Kulturní paradigmata a dějiny kultury

Základní pracovní témata

1. Kultura a kulturní oblasti
2. Kultura a kulturní období
3. Funkce komunikačních technologií a médií v rámci lidské kultury
4. Kulturní paradigmata a paradigmata vědy
5. Kritéria klasifikující dějiny kultury:

• geografická (iniciační kultury: kulturní oblasti 1. Mezopotámie, 2. starý Egypt, 3. stará Indie, 4. Čína, 5. krétsko-mykénská oblast a staré Řecko, 6. předkolumbovská Amerika)
• evoluční/darwinovská - Tylorův univerzální model vývoje kultury (1. divošství - magický typ kultury, 2. divošství - náboženský typ kultury, 3. vědecký typ kultury, tj. evropský novověk
• ekonomicko-správní (1. pravěk, 2. starověk, 3. středověk, 4. novověk)
• slohotvorná (raná, vrcholná a pozdní antika, předrománská doba, románská doba, gotika, renesance, doba klasicismu, baroko, osvícenství, romantika, moderna, avantgarda, postmoderna)
• komunikačně mediální (1. epocha znamení a signálů ["němé" texty pravěké kultury, archeologie a její interpretace pravěkých kultur], 2. mluveného jazyka [mýty], 3. psaní, 4. tisku, 5. masových médií, 6. digitálních síťových médií)

Studijní texty

• Soukup, Václav: Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000, s. 13-16.
• Pavelka, Jiří - Pospíšil, Ivo: Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. Brno : Nakladatelství Georgetown, 1993 (viz jednotlivá hesla-epochy a hesla související se Základními pracovními tématy ).
• Jůzl, Miloš, a kol.: Dějiny umělecké kultury I. Praha : SPN, 1990, s. 370-381.
• DeFleur, Melvin L. - Ballová-Rokeachová, Sandra: Teorie masové komunikace. Praha : Univerzita Karlova, Karolinum, 1996, s. 25-40.
• Burton, Graeme - Jirák, Jan: Úvod do studia médií. Brno : Barrister&Principal, 2001, s. 140-143.
• Tondl, Ladislav: Změny paradigmat v pojetí a funkcích vědy. In T., L.: Věda, technika a společnost. Soudobé tendence a transformace vzájemných vazeb. Praha : Filosofia, 1994, s. 41-65.

Doporučená četba (přečtěte si alespoň jednu z uvedených knih)

• Epos o Gilgamešovi. Praha : Československý spisovatel, 1976 (orig. Ša nagba imuru, doslova Toho, jenž vše zře, asi 2000 př. n. l.; přel. a předmluva Lubor Matouš).
• Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1979. (Soubor původně hebrejských, aramejských a řeckých textů, které vznikaly v průběhu 1. tisíciletí př. n. l. a v 1. stol n. l. Český ekumenický překlad, poprvé vydaný v roce 1979, vznikl vznikl pod vedením Miloše Biče (Starý zákon) a J. B. Součka (Nový zákon).)
• Homér: Odyssea (poč. 7. stol. př. n. l.; kterékoli vydání včetně: Homér: Odysseova dobrodružství. Československý spisovatel, Praha 1968).
• Korán. Odeon, Praha, 1991 (orig. Al Qur?án, vznik kolem 650; přel. Ivan Hrbek).
• Lao-C´ o Tao a ctnosti. Odeon, Praha 1971 (orig. Tao te ťing, 4.-3. stol. př. n. l.; přel. Berta Krebsová).
• Tibetská kniha mrtvých. Praha : Vyšehrad, 1995 (orig. Zab-čhos ži-khro dgongs-pa rang-grol; přel. Josef Kolmaš).
• Upanišady. Praha : Am Inspirace, 1996. (Text obsahuje dvanáct "upanišad", přel. Petr Kadula.)
• Žába, Zbyněk: Tesáno do kamene, psáno na papyrus. Praha : Svoboda, 1968. (Text obsahuje ukázky staroegyptské literární tvorby.)