Využití techniky skupinového
řešení problémů na ZŠ
Příklad praxe CPIV Brno
Mapování potřeb školy
 Zcela jednoznačně převládající výchovná
tematika nad vzdělávací
 Velmi časté zakázky typu Jak zvládnout…,
Jak vyřešit…, Co mám dělat, když…
 Poptávka univerzálních návodů pro práci s
žáky – tzv. „kuchařky“
Výchovná tematika – výstupy z
pozorování, diskuze s vyučujícími
 Nejistota, obavy ze selhání, strach, zoufalství,
apatie, únava…
 Tendence vyučujících zbavovat se
zodpovědnosti za dění ve třídě
 Hledání viníků na straně žáka a jeho rodiny
 Upevňování negativních vztahů mezi učitelem a
jeho žáky
 Profesní frustrace, syndrom vyhoření
Překážky
 Limity nabízeného DVPP – témata, formy,
dostupnost, cena, přínos a využití
 Nedostatečné využívání potenciálu učitelů
pomáhat si navzájem v dalším rozvoji
 Minimum příležitostí pro vzájemné
poskytování zpětné vazby a sdílení
poznatků
Nabízené možnosti řešení
 Individuální konzultace
 Návštěva ve vyučování, poskytnutí
zpětné vazby
 Celkově málo využívané
 Řada bariér – ohrožení, nedůvěra…
Nabízené možnosti řešení
 Skupinové řešení problému – inspirace
bálintovskými skupinami
 Struktura a řád na rozdíl od neformálního
„tlachání“ ve sborovně
 Větší pocit bezpečí, sounáležitosti,
spolupráce
Nezbytné předpoklady pro zahájení
podpůrné skupiny;
 Důvěra k pracovníkům CPIV
 Otevřenost vyučujících
 Dobrovolná účast vyučujících a chuť se
zapojit
 Prožívaný problematický profesní vztah
(učitel – žák)
Výhody techniky
 Bezpečná a neohrožující atmosféra
 Vlastní hodnocení učiteli
 Bezprostřední zpětná vazba
 Zúčastění si vybírají ze spektra možných
řešení a námětů takové, které sami
považují za nosné
Průběh
 Nabídnutí případu profesního vztahu, který prožívají
jako problematický a s nímž by chtěli pomoci.
 První fáze – tzv. expozice případu a definování otázky
 Druhá fáze –doplňující otázky
 Třetí fáze –účastníci sdělují svoje pocity, představy,
fantazie, týkající se případu a jeho aktérů
 Čtvrtá fáze – praktické na řešení, tj. jak by daný
problém řešili na místě předkladatele.
 Pátá fáze – zpětná vazba předkladatele
 Cílem není najít objektivní pravdu, ale nabídnout
předkládajícímu spektrum možných řešení a námětů,
ze kterých si vybere ty, které pro sebe považuje za
nosné.
Výstupy
 Napomáhá v řešení náročných situacích,
ve složité výchovné a vztahové situaci s
konkrétním žákem
 Pochopení osobního podílu na profesním
problému
 Pro většinu pedagogů zcela nová
zkušenost, velmi pozitivně hodnocená
Děkujeme za pozornost