Rozvoj sociální politiky prošel několika kvalitativně odlišnými stadii. V průběhu tohoto vývoje se vytvořily rozdílné tzv. režimy sociálního státu: liberální, korporativní a sociálně-demokratický typ. Odlišnost mezi nimi přetrvává i v současném stadiu vývoje sociální politiky. Tato odlišnost není totiž založena ani tak na rozdílnosti nástrojů, které využívají, ale především na rozdílnosti v pojetí principů a cílů sociální politiky a zejména v pojetí sociální solidarity (jde řečeno jinými slovy o „režimy sociální stratifikace“).

Esping-Andersen, jehož typologie je nejvlivnější, rozlišuje typy sociálního státu nejen podle významu role sátu versus role trhu (stupeň dekomodifikace), ale dále také podle dopadu sociální politiky na sociální stratifikaci, její vztah k rodině a její přístup k problému nezaměstnanosti.

Studium tématu by mělo vést k pochopení charakteristik:

- různých režimů sociálního státu

- jednotlivých stádií vývoje sociálního státu

- souvislostí tzv. krize sociálního státu

Princip dekomodifikace a sociální stát. Reziduální sociální stát a institucionální sociální stát: režimy sociálního státu: liberální, korporativní, sociálně-demokratický.

Stadia vývoje sociálního státu: experimentování, konsolidace, expanze, krize. Bismarckův systém, Beveridgeova reforma. Krize sociálního státu: krize finanční, krize efektivity a krize legitimity.

1. Charakterizujte jednotlivé etapy vývoje sociální politiky (podle Flory, Heidenheimera) - časově, z hlediska ekonomických, sociálních a hodnotových souvislostí, konečně obsah a případně dopady/účinky sociální politiky v daných etapách vývoje.

2. Charakterizujte jednotlivé tzv. režimy sociálního státu (podle Esping-Andersena) z hlediska role státu a dalších aktérů sociální politiky, podle typu solidarity, podle stupně dekomodifikace, dopadu sociální politiky na sociální stratifikaci, podle vztahu k rodině, podle režimu pracovního trhu.

3. Vysvětlete pojem krize sociálního státu a hlavní příčiny tzv. krize sociálního státu.

a) Vysvětlete jaké je pojetí solidarity v různých režimech sociálního státu a jaké mohou být rozdílné účinky na sociální stratifikaci ?

b) Uvažujte nakolik se krize tzv. sociálního státu projevuje v současné době v České republice a uveďte argumenty pro své úvahy.

 

Flora P., Heidenheimer A.J: 383-387

Potůček 1995: 35-41

Večeřa: 70-72.

Esping-Andersen 1991: 545- 67

 

 

 

Esping-Andersen chápal režim sociálního státu jako režim uspořádání nerovností ve společnosti (sociálně-stratifikační režim). Klíčovými pojmy je z tohoto pohledu „solidarita“ a „de-komodifikace“. Solidarita znamená obecně vzájemnou závislost lidí, například z hlediska sdílení společných hodnot a materiálních zdrojů. Pak může být rozsah solidarity minimální (liberální, tržní model sociálního státu), nebo vymezen statusově, tedy solidarita v rámci sociálních skupin jako jsou třídy, profese, lokální a církevní komunity, národnosti, rodiny atp. zprostředkovaná často zaměstnavateli, odbory a jejich korporacemi, komunitami nejrůznějšího typu a organizacemi sdružení zájmů občanského sektoru (korporativní model), a konečně solidarita vymezená mezi třídami, celospolečenská, zprostředkovaná zejména státem jako vrcholovou reprezentací společnosti.

De-komodifikace znamená zajištění prostředků k životu, jež nejsou závislé na účasti na trhu (práce) a příjmu z placené práce. De-komodifikace je v moderní společnosti nutná jak k individuálnímu přežití, tak k přežití systému moderního kapitalismu (neboť napomáhá reprodukci pracovní síly a prevenci sociálního konfliktu a sociální revolty).

Typ uplatňované solidarity a míra dekomodifikace určují účinek sociálního státu na sociální stratifikaci. Vedle toho je důležitá pro jeho účinky i podpora rodiny a režim pracovního trhu (způsob řešení nezaměstnanosti). Všechny tyto charakteristiky jsou spolu navzájem provázány.

 

Komparace tří režimů podle zvolených klíčových charakteristik

 

Režim sociálního státu	Míra dekomodifikace	Dopad na sociální stratifikaci	Podpora rodiny	Režim trhu práce (řešení nezaměstnanosti)
Liberální režim	Minimální (trh pracuje jako zdroj příjmů)	Dualismus	Irelevantní	Flexibilní, nízké mzdy
Korporativní režim	Vyšší  (statusová oprávnění)	Existující hierarchie zachována, Loajalita ke státu	Subsidiarita, tradiční role rodiny a členů rodiny	Odchod části pracovní síly z trhu práce (mládež, ženy, předdůchodový věk)
Sociálně demokratický režim	Vysoká (občanská oprávnění)	Univerzální solidarita, početná střední třída	Minimální závislost jednotlivce na rodině („de-familializace“), zapojení na trhu práce	Plná zaměstnanost (zvl. veřejný sektor a aktivní politika trhu práce)

 

Z hlediska sociální stratifikace režim liberální dualizuje společnost, protože se zaměřuje na jen na klienty s nízkými příjmy, ti přijímají dávky, naopak ostatní sociální vrstvy na ně platí. Tím je příjemce dávek vystaven sociálnímu stigmatu. Sociální opatření tak nemívají podporu středních a vyšších tříd, jež jsou spíše plátci než příjemci provizí.

Korporativní režim naopak definuje nároky z dekomodifikace jako protiváhu trhu a poskytuje oprávnění podle sociálního postavení a zásluh (odvodů). Je to „pojišťovací“ sociální stát. Posiluje princip ekvivalence a dává každé sociální třídě „co jí náleží“. Současně vytváří loajalitu všech vrstev společnosti (a to přes existující nerovnosti mezi nimi) ke státu, jenž je garantem tohoto systému.

Sociálně-demokratický režim poskytuje vysoký stupeň dekomodifikace jako základ univerzálních občanských práv. Minimální standard dávek a služeb je vysoký, nad základním standardem je v rámci univerzálního systému vytvářena nadstavba diferencující další provize podle výše příspěvku a principu ekvivalence. Tím jsou zainteresovány i střední a vyšší třídy. Navíc systém výrazně financuje veřejné služby včetně sociálních služeb (vzdělání, zdravotnictví aj.) a posiluje jimi pozici středních tříd (ty je totiž využívají nejvíce), současně však vysokou úrovní redistribuce a dostupností veřejných statků početnost střední třídy rozšiřuje. Má tak její vysokou podporu a legitimitu.

 

 

Na formování sociální politiky se podílí současně širší spektrum sociálních aktérů. Jedna z hypotéz hovoří o distributivním konfliktu a klíčové roli dělnické třídy, která prosazovala v počátcích rozvoje sociálního státu sociální požadavky politickou cestou a otevřela tak cestu k rozvoji sociální politiky. Naproti tomu řada autorů upozorňuje na fakt,že dělnická třída jednak nikdy nepředstavovala většinový podíl v sociální struktuře, a navíc neměla ani v počátcích vývoje sociálního státu dostatečnou politickou sílu. Rozhodující bylo proto spíše formování koalic zájmů dělnické třídy a dalších politických subjektů, zejména byla klíčová role středních tříd, a tato role postupně narostla. Krom toho, sociální a politické elity často anticipovaly rizika sociální revolty a používaly sociální politiku jako nástroj sociální kontroly a získání legitimity – svědčí o tom případ Bismarckových reforem, případně i sociální politiky totalitních režimů komunistického typu.

1 percepce problému

2 analýza problému (informace)

3 formulace problému (vliv ideologie, probíhá diskuse)

4 formulace cíle (může probíhat diskuse k získání veřejné podpory)

5 formulace nástroje

6 může probíhat diskuse – k získání veřejné podpory

7 rozhodnutí

8 implementace

9 vyhodnocení politiky (významná role informace)

10 percepce problému.

Cílem studia tématu je, aby student rozeznal:

- jednotlivá stadia procesu realizace veřejných zájmů

- subjekty, které se podílejí na procesu sociální politiky

veřejná (společenská) volba, veřejný zájem, stádia procesu společenské volby, implementace rozhodnutí, veřejná správa, sociální správa: státní, veřejnoprávní, soukromá

1. Charakterizujte jednotlivé fáze tvorby opatření sociální politiky - každou fázi ilustrujte poukazem na konkrétní situaci.

2. Charakterizujte jednotlivé subjekty v procesu formování sociální politiky a upřesněte jejich roli v různých fázích tvorby sociální politiky.

3. Srovnejte roli různých subjektů sociální politiky v různých režimech sociálního státu (uveďte příklady).

a) Uveďte příklady záměny cílů a prostředků při formování procesu sociální politiky.

b) Čím je podle Vašeho názoru specifická role aktérů v procesu tvorby sociální politiky v České republice ? Které subjekty mají menší význam než v jiných zemích ?

 

Potůček: 49-51, 55-57

Tomeš: 159-165