15 Vnější okna a dveře U 1,2 0,8 89 .4. Mezinárodní klimatická dohoda Česká republika má dobré důvody rychle snižovat svoji závislost na fosilních palivech. Měla by však také přispět ke vzniku smysluplné globální smlouvy, která naváže na Kjótský protokol. Je potřebná, protože stanoví společná pravidla, a sjednotí plány, připojí další země a pomůže řešit ochranu lesů nebo pomoc rozvojovým zemím. Vyjednávání patrně ještě budou nějakou dobu trvat. Česká vláda vzhledem k vysokým emisím na obyvatele nese obzvláště velký díl odpovědnosti. Měla by na světových summitech i při debatách o postoji Evropské unie aktivně prosazovat smlouvu, která: Spravedlivě zajistí potřebné snížení emisí. Pokles znečištění by měl zajistit, že mezinárodní společenství skutečně udrží emisemi vyvolaný růst teplot na plus 2 °C. Ale musí také být férově rozdělen. Nikdo nemůže čekat, že státy jako Indie sníží znečištění stejným tempem jako Česká republika. EU a další bohaté průmyslové země by měly omezit emise tak, aby mezi roky 1990 a 2020 klesly o 40 %. Po rozvojových zemích je spravedlivé požadovat, aby jejich emise přestaly do roku 2020 růst. V letech 1990-2050 by měl klesnout o 51 %.230 Pomůže chránit lesy. Asi 10-30 % globálních emisí skleníkových plynů připadá na kácení a vypalování lesů, zejména v tropech.231 Nová dohoda proto musí vytvořit mechanismus, který pomůže rozvojovým zemím s ochranou lesů. Důležitou součástí však musí být pravidla, jež zajistí práva místních obyvatel. Pomůže financovat programy v rozvojových zemích. Peníze mají několik účelů. Nemalým globálním změnám podnebí se už nedovedeme vyhnout. Proto chudé státy především v Africe či Asii potřebují finance na nouzová opatření, která jim pomohou se se škodami vyrovnat. Další část prostředků pomůže třetímu světu, aby mohl zavádět čisté technologie, nepřidával další emise a přitom zvyšoval svoji životní úroveň. Třetím účelem jsou peníze na ochranu lesů. Ekonomicky rozvinuté státy se na Klimatické konferenci OSN v Kodani (2009), respektive v Cancúnu (2010) dohodly, že budou společně přispívat na financování klimatických opatření v rozvojových zemích do roku 2020 až 100 mld USD ročně. Musí jít o nové peníze, nad rámec už přislíbené rozvojové pomoci, aby nezbytné programy nevznikly na úkor nových škol, nemocnic nebo humanitárních projektů. Adekvátní český příspěvek by činil asi 9 miliard korun ročně v roce 2020.. 12.5. Fond energetické nezávislosti Příležitosti k zateplování českých domů jsou enormní (kapitola 8.1). Studie společnosti Porsenna spočetla, že za zateplování, výměny oken a podobně bude v příštích letech potřeba utratit 45 miliard korun ročně. Velkou část z toho vloží samy domácnosti. Nemají však dostatek prostředků na to, aby pokryly kompletní potřebné investice. Proto musí pomoci státní granty. Zkušenosti to potvrzují. Podpora zateplování škol, nemocnic a dalších obecních budov z evropských fondů nestačí zájmu žadatelů. Program Zelená úsporám necelý rok po startu dostává žádosti ve výši 0,5 miliardy korun měsíčně a poptávka rapidně roste. Ovšem oba zdroje stačí jen na malou část českých domů. Ekologické organizace proto navrhují, aby vláda zřídila speciální Fond energetické nezávislosti, kam bude stát ukládat výnosy z používání fosilních paliv, a financovat z něj granty pro domácnosti a obce, které umožní postupně zateplit bezmála každý dům v zemi. Fond by také měl přispívat na pořizování solárních kolektorů, kotlů na biomasu a jiných malých, domácích obnovitelných zdrojů tepla. Pravidla pro poskytování příspěvků lze převzít ze stávajících programů. Fond by měl mít rozpočet 22 miliard korun ročně. Financovaly by jej tři hlavní zdroje: výnosy z aukcí, kde stát bude velkým znečišťovatelům prodávat část povolenek k emisím oxidu uhličitého (až 20 miliard korun ročně); část z profitu, který polostátní ČEZ vydělává na vysokých cenách elektřiny (až sedm miliard ročně); a polovina příjmů, jež vláda případně bude mít z DPH z benzínu a nafty navíc nad očekávání státního rozpočtu v letech, kdy cena ropy vyskočí nahoru. Podrobnosti: www.hnutiduha.cz/ publikace/fosilni_fond.pdf 12.6. Standardy pro budovy Stát musí pomoci s plošným zateplováním už stojících domů. Ale velmi důležité jsou také nové budovy a rekonstrukce, které se podepíší na naší spotřebě plynu a uhlí na desítky let dopředu. Jenom v letech 1999-2009 u nás přibylo 342 tisíc bytů.232 Proto potřebujeme silné standardy, které přimějí develo-pery, aby budovali stavby, které lze vytopit. Nové budovy Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo změnou vyhlášky upravit normu tak, aby developeři stavěli pouze budovy v pasivním standardu. Pasivní domy se dnes běžně budují a nic nebrání, aby stejný standard předepisovaly i stavební normy. Spotřeba energie na vytápění klesne oproti běžným českým novostavbám na šestinu a oproti starším budovám na desetinu.31 Pasivní standard je však definován také limitem celkové koncové spotřeby energie a spotřeby primární energie (viz Tabulka 9). Celkové množství energie, které domácnost spotrebuje k vytápění, ohřívání vody a pohonu spotřebičů, tak oproti obvyklým novostavbám klesne na čtvrtinu a oproti starým budovám na šestinu.31 Tudíž by bylo reálně možné pokrýt poptávku pasivního domu výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Ekologické organizace navrhují, aby doporučené hodnoty klíčových parametrů (součinitel prostupu tepla pro různé části budovy) v současné stavební normě (ČSN 73 0540) byly pomocí stavebního zákona a souvisejících vyhlášek prakticky okamžitě změněny na závazné. Počínaje rokem 2015 by se závazným měl stát pasivní standard. Rekonstrukce Komplikovanější to budeš rekonstrukcemi. Ne vždy lze budovu vyspravit až na pasivní standard. Opravy se často omezují pouze na některé prvky, nikoli celý dům (zdi, základy, okna, střecha). Norma však může vyžadovat, aby takové úpravy, které vyžadují stavební povolení nebo se při nich užívají státní, krajské nebo obecní peníze, vždy používaly stejné komponenty a dodržovaly stejné parametry, které jsou požadovány u novostaveb - to se týká zejména tloušťky tepelných izolací, tepelných parametrů nových či opravovaných oken, eliminace tepelných mostů, vzduchotěsnosti budovy či doplnění mechanického větrání s rekuperací tepla. Při užití takových postupů lze koncovou spotřebu energie v budovách snížit přinejmenším na třetinu té dnešní.31 12.7. Vylepšování energetické tivnosti elektrospotřebičů Štítkování energetických spotřebičů razantně snižuje poptávku po málo efektivním zboží. Je však potřeba program vylepšit tak, aby byl účinnější. Kontrola Státní energetická inspekce (SEI) musí vyčlenit dostatečnou kapacitu na testování základních typů spotřebičů. Systematické testy by se měly zaměřit na pravdivost údajů. Nedodržení hodnot deklarovaných na štítku nebo v technické dokumentaci musí být dostatečným důvodem pro okamžitou změnu udávaných hodnot nebo i pro stažení výrobku z prodeje. Účinná prevence nepravdivých informací si vyžádá také aktivní práci České obchodní inspekce. ČOI by měla připravit konkrétní plán kontrol v obchodech - ověřovat, zda jsou energetické štítky správně umísťovány a používány. Pouze tak lze vymýtit klamání zákazníků falešnými štítky s vymyšlenými energetickými třídami. SEI a ČOI by měly zákazníkům aktivně nabízet informace o podvodech zjištěných při kontrolách. Inspekce musí také věnovat kapacitu mezinárodní výměně informací - poskytovat informace o svých odhaleních zahraničním kolegům a zároveň sledovat, které spotřebiče byly podvodně označeny v jiných zemích. Postupné posouvání tříd Štítkování rozděluje spotřebiče do tříd A až G. S technickými inovacemi ale z trhu postupně mizí výrobky horších kategorií. Legislativa to prozatím řešila vytvářením nových tříd A+, A++ či A+++ (viz kapitola 8.2). Takové řešení však mate spotřebitele. Česká vláda a europoslanci by proto měli v EU prosazovat, aby namísto vytváření nových kategorií unie postupně určovala přísnější kritéria pro jednotlivé třídy. Informace pro spotřebitele Mezi další vhodné aktivity patří aktivní informační podpora spotřebitelům o parametrech energeticky úsporných výrobků, nakupování úsporných výrobků v rámci procesu hromadného nakupováníveřejných a soukromých institucí, jakož i aktivní účast na tvorbě mezinárodní legislativy v oblasti značení výrobků a elektrospotřebičů. Nové standardy Státy EU také postupně vylepšují standardy tak, aby z trhu zmizely nekvalitní výrobky s velmi vysokou spotřebou (viz str. 47). První byly žárovky; obdobná pravidla pro ji ně spotřebiče budou následovat. Česká vláda a europoslanci by měli podporovat novou legislativu, která domácnostem ušetří účty za energii a sníží zbytečnou spotřebu elektřiny nebo tepla. 12.8. Zákon o teple z obnovitelných zdrojů Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů z roku 2005, který ekologické organizace pomohly prosadit, rozhýbal instalace nových větrných elektráren, solárních panelů, bioplynových stanic a podobných projektů. Po pěti letech poslanci udělali drobné, ale důležité změny, které zajistí, aby podpora nových technologií držela krok s inovacemi a cena klesala stejně rychle jako výrobní náklady. Jenomže druhá - a významnější - část sektoru stále přešlapuje před startovní čárou. Chybí legislativní podpora výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Ekologické organizace navrhly dlouhodobý koncepč-nísystém podpory, který zajistí narovnání podmínek na trhu zejména proti fosilním palivům. Hlavním smyslem zákona by měla být podpora využívání obnovitelných zdrojů v centrálním zásobování teplem. Pro malé zdroje, jako jsou kotle na biomasu pro vytápění jednotlivých budov nebo solární kolektory na střechách, se podle zkušeností ze zahraničí více hodí systém nárokových dotací či daňových úlev k pokrytí části investičních nákladů. Takové podpory nastartoval program Zelená úsporám a měl by se také stát součástí příspěvků z Fondu energetické nezávislosti. Koncept zákona je založen na návrhu, který pro německé ministerstvo životního prostředí připravil Öko-Institut ve spolupráci s dalšími konzultačními společnostmi. Hlavní princip je odvozen od podpůrného systému pro výrobu obnovitelné elektřiny: za každý vyrobený gigajoul tepla z obnovitelných zdrojů dostane výrobce bonus v určité výši, která bude garantována na určitou dobu. Ekologické organizace navrhují podporu po dobu 15 let, což odpovídá garanci pevné výkupní ceny podle současného zákona o podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny a zároveň reflektuje životnost teplárenských technologií. Podpůrný systém by se týkal zařízení s výkonem nad 200 kWt (hranice odpovídá registraci tzv. středních zdrojů dle zákona o ochraně ovzduší) a čistou účinností spalování nad 85% využitím obnovitelného zdroje. Výše bonusu by měla být odstupňována podle technologie (biomasa, solární panely, geo-termální energie), a to ve výši 20-50 Kč/GJ, aby nedocházelo k nepřiměřeným ziskům. Bonus by byl vyplácen z fondu, do kterého by povinně přispívali výrobci tepla z fosilních paliv v řádech desetihaléřů, později maximálně nižších jednotek korun (tedy ne více než 0,5% z průměrné ceny tepla). Podpora se tak rozprostírá mezi výrobce tepla z fosilních zdrojů a nezatěžuje státní rozpočet. Kontrolu nad výší bonusu i příspěvku do fondu by měl mít Energetický regulační úřad, stejně jako v případě výkupních cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů. 12.9. Standardy pro nové spalovací elektrárny Během příštích desetiletí bude v České republice rapidně přibývat elektráren poháněných biomasou. Scénáře Důsledně a chytře i Lenivý pokrok {a ostatně také plány ministerstva průmyslu a obchodu) počítají s utlumováním výroby elektřiny z uhlí nebo zemního plynu. Nicméně nějaké zdroje poháněné fosilními zdroji u nás ještě vzniknou. V obou případech musí palivo používat efektivně. Protoje nutné, aby všechna paliva byla spalována ve zdrojích s maximální dostupnou účinností. Musí přinejmenším plnit emisní limity stanovené evropskou směrnicí o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) - a potažmo vyhovovat požadavkům takzvaných referenčních dokumentů (BREF) na nej-lepší dostupnou technologii (BAT). Experti Evropské komise, členských států unie a průmyslových podniků se v nich shodli, jaké jsou parametry nejčistších technologií. Spalování biomasy. Stát by měl vyhláškou stanovit, že minimální účinnost výroby elektřiny v zařízeních na biomasu nesmí být nižší než 30%. Biomasu by však měly přednostně využívat koge-nerační zdroje, které budou vyrábět elektrickou energii i teplo s využitím přinejmenším 80% paliva. Spoluspalování energetických plodin nebo dřevní štěpky v uhelných elektrárnách, jež vinou své nízké efektivnosti doslova plýtvají důležitým obnovitelným zdrojem, by mělo být úplně vyloučeno. Fosilní paliva. Na několika místech patrně ještě vyroste nová generace uhelných zdrojů (kapitola 11). Propočty Wuppertalského institutu po roce 2010 nepředpokládají výstavbu nových elektráren pracujících v kondenzačním režimu. Scénář Důsledně a chytře však kalkuluje se stavbou nebo retrofitem některých uhelných teplárenských zdrojů (str. 77-78). Stát ale musí důsledně vyžadovat, aby provozovatelé, chtějí-li stavět zdroje poháněné nejšpinavějším dostupným palivem, použili nejlepší technologie, jaké lze na trhu koupit. V roce 2010 by to pro kogeneraci byla zařízení s minimální účinností využití paliva 75%. Elektrárny na zemní plyn by měly mít účinnost minimálně 36% pro plynové turbíny a 54% pro zařízení s kombinovaným cyklem. Kogenerační zdroje musí využívat přinejmenším 75% paliva. 12.10. Mýtné pro nákladní auta Česká republika má jako tranzitní země dvojnásob zájem, aby ubylo kamionů. Klesne tak spotřeba dovážené ropy, ubude smogu i hluku a silnice budou bezpečnější. Hlavním a prozatím nevyužitým řešením je reforma mýtného. Mýtné prozatím slouží pouze jako malý příspěvek státní kase na opravy vozovek. Navíc jsou v něm velké díry. Vztahuje se pouze na dálnice a několik úseků silnic prvnítřídy. Hejtmani a starostové si stěžují, že kamiony placené úseky objíždějí, poškozují tak krajské a místní silnice a znepříjemňují život lidem ve stovkách měst a obcí. Reforma mýtného pro nákladní dopravu by měla firmy motivovat, aby raději nakupovaly od místních dodavatelů nebo zboží přepravovaly po železnici. Vyžaduje to především tři opatření: Rozšířit mýtné na všechny silnice. Mýtné musí pokrývat celou silniční síť - jinak by motivovalo k objíždění placených úseků, jak se to děje dnes. Pardubický kraj už anoncoval, že zavede vlastní poplatek pro kamiony na vybrané části silnic 2. třídy. Vláda by měla zajistit, aby jednotlivá hejtmanství nemusela přicházet se svými projekty, ale aby se o rozšíření postaral stát. Vyšší sazby. Mýtný poplatek nyní dokonce ani zdaleka nepokrývá náklady na údržbu silnic. Státní Centrum dopravního výzkumu odhadlo, že poškození silnic nákladní automobilovou dopravou vyjde zhruba na 70 miliard korun ročně a další škody činí asi 55 miliard korun.233 Mýtné však musí nejen hradit náklady, nýbrž hlavně působit jako účinná ekonomická motivace. Sazbyje potřeba stanovit podle toho. Investovat do železnic. Stát by měl po vzoru Švýcarska určit, že nejméně dvě třetiny výnosu z mýtného připadnou na vylepšování železnic, nákupu nových vagonů a lokomotiv, budování logistických center pro kombinovanou dopravu a podobně. Dráha totiž musí být dostatečně operativní, aby pružné dodávky zboží skutečně dovedla zajistit. 2.11. Recyklační legislativa Několik důležitých změn v legislativě pomůže recyklaci odpadu - a tudíž sníží energeticky náročnou výrobu z přírodních surovin (viz kapitola 8.4). Snadnější třídění odpadu Popelnice stojí před každým domem - ale k barevným kontejnerům na tříděný odpad to průměrná domácnost má více než 100 metrů daleko. Navíc ve většině měst vůbec nejde třídit biologický odpad z kuchyní a zahrad, který může sloužit jako výborná surovina k výrobě bioplynu. V úspěšných evropských zemích svážejí tříděný odpad přímo od dveří. Stát musí radnicím a obecním úřadům pomoci s projekty, které to umožnítaké u nás. Státní fond životního prostředí na takové programy vyčlenil 2 miliardy korun ročně z evropských fondů. Je velmi důležité, aby financování pokračovalo také po roce 2013. Ministerstvo životního prostředí také musí zřídit informační program, který bude starostům a komunálním službám pomáhat - především shromažďovat a předávat inspirativní příklady z progresivních projektů v zahraničí. Nový zákon o odpadech Neméně důležitý je nový zákon o odpadech, který pomůže recyklaci dostat pro začátek alespoň na úroveň Německa či Rakouska. Měl by obsahovat čtyři hlavní body: Zvýšení poplatků za skládkování a jejich rozšíření i na pálení odpadu. Recyklační slevu: nižší sazbu poplatků za sklád- kování či spalování pro obce, které sníží svoji produkci směsného komunálního odpadu pod určitou, postupně klesající úroveň (tj. které hodně recyklují). Základní standard recyklačních služeb - pravidlo po vzoru slovenského či rakouského zákona, podle nějž v každé obci lidé musí mít možnost třídit hlavní druhy odpadu včetně biologicky rozložitelných. Spravedlivé poplatky za svoz popelnic ve všech městech a obcích podle množství odpadu - nikoli podle počtu lidí v domácnosti. Odpovědnost výrobců za odpad Klíčové opatření, které motivuje k inovacím, jež zvyšují materiálovou efektivnost,je zvýšenífinančníodpovědnosti výrobců za odpad.234 Pokud je legislativa nutí postarat se o své zboží poté, co doslouží, mají zájem na jeho větší životnosti a snadnější recyklaci. Evropská legislativa už podobná opatření částečně zavedla ve třech oblastech: obalech, automobilech a elektrickém a elektronickém zboží. Ekologické organizace prosazují, aby domácí legislativa podobná pravidla zavedla v dalších oblastech. Nabízejí se například baterie, novinový papír a především: zvýšení požadované míry recyklace a/ nebo opětovného využití u obalů. Foto: archiv MŽP CD ■ŕ Tabulka 11: Hlavní výsledky scénáře Důsledně a chytře 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 Domácí produkce primárních zdrojů energie (PJ) 1104 994 875 753 671 705 584 504 510 547 Uhlí 985 841 665 489 369 369 217 108 84 84 Ropa 24 13 13 0 0 0 0 0 0 0 Zemní plyn 6 8 8 8 8 8 8 8 8 8 Jaderné palivo 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Obnovitelné zdroje 89 133 190 256 294 329 360 389 418 455 Voda 8 9 9 9 9 9 9 9 10 10 Biomasa 81 113 162 215 236 250 258 265 268 282 Vítr 0 2 5 8 13 15 16 17 18 19 Slunce 0 7 8 12 20 32 46 59 72 82 Geotermální zdroje 0 2 6 12 17 23 30 38 50 63 Čistý dovoz (PJ) 789 891 924 909 862 662 675 679 565 367 Uhlí -146 -114 -79 -63 -76 -118 -28 30 12 -26 Ropa 398 385 376 355 339 314 284 268 228 197 Zemní plyn a ostatní plyny 315 331 327 302 285 277 239 218 189 160 -ztoho bioplyn 0 0 0 0 0 14 25 34 33 33 Jaderné palivo 267 314 314 314 314 164 156 156 136 0 Elektřina -45 -25 -15 0 0 26 24 7 0 36 Celková spotřeba primárních zdrojů energie (PJ) 1893 1880 1794 1655 1526 1360 1251 1175 1067 906 Uhlí 839 728 585 427 293 251 188 138 96 59 Ropa 422 397 389 355 339 314 284 268 228 197 Zemní plyn 321 339 335 309 293 284 247 226 197 167 Jaderné palivo 267 314 314 314 314 164 156 156 136 0 Elektřina -45 -25 -15 0 0 26 24 7 0 36 Obnovitelné zdroje 89 127 185 250 288 322 352 380 409 447 Hrubá výroba elektřiny (Gwh) 78 302 76 690 70 640 65 327 64 723 57 860 57 097 60 961 62 115 52 479 Jaderné elektrárny 27 320 29 680 29 680 29 680 29 680 16 400 15 600 15 600 13 600 0 Vodní, větrné a sluneční elektrárny 2 359 3 283 4 481 5 681 8 640 12 306 16 190 19 712 23 399 26 220 Tepelné elektrárny (včetně bioma-sy) 48 623 43 728 36 479 29 966 26 404 29 153 25 307 25 648 25 116 26 260 Spotřeba sektoru energetiky (PJ) 78 91,9 92,2 91,3 84,7 82,2 78,2 75,2 69,0 63,7 Neenergetické využití (PJ) 101 119,1 134,0 150,2 162,9 171,8 184,0 192,4 200,7 204,9 Konečná spotřeba energie (PJ) 1085 1109,4 1 073,9 1 018,2 962,2 904,1 841,0 779,8 723,0 668,8 podle oblasti spotřeby Průmysl 436 453 442 418 395 372 341 314 291 267 Domácnosti 241 233 220 201 185 165 149 130 112 97 Služby 157 148 137 124 114 104 94 85 77 69 Doprava 251 275 275 274 269 263 257 251 243 236 podle paliva Uhlí 116 133 120 101 86 71 58 44 33 23 Ropa 304 320 308 282 256 231 204 176 142 114 Plyn 286 233 221 200 182 170 155 140 126 104 Elektřina 193 198 190 186 182 179 174 171 169 170 Teplo z centrálních zrojů 144 143 135 126 117 107 96 87 79 72 Biomasa a solárni teplo 42 83 101 123 140 147 154 161 174 185 Emise oxidu uhličitého (Mt C02) 122,5 112,6 95,6 76,9 61,7 52,5 39,8 31,4 21,4 14,6 Výroba elektřiny a tepla 69,6 59,5 45,5 31,8 21,1 16,4 9,2 5,3 1,4 -1,1 - z toho negativní emise v důsledku CCS 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 -2,9 -2,9 -2,9 -2,9 -2,9 Ostatní energetika 2,0 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,3 2,4 2,4 2,5 Průmysl 18,7 18,5 17,6 15,9 14,3 12,5 9,0 7,2 4,3 2,7 - z toho negativní emise v důsledku CCS 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 -1,5 -1,5 -3,0 -3,0 Domácnosti 7,6 7,3 6,4 5,2 4,3 3,4 2,6 1,8 1,2 0,7 Služby 6,1 5,1 4,5 3,7 3,1 2,5 1,9 1,4 1,0 0,6 Doprava 18,6 20,0 19,3 18,1 16,7 15,5 14,8 13,2 11,0 9,2 Zdroj: Lechtenbôhmer et al. 2009 Scénář Důsledně a chytře - pokračování 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 Hlavní energetické indikátory Spotřeba primárních zdrojů/HDP (PJ/ milion eur) 19,2 14,7 11,5 8,9 7,0 5,5 4,4 3,7 3,1 2,4 Spotřeba primárních zdrojů na obyvatele (TJ/obyv.) 187,5 182,8 174,4 161,0 149,7 134,7 125,8 120,0 110,9 96,0 Hrubá výroba elektřiny na obyvatele (kWh/obyv.) 7790,7 7458,0 6869,6 6352,3 6349,8 5727,5 5739,6 6223,7 6460,3 5560,4 Uhlíková náročnost (t C02/PJ) 63,9 59,9 53,3 46,5 40,4 38,6 31,8 26,7 20,1 16,1 Emise C02 na obyvatele (t C02/obyv.) 12,0 10,9 9,3 7,5 6,1 5,2 4,0 3,2 2,2 1,5 Emise CO na jednotku HDP (t C02/ milion eur) 1226,7 879,1 613,6 414,6 284,6 210,9 141,5 99,9 61,7 38,3 Dovozní závislost (%) 42,7 47,4 51,5 54,9 56,5 48,7 54,0 57,8 53,0 40,5 (při uvažování jaderného paliva jako domácího zdroje) 27,4 30,7 34,0 35,9 35,9 36,6 41,5 44,5 40,3 40,5 Indikátory energetické náročnosti (1990=100) Průmysl (spotřeba energie na přidanou hodnotu) 37,6 30,2 24,9 20,1 16,7 14,2 11,9 10,1 8,6 7,3 Domácnosti (spotřeba energie na průměrný příjem) 50,3 38,0 29,5 22,6 17,8 13,9 11,1 8,6 6,7 5,3 Služby (spotřeba energie na přidanou hodnotu) 38,4 29,0 21,8 16,2 12,4 9,7 7,6 6,0 4,8 3,9 Doprava (spotřeba energie na jednotku HDP) 174,4 148,9 122,4 102,5 85,9 73,4 63,4 55,3 48,6 43,0 Účinnost využití primární energie (milion eur/PJ) 52,1 68,1 86,8 112,1 142,1 182,9 224,8 267,2 325,4 419,9 Účinnost využití primární energie (2005=100) 100,0 130,9 166,8 215,4 272,9 351,4 431,8 513,3 625,0 806,5 Indikátory uhlíkové náročnosti Výroba elektriny a tepla (t C02/MWh) 0,50 0,43 0,35 0,27 0,19 0,18 0,13 0,09 0,05 0,02 Konečná spotřeba energie (t C02/PJ) 46,70 45,83 44,58 42,14 39,89 37,49 33,65 30,30 24,34 19,73 Průmysl 42,48 40,76 39,91 37,96 36,07 33,64 26,48 22,98 14,86 10,03 Domácnosti 34,02 31,41 29,22 25,84 23,45 20,50 17,35 13,85 10,88 7,19 Služby 36,56 34,31 32,98 30,13 27,63 23,74 20,54 16,67 13,26 9,03 Doprava 72,52 72,62 70,15 65,91 61,99 59,01 57,40 52,64 45,36 38,96 Instalovaný výkon zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla Celkový výkon (MWe) 15 425 14 850 14 508 13 866 15 505 17 516 20 963 24 530 27 888 28 367 Jaderné elektrárny 3 760 3 760 3 760 3 760 3 760 2 000 2 000 2 000 2 000 0 Vodní elektrárny (bez přečerpávacích) 1198 1256 1264 1270 1262 1246 1246 1246 1246 1246 Větrné elektrárny 26 410 880 1200 1870 2 160 2 300 2 420 2 440 2 460 Sluneční elektrárny 1 160 530 1040 2 900 6 050 9 800 13 200 16 800 19 500 Tepelné elektrárny 10 441 9 264 8 074 6 596 5 712 6 060 5 617 5 664 5 401 5 161 z toho kogenerační zdroje 5 273 5 439 5 179 4 957 4 816 4 687 4 604 4 503 4 243 4 008 Uhelné 8 909 7 199 5 348 3 587 2 145 1528 1055 581 245 106 Plynové 1220 1472 1765 1741 1872 2 000 1523 1377 1033 714 Topné oleje 119 119 113 56 24 18 13 8 4 3 Spalování biomasy 193 473 788 982 1255 1907 2 246 2 449 2 327 2 047 Geotermální teplo 0 0 60 230 417 607 779 1249 1793 2 292 Indikátory pro výrobu elektřiny Elektřina vyrobená v kogeneračních zařízeních (%) 17,8 23,9 27,0 32,6 35,8 39,4 38,4 36,2 35,6 43,3 Elektřina vyrobená bez fosilních paliv (%) 39,1 45,8 54,0 63,0 71,5 68,2 78,9 84,9 91,5 93,6 - jaderné elektrárny 35,1 38,7 42,0 45,4 45,9 28,3 27,3 25,6 21,9 0,0 - obnovitelné zdroje energie 3,9 7,1 12,0 17,6 25,6 39,9 51,6 59,3 69,6 93,6 CD 00 Tabulka 12: Návrh sazby energetických daní, postupný náběh do roku 2032 Palivo Sazba v korunách1, počínaje rokem: rok 2012 2014 2016 2018 2020 2022 2024 2026 2028 2030 2032 Elektřina [Kč/MWh] 28,30 200 400 600 800 1000 1200 1400 1600 1800 2 000 Hnědé uhlP [Kč/GJ] 8,50 19 40 60 90 100 120 120 140 140 140 Černé uhlí2 [Kč/GJ] 8,50 19 30 50 70 70 90 90 110 110 110 Koks [Kč/GJ] 8,50 19 30 50 70 70 90 90 110 110 110 Zemní plyn topný [Kč/MWh] 30,60 31 31 31 31 60 60 60 120 120 120 Zemní plyn k pohonu vozidel [Kč/MWh] 0 34 68 137 265 265 265 265 265 265 265 Zemní plyn k pohonu stacionárních motorů [Kč/MWh] 30,60 31 31 31 31 60 60 60 120 120 120 Nafta [Kč/1000 litrů] 9 950 11840 13 054 13 706 14 392 15 111 15 867 16 660 17 493 18 368 19 286 Bezolovnatý benzín [Kč/1000 litrů] 11840 12 432 13 054 13 706 14 392 15 111 15 867 16 660 17 493 18 368 19 286 Kerosin3 [Kč/1000 litrů] 9 950 11 840 13 054 13 706 14 392 15 111 15 867 16 660 17 493 18 368 19 286 Uhlovodíky v kapalném nebo plynném stavu vyrobené přepracováním pevných paliv [Kč/1000 litrů] 19 900 23 680 26 108 27 412 28 784 30 222 31 734 33 320 34 986 36 736 38 572 Poznámky: (1) v reálných cenách roku 2009 (2) včetně výrobků z něj (3) pro vnitrostátní lety a jiné použití než coby pohonná hmota 13. Prameny 1. 100% renewable electricity: a roadmapto 2050for Europe and North Africa, PricewaterhouseCoopers LLP, London 2010 2. Svaz průmyslu a dopravy: Prohlášení SP ČR k politice klimatických změn - politika udržitelného rozvoje, www.spcr.cz/cz/dokumenty/snemy/vh_070425/prohlaseni.doc, 6.11. 2009 3. Meehl, G. A., Stocker, T. F., Collins, W. D., Friedlingstein, P., Gaye, A. T., Gregory, J. M., Kitoh, A., Knutti, R., Murphy, J. M., Nöda, A., Raper, S.C.B., Watterson, I.G., Weaver, A.J., etZhao, Z.-C: Global climate projections, in: Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Chen, Z., Marquis, M., Averyt, K. B., Tignor, M., et Miller, H.L (eds.): Climate change 2007: the physical science basis. Contribution of WorkingGroup Itothe Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge-New York 2007 4. von Deimling, T.S., Ganopolski, A., Held, H., et Rahmstorf, S. (2006): How cold was the Last Glacial Maximum, Geophysical Research Letters 33: L14709 5. Richardson, K., Steffen, W., Schellnhuber, H. J., Alcamo, J., Barker, T., Kämmen, D.M., Leemans, R., Liver-man, D., Munasinghe, M., Osman-Elasha, B., Stern, N., Waever, 0. (eds.): Synthesis report from Climage change: Global risks, challenges & decisions, University of Copenhagen, Copenhagen 2009 6. Kundzewicz, Z. W., Mata, L. J., Arnell, N. W., Doll, P., Kabat, P., Jimenez, B., Miller, K.A., Oki, T., Sen, Z., et Shiklomanov, I. A.: Freshwater resources and their management, in: Parry, M. L., Canziani, 0. F, Palutikof, J. P., van der Linden, P. J., et Hanson, C. E. (eds.): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of WorkingGroup II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge 2007 7. Mirza, M. Q., Warrick, R. A., Ericksen, N. J., et Kenny, G. J. (1998): Trends and persistence in precipitation in the Ganges, Brahmaputra and Meghna river basins, Hydrological Sciences 43 (6): 845-858 8. Easterling, W. E.,Aggarwal, P. K, Batima, P., Brander, K. M., Erda, L, Howden,S. M., Kirilenko, A., Morton, J., Soussana, J. F., Schmidhuber, J., etTubiello, F. N.: Food, fibre and forest products, in: Parry, M. L, Canziani, 0. F, Palutikof, J. P., van der Linden, P. J., et Hanson, C.E. (eds.): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of WorkingGroup II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge 2007 9. Peng, S., Huang, J., Sheehy, J. E., Laza, R. C, Visperas, R. M., Zhong, X., Centeno, G.S., Khush, G.S., et Cass-man, K.G. (2004): Rice yields decline with higher night temperature from global warming, Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (27): 9971-9975 10. van Lieshout, M., Kovats, R.S., Livermore, M. T. J., et Martens, P. (2004): Climate change and malaria: analysis of the SRES climate and socio-economic scenarios, Global Environmental Change 14: 87-99 11. Hales, S., de Wet, N., Maindonald, J., et Woodward, A. (2002): Potential effect of population and climate changes on global distribution of dengue fever: an empirical model, Lancet 360 (9336): 830-834 12. Cruz, R.V., Harasawa, H., Lai, M., Wu, S., Anokhin, Y, Punsalmaa, B., Honda, Y, Jafari, M., Li, C, et Huu Ninh, N.: Asia, in: Parry, M.L, Canziani, O.F, Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E., (eds.): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of WorkingGroup II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge 2007 13. Climate change 2007: Synthesis report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC, Geneva 2007 14. Lockwood, M., et Fröhlich, C. (2007): Recent oppositely directed trends in solar climate forcings and the global mean surface air temperature, Proceedings of the Royal Society A 463 (2086): 2447-2460 15. Meinshausen, M., Meinshausen, N., Hare, W., Raper, S., Frieler, K, Knutti, R., Frame, DJ., et Allen, M.R. (2009): Greenhouse-gas emission targets for limiting global warming to 2 °C, Nature 458:1158-1162 16. Barker, T, Bashmakov, I., Alharthi, A., Amann, M., Cifuentes, L, Drexhage, J., Duan, M., Edenhofer, 0., Flannery, B., Grubb, M., Hoogwijk, M., Ibitoye, F. I., Jepma, C. J., Pizer, W. A., et Yamaji, K: Mitigation from a cross-sectoral perspective, in: Metz, B., Davidson, O.R., Bosch, P. R., Dave, R., et Meyer, L. A. (eds): Climate change 2007: mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge-New York 2007 17. Energy technology perspectives 2008: scenarios & strategies to 2050, International Energy Agency Paris 2008 18. Pacala, S., et Socolow, R. (2004): Stabilisation wedges: solving the climate problem for the next 50 years with current technologies, Science 305: 968-972 19. Stern, N., et al.: The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge 2007 99 20. Key world energy statistics 2009, International Energy Agency, Paris 2009 21. Spitz, J., et al.: Výpočet dalších scénářů a citlivostních analýz a zpracování vyžádaných podkladů, Enviros pro NEK, Praha 2008 22. Politika ochrany klimatu, MŽP, Praha 2009 23. Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, Úřad vlády ČR, Praha 2008 24. Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P.: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace a Hnutí DUHA, Praha 2008 25. Lechtenbôhmer, S., Prantner, M., etSamadi, S.: Development of alternative energy & climate scenarios for the Czech Republic, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy, Wuppertal 2009 26. Czechinvest: Přislíbené investiční pobídky od dubna 1998 do 14. ledna 2010, www.czechinvest.org/data/ files/3-udelene-investicni-pobidky-investment-incentives-granted-1438-cz.xls, 20. 3. 2010 27. Kubáňová, 1, et Klecker, R.: Útlum těžby: impuls k oživení Ústeckého kraje, Hnutí DUHA, Brno 2007 28. Svoboda, I. et Valášek, V: Úloha hnědouhelného hornictví ve struktuře energetických zdrojů ČR z pohledu dlouhodobé perspektivy, včetně vyhodnocení dopadu na sociálně-ekonomický rozvoj regionu severozápadních Čech, Výzkumný ústav hnědého uhlí pro Hospodářskou a sociální radu Ústeckého kraje a Severočeské doly, Most 2004 29. Mf DNES, 9. ledna 2009 30. Energetická bezpečnost - informační příručka, City Pian, Praha 2007 31. Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008 32. Výpočet „základního scénáře NEK 2008", citlivostních analýz k němu a další podklady, Enviros, Praha 2008 33. World Nuclear Association: World uranium mining, http://www.world-nuclear.org/info/inf23.html, 11.11. 2009 34. Energy security and climate policy: assessing interactions, International Energy Agency, Paris 2007 35. Podesta, J., Stern, T., et Batten, K.: Capturingthe energy opportunity: creating a low-carbon economy, Center for American Progress, Washington D.C. 2007 36. Oil supply security: emergency response of IEA countries, International Energy Agency, Paris 2007 37. Můller-Kraenner, S.: Energy security: re-measuring the world, Earthscan, London-Sterling 2008 38. Trebický, V., Rut, O., Skalský, M., Drhová, Z., et Kotecký, V.: Česká stopa: Ekologické a sociálni dopady spotreby za našimi hranicemi, Zelený kru h-Hnutí DUHA, Praha-Brno 2005 39. Friedman, T. L. (2006): The first law of petropolitics, Foreign Policy 154: 28-36 40. Ross, M.L. (2001): Does oil hinder democracy? World Politics 53: 325-361 41. ČEZ News, září 2005: 27-30 42. Analýza konkurenceschopnosti České republiky, MPO, Praha 2009 43. ČSÚ: Zahraniční obchod za leden až prosinec 2009 - vývoz v běžných cenách, http://vdb.czso.cz/vdbvo/ tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=6001-0912b&vo=null&stranka=l&kapitola_id=27, 26. 2. 2010 44. Kupka, V.: Česká energetika a některé mýty, www.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/753500380CAF, 26. 2. 2010 45. ČSÚ: Spotřebitelské ceny vybraných druhů zbožia služeb, http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=ta-bulka&cislotab=08-07&vo=null&kapitola_id=30,26. 2. 2010 46. BP: BP Statistical Review of World Energy June 2009, www.bp.com/liveassets/bp_internet/globalbp/ globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2008/STAGING/local_asset-s/2009_downloads/statistical_review_of_world_energy_full_report_2009.xls, 27. 2. 2010 47. Drahokupil, J. (ed.): Ropný zlom, Trast pro ekonomiku a společnost, Brno 2007 48. International energy outlook 2009, Energy Information Ad ministration-U.S. Department of Energy, Washington D.C. 2009 49. Jones, D. W., Leiby, P. N., et Paik, I.K. (2004): Oil price shocks and the macroeconomy: what has been learned since 1996, The Energy Journal 25:1-32 50. Analysis of the impact of high oil prices on the global economy, International Energy Agency, Paris 2004 51. Malcolm Fergusson, M., Mackay, E., et Skinner, I.: Over a barrel: reducing the UK and Europe's oil dependency, Institute for European Environmental Policy pro Greenpeace UK, London 2006 52. Awerbuch, S., et Sauter, R.: Exploiting the oil-GDP effect to support renewables deployment. University of Sussex SPRU Electronic Working Paper no. 129, www.awerbuch.com/shimonpages/shimondocs/ sewpl29.pdf, 12.1. 2010 53. Státní energetická koncepce. Příloha k SEK č. 2: Komplexní energetický scénář, MPO, Praha 2003 54. Scénář MŽP pro aktualizaci Státní energetické koncepce České republiky, MŽP, Praha 2003 100 55. Denmark in figures 2008, Statistics Denmark, Copenhagen 2008 56. Danish Energy Agency: Energistatistik 2008, http://www.ens.dk/en-US/lnfo/FactsAndFigures/Energy_sta-tistics_and_indicators/Annual Statistics/Documents/Figures2008.xls, 4.3. 2010 57. Statní energetická koncepce, MPO, Praha 2004 58. Státní energetická koncepce. Příloha k SEK č. 2: Komplexní energetický scénář, MPO, Praha 2003 59. Introduction to energy performance contracting, ICF International - National Association of Energy Services Companies pro U.S. Environmental Protection Agency, 2007 60. Problematika jaderné elektrárny Temelín: Pro poradu ekonomických ministrů, MPO, Praha 1993 61. Elektrárenská společnost ČEZ, a.s.: Výsledky hospodaření v roce 1994. Záměry společnosti do roku 2000, ČEZ, Praha 1995 62. Říman, M.: Energetická a surovinová bezpečnost České republiky, http://download.mpo.cz/ get/30175/33048/348144/priloha001.ppt, 4. 3. 2010 63. Právo, 7. 2. 2007 64. Ladislav Pazdera, ředitel odboru elektroenergetiky, MPO: dopis Hnutí DUHA, 30. 3. 2007 65. Polanecký, K: Vývoz elektrické energie z České republiky, Hnutí DUHA, Brno 2001 66. Polanecký, K, et Kotecký, V: Privatizace energetiky, model Grégr: znečištění, obstarožnítechnologie a uhelné doly, Hnutí DUHA, Brno 2001 67. Kendall, G.: Plugged in. The end of the oil age, WWF, Brussels 2008 68. Pecina, M.: Státní energetická koncepce a spolupráce s ekologickými iniciativami, Ekolist po drátě 14. července 2003, www.ekolist.cz/nazor.shtml?x=141319, 5. 2. 2010 69. Beneš, I.: Změna role distribuční sítě v decentralizovaném energetickém systému, in: Polanecký, K. (ed.): Energie nadosah: Bezpečnostní, sociální a ekonomické výzvy decentralizované energetiky, Zelený kruh-H-nutí DUHA, Praha-Brno 2008 70. Accelerating smart grid investments, World Economic Forum-Accenture, Cologny/Geneva 2009 71. ČEZ: tisková zpráva, 9.12. 2009 72. Šafařík, M.: Virtuální elektrárny, in: Polanecký, K. (ed.): Energie nadosah: Bezpečnostní, sociální a ekonomické výzvy decentralizované energetiky, Zelený kruh-Hnutí DUHA, Praha-Brno 2008 73. Kempten, W., etTomič, J. (2005): Vehicle-to-grid power implementation: From stabilizingthe grid to supporting large-scale renewable energy, Journal of Power Sources 144: 280-294 74. System integration of addition micro-generation (SIAM), Mott MacDonald pro Department of Trade and Industry, London 2004 75. European SmartGrids technology platform: vision and strategy for Europe's electricity networks of the future, European Commission, Brussels 2006 76. Ackermann, T, Tröster, E., Short, R., etTeske, S.: Renewables 24/7: infrastructure needed to save the climate, Greenpeace International-European Renewable Energy Council, Amsterdam-Brussels 2009 77. Smart grid: enable of the new energy economy, The Electricity Advisory Committee, Washington D.C. 2008 78. Woyte, A., De Decker, J., Van Thong, V: A North Sea electricity grid [Revolution. Electricity output of interconnected offshore wind power: a vision of offshore wind power integration, 3E-Greenpeace, Brussels 2008 79. Trieb, F. (ed.): Trans-Mediterrean interconnection for concentrating solar power. Final report, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt - Institute of Technical Thermodynamics pro Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Stuttgart 2006 80. ABB: ABB zahajuje éru rozvodných superdálnic, www.abb.com/cawp/seitp202/e3614efab4cb5-f46cl25722c00357d78.aspx, 7.12. 2009 81. Fritsche, U. R.: Treibhausgasemissionen und Vermeidungskosten der nuklearen, fossilen und erneuer-baren Strom bereitstell u ng, Öko-Institut, Darmstadt 2007 82. New nuclear generating capacity: Potential credit implication for U.S. investor owned utilities, Moody's Investors Service 2008 83. Krohn, S., Morthorst, P.-E., et Awerbuch, S.: The economics of wind energy, The European Wind Energy Association, Brussels 2009 84. Graus, W., et Harmelink, M.: Global low energy demand scenarios 2003-2050, Ecofys pro Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt, Utrecht 2006 85. Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR, MPO, Praha 2001 86. Nassauer, O.: Jaderná energetika a šířeníjaderných zbrani, Heinrich Boll Stiftung, Praha 2005 87. Studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007 101 88. Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007 89. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice, McKinsey & Company, Praha 2008 90. Heat and energy saving strategy consultation, Department of Energy and Climate Change - Department of Communities and Local Government, London 2008 91. Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006 92. SEVEn: Nízoenergtická architektura, www.svn.cz/cs/activity/jhgfd, 6.12. 2009 93. Bárta, J.: Ekonomika pasivního domu - vyplatí se pasivní dům skutečně? In: Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006 94. Centrum pasivního domu: Co je pasivní dům? www.pasivnidomy.cz/pasivni-dum, 6.12.2009 95. Zelený, K: Studie problematiky snižování energetických ztrát a zvýšení spolehlivosti při dodávkách tepla, RAEN, Praha 2007 96. Michel, A., Bush, E., et Josephy, B.: Television sets (TVs): recommendations for policy design, www.topten. info/uploads/File/Recommendations%20TVs%200310.pdf, 20. 3. 2010 97. Gadgets and gigawatts: policies for energy efficient electronics, International Energy Agency, Paris 2009 98. de Almeida, A.: Residential monitoring to decrease energy use and carbon emissions in Europe, www. energyrating.gov.au/pubs/2009-end-use-almeida.pdf, 7. 2. 2010 99. Valentová, M.: Pohotovostní spotřeba energie (standby): výsledky měření stovek spotřebičů: www.usporne-spotrebice.cz/sites/spotrebice.drupal.cz/files/6_Valentova_SEVEn.pdf, 10. 2. 2009 100. Beranovský, J., Kašparová, M., Macholda, E, Srdečný, K, et Truxa, J.: Úsporné osvětlení a spotřebiče v domácnosti, Ekowatt, Praha-České Budějovice 2007 101. energo 102. Generating, distributing and using energy intelligently: white paper on energy efficiency, Zentralverband Elektrotechnik- und Elektronikindustrie, Frankfurt a.M. 2008 103. Selina Project: http://www.selina-project.eu/files/SELINA%20first%20results.pdf, 15. 2. 2010 104. Panáček, M. (2008): Energeticky úsporné osvětlování - význam a možnosti, Zprávy ze SEVEn 15 (2): 2 105. SEVEn: Energeticky úsporné osvětlení, www.uspornespotrebice.cz/energeticky-usporne-osvetleni, 7. 2. 2010 106. SEVEn: Úsporné spotřebiče v kategorii: Chladnička a mraznička š. 60cm, do 3151, www.uspornespotrebice. cz/produkty/chladnicka-a-mraznicka-60-cm-do-315, 7. 2. 2010 107. The EU directive on the Ecodesign of Energy-Using Products: A crucial tool to meet European environmental goals, European Environmental Citizens Organisation for Standardisation, Brussels 2009 108. de Almeida, A.: Energy efficient motors - key considerations in their application, UNIDO, Vienna 2007 109. Kaschenz, H., Albert, R., Mordziol, C, Schubert, J., Waschmann, U., Schwermer, S., et Berg, H.: Úspora elektřiny: méně nákladů, méně elektráren, méně C02, Umweltbundesamt, Berlin 2007 110. Market transformation to promote efficient motor systems, Standardsfor Energy Efficiency of Electric Motor Systems, Zurich 2006 111. Druhá Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Praha 2006 112. Moll, S., Skovgaard, M., et Schepelmann, P.: Sustainable use and management of natural resources, European Environment Agency, Copenhagen 2005 113. Kotecký, V, et Kropáček, I.: Suroviny v popelnici: spotřeba materiálů v české ekonomice a její důsledky pro odpadové hospodářství, Hnutí DUHA, Brno 2008 114. Sampat, P.: Scrapping mininig dependence, in: Starke, L. (ed.): State of the world 2003, W.W. Norton & Company, New York-London 2003 115. Waste Watch: Plastics recycling, www.wasteonline.org.uk/resources/informationsheets/plastics.htm, 28. 2. 2010 116. Georgeson, P.: Gone to waste: the valuable resources European countries bury and burn, Friends of the Earth Europe, Brussels 2009 117. Statistická data k 31.12.2004 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů schválené usnesením vlády č. 1311 ze dne 13.12.1999, MPO, Praha 2005 118. Incineration or something sensible? Friends of the Earth Scotland, Edinburgh 2001 119. Murray, R.: Creating wealth from waste, Demos, London 1999 120. Sander, K: Climate protection potential of EU recycling targets, Ókopol pro Friends of the Earth Europe-European Environmental Bureau, 2008 102 121. MŽP: 2008: Množství obalových odpadu, které vznikly v členském státu a byly využity nebo spáleny ve spalovnách odpadu s energetickým využitím v rámci tohoto členského státu nebo mimo něj, www.mzp.cz/ C1257458002F0DC7/cz/souhrnne_udaje_obaly/$FILE/OODP-Data_2003_2008-20091008.pdf,28.2. 2010 122. Kalkulace Hnutí DUHA podle údajů o roční spotřebě hliníku společností Škoda Auto (Škoda Auto Sustaina-bility Report, Škoda Auto, Mladá Boleslav 2004) a produkci automobilů (Škoda Auto. Výroční zpráva 2004, Škoda Auto, Mladá Boleslav 2005), data za rok 2003 123. Department for Environment, Food and Rural Affairs: Municipal waste management in the European Union, www.defra.gov.uk/evidence/statistics/environmenl/waste/kf/wrkf08.htm, 28. 2. 2010 124. Delatter, C: Waste management policy in Flanders, WSG, Brussles, 2005 125. Kropáček, I.: Komunální odpady, Hnutí DUHA, Brno 2006 126. Ukazatele skladby domovního odpadu, Projekt VaV/720/2/00 Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu, Přírodovědecká fakulta UK, Praha 2002 127. Motlík, J., etal.: Čisté teplo: příležitost leží ladem. Potenciál výroby tepla z obnovitelných zdrojů, Calla-Hnutí DUHA, České Budějovice-Brno 2008 128. Money to burn - perverse subsidies for incineration, Friends of the Earth, London 2003 129. Hogg, D.: A changing climate for energy from waste? Eunomia Consulting pro Friends of the Earth, Bristol 2006 130. Wenzel, H., et al.: Environmental benefits of recycling: An international review of life cycle comparisons for key materials in the UK recycling sector, Technical University of Denmark pro Waste & Resources Action Programme, London 2006 131. Bufka, A., Dušek, L., Bednář, P., et Rosecký, D.: Obnovitelné zdroje energie v roce 2008, MPO, Praha 2009 132. Bechník, B.: Zaměstnanost ve fotovoltaickém průmyslu v České republice, Czech RE Agency pro Czech Photovoltaic Industry Association, Rožnov pod Radhoštěm 2010 133. Flavin, C: Low-carbon energy: a roadmap, WorldWatch Institute, Washington D.C. 2008 134. Google Inc.: Google's goal: renewabe energy cheaper than coal, www.google.com/intl/en/press/press-rel/20071127_green.html, 8. 7. 2008 135. Google Inc.: Develop renewable energy cheaperthan coal (RE