Adéla Dohnalová 385741 PSY 717 2012/2013 Popularizační sdělení: Článek na portále Aktuálně.cz „Atraktivnímu člověku lidé více důvěřují, zjistili vědci[A1] “ Nedávno prováděný [A2] výzkum studentky psychologie Lenky Šrámkové dokazuje, že lidé mají tendenci více důvěřovat atraktivním lidem[A3] . Výzkum byl prováděn za účelem zjištění, zda atraktivita osob hraje roli při kontaktu této osoby s policistou – tedy zda policisté vyhodnocují atraktivní osoby zároveň jako důvěryhodnější, což by mohlo zkreslovat [A4] například jejich rozhodování o výši trestu. Proto byli objektem zkoumání budoucí policisté. Tato stovka policistů hodnotila fotografie mužů a žen – jejich atraktivitu a důvěryhodnost. Lidé na fotografiích byli vybírání dle „typu vizáže“. Tak byl vybrán vždy jeden muž a žena typu „romantického“, „alternativního“ či „intelektuálního“ apod. Výsledky pak skutečně dokazují, že hodnocení míry atraktivity přibližně odpovídá [A5] hodnocení míry důvěryhodnosti konkrétní osoby. Objevila se ovšem jedna zajímavost[A6] , a to vždy jeden muž a jedna žena na fotografii, u kterých bylo hodnocení těchto dvou vlastností dosti rozdílné. Odstraněním těchto dvou osob z výzkumu se stává závislost atraktivity a důvěryhodnosti ve výzkumu mnohem větší. Zřejmě tak existují typy lidí, u kterých nemáme automaticky tendenci spojovat jejich atraktivitu s důvěryhodností. Otázkou je, zda by člověk vnímal atraktivitu člověka stejně v reálu jako na fotografii. Při vyhodnocování důvěryhodnosti osoby by vstoupilo zajisté i jedincovo chování. V tomto směru výsledky výzkumu nemusí tak jasně vypovídat o realitě. Může tato tendenci vést k neobjektivitě policistů? Může to podporovat veřejné mínění, že „vyzývavým blondýnkám všechno projde[A7] “? Zřejmě ano. Jedná se o chybu v sociálním poznávání – lidé na základě jedné vlastnosti přisuzují člověku automaticky i druhou vlastnost. Ve skutečnosti to člověku usnadňuje a zrychluje poznávání druhých, ale jak již bylo zmíněno – může to vést např. k nespravedlnosti při pokutování. Dalším příkladem může být obsazování „hezkých“ lidí v reklamách. Jsou ale zároveň i „atraktivní“? Asi jak pro koho. Reklama si jako prvotní cíl dává vzbudit v divácích důvěru. Je tedy zřejmé, že ji v nás „hezcí“ lidé vzbuzují. Autorka upozorňuje na subjektivitu vnímané atraktivity. Pro každého to znamená něco jiného a nelze ji přesně definovat. Je to cosi, co z člověka „vyzařuje“. To samé platí pro pojem „důvěryhodnost“. Tak může jedna a tatáž osoba u jednoho policisty „zabodovat“ s vymyšlenou historkou a u jiného dostat tučnou pokutu. Nicméně doufejme, že atraktivita není jediným „ukazatelem“ důvěryhodnosti člověka.[A8] Je to čtivé, vybrala jste podstatné informace… nicméně jste se vyhnula prezentování statistiky, jak to bylo zadáno… zkuste ji prezentovat a čtenáři osvětlit, co to znamená… jaké jsou tam příp. velikosti toho efektu… prosím přepracovat. díky Zdroj: Šrámková, L. (2011). Atraktivita a důvěryhodnost. E-psychologie [online], 5 (2-3), 9-23. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-8853. ________________________________ [A1]Ano, klasika J [A2]Proč nenapsat kdy? Chtěla jste jeho neaktuálnost snad záměrně zatajit? ;) [A3]Fajn, sdělení hned na začátek [A4]Ano, to zatím nevíme… [A5]Tj? nějaká velikost toho účinku? Nějaká statistika k prezentování? [A6]Fajn, že tuto zajímavost uvádíte [A7]A není to třeba zrovna ten typ frajer? ;) [A8]Fajn popularizování… jen tomu hlavnímu sdělení je věnován trochu malý prostor, bohužel…