Diagnostika dítěte s postižením Na úvod: nProces „odhalování/potvrzování“ postižení je pro rodinu velmi stresující záležitostí. nVýznamně ovlivní fungování celé rodiny, i širšího kruhu rodiny. nJe zapotřebí komplexní péče pro celou rodinu - psychologická, speciálně – pedagogická, medicínská, sociální, právní) a cílem by mělo být POMOCI ZVLÁDNOUT POSTIŽENÉMU JEDINCI A JEHO RODINĚ ZAČLENIT SE DO SPOLEČNOSTI n n Na úvod: nSmířit se s postižením je náročný, dlouhodobý proces, který je typický určitými fázemi. Situaci navíc komplikuje i prognóza daného typu postižení, která může být na kontinuu „velmi nadějná – velmi nepříznivá“, závisí také na mnoha okolnostech: nkdy k postižení došlo (v prenatálním období, při narození, těsně po narození, v dětství…) nzkušenost s postižením třeba v rodině( neslyšícím rodičům se narodí neslyšící dítě x slyšícím rodiům se narodí neslyšící dítě) njaká je míra postižení, zda se jedná o kombinaci postižení, co všechno postižení znemožňuje v běžném životě n Reakce na postižení nKübler-Ross ( zabývá se tématy spojené se smrtí) nFáze vyrovnávání se s postižením: 1.šok, popření – nevěří, nechtějí si to přiznat, agrese, netečnost, nečekané, neadekvátní emoční reakce… 2.hněv, kritika – hledání viníka. Kdo bývá za viníka nejčastěji označován? 1. Matka 2. Otec 3. zdravotnictví, Pocity: zdrcení, zmatek, hněv, zlost, obviňování 3.stadium smlouvání – tíživou situaci vidí rodiče růžovými brýlemi, hledají řešení – únik léčitelé a zázraky, přebírání funkcí ve společnosti ve prospěch jiných dětí, ne však vlastního, časté ustrnutí na této fázi 4.rodiče ztrácejí zábrany, svěřují se s pocity; úlevové emoce – pláč, smutek; uznání potřeb dítěte 5.stadium přijetí – nalezení životního smyslu; rodič obrací pozornost od sebe na dítě; konstruktivní jednání – pochopení úkolu a s ním spojených hodnot. Otázky času nmezi prvními projevy, které mohou rodičům signalizovat, že dítě není v pořádku a dobou sdělení diagnózy - nejistota tohoto období je pro rodinu specifickou stresovou situací. Sdělení diagnózy pak může pro rodiče znamenat i jistou formu úlevy – „ví, na čem jsou“ nzahájení včasné intervence o postiž. dítě - negativně se zde mohou odrazit fáze rodiny přijímání faktu o postižení. Malým dětem „běží čas“ velmi rychle, při včasné intervenci lze dítě v jeho vývoji významně podpořit. Rodičovská role a postižené dítě npocity znehodnocení rodičovské prestiže – narození postiženého dítěte („neumíme zplodit/porodit zdravé dítě), u dětí s postižením později získaném tyto pocity rodina nemá. nvýznamná změna v socio-ekonomické oblasti rodiny (dítě vyžaduje intenzivní péči, léčba a úprava prostředí vyžaduje náročné změny…) Vývojová fáze rodiny, vývojové krize nPostižení dítěte je často momentem manžeské krize – každý krizi zpracovává jiným způsobem, v jinou chvíli a odlišně dlouho, postižení dítěte se může dostávat do střetu s běžnými tranzitorními krizemi (= většinou přechodné krize z vývojových, předvidatelných a očekávaných životních změn či událostí) n nVÝVOJOVÉ FÁZE NUKLEÁRNÍ RODINY n1. Fáze tvoření - 1-2 roky, zakládá se společná domácnost, rozdělení rolí ; ukončení fáze – narození dítěte; manželství →(2 roky)→dítě n2. Fáze rozšiřování (extenzní) - po narození posledního dítěte n3. Fáze ukončení extenze - první dítě opouští domov (stává se soběstačným) n4. Fáze zúžení - odchod posledního dítěte n5. Fáze ukončeného zúžení - jeden z partnerů umírá n6. Uzavření - smrt druhého partnera Psychocociální vývoj post. dítěte npostižení vliv na celou osobnost dítěte, postižené dítě prochází stejnými fázemi vývoje jako dítě zdravé, ale v některých obdobích je zvýšené riziko vzniku další odchylky – zejména sekundárního charakteru ndeprivace zapříčiněná postižením – specifický vývoj dítěte se zrakovým, sluchovým postižením, tělesným či kombinovaným. ntypické jsou komunikační potíže, zvláštnosti v projevech postiženého dítěte dané jeho postižením, sekundárně výskyt neurotických příznaků a poruch chování Psychosoc. vývoj post. dítěte – stadia dle Eriksona: n1. vývojový úkol – získání důvěry, naděje – celoživotní základ citových vztahů → rizika tohoto období: rodiče řeší postižení dítěte, setrvávají ve stadiu hněvu, popření. Chybí dostatek přijetí, lásky, dítě není stimulováno → větší riziko citové deprivace, resp. subdeprivace (stimulační deprivace vede k vývojovému opoždění) n nzhruba batolecí věk - téma autonomie (prosazování vůle, vědomé chtění) riziko: nereálná očekávání od dítěte; vymezování soc. odlišné role; emancipační obtíže:vázáno na určité místo – chybí odpoutání na dané místo, vázáno na aktuální kontakt s realitou; vazba na matku. Vážně postižené batole se jeví spíše jako kojenec (nechodí, nemluví…) n nstadium iniciativy – předškolní věk – schopnost cítit vinu (svědomí) – interakce s vrstevníky → proces integrace. První krize identity – dochází k potvrzení odlišnosti jako stálého negativního znaku osobnosti postiženého dítěte. n nstadium snaživé píle – pocit méněcennosti, nedostačivosti. Integrace do běžné školy je pro dítě velmi náročnou zátěžovou situací. Vysoké nároky klade i na rodiče. Psychosoc. vývoj post. dítěte – stadia dle Eriksona: nstadium identity (sociální – ztotožnění se skupinou vrstevníků a nalezení vlastního místa mezi nimi → problém: dětská závislost na rodině; osobní identita – zralý pohled na vlastní osobu → problematika postižení hraje velkou roli – rozdíl, zda jedinec žije ve společnosti stejně postižených či v majoritní společnosti). Významnou součástí osobní identity = budoucí profesní role → volba omezená, zúžené možnosti n ndalší významné mezníky : n n → nástup do zaměstnání a uplatnění – seberealizace a s tím související obtíže vzniklé vzhledem postižení n → hledání partnera: čím větší postižení, tím méně přijatelný jako partner. Časté upínání na pečující osobu (asistent, zdravotnický personál…) Získat zdravého partnera se stává potvrzením vlastní hodnoty – je to ideál. n Okolí, postoj společnosti n→ často ambivalence – kladné i záporné hodnocení (na jedné straně soucit s postiženým, na druhé straně současně s tím odpor, strach) n→ předsudky – laické diagnostické kritérium, vycházející převážně z neznalosti problematiky; generalizace – „házení všech stejně postižených do jednoho pytle“ n→ sociální stigma – stigmatizující defekty ty, které vyvolávají nežádoucí nápadnosti V jaké fázi vývoje JEDINCE k postižení došlo? nKDY POTIŽENÍ VZNIKLO - zda se jedná o postižení vrozené, získané v raném věku nebo později získané. n n Jedinec s vrozeným postižením, či získaném v raném věku je na postižení adaptován, není to pro něj samotného subjektivně traumatizující. Velmi traumatizující je toto zjištění pro rodiče, kteří v těch nejdůležitějších chvílích raného vývoje prochází krizí a vyrovnávají se s postižením (dlouhodobá záležitost). n nZískané postižení představuje pro samotného jedince větší psychické trauma, jedinec umí srovnávat, co ztratil, má ale dřívější zkušenosti, které jsou velkou výhodou + nějakou dobu, či podstatnou dobu se rozvíjel standardním způsobem. n npříklady: neslyšící od narození (prelingválně) – problém s osvojením slovní řeči/ neslyšící postlingválně – zachovaná verbální komunikace). Velmi důležité je takové věkové období, kdy k postižení došlo (školní věk, puberta, adolescence – otázka jak dál zvládnu svoje vývojové úkoly? n n- závisí také na míře postižení – lehká nedoslýchavost – po úplnou ztrátu sluchu bez zbytků sluchu či lehká slabozrakost po slepotu bez zbytků zraku. n Specifický vývoj zrakově postižených nZrakově postižené dítě: n→ porucha zrakových funkcí může být různě závažná, kvalitativně odlišná, vzniklá v různém období a spojená s rozdílným rizikem vzniku kombinovaného postižení. n→ zrakové postižení logicky vyvolává senzorickou deprivaci právě v závislosti na závažnosti postižení (potíže v těchto oblastech – zraková ostrost, intenzita světla, rozsah zorného pole- např. u glaukomu – problémy v centrální nebo periferní části; barvocit) n→ charakter zrakového postižení → lze korigovat při potížích s akomodací čočky či nelze korigovat, pokud jsou postihnuta např. jiná místa v oku; postižení sítnice a zrakového nervu – např. perinatání retinopatie ; kortikální postižení zrakových funkcí → proměnlivost zrakové percepce, minimální atraktivita podnětů, tendence hledět do světla – na první pohled nejsou nápadnosti, které by poukazovaly na problém se zrakem. n→ míra zrakového postižení – slabozrakost – zbytky zraku – nevidomost Specifický vývoj zrakově postižených n→ zrakové vnímání je naučenou funkcí → tzn. nutnost stimulace. V případě vady je nutná taková stimulace, která podporuje zachované funkce n→ zraková stimulace udržuje přijatelný stupeň aktivace → nedostatek vede k apatii, k omezeným reakcím, opožděným reakcím n→ bez zraku zůstává dítě nezorientováno → tzn. automaticky opožďování vývoje poznávacích procesů n→ bez zraku se velmi opožďuje motorický vývoj n→ řeč opožděna být nemusí, ale specifické obtíže například při výslovnosti hlásek, které vyžadují zrakovou nápodobu; potíže dělají abstraktní pojmy – např. barvy, popis krajiny n→ narušené koverbální chování – zvláštní gesta, mimika, automatismy (uspokojování pohybové potřeby) → sociální vývoj též opožděn n→ kompenzací je sluch a hmat n→ potíže s pochopením trvalosti objektu n→ hrubá motorika – těžce zrakově postižené děti začínají později chodit – chybí jim stimulace prostředím. n→ senzomotorika – také opožděná – chybí kontrola zrakem Specifický vývoj sluchově postižených nDůsledky sluchových vad: nChybí kontinuita dění – chabé informace o světě; nejistota, strach, omezený rozvoj poznávacích procesů nNarušená komunikace (komunikační potíže a vývojové zvláštnosti v rozvoji slovní řeči) nOmezení kognitivního vývoje nOchuzení po emoční a volní stránce (vývojové zvláštnosti v oblasti citové a volní) nVliv na socializaci (vývojové zvláštnosti v oblasti mezilidských vztahů) n Specifický vývoj sluchově postižených nVývoj SP dítěte v kojeneckém věku: nNápadnosti v tomto období nebývají zřetelné nVelmi těžce sluchově postižené dítě nereaguje na silné zvuky, neleká se nečekaných zvuků, neotáčí hlavičku za zvukem. nDiagnosticky důležitý moment – přechod z pudového žvatlání na napodobivé žvatlání !!! Zde řečový vývoj ustává, zpomaluje. n Specifický vývoj sluchově postižených nVývoj SP dítěte v období batolecím: nNejčastěji SP zjištěno v tomto období (v 1,5 roce – 2 letech) nRozvoj řeči zaostává – používání a upřednostňování přirozených gest, zvláštní projevy mluvené řeči nRodiče si všímají prvních výrazných zvláštností (plačtivost, podrážděnost, zlost, vztek, dítě nevnímá – je apatické, zvýšená unavitelnost, spavost, úzkost, strach) nNarušen proces emancipace - bojí se vzdalovat od matky nOpožďován bývá i vývoj motorický nCharakteristické jsou problémy s jídlem, vyměšováním nZvláštní rituály n Specifický vývoj sluchově postižených nVývoj SP předškolního dítěte: nVzniká stále hlubší bariéra komunikační – výrazné opoždění vývoje řeči a v souvislosti s tím i v myšlení – nutnost vhodné komunikační alternativy (např. znaky!!!) nZávislost na rodičích nVlastní svět dítěte – místo interakce s lidmi volí hračky. nTypický je častý vzdor, negativismus – přetrvávající i v dalších obdobích Specifický vývoj sluchově postižených nVývoj SP dítěte – školní věk: n ve škole a při školní zátěži – zvýšená unavitelnost, pocity nejistoty, ohrožení, komplex méněcennosti, podezřívavost a vztahovačnost, neúspěch vyvolává dráždivost, zlostné chování, afekty nebo naopak se dítě stahuje do sebe, má vnitřní svět, převládá sebelitování, melancholie nVýskyt neurotických příznaků a poruch chování se u neslyšících vyšší než u běžné populace školního nebo adolescentního věku nNedostatek empatie, sebekontroly nSobectví nVůle – menší odpovědnost, povrchnost Specifický vývoj sluchově/zrakově postižených nDospívání: nDůležitá vrstevnická skupina – často neslyšící/nevidomí, ale i tendence vymanit se z této skupiny nIdentita (řeší postižení) nLáska (slyšící x neslyšící) nProfesní orientace (přání x reálné možnosti) nvzory n Vývoj řeči u sluchově postižených nReflexní křik, emocionální křik, broukání, pudové žvatlání = stejně jako u slyšících nPřechod na napodobivé žvatlání (17. – 24. týden ) – počátek obtíží nHlas – méně výrazný, nemodulovaný, hlasové projevy řídké, postrádání rytmu nSchází sluchová kontrola vlastních činností nChybí tendence k imitaci řeči – nevyvíjí se spontánní mluvená řeč nGesta hrají důležitou roli, přednostně užívá gesta nTypické jsou znaky v mluvní produkce těžce SP: nNarušeno: n dýchání, nfonace(tvorba hlasu) – audiogenní fonace = kolísání výšky hlasu, síly, monotónnost, změna barvy hlasu nArtikulace –audiogenní dyslálie nModulační faktory řeči nObsah mluvní produkce: malá aktivní slovní zásoba, dysgramatismy nRaná komunikace mezi matkou a dítětem (slyšící x neslyšící, neslyšící x neslyšící, slyšící x slyšící) n n DIAGNOSTIKA dětí s postižením Komplexní přístup nPsychodiagnostika je součástí komplexního diagnostického procesu dítěte s postižením a jeho rodiny nprenatální diagnostika ndiagnostika ve velmi rané fázi vývoje (nemocnice – lékařské obory (neonatologie, neurologie, pediatrie aj.) střediska rané péče, kliničtí psychologové npředškolní a školní období - speciálně-pedagogická centra, pedagogicko-psychologické poradny, kliničtí psychologové, neziskové organizace – stacionáře atp. n Specifická omezení psychodiagnostiky při postižení npsychologické vyšetření se často opírá pouze o kvalitativní data – rozhovor, pozorování n - ideálně v přirozeném prostředí, formou hry n npoužití standardizovaných metod pro konkrétní postižení – problém české normy, malý vzorek pro normy – používají se testy pro běžnou populaci – kvalitativně zpracovávány. n nspecifickými jsou v tomto ohledu i testy projektivní – nmedium rodič nv současné době je kladen větší důraz na sledování schopnosti učení dětí v testové situaci (resp. při opakovaném vyšetření) než na pouhé hodnocení aktuálního výkonu, který závisí na minulých, často omezených zkušenostech n n- diagnostika není o tom odhalovat pouze negativní projevy, ale zejména pozitivní stránky osobnosti n- diagnóza je málo významná, kdyby nebyly současně stanovené cílené rady, jak podporovat vývojové možnosti konkrétního dítěte a doporučená podpora. PSYCHOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ POSTIŽENÉHO DÍTĚTE nZa jakým účelem k nám rodiče s dítětem přicházejí ? nZnáme diagnózu postižení nebo je teprve nějaké podezření? nJe podezření ještě na jinou diagnózu? n nDIAGNÓZA postižení ZNÁMÁ x NEZNÁMÁ n→ diagnózu postižení známe – tzn. víme o jaký druh postižení jde a v jaké míře, známe omezení dítěte, víme odkdy je dítě postiženo – výhoda, je možno se na psychologické vyšetření předem vhodně připravit (jde často o diagnostiku například v rámci SPC, kdy je dítě už dlouhodobě sledováno a vyžaduje například posouzení školní zralosti, profesní orientace – atd.) n- diagnózu postižení zjišťujeme – tzn. podrobně zjišťujeme informace o postižení (spolupráce s odborníky)– zjistit, druh, míru postižení. Často jde o dlouhodobé, pro rodinu velmi zátěžové období, než se diagnóza skutečně potvrdí i s prognózou. PSYCHOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ POSTIŽENÉHO DÍTĚTE Anamnéza nvšechny podstatné informace o dítěti a rodině – přehled již absolvovaných vyšetření, informace o průběhu vývoje pre-, peri-, postnatálním. Rodinné zázemí, vývojová fáze rodiny a schopnost rodiny spolupracovat, pozice dítěte v rodině, sourozenci, fungování rodiny. Raný vývoj dítěte – psychomotorický vývoj nvhodné dělat ROZHOVOR S RODIČI (oběma) – také často od zdravých dětí se dozvídáme anamnestické údaje (doplní to obrázek o fungování rodiny) – u postižených dětí jsme často závislí pouze na sděleních od rodičů – pozor – rodiče často nadhodnocují svoje dítě – často k tomu vedou i nevhodně položené otázky. Všímat si nápadnosti chování u rodičů (přehnaně chválící – zaměření na výkon x nedoceňující dítě, nevěří v jeho schopnosti x úzkostní rodiče, bázliví, nedávající prostor dítěti, vše za dítě dělající) n- zjistit výchovný styl, adekvátnost hodnocení dítěte, představy o dalším vzdělávání, cíle, ambice (často očekávání nejsou realistická, ambice vysoké, neodpovídají možnostem dítěte) n- zjistit sourozence a podrobněji o sourozencích + výchovný styl a hodnocení sourozenců rodiči. n- zmapovat vývojovou fázi rodiny a možné probíhající individuální krize napříč rodinným spektrem. n- jakou oporu rodiče využívají, jak se vyrovnávají s každodenní zátěží postižení n Příprava na psychologické vyšetření nU smyslově postiženého dítěte je potřeba připravit takové prostředí, které bude pro dítě vhodné!! Nejlépe uskutečnit diagnostiku v přirozeném prostředí dítěte – zejména v rané fázi vývoje dítěte ( je to i moment terapeutický) nJakým způsobem budeme s dítětem komunikovat? Orálně x znaky x bude někdo pomáhat, např. rodič? Jsou vhodné testy verbální x neverbální? npředstava o délce a počtu použitých metod (rychlá unavitelnost dítěte, nesoustředěnost), „sběr“ informací od jiných odborníků (odborní lékaři, pedagogové, soc. pracovnice…) nJedno vyšetření často nestačí, vhodné úvodní seznamovací setkání nRozhovor s rodiči (vhodný bez dítěte) – pozor na vhodně kladené otázky nVyšetření dítěte – nutné sledovat jeho celkový stav (často je vyšetření nemožné nebo nedokončené, často není možné bez pomoci rodičů) nZávěr: v případě, že vyslovujeme podezření na postižení, pak je nutné opatrnosti při sdělování (mít na paměti základy krizové intervence) nNejen diagnóza, ale také doporučení, co dál. Rodiče často ve chvíli oznámení nepříznivé zprávy nevnímají všechny sdělované informace – proto stručně, výstižně, závěr na papíře – popsat i nezbytné další kroky. n Posouzení rozumových schopností zrakově postižených dětí nPosouzení celkové úrovně rozumových schopností – Wechslerův inteligenční test – využití zejména verbálních subtestů: n n → vědomosti – mírou podnětnosti rodinného prostředí, svědčí o úrovni verbálních schopností; lze vypozorovat úroveň zájmu, zvídavosti n → porozumění – úroveň sociálního úsudku, porozumění sociálním situacím – tady postižené děti váznou, ptž. vlivem postižení nemají zkušenosti n → počty – schopnost koncentrace pozornosti a úroveň krátkodobé paměti. Závisí na školní zkušenosti; verbální způsob výpočtů těmto dětem vyhovuje n → podobnosti – pozor, tento subtest může být spíš zkouškou míry zkušeností (děti internátní x v rodině) n → opakování čísel – aktuální úroveň pozornosti a krátkodobé mechanické paměti, děti v tomto subtestu dosahují dobrých výkonů. Nedostatek v subtestu může značit:organické postižení mozku, nižší toleranci k zátěži, zvýšenou emoční labilitu n → slovník – úroveň pasivní slovní zásoby, míra specifivké informovanosti závislá na schopnosti verbálního učení; děti často pasivní znalosti – slova neumí užívat v kontextu n n→ další psychologické metody: Ravenův test; hmatová úprava Kohsových kostek (ve Wechsleru) – Vágnerová 1976; pro děti od 6 let, česká standardizace. Místo barvy mají hrubý a hladký povrch.; kresebné zkoušky – v závislosti na postižení – senzomotorika, grafomotorika Posouzení rozumových schopností sluchově postižených dětí nWICS III: nVhodné neverbální subtesty, podle míry postižení lze použít i verbální subtesty nHodnotit kvalitativně: nSubtesty: nDoplňování obrázků: není nutné pojmenovat chybějící část, stačí ukázat. Prostředek ověření míry běžných znalostí nŘazení obrázků: obtížný subtest, chybí specifické zkušenosti, SP děti nevidí děj, ale jednotlivosti nKostky: schopnost učit se, obecná míra inteligence, organické postižení CNS nSkládanky: obecná míra inteligence u SP, organické postižení CNS nSymboly: pozornost, krátkodobá paměť, práceschopnost n Standardizované psychodiagnostické metody nStandardizovaných testů pro českou populaci postižených dětí pro konkrétní postižení je minimálně nv závislosti na míře postižení lze využít standardizovaných testů pro běžnou populaci, výsledky je pak nutno velmi opatrně interpretovat ndůležitější, než znalost konkrétních testů, je schopnost klinického přístupu, schopnosti pozorování, provést kvalitní důkladnou anamnézu, mít znalosti z oblasti vývojových zvláštností postižených dětí nv práci klinického psychologa ve zdravotnictví, který se dostává často do náročných diagnosticko-terapeutických situací je potřeba znalostí a dovedností z oblasti krizové intervence n Diagnostika na pracovištích nSRP – Střediska rané péče nPomoc, krizová intervence nDiagnostika dítěte nInformovanost o postižení, konkrétní rady a postupy nU sluch. post. dětí zvyk na sluchadla/korekce zraku nDiferenciální dg. – odlišit od MR, PAS nVýjezdy do rodin nSetkávání rodin postižených dětí nKompenzační pomůcky n Diagnostika na pracovištích nSpeciálně pedagogické centrum (SPC): nTypy vyšetření: nVstupní komplexní vyšetření (anamnéza, rozhovor a pozorování) nZařazení do MŠ nDoporučení k zařazení do optimálního vzděl. procesu nIntegrace (MŠ, ZŠ) nJiný způsob plnění školní docházky, SPU, poruchy chování nŠkolní zralost, OŠD nProfesní orientace a doporučení k přijímacím zk n Diagnostika na pracovištích nSPC: nSpeciálně ped. dg. SP dítěte: nAnamnéza nDiagnostika využití sluchu/zraku nVyšetření řeči a komunikačních schopností a dovedností nVyšetření sluchového/zrakového vnímání nVyšetření motoriky (jemná, hrubá) nVyšetření koordinace pohybů, tělesné schéma nPřesnost, rychlost pohybů nMimika nGrafomotorika nDýchání + vyšetření řeč. orgánů nlateralita n vnímání, poznávání, rozumová výchova n Diagnostika na pracovištích nSPC: nKomplexní psychologické vyšetření: nPosouzení anamnestických údajů nCelková vývojová úroveň dítěte (mentální, osobnostní složka) nPráceschopnost nKomunikační dovednosti v jazyce mluveném nebo znakovém nVýkonová motivace nPsychomotorické tempo nOdolnost vůči zátěži nObecně u dítěte: zhodnocení stránky tělesné, kognitivní, sociální, emoční, volní, oblast chování + zvláštnosti n Diagnostika na pracovištích nPosouzení vých. – vzděl. procesu v SPC, případně PPP (pedagogicko-psychologická poradna): nReverzní test Edfeld nZkouška laterality – Žlab nRaven nTest obkreslování (Matějček) nKresba postavy nWISC – III, Stanford - Binet nOrientační test školní zralosti nTest vědomostí předškolních dětí (Matějček) nK – ABC. Kaufmanova hodnotící škála pro děti nIST nKresba stromu nLeiterova škála (pouze jedna v ČR!!!) – sluch. postižení n Literatura: nSvoboda M., Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001): Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál. nKvětoňová – Švecová L.(2004):Edukace dětí se speciálními potřebami v raném věku a předškolním věku. Brno:Paido. Diagnostika na pracovištích nKliničtí psychologové ve zdravotnictví, raná péče: nVstupní vyšetření dětí do tří let: nVývojová škála Gesell (5 oblastí – adaptivní chování, hrubá motorika, jemná motorika, řeč, sociální chování nVinelandská škála sociální zralosti (8 kategorií – úroveň obecné soběstačnosti, soběstačnost v jídle, v oblékání, samostatnost dítěte, činnosti, které zvládne, způsob komunikace, úroveň motoriky a sociální adaptace nVŠ Bayleyová (3 části – mentální stupnice, motorická stupnice, záznam o chování dítěte) n