Atraktivita a Důvěryhodnost Statistická analýza dat PSY117 Jana Vránová 415038, Psychologie – Sociální práce Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D. Datum odevzdání: 1.5.2013 Fakulta sociálních studií MU, 2012/2013 Mladá Fronta Dnes, příloha Víkend 25.4.2013 Působí atraktivní lidé důvěryhodněji? [A1] Fyzicky atraktivní lidé mají podle výzkumů [A2] vyšší společenský status, vyšší sebevědomí i více přátel. Už v dětství mají hezké děti spoustu privilegií a také od svého okolí dostávají pozitivní sociální posílení. Dva pohledy na atraktivitu Svěřili byste své dítě ženě, která je mohutnější postavy, na první pohled ne příliš hezká, nebo spíše ženě, která vás na první pohled zaujme svou atraktivitou? Možná si říkáte, že přeci nejste tak povrchní, abyste své dítě svěřili někomu na základě jeho atraktivity, opak však může být pravdou. Ať už si to připouštíme nebo ne, naše názory na druhé lidi jsou ovlivňovány jejich zevnějškem. Pokud se zamyslíte, jistě si vzpomenete na moment, kdy jste k atraktivnímu člověku cítili určitou náklonnost, aniž by musel projevovat více svých schopností. Naopak pokud se bavíme s neatraktivním jedincem, může na nás působit nesympaticky a často si na něj vytvoříme názor pouze podle jeho tělesné schránky. Říká se, že atraktivnější lidé to mají v životě jednodušší, protože je jim spousta věcí odpuštěna díky jejich vzhledu, někdy však atraktivnost[A3] může být kontraproduktivní. Pokud například přijde na pohovor velmi atraktivní žena, může na své okolí působit až nedůvěryhodně, protože stereotyp zakódovaný ve společnosti říká, že hezcí lidé si jsou své atraktivity vědomi a rádi toho zneužívají. V tomto pohovoru tedy může uspět i méně atraktivní žena, která působí důvěryhodněji. Z výše uvedených příkladů vyplí[A4] vá, že existují dva pohledy, jak nahlížet na atraktivitu. První je ten, že atraktivní jedinci se nám zdají jako důvěryhodnější, druhý naopak říká, že atraktivním lidem nemáme tolik důvěřovat, protože své postavení mohou zneužít. Jak je to ale ve skutečnosti? Tuto otázku si položila Lenka Šrámková. Experiment dokazující vztah atraktivity a důvěryhodnosti Lenka Šrámková, jakožto studentka psychologie na FF UP v Olomouci, provedla experiment, ve kterém zkoumala, jaký je vztah atraktivity a důvěryhodnosti. Experiment provedla na vzorku sta osob, kterým prezentovala dvě stejné skupiny fotografií, přičemž jedna skupina měla seřadit fotografie podle atraktivity jedinců a druhá skupina podle důvěryhodnosti jedinců.[A5] Pak tyto výsledky srovnávala[A6] a pokoušela se zjistit, jaký je vztah mezi atraktivitou a důvěryhodností daných jedinců. A jak dopadl výše zmiňovaný experiment? Výsledky ukazují, že existuje poměrně silná [A7] souvislost mezi atraktivitou a důvěryhodností. Jedinci, kteří byli první skupinou hodnoceni jako atraktivní, většinou druhá skupina ohodnotila jako důvěryhodné.[A8] Potvrdila se tedy teorie, že atraktivnější lidé na nás většinou působí jako důvěryhodnější. Pokud však nevypadáte jako Miss 2012, nezoufejte! Nikde není definováno, co to vlastně atraktivita [A9] je a každý člověk může tedy považovat za atraktivní něco jiného. Prosím dopracovat, pokuste se zvolenou statistiku opravdu nějakým způsobem prezentovat… Zdroje Šrámová, L. (2011). Atraktivita a důvěryhodnost. Výzkumné studie, (5)2. ________________________________ [A1]Oceňuji originální použití ilustrace ;) [A2]I v popularizaci můžeme zmínit (a je to fajn) i další zdroje, ze kterých vycházíme (vycházíte?) [A3]Spíš asi atraktivita [A4]Ojoj J [A5]Oceňuji, že prezentujete čtenáři, jak experiment vypadal… a je to srozumitelné [A6]Máte představu, co vlastně při korelaci „srovnáváme“? [A7]Nechceme-li napsat přímo silná, napišme před to nějaké přídavné jméno… J co znamená poměrně silná? Úkolem bylo pokusit se sdělit nějakou statistiku, tento způsob však za její sdělení ještě nepovažuji, bude třeba se pokusit ji prezentovat nějak jinak, lépe (přinejmenším ji opravdu prezentovat) [A8]Fajn pokus o vysvětlení, co to ta korelace v tomto případě je… ještě to není tak úplně přesné.. jak by se to dalo vysvětlit lépe? [A9]To sice není, ale podle výzkumu to vypadá, že i subjektivně to takto platí… byla by ve výzkumu nějaká jiná „naděje“ pro ty, co nevypadají jako Miss?