jednoho z 1. pol. I. stol. př: Kr. a druhého, Aetiova, z doby kolem 100 po Kr.) všichni pozdější spisovatelů, kteří pojednávali o staré filosofii: Ciccro, skladatelé dvou souborných děl zachovaných se jménem Plutarchovým (Stromateis, Placita phiiosophorum}, Diogenes Lacrtios, Stobaios, církevní spisovatelé Hippolytos a Theodó-ros, Aristotelovi vykladatelé Alexandros, Simplikios, Fdoponos aj. Přcdsokratovské myšlenky podávali zpravidla zcela stručně, heslovitě (doxai, mínění) a leckdy zkomoleně, neboť je znali z druhé, ba i z třetí nebo čtvrté ruky. Podrobněji, ale ne vždy spolehlivě jedna-' li o Xenofanovi, Melissovi, Gorgiovi neznámý peripatetik z počátku doby císařské (jeho spisek býval přičítán Aristotelovi) a o Pythagorovi jeho novoplatonští životopisci Porfyrios a Iamblichos,
Soustavně se počala zkoumati předsokratovská filosofie začátkem XIX. století: jedním z prvních, kdo se jí důkladně obíral, byl Schleier-rnacher a po něm ji celou podrobně vyložil E. Zeller (Die Philosophie der Griechen, I, 1844; I l7, 1923, I 2% 1920). Ale na pevný základ postavil toto bádání teprve H. Diels, jenž sebral í utřídd starověké podání o předsokratovcích, pokud vychází z Theofrasta, {Doxo-graphi Graeci, 1879) a kriticky vydal i zěásti přeložil jejich zlomky (Fragmente der Vorsokratiker, 1903; 5. vyd. zpracoval W. Kranz, 1934—7). Na jeho pracích jsou založeny všechny výbory předsokra-tovců (W. Nestle, Die Vorsokratiker, 1907,s1929; W. Capelle, Die Vorsokratiker, 1935; W. Kranz, Vorsokratische Deuker, 1939) i můj překlad, jakož i všechny novější obrazy přcdsokratovské filosofie (např. P. Tanncry, Pour ľhistorie de la science hellěne, 1887; J. Bur-net, Early greek philosopky, 1892,4 1930; Th. Gomperz, Griecbiscbe Denker, I 1896, 4 1922; K. Joel,Gescliichte der antiken Philosophie, I, 1921} a nesčetné práce o jednotlivých jejích zjevech. Ve svém překlade podržujiDielsovo Číslování zlomků (A značí nepřímý, B přímý zlomek), třeba se mnohdy odchyluji od jeho uspořádání. Označuji také, z kterého spisovatele jsou čerpány jednotlivé zlomky, poněvadž na tom závisí jejich hodnověrnost, a u zlomků, které nejsou obsaženy v Dielsově vydání, poznamenávám též místo spisu.
Do 2. vydání jsem pojal některé nové zlomky a změnil jsem uspořádání Démokritových zlomků. Úvod jsem opravil podle nové literatury a překlad hlavně podle F. Stiebitzova posudku 1. vydání z r. 1944 v Nasí vědě 24/1946, str. 140 n. a podle svého překladu Zlomků starořeckých atomislů, SNPL 1955.
Karel Svoboda
BAJE O VZNIKU SVETA
Tzv. ORFEUS
Promluvím, ke kterým sluší; vy nečistí, zavřete dveře!
'    [Zl. B 7 z Platúna a Justina]
Zeus, blesk jasný, se první zrodil a poslední bude,
Zeus je hlavou a středem i dovršitelem všech věcí,
Zeus je základem země i základem hvězdného nebe,
Zeus se narodil mužem a stal sc též nesmrtnou ženou,
Zeus je dechem všeho i ne umdlévajícím ohněm,
Zeus je kořenem more a Zeus je sluncem i lunou,
Zeus, blesk jasný, je králem a Zeus jc vládcem všech tvorů,
neboť je všechny byl ukryl a na světlo radostné zase
vyvedl ze svých útrob jc všechny, dílo to trudné.
[Kern, Orphicorum fragmenta, zl. 21a z Pseuíloaristotclova spisu O vesmíru]
Ókean, tekoucí krásně, se první ženiti začal; Tethydu za choť si vzal, svou sestru ze stejné matky.
[Zl. Tí 2 z Platóna]
Voda byla podle něho (Orfea) počátkem všeho, z vody se usadilo bahno a z obou se pak zrodilo zvíře, drak. Ten měl narostlou lví hlavu, uprostřed měl tvář boha a slul Héraklés i Čas. Tento Héraklčs zplodil nadmíru veliké vejce, jež, jsouc plné, se pod tíhou ploditele rozlomilo ve dvě působením tlaku- Tu jeho hoření ěást se stala Uranem (Nebem), a co bylo dole, stalo se Zemí... Uranos pak, obcovav se Zemí, zplodí ženy Klóthó, Lachésis, Atropos, storuké muže Kotta, Gyga, Briarea a jednooké obry jménem Hrom, Blesk a Svit. I spoutal je Uranos a uvrhl do podsvětí, ježto se dověděl, ze ho synové svrhnou z vlády. Země se proto rozhněvala a zrodila Titány:
Jinochy Uranovce pak zrodila vládkyně Země,
které příjmením zvou též Titány, protože oni
Uranu, hvězdnému otci, se těžce pomstíti měli.1
[Zl. B 13 z Athénagory]
Orfeus praví, že Spravedlnost, sedíc vedle Diova trůnu, pozoruje vše lidské.
[Zl. B 14 z Pseudodémosthena]
...říká (orlické vyprávění), že duše vstupuje do těla z vesmíru při vdecliování, jsouc nesena větry.
[Zl. B 11 z Aristotela]
Někteří říkají, že je tělo (sóma) hrobem (séma) duše, tak jako by byla v přítomné době pohřbena. A ježto duše označuje prostřednictvím těla, cokoliv označuje, i proto je prý tělo správně zváno séma („znak", „pomník", „hrob"). A jak se mi zdá, pojmenovali tak tělo zejména Orfeovi stoupenci, domnívajíce se, že duše trpí trest za to, zač je trestána, a že má tuto ohradu jako vězení, aby byla držena ve vazbě (sózétai, srv. sóma). Je tedy tělo, jak se vskutku jmenuje, vazbou duše, dokud tato nesplatí svou pokutu. ..
[Zl. B 3 z Platóna]
EPIMENIDÉS
Epimenidés prý uznával dva prvopočátky, vzduch a noc ... a z nich se zrodilo Podsvětí, třetí to tuším počátek, smíšený jaksi a sloučený z oněch dvou. Z nich pak vzešli dva Titáni ... a když spolu obcovali, vzniklo vejce . . .
[Zl. B 5 z Damaskia]
Nebylo pupku2 ni uprostřed země, ni uprostřed moře;
je-li snad nějaký, bohům je zjevný a nezjevný lidem.
[Zl. B 11 z Plutarcha]
Zas (Zeus), Kronos (srv
i Jmcno Titán spojeno tu nesprávně * Věřilo se, že pupek (om/afos), tj. střed zemc, je v Deltách.
FEREKYDÉS
chronos, „čas") a Cbthonie (zemská) byli s tinomai „mstím se", „trestám".
vždycky; Chthonie pak byla pojmenována Gé (země), ježto jí Zas dá zemi darem.
[Zl. B 1 z Diogena Laertia]
Ferekydés učí, že jsou věčně Zas, Kronos i Země, první to tři počátky, jeden před dvěma a dva po jednom, že Kronos učinil za svého semene oheň, vzduch a vodu .... a že z těchto počátků, rozdělených do pěti slují, vzniklo jiné. četné pokolení bohů, nazvané „paterá sluj".
[Zl. A 8 z Damaskia]
Ferekydés bájí, jak se řadí vojsko proti vojsku, a vůdcem jednoho činí Krona, vůdcem druhého pak Ofionea (ofis, „had"). Vypráví též o jejich vyzváních i utkáních a o tom, že se dohodli, aby ti byli přemoženi, kteří z nich padnou do Ogenu (Ókeanu), a aby ti měli nebe, kteří je vytlačí a přemohou. ..
[Zl. B 4 z Órigena]
. . . vystavějí Diovi mnoho velikých domů. A když to všechno dokončili, i věci i sluhy i služky i vše ostatní, čeho je potřebí — když je to tedy všechno hotovo, vystrojí svatbu. A když nastane třetí den svatby, vyrobí Zas veliký a krásný plášť a na něm vytká Zemi, Ogena i Ogenův dům. . . (Zas pak řekne Zemi: „Ježto si přeji, aby)1 tobě náležely sňatky, tímto tě uctívám. A ty buď pozdravena a budiž mou!" To bylo, jak říkají, první odhalení nevěsty, a od té doby se to stalo zvykem bohům i lidem.2 Ona mu pak odpoví, přijavši od něho plášť. ..
[Zl. B 2 z papyru III. stol. n. 1.]
Ferekydés vyprávěl, že se Zeus, když chtěl stvořit svět, změnil v Eróta, protože skládaje vesmír z protiv, uvedl jej v souhlas i v lásku a všem věcem vštípil totožnost i jednotu vším pronikající.
[Zl. B 3 z Prokla]
1 Ferekydés pravil: „Pod onou částí (zemí) je podsvětní část a střehou ji dcery Boreovy (Severákovy), Harpyje a Thyella (Vichřice). Tam vypuzuje Zeus, dopustí-H se někdo z bohů zpupnosti."
[Zl. B 5 z Órigena]
1 Doplněno.
2 Anakalyptéria (odhalení) byla souěástí svatebních obřadů: nevěsta sňala svůj závoj a ženich ji obdaroval.
27
Ferckydés řekl první, že jsou lidské duše nesmrtelné. ^ ^
Ferekydés prý počal první učit o stěhování duší.
[Zl. A2 ze Suidy]
AKUSILAOS
Akusilaos pokládá tuším za první počátek Chaos, jakožto zcela nepoznatelný, a po něm, jednom, tyto dva: mužský počátek, Ercbos (Temno) a ženský, Noc ... a z jejich spojení se zrodily, jak praví, Ether (vzduch), Erós a Mysl . . . Mimo to odvozuje od nich ještě veliký počet jiných bohů. ..
[Zl. B 1 z Damaskia podle Eudéma]
Ókeanos se pak ožení sc svou vlastní sestrou Tethydou a z nich se zrodí tři tisíce řek. Achclóos1 je z nich nejstarší a je nejvíce uctíván.
[Zl. B 21 z Didyina u Macrobia]
THEAGENÉS
.... někteří se domnívají, že je (u Homéra) vše řečeno obrazně o přirozenosti živlů ... Jmenuje oheň Apollónem, Héliem a Héfai-stem, vodu Poseidonem a Skamandrem2, měsíc zase Artemidou, vzduch pak Hérou atd. Podobně dává též někdy jména bohů stavům: rozumnosti jméno Athépino, nerozumnosti Aréovo, touze Afroditino a rozumu Hermovo... Tento způsob obrany Homéra je velmi
starobylý, pochází od Theagena Rhegijského.
[Zl. 2 z Homérových scholií]
1 V středním. Řecku.
2 Řeka u Troje.
II
SEDMERO MUDRCŮ
KLEOBÚLOS
Míra je nejlepší. Je třeba ctít otce, ochotně naslouchat a nemnoho tlachat . . . nenávidět bezpráví, zachovávat zbožnost, občanům radit co nejlépe, ovládat rozkoš, nedělat nic násilím, vychovávat děti, modlit se k osudu, odklízet sváry, odpůrce lidu pokládat za nepřítele ... brát si ženu z rovných, neboť vezmeš-li si ji z mocnějších, dostaneš pány, ne příbuzné. . .
SOLÓN
Nic příliš! . . . Vyhýbej se rozkoši, která plodí zármutek! . . . Pečeť své řeči mlčením a mlčení vhodnou dobou! , . . Nemluv spravedlivěji než tvoji rodiče! Nezískávej rychle přátele, a ty, které získáš, nezavrhuj rychle! Nauč se poslouchat, budeš umět panovat. . . Rad občanům ne nej příjemnější, nýbrž nejlepší věci! Nebuď drzý! Neobcuj se špatnými! Měj v úctě přátele!. . ,
CHILÓN
Poznej sebe! Při pití mnoho netlachej, neboť pochybíš! Nevyhro-žuj svobodným, neboť to není spravedlivé! ... K hostinám svých přátel se ubírej pomalu, k jejich neštěstí rychle! \'ystrojuj laciné svatby! Blahoslav mrtvého! Cti staršího! . . . Raději vol Škodu než hanebný zisk, neboť ona tě bude mrzet jednou, tento vždycky! Nevysmívej se nešťastnému! ... Ovládej hněv! . . . Poslouchej záko-nfi! Křivdí-li se ti, smiř se; jsi-Ii potupen, pomsti se!
'XI