Sociální zabezpečení je historicky jádrem sociální politiky. Jeho funkcí bylo reagovat na sociální (kolektivní) rizika „moderní společnosti“, jež spočívala v přerušení příjmu domácnosti z pracovní činnosti (nebo ve zvýšených nákladech domácností) v důsledku určitých událostí. Tyto události dílem vyplývají z životního cyklu (nemoc, stáří, ztráta živitele apod.), dílem z událostí sociálních (nezaměstnanost, stárnutí společnosti, epidemie, živelní katastrofy, války atp.). V „rizikové“ (post)moderní společnosti se zvyšují zejména nejistoty spojené s postavením na trhu práce a s nestabilitou a oslabením funkcí rodiny.

Sociální zabezpečení je reprezentováno především systémy sociálních dávek, dílem i sociálními službami. Je založeno na vysoce institucionalizovaném a legislativně kodifikovaném systému. Důchodové zabezpečení představuje největší objem sociálních výdajů (přes 10 procent HDP a jeho podíl roste). Dávky v nemoci, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, dávky a služby sociální pomoci představují zhruba dalších 5 procent HDP.

 Cílem studia tématu je, aby studenti identifikovali:

- cíle sociálního zabezpečení

- používané nástroje sociálního zabezpečení, typy dávek a možnosti organizace systému a jeho financování

- hlavní principy a odlišnosti různých režimů sociálního státu v této oblasti

- hlavní rysy systému sociální zabezpečení v České republice

 

Sociální rizika, sociální událost, povinné, sociální a soukromé pojištění, vzájemné pojištění, ekvivalence, stabilita a dlouhodobé záruky, doplňkové systémy, univerzální a kategorické dávky, prostředky testované a příjmově testované dávky, principy: univerzalita, uniformita, komplexnost, adekvátnost, sociální garance, solidarita.

1. Charakterizujte základní cíle a principy, na nichž je vybudován systém sociálního zabezpečení.

2. Jaká je základní struktura a organizace systému sociálního zabezpečení ?

3. Jaké jsou hlavní typy dávek v systému sociálního zabezpečení a jaké jsou zdroje jejich financování ?

4. Vysvětlete roli tzv. doplňkových systémů sociálního zabezpečení, zejména vztah sociálního pojištění a soukromého pojištění.

a) Uvažujte jaké by mělo důsledky, kdyby pojištění v nezaměstnanosti nebo zdravotní pojištění u nás bylo dobrovolné, nikoliv povinné. V čem je výhoda povinného pojištění ?

b) Uvažujte jaké by mělo důsledky, kdyby důchodové pojištění bylo u nás sice povinné, ale pouze u soukromých pojišťoven. V čem je výhoda sociálního pojištění proti této možnosti ?

Potůček 1995: 69-75, 

Durdisová, Kotýnková, Krebs: 126-143 (Krebs: 139- 146, 150-153)

 

 

 

Ačkoliv je stálým předmětem sporu různých přístupů (viz modely sociálního státu) otázka jak štědrá má být sociální politika, existuje více méně shoda o tom, že eliminace chudoby je jejím prioritním (a minimálním) cílem. Protože i v ekonomicky rozvinutých společnostech tzv. „nová chudoba“ a sociální vyloučení patří ke klíčovým sociálním problémům, je této oblasti věnována stále větší pozornost. V důsledku tzv. „moderních rizik“ se chudoba dotýká nejčastěji nezaměstnaných, starších lidí, zdravotně postižených, osamělých rodičů a mladých rodin s velkým počtem dětí.

Protože i pojem chudoby (a hranice chudoby) jsou relativní koncepty vztažené k nějakému společenskému standardu, jehož pojetí se opírá buď o „minimální“ úroveň potřebnou k přežití, anebo se přibližuje „důstojnému“ standardu pro život v určité společnosti, je například určování garantovaného životního minima relativně komplikovanou otázkou. Využívá se přitom metod historicko-statistických (sledováním výdajů a spotřeby domácností s nízkou úrovní příjmu), metod normativních (založených na expertním stanovení minimálního spotřebního koše a jeho ocenění podle životních nákladů na vybrané položky) a metod relativních (srovnání přijmu či výdajů a spotřeby chudých domácností k průměrnému společenskému standardu).

Sociální pomoc zahrnuje pomoc finanční a pomoc službami různého druhu. Je stále obtížnější obtížné odlišit dávky sociální pomoci a jiné typy dávek, protože stále více dávek je založeno na testování příjmu a systém podpory příjmu se tak stává stále komplexnější. Typicky zahrnuje dávky testované majetkem, a vedle toho dávky testované příjmy. Nejčetnějšími typy dávek, jež se v systému vyskytují v nějaké kombinaci, jsou obecná dávka garantující minimální úroveň příjmu, dávky na bydlení, tzv. kategorické dávky pro specifické kategorie (jako jsou zdravotně postižení, staří lidé, osamělé matky, nezaměstnaní) a „vázané“ dávky (podpora nákladů na specifické služby například pečovatelské nebo ústavní, na služby pro děti atd.)

Na základě studia tématu by studenti měli umět vysvětlit :

- pojem chudoby a různé definice i způsoby jejího měření

- pojem životní minimum, způsoby jeho určování

- funkce životního minima v systému sociální politiky

- různé formy sociální pomoci, jejich vzájemnou souvislost

Chudoba absolutní a chudoba relativní, objektivní a subjektivní chudoba, Evropská hranice chudoby, kumulace handicapů a cyklus deprivace; životní minimum a jeho určování - metoda normativní, metoda statisticko-historická, metoda relativní. Existenční minimum a sociální minimum. Hmotná nouze a sociální nouze. Primární a sekundární funkce životního minima, valorizace životního minima, věcná pomoc, pomoc službou, azyl, past chudoby.

 

1. Vysvětlete pojem chudoba a její různé dimenze (absolutní-relativní, objektivní-subjektivní).

2. Jak lze měřit chudobu ?

3. Co je to tzv. životní minimum ? Jak souvisí s pojmem chudoby ?

4. Jaké jsou základní metody pro stanovení životního minima ?

5. Jaká je konstrukce (složky) životního minima ?

6. Jaké jsou funkce životního minima v sociální politice a zvláště pak v ČR ?

 

a) Jaké formy sociální pomoci rozlišujeme ? Uveďte příklady-situace pro použití jednotlivých forem sociální pomoci, zdůvodněte jak v dané situaci je vhodná příslušná forma sociální pomoci.

b) Co je to past chudoby a jak vzniká ? Jak a na čem by bylo možné rozeznat její dopad v České republice ? Jak jí lze předcházet v našich podmínkách ?

 

Durdisová, Kotýnková, Krebs, et. al.: 212-225, (Krebs, V. et. al.: 204 – 213, 84 – 98)

Mareš, P.: 109 – 115, 120-136, 149 – 152

Winkler, J. in Sirovátka T. (ed.) 2000: 105-129.