Stanovování cílů
21. 4. 2009


Stanovení cílů
•Identifikace
•Hierarchizace
•Volba až tří cílů pro bezprostřední práci.
•
• Po dosažení cíle, je vybrán nový cíl. ÚOS podporuje průběžné vybírání cílů na každé schůzce.

Typy cílů:
•Vzdělávací
•Praktické
•
• V rámci vzdělávací supervize dochází k plnění dvou úkolů vzdělávací supervize:
1)podpora naplnění potřeb supervidovaného
2)podpora naplnění potřeb klienta.
•

Typy úkolů
•Průzkumné úkoly
•Intervenční úkoly
•Úkoly mohou být prosté (jedna akce) nebo komplexní (množství různých činností). Nicméně jednoduché
cíle jsou preferovány.
•Jednostranné (realizovatelný jednotlivcem)  úkoly nebo reciproční úkoly (někdo něco udělá a druhá
osoba vykoná reciproční úkon).

Typy úkolů
•Hmotné  či mentální úkoly
•Postupné úkoly
•Imaginární  úkoly
•Obrácené úkoly
•Paradoxní úkoly
•

Propojení učení a praktické dovednosti
•Stává se, že v supervizi se zdůrazňuje řešení klientova problému a profesní růst pracovníka se
dává do pozadí.
•
•ÚOS se soustředí na definici vzdělávacích cílů, které se zapisují do kontraktu.
•
•Pokud se volí vzdělávací cíl, je vždy ve vazbě na konkrétní případ, což umožňuje zachovat vazbu
mezi potřebami klienta a supervidovaného.

Spolupráce a volba cíle
• Efektivita supervize narůstá s mírou zapojení supervidovaných do výběru cílů.
•
•Výhody spolupráce při výběru cílů:
-zvolené cíle mají větší relevanci
-volí přiměřenější tempo
-složitost úkolů je přiměřená ke schopnostem supervidovaného
-napomáhá rozvíjet schopnost supervidovaného pracovat na svém učení i sebeevaluaci.

Hodnocení výběru cílů
• Čím více je schopen supervidovaný volit cíle, tím více může působit jako samostatná jednotka.
•
•Vývoj procesu definovat cíle:
1)schopnost navrhovat cíle  (od neschopnosti volit cíle, po složité cíle)
2)schopnost navrhovat cíle ve vztahu k případu (od nesouvztažných k adekvátním)
3)schopnost navrhovat cíle nezávisle  (od supervizorova vedení k autonomní praxi)
4)schopnost setřídit cíle dle priorit
5)Schopnost propojovat učení a praxi