ŽIVÉ O D K A Z* Y Hada i. LEWIS H. MORGAN Společenské zřízení amerických Indiánů ŽIVÉ O D K A Z'Y ŘADA 3. LEWIS H. MORGAN Společenské zřízení amerických Indiánů ROVNOST LEWIS H. MOBGAN SPOLEČENSKÉ ZŘÍZENÍ l AMERICKÝCH INDIÁNŮ Výňatek z díla DOMY A DOMÁCÍ ŽIVOT AMERICKÝCH DOMORODCŮ 1 05 I NAKLADATELSTVÍ ROVMOST PRAHA (n OBSAH Předmluva k českému vydání 7 Bod 11 F I'atrie 33 Kmen 32 Konfederace kmenů 3ft Z anglického origin úl ii Lewis H. Morgan, Hour.cs and Houbo Tvild of the American Aborigines, Contributions to North American Ethnology. vi:lvili] Zdenčk Tíossmann. PftEDMLUVA K ČESKÉMU VYDANÍ Sl.udie Lcwíse H. Morgana Společenské zřízení amerických Indiánů, která je výňatkem z díla Domu a domácí život amerických domorodců}), je konečným obrazem jeho pojetí rodového zřízeni jako společenské orgíiniisuec, předcházející státu. Autor práco, pokrokový americký badatel minulého století Lewis Henry Morgan (1818—1581), je nepochybnů" nej-vôtší osobností v dějinách buržoasní národopisné vědy (etlinografic}. Podařilo ae mu hluboce prostudovati kmenový svaz Irokézu, především dík tomu, že byl přijat jako jeden z rovnoprávných členů, do irokézakého kmene Seneca. Vycházeje pak z konkrétních znalostí společenského zřízeni této ethnieké skupiny, rozšířil svůj zájem na další severoamerické indiánské kmeny. Posléze se snažil o prostudování otázok vývoje rodiny a rodového zřízení u väech národností, známých tehdcjäí vědě. Použil pomoci americké vlády a rozeslal po celém světě svůj vlastní dotazník, ohs;i h-.ijicí 23-1 bořin. Crid..... léto ulic*-' hy'.a m>hn\I: materi ti" o termínech příbuzenství a rozšířiti tak základnu pro obecné studium historického vývoje rodinných a manželských vztahů. L. TI. Morgan napsa] řadu vynikajících děl, věnovaných otázkám dějin prvobytně pospolné společnosti. Z nich jo nutno jmenovali předevaím Liga Irokézů*), Systémy po- ■) Lewis H. Moifan, House* ani Hovse-Life of tht American Aborigines. „Contributions to Nortb American Ethnolngiy", vol. IV, Washington 18S1. I. „Sorial and Co vtmincntal Orranízatioil", str, 1—41. !) L. II. Morgan. League of the Hrt-Dc-No-Saa^íft, oř IroquoU, Rochestcr 1B51, 7 ■ ■ ~~"—' krevenstvi a příbuzenství lidsM rodiny'*), Pravěká společnost, výzkumy o pokroku lidstva od divošství přes barbarství k civilizaci*), shrnutí celého jeho učení o vývoji prvobytné společnosti, a Domy a domácí život amerických domorodců. Ve svých dílech se Lewis TI. Morgan věnoval především průzkumu dějinného vývoje společenských poměrů, v prvobytné společnosti. Pro jeho metodu je charakteristické, že vycházel ve avém díle » Pravěk á společnost* z rozboru » vynálezů n objevů* (invenťions and deseoveries), tedy našimi slovy — z vývoje výrobnách siří). A dalším eha-rakleristiekým rysem jeho metody je to, že vycházel ze Btudia jednotlivých konkrétních elhnických skupin v jistých historických údobích. Tím se tento badatel v základě odchyloval od tehdejší převládajíc! metodologie burfosH-níeh. soeiolojiú. 1j. 11. Morgan do podrobností prostudoval společenské poměry Irokézů, a pak na Širokém srovnávacím materiále dokázal universálnost rodového zíízeni v pravěké společnosti, Svým důsledně historickým studiem, blízkým materialistickému pojetí dějinného vývoje, došel k závěru, že »na posledním stupni divošství a v celé periodě barbarství bylo lidstvo všeobecně organiEováno v rodech, fratriích a kmenech. Tyto organísaco převládaly v celeni pravěkém světě na všech kontinentech a byly nástroji, jimiž se organizovala a udržovala pravěká společnost**). Tato these byla převratem v celé tehdejší vede o vý- a) L- II. Morgan, Systems of Consanguinity and Affinity of tím Human Family. „ Smithsonian Contributions tu Knowledge", vnL XVII, 1871. *) L, H. Morgan, Ancient Society (st Researches in t!ie Lines of Human Progress front Savagery through Barbarism to Civiiization. Henry Holt & Co., New York 1877. *) Lewis Morgan, vycházeje a vývoji výrobních «1, rozdílu dřjiny prvohytnä apoleünosti ria epoetin divoSství a barbarství a každou z těchto epoch na tři stupně (nejiiižĚÍ, střední a nejvyšší), fl) L. H, Morgan, Ancient Society, New York 1907, str. VI, 8 voji lidské společnosti. Podle slov Bedřichů' Engelse íje velkou zásluhou Morgauovou, že objevil a v hlavních rysech rekonstruoval tento pradSjinný základ našich zapsaných dějin a že nasel v rodových svazech severoamerických Indiánů klíč, který nám otvírá nejdůležitčjší, dosud neřešitelné záhady nejstarsíeh řeckých, římských a německých dějin^"). Význam Morganovýeh výzkumů ocenili především zakladatelé vědeckého soeialismu Karel Marx a Bedřich Engels, kteří ještě v polovině čtyřicátých let minulého století, kdy vytvořili dialektický materialismus a snažili se s hlediska této metody narýsovat! dějinný vývoj od praveku až po údobí kapitalismu, zformulovali ve svém díle Německá ideologie nojdůležitějfií these svého učení o prvobytném pospolitém řádu. B. Engels psul v jednom ze svých dopisů K. Kuutskéniu: s Pokud jde o prvobytný stav společnosti, existuje kapi táhlí dílo, jež má rozhodující význam, jako Darwin v biologii; objevil je ovsem opět Marx: je to Morganova „Ancicnt Society", 1S77... Morgan v mezích svého před nič tu samostatně po druhé objevil Marxovo materialistické pojetí dějin a končí, pokud jde o současnou společnost, bezprostředními komunistickými požaduvky. Po prvé je plně vysvětlen římský a řecký gens (rod) pomocí rodově org:ih:.-ii;er divocha, hlavně a-ru-rir-kých Indiánů; a tak byla nalezena pevná základna pro dějiny prvobytné spolučnosti.«6) Když vydal Lewis H. Morgan své dilo Pravěká společnost, přečetl je Karel Marx a velmi podrobně vypisoval nejdůležitějši části tohoto spisu"). Současné znal K. Marx ještě řadu dalších důležitých prací o dějinách prvobytné společnosti. Podle slov B. Engelse »nikdo menší nežli Karel Marx si vyhradil, že ') B, Ellj>e'Äi Původ rodiny, iotikramério vlastnictví a slálu, Svoboda, Pruba IMS, »tr, 11. ") Marx-En^clB, Spisy, s v. XXVII, str. 35B, rusky. a) Viz Archiv Marxe a Engeluc, IX, rusky, 1941. 9 vylíči výsledky svého — do jisté míry smím říci našeho — materialistického zkoumání dějin, a. tím že teprve osvětlí celý jejich význam. Vid y f Morgan vlastně svým způsobem objevil znova materialistický názor na dějiny, objevený Marxem již před čtyřiceti lety, a když porovnával barbarství s civilisaeí, byl jim v hlavních věcech doveden k stejným výsledkům jako Maro"), Nicméně Marxovi se jíž nepodařilo napsat spis o pravěké společnosti. Smrt mu zabránila vyplniti tento úkol. Marxův odkaz vsak splnil jcbio spolupracovník Bedřich Engels, který použil Morga-nova. materiálu, Marxových výpisku a poznámek, jakož i výsledků svých dosavadních historických a ethnografie-kých výzkumů a napsal stěžejní dílo pro studium dčjiu prvobytné společnosti — Původ rodiny, soukromélto vlastnictví a státu, podle Leninových slov »jedno ze základních děl současného socialismus11). Výsledky Morganovy badatelské činnosti byly revolučním převratem ve vědě. Jeho důkazy, že státu předcházelo jiné zřízení, stejně jako důkazy, že patriarchát je vrcholnou formou v dějinách prvobytné společnosti, nastupující po dlouhé periodě předcházejícího matriarchátu, byly smrtelnou ranou pro reakční patriarchální theorii, pocházející ještě z doby Platona a Aristotela, podle níž prvotní sociálni jednotkou byla rodina s n co mezenou vládou otee, patriarchy; sjednocením několika takových rodin, podle této theorie, vznikaly pak osady a jejich spojením stát, Morganovy důkazy daly K. Marxovi a B. Engelsovi další možnost rozvinout! své materialistické učení o dějinách prvobytné společnosti, jakož i o vzniku tříd, státu a pod. Zkoumáním této nejstarši dějinné formace na základě Morganových studií dospívá Bedřich Engels k známé thesi: »Stát tu tedy není od věcnosti. Byly společnosti, l") 13, F.ngela, Původ rodiny, soukromého vlatlnittití a státu, Prahli 1949, str, 15, Předmluva k prvllírtlfl vydáni roku 18134. ") V. I. Lenin, Spisy, nisky, 3. vyd., »v. XXIV, sir. 364. které se bez něho obešly, které neměly potuchy o státu a státní moci. Na určitém stupni hospodářského vývoje, který byl nutně spjat s rozdělením společnosti do tříd, stal ee tímto stát nutností. Blížíme se teď mílovými kroky k vývojovému stupni výroby, na němž tyto třídy nejeti přes lávají být nutností, nýbrž jsou přímou překážkou výroby. Padnou právě tak neodvratně, jako dříve vznikly. S nimi nevyhnutelně padne stát. Společnost, která nově zorganizuje výrobu na základě svobodného a rovného sdružení výrobců, uloží státní aparát tam, kam bude patřit, do musea starožitností, vedle kolovratu a bronzové sekery.*18) Výsledky Morganových výzkumů daly do rukou zakladatelů marxismu mocuou zbraň. Posloužily ke konečnému důkazu, že kategorie, jako soukromé vlastnictví, vykořisťováni, třídy a stát vykvřisfovatelů nejsou věčnou pravdou, nýbrž vznikají na jistém stupni dejinného vývoje, dále se vyvíjejí a zcela zákonité též zaniknou. Tyto these se ovšem setkaly s nejsi 1 nějším odporem vědeckých obránců kapitalistického zřízení, kteří se všemožně snažili a dodnes se snaží » vyvrátit* Morganovo a Engelsovo dílo, či prehlási ti jo za * zastaralé*: a »tendenční*. Buržoasní vědci obzvláště napadali Morgana, protože »kri1.ikou< jeho díla chtěli vyvrátili učení marxismu-leninismu o předtřidní společnosti. Mnohdy se zmiňovali o Engelsově geniálním spisu jako o »nesainostatné práci*, »opisu Morganova díla« a pod. Vzhledem k tomu, že pokusy vyvrátit základní these Morganova a Engelsova učeni byly nicotné a málo přesvědčivé, zvolila buržoasní věda novou formu boje, a to řumlčovaeí kampaň«. Jako reakce proti materialistickému výkladu dějin prvobytné společnosti vznikla konečně v církevních katolických kruzích zpátečnieká rakouská »kul-turně historická škola* pátera W. Schmidta, páterů W. Koppense, P. Šebesty a j., která se snaží dokázat věč- lä) B. Engels, 1'ůvatl rodiny, soukromého riwtnicfvf a stála, Praha 1948, atr. 105. 10 LI nost státu, monogamní rodiny, patriarchálních institucí a monotheisinu i za cenu padělání historické skutečnosti. Naproti tomu současná marxistieko-leuinská vMa, především v SSSR, dala náležité ocenění Morgauovč a Engel-sově badatelské činnosti v oboru dějin prvobytné společnosti. Poukázala na to, že Morgan vybudoval důsledné" revoluční učení o počáteční epose dějin, k ustávaj e nicméně živelným materialistou13), a že je omylem počítati tohoto badatele, jak to činí současná buržonsm věda, k evoluční škole. V Morganově díle jsou samozřejmě některé prvky evolucionismu, a právě ty jsou slabinou jeho díla, A sovětští národopisci též dokázali Engelsovu samostatnost v práci s ethnograíickým materi alem"). Tento překlad je prvním českým překladem Morga-nova díla vůbec. Skutečnost* že jeho dílo se stává dostupné našemu čtenáři teprve v současné době, svědčí o tom, že i u nás bylo jeho dílo až do poslední doby »úspěšně« umlčováno. Tento překlad je ovšem jen pro-xatimni učební pomůckou, pokud se neobjeví též český překlad Morganovy »Pravěké společnosti*, jehož vydáni je v dnešních podmínkách velmi aktuálním úkolem naší pokrokové vědy. V Leningradě dne 34, listopadu 1949, Dr O, NAHODIL lf) Mark Kúsvcn, L. II. Morgan, Leningrad 1933, Ur. 70. 1J) Viz na př. S. A. Tckarev, Engels i sovremennaja etnngrafija. Isvčítija Alcad. Nauk SSSR. Serija itiorii i filosofii, č. 1, 1946, str. 17—30. 13 Vprcdcházcjící práci1) jsem se zabýval organisncí rodů, fratrii a kmenu u amerických domorodců, jakož i funkcemi každé z těchto skupin v jejich sociálním systému. Vzhledem k významu uvedené organisace pro správné pochopení jejich společenského života a správy, je nutno stručně vylo žiti zásadní rysy každé součásti tohoto organického pořádku. Rodová organisace nám odhaluje jednu z nejstarších a daleko převládajících institucí lidstva. Byla téměř všeobecnou základnou společenského zřízení pravěké společnosti asijské, evropské, africké, americké a australské. Byla nástrojem, jehož pomocí se společnost organisovala & udržovala. Vznikla v dlvošství, prošla třemi stupni barbarství a uchovala se až do vzniku politické společnosti, což se událo až po vzniku civilisace. fteeký rod, fratrie a kmen, římský gens, curia a kmen, jsou analogické rodu, fratrii a kmenu amerických domorodců. Podobně irský sept, skotský clon, phrara Albánců a sanskrtský SfatiofSt aniž dále pokračujeme ve srovnávání, jsou totéž jako rod amerických Indiánů, který byl zpravidla označován jako k],in. Pokud sahají naše vědomosti, převládla tato organisace v celém pravěkém světě na všech kontinentech a byla přenesena až do historické periody kmeny, jež dosáhly doby civilisace. Avšak to není väeclmo. Rodová společnost, kdekoliv se s ní setkáváme, je s hlediska struktury a principů působení jedno a totéž; mění se vsak od nižších forem k vyssím v souhlase s postupujícím pokrokem lidí. Tyto změny odhaluji dějiny vývoje týchž počátečních představ. *) Ancient Society; or Researches in the Lines of Human Progress front Savagery through Barbarism lo Civilisation. Hciiry Holt. & Co, 1977, 13 ROD Gens, ylvo.i a ganae v latině, řečtině a eanskrtu vesměs původně znamenají r • Každá fratrie (De-ä-non-dä'-a-yoh) je bratrstvo, jak též naznačuje sám termín. Rody téže fratrie jsou navzájem bratrskými rody a bratruueckými rody v poměru k rodům jiné fratrie. Jsou rovnocenné svým stavem, charakterem a privilegii. Členové kmene Seneca nazývají obyčejně rody své vlastní fratrie bratrskými rody a rody jiné fratrie bratraueckými rody, zmiůují-li se o nick v jejich poměru k f ra triím. Původně nebyl dovolován sňatek mezi členy téže fratrie, avšak členové jedné fratrie mohli uzavírat sňatky s členy kteréhokoliv rodu jiné fratrie. Tento zákaz ukazuje na to, že rody každé fratrie byly rozdělením původního rodu, a proto zákaz manželství uvnitř vlastního rodu se uchoval i po jeho rozdelení. Toto omezení vsak bylo dávao odstraněno a uchovalo se jen v pomeru k vlastnímu rodu. Pověst kmene Seneca tvrdí, že rody Medvěd a Jelen byly původními rody a ostatní že vznikly jejich rozdělením. Je tedy jasné, že fratrie měla svůj přirozený základ v pokrevním příbuzenství rodů, z nichž se skládala. Po jejich rozdělení, jež bylo důsledkem rozrůslání, zůstala přirozená tendence sjednotili je ve vyssí orgauisaci, která by sloužila jejich společným zájmům. Tytéž rody nejsou stálé v dané fratrii, jak vysvítá ze složení fratrii u ostatních irokézskýeh kmenů. K přechodům jednotlivých rodů z jedné fratrie do druhé muselo docházeli tehdy, když byla porušena rovnováha jejich počtu. Je důležité věděti, žc tato organisace vznikla velmi prostě, a vzhledem k tomu, že byla částí společenského systému pravěké společnosti, byla její správa velmi snadná. Společně se vzrůstem rodu, spojeným s místním oddělováním jeho členů, docházelo k segmentaci, při čemž oddělivší se část přijímala nové rodové jméno. Avšak pověst o jejich dřívější jednotnosti se uchovávala a stala se základnou jejich reorganizace ve fratrii. Z rozdílu vc složení fratrie různých kmenů vysvitá, jak se zdá, že se seskupení rodů ve fratrii občas měnilo, přizpůsobujíc se změněným podmíulíám. líěktcré rody vzkvétaly a početně vzrůstaly, zatím co jiné, vzhledem k různým neštěstím, upadaly, a jiné vymíraly; a tak se staly nutné přechody rodů jedné fratrie do druhé, aby byla ucho- vána určitá rovnováha v počtu Členů každé fratrie. Orga-nisace ve fraitrie existovala u Irokézň od nepatněti. Pravdepodobne je starší než konfederace, která byla zavedena před více- než čtyřmi sty lety. Rozdíly vc sIožcjií rodů, tvořících fratrii, představují změny, které každý kmen zažil v tomto mezidobí. V každém případě jsou však nepatrné a slouží k osvětlení stálosti jak fratrie, tak í rodu. !■ Irokézské kmeny měly vcelku třicet osm rodů, při čemž čtyři z těchto kmenů měly celkem osm fratrii. Fratrie Irokézů měla částečně sociální a částečně náboženský účel. Její funkce a zvyklosti jsou nejpatrnější na konkrétních příkladech. Začneme od nej nepatrnějších, a to od her, které se konaly u příležitosti schůze kmenové rady nebo rady konfederace. U kmene Seneca, na příklad, při hře s míčem hrají fratrie proti sobě a uzavírají vzájemně sázku o výsledku hry. Každá fratrie vysílá nejlepsí hráče, obyčejně od šesti do deseti na každé straně, při čemž Členové každé fratrie se shromažďují, avšak na protilehlých stranách pole, na němž probíhá hra. Před začátkem hry Členové protilehlých fratrii dávají v sázku předměty svého osobního vlastnictví, které chrání zvlášť k tomu určeni lidé, aby nedošlo ke konfliktům. Hra, živě a nadšeně probíhající, je poutavou podívanou. Clonové každé fratrie s napětím sledují hru se svých protilehlých míst a povzbuzují své hráče při každém zdařilém obratu hry.*) Dále, došlo-li k vraždě, bylo zvykem, že rod zabitého svolával radu, a když zjistil fakta, snažil se za tento skutek se pomstít. Rod zločince taktéž sezval radu a usiloval o to, aby dosáhl urovnání nebo odpuštění rodu, k němuž zabitá osoba náležela; Často sc však stávalo, že v případě, kdy vrah a zavražděný náleželi k protilehlým frntriím, rod vraha zval jiné rody své fratrie, aby společným úsilím dosáhl odpuštění. V takovém případě fratrie sezvala radu a League qf ihe Iroipiois, fltr. 294. 34 25 obracela se pak k druhé fratrii, k níž poslala delegaci s pasem z bílých mašlí, aby prosila o svolání schůze fratrie a o urovnání případu. Rodině a rodu zabitého bylo náhradou nabízeno tlumočení lítosti a hodnotné dary. Jednání mezi oběma radami byla vedena do lé doby, pokud nebylo dosaženo kladného Či záporného rozhodnutí. Vliv fratrie, sestávající z několika rodů, byl větší, než vliv jednoho rodu; tím, Že byla k jednání pozvána protilehlá ľratric, byla pravděpodobnost odpuštění větší, zvláště tehdy, jestliže se připojovaly polehčující okolnosti. Můžeme tedy pochopit, jak přirozeně přijala řecká fratrie před nástupem civilisaee západní, byt i ne výlučné řízení připadli vraždy, jakož i očisty vraha, podléhal-Ii trestu; a taktéž na jakém základě na sebe vzala fratrie — po ustavení politické společnosti — povinnost soudně pronásledovat vraha. Orgauisacc fratrie se projevovala zvláštním způsobem při pohřbu vynikajících členu kmene. ŕ'lenové fratrie zemřelého byli v plném počtu truchlícími, zatím co členové protilehlé fratrie řídili ceremonie. Na pohřbu Krásného jezerra (Gä-ne-o-di'-yo), jednoho z osmi saehcmů Seneca (což se událo před několika lety), se shromáždilo dvacet sedm sachemň a vůdeů a velký počet členů obou fratrii. Členové protilehlé fratrie pronášeli obvyklou řeč k zemřelému a jiné proslovy před vynesením těla. Po ukončení proslovů bylo tělo odneseno k hrobu lidmi vybranými z téže fratrie, za nimiž šli nejdřív.' suehennvé a vůdcové, pak rodina a rod zemřelého, pak členové jeho vlastní fratrie a konečně členové protilehlé fratrie. Když bylo potom tělo uloženo do hrobu, sachemové a vůdcové se seskupili do kruhu, aby zasypali hrob zemí. Jeden po druhém, počínaje od nejstaršího, házeli po třech lopatách, což byl počet, příznačný pro jejich náboženský systém; první měla spojitost s Velkých duchem, druhá se Sluncem a třetí s Matkou zemí. Když byl hrob zasypán, nejstarší šachem se zvláštním proslovem uložil »rohy« zemřelého sachema, odznak jeho hodnosti, na vrcholek hrobu nad jeho hlavou, kde zůstaly až do volby jeho nástupce. Při následující ceremonii sc *rohy-' braly s hrobu zemřelého vladaře a kladly se na hlavu jeho nástupci. Sociálni a náboženské funkce fratrie a její přirozené místo v organickém systému pravěké společnosti se velmi jasně projevují tímto prostým obyčejem. Fratrie se též přímo týkaly volby sachemů a vůdeů jednotlivých rodů, při čemž mela právo záporného nebo potvrzujícího rozhodnutí. Když rod zemřelého saehema zvolil jeho nástupce nebo vůdce druhého stupně, bylo nutné, jak již bylo uvedeno, aby byla vollia přijata a schválena každou fratrii. Předpokládalo se. že rody téže fratrie musely potvrditi vykonanou volbu téměř beze sporu, avšak protilehlá fratrie musela dáti též svůj souhlas; a z toho důvodu vznikly někdy rozpory. Tehdy se scházel sněm každé fratrie a řešil otázku schválení neb zamítnutí voleb. Jestliže jmenování bylo přijato oběma fratriemi, volba se pokládala za ukončenou. Nedošlo-li však k schválení jednou z fratrii, volba se tímto rušila a rod přistupoval k nové volbě. Byla-li volba, provedená rodem, přijata fratriemi. bylo přece jen nutné, jak již bylo uvedeno, aby novému sachomu neb novému vůdci byla propůjčena plná moc sněmem konfederace, který měl jako jediný právo nváděti v hodnost. Fratrie neměla správní funkce v přesném slova smyslu, protože ty ee omezovaly na rod, kmen a konfederaci; vměšovala se však do jejich společenských záležitosti širokou administrativní plnou mocí a stále více a více se soustřeďovala na náboženské záležitosti. Neměla žádné oficiální hlavy jako řecká fratrie a římská curia. Fratrie jako taková byla bez vůdce a neměla taktéž své náboženské hodnostáře, náležející jí odděleně od rodu a kmene. Irokézská instituce fratrii byla ve svých rudimentárních 2<; 27 iiTvhniľk.vn'li formách; svým přirozeným íl nevyhnu (.cílným vývojem se vžila a uchovala, protože vyhovovala nutným potřebám. Každá lidská instituce, která so vžila, je spojena s její stálou potřebou. Existence rodu, kmene a konfederace v podstate zaručovala i přítomnost fratrie. Bylo však zapotřebí času a další zkušenosti, aby bylo možno zjistit veškeré účely, jimž mohla sloužit. Podle všeobecných známek musela fratrie existovat u usedlých Indiánů Mexika a Střední Ameriky a musela být i vyvinutější a mocnější organisací než u Irokézň. Na neštěstí nnoházíme v obsáhlých vyprávěních špančl-skýcdi spisovatelů z prvního století po Španělském výboji jen jednotlivé narážky na takovou instituci. Čtyři skolena* Tlaskalanů, zabírající čtyři kvartály puebla Tlas-kala, byla se vší pravděpodobností právě frnťriemi. Tlaskalanň početně dostačovalo pro čtyři kmeny, avšak vzhledem k tomu, že obývali (olěž pueblo a hovořili týmž dialektom, byla pro ně fratriální organisaec samozřejmě nutností. Každé koleno neb fratrie, můžemc-li užiti tohoto názvu, měla zvláštní vojenskou organisaei, zvláštní oděv a korouhev a svého nejvyššího vojevůdce (teuctli), jenž byl jejím nej vyšší m vojenským velitelem. Do boje vycházeli podle fratrií. Organisace vojenských sil podle fratrií však nebyla neznámá ani homérovským ftekům. Tak na příklad Nestor radí Agamemnonovi, aby srozdělil čety podle fratrií a kmenů, aby fratrie mohla pomáhat fratrii a kmen kmenu*7). Za vlády rodových institucí nejvyvinutějšího typu se princip příbuzenství stal ve značné míře základnou pro organisaei armády. Podobným způsobem zabírali Aztékové pueblo Mexiko čtyřmi rozličnými oddíly, při čemž lidé každého z těchto oddílů si byli příbuzensky bližší než s lidmi jiných oddílů. Bylí, podobně jako Tlaskalanové, rozděleni na kolena a zdá se nejvýše pravděpodobné, že byli čtyřmi samostatně orga-_r) ÍIiWlI, 362. rasovanými fratriomi. líozlišovali se navzájem oděvem a korouhví a vypravovali se do války jako samostatné oddíly. Jejich zeměpisné území bylo označováno jako čtyři kvartály Mexika. i Pokud jde o rozšíření této organisace u indiánských kmenů na nejnižěím stupni barbarství, byla tato otázka prostudována jen povrchně. Je pravděpodobné, že fratrie byla všeobecným zjeveni u základních kmenu, jak je možno usuzovali podle přirozeného způsobu, jímž vzniká jako nutný člen organického pořadí, a podle účelu jiných než správních, jimž byla přizpůsobena. U některých kmenů fratrie jasně vystupují na pozadí jejich organisace. Body Chocta jsou spojeny ve dvě fratrie, což jc třeba zaznamenati především proto, aby bylo možné ukázali na vzájemný poměr rodů. První fratrie se nazývá »Rozdělený lid« a skládá se ze čtyř rodů. Druhá se nazývá sMilovaný lid* a skládá se taktéž ze čtyř rodti. Toto rozdělení lidu podle rodů na dvě části dalo vzniknouti dvěma fratriím. Jistá znalost funkcí těchto fratrií jc samozřejmě žádoucí; avšak i bez toho se fakt jejich existence ustanovuje již jejieh rozdělením. Evoluci konfederace z dvojice rodů — a méně než dva jich nebývá v žádném kmenu --jc možné odvodili theoreticky na základě známých faktů indiánské zkušenosti. A tak se rod početně zvětšuje a dělí so na dva; a ty se pak znovu dělí a Časem se spojují vc dvě nebo více fratrií. Tyto fratrie tvoří kmen, jehož členové hovoří stejným dialektem. Postupem času sc tento kmen rozpadá segmentací na několik kmenů, které se pak spojují v konfederaci. A tak konfederace je útvarem, který vznikl z dvojic rodů prostřednictvím kmene a frátri'•. Kmen Chickasa je rozdělen na dvě fratrie, z nichž jedna obsahuje čtyři rody a druhá osm rodů: I. Fratrifi Faráálat Rody. — b Divoká kočka. 2. Pták. 3. Ryba, 4. Jelen. II. Španělská fratríe. Rody, — 5. Mýval, 6. SpanŕWký. 7. Královský. 8. Huáli-kú-ivi. 9, Vívcrka. 10. Aligátor. 11. Vlk. 12. Kos. Organisace kmene Mohegan velmi dokonale znázorňuje způsob, jak se rozdelením rodů přirozeně vyvinuly fratrie. Kmen Mohegan měl tři původní rody: Vlka, Želvu a Kroeaua. Každý z nich so dělil a rozdělením vznikly nezávislé rody. Jména původních rodů sc však uchovala jako odpovídající názvy fratrií. Jinými slovy, rody vzniklé rozdělením piivodního rodu se znovu organizovaly ve fratrii. To poukazuje konečně na přirozený proces, jímž se za jistou dobu jeden rod rozpadá na několik rodů, které zůstávají sjednoceny ve fratriální organisaei, což se projevuje přijetím jména fratrie. Jde o tyto fratrie: I. Fratrie Vlka* Rody. — 1. Vlk. 2. Medvěd. 3. Pes. 4. Vacice. II. Fratrie Želvy. Rady. — 5. Mali Želvu. b. Baki-inií Želva. T. Velká Želva. &. Žlutý úhoř. III. Patric Krocana. Rady. - 9. Krocan. 1*. Jirráb. 11. Slepice. Je tedy jasné, že původní rud Vlk .se rozdělil na čtyři rody, Želva taktéž na čtyři a Krocan na tři. Každý nový rod přijal nové jméno a původní si ponechal své, jež se stalo jako starší názvem fratrie. U kmenů anierickýcb indiánů se velmi zřídka setkáváme v jejich vnější organisaei s takovým jasným důkazem segmentace rodů, jejímž důsledkem jo vytvoření fratrií rozděleními vzniklých rodil. To též ukazuje, že fratrie je založena na příbuzenství rodů. Jméno původního rodu, z něhož sc vytvořily jiné rody, je zpravidla neznámé; v každém z uvedených příkladů se však uchovává jako jméno fratrie. Poněvadž fratrie, po- 30 dobně jako u Reků, byla spíše společenskou a náboženskou organisaei než správní, zůstávala méně nápadná než rod a kmen, které měly podstatný význam ve správě společnosti. Z dvanácti athénských fratrií nám dějiny uchovaly pouze jediné jméno. Fratrie Irokčzů neměly žádná jménu, avšak nazývaly se bratrstvy. Právě tak vystupuje na povrchu rodové organisaee fratrie n Thlinkitů severozápadního pobřeží. Mají dvě fratrie, a to: I. Fralrie Vlka. Rody. — 1, Medvěd. 2. Orel. 3. Delfín. 4. Žralok. 3. Alka. II. Fratrie Havrana. Rody. — 6. Žába. 7. Husa. 8. Moňiký lev. 9. Sova. 10. Losos. Manželství uvnitř fratrie je zakázáno, což samo již svědčí o tom, že rody každé fratrie vznikly z jednoho původního rodu. Členové každého rodu fratrie Vlka moldi uzavírat! sňatek v kterémkoliv rodu protilehlé fratrie a naopak. Uvedené údaje potvrzují existenci fratrie u rozličných linguistických kmenu amerických domorodců. Její přítomnost u jmenovaných kmenů dává možnost předpokládat její všeobecné rozšíření u ganowanské rodiny. U usedlých Indiánů, kde početnost rodu a kmene byla vótží, fratrie nutně musela býti důležitější, a proto též vyvinutější. Jako instituce uchovávala svou archaickou formu, avšak měla již podstatné prvky řecké a římské fratrie. 31 KMfcN Je těžko popsati indiánský kmen na základě přesvědčivých prvku jídlu složení- Nicméně kmen je jasně vyznačen a představuje konečnou organisaci většiny amerických domorodců. Velký počet nezávislých kmenu, které vznikly přirozeným procesem segmentace, je charakteristickým rysem podmínek jejich existence. Každý kmen se vyznačoval svým jménem, zvláštním dialektem, svou nej-vyšší správou, ovládáním území, které obsazoval a ochraňoval jako své vlastní. Počet kmenů a dialektů byl stejný, nebof k úplnému oddělení docházelo až tehdy, když se objevily dialektologické rozdíly. Indiánské kmeny jsou tedy přirozeným útvarem, vzniklým oddělením téhož lidu na jeho vlastním území, což melo za následek vznik rozdílu v jazyee, segmentaci a nezávislost každé-lio kmene. Výlučné vládnutí určitým dialektem a územím bylo důvodem k používání termínu národ pro mnohé indiánské kmeny, třebaže každý z nich měl velmi málo lidí. Termíny kmen a národ však nejsou rovnocenné. Národ nevzniká při rodovém zřízení do té doby. dokud se nespojí kmeny, sjednocené pod jedinou správou, v jeden lid, jako tomu bylo 11 čtyř athénských kmenů v Attice, tří dórskych kmenů ve Spartě a tří latinských a sabinskýeh kmenů v ftimě. Federace vyžaduje nezávislé kmeny na oddělených úze-mitíb; sjednocení je vyšším procesem na jednom a témž území, i když by tendence k místnímu oddělení podle rodů a kmenů zůstala. Konfederace je nejhližši analogií národa, avšak není mu rovnocenná. Kde existuje rodová organi- saee, tam se v organickém pořadí vyskytují všechny termíny, nutné pro přesný popis. Indiánský kmen se skládá z několika rodů. které sc vyvinuly z dvou či více původních rodů, jejichž všichni členové jsou spřízněni manželstvím a mluví stejným dialektem. Pozorovatel vidí kmen, ale nevidí rod. Mezi americkými domorodci jsou výjimečně řídké případy, kdy kmen zahrnuj o lidi, mluvící různými dialekty. Setkávámc-li sc s takovými případy, ]>ak je to výsledek spojení slabšího kmene se silnějším, mluvícím příbuzným dialektem, jako tomu bylo u kmene Missouri, jenž se- po své porážce sjednotil s kmenem Oto. Skutečnost, že většina domorodců byla rozdělena na nezávislé kmeny, svědčí o pomalosti a nesnadnosti vývoje ideje vlády při rodovém zřízení. Pouze malá část dosáhla ne j vyšší ho známého stadia, a> to konfederace kmenů, mluvicích dialekty téže jazykové větve. K spojení kmenů v národ nedošlo v Americe nikde. Stálá tendence k rozdělování, která byla taliovou překážkou v pokroku divošskýeh a barbarských kmenů, existovala v prvcích rodové orgauhsaee. Zesilovala se dníš Ĺ tendencí k vytváření jazykových rozdílů, která byla nevyhnutelná vzhledem k jejich společenskému stavu a rozsáhlosti obsazených území. Ústní reč, i když je pozoruhodně stálá ve svých slovech a ještě stálejší ve svých gramatických tvarech, nemůže přece jen zůstávat beze změny. Po územním rozdělení lidu následovala po jisté době změna v jazyce; a to pak vedlo k oddělení zájmů a nakonec k úplné samostatnosti. Nestalo se tak však během krátkého údobí, nýbrž během staletí, spojujících se nakonec v ti sici letí; vznik množství jaayků a dialektů různých rodin Severní a Jižní Ameriky potřeboval pravdepodobnú dobu, již je možno měří ti třemi ethnickými periodami. Nové kmeny, stejně jako nové rody, se neustále utvářely přirozeným růstem, při ěemž sc tento proces značně urychloval vzhledem k velké rozloze amerického kontinentu, 3 Zřízení atner, Indiami 33 Tento proces byl zcela- jednoduohý. Nejdříve docházelo k postupnému odlivu obyvatelstva z některého přelidněného zeměpisného střediska, velmi výhodného, pokud jde o živobytí. Postupně rok za rokem vyrůstalo značné osídlení v jisté vzdálenosti od původního sídliště kmene. Po jisté době se vystěhovalei odlišili svými zájmy, citově se odcizo-vali, a nakonec docházelo k rozdílu v jazyce. Výsledkem toho bylo oddělení a nezávislost, přestože jejich území měla společnou hranici. Tak vznikal nový kmen. To je krátké znázornění procesu utváření kmenů amerických domorodců, jež současně musí býti chápáno jako obraz všeobecné platnosti. Tento proces sc\m1 století k století opakoval na nově obsazených, stejně jako na starých územích, a musí býti povazován za stejně přirozený jako nevyhnutelný důsledek rodové organisacc, jež byla zároveň vynucena příslušnými okolnostmi. Když nadměrný počet členů snižoval možnost obživy, přebývající ěást odcházela na nové místo, kde se lehko zařídila dík dokonalé správě v každém rodu a libovolném počtu rodů, které se spojily v jeden svazek. U usedlých Indiánů se opakovalo totéž poněkud odlišnějším způsobem. Když přiliS vzrostl počet obyvatel vesnice, odcházela kolonie nahoru neb dolů podél toku téže reky a založila novou vesnici. To se časem opakovalo, až vzniklo několik takových vesnic, z nichž každá byla nezávislou a samosprávnou jednotkou, spojenou však s jinými ligou nebo konfederací, jejímž účelem byla vzájemná ochrana. Nakonec vznikaly i rozdíly dialektů, čímž vrcholil jejich vývoj v jednotlivé kmeny. Způsob, jímž se vyvíjely kmeny, a to jeden z druhého, může býti znázorněn ihned příklady. Skutečnost, že se kmeny dělily, může býti určena částečně na základě pověstí, částečně z toho, Že v každém kmenu existuje jistý počet stejných rodů, a konečně může býti částečně vyvozena z příbuzenství jejich dialektů. Kmeny, jež se vytvořily rozdělením původního kmene, musely mí ti jistý počet společ- ných rodů a hovoíiti dialekty téhož jazyka. Po několika stoletích po oddělení tyto nové kmeny přece jen musely míti jistý počet stejných rodů. Tak na př. Huronové, nyní Wyandolovó, mají šest rodů stejného jména s šesti rody irokézského kmene Seneca, a to čtyři sta let po rozdělení. Kmen Potawattami má osm rodů téhož jména jako osni rodů kmene Qjíbwa, zatím co první kmen má šest a druhý čtrnáct rodů s rozličnými jmény, což ukazuje na to, že v každém kmenu po jeho oddělení vznikaly segmentací nové rody. Kmen Miami, ještě starší výběžek kmene Ojibwa, nebo společného rodičovského kmene obou, má pouze tři rody společné s prvním, a to rody Vlk, Potápka a Orel. Načrtnutá sociální historie kmenů ganowanskó rodiny je obsažena v životě a vzrůstu rodů. Bude-li někdy výzkum veden tímto směrem, pak samotné rody budou spolehlivými vodítky v studiu pořádku oddělování kmenů téže větve. Tento proces rozčleňování probíhal u amerických domorodců po tisíciletí, až se z přibližně sedmdesáti větví, odpovídajících právě takovému počtu jazykových rodin, vyvinulo několik set kmenů. Jejich zkušenost byla pravděpodobně pouze opakováním zkušenosti kmenů v Asii, Evropě a Africe, pokud tyto kmeny Žily v podobných podmínkách. Z předcházejících pozorování je zřejmé, že kmen amerických Indiánů je velmi jednoduchou a skromnou organi-sací. Postučovalo jen několik set a nejvýše několik tisíc lidí, aby utvořili kmen a zaujali úctyhodné místo v gano-wanské rodině. Zbývá uvésti funkco a atributy indiánského kmene, obsažené v tomto nárysu: 1. Vláda mul územím a jméno. II. Zvláštní dialekt. ITL Právo uváděli v hodnost sachemy a vůdce, zvohw: rody. IV. Právo sesazovat i tyto sachemy a vůdce. V. Vlastni náboženská víra a kult. VI. Nejvyšši správa — rada vůdců. VII. V některých případech nej vyšší vůdce kmene. [Výklad charakteristiky kmene najde čtenář v Anrienl Society (Pravěká společnost J, str. 113—118. — Pozn, (tutora.] Vývoj ideje správy začal rodovou organisaeí v údobí di-vošstvf. Odhaluje tři velká stadia progresivního vývoje od jeho počátku až do ustavení politicko společnosti po dosažení periody civilisaee. Prvním stadiem byly správa kmene radou vůdců, volených rody. Můžeme mluvit! o vládě jedné moci, totiž rady. Tato forma všeobecně převládala u kmenů, stojících na nejnižším stupni barbarství. Druhým stadiem byla správa koordinovaná mezi radou vůdců a nejvyšším vojenským náčelníkem. Rada vůdců plnila civilní funkce a nejvyšši vojenský náčelník funkce vojenské. Tato druhá forma se začala projevovati na nejnižším stupni barbarství po utvoření konfederace a dosáhla konečné formy na středním stupni. Hodnost vojevůdce nebo hlavního vojenského náčelníka byla zárodkem nejvyšáí výkonné moci, krále, císaře a presidenta. Tuto formu můžeme na-zvati správou dvou moci, a to rady vůdců a vojevůdce. Třetím stupněm byla správa lidu neb národa radou vůdců, lidovým shromážděním a nejvyšším vojenským uáčelní-kem. Tato forma vznikla u kmenů, jež dosáhly nejvyš-šího stupně barbarství, na příklad u Homérových Řeků a u italských kmenů za Romu la. Silný růst počtu lidu, spojeného v jednom národě, jeho usazení v ohrazených městech, jakož i vznik bohatství, sestávajícího z půdy a stád, uvedly v život lidové shromáždění jako nástroj vlády. Rada vůdců, která se nadále udržela, zjistila nutnost, bezpochyby pod nátlakem lidu, podrobiti nejdůležitější veřejná ustanovení schválení či zamítnutí lidového shromáždění; tak tedy vzniklo lidové shromáždění. Toto shromáž- 36 dění nevydávalo Žádná ustanovení. Jeho úkolem bylo buď přijmout, nebo zamítnout návrhy, při čemž jeho rozhodnutí měla konečnou platnost. Jakmile se lidové shromáždění objevilo, stalo se stálou vládní mocí. Rada již nemohla vydávat! důležitá veřejná ustanovení, nýbrž se stala přípravnou radou s pravomocí vypracovávali veřejné akty, jimž dávalo platnost pouze lidové shromáždění. Tato forma může býti nazvána správou tři mocí, totiž přípravně rady, lidového shromáždění a vojevůdce. Uchovala se až do ustavení politické společnosti, kdy, jako na příklad u Athéňanů, se rada vůdců změnila v senát a shromáždění obyvatel se projevilo jako ckklésia neboli lidové shromáždění. Tyto organisace se uchovaly až do současné doby jako dvě parlamentní sněmovny, jako senát a zákonodárné shromáždění. Podobně hodnost nejvyššího vojenského náčelníka, jak již bylo uvedeno, byla zárodkem nej vyšší výkonné moci. Vrátíme se ke kmeni a poznamenáme, že kmen měl omezený počet členů, byl mocensky slabý a chudý na prostředky; zato však byl dokonale org.misovanou společností. Znázorňuje stav lidstva na nejnižším stupni barbarství. Na středním stupni počet členů kmene značně vzrostl a životní podmínky se zlepšily; rodová společnost se vsak v podstatě příliš nezměnila. Vznik politické společnosti při nedostatečném vývoji byl ještě nemožný. Rody, sdružené v kmenech, zůstávaly jako dříve, avšak častěji musely vznikati konfederace. Na některých místech, jako v údolí Mexika, společně s vývojem výroby rostlo početné obyvatelstvo pod společnou správou; není však žádného důkazu o tom, že by u nich vymizela rodová společnost a byla nahrazena společností politickou. Je nemožné založiti politickou společnost neb stát na rodech;. Stát musí spočívati na itzemí. a ne na lidech, na městském obvodu, jako na jednotce politického systému, ale ne na rodu, který je jednotkou společenského systému. Bylo třeba doby a všestranné 37 zkuSenost., větší než zkušenost kmenů amerických Indiánů aby bylo možno pfipraviti takovou základní změnu JJttWmn, Bylo sapotřebí též lidí, duševně vyspělých jako Bekové a liímané, vyzbrojených zkušeností, zděděnou po dlouhé řadě předků, kteří by vymyslili a postupně uskutečňovali nový plán společenského rfízení, podle něhož žijí civil iso van é národy v současné dobo. KONFEDERACE KMENC Tendence k sjednocování pro nájemnou obranu musela existovat velmi přirozeně u příbuzných a sousedních kmeni. Kdy í byly výhody takovéhoto svazku oceněny skutečnou zkušeností, organisaee, z počátku liga, se postupně utužovala ve federálním sjednoceni. Stav neustálých vojenských akci, v němž žily, zesílil tuto přirozenou tendenci u těch kmenů, které byly dostatečně vyspělé ve svém rozumovém vývoj: :i zjmsohu života, aby mohly oceniti dobrodiní tikového sjednocení. Byl to prostě vývoj od nižší organisaců k vy££í, k němuž doíio rozšířením principu, který sjednocoval rody v kmen. Jak bylo možno očekávati, v rozličných částech Severní Ameriky v době jejího objevení existovalo několik konfederací, z nichž některé byly velmi pozoruhodné jak svými základními rysy, tak i strukturou, Jí nich může býti uvedena konfederace Irokézů, sestáv n jící z pěti nezávislých kmenů, konfederace Creeků z šesti kmenů, konfederace Ottawa z tří kmenů, liga Dakota ze s sedm i ohňů rad«, konfederace Mok i v Novém Mexiku, sestávající ze sedmi pueblos, a aztécká, konfederace tří kmenů v údolí Mexika. Je pravděpodobně, Že usedlí Indiáni v jiných částech Mexika, jakož i ve Středa í a Jižní Americe, byli zpravidla organisováni v konfederacích, skládajících se z dvou nebo více příbuzných kmenů. Vývoj postupoval tímto směrem vzhledem k povaze jejich zřízeni a zákonů jejich vývoje. Nicméně utvoření konfederace z takových prvků a při tak nestálých územních poměrech bylo obtížným úkolem. Nejlehčí bylo uskutečnění konfederace u usedlých Indiánů, dík blízkosti jejich pueblos a malým rozměrům jejich území; v některých případech však vznikaly konfederace i u kmenů na ncjnižsím stupni barbarství, jako u Irokézů. Kdekoliv se utvořila konfederace, sama o sobě svědčila o vysoké rozumové úrovni lidu. Dvěma ne j lepšími příklady indiánskych konfederací v Severní Americe byly konfederaee Irokézů a Aztékii. Dík jejich uznaným přednostem ve válečnictví a zeměpisné poloze, dosáhly obě tyto konfederace pozoruhodných výsledku. Naše znalosti o struktuře a základech konfederace Irokézů jsou přesné a úplné, zatím co naše zprávy o konfederaci Aztéků jsou zdaleka nedostačující. Aztécká konfederace byla popsána tak nehistoricky, že zůstává pochybnost, hylu-Ii to i)rostě liga. tří příbuzných kmenů ochranného a útočného charakteru, či byla-li to stálá konfederace jako u Irokézů, To, co platí o konfederaci Iro-kézťi, platí pravděpodobně všeobecně i o konfederaci Az-tčkú, takže znalost jedné nám pomůže pochopiti i druhou. Podmínky, za nichž konfederace vznikají, jakož i zásady, na jejichž základě se utvářejí, jsou neobyčejně jednoduché. Konfederace se vyvíjí postupem času zcela přirozeně z předcházejících elementů. Tam, kde se kmen rozdělil na několik nových kmenů, které obsadily nezávislá, avšak styčná území, konfederace je znovu spojila ve vySSí organisaci na základě jejich společných rodů a příbuzných dialektů, jimiž hovořili. Pocit příbuzenství vyjádřeného rodem, společný původ rodů a jejich dialekty, vzájemně ještě pochopitelné, byly podstatnými elementy konfederace. A tak základnou a středem konfederace byly tedy rody a hraniee konfederace určoval základní jazyk. Ani jedna z konfederací nevyšla za hraníce dialektů společného jazyka. Kdyby tato přirozená hranice byla porušena, vplynuly by do organisace cizorodé elementy. Byly případy, kdy zbytky kmene, jenž nebyl jazykově pří- biizný, jako na příklad NatehczH), byly přijímány do existující konfederace; tato výjimka však 'neporušuje všeobecné pravidlo. Na americkém kontinentu nemohla vzniknout indiánská moc konfederucí kmenů, organisovaných v rodech, ani dosáhnout nadvlády, jestliže se tyto kmeny novyvinuly z jednoho společného kmene. Množství základních jazyků dostatečně vysvětluje tuto nemožnost. Pouze členství v rodu a kmenu a sjíokr-tiy j: i z y k umožňoval y příslušnost ke konfederaci. Irokézové nám dali vynikající příklad, jak vzniká konfederace přirozeným vývojem, jemuž přispívá na pomoc zkušené zákonodárství. Původně přišli z území za. Missi-ssipi, a pravděpodobně jako odvětví kmene Dakota, jako první postoupili do údolí řeky Sv. Vavřince a usadili se poblíže Montrealu. Vzhledem k nepřátelství okolních kmenů byli donuceni opustiti toto území a přešli do střední Části dnešnílho státu New York. Plavili se v Člunech podél východního pobřeží jezera Ontario a vzhledem k tomu, že jich bylo málo, usadili se nejdříve u ústí řeky Oswego, kde, podle svých pověstí, setrvali dlouhou dobu. Sestávali tehdy při nejmenším z tří odlišných kmenů, a to Mohawk, Onondaga a Seneca. Jeden kmen se usídlil později při jezeře Canand-iiříua a přijal název Seneca. Jiný kmen obsadil údolí Onondaga a začal se nazývali Onondaga. Třetí kmen odešel na východ a usídlil se nejdříve v Oneida, poblíže krajiny Utica, odkud jeho hlavní část přešla do doliny Mohawk a přijala název Mohawk. Ti, kteří zůstali ua místě, se začali nazývati Oneida. Pást kmenů Onondaga a Seneca se usídlila na východním břehu jezera Cayuga a přijala název Cayuga. New York, dříve než byl obsazen Irokézy, byl pravděpodobně čáslí území algonkiuskýeh kmenu. Podle irokézskýeh pověstí byli dřívější obyvatelé vytlačeni a Irokézové postupně rozšířili ") Po poráicc od Francouzů hy\i přijali do konfederace Crceků. ■i! svá sídliště na východ až k Hudsonu a na západ až k Ge-uesee. Jejich pověsti vyprávějí dálo o tom, že od jejich usídleni v New Yorku uběhlo mnoho času do utvoření konfederace; v této době, kdy vystupovali společně proti svým nepřátelům, začali ehápati výhody federálního principu jak pro útok, tak i pro obranu. Sídlili ve vesnicích, které byly obyčejně obehnány plotem z kolu, živili se rylxami, zvěří a produkty ohrazeného zahradnictví. Jejich počet nikdy nepřekročil 20.000, dosáhl-li vůbec tohoto čísla. Nejisté živobytí a ustavičný vojenský život snižoval počet všech domorodých kmenů, počítaje v to i usedlé Indiány. Irokézové byli skryti v hlubokých lesích, pokrývajících tehdy území státu New York, které nemohli zvládnout. Byli |ki prvé objeveni roku 1608. Kolem r. 1(575 dosáhli vrcholu ve svém vývoji, kdy se jejich vláda rozšířila na pozoruhodně obšírné prostranství, pokrývající větší část New Yorku, Pennsylvauie a Ohia») a taktéž část Kanady na sever od jezera Ontario. Irokézové v době, kdy byli objeveni, byli nejvyššími představiteli rudé rasy na sever od Nového Mexika vzhledem ke své rozumové vyspělosti a svému vývoji, ačkoliv, pokud jde snad o jejich způsob života, byli na nižší úrovni než některé kmeny při Mexickém zálivu. Co do šířky a jakosti svých duševních schopností musí hýli řazeni k nejvyspělejším Indiánům v Americe. V New Yorku je více než šest tisíc Irokézů, nepočítaje jednotlivé skupiny, roztroušené v jiných částech Spojených států, a ještě větši počet v Kanadě; to ukazuje na zdatnost, stejně jako na houževnatost barbarského způsobu života v hájeni existenci'. Nadto bylo nyní zjištěno, že počet Irokézů pomalu stoupá. *) Okolo 1651—1655 vyhnali příbuzní jim kmeny Erie i úsrenií mezi řekou Genesee a jezerem Erie a brzy nato „neutrálni národy" od řeky Niagary, takie ovládli zbytek New Yorku e výjimkou dolního Hudsomi a Long Islandu. ■12 Když se kolem r. 1400—1450 utvořila konfedcrace,1(>) výše uvedené podmínky jíž byly připraveny. Trokózové se dělili na pět nezávislých kmenů, sídlili ua styčných územích a mluvili vzájemně pochopitelnými dialekty téhož jazyka. Mimo to, jak bylo řečeno, jisté rody byly společné několika kmenům. Ve svých vzájemných poměrech byly tyto společné rody, jako rozdělené části téhož rodu, přirozenou a trvalou základnou pro konfederaci. Při existenci těchto prvků se utvoření konfederace stalo otázkou rozumu n dovednosti. Velký počet jiných kmenů na rozličných částech pevniny žil právě v takových poměrech, aniž se sjednotil. Skutečnost, že irokézské kmeny provedly toto dílo, svědčí o jejich vyšších schopnostech. Nad to, vzhledem k tomu, že konfederace byla nejvySŠlm stadiem v organizaci amerických domorodců, můžeme její existenci očeká-vati pouze u nejvyspělejších kmenů. Irokézové tvrdí, že jejich konfederace byla založena sněmem moudrých mužů a vůdců pěti kmenů, kteří se za tímto účelem sešli na severním břehu jezera Onondaga, poblíže krajiny Syrakus, a že již před ukončením jejich zasedání byla tato organ isnee vypracována a bezprostředně začala působiti. Na .svých periodických sněmech, když byli nastolováni sachemové, vysvětlovali stále původ konfederace jako výsledek promyšleného zákonodárného úsilí. Je pravděpodobné, že konfederace byla důsledkem dřívějšího svazu pro vzájemnou ochranu, jehož výhody ocenili, a proto se rozhodli prohlásiti jej za stálý. Původ tohoto plánu je připisován mythickému, nebo při nejmenším legendárnímu Hä-yo-wenť-hä, známému nám jako Hiawatha proslulé Longfellowovy básně, který byl přítomen na tomto sněmu a byl jeho ústřední osobností. Ve I0) Irokézové tvrdili, že jejich konfederace existovala již sto padesát až dvě stě let před tím, než po prvé uviděli Evropany. Podle pokolení sachemú v dějinách Davida Cusicka (z kmene Tuscarora) lze soudit, že je jeité starší. SchoolrrafCs Hitlary; Condilion and Prospecta of the Tribcs, S, str. 631. 43 svých stycích s rudou používal moudrého muže z kmene Onondaga Da-gä-no we'-dä jako vykladače a mluvčího, který vysvětlil strukturu a principy chystané konfederace. Tatáž pověst dále vypráví, že když toto dílo bylo ukončeno, Tlii-ya-wciiť-hu podivuhodně zmizel v bílém člunu, který sc s ním vznesl do vzduchu a ztratil se z jejich dohledu. Podle této pověsti ještě jiné zázraky doprovázely a vyznačovaly toto založení konfederace, proslavené dosud jako nejvyšáí projev indiánské moudrosti. Taková byla konfederace i ve skutečnosti a zůstane v dějinách jako památka jejich genia ve vývoji rodových institucí. A tato konfederace bude též památná jako ilustrace úspěchu v oblasti umění vlády, které byly & to uskutečnit lidské kmeny, stojící na nejnižším stupni barbarství a za oněch nepříznivých podmínek, které jsou charakteristické pro tento stav. Jo obtížné určiti, kdo z těchto dvou osob byl zakladatelem konfederace. Mlčelivý Hä-yo-ivenľ-hä byl' nejspíše skutečnou osobností irokézského původu"); pověst však zahalila jeho charakter takovými nadpřirozenými rysy, že u nich ztratil své místo jako jeden z členu tohoto kmene. Byl-li Hia.watha skutečnou osobou, pak Da-gä-no-we'-dä náleží podřadné místo; byl-li však mythickou postavou, jež vznikla u této příležitosti, pak Da-gä-no-we'-dä připadá zásluha za úmysl vytvořit konfederaci. Irokézové tvrdí, že konfederace, vytvořená tímto sněmem, sc svou plnou moci, funkcemi a způsoby správy, prošla až do současnosti mnohými generacemi a téměř se ve své vnitřní organiaaci nezměnila. Když byli nakonec přijati Tusca-rora, bylo ze slušnosti jejich sachemům dovoleno zasedati se stejnými právy v obecném sněmu, avšak původní počet sachemů sc nezvětšil, a přísně vzato, sachomové Tuscarora nebyli členy- vládnoucí skupiny. ") Můj přítel Hunitio Hale, vynikající filolog,dospěl, juk mi sdělil, k témuž závěru. 44 Základni rysy irokézské konfederace mohou být: shrnuly v těchto bodech: I. Konfederace byla svazkem pěti kmenů, skládajících se se společných rodit pod jedinou správou na základě rovnoprávnosti; každý kmen zůstával nezávislý ve všech záležitostech, týkajících se místní samosprávy. II. Konfederace jmenovala všeobecnou rarlu sachemů, jejichž počet byl omezen a kteří si byli rovni v hodnosti a autoritě; jim byla propůjčena nejvyšéí moc ve všech záležitostech, týkajících se konfederace. III. Bylo utvořeno padesát sachemství, náležejících na věčné časy jistým rodům jednotlivých kmente rody měly právo obsazovat volná místa, kdykoliv se uprázdnila, volbou jednoho ze svých členů, stejně jako dalěi právo sesazovat sachemy, byly-li k tomu náležité důvody; právo potvrzovali tyto sachemy v jejich hodnosti si všaJc ponechala všeobecná rada. IV. Sachemové konfederace byli současně sachemy isvých kmenů a společně s vůdci těchto kmenů tvořili rady, které měly nej vyšší moc ve všech záležitostech, týkajících sc výlučně kmene. V. t Jednomyslné rozhodnutí rady konfederace bylo uznáváno za závazné pro každý veřejný akt. VI. Ve všeobecně radě sachemů se hlasovalo podle kmenů, což dávalo kmenu právo veta v poměru k ostatním kmenům. VII. Hada každého kmene měla právo sezvat všeobecnou radu; naproti lomu však všeobecná rada neměla právo sejiti se se své vlastní iniciativy. VIII. Všeobecná rada byla při diskusi o veřejných otázkách přístupna řečníkům z lidu; právo rozhodování však náleželo pouze radě. IX. Konfederace neměla žádného vůdce s nejvyšši výkonnou mocí ani žádné oficiální hlavy. X. Vzhledem k tomu, že ze zkušenosti se ukázala nutnost 45 míti nejvyššiho vojenského velitele, byla ustanovena tato hodnost a dána dvěma osobám, aby jedna mohla neutra-lisovali druhou. Oba nej vyšší vojevůdci si byli r>e své pravomoci rovni. Přehlédneme a osvětlíme těchto několik bodů, avšak ne přesně v tom pořadí, jak jsou uvedeny. Při ustavení konfederace bylo utvořeno a pojmenováno padesát stálých saehemství, náležejících na věcné časy těm rodům, jimž byla určena. S výjimkou dvou míst, jež byla obsazena jen jednou, se tyto hodnosti obsazovaly postupně právě takovým počtem různých osob, kolik generaci prošlo od té doby až po současnost. Jméno každého saehemství je současně osobním jménem každého sachema, pokud je nositelem této hodnosti, takže každý nástupce přijímá jméno svého předchůdce. Rada těchto saehemů byla radou konfederace, jíž náležela zákonodárná, výkonná a soudní moc, přestože takové rozdělení funkcí ani nebylo provedeno. Vzhledem k tomu, aby bylo zaručeno pořadí v následnietví, jednotlivé rody, v nichž byly tyto hodnosti dědičné, mely právo, jak již bylo řečeno, zvolili nástupce ze svých členů, kdykoliv bylo místo uvolněno. Dalším prostředkem ochrany práv celé korporace bylo to, že každý saehein po své volbě a potvrzení byl uváděn do hodnosti radon konfederace. Po nastolení mu bylo s odebíráno* jeho vlastní jméno a propůjčeno mu jméno saehemství. Pod tímto jménem byl potom znám. Všichni sa-chemové si byli rovni svou hodností, autoritou a privilegii. Saehemství byla nerovnoměrně rozdělena mezi pěti kmeny, aniž však to dávalo převahu moci některému z nich; stejně nerovnoměrně byla rozdělena i mezi rody posledních tří kmenů. Kmen Mohawk měl devět saehemů, Oneida devět, Onondaga čtrnáct, Cayuga deset a Seneca osm. Tento počet zůstával stejný od samého počátku až po současnou dobu. Níže uvádíme labulku těchto saehem- ství, založených při zřízení konfederace, s jmény, jež nosili dědičně jejich saehemové od utvoření konfederace až po současnost, a to v nářečí kmene Seneca; zde je vyznačeno rozdělení těchto saehemství podle tříd, určené k snadnějšímu dosatženi jednomyslnosti v radě. V poznámkách je uveden význam těchto jmen a rody, jimž tato jména náležela. Tabulka irokézských saehemství:^) Mohawk I. 1. Da-ga-e'-o-fra1. 2. Hä-yo-wenť-ha*. 3. Da-ga-no-wc'-dä'. II, 4. So-ä-c-wä'-ah1, 5. Da-yo'-ho-go1. 6. O-ä-ii'-go-wa*. III. 7. Da-an-no-fra^e-neh'. S. Sä-da'-gá-e-wä-deh1. 9. Häs-dii-weh'-se-ont-hä*. ") Tyto n A zvy označují: 1. „Neutrální" nebulí „štít". 2. „Člověk, který se češe". 3. „Nevyčerpatelný". 4, „Malá řeč". S- „Na křižovatce". 6. „U Velké řeky". 7. „Vlekoucí své rohy". 8. „Vyrovnaný". 9. „PřivěJující řehtačky". Saehemové v prvé třídě náleželi rodu Želvy, v druhé třídě rodu Vlka a v tf etl třídě rodu Medvěda, 10. „Človek nesoucí břímě". II. „Člověk pokrytý třtinou". 12. „Průsek v lese". 13, „Dlouhý provaz' '. 14. „Člověk * bolestí hlavy", 15. „Pohl 16. T,Mí$to ozvány**. 17* „Válečná palice na zemi ". 18. „Člověk, »e paří", Saehemové první třídy náležejí rodu Vlka, druhé třídy rodu Želvy a třetí třídy rodu Medvěda. 19. „Spoutaný", rod Medvěda. 20. „Na stráži", rod Medvěda. Tento i šachem předchozí byli dědičnými poradci To-do-dá'-ho, jenž měl velmi proslavená saehemství. 21. „Hořké tib",rod Sluky, 22. Hod Želvy, 23 .Tento šachem byl dědičným držitelem vrampumu; rod Vlka. 24. Rod Jelena. 2S. Rod Jelena. 20. Rod Želvy. 27. Rod Medvěda. 28. „Mající pohled", rod Jelena, 29. „Široká ústa", rod Želvy. 30. „Nad zátokou", rod Želvy. 31. „Polekaný člověk", rod Jelena. 32, Rod Volavky. 33. Rod Medvěda. 34, Rod Medvěda. 35. Rod Želvy. 36, Neurčen. 37. „Velmi studený", rod Želvy. 38. Rod Volavky. 39, Rod Sloky. 40. Rod Sluky. 41. „Překrásné jezero", rod Želvy. 42, „Rovné nebe", rod Sluky. 43, Rod Želvy. 41, „Velké čelo", rod Jestřába. 45. „Pomocník", rod Medvěda. 46. „Koněirl den", rod Sluky. 47. „Spálené vlasy'\ rod Sluky. 48. „Otevřené dveře", rod Vlka. 47 Oneida I- 1. Ho-daV-ha-teh1'. 2. Ga-no-gwek'-yo-do11. 3. Da-yo-íiiľ.{fwan-dftii. II. 4. So-nn-sasc'1'. 5. To-no-ä-ga'-o1«. 6. Hä-dc-ä-dun-ncnť-lia". III. 7. D«.w:i-H;,'-1J.dii-yň":. S. Gä-ne,ä.duS,'.llů^ch1,. 9, Ha-WH^-ka-da-o1*. Cŕno/irfrjgu I. 1. To-do-dii'-ko1* 2. To-ncs'-Ba-ah. II. 4. Gä-neä-dä'-je-wakr11, 6. Da-u-yať-gwíi-c. *ir* j. Ilo-no-wc-na-tó*', IV. S. Cä-wä-nu'-sori-do1'. 9. HW-bo". M. Sa-dä"-kwä-5cbs;. V. 12. Sii-So-ga-hä,t«. 13. IIo-*a.li:r-dň". 3. Da-ať-ga-dase". 5. Ali-wä'-ga-yat*'. 10. Ho-yo-ne-ä'-nc". i 11. Skä-no'-wun-dc!0. C-ťyuga I. 1. Da-gä'-i-yo'l. 3. Gä-dä'-gw-u-su". 5- Hä-dc-äs'yu-no", II. C. Da-yo-o-yo'-go". 7. Jotedio-weli'-ko3'. S. De-u-wate'-hos*. III. 9. To-d ä-c-ho'4». io. DeB-ga'-hek*". 2. Da-je-ncT-da-web-o12. 4. So-yo-waíč1". I- 1. Gä-nc-o-di'-yo". II. 3. Gä-ua-gi'-e". 11J. 5. Sä-de-a*ní'-wii»<4. IV. 7. Cä-no-go-c-dii'-we17. Sŕrtcca 2. Sä-dJU£ä'-o-ynset!!. t. Su-geb'-jo-wä**. 6. Ni»-hä-^e-;l*-ncnt,,. 3. Do.iic-hct-gä'-weh". Dvě z těchto sacheinstvi byla obsazona od doby svého založení jen jednou. Hä-yo-wenť-hä a Da-gä-no-w&dä svolili vzíti tuto hodnost u sachemů kmene Mohawk a pone-chati svá jména v seznamu sachemství pod lou podmínkou, že po jejích smrti tyto dvě hodnosti zůstanou neobsazeny. S touto podmínkou byli uvedeni ve svou hodnost a toto ustanovení bylo zachováváno až do současné doby. Na všech schůzích rady, svolávaných při nastolování sachemů, se jejich jména dodnes pronášejí společně s jinými, jako hold úcty k jejich památce. Všeobecná rada se tedy skládala jen ze čtyřiceti osmi členů. Každý šachem měl při sobě pomocného saohema (an assistent šachem), který byl volen rodem svého náčelníka z počtu jeho členů a byl uváděn v hodnost s týmiž ceremoniemi. Byl oíuačováti jako ■>pomocník*. Jeho povinností bylo stati při všech ceremoniích za svým náčelníkem, býti jeho hlasatelem a vůbec býti mu k službám. To dávalo pomocníkovi hodnost vůdce a poskytovalo mu jistou pravděpodobnost, že bude po smrti svého náčelníka zvolen jeho nástupcem. V obrazné řeči Irokézů se tito pomocníci sachemů nazývali »oporami v Dlouhém domč«, symbolisujícím konfederaci. Jména, jež byla dána původním sacbemům, se stala navždy jmény jejich následníků. Tak na příklad po smrti Gä-ne-0-ďť-yo, jednoho z osmi sachemů kmene Seneca, musel býti jeho nástupce zvolen z rodu Želva, v němž toto sachemství bylo dědičné, a při jeho nastolení všeobecnou radou byla část obřadu věnována přiřčení tohoto jména místo jeho vlastního jména. Několikrát jsem měl příležitost účastnit i se zasedání jejich rad při nastolování sachemů v reservacích Onondaga a Seneca a byl jsem svědkem těchto ceremonií. Ačkoliv nyní zůstal již jen stín staré konfederace, podnes se vcelku uchovává její organi-sace i s jejími sachemy a pomocníky, s výjimkou kmene Mohawk, který kolem r. 1775 přešel do Kanady. TJvolní-li se některá místa, jsou ihned obsazena a svolává sc všeobecná rada, která má nastolili nové sachemy a jejich pomocníky. Současní Irokézové znají velmi dobře strukturu i principy staré konfederace. Ve všech záležitostech kmenové správy bylo všech pět kmenů vzájemně nezávislých. Jejich území byla oddělena stálými hranicemi a jejich kmenové zájmy byly rozličné. Osm sachemů kmene Seneca společně s jinými vůdci téhož kmene tvořili kmenovou radu, řešící své vlastní kmenové ■1.:, 4 Zřízeni ,-imcr. Indiánů záležitosti, při čemž každý z ostatních kmenů měl právě takovou možnost zabývat se svými vlastními věcmi. Smlouvou o konfederaci nebyl kmen jako samostatná organisacc ani oslaben, ani neztrácel na své osobitosti. Každý kmen žil ve své vlastní sféře svým životem, eož je určitá analogie s našimi vlastními státy v rámci jednotné republiky. Je třeba připomenou li, že Irokézové ještě roka itt.'i t-: j 11 i ľ í iiaMin pívilkům vylr.tdovnli svaz kolonií, ]"> dobný jejich vlastní konfederaci. V společných zájmech a společném jazyce rozličných kolonii viděli prvky konfederace, za jejíž hranice již dále nebyli s to proniknout. Kmeny, jež byly členy konfederace, byly naprosto rovnocenné ve svých právech, privilegiích a povinnostech. Jisté výsady poskytované tomu či onomu kmenu neznamenaly jwrusení rovnoprávnosti či povolení privilegií. Existovala samozřejmě některá organická opatření, jež dávala jednotlivým kmenům větší moc; tak na příklad kmenu Onondaga bylo přiznáno čtrnáct sachemů a kmenu Seneca jen osm. Větší počet sachemů musel míti přirozeně větší vliv v radě než menší počet sachemů. V tomto případě však nešlo o větší moc, jjrotože šachem o vé každého kmene měli při hlasováni stejný hlas, stejně jako právo veta v poměru k ostatním kmenům. Na sněmu se hlasovalo podle kmenů, při čemž jednomyslné rozhodnutí bylo nutné pro každý veřejný akt, Onondaga byli jmenováni sOchránei Wampumu a Ochránci ohně rady«, Mohawk aVýběrčíroi poplatku* od pokořených kmenů a Seneea uOehránei dveří* Dlouhého domu. Taková a jiná podobná opatření směřovala k všeobecnému prospěchu. Spojující princip konfederace nevycházel výlučně z výhod svazku pro vzájemnou ochranu, nýbrž měl hlubší základ v poutech příbuzenství. Konfederace se zdánlivě opírala o kmeny, avšak v podstatě o společné rody. Všichni členové téhož rodu, at patřili ke kmenu Mohawk, Oneida, Onondaga, Cayuga ěi Seneca, byli bratry a sestrami vzhledem k svému původu od téhož společného předka a přiznávali toto příbuzenství s naprostou srdečností. Když se Irokézové potkávali, jejich první otázkou bylo, jak se jmenuje rod každého z nich, a druhou otázkou byl bezprostřední rodokmen jejich sachemů, načež obvykle byli s to určiti, podle svého zvláštního systému pokrevního příbuzenství, v jakém jsou vzájemném příbuzenském poměru13). Tři z irokézskýeh rodů, totiž Vlk, Medvěd a Želva, byly společné všem pěti kmenům; tytéž rody a tři jiné rody byly společné třem kmenům. Vskutku, rod Vlk se vzhledem k rozdělení původního kmene na pět kmenů nyní rozpadl na pět částí, z nichž každá se nalézá v jednom z pěti kmenů. Totéž bylo u rodů Medvěd a Želva. Kotly Jelen, Sluka a Jestřáb byly společné kmenům Seneca, Cayuga a Onondaga. Mezi rozdělenými částmi každého rodu, přestože jejich členové mluvili různými dialekty téhož jazyka^ existovaly brat.nské vztahy, sjednocující rody nerozlučnými pouty. Jestliže člen kmene Mohawk z rodu Vlk uznával členy kmene Oneida, Onondaga, Cayuga a Seneea téhož rodu za své bratry a jestliže členové jiných rozdělených rodů postupovali taktéž, pak toto příbuzenství bylo nikoli ideální, nýbrž skutečné, založené na pokrevních svazcích a na víře ve věrohodný rodokmen, starší než jejich dialekty a vlastní jejich jednotě jako jednomu lidu. Podle představ lrokéze každý člen jeho rodu, náležející k jakémukoliv kmenu, je mu taktéž nesporně příbuzný jako jeho vlastní bratr. Toto křížové příbuzenství mezi osobami, náležejícími jednomu a témuž rodu v rozličných kmenech, se dosud uchovává a uznává se v své plné původní platnosti. To vysvětluje vytrvalost. ,s) Drti brutří jsou navzájem tŕž brulry a sťstrumi; jejich drti j&uu té bratry a sestrami alá. nr. do nekonečna. Stnjnř luk děti a potomci sester, DĚti bratři u sester jsou bratranci; jejich drti jsou opít bratranci utd, do nekonečna. Vědomí vzňjemného příbuzenství členA jednoho a téhož rodu »e nikdy ncztrící. 50 51 jíž se ještě navzájem udržují fragmenty staré konfederace. Kdyby se některý z pěti kmenů oddělil od konfederace, bylo by tím narušeno příbuzenské spojení, i když by se to pociťovalo velmi slabě. Kdyby však došlo k srážce, rod Vlk by vystoupil proti svým příbuzným, Medvěd proti Medvědu, zkrátka bratr proti bratrovi. Dějiny Irokézú nám ukazuji reálnost a trvanlivost příbuzenských, pout a věrnost, s níž se dbalo těchto příbuzenských svazků. Během dlouhé periody, kdy existovala konfederace, Irokézové nikdy ani neupadli do anarchie, ani neporušovali svou organisaci. *Dlouhý dům« (Ho-de'-no-30te) se stal symbolem konfederace14) a Irokézové se sami označovali jako »iidé Dlouhého doniu* (Ho-dď-no-satí-nee). To bylo jediné jméno, jímž se nazývali. Konfederace udělala rodovou společnost mnohem složitější než společnost jednotlivého kmene, avšak přece jenom to bylo pouhé rodové společenství. Byla stupněm vc vývoji na cestě k vytvoření národa, neboť národnost vzniká ještě při rodových institucích. Sjednocení je posledním stadiem tohoto procesu, čtyři athénské kmeny se sjednotily v Attice v jeden národ, což bylo následkem smíšení kmenů na jednom území, jakož i postupného mizení zeměpisných hranie mezi nimi. Kmenové názvy a organisaee zůstaly nadále v plné životnosti jako dříve, ovšem bez té základny, jíž byla územní nezávislost. Když byla založena politická společnost na základě dému a městského okresu a všichni obyvatelé dému, nohledě k jejich rodové a kmenové příslušnosti, se stali politickou jednotkou, bylo sjednocení ukončeno. Sjednocení latinských a sabinských kmenů v římský lid a národ bylo výsledkem, týchž procesů. Právě tak rod, fratrie a kmen byly prvními třemi stadii orgauisace. Kon- ") Dlouhý důra nebyl pouze zvláštností Irokízň, nýbrí. byl užfvíhi tví jinými kmeny, jalco virgirtskýiní Iiidiůny Powliattan, Nyaclí-y z Long Isluitdu 11 jinými kmeny. 52 federace následovala jako čtvrté stadium. Jak se však zdá, konfederace jak u řeckých, tak i u latinských kmenů v pozdější periodě barbarství byla pouze volnou ligou pro útočné a obranné cíle. Naše znalosti o povaze a detailech organ isace řecké a latinské konfederace jsou omezené a neúplné, vzhledem k tomu, že fakta jsou skryta v temnu legendárni doby. Proces sjednocování nastoupil v rodové společnosti až po vzniku konfederace; by) stejně nutným jako životním stadiem pokroku, který vedl k vytvoření národa, státu a politické společnosti. U írokézských kmenů sc tento proces neprojevil. Údolí Onondaga jako sídlo ústředního kmene a místo, kde musel stále hořeli oheň. rady, bylo obvyklým, i když ne jediným místem pro zasedání rady konfederace. V dřívějších dobách se rada svolávala, každoročně na podzim, avšak veřejné potřeby si často vyžádaly více zasedání. Každý kmen měl právo sezvali radu a urči ti dobu a místo shromážděni ve sněmovním domě kteréhokoliv kmene, když okolnosti vyžadovaly změnu obvyklého místa zasedání u Onondaga, Rada však neměla právo sejít se ze své vlastní iniciativy. Původně základním úkolem rady bylo nastolení suchému, obsadit místa v řadách vládnoucí jednotky, uvolněná smrtí neb sesazením' jejích členů; rada se však zabývala též všemi ostatními záležitostmi, týkajícími se obecného blaha. Během doby, když se Irokézové rozmnožili a jejich vztahy s cizími kmeny se rozrostly, rozpadla sc všeobecná rada na tři rady, které je možno označili jako občanskou, smuteční a náboženskou. První rada vyhlašovala válku a uzavírala mír, vysílala a přijímala vyslance, uzavírala smlouvy s cizími kmeny, upravovala záležitosti podrobených kmenů a řešila všechny nutné otázky, spojené se zvýšením všeobecného blaha. Druhá rada nastolovala saehemy a uváděla jo v hodnost. Byla označena jako smuteční rada proto, že její první ceremonií bylo oplakávání zemřelého 53 vládce, jehož uvolněné místo muselo býti obsazeno. Úkolem třetí rady bylo vykonávat obřad všeobecné náboženské slavnosti. Tato ceremonie se stala možností k spojení kmenů konfederace pod vedením všeobecné rady u příležitosti všeobecných náboženských obřadů. Vzhledem k tomu, že smuteění rada konala mnoho takových ceremonií, začala během doby plni ti i úkoly náboženské nady. Nyní je to jediná rada, která se ještě schází, vzhledem k tomu, že občanská moc konfederace skončila nadvládou státu. Když se sachemové scházeli na sněmu v jistou dobu a na určeném miste a vykonali obvyklou ceremonii uvítání, rozdělovali se na dvě části a usedli naproti sobě po obou stranách ohně rady. Na jedné straně zasedali sachemové kmenů Mohawk, Onoudaga a. Seneca. Kmeny, jež zastupovali, byly v době zasedání navzájem bratrské a v poměru k ostatním dvěma kmenům navzájem otcovské. Podobně jejich sachemové byli navzájem bratry a v poměru k sa-ehomftm, sedícím naproti nim, byli otci. Sestavovali fratrii kmenu a saehemů podle téhož principu, který spojoval rody ve fratrii. Na druhé straně dhně seděli sachemové kmenů Oneida a Cayuga a v poslední době i Tuscarora. Kmeny, které tito saebemovó zastupovali, byly navzájem bratrské a synovské v poměru k třem kmenům, zase-dajíeím naproti nim. Jejich sachemové byli též navzájem bratry a syny saehemů naproti nim. Tvořili druhou kmenovou fratrii. Vzhledem k tomu, že kmen Oneida vznikl rozdělením kmene Mohawk a kmen Oayuga rozdělením kmene Onoudaga nebo Seneca, byly tyto kmeny skutečně mladší; tím je vysvětlen jejich pomčr jako starších a mladších a použití principu fratric. Když byly kmeny v radě jmenovány, byl podle práva starešínství kmen Mohawk jmenován jako první. Jeho kmenovým epithetem bylo iStft* (Da-gä-e-o'-dä). Jako další byl jmenován kmen Onoudaga, označovaný jako » Nositel jmen« (HO'de-san-no'-ge-tä), 54 neboť jemu bylo určeno zvolí ti prvých padesát saehemů a dáti jim jména. Další v pořadí podle stáří byl kmen Seneca s epithetem ^Ochránci dveří* (Eo-non-ne-ho'-ont). Byl stálým ochráncem západních dveří Dlouhého domu. Kmen Oneida s epithetem »Velký strom* fA'e-ar'-ďe-on-(tar'-go-iear) a kmen Cayuga jako » Velká dýmka* {So-nus'-ho-gwar-to-war) byly jmenovány na čtvrtém a pátém místě. Kmen Tuscarora, jenž vstoupil do konfederace pozdě, byl jmenován jako poslední a neměl žádného zvláštního epitheta. Tyto formality měly v pravěké společnosti větší význam, než můžeme předpokládali. Jednomyslnost sadbemů se požadovala ve všech veřejných otázkách a byla podstatná pro platnost každého veřejného aktu. To byl základní zákon konfederace. Aby se vyjasnilo mínění členů rady, byl přijat způsob, jenž odstraňoval nutnosf sčítání hlasů. Nad to v ěinnosti sněmů jim byl zcela neznámý princip většiny neb menšiny. V radě hlasovali podle kmenů, při čemž sachemové každého kmene museli býti stejného mínění při řešení jakékoliv otázky. Zakladatelé konfederace, kteří uznávali jednomyslnost jako nutný princip, rozdělili sacbemy každého kmene na třídy, aby tak bylo dosaženo tohoto cíle. Toto dělení je možno viděti na výše uvedené tabulce. Žádný šachem nemohl v radě vyjádřili své mínění jako votum, pokud nedošel k společnému řešení se sachemem či sa-chemy své třídy a pokud nebyl zplnomocněn vystupovat! jako mluvčí své třídy. A tak osm saehemů kmene Seneca, rozdělených na Čtyři třídy, mohlo míti pouze čtyři mínění a deset saehemů kmene Cayuga, rozdělených na stejný počet tříd, mohlo míti taktéž čtyři mínění. Tímto způsobem sachemové každé třídy museli dosáhnout! jednomyslného rozhodnutí především mezi sebou. Potom následovala porada mezi čtyřmi sacbemy, zmocněnými vystupovati jménem čtyř tříd, a když pak tito sachemové dosáhli jednomyslného řešení, určili jednoho ze svého středu, aby pro- 55 hlásil jejich spoločné míněni, což byla odpověď jejich kmene. Když pak, dík jejich duchaplnému pořádku, sache-mové různých kmenů, každý zvláště, docházeli k jistému mínění, zbývalo pouze porovnati tato jednotlivá mínění a v případě, že dosáhli souhlasu, se rozhodnutí rady pokládalo zEi konečné, Nebylo-H dosaženo souhlasu, záležitost byla zamítnuta a schůze rady tím končila. Pět osob, zplnomocněných ohlásiti rozhodnutí pěti kmenů, může snad vysvětlí ti i funkce tak zvaných Šesti voličů aztéckč konfederace. Touto metodou, jíž se dosahovalo jednomyslnosti, sc současně priznávala a uchovávala rovnost a nezávislost jednotlivých kmenů. By 1-1 i některý ze sachemů zatvrzelý neb nerozumný, byl ovlivněn převládajícím míněním, jemuž se nemohl vzpěro váti- Výsledkem toho bylo, že se zřídka stávalo, že by použití tohoto pořádku bylo spojeno b obtížemi. Když vsak veškeré úsilí dosah nou ti jednomyslnosti bylo marně, celá záležitost se odkládala, protože další pokračování v jednání se stalo nemožné. Se vznikem konfederace kmenů se po prvé objevuje hodnost tiejvyššího vojenského velitele {Hos-gä-ä-geh'-lamač jehly«) m.ěi dědičnou hodnost v rodu Vlk a druhý (So-tufso-wä* což zuaěl »velká mušle ústřice c) v rodu Želva, Příčinou, iiroč byly obě hod-uosti zvoleny v kmenu Seneca, bylo velké nebezpečí od západní tiranice jejich území. Tito vojevůdci byli voleni stejně jako Siiehemově, byli jmenováni všeobecnou radou a byli si ve své hodnosti a moci rovni. Podle jiné pověsti byli tito vojevůdeové zvoleni pozdcji. Bezprostředně po utvoření konfederace bylo zjištěno, že struktura Dlouhého domu byla nedokonalá, nebof nebylo zvláštních osob, které by v konfederaci vykonávaly vojenské velení. Byla svolána rada, aby napravila toto opomenutí, a ta jmenovala dva stálé vojenské velitele. Ti měli jako ne j vyšší velitelé na starosti vojenské záležitostí konfederace a velení nad jejími sjednocenými vojsky v době s po letných vojenských výprav. Nedávno zesnulý vůdce Csmý had byl nositelem této hodnosti, z čehož vyplývá, že se posloupnost udržovala pravidelně. Jmenování dvou hlavních vojevůdců místo jednoho, a to se stejnou mocí, je důkazem důmyslné a vypočítavé politiky, jejímž cílím bylo zamezili nadvládu jedince í ve vojenských záležitostech, I když Iro-kézové neměli stejnou zkušenost, udělali totéž, co ňimané, kteří zrušili hodnost rex a jmenovali dva konsuly místo jednoho. Vojenská moc musela být i dána ve stejném rozsahu dvěma, konsulům, což zamezovalo jedinci, aby uchvátil veškerou moc U Irokězu tato hodnost nikdy neměla zvláštní vliv. 57 V na rodopise Indiánu je n cj důležitějším předmětem ľod, fratrie, kmen a konfederace. Představují nám celou orga-nisaei společnosti. Pak následuje zřízení a funkce sacheina a vůdce, funkce rady vůdců, jakož i zřízení a funkce hlavního vojevůdce. Když jsme zjistili prvky jejich organi-saee, jsme obeznámeni s celou strukturou a základnou jejich společenského systému. Znalost jejich pořádků a obyčejů, jejich umění a objevů, jakož i jejich způsobu ži-vota dokreslí pak celý obraz. V dílech amerických badatelů se výše uvedeným otázkám věnovala malá pozornost, i když je to bohaté pole, na němž může býti sebráno ještě mnoho materiálu. Naše znalosti, které jsou nyní jen obecného charakteru, by se tím staly přesné a vhodné pro srovnávací studium. Indiánské Jnneny, stojící na nižším a středním stupni barbarství, představují dvě velká stadia pokroku od divošství k civilisaei. Naši vlastní vzdálení praotcové prošli postupně týmiž podmínkami a měli bezpochyby tytéž neb velmi podobné instituce s mnohými pořádky a obyčeji téhož druhu. I kdybychom se o americké Indiány zajímali jen velmi málo, jejich zkušenost se nás týká velmi blízko, protože vysvětluje zkušenost našich vlastních předků. Naše prvotní zřízení tkví svými kořeny v předcházející rodové společnosti, v níž rod, fratrie a kmen byly organickým pořádkem a v níž rada vůdců byla nástrojem vlády. Jevy pravěké společnosti musely mí ti mnoho společných rysů s Irokézy a jinými indiánskými kmeny. Tato skutečnost činí srovnávací studium lidských institucí zvláště zajímavým. Irokézská konfederace skvěle vysvětluje tuto formu organ isace rodové společnosti. Realisovala patrně väechny možnosti rodového zřízeni na nejnižším stupni barbarství, ponechávajíc příznivé podmínky pro další vývoj, avšak nikoliv pro následující typ společenského zřízení, totiž pro instituce politické společnosti, založené na území a vlastnictví, s jehož vznikem rodová organisace musela zaniknout!. Prostředni stadia byla přechodná. Byly to vojenské demokracie, s výjimkou těch případů, kdy místo nich byly dočasně zakládány tyranie, spočívající na násilném uchvácení moci (upon usurpation). Konfederace Irokézů byla hluboce demokratická, neboť se skládala z rodů, z ti i ch ž každý byl organ iso ván na demokratických základech nikoliv nojvyššího, nýbrž primitivního typu, a protože kmeny si m-hovávaly právo na místní samosprávu. Irokézové si pod robova li jiné kmeny a drželi je v podmanění, jako na příklad Delawary; podrobený kmen však ziishd pod vládou svých vlastních vůdců a ničím nepřispíval k zesílení konfederace. Na tomto vývojovém stupni společnosti bylo nemožné spojití pod jedinou vládou kmeny mluvící rozličnými jazyky anebo míti od přemožených kmenů jakýkoliv jiný prospěch kromě daní. Tento výklad irokézské organisaee zdaleka nevyčerpáva faktický materiál, avšak pro daný účel zcela postačuje. Irokézové byli silní a rozumní lidé; objem jejich mozku se přibližoval střednímu objemu mozku Arijeů. Získali si v dějinách místo jako výmluvní řečníci, mstiví válečníci a jako nepřekonatelní ve vytrvalosti. Jestliže jejich vojenské výkony jsou zahaleny mrakem ukrutnosti divošskéhn válečnictví, pak ve svých vzájemných vztazích znázornili některé z n c j vyšších lidských ctností. Konfederace, kterou organ j sova] i, musí býti považována za pozoruhodný výtvor moudrosti a důmyslnosti. Jedním z jasně vyjádřených úkolů konfederace byl mír — odstranění důvodů k rozepřím, když Be jejich kmeny spojily pod jednou vládou a konfederace se rozšířila při v telením jiných kmenů téhož jména a původu. Irokézové naléhali na kmen Eríe a na »neutrální národ", aby se staly členy konfederace, a pro jejich odpor je pak vyhnali z jejich území. Takové hluboké pojetí nejvyšších úkolů vlády svědčí o jejich rozumové 5Ň ji) vyspělosti. Trokézů bylo málo, avšak v jejích radách byl velký počet schopných lidí. To dokazuje vysokou vyspělost celého kmene.") la) O převaze rodové neboli klanové orjranisaee indiánských kmenů viz Pravěká společnost, kap. VI, Po otiStení této priiec by Li täž organisti ce objevena liandclicreni při osobním výzkumu kmenů Pucblo v Novém Mexiku, mluvících jazykem Quéri, na níž sc prozatím omezovala jeho práce. Původ odvozují po ženské linii. Týž neúnavný badatel objevil velmi uspokojující důkazy o téže organisaci n starých Mexičanu (viz jeho čhliiek The Sociál Orgaitiíatiaa and Mode of Cavernmenl ef ífji? Ancient Mexiaiits, Pcabcdy Museum, Twcllth Amiual Report, »tr, 576). Objevil taktéž dodatečně důkazy těže orjiani&ace u usedlých knienií Střední Ameriky. Zdá se velmi pravděpodobné, že tato organizace byla původní universální u kmeuii ganowongke' rodiny. Leivia H, Morgan SPOLEČENSKÉ ZŘIZEKi AMERICKÝCH INDIÁNtT VýHatek z díla Domy a domácí život ajnerických domorodců Šéfredaktor Jiři Stano. Odpovědný reaktor Rudolf Gembala. Technická, redaktorka. Jaroslava Slíotáková. Korektorka Karla Hřebiřková. Živé odkazy, svazek 5, řada 2. 30102. 117, «6433/50-111, £28. Sazba 26. října 1950, tisk 19, růrvenee 196L 1. aut. vyd. Náklad SůOO. Pl. ar, 4, aut ar. 2,679. Pap. 221, 86/112 , 80 %. Tiskla Svoboda 05, n.p., Brno, nám. Rudé armády 13. Se fiizby, bor-jis de Vlnné. ľ%. Cena kart. 17 Kčs.