Jakou reprezentaci genderu poskytl v posledních pěti letech (2008–2012) názorový týdeník Respekt?

Proč je diskurz natolik důležitý a v mediální teorii skloňovaný? Jednoduchá a nejčastější odpověď zní: Protože způsob výpovědi o světě je propojený s mocí:

- Diskurzy jsou soubory výpovědí, zahrnující jednotlivé popisy světa – symbolické pořádky, symbolické mapy sociální reality, strukturované jazykem, užívaným a rozvíjeným členy sociálních / zájmových skupin.
- Fixují institucionalizované formy vědění, strukturují jednání.
- Mají konstitutivní roli vzhledem k sociální realitě – ustavují ji jako reálnou.
- Jsou proto napojené na fenomén moci.

Diskurz je tedy historická entita, zakotvená v určitém historickém kontextu, jímž je formována, ale který je jí samotnou formován.

Právě proto je v sociálních vědách důležité diskurzy zkoumat a pojmenovávat a především umět v sociální realitě (a tedy i v mediálních textech) „kriticky číst“. V kontextu mediální teorii nabízí definici diskurzu např. Denis McQuail v Úvodu do teorie masové komunikace (Portál, 1999, s. 269): „...diskurz čili – zjednodušeně řečeno – rámec diskuze, v němž se o daném tématu hovoří určitým způsobem.“ Jinak ho definuje John Fiske v Television Culture (1987, s. 14): „jazyk nebo soustava reprezentací, který se společensky vyvinul za účelem vytvořit a dát do oběhu konkrétní sadu významů o nějaké tématické oblasti.“ Stejně jako neexistuje sjednocená definice diskurzu, neexistuje jednotná metoda analýzy diskurzů.

Jedním z klíčových autorů je Norman Fairclough. V knize Media Discourse (Arnold, 1995) popisuje, co by měl zohlednit každý mediální výzkum:
1. Jak se v proměňujících se mediálních praktikách odrážejí širší socio-kulturní změny; oblasti proměnlivosti a nestability, stejně jako stability.
2. Detailní důraz je na mediální jazyku a „textuře“, základem je detailní analýza obrazové a zvukové složky mediálního sdělení.
3. Analýza textu by měla být doplněna o analýzu postupů produkce a příjmu textu. Měla by  zohlednit, jak se text proměňuje, tím jak se ocitá v kontextech různých sociokulturních praktik.
4. Analýza textů a mediální praxe by měla být založena na analýze institucionálního a širšího socio-kulturního kontextu (včetně mocenských vztahů a ideologií).
5. Analýza textů by měla sestávat z lingvistické a intertextuální analýzy v termínech žánrů a diskurzů (tedy zohlednit intertextuální povahu hybridních textů, umět nakládat se směsicí žánrů a diskurzů, která se projevuje v heterogenní povaze lingvistických prvků).
6. Lingvistická analýza se musí odehrávat na mnoha úrovních (včetně fonémů-hlásek, lexémů-slov, gramatiky a schematiky/makrostruktur jazyka).
8. Měla by brát v potaz dialektický vztah mezi textem a společností/kulturou.

Faircloughovy požadavky na analýzu kulturních textů mají široký záběr. V našem „pilotním výzkumu“ uplatníme jen některá z výše představených kritérií; přesto je užitečné mít na paměti širší kontext, do kterého by analýza mohla být zasazena.

Soustředíme-li se pouze na některé Faircloughem zmíněné body, a to ty, které se nejvíce vztahují  k samotnému obsahu (především 2, 5 a 6), můžeme požadavky diskurzivní analýzy specifikovat. Podle Jonathana Pottera a Margaret Wetherell (viz text „Analysig Discourse“ v Analyzing Qualitative Data, ed. by Alan Bryman a Robert G. Burgess, Routledge, 1994, s. 47–66) je předmětem dikurzivní analýzy textů sedm hlavních kategorií: slova nebo výrazy, témata, postavy, odstavce, položky (kniha, výpověď, deník, dopis...), koncepty (seskupení vět v ucelené myšlenky, směřování k latentnímu významu textu), sémantické celky. K jejich analytickému čtení poskyzují tata vodítka:

1. využití variace jako nástroje,
2. soustředění se na detail,
3. soustředění se na organizaci argumentu,
4. nárok textu na důvěryhodnost/accountability,
5. propojování/odkazování na jiné diskurzy.

Šířeji svá doporučení rozvádějí takto:

1. Jde pravděpodobně nejdůležitější nástroj diskurzivní analýzy. Ptáme se, z jaké škály/možností byly zvolené použité výrazy, jaké je jejich kombinace v rámci textu, ale i v jednotlivých slovních spojeních – z jakých různých databank, zásobáren byly vybrané (jinak proč má text tuto podobu a ne jinou? proč jsou použita právě tato slova a tyto výrazy? proč se objevují v jednom příběhu nekonzistentní sdělení?).

2. Důležitým krokem je problematizace chápání detailu. Jdou až tak daleko, že pojem „detail“ podle nich ztrácí svůj běžný význam: nic nelze vnímat jako podružné, z původních detailů se stávají zásadní věci, ze kterých je prostřednictvím textu možno vyvodit význam jednání; analýza se má soustředit na jednotlivá slova a výrazy a k jejímu průběhu neexistuje jednotný postup; problém mže mít začátečník i  „zkušení“ výzkumník, který překonává léta akademického tréninku, která ho nutila abstrahovat při čtení textů tu hlavní/podstatnou/velkou myšlenku nebo jeho jednotné shrnutí.

3. Je třeba se soustředit na to, jak je text uspořádán, aby podpořil vlastní argumentaci a znevážil alternativy. Posuzujeme tedy (v duchu strukturalistické tradice) nikoli vztah k domnělé realitě, ale k jiným možnostem, a zkoumáme, jaké prostředky jsou použity pro upřednostnění jedné verze komentáře nad jinou; případně, proč autor upřednostnil komentář nad výpověďmi aktérů apod.

4. Další bod úzce souvisí s předchozím. Ptáme, se, jak je text konstruován, aby bylo těžké ho napadnout nebo vyvrátit, neboli snažíme se odhalit, jak je konstruovaná objektivita textu. Zde poukazují na to, že zejména sociální psychologie se dříve soustředila především na části výpovědí, které obsahovaly omluvy a ospravedlnění (jednání, výroků), avšak z etnometodologické perspektivy je usilování o důvěryhodnost přítomné v celém diskuzu.

„Pravda“ není abstraktní, ale pojednávaná v uzavřeném univerzu vlastního argumentu (tj. dochází k zajištění toho, aby byl diskurz sjednocený, neprotiřečil si, aby ho nebylo možno vyvrátit, a to i v rovině zvolených jazykových prostředků).

5. Analýza by měla zvažovat různé kontexty konstrukce a interakce diskurzů, využít jiné výzkumné oblasti a přenést z nich a aplikovat vhodné postupy (jednoduchým příkladem je praktika obchodníků, kteří podávají něco v sadách a vytvářejí tak dojem slevy; uplatňuje se něco takového i v našem textu?).

Nabízejí tak již konkrétnější představu toho, jak přistupovat k mediálnímu textu. Pro další konkretizaci diskurzivní práce s textem vybírám ještě doporučení již zmíněného N. Fairclougha. Definuje tyto základní okruhy práce s textem jako předpoklady „mediální gramotnosti“ (tučně jsem označila kategorie, kterým byste měli vzhledem k následujícímu zadání věnovat větší pozornost):
1. Jaká je struktura textu, proč je právě taková a lze si ji představit jinak?
(a) Intertextualita
• Jaké žánry, hlasy/aktéři (voices) a diskurzy jsou v textu přítomné a jak jsou dohromady sladěny?
- přímá a nepřímá řeč, standardizované struktury „inscenování“ (staging), narativní analýza (příběh, způsob prezentace), typy spojení, kolokace

(b) Jazyk
i. Reprezentace
• Co je v textu přítomno, co v něm chybí, co je zvýrazněno, co upozaděno?
• Jaké se v něm vyskytují typy jednání (processes) a účastníků/aktérů? Jak jsou aktéři a jednání kategorizováni, respektive stereotypizováni, jaké metafory jsou ve vztahu k nim rozvíjeny?
• Jaké vztahy jsou v textu nastoleny mezi jednotlivými tvrzeními (větami)?
- (zamlčené) předpoklady, typy jednání a aktérů, nominalizace (pasivizace), aktivita a pasivita (agency and voice), kategorizace a volba slov, metafory, hlavní a vedlejší věty, témata, konkrétní a obecné vztahy sounáležitosti

ii. Vztahy (relations) a identita aktérů
Kdo jsou aktéři (hlasy) textu, jak jsou konstruováni?
• Jaké vztahy jsou nastoleny mezi aktéry – konkrétně mezi:
- zástupci médií (novináři, hlasatelé) a publiky (diváci/čtenáři/posluchači)
- „ostatními“ (tj. experty, politiky) a publiky
- zástupci médií a „ostatními“
• Jsou konstrukce aktérů a vztahů jednoduché, nebo komplexní/ambivalentní?
• Jakými charakteristikami se vyznačují identity institucí a jednotlivců v rámci konstrukce aktérů?
- hlasový projev, řeč těla, tón (vážný nebo humorný), konverzační tón/popularizace, volba slov, nálada, modalita, prvky kontroly interakce, výčty, deiktické struktury
- přímá a nepřímá řeč, standardizované struktury výpovědi nebo „inscenování“ (staging), narativní analýza (příběh, způsob prezentace), typy spojení, kolokace

iii. Obraz a text
• Jak je konstruovaná vizuální stránka sdělení v případě televize, jaké vztahy (napětí) vznikají mezi textem/jazykovým projevem a obrazem?

2. Jak jsou mediální texty vytvářeny a jaké jsou předpokládané způsoby jejich interpretace a užití?
produkce textu (žurnalistika, mediální rutina, kognitivní postoje novinářů); (různé) kontexty sledování a (různá) publika

3. Co text vypovídá o řádu diskurzu daného média?
• Vyznačuje se text pevnými nebo proměnlivými vztahy, pevnými nebo proměnlivými hranicemi, mezi diskurzivními praktikami daného řádu diskurzu a mezi řádem diskurzu daného média a odpovídajícími řády diskurzu přítomnými ve společnosti?
• Jaké konkrétní volby (inkluze/exkluze žánrů nebo diskurzů) jsou s textem spjaty?
• Do jakého řetězce vztahů mezi řádem diskurzu médií a/nebo odpovídajícími řády diskurzu přítomnými ve společnosti je tento text zasazen?
• Jakými konkrétními tendencemi ke změně (tj. komodifikace nebo popularizace diskurzu) se text vyznačuje?

4. Do jakého širšího sociokulturního procesu je text zasazen, jaké jsou širší společenské podmínky/kontext jeho existence a jaké jsou jeho možné důsledky?
- systémy vědění a názorů (beliefs) (a ideologií), společenské mocenské vztahy a pozice jedinců jako společenských subjektů
(věk, pohlaví, společenská třída, etnická příslušnost...)

lze dodat i pátou otázku
5. Jak je na tento text možné reagovat?
reakce diváka; akce (mediální text) může vyvolat přímou odezvu v podobě sociálního jednání (akce) – dopis, protest...

Postup „analýzy“

Po teoretickém úvodu se budeme věnovat samotnému zadání. Představte si, že jste součástí většího týmu, který má za úkol zhodnotit obraz genderu ve vybraném názorovém týdeníku v delším časovém období. Výběr vzorku byl popsán výše, včetně toho, že vzhledem k jeho velikosti a k postavení výzkumného úkolu jsme zvolili kvalitativní typ výzkumu. Hypotézy nejsou dány předem, ale jsou promýšleny v kontaktu s výzkumným materiálem (postup se v některých ohledech přibližuje tzv. zakotvené teorii v sociálním výzkumu). Tedy do prvního čtení (které jste měli dosud provést) vstupujeme nezaujatě, bez očekávání. Naše čtení propojujeme s teoretickými znalostmi a definujeme analytické kategorie. Ty dále revidujeme v dalších krocích. (Zjednodušeně, kvantitativní výzkum, v případě analýzy mediálních textů například obsahová analýza, postupuje jinak: vychází z teoretických znalostí, na jejichž základě formuluje hypotézy; ty potom testuje a dochází k jednoznačným závěrům – potvrzení/vyvrácení hypotézy; není prostor pro kategorie, které jsme nepojmenovali a neanalyzovali už v samotném úvodu výzkumu; k již zvoleným hypotézám nepřidáváme nové, pouze ty stávající potvrzujeme/vyvracíme.)

Nyní jste v situaci, kdy jste individuálně prostudovali zvolený vzorek. Zjistili jsme, že pro období předchozích pěti let je relevantních 19 článků (přehled viz tabulka; oproti původnímu zadání jsem jeden text po opakovaném přeštění odstranila), přičemž v každém roce vznikl zhruba stejný počet textů. Čtrnáct textů napsali různí autoři, dva texty Bára Procházková, tři texty Silvie Lauder. Zdá se tedy, že tématu genderu se týdeník věnuje napříč žánry. Z prvotního čtení lze také usoudit, že k tématu přistupuje investigativně, sami novináři/ky vyhledávají témata; nejde tedy pouze o reakci na (mediální) události.

Představte si dále, že během bouřlivé diskuze na společné poradě Váš tým rozlišil v obecné rovině nakonec čtyři základní témata článků:
1) lidská práva;
2) rodina, rodinná politika;
3) umění;
4) trh, ekonomika.

Zajímá nás nyní, jak v rámci jednotlivých témat týdeník referuje o genderu, napříč sledovanými roky i napříč žurnalistickými žánry. V ideálním případě se můžeme pokusit pojmenovat, z jakých (feministických) pozic v otázkách generu redaktoři/ky časopisu vypovídají: zda je gender otázkou míry společenské liberálnosti (neboli požadavku liberálního feminismu na rovnost mužů a žen), zda časopis apeluje na posilování práv a pozic žen (v duchu feminismu diference neboli myšlenky svébytné ženské identity) nebo zda je gender vnímán jako „utvářený v situacích“ (viz „dělání genderu“ Judith Lorber nebo serialita genderu Iris Marion Young). V neposlední řadě je otázkou, zda je informování o genderu genderově korektní a fakticky správné.

K opovědím na položené otázky bychom měli dospět analýzou dílčích stavebních částí textu – jednotlivých slov/výrazů, slovních obratů, aktérů, témat.

Převedeno do praktických termínů, Váš postup by měl být následující:

Přihlásit se ke jednomu ze zastřešujících témat článků v balících témat. Více z Vás bude pracovat se stejným zadáním, práce je však tentokrát samostatná. (Vzhledem ke snaze o vyvážený počet textů v jednotlivých kategoriích jsou na výběr pouze následující tři skupiny; do skupiny "trh, ekonomika" jsem přiřadila pouze 2 texty: 1. lidská práva, 2) rodina, rodinná politika, 3) umění.)

Dále je vaším úkolem určit, s jakými texty budete dále pracovat – tj. z celkového vzorku vybrat články, které podle Vás do zvoleného tématu spadají. Až tuto volbu provedete, zašlete mi seznam vybraných textů; já Vám obratem zašlu tabulku s přehledem článků a témat, tak jak jsem ho provedla já.

Poté budete ve vybraném a mnou potvrzeném vzorku sledovat konkrétní analytické kategorie tím, že se vrátíte ke „stavebním jednotkám textu“. Jako návod můžete použít výše zmíněné kategorie (Potter a Wetherell, Fairclough), nebo se dále inspirovat mírně upravenými otázkami níže:

na úrovni slov a slovních spojení:

• nacházíte příznakové (citově zabarvené) výrazy? pokud ano, v jakých situacích? kdy pozitivně a kdy negativně?
• využívají autoři/ky novotvary? jde o „technické termíny“, „genderově korektní výrazy“?
• dopouštějí se jazykových faulů (píší genderově nekorektně, přechylují)?
• používají dichotomizující dělení (my/oni, ženy/muži, expert/občan, příroda/kultura, přirozené/sociální)? pokud ano, s jakým cílem?

na úrovni aktérů:

• kteří aktéři v článku vystupují? jsou citování nebo parafrázování? novinář/ka jejich verzi potvrzuje nebo s ní polemizuje? čím posiluje jejich důvěryhodnost?
• kdo je vnímán jako autorita? jak je instituce autority posilována?
• v jakých rolích vystupují muži a ženy?
• nacházíte v novinářském textu stereotypy ve zobrazování žen/mužů?
• kteří aktéři článek uzavírají, tj. dostávají možnost posledního slova?
• je autor novinář nebo expert? jak se to v textu projevuje?

na úrovni témat:

• skrze jaká další témata je hlavní téma prezentováno?
• pracuje text s příběhem (narativitou)? s jakým cílem?
• je podporováno otevřené nebo uzavřené čtení?
• je téma prezentováno jednotně?
• objevují se faktické omyly, neúplné, zkreslené informace?

Věřím, že ve chvíli, kdy se do textů začtete a budete na ně uplatňovat výše popsanou „analyticku mřížku“, bude Vám zadání jasnější. V případě nejistoty doporučuji vracet se k  textům v zadání.

Upozornění: Do „vzorku“ jsem se po určitém váhání rozhodla zařadit i rozhovory, protože tvoří důležitou a frekventovanou součást obsahu časopisu. Zde se soustřeďte výhradně na otázky kladené novináři/kami, případně na jejich volbu vzorku dotázaných, nikoli na odpovědi. Ve většině případů se zdá relevantní sledovat pouze ten výsek rozhovoru, který se věnuje tématu genderu; nezapomínejte ovšem na význam kontextu, proto je důležité mít základní znalost celého textu.

Výstupem z takto provedené analýzy by měl být ucelený text v rozsahu minimálně 2000 znaků, maximálně 4000 znaků (včetně mezer), který odevzdáte do čtvrtka 28. 3. a v němž:
1) Stručně představíte kontext výzkumu.
2) Popíšete jednotlivá zjištění analýzy, včetně příkladů (v případě slov, slovních spojení doporučuji citovat celé výrazy, na úrovni vět pak spíše opsat problém vlastními slovy). Odkazujte ke konkrétním příkladům, ale pokuste se svá zjištění zároveň zobecnit.
3) Provedete stručné shrnutí Vámi zjištěného, ve vztahu k otázkám v úvodu, především k těmto: Kdo jsou aktéři, kteří jsou nositeli tématu genderu v časopisu? Skrze jaká dílčí témata týdeník gender prezentuje? Využívá nbeo nabourává stereotypy? Zaujímá přitom v referování o genderu napříč texty jednotné stanovisko? (V trochu odlišné rovině jsem podobný nesoulad v mediálním obrazu popisovala kdysi ve vztahu k časopisu Vlasta – týdeník pro ženy apeloval na jedné rovině na jejich samostatnost a sebeurčení, na jiné rovině je zároveň podroboval sociálním normám a vytvářel tak disonantní sdělení, ve výsledku potvrzující sociální řád.) Lze snad dokonce ve sledovaných textech vystopovat jednotný (ideologický) přístup odpovídající některému z teorií pojmenovaných typů feminismu?
4) Pro své shrnutí vymyslete přiléhavý název.

Na závěr bych chtěla zdůraznit, že naše analýza je pouze zkušebním a vzorkem a analýze diskurzů se v něčem blíží více, v něčem méně. Jak vyplývá z teoretického úvodu, pro mnoho autorů je nedílnou součástí diskurzivní analýzy rozbor produkce (to, jak texty vznikají –zde by šlo uplatnit například metody zmapování systému redakční práce – nezúčastněné pozorování na poradách, porovnání prvních draftů textů a výsledných článků, nestrukturované rozhovory s novináři/kami sledující prvky autocenzury apod.) a recepce (jak texty vykládá čtenář, jak ho ovlivňují; opět se nabízí škála výzkumných metod), pro které zde nezbývá místo.

Analýza názorového týdeníku je o to težší, že autoři by měli vycházet z více zdrojů, texty vznikají v meším časovém tlaku než v denících, a vykazují tak zvýšenou míru sebe/reflexivity. I proto se na první pohled mohou zdát poučené, objektivní či vyvážené. Věřím, že o to zajímavější pro Vás jejich „kritické čtení“ bude.

Základní kritéra hodnocení: možnost získat max. 30 bodů: 5 představení vzorku, 15 analýza (schopnost doheldata pojmenovat analytické jednotky, koherence a struktura, zobecnění), 10 shrnutí, název.

Doporučená literatura:
Fairclough, N.: Media Discourse, Arnold,1995.
Jaworski, A.; Coupland, N. (eds.) Discourse Reader, Routledge. 1999.
Maggio, R.: Talking about People: A Guide to Fair and Accurate Language. Phoenix: Oryx Press, 1997, s. 1-27.
Valdrová, J.: "Gender a jazyk." Gender ve škole, 2005, s. 57-60.