Účinná rodinná politika v měnícím se světě 1
Martin Potůček, CESES UK FSV Praha
http://ceses.cuni.cz; http://martinpotucek.cz
Souhrn
Účelem tohoto příspěvku je nastínit takovou podobu rodinné politiky, která by vhodně
reagovala na aktuální a předpokládané budoucí životní podmínky občanů, sociální,
ekonomické a politické poměry ve společnosti i na vnější faktory ovlivňující postavení celé
České republiky.
Situace rodiny
Česká rodina slábne. Spolu s ní dochází k oslabování soudržnosti jejích jednotlivých členů;
postavení žen a dětí je zranitelnější než dříve, a to až do té míry, že některé děti se nenarodí
vůbec – a jiné se sice rodí, ale do poměrů, které je předem obírají o životní šance, kterých se
dostává jejich šťastnějším vrstevníkům. Objektivní oslabování rodiny a postavení žen a dětí
lze dokumentovat takovými skutečnostmi, jako je rostoucí podíl nesezdaných partnerských
soužití a dětí narozených mimo manželství; jedna z nejnižších porodností v Evropě; vysoký
podíl neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi; extrémně vysoká míra rozvodovosti; vyšší
podíl žen mezi nezaměstnanými (včetně dlouhodobé nezaměstnanosti); rostoucí míra chudoby
dětí.
Jak k tomu mohlo dojít? Česká veřejná politika po léta ignorovala zásadní změny ve způsobu
výroby a života, typické pro moderní postindustriální společnosti a nepříznivé rodině. Svoji
úlohu přitom sehrály i rychlé politické a ekonomické proměny společnosti po roce 1989 –
s novými příležitostmi, ale i dříve neznámými nároky a stresy, které do značné míry omezují
prostor, v němž se život rodiny odehrává. Stoupají nároky na pracovní výkon, v zaměstnání se
rychleji a lépe uplatňují lidé, kteří omezují svůj osobní a tedy i rodinný život. Trh práce
nerozlišuje mezi ženami a muži se stejným vzděláním, a hlavně nasává mladé pracovníky
právě ve věku, kdy plánují založení rodiny a rodičovství. Zároveň vrcholí nároky na
dokončení jejich špičkového vzdělání. Ruku v ruce s tím se prosazuje zdůrazňování svobody
volby individua, karikatura liberalismu okleštěného o odpovědnost vůči nejbližším i vůči
společenskému celku.
Proč jednat?
Komplexní a účinná politika podporující rodinu ve všech jejích základních sociálních
funkcích (prorodinná politika) vychází z přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen
soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem prosperity celé společnosti. Pomoc
státu a společnosti rodinám s dětmi je pojímána jako významná sociální investice do
budoucího rozvoje celé společnosti, nikoli – jak se často dočítáme v textech rádoby
liberálních komentátorů - jako zátěž pro státní rozpočet a relikt „reálného“ socialismu.
Bez fungující rodiny, realizující své základní sociální funkce, jsou totiž ohroženy samotné
základy společnosti. Jinými slovy řečeno: bez soudržné rodiny nebude soudržná společnost, a
nesoudržná společnost bude rozežírána vnitřními tenzemi (včetně politických konfliktů) a
1
Děkuji Miladě Bartošové, Mariánu Hoškovi, Věře Kuchařové, Michaele Marksové-Tominové, Lence
Peroutkové, Kateřině Příhodové a Josefu Zemanovi za cenné podněty, které jsem promítl do tohoto textu.
1
bude muset pokrývat nepřiměřeně vysoké dodatečné náklady v rovině ekonomické, sociální i
psychické.
Co dělat?
Posílení rodiny si vyžádá soustředěnou pozornost, dodatečné zdroje a bude možná jen tehdy,
když se stane věcí celé politické a státní reprezentace a v důsledku i celé společnosti.
Je zřejmé, že posílení rodiny je úkol sice velmi žádoucí, v případě české společnosti snad i
existenčně důležitý, nicméně velmi nesnadný. Vyžádá si tudíž výraznou změnu myšlení a
jednání všech, kteří by se na něm měli podílet, a dlouhodobé úsilí, počítající i s dílčími
nezdary. Naději přinášejí snahy, zasazující se v české veřejné politice posledních let o změnu
tohoto nepříznivého stavu, o zvrat uvedených negativních tendencí.
Existují tři navzájem se podmiňující hlavní zásadních pozitivní inovace: politická,
ekonomická a kulturní. Všechny jsou nezbytné pro to, aby se postavení rodiny výrazně
zlepšilo.
Politickou inovací bude koncipování a následná realizace komplexní a účinné prorodinné
politiky. Ta nemůže respektovat rezortní hranice, může být z povahy věci jen politikou
průřezovou, souznějící se všemi dalšími důležitými strategiemi, politikami, správními akty i
jednotlivými opatřeními. Musí se opírat o jednoznačnou politickou prioritu vedení státu; musí
být koncipována s uvědoměním si dlouhodobých efektů dnešních činů; musí být
koordinována způsobem, který bude vycházet z jasně stanovených a kontrolovatelných dílů,
s vyčleněnými zdroji a odpovědnostmi jednotlivých aktérů, s průběžným hodnocením
dosažených výsledků – ale zároveň natolik pružně, aby byla schopna reagovat na proměny
vnějších a vnitřních podmínek své vlastní realizace.
Ekonomickou inovací bude vytvoření výrazně příznivějších ekonomických podmínek pro
rodinu, především pro rodinu s nezaopatřenými dětmi. Součástí této změny bude alespoň
částečné, ale zřetelné vyrovnávání „nákladů ušlých příležitostí“ rodin s dětmi ve srovnání
s bezdětnými rodinami a jednotlivci, a to v rovině sociálních transferů i nabídky veřejných
sociálních služeb. Naléhavé je zde učinit postavení rodičů v jejich postavení plátců a následně
příjemců průběžně financovaného penzijního pojištění méně diskriminující ve srovnání
s bezdětnými pojištěnci.
Oslabení rodiny má své kořeny ve změnách hodnotových orientací a postojů občanů,
vystavených pokušením a příležitostem konzumerismu s důrazem na soustředění se na
individuální životní a profesní dráhu. Má-li být žádoucí změna v postavení a životních
podmínkách rodin možná, musí dojít k celkové proměně společenské atmosféry, ke kulturní
inovaci, která vynese rodinu opět na výsluní pozornosti a péče.
Cíle rodinné politiky
Účinné veřejné politiky vycházejí z pregnantní charakteristiky cílů a způsobů, jak jich
dosáhnout. Vzhledem k tomu, že koncepce rodinné politiky se teprve rodí a její realizace je
v samotných počátcích, bude vhodné se věnovat především formulaci cílů rodinné politiky.
Základním cílem by mělo být vytvořit všestranně příznivější společenské klima a
2
politické a ekonomické podmínky pro rodinu, umožňující lidem realizovat vlastní životní
strategie v naplňování partnerských a rodičovských plánů.
Od tohoto základního cíle lze odvodit následující obecné cíle:
• Posunout vytváření všestranně příznivějších podmínek pro rodinu do centra trvalé
pozornosti politické i správní reprezentace země.
• Podpořit koncipování účinné rodinné politiky rozvíjením výzkumu poskytujícího dostatek
poznatků o aktuálních a perspektivních potřebách rodin a vhodných způsobech jejich
uspokojování.
• Posilovat vědomí hodnoty rodiny a vlastní odpovědnosti za její funkčnost a stabilitu
především u dnešní mladé a následujících generací, mimo jiné podporou výchovy
k partnerství, manželství a rodičovství.
• Posilovat ekonomickou a sociální suverenitu rodiny a jejích členů na trhu práce a
prostřednictvím systému sociálního zabezpečení (včetně sociálních služeb pro rodiny a
soustavy sociálního pojištění) tak, aby byla schopna plnit svoji úlohu ve všech obdobích
svého vývojového cyklu a vůči všem svým členům.
• Koncipovat a rozvíjet rodinnou politiku jako dlouhodobou celospolečenskou aktivitu
koordinovanou veřejnou správou za účasti občanského sektoru, komerčního sektoru,
odborníků, médií a široké občanské veřejnosti.
Lze odvodit i specifičtější sociálně politické cíle, odpovídající současné a výhledové situaci
českých rodin:
• Skloubit rodinnou politiku s propopulačními opatřeními tak, aby rodiny mohly mít tolik
dětí, kolik si přejí, a v době, kterou si zvolí.
• Minimalizovat hendikepy dětí vyrůstajících v ekonomicky a sociálně oslabených či
neúplných rodinách podpůrnými opatřeními tak, aby se jejich životní šance v oblasti
vzdělávání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti významně neodlišovaly od jejich
šťastnějších vrstevníků.
• Vytvářet rodičům vhodné podmínky pro skloubení nároků trhu práce s nároky péče o
nezaopatřené děti.
Zásady realizace rodinné politiky
V naší zemi dosud převažuje správní praxe, značně poznamenaná resortismem a předstíráním,
že samotným přijetím strategií, koncepcí či politik už je povinnosti veřejné správy učiněno
zadost – a v návalu dalších byrokraticky pojatých úkolů, v chatrných kapacitách
implementace a v nedostatečné následné kontrole se vytrácí přijetí odpovědností za jejich
realizaci.
Nemá-li tento osud postihnout i rodinnou politiku, bude třeba dodržovat následující obecné
zásady její realizace:
• Politická a správní reprezentace země přijme za svá východiska realizace rodinné politiky,
tj. její prioritní charakter, dlouhodobost, otevřenost a celospolečenský průřezový
charakter.
• Koncepce rodinné politiky otevře prostor pro co nejlepší reprezentaci diferencovaných
zájmů rodin v přípravě a realizaci rodinné politiky.
• Rodinná politika bude slaďována s ostatními relevantními politikami, především
s politikou sociálního začleňování, hospodářskou politikou, politikou zaměstnanosti,
vzdělávací politikou, bytovou politikou, zdravotní politikou a politikou sociálního
3
zabezpečení tak, aby byly posilovány vzájemné synergické pozitivní efekty a omezeny
negativní vedlejší efekty jiných politik na rodinu.
• Koncepce rodinné politiky bude podporovat iniciativy vedoucí k podpoře rodiny na úrovni
jednotlivých resortů, krajů, obcí, zařízení služeb, organizací občanského sektoru, podniků
aj.
• Koncepce rodinné politiky bude předjímat společenské změny v dlouhodobém horizontu,
obsahovat jasně stanovené a kontrolovatelné cíle, vyčleňovat zdroje a určovat
odpovědnost jednotlivých aktérů.
• Česká rodinná politika využije co nejlépe prostoru, vytvářeného rámcem politik Evropské
unie, pro řešení specifických problémů českých rodin především v oblasti rovných
příležitostí, sociálního začleňování a zaměstnanosti.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí převezme úlohu koordinovat rodinnou politiku včetně
průběžného hodnocení dosahovaných výsledků - a vytvoří pro její plnění
odpovídající realizační podmínky.
Jak toho dosáhnout?
Toho všeho nebude možno dosáhnout ani rychle, ani bez účasti všech, kterých se bude
připravovaná proměna rodinné politiky týkat. Plnění nynější koncepce rodinné politiky by
proto mělo být důsledně vyhodnocováno a koncepce samotná pravidelně aktualizována.
Vláda ČR by se měla k problémům rodiny a k obsahu rodinné politiky pravidelně vracet a
působit jako stimulátor potřebných změn ve všech oblastech jejího obsahu i realizačního
rámce.
Zdůraznění významu resortu MPSV ČR v koncipování a koordinaci rodinné politiky by se
mělo promítnout i do změny jeho názvu na Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny.
Reference:
Koncepce národní rodinné politiky. Praha, MPSV ČR 2005.
Potůček, M. a kol.: Jak jsme na tom. A co dál? Praha, Sociologické nakladatelství 2005.
Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005.
4