Reprodukce genderových rolí v médiích: televize v rodině, rodina v televizi
Vážení/é a milé/í studující,
v této hodině se budeme společně zabývat rolí televize v rodině a zobrazením rodiny v televizi. Tutorkou bude v tomto týdnu Iva Baslarová, na ni se obracejte v případě nejasností.
Televize bývá pokládána za nejvýznamnější socializační činitel z oblasti médií. Podle výzkumů stráví lidé v USA průměrně třicet tři procent svého volného času s televizí, obyvatelé České republiky sledují televizi v průměru téměř čtyři hodiny denně (Volek, Televize a její publikum v každodenní perspektivě, 2002). Z masových médií se v tomto týdnu zaměříme na televizi, která produkuje žánry, označované jako femininní (melodrama, soap opera, telenovela) a maskulinní (western, sci-fi, adventure). Ukážeme si také, jakou úlohu hraje televize v rodině. David Morley provedl výzkum, v němž se zaměřil na individuální proces sledování televize uprostřed britských rodin. Sledoval přitom rozdílnou moc jednotlivých členů a členek domácnosti, jejich odpovědnost a kontrolu v rozdílných sledovacích časech v průběhu dne a noci. Dynamiku sledování přitom určují také genderové vztahy a role. Morley se soustředil na otázku moci v rodině, přičemž tím, kdo ve většině případů „držel v ruce dálkové ovládání“ a tedy i rozhodoval o výběru pořadu, byl muž. Ženu zpravidla v této hierarchii „přeskočily“ i děti, především pak chlapci. Pokud byl však muž nezaměstnaný a mohl se na televizi dívat i v průběhu dne, byl to on, kdo ustoupil ze své mocenské pozice ve prospěch toho, kdo rodinu právě živil (Morley 1994: 138-159). V opačném případě se ovladač dostal do rukou pracující ženy. Právě „pro ni“ se při zrodu televizního vysílání usídlil žánr soap opera, což bylo jasnou strategií rozvíjejícího se marketingového průmyslu.
Podle Abercrombieho lidé v domácnosti stráví konzumací médií ještě více času, média jsou konstitutivní složkou každodenního života. Média a každodenní život začala být tak těsnými složkami, až se stala neoddělitelnými. Silverstone tvrdí, že se televize stává běžnou součástí života v moderní společnosti. Tvrdí, že náš pocit bezpečí je dán familiární rutinností každodenního života, našim smyslem obecného porozumění a praktického vědění. Důležitá část spočívá v rituálech a symbolech, které jsou samozřejmě nevědomé. Symboly denního života: každodenní znamení a zvuky přirozeného jazyka a rodinné kultury, veřejná média, texty na reklamních tabulích, noviny, televize, intensivní osobní a veřejné rituály v domestikovaných či národních obřadech mezinárodních svátků. V těchto symbolech a rituálních konstrukcích každodenního života hraje televize svou kritickou roli. Je jako objekt v pokoji obstarávající konverzaci, jako médium lokalizující své diváky do určitého prostoru, národní a globální vztah, jako ta, co baví a informuje.
Sledování televize se stalo víceméně individuální záležitostí až se začátkem 21. století, kdy nákup televizoru nepředstavoval příliš velký výdaj a kdy je na výběr z nesčetného množství televizních kanálů, což umožnila digitalizace televize. Ještě donedávna bylo přitom sledování televize kolektivní záležitostí, kdy se publikum množilo o přátele, sousedy a známé, neboť televize nebyla běžnou součástí domácností (Bednařík 2006).
Televize je jedním ze signifikátorů interakce členů a členek rodiny. Podle Jeana Brodieho a Lyndy Stoneman je ten člen/ka domácnosti, které/mu je pořad určen nebo koho zaujal, vždy v menší interakci s ostatními. Dítě ve věku pěti let je vizuálně zdatnější a pozornější při sledování televize i v dalších možnostech, spojených s aktivním diváctvím.
Televize ženy stejnou měrou emancipovala i mardinalizovala. Joshua Meyrowitz uvádí, že se ženy prostřednictvím televizního vysílání seznámily s tzv. „mužskými tématy“. Představovala pro ně významný zdroj informací, k nimž dosud neměly přístup. Muži už dále nemohli vynechávat partnerky z diskuzí s výhradou, že tomu „nerozumí“. V souvislosti se seznámením se s televizními obsahy však ženy začaly nahlížet, jak jsou v nich opomíjeny jako členky společnosti a zároveň sexualizovány s odkazem na jejich na jejich pohlavní kategorie. „V tomto ohledu televize osvobodila ženy z informační izolace, a tím zasela sémě nespokojenosti, jež posléze vyklíčilo ve vzpouru“ (Meyrowitz 2006: 175).
Zadání úkolu pro tento týden
V tomto týdnu budete ve dvojicích zpracovávat ukázku z vámi vymyšleného televizního pořadu určeného rodinám u obrazovek. Podmínkou je, aby byla vámi vytvořená ukázka genderově senzitivní. Na žánru nezáleží - můžete si vybrat pohádkový příběh, sci-fi, fantasy či talk show. Myslete na to, že vámi sledovaný program musí být myšlený vážně - samozřejmě můžete být vtipní a kreativní, nicméně buďte na chvíli tvůrci i televizními producenty v jednom a zaměřte se na to, abyste svým pořadem přilákali/y co nejvíce diváků a divaček. V ukázce rozveďte do hloubky jedno téma v rámci konkrétní dějové linky - tu mi popište v mailu, kde stručně charakterizujte i typ pořadu, žánr a jeho zaměření. Propracujte dialogy a vymyslete vhodnou zápletku/téma.
Do dvojic se zapisujte prostřednictvím balíků témat.
Komiksový chat najdete na této adrese:
comicschat.fss.muni.cz/index.php
Jak pracovat s komiksovým chatem
Login i heslo obdržíte individuálně e-mailem, použijete ho tedy přesně v tomto tvaru.
Po přihlášení se můžete testovat funkce komiksového chatu v knize Zkušební 2013, kam se dostanete jednoduchým způsobem, tedy nakliknutím na knihu. Vyberete možnost Přidat panel, zvolíte obrázek postavy, která vám vyhovuje, a do bílého pole napíšete text. Potom kliknete na Odeslat a panel se zobrazí v knize. Pokud zjistíte, že jste udělali/y chybu, můžete smazat jen svůj poslední panel, a to okamžitě - zpětné úpravy komiksový chat neumožňuje.
Více informací si můžete přečíst v oddílu Kniha.
V celém komiksovém chatu vás povedou české návody a příkazy.
Přístup do svých vlastních knih budete mít až tehdy, jakmile se zaplní počet míst v jednotlivých tématech/knihách. Nejpozději tedy od pátku (půlnoci ze čtvrtka na pátek).
Případné další dotazy můžete klást v diskusním vláknu pro tuto hodinu.
A nyní se začtěte do povinných textů pro tento týden:
Zoonen, L.: Feminist Media Studies. London, Sage, 1994, p. 113 – 122.
Doporučená literatura: