Kapitola čtvrtá ZÁVĚR i. ZÁVĚRY PRO OBLAST MORÁLKY Stávající poznatky lze rozšířit i na naše společnosti. Značná část naší morálky i našeho života vůbec tkví stále v téže atmosféře daru, směsici závazku a dobrovolnosti. Naštěstí všechno zatím neni klasifikováno termíny koupě a prodeje. Věci mají pořád vedle své prodejní hodnoty i hodnotu citovou, pokud vůbec můžeme hodnoty takto omezit. Není nám vlastní pouze morálka obchodníků. Stále existují jedinci i třídy s někdejšími mravy, kterým se podřizujeme skoro všichni, alespoň v určitých obdobích roku či u jistých příležitostí. Neoplacený dar stále staví toho, kdo jej přijal, do podřízeného postavení, zvlášť když jej přijal, aniž pomyslel na protidar. Kdybychom měli zůstat pouze v germánské oblasti, mohli bychom připomenout Emersonův zajímavý esej On Gifts and Presents (O darech a dárcích)1. Almužna pořád zraňuje toho, kdo ji přijímá2, a veškeré úsilí naší morálky směruje k tomu, abychom neuvědomělý a urážlivý patronát bohatého „almužníka" zrušili. Pozvání musí být oplaceno, stejně tak jako „zdvořilost". Spatřujeme v tom pozůstatek starého, tradičního pozadí, stopu někdejších vznešených potlačů, a vidíme, jak zde vyvstávají základní motivy lidského jednání: soupeřivost mezi jedinci téhož pohlaví3, „bazálni Imperialismus" mužů; ukazuje se podstata na Jedné straně společenská, na druhé straně animální a psychologická. V tom zvláštním životě, jakým je náš život společenský, nemůžeme nechá- 1 Eseje, 1. řada, V, 1 Srov. Korán, súra II, 265 (české vyd. 1991. s. 474); srov. KOHLER v Je- wish Encyclopaedia, I, s. 465. 3 W. JAMES. Principles oj Psychology, II, s. 409, 133 vat „nevyřízené resty", jak se říká. Musíme vracet víc, než jsme přijali. „Runda" je stále dražší. V době našeho dětství v Lotrinsku se tak venkovská rodina, která žila normálně velice skromným životem, dokázala kvůli hostům o posvícení, o svatbě, o svatém přijímání či o pohřbu finančně zruinovat. Při takových příležitostech člověk musel být „grand". Dá se dokonce říci, že část našeho národa se tak chová stále a utrácí nepočítané, když jde o hosty, svátky, „dary". Zvát se musí a pozvání musí být přijato. Tento obyčej udržujeme dosud, ä v našich liberálních svazcích. Před padesáti lety a možná ještě docela nedávno se v některých částech Německa a Francie svatební hostiny účastnila celá ves; něčí neúčast byla považována za špatné znamení, za zlou předzvěst a důkaz závisti, „kletby". Na mnoha místech Francie se dosud obřadu zúčastňují všichni. Když se v Provenci narodí dítč, každý mu přinese vejce a jiné symbolické dary. Prodané věci stále mají duši, bývalý majitel je stále sleduje a ony sledují jeho. V jednom vogézském údolí, v Cornimontu, byl donedávna běžný a v některých rodinách se možná ještě udržuje tento zvyk: aby zakoupená zvířata zapomněla na svého bývalého pána a nebyla v pokušení vrátit se „domů", namaloval se na překlad dveří do chléva kříž, schraňovala se ohlávka od prodávajícího a zvířatům se dávala z ruky sůl. V Raon-aux-Bois jim z pravé ruky dávali krajíc chleba s máslem, který se předtím třikrát protáhl kolem kuchyňského háku zavěšeného nad kamny. Jde zde, pravda, o skot, který tvoří součást rodiny, neboť chlév patří k domu. Ale mnoho dalších francouzských obyčejů ukazuje, že se prodaná věc musí odpoutat od prodávajícího, například poklepat na ni, napráskat prodávané ovci atd.4 4 KKUYT. Koopen atd.. se zmiňuje o podobných skutečnostech na Celebe-5ii, s. 12 ukázky. Srov. De Toradja's... Tijd v. Kon. Batav. Gen.. LXHI. 2; s. 299, rituál uvedení buvola do chléva: s. 296, rituál kupování psa. který se Lze dokonce říci. že celá jedna část práva, právo průmyslníků a obchodníků, jc v této době na štíru s morálkou. Ekonomické předsudk}' lidu, předsudky výrobců pocházejí z jejich pevné vůle sledovat věc, kterou vyrobili, a palčivého pocitu, že jejich práce jc prodávána dál. aniž se podílejí na zisku. Staré zásady působí proti tvrdosti, abstraktnosti a ne-lidskostí našich zákoníků Ještě dnes, Z tohoto hlediska lze říci, že celá jedna část našeho rodícího se práva a některé nejnovější zvyklosti tkví v návratu zpět. A tato reakce proti římské a saské nečitelnosti našeho zřízení jc zd ravá a silná. Takto lze vykládat několik nových právních zásad a zvyklostí. Bylo zapotřebí spousty času, než bylo uznáno umělecké, literární a vědecké vlastnictví přesahující bezohledný akt prodeje rukopisu, prototypu stroje či původního uměleckého díla. Společnost ve skutečnosti nemá valný zájem přiznat dědicům tvůrce či vynálezce, tohoto dobrodince lidstva, více než jistá práva na věci vyrobené držitelem práv: s oblibou se prohlašuje, že jsou dílem nejen individuálního, ale i kolektivního ducha, a všichni si přejí, aby se co nejdříve staly obecným majetkem či součásti všeobecného oběhu statků. Přesto skandál kolem nárůstu ceny maleb, soch a uměleckých předmětů za života umělců a jejich bezprostředních dědiců podnítil přijetí francouzského zákona ze září 1923. který dává umělcům a držitelům autorských práv právo postihu za následný nárůst ceny při dalších prodejích Jejich děl5. kupuje úd po údu. část po části, a jídla, do něhož se plije: s, 2B1, kočka sc neprodává pod žádnou záminkou, ale půjčuje se, atd. = Tcnlo zákon není podnícen neoprávněností zisků následných držitelů. Je málo aplikován. Z tohoto hlediska jc nadmíru zajímavé studovat sovětské zákony o literárním vlastnic tví a jeho obměnách: napřed vše znárodnili, pak sí všimli, že takto poškodili jen žijícího umělec a že nevytvářejí dostatečně zdroje pro národní nakladatelský monopol. Obnovili tedy autorská práva, dokonce i pro nejstarší klasiky, kteři jsou volní, kteří psali ještě v dobách před zavedením nevalných zákonů, jež v Rusku spisovatele ochraňovaly. Teď prý Sověti zavedli zákon moderního typu. Ve skutečnosti, tak jako v prí- 134 135 Veškeré naše zákony o sociálním pojištění, tento již nastolený státní socialismus, vycházejí z následujícího principu: dělník odcvzal svůj život a práci na jedné straně kolektivu, na straně druhé svým zaměstnavatelům. Má-li přispívat na pojištění, pak ti, kdo využívali jeho služeb, s ním nejsou vyrovnáni tím, že mu zaplatí mzdu, a sám stát, zastupující společenství, ho spolu se zaměstnana-vateli a za dělníkovi spoluúčasti musí zabezpečit proti nezaměstnanosti, v nemoci, stáří a při úmrtí. Potřebě získat si každého jednotlivce, přihlížet k jeho vytížení a stupni jeho hmotně a duchovní zainteresovanosti, které toto vytížení obnáší, spontánně odpovídají i některé nedávno zřízené, důmyslné instituce, jako je rodinné pojištění, francouzskými průmyslníky volně a energicky rozšiřované ve prospěch dělníků pečujících o rodinu6. Obdobné asociace se s nemenším úspěchem uplatňují 1 v Německu či v Belgii. Ve Velké Británii vzniká v tomto období strašné a vleklé nezaměstnanosti postihující miliony pracujících celé hnutí ve prospěch pojištění proti nezaměstnanosti, které by bylo povinné a organizované korporativně. Obce a stát už nemohou dál krýt ohromné výdaje na podporu v nezaměstnanosti, jejíž příčiny tkvi v průmyslu samém a obecných podmínkách trhu. Někteří význační ekonomové, kapitáni průmyslu (Pybus, sir Lynden Macassey) podněcují k tomu, aby samy podniky vytvářely fond nezaměstnanosti podle jednotlivých odvětví a samy přinášely oběti. Přáli by si zkrátka, aby pojištění dělníků, náklady na obranu proti nedostatku práce byly součástí celkových nákladů každého odvětvi zvlášť. Veškerá tato morálka a právní úpravy podle našeho míněni nevná.šejí do systému zmatek, nýbrž představují návrat k právu7. Na jedné straně jsme svědky toho, jak se patle našeho prístupu k dané problematice, Sovělí váhají a neví, pro jaké právo se rozhodnout, pro pravo osoby nebo právo na věci. Poznámky tohoto druhu už učinil G. Pirou. ' Pochopitelné zde nedoporučujeme tlie rozkladného. Právní zásady. Jimiž rodí a vytváří profesní morálka a korporativní právo. Vyrovnávací fondy, vzájemné pojišťovny, jež průmyslové skupiny vytvářejí ve prospěch toho či onoho profesního sdružení, nemají z hlediska ryzí morality žádnou vadu, až na to, že jejich správa je zcela v rukou zaměstnavatelů. Kromě toho činnost vyvíjejí právě skupiny: stát, obce, ústavy veřejné péče, důchodové pokladny, spořitelny, vzájemně pojišťovny, zaměstnavatelé, zaměstnanci: dnes jsou všichni vespolek sdruženi například v německém či alsasko-lotrinském sociálním zákonodárství a zítra budou i ve francouzském systému sociálního pojištění. Vracíme se tedy k morálce skupin. Na druhé straně jsou to jednotlivci, o něž chtějí stát a jeho podskupiny pečovat. Společnost chce znovu nalézt základní sociální buňku. Vyhledává jednotlivce, uvádí ho do zvláštního duševního stavu, v kterém se mísí vědomí vlastních práv a další, ryzejší city: smysl pro dobročinnost, sociální péči, pro solidaritu. Jako dávno zapomenutý ústřední motiv se vrací téma daru, dobrovolnosti a povinnosti dávat, téma štědrosti a zájmu obdarovávat, Nestačí však tuto skutečnost konstatovat, je třeba z ni vyvodit určité praktické závěry, morální zásadu. Nestačí říci, že právo se zbavuje některých abstrakcí (rozlišováni mezi věcným a osobním právem), že přidává další práva k nemilosrdnému právu prodeje a platby za služby. Nutno říci, že tato revoluce je blahodárná. Nejprve se vrátíme, a je třeba se tam vrátit, k mravům „vznešeného utráceni". Je třeba — jak je tomu v anglosaských zemích, v mnoha současných společnostech, přírodních i vysoce civilizovaných —, aby se bohatí opět považovali — ze svobodného rozhodnutí či z donucení — za se řídi trh, koupě a prodej a které jsou nezbytným předpokladem tvorby kapitálu, musí a mohou vedle nových i starších zásad fungovat dál. Moralista a zákonodárce se přesto nesmi nechat zaskočit tzv. zásadami přirozeného práva. Například rozdíl mezi věcným a osobním právem Je třeba považovat za pouhou abstrakci, teoretickou trest z některých našich zákonu. Ten rozdíl je třeba nadále zachovat, ale vymezit mu hranice. 136 137 svého drulni správce pokladny svých spoluobčanů. Antické civilizace, ze kterých vzešly ty naše, měly. jedny jubileum, druhé leltúrgie, chorégie a triérarchie, syssítie (společné stravování), povinné výdaje edila a konsulár-ních osob. Budeme se muset vrátit k zákonům tohoto druhu. Dále je rovněž nutno více pečovat o jednotlivce, o jeho život, zdraví, výchovu — což se mimochodem vyplatí —, o jeho rodinu a její budoucnost. Je třeba větší vstřícnosti, citlivosti, velkodušnosti v pracovních smlouvách, ve smlouvách o pronájmu nemovitostí, o prodeji základních potravin. A bude rovněž třeba najít prostředek, jak omezit plody spekulace a lichvy. Je však třeba, aby jednotlivec pracoval. Je třeba, aby se spoléhal víc na sebe než na druhé. V neposlední řadě musí hájit své zájmy, individuálně i skupinové. Přemíra štědrosti a komunismus by však pro něho i pro společnost byly stejně škodlivé jako sobectví našich současníků a individualismus našich zákonů. V Mahábháratě vysvětluje zlý lesní duch bráhmanovi, který dával příliš mnoho: „Proto jsi tak hubený a bledý." Životu mnicha a Shylocka* je rovněž třeba se vystříhat. Tato nová morálka bude Jistě spočívat v rozumném a vyváženém propojení reálného a ideálního, Takto se můžeme a musíme vracet k archaickému, k základům; znovu tak nalezneme životní podněty a pohnutky k činu, které stále ještě zná mnoho společností a tříd: radost veřejně dávat, radost umně a štědře rozdávat, radost z pohostinnosti a veřejného si soukromého oslavování. Sociální zabezpečení, vzájemná podpůrná péče, spolupráce uvnitř pracovního kolektivu, všech právnických osob, jež anglické právo zdobí názvem „Friendly Societies", to vše má větší cenu než prostá osobni bezpečnost, již šlechtic zaručoval svému pachtýři. větší než skromné živobytí, jaké poskytuje denní mzda vyplácená zaměstnavatelem, i větší než kapitalistické spoření, jež je založeno jen na proměnlivém úvěru. Lze si i představit, jak by vypadala společnost, kde by podobné zásady vládly. Morálka a ekonomie tohoto druhu už do Jisté míry funguje ve svobodných povoláních u našich velkých národů. Čest, nezištnost, stavovská solidarita tam nejsou prázdným pojmem, ani neodporují pracovním potřebám. Polidštěme také ostatní profesní skupiny a zdokonalme ty polidštěné. Byl by to velký pokrok, který tak často velebil Dürkheim. Pakliže tak učiníme, vrátíme se podle našeho názoru k trvalému základu práva, k samému principu normálního sociálního života. Nemusíme si přát, aby občan byl příliš dobrý a účastný, ani příliš necitelný a realistický. Měl by mít vyhraněný smysl pro sebe i pro druhé, pro sociální realitu (existuje vůbec ve věcech morálky jiná realita?). Měl by konat s ohledem na sebe, podskupiny, společnost. Tato morálka je věčná; jc společná nejrozvinutěj-ším společnostech, společnostem blízké budoucnosti, i nejméně rozvinutým společnostem, jaké si jen lze představit. Dostáváme se tak k jádru věci. Nevyjadřujeme se už v právních termínech, mluvíme o lidech a skupinách lidí. protože jsou to oni, je to společnost, niterné pocity lidí z masa a kostí, které uvádějí vše do chodu. A to kdekoli a kdykoli. Pokusíme se toto tvrzení dokázat. Ncjstarším ekonomickým a právním systémem, jaký jsme mohli vysledovat a popsat. Je systém, který navrhujeme nazývat systémem totálních závazků mezi klany — systém, ve kterém jednotlivec i skupiny mezi sebou směňují vše. Ten tvoři základ, od něhož sc odvinula morálka daru-smčny. Je ledy, při zachováni proporci, přesně toho typu, k jakému bychom rádi viděli směřovat naše společnosti. Abychom lépe pochopili tylo vzdálené fáze práva, uveďme si dva příklady vzaté ze zcela odlišných společností. 138 139 Při corroboree (veřejném dramatickém tanci) v Pine Mountain8 (východní část středního Queenslandu) vstupuje každý jedinec do posvěceného prostoru. V jedné ruce drží vrhač kopí. druhou má za zády; vrhne zbraň do kruhu na druhém konci tanečního prostranství a přitom hlasitě jmenuje místo, odkud pochází, například: „Kunyan je můj kraj"9; pak se na chvilku zarazí a přátelé mu mezitím do druhé ruky „vloží nějaký dar", kopí, bumerang či jinou 2braň, „Dobrý válečník tak může získat víc. než jeho ruka může udržet, zvlášť má-li dcery na vdávání."10 U Winnibagů (siouxského kmene z oblasti Velkých jezer) pronášejí kmenoví náčelníci k svým spolubratřím , náčelníkům jiných kmenů, příznačné proslovy, jež skvěle ilustrují etiketu52 rozšířenou ve všech civilizacích severoamerických indiánů. O kmenové slavností každý rod připravuje jídlo, tabák pro zástupce jiných rodů. Zde máme například útržek proslovu náčelníka rodu Hadů13: „Zdravím vás, to je dobře, jak bych to mohl říci jinak? Jsem ubohý, bezcenný člověk, a vy jste si na mě vzpomněli. To je dobře... Mysleli jste na duchy a přišli jste si se mnou 8 P. ROTH, Games. Dul. Etlin. Queensland, s. 23, í. 28. " Oznamovat název rodu a iníslo původu jť obyčej velice rozšířený v eelO vychodili Austrálii; sutivisí se systémem cti a vážnosti Jíněna. :S Důležitý fakt, který nás vede k domněnce, že výměnou darů sc lak na sebe bere příslib manželství, 11 P. RADIN. Winnebago Tribe. XXXVltb Annual Report of the Bureau of American ICUtnolojiy, s. 320 n. 13 Víz heslu Elkiuetie ve W. HODGE. Handbook of American Indians. 13 3. 326, dva z pozvaných náčelníků jsou výjimečně příslušníky rodu Hada. Tylo projevy lze srovnat s navlas stejnými projevy při smuteční slavnosti u Tliniíitů (labák), J, R. SWANTON. TUngit AJyífis and Texts. Bull, of Ani Ethn., é. 30, s. 372. posedět,,. Vaše misky budou brzy naplněny, ještě jednou vás zdravím, vás, lidské bytosti, které zaujímáte místo duchů", atd, A když každý z náčelníků pojedl a vykonal tabákovou oběť ohni, vyjádřil závěrečnou průpovědí morální poslání slavnosti a všech závazků: „Děkuji vám, že jste přišli zaujmout toto místo, jsem vám za to vděčný. Dodali jste mi odvahy... Požehnání vašich dědů (kteří měli zjevení a které vy ztělesňujete) se vyrovná požehnání duchů. Je dobře, že jste se mé slavnosti zúčastnili. Tak to má být, neboť naši předkové řekli: ,Váš život je křehký a posílit vás může jen rada statečných.' Poradili jste mí,,. Pro mě to znamená život." Tak po celý vývoj člověka existuje jen jedna moudrost. Bereme tedy za svůj životní princip to, co vždy bylo a vždy bude principem: vyjít ze sebe, dobrovolně i povinně dávat; v tom se nelze zmýlit. Jedno krásné maorské přísloví praví: Ko Mam kai atu Ko Mam kai mai ku ngohe ngohe. „Dávej tolik, kolik bereš, a vše bude v pořádku14." H. ZÁVĚRY PRO EKONOMICKOU SOCIOLOGII A POLITICKOU EKONOMII Tato fakta neosvčtlují jenom naši morálku a nepomáhají jen směrovat náš ideál; jejich prizmatem můžeme lépe analyzovat nejobecnější ekonomické jevy a stávající a-nalýza nám zase pomůže najit lepší metody řízení, použitelné pro naše společnosti. '■' Reverend R. TAYLOR, Te !ka a Maui. Old Neiu Zeeland. s. 130. přisl. 42, přeloženo velmi králce jako ..give as well as take and all will be right", ale doslovný překlad je patrně tento; „Kolik Maru dá, tolik Maru vezme, a to je dohře, dobře. (Maľuje bůh války a spravedlnosti.) 140 141 ! Několikrát jsme viděli, jak se sledovaná ekonomika směny-daru vymyká rámci tzv. přirozené ekonomiky, uti-litarismu. Veškeré tyto nadmíru důležité jevy ekonomického života všech těchto národů — řekneme pro jasnější představu, že jsou dobrými představiteli velké neolitické civilizace —, a vše. co z těchto tradic přežívá ve společnostech blízkých té naší či v našich zvyklostech, se vymyká schématům, jež zpravidla podávají ti z mála ekonomů, kteří se pokusili srovnávat různě známé ekonomiky15. Připojujeme tedy naše opakované připomínky k připomínkám B, Malinowského, který obětoval celou Jednu práci tomu, aby „rozmetal" běžné doktríny o „primitivní" ekonomice10. Předkládáme zde pevný řetězec faktů: V těchto společnostech funguje pojem hodnoty; obecně řečeno, hromadí se zde velké přebytky; často Jsou vynakládány ryze ztrátově, s relativně velkým přepychem17, který v sobě nemá nic obchodnického: jsou zde znaky bohatství, svého druhu platidla, která se směňují18. Tato velice bohatá ekonomika je však dosud plna náboženských prvků: platidlo má dosud svou magickou moc a pojí se ke klanu nebo k jednotlivci19; různé ekonomické aktivity, například trh, jsou prostoupeny rituály a mýty: uchovávají si obřadní, povinný a účinný ráz20; oplývají rituálními a právními prvky. Z tohoto hlediska už odpovídáme na otázku po náboženském původu pojmu ekono- 15 DUCIIER. Entslehimg der Volkswirtschajt. 3. vyd.. s. 73. tyto ekonomické jevy vnímal, ale podcenil jejich význam a omezil je na pohostinnost. 10 B MALINOWSKl, Argonauts, s. 167 n.; Primitive Economics, Economic Journal, březen 1921. Víz předmluvu J. G. FRAZERA k B. MALI-NOWSKEMU. Arg. 17 Jeden z Lěclilo krajních případů, který můžeme uvést, je pnpacl obětování psů u Cukčú (viz výše, s. 28, pozn. 43). Stává se, že majilclo tech nejkrásnějších smeček, pobijí veškerá svá spřežení a musí si koupit nová. ,s Viz výše. s. 29. pozn. 52. 19 Srov. výše. 20 15. MAÍJNOWSKI. Arg.. s. 95. Srov. J. G. FRAZER, předmluva ke knize [3. MALINOWSKÉHO, Arg. mické hodnoty, kterou si kladl Dürkheim21. Tyto skutečnosti odpovídají rovněž na spoustu otázek týkajících se forem a příčin toho. čemu se tak nevhodně říká směna, „směnný obchod", permutatio22 užitečných věcí. což historická ekonomie podle opatrných Latinů, kteří se zase řídili Aristotelem23, klade za původ dělby práce. V těchto různorodých společnostech, vesměs už dostatečně osvícených, však obíhá něco zcela jiného než užitečná věc. Klany, generace a obecné vzato i pohlaví Jsou kvůli mnohostranným vazbám, jež vznikají ze vzájemného styku, ve stavil nepřetržitého ekonomického kvasu a tento rozruch není vůbec přízemní; není zdaleka tak prozaický Jako naše prodeje a koupě, pracovní smlouvy či hrátky na burze. Můžeme však jít ještě dál. než kam jsme došli dosud. Můžeme rozkládat, směšovat, zabarvovat a jinak si vymezovat hlavni pojmy, které jsme používali. Výrazy, jichž jsme užili: prezent, dar. dárek, nejsou samy o sobě zcela přesně. Jiné však nenacházíme, toť vše. Právní a ekonomické termíny, jež s oblibou stavíme clo protikladu: dobrovolnost a povinnost; štědrost, velkodušnost. přepych a spořivost, zájem, prospech by také bylo dobré znovu vložit do tavícího kotle. Můžeme to jen doporučit: vyberme si příklad21 Trobrianďanů. Veškeré ekonomické jednáni, které jsme popsali, vychází z jednoho komplexního pojmu a tento pojem neznamená ani zcela dobrovolnou a nezištnou službu, ani čisté zištnou výrobu a směnu užitečných věcí. Vybujel nám zde jakýsi hybrid. 21 E. DURKIIEIM. Fonnes élňmentairr.s de la vle religleuse. s. 598, pozn. 2. 22 Digcsta. 8. I; Ur. Conlr. Ein(„ 1. Pauhis nám vysvětluje velkou rozpravu mezi opatrnými Římany s cílem zjislil, bvla-li oemmťalio (výměna) prodejem. Celá talo pasáž jc zajímavá, včetně chyby, jíž se vzdělaný právník dopustil při své interpretaci Homéra. 2. 7. 172—-175: hoiyUo znamená jisté koupit, ale platidlem u Reku byl bronz, železo, kožešiny, krávy jako lakové a otroci, přičemž každá z těchto položek měla svou přesně vymezenou hodnol u. " PoUlika. kniha 1, 1257 a. 10 n.; všimněme si slova mďcdosis (předanil lam.. 25. Mohli bychom si zrovna lak vybral arabskou sadaqu. almužnu, cenu nevěsty, spravedlnost, dan. Srov. výše. 142 143 Malinowskt vyvinul značně úsilí , aby z hlediska po-hnutek — zájmu a nezištnosti — utřídil veškeré transakce, se kterými se u Trobrianďanů .setkal: řadí je od čistého daru až po směnný obchod po vzájemném smlouvání21'. Tato klasifikace je v zásadě nepoužitelná. Podle Ma-linowského je tak typem ryzího daru dar mezi manželi27. Domníváme se, že jedním z ncjdůlcžitějších objevů, klcré Malinowski učinil a který staví do jasnějšího světla sexuální vztahy v celém lidstvu, spočívá v tom, že přirovnal ma.pu.hi28, „trvalou" platbu muže své ženě, k „platu" za poskytnuté sexuální služby21'. Stejně tak i dárky pro náčelníky Jsou daněmi, rozdávané jídlo (sagali) jc náhradou za práci či vykonané rituály, například v případě bdění nad mrtvým10. V zásadě nejsou tyto dary ani dobrovolné, ani skutečné nezištné. Vesměs už jde o protislužby, kte-lými se maji oplatit různé služby a věci, ale které též mají utužit výhudné spojenectví", jež ani nelze odmítnout, jako například spojenectví mezi kmeny rybářů"12 a kmeny zemědělců éi hrnčířů. Tento jev jo totiž všeobecný, setkali jsme se s ním kupříkladu u Maorů, Cimšjanů" atd. Vidíme tedy, v čem tkví ona síla, zároveň mystická i prak- íb li. MAUNOW3IÍ]. Aigonauts, s. 177 Ju Jc poz(>ruh..d.ič. že v tomto připadá nejde o prodej, neboť nedochází k surf ní vaygu'a, platidla. Ekonomicky vrchol, k němuž se Trobrianďané vzepjah, nedosahuje tudíž využiti platidla při směně jako takové. 27 iVire i<ü\. * Tum.. ,N. l!)7 ^J Slovo .se používá k označení platby za povolenou prostitucí neprovdaných dívek; mw.\ MALINOWSKI. Arg..'s. 183. '" Srnv. vyšc. s öb pozn. 8'.). Slovo sagali (srnv. hcikari] znamená rozdílení, rozdáváni 11 Srov. výše. s fi7. pozn. 1)5: zvláště dar nnfjiiíju švagrovi: sklizené plodiny lýménnu /o práci Viz výše Iwasi), s. 5f>, pozn. H6. Manrové. viz výše, s. 2 1, pozn. 24. Dělba práce (a způsob, fakým iim-tjuje při přípravě slavnosti mezi citnšjanskými kmeny) jc obdivuhodně popsána v jednom mytu o potlačí, l-\ BOAS. Tslmshtdn Mythology, XXXVIst Ann. Uep. Mnr. Am. Em., s, 274, 27ř>; srov. s, :i7H Píiklailu tohoto drním by se dalo uvést bezpočet. Takovéto ekonoinické instituce ve skiiteéno.sii existuji i ve společnostech neskonale méně rozvinutých. Viz například v Austrálii význačné postavení jedné místní skupiny vlastnicí ložisko červeni' lilinkv i/Msl'i>\ a HORNIC, Lavage Ufa in Central Altstralta, London IV2-1. s, 81, 1,'io), tická. která kmeny stmeluje a zároveň rozděluje, která u nich vyvolává dělbu práce a současné je nutí směňovat. I v takových společnostech jednotlivec i skupina či spíše podskupina vždy pociťovali své svrchované právo odmítnout smlouvu, což právě dává oběhu statků zdáni štědrosti: na druhé straně však na takovéto odmítnutí běžně neměli právo, ani na něm neměli zájem, a právě to činí o-ny vzdálené společnosti prese všechno spřízněné s těmi našimi. Užití platidla by mohlo podnítit další úvahy. Vcujgu'a Trobrianďanů, náramky a náhrdelníky, stejně tak jako měděné předměty na americkém Severozápadě a irokčz-ské uampunuj* jsou zároveň bohatstvím, znaky'1'1 bohatství, .směnnými a platebními prostředky a též věcmi, které nutno dávat, potažmo ničit. Jenomže Jsou také zástavami spjatými s osobami, které je používají, a tyto zástavy zavazují. Ale protože na druhé straně už slouží jako peněžní znak. lidé mají zájem Je vydávat, aby mohli opět vlastnit dalši a proměnit je za zboží či za služby, které se znovu promění v platidla. Mohli bychom říci. že trobriandský či cimšjanský náčelník do jisté míry postupuje jako kapitalista, který se ve vhodný okamžik dokáže zbavit peněz, aby pak svůj oběžný kapitál obnovil. Tato forma oběhu statků a forma archaického oběhu znaků bohatství, jež po nich následuje, se vysvětluje rovným dílem zájmem a nezištností, Ani k prostému ničení statků nedochází zcela lhostejně, jak jsme se domnívali. Ani takovéto vznešené činy nejsou prosty egotisrnu. Kvůli oné ryze okázalé, téměř vždycky neúměrné, často čistě destruktivní formě spotřeby, kdy je značný' a dlouho shromažďovaný' majetek rázem rozdán či dokonce zničen, zejména v případě " Viz vyše, s 43. Stopa po těchto institucích je patrná l v tom. že v germánských jazycích se pro označení platidla obecně používá jak slova loken, tak slova zetchen: znak. kterým Je platidlo, znak, jehož je nositelem, i zástava, jíž jc, jsou Jedna a táž věr — tak jako podpis člověka zároveň zavazuje jeho odpovědnost. 144 145 potlače35, vypadají tyto instituce jako jedno obrovské, dětinsky marnotratné plýtvání. Nejenže se při něm skutečné a doopravdy odstraňuji potřebné věci. nadměrné požívají drahé potraviny, ale ničí sc i pro pouhou radost z ničení, například měděné předměty, platidla, jež cimšjanští. Uingitští a haidští náčelníci házejí do vody a kvakiutlští náčelníci a kmeny, které jsou s nimi spřízněny, rozlámu]í na kusy. Důvod takovýchto darů a bezuzdné spotřeby, Uikovýchto ztrát a šíleného ničeni statků není zcela nezištný, zvláště ve společnostech, kde sc uplatňuje potlač. Mezí náčelníky a vazaly, mezi vazaly a poddanými se těmito dary ustavuje hierarchie. Dát znamená dokázat svou převahu, být něco víc, být výš, magister, přijmout a neoplatit či neoplatit větší měrou znamená podřídit se. stát se zákazníkem a sluhou, stát sc malým, upadnout [minister). Magický rituál kuly. zvaný mwasila36 je pln formulí a symbolů, které ukazují, že budoucí kontrahent sleduje především vlastní profit: společenskou, a dalo by se říci, přímo surovou nadřazenost. Když čaroděj očaruje betelový ořech, který budou požívat se svými partnery, když očaruje náčelníka, jeho druhy, jejich prasata, náhrdelníky, pak hlavu a její „otvory", pak vše, bylo přineseno, pari, dary na zahájení, atd.. když tohle vše učiní, začne zpívat, nikoli bez nadsázky37: Převrátím íwru, hora se pohne, hora se zhroutí, atd. Mé kouzlo bude stoupat na vrchol hory Dobu... Můj člun se po- 35 Viz G. DAVY, Foi Jurée. s. 344. n.; G. DAVY (Des clans mix Empircs: Sléments de Sociologie. I) pouze přecenil význam těchto skutečnosti. Poliac jc užitečný pro nastoleni určité hierarchie, a tu nastoluje často, není k loinu však naprosto nutný. Tnk nilotské či bantuské africké společnosti, kde nemají potlač, anebo jej v každém případě nemají tak rozvinutý či snad o něj přišly, mají všechnv možné, formy politického uspořádání. *" B. MALÍNOWSKI, ňrg.. s. 190—201; srov. s. 203. 17 Tam., s. 190. Slovo hora v této básni označuje ďEnlrecastcauxovy ostrovy. Člun sc potopí vahou zboží přiváženého ze slavnosti kula. Srov. Jmou průpověď, s. 200. text s komentáři, s. 441: srov. s. -142. pozoruhodnou slovní hříčku sc slovem ..pěnit". Srov. j)n"ipovčď na s, 205; srov. výše. s, 124, |>ozn, 1. topí..., atd. Má pověst je jako hrom: můj krok jako šum, který vyvolávají letící čarodějové. Tudududu. Hic. jak se každý snaží být první, nejkrásnějši. nejš-ťastnčjší. ncjsilnější a nejbohatší, a jak toho dociluje. Později náčelník potvrdí svou 77innt< tím, že rozdělí mezi vazaly a příbuzné, co právě přijal: udržuje si postavení mezi náčelníky tím. že náhrdelníky oplácí náramky, návštěvy pohostinnosti a tak dále... Ať to vezmeme z kteréhokoli konce, v tomto případě je bohatství prostředkem k získáni vážnosti i užitečnou věcí. Jc však jisté, že mezi námi je tomu jinak a že i u nás není bohatství především prostředkem k ovládání lidí? Podrobme nyní zkoušce ohněm jiný pojeni, který jsme postavili proti daru a nezištnosti: pojem zájmu, individuálního hledáni užitku. Ani ten nevypadá tak. jak funguje v naší vlastní myslí. Existujc-li nějaký ekvivalentní pojem, který motivuje trobriandskč či americké náčelník}', an-damanskč klany atd. či dříve motivoval ušlechtilé Indy. urozené Germány a Kelty při jejich darech a spotřebě, není to chladný úsudek obchodníka, bankéře a kapita-listy. V těchto civilizacích Jc člověk zištný, ale jiným způsobem, než jc tomu dnes. Tczauruje se. ale proto, aby se vydávalo, aby sc ..zavazovalo", aby se lidé stall „vazaly". Na druhé straně sc směňuje, ale předmětem směny bývají přepychové věci, ozdoby, ošacení, anebo jsou to věci určené k okamžité spotřebě či hostiny. Vrací se s úrokem, ale proto, aby se ponížil první dárce či směnitel. a ne jen proto, aby se vyrovnala ztráta, způsobená „odloženou spotřebou". Zištnost zde tedy je. ale tato zištnost je prý jen analogická té. která vede nás. Mezi relativně amorfní a nezištnou ekonomikou uvnitř podskupin, která řídi život australských či severoamerických klanů (na východě a v oblasti prérií), na jedné sírane a individuální ekonomikou ryzího zisku, jakou naše společnosti poznaly alespoň zčásti, jakmile ji semitské 146 147 a řecké obyvaf.elsi.vo vynalezlo, na straně druhé povstala obrovská řada ekonomických institucí a události. Tuto řadu však neovládá ekonomický racionalismus, který tak rádi zobecňujeme. Samo slovo íntérét (zájem, ale též účast, podíl, úrok, zištnost) je nedávného data, původem z techniky účetnictví, latinského „ititerest", kterč psávali do účetních knih přeci renty určené k vyzvednudí. Podle starověké, ryze epikurejské morálky je ncjvyšším cílem blaho a rozkoš, a ne materiální prospěch. Bylo třeba vítězství racionalismu a merkantilismu, aby vešij' v platnost a byly povýšeny na hlavni zásady pojmy zisk a individuum. Vítězství pojmu osobni zájem lze téměř datovat — po Mandevillovi [Bajka o včelách). Tento pojem se dá těžko a jenom opisem přeložit do latiny, řečtiny čí arabštiny. 1 lidé, kteří psali klasickým sanskrtem a používali slova artha, dosti blízkého naší představě zájmu, měli o zájmu i o dalších kategoriích jednání jinou představu než my. Posvátně knihy klasické Indie už děli lidské činnosti podle: zákona [dharma), zájmu (arfhn), touhy po rozkoši [káma]. Především se však jedná o zájem politický: zájem krále a bráhmanů, ministrů, zájem království a každé kasty. Významná literatura nítišáster (učebnic chytrosti a politiky) není ekonomická. Teprve naše západní společnosti, v době zcela nedávné, udělaly z člověka „ekonomického živočicha". Ne všichni jsme však zatím bytostmi takového druhu. V našich masách i elitách je čiré a iracionální plýtvání běžnou praxi: Je také dosud příznačné pro některé sosáky z řad naši šlechty. ílomo oeconomicus není za námi, je před námi jako člověk morálky a povinnosti, jako člověk vědy a rozumu. Člověk byl velmi dlouhou dobu něčím jiným a není tomu tak dávno, co se stal strojem vybaveným počitadlem. Ostatne, naštěstí máme k trvalému a chladnému prospěchářskému kalkulu ještč daleko. Ať někdo provede hloubkový statistický rozbor naši spotřeby, výdajů nás, západních středních vrstev, Jako to učinil Halbwachs v případě dělnické třídy. Kolik potřeb uspokojujeme? Kolika sklonům, jejichž konečným cílem Je prospěch, nepodléháme? Kolik ze svého zisku vydá a kolik může vydat bohatý člověk na své osobní potřeby? Nepodobá se snad tím, kolik utrácí za přepych, za umění, za nesmysly, za služebnictvo, někdejším šlechticům či barbarských náčelníkům, jejichž mravy jsme právě popsali? Je dobře, že je tomu tak? To Je jiná otázka. Je asi dobře, že existují jiné prostředky, jak utrácet a směňovat, než čiré plýtvání. Podle našeho mínění však metodu, jak nejlépe hospodařit, nenajdeme v propočtu individuálních potřeb. I když chceme rozmnožit naše vlastní bohatství, musíme podle mého být i něčím jiným než pouhými finančníky, musí se z nás stát nejlepší účetní a nejlepši správci. Bezohledné sledováni Individuálních cílů je zhoubné pro cíle a stabilitu celku, rytmus jeho práce 1 jeho radosti a — zpětným působením — i pro jednotlivce sama. Už jsme byli svědky toho, že důležité složky, ba i sdruženi našich kapitalistických podniků skupinově usilují o to, aby si připoutaly skupiny svých zaměstnanců. Na druhé straně všechna odborová uskupení, jak zaměstnavatelská, tak zaměstnanecká, tvrdí, že hájí a představují obecný zájem tak horlivě jako osobní zájem svých stoupenců či přímo svých korporací. Veškeré tyto krásné proslovy jsou. pravda, vyšperkovány mnoha metaforami. Musíme však konstatovat, že na tuto „sociální" úroveň se začíná pozvedat nejen morálka a filozofe, nýbrž i samo ekonomické myšlení a praxe. Zaměstnavatelé cítí, že už mohou zaměstnávat jen lidi jisté si tím, že budou po celý život za poctivě vykonanou práci pro druhé i pro sebe poctivě placeni. Výrobce-sménitel opět cítí — cítil to vždycky, ale tentokrát výrazně —, že směňuje víc než nějaký výrobek či pracovní dobu, že dává něco ze sebe: svůj čas, svůj život. Chce být tudíž za tento dar odměněn, tře- 148 149 ba i skromně. A odmítnout mu tuto odměnu znamená vést ho k lenosti a menší výkonnosti. Snad bychom z toho mohli vyvodit nějaký závěr, sociologický a praktický zároveň. Pověstná súra 64, „vzájemné klamání" (Poslední soud), zjevená Muhammaclovi v Mekce, říká o Bohu: 15. Majetky vaše a děti vaše jsou pro vás jen pokušením, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu nesmírnou. 16. Bojte se tedy Boha, jak jen můžete! Slyšte a poslouchejte a dávejte almužny pro dobro duší svíjeli! a ti, kdož u sebe se varují skrblictví, ti věru budou blažení! 17. Dáte-li Bohu výhodnou půjčku. On vám ji navrátí dvojnásobně a odpustí vám; vždyť Bůh je za vděčnost uznedý a laskavý, 18. Zná nepoznatelné i všeobecně známé, je mocný, moudrý! (Přeložil Ivan Hrbek) Nahraďte jméno Alláha společností a profesní skupinou či připojte tři jména, jstc-li věřící; nahraďte pojem almužna pojmem kooperace, práce, závazkem vůči druhému, a budete mít poměrně dobrou představu o ekonomickém umění, které se právě pracně rodí, Vidíme, že už funguje v některých ekonomických uskupeních a v srdcích mas, které velice často mívají větší smysl pro své zájmy, pro obecný zájem, než ti, kdo jim vládnou. Až bude někdo studovat tyto temné stránky společenského života, dokáže možná trochu osvětlit cestu, kterou se musí ubírat naše národy, jejich morálka, stejně tak jako jejich ekonomika. III. OBECNĚ SOCIOLOGICKÉ a MORÁLNÍ ZÁVĚRY Dovolte nám ještě jednu metodologickou poznámku k tomu, co Jsme sledovali. Ne že bychom si přáli dávat přítomnou práci za vzor. Pouze ozřejmuje. Není dostatečně celistvá n analýza mohla být ještě podrobnějši'1". V podstatě jsou to spiše otázky, jež klademe historikům, etnografiím, spíše navrhujeme, co by mohlo být předmětem výzkumu, než abychom nějaký problém vyřešili a dali na něj definitivní odpověď. Prozatím nám stačí vědomí, že v tomto směru se dá mnoho věcí objevit. V takovémto přístupu k problému se však tají heuristický princip, který lichom rádi osvětlili, Skutečnosti, jež jsme studovali, jsou vesměs — dovolte nám ten výraz — totálními sociálními fakty, či chcctc-li — třebaže to slovo nemáme příliš v lásce — fakty obecnými: znamená to. žc v některých případech uvádějí do pohybu celou společnost a její instituce (potlač, soupeřící klany, kmeny, které se navštěvují atd.) a v jiných případech pouze velký počet institucí, zvláště když sc tyto výměny a smlouvy týkají spíše jednotlivců. Veškeré tyto jevy jsou povahy zároveň právní, ekonomické, náboženské, ba i estetické, morfologické atd. Jsou to jevy z oblasti soukromého i veřejného práva, morálky řízené i rozptýlené, přísně povinné či prostě chválené i odsuzované, politické i domácí, zajímají společenské třídy, stejně tak jako klany a rodin}'. Jsou povahy náboženské: patří rovnou měrou náboženství v pravém smyslu slova, magii, animismu i nábožensky nevyhraněné mentalitě. Jsou povahy ekonomické, neboť pojmy hodnoty, užitku, zisku, úroku, přepychu, bohatství, koupě, akumulace a na druhé straně pojem spotřeby, a to i čirého, ryze okázalého plýtváni, jsou všudypřítomné, i když jsou Proslor, ve kterém by naše výzkumy, včetně lěch. které jsme už provedli, mohly přinést nejvíce, je Mikronésie. Existuje fain iicjmirnč důležitý peněžní a smluvní systém, zvláště na ostrovech Jap a Patau. V Indočíně, zvláště mezi Khiiic.ry, v Ásamit a u libelobannskýcli národů instituce, tohoto dmhn třiké existují. Konečně Berberové rozvinuli pozoruhodné obyčeje thausa (viz E. WESTERMARCK. Marriage Ceremonies in Morocco. Viz rejstřík, huslo Present). E. Douttŕ a R. Maunicr, kompetentnější než my. si vyhradili studium (oholo jevu, Cenné dokumenty poskytuje také staré semitské právo n berberské obyčeje. 150 151 chápány jinak, než je chápeme dnes my. Na druhé straně tyto instituce mají důležitou estetickou stránku, k čemuž jsme po zralé úvaze v této studii nepřihlíželi, ale tance, které se střídavě provozuji, zpěvy a ceremonie všeho druhu, dramatická vystoupení, která se pořádají od tábora k táboru, od spojence ke spojenci; předmět}' všeho druhu, které se vyrábějí, používají, zdobí, leští, shromažďuji a předávají s láskou, vše, co se přijímá s radostí a úspěšně předvádí, samotné hostiny, kterých se všichni účastní; vše, potrava, předměty a služby, i „vážnost", jak říkají Tlingitové, vše je předmětem estetického prožitku, ne jen prožitku z kategorie morálky či zájmu39. Platí to nejen pro Melanésii, ale především pro americký Severozápad a jeho systém potlače a ještě vice pro slavnosti-trhy v indoev-ropském světě'10. Konečně jsou to také jasně morfologické Jevy. Vše tam probíhá během shromáždění, jarmarků a trhů, či alespoň o slavnostech, které je nahrazují. Veškeré tyto slavnosti předpokládají existenci kongregaci, jejichž trvání může přesáhnout délku ročního období, kdy dochází k společenskému soustředění, jako jsou zimní potlače u Kvakíutlů. anebo rozmezí několika týdnů, jako námořní výpravy Melanésanů. Na druhé straně tam musí být cesty či alespoň stezky, moře či jezera, po kterých se lze v klidu přemisťovat. Je zapotřebí spojenectví na úrovni kmenové, mezikmenové či mezinárodní, commercium (obchodování) a connubium (vyvdávání)'11. Jsou to tedy víc než pouhá témata, institucionální prvky, více než složité instituce, ba i víc než systémy institucí, rozdělené například na náboženství, právo, ekonomiku atd. Jsou to „celky", celé sociální systémy, jejichž fungo- 33 Viz „rituál krásy" pří trobrlandskéin obchodu kula, B. MAUNOWSKI. s. 334 n., 33G. „Dáš partner nás vidi, vidi, že naše tvář je krásná, hází nám svá vaygiťa". .Srov. M. TI1URNWA1.D o používáni mincí na ozdobu. Forschungen, lil. s. 3'J; srov. výraz Prachtbaum (skvostný sLrom), d. III. s. 144. v. G, v. 13; 15ß, v. 12, pro označení muže nebo ženy ozdobené mincemi. Náčelník je jinak označován za „strom", I. s. 298. v. 7; v. 13, 14. 40 Trh s nevěstami; pojem slavnosti, fena. trh. " řirov. M. TIHJKjNWAU). iont., III, s. 3G. vání jsme se pokusili popsat. Viděli jsme společnosti v dynamickém či fyziologickém stavu. Nestudovali jsme je, jako kdyby byly ve strnulém, statickém či spíše mrtvolném stavu, tím méně Jsme Je rozkládali a rozpitvávali na právní pravidla, mýty, hodnoty a ceny. To podstatné, všeobecný pohyb, to, co je živé, prchavý okamžik, kdy si společnost a lidé pocitově uvědomují sami sebe a své postavení vůči druhým, Jsme mohli zaznamenat, Jen když jsme zkoumali celek. Takovéto konkrétní sledování sociálního života umožňuje dobrat se nových faktů, jež teprve začínáme tušit. Podle našeho mínění není nic naléhavějšího ani plodnějšího než studium sociálních faktů, Má dvojí výhodu. Předně výhodu všeobecnosti, neboť tato obecně platná fakta mají naději být univerzálnějšími než různé Instituce či různá témata spjatá s těmito institucemi, které mají vždy více či méně náhodné lokální zabarvení. Hlavně však má výhodu reálnosti. Tímto způsobem vidíme sociální jevy takové, jaké jsou, zcela konkrétně. V každé společnosti vnímáme spíše lidi, skupiny a jejich chování než ideje a pravidla. Sledujeme je, Jak se vyvíjejí, jako v mechanice vidíme hmotu a systémy či jako v moři vidíme chobotnice a sasanky. Sledujeme bezpočet lidi, hybné síly, jež mají ve svém prostředí i citech kolísavý kurs. Historikové cítí a právem namítají, že sociologové příliš abstrahují a vzájemně oddělují různé společenské jevy. Nutno postupovat jako oni: sledovat to, co je dáno. Vždyť dán je ftím, Athény, průměrný Francouz, Melanésan z toho či onoho ostrova, a ne modlitba či právo o sobě, Poté co sociologové z nouze příliš vydělovali a abstrahovali, budou se muset snažit všechno opět poskládat. Získají tak bohaté údaje. — Získají tak i prostředek, jak uspokojit psychology. Ti živě pociťují své výsadní postavení, a zvláště psychopatologové mají jistotu, že studují něco konkrétního. Všichni studují či měli by sledovat chování celých bytostí, a ne bytostí rozdělených podle jednotlivých vlastností. Je třeba je napodobit. Studium konkrétního 152 153 v jeho celku je možné a v sociologii ještě poutavější a vý-mluvnější. [ my sledujeme ucelené a složité reakce číselně vymezeného počtu lidí, celistvých a složitých bytostí, I my popisujeme, co se odehrává v jejich organismech a psy-chai, a zároveň popisujeme chování této masy a psychózy, které mu odpovídají: pocity, myšlenky, projevy vůle davu či organizovaných společností a jejich podskupin. I my vidíme těla a reakce těchto těl, myšlenky a city, jež jsou zpravidla interpretacemi a řidčeji pohnutkami těchto reakcí. Zásadou a cílem sociologie je pozorovat celou skupinu a veškeré Její chování. Neměli jsme čas — znamenalo by to neúnosně rozšířit omezené téma — pokusit se už teď dohlédnout morfologických hlubin veškerých faktů, které jsme zde uvedli. Možná by bylo přesto užitečné uvést, alespoň jako příklad metody, jíž bychom se chtěli řídit, kterým směrem bychom se v našem výzkumu ubírali. Veškeré společnosti, které jsme výše popsali, kromě těch našich evropských, jsou společnosti členěné. I indo-evropské společnosti, římska před vznikem Zákoníku dvanácti desek, germánské společnosti až do pozdní doby, než byla sepsána Edda, irská společnost, než vznikla její základní literární díla, se dosud zakládaly na klanech či alespoň velkých rodinách, víceméně nedílných uvnitř a navenek vzájemně izolovaných. Všechny tyto společnosti byly či jsou na hony vzdáleny našemu sjednocováni či jednotě. Jež jim připisuje nedostačující historie. Na druhé straně jedinci uvnitř těchto skupin, třeba silně poznamenaní, byli měně smutní, méně vážní, méně lakomí a méně osobní, než jsme my; alespoň navenek byli či jsou proti nám velkodušnější, štědřejší. Při kmenových slavnostech, při oslavách soupeřících klanů a rodin, které se sdružují či navzájem zasvěcují, se skupiny navštěvují; i v rozvinutějších společnostech — poté, co se rozvinul zákon „pohostinnosti" — zákon přátelství a smlouvy s bohy přišel zajistit „mír" tržištím a městům; po značnou dobu a ve velkém množství společnosti přistupovali lidé k sobě navzájem v podivném duševním rozpoložení, s přehnanou obavou a nepřátelstvím i s přehnanou vel-kodušností, Jež však vypadají šíleně jen v našich očích, Ve všech společnostech, jež bezprostředné předcházely tu naší a dosud nás obklopuji, i v mnoha obyčejích spjatých s lidovou morálkou neexistuje střední cesta: mít plnou důvěru, nebo nemít důvěru žádnou, složit zbraně a vzdát se magie, anebo dát vše, od okamžité pohostinnosti k vlastním dcerám a statkům. V takovémto stavu lidé rezignovali na vlastni zdrženlivost a uměli dávat a oplácet. Ani neměli na vybranou. Když se střetnou dvě skupiny lidí. mohou se jedině rozejit — jsou-li k sobě podezřívaví či vyzývaví, může dojít k bitce —, anebo spolu vyjednávat. Ještě v době, kdy platila práva velice blízká našim, kdy se prosadila nám nepříliš vzdálená ekonomika, se „vyjednávalo" výhradně s cizinci, i když to byli spojenci. Lidé z Ki~ riwiny na Trobriandských ostrovech řekli Malinowské-mu42: „Lidé z Dobu nejsou dobří jako my, jsou krutí a jedí lidí; když na Dobu přijedeme, bojíme se jich. Mohli by nás zabít. Ale stačí, abych vyplivl oddenek zázvoru, a jejich duše se změní. Odloží svá kopí a náležitě nás přijmou." Nic nevyjadřuje lépe onen nejistý stav mezi svátkem a válkou. Thurnwald. jeden z nejlepších etnografů, nám v genealogickom přehledu"'3 v souvislosti s jiným melanéským kmenem popsal událost, která rovněž jasně ukazuje, jak tito lidé naráz a hromadně přecházejí ocl oslavy k bitec. Buleau, jeden z náčelníků, pozval Bobala. druhého náčelníka, a jeho lidi na hostinu, pravděpodobně první z dlouhé řady. Po celou noc se předváděly tance. Ráno bylí všichni po probdělé, protančené a prozpívanč noci podrážděni. Stačila jediná Buleauova poznámka, a kterýsi z Bobalových mužů ho zabil. Tlupa začala vraždit a plenit a unesla ženy ze vsi. „Buleau a Bobal byli nejdří- 42 B. MAJJNOWSKI, Argonaids, s, 24G. 43 Salomo Inseln,