1 VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE I Předmět, základní pojmy, historie FSS MU Brno, Jaro 2010 1 • Mgr. Eva Pavlíková • konzultační hodiny: po domluvě • epavliko@fss.muni.cz • epavliko@gmail.com 2 Literatura: • Kuric, J: Ontogenetická psychologie. Praha, SPN 1986 • Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. Praha, Karolinum 1986 • Hunt, M.: Dějiny psychologie, Praha, Portál • Hoskovec, J., Nakonečný, M., Sedláková, M.: Psychologie XX. Století. Praha, Karolinum 2003, 295 s. ISBN 80-246-0300-4 • Hoskovec, J., Hoskovcová, S.: Malé dějiny české a středoevropské psychologie. Praha, Portál 2000, 255s. ISBN 80- 7178-311-0 • Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha, Portál 1998 • Schmidt, H. D.: Obecná vývojová psychologie. Praha, Academia 1984 • Švancara, J.: Kompendium vývojové psychologie. Brno, UJEP, 1975 3 Osnova přednášky • vývojová (ontogenetická) psychologie • předmět vývojové psychologie • základní pojmy vývojové psychologie • modely vývoje – viz jiné přednášky • historické zdroje vývojové psychologie 4 Systém psychologických věd APLIKOVANÁ PSYCHOLOGIETEORETICKÁ PSYCHOLOGIE ZÁKLADNÍ PSYCHOLOGICKÉ VĚDY SPECIÁLNÍ PSYCHOLOGICKÉ VĚDY pedagogická psychologie klinická psychologie poradenská psychologie psychodignostika psychoterapie psychologie práce forenzní psychologie aplikovaná sociální psychologie psychologie sportu psychologie umění vojenská psychologie psychologie reklamy … a další obecná psychologie vývojová psychologie (psychopatologie) zoopsychologie srovnávací psychologie psycholingvistika biologická psychologie sociální psychologie diferenciální psychologie 5 Vývojový psycholog = zpravidla tzv. dětský psycholog (dětský klinický psycholog) se může uplatnit: – v dětských zařízeních – v pedagogicko - psychologických poradnách – v diagnostických ústavech – v dětských domovech X – základní poznatky z VP by si měl osvojit každý psycholog 6 2 Vztah k ostatním psychologickým disciplínám Obecná psychologie popisuje jednotlivé psychologické fenomény (procesy, stavy, funkce) Vývojová psychologie umožňuje vysvětlovat genezi jednotlivých procesů a vlastností v průběhu života 7 Předmět vývojové psychologie = vývoj psychiky, duševní vývoj jedince v průběhu celého života (od početí – narození – do smrti). • Duševní život člověka je dynamický systém v neustálém procesu vývoje – v kontextu jedince (osobnosti), přírody a společnosti. • Vývoj jedince je velmi individuální záležitostí, přesto však je regulován celou řadou zákonitostí. 8 Předmět vývojové psychologie H. D. Shmidt (1978) – široké pojetí vývoje: • Předmětem vývojové psychologie je studium změn chování a prožívání v časovém průběhu. 9 Předmět vývojové psychologie Dvě hlediska vymezení předmětu VP: Duševní vývoj je součástí ontogenetického vývoje V jakém časovém rozpětí se zkoumá duševní vývoj věcné časové1 2 10 Předmětné okruhy vývojové psychologie 1. fylogeneze psychiky 2. antropogeneze psychiky 3. ontogeneze psychiky 4. aktuální geneze psychiky 11 1. fylogeneze psychiky • zaujímá nejdelší časový úsek • zabývá se pozorováním a srovnáváním chování a učení různých druhů živočichů na rozdílném stupni evoluční řady • vědní obory např. komparativní etologie, srovnávací psychologie • značně spekulativní věda; patrný vliv Darwinovy evoluční teorie 12 3 Konrad Lorenz (1903 -1989) • rakouský etolog • původním vzděláním lékař • objevitel „imprintingu“ • nositel Nobelovy ceny (1973) ad fylogeneze psychiky 13 Konrad Lorenz - imprinting • Prof. Vondráček imprinting překládal jako ražba ad fylogeneze psychiky 14 2. antropogeneze psychiky • studium psychického vývoje v průběhu historie lidstva Zabývá se historií druhu Homo sapiens • vědní obory např.: – etnopsychologie, – srovnávací sociologie, – sociální psychologie, – kulturní antropologie, psychohistorie (rozbor hist. pramenů, zejm. produktů lidské činnosti) • transkulturální studie – W.Wundt – 1900 – 1920 „Psychologie národů“ (má 10 svazků) 15 3. ontogeneze psychiky • vývoj psychiky lidského jedince - v nejširším pojetí „početí - smrt“ • To, co nazýváme běžně vývojovou psychologií je psychologií ontogenetického vývoje člověka. Vývojová psychologie studuje vývoj v širším pojetí (viz Schmidt), je to nadřazený pojem. 16 4. aktuální geneze • Zabývá se změnami psychických procesů v časově omezeném úseku, např. při řešení problémů, v průběhu učení, psychoterapie apod. 17 Tematické okruhy vývojové ψ • důkaz o procesech a dění, které jsou podmínkou vývoje, popis vývojových změn • „hnací síly“ vývoje (činitelé duševního vývoje a vývojové procesy) • nacházení pravidelné (zákonité) souvislosti uvnitř řádu psychofyzických změn • vytvoření konzistentní teorie (zobecnění), která by umožňovala vysvětlení pozorovaného a předvídání dosud neprokázaného 18 4 poznání zákonitostí vývoje možnost predikce vývoje TEORIE APLIKACE 19 Základní pojmy vývojové ψ • změna • vývoj • vývojové stadium, vývojový mezník • vývojová krize • činitelé duševního vývoje • vývojové procesy 20 Základní pojmy - změna – širší pojem než vývoj 21 Základní pojmy - změna vývojová změna nevývojová změna rozdíl mezi stavem A a B, které následují za sebou v čase, nemění jedince Př.: změna činnosti, najedení se… „…jedinec přestává být tím, čím ještě je a stává se tím, čím ještě nikdy nebyl…“, tj. mění se Př.: růst anatomických struktur, získání nové dovednosti, změny v myšlení… 22 Základní pojmy - změna evoluční změna involuční změna úbytek některých schopností a adaptivních funkcí ve starším věku (psychomotorické tempo, krátkodobá paměť apod.) změny směřující k určitému cíli, přechod od méně dokonalého k dokonalejšímu paní Odehnalová z Ostravy – věk 100 let 23 Základní pojmy - vývoj Obecné znaky psychického vývoje: • zákonitý proces, posloupnost na sebe navazujících fází, má pravidelné a zákonité vztahy k věku • celistvý proces, tj. vzájemná interakce složky somatické a psychické • nezvratný proces (za normálních okolností) • postupná proměna z méně dokonalé úrovně k dokonalejší • ne zcela rovnoměrný a ne zcela plynulý proces • proces zvyšování osobní autonomie (přinejmenším do dospělosti ☺) (zdroj: Vágnerová,1996, str.) 24 5 Základní pojmy - vývoj Zákonitosti psychického vývoje: • diferenciace (směřování od difusních projevů k projevům diferencovanějším a více specifickým) • interiorizace (narůstání psychických obsahů a funkcí vlivem prostředí a dané kultury, společnosti) • fixace (v průběhu vývoje se psychické funkce stále více fixují) • progrese a ireversibilita (zdroj: Švancara, 1975, str. 12) 25 Základní pojmy - vývoj • Ze subjektivního hlediska dítěte je vývojová dynamika ovlivňována vzájemným vztahem potřeby jistoty, bezpečí a potřeby změny, která stimuluje další rozvoj. • Potřeba jistoty je obranný mechanismus, který jedince chrání před přijetím subjektivně nepřiměřené zátěže.(????) 26 Základní pojmy – vývojové stadium • stupeň, vývojové období • jednotlivá stadia jsou typická určitými změnami, tzv. vývojovými mezníky • př. Freudova, Piagetova, Ericksonova... stadia vývoje – viz teorie vývoje 27 Základní pojmy – vývojové stadium • Chování se v daném vývojovém stadiu organizuje podle nějakého dominantního tématu. • Chování v jednom stadiu je kvalitativně odlišné od chování v jiném stadiu. • Všechny děti procházejí stejnými stadii ve stejném pořadí. 28 Základní pojmy – vývojové stadium vývojové mezníky 1. biologické, dané zráním (př. schopnost lokomoce) 2. psychické, dané interakcí vnitřních dispozic a učení (př. schopnost užívat logická pravidla kolem 7let) 3. sociální, dané působením společnosti, v níž dítě žije (př. nástup do ZŠ, věk zletilosti 18 let...) 29 Základní pojmy – vývojová krize • na zlomu dvou sousedních vývojových stadií • přechod mezi vývojovými stadii nemusí být zcela plynulý a neproblematický • Dochází k napětí mezi starým a novým stadiem, pro které jedinec není ještě zcela zralý nebo na ně není připravený 30 6 Základní pojmy – vývojová krize • Označení pro více či méně výrazné konfliktní stavy, které nastávají při přechodu z jednoho vývojového období do druhého.(Přechod mezi jednotlivými stadii neprobíhá vždycky plynule.) Zdrojem těchto krizí mohou být rozdíly mezi rozvíjejícími se fyzickými a duševními možnostmi dítěte a ustálenými formami vztahů s okolním sociálním prostředím a činnostmi. Dochází k napětí mezi starým a novým stadiem, pro které jedinec není ještě zcela zralý nebo na ně není připravený. Průběh VK a jejich intenzitu ovlivňují individuální zvláštnosti dítěte. (Stručný psychologický slovník, Bratislava, Pravda 1987 a Vágnerová, 1996) 31 Základní pojmy – vývojová krize • E. H. Erikson (1963) – vývojová krize je dána nezvládnutím určitého vývojového úkolu, který je pro danou fázi života důležitý (viz teorie) Příklady „krizí“: – období vzdoru - kolem 2 - 3 let – krize pubertální (krize dozrávání, krize identity) ve věku 12/14 až 18/20 se člověk zařazuje do nových sociálních rolí, obvyklá je impulsivita v chování, pocity bezradnosti, zvýšené sebepozorování... – krize středního věku 32 Mechanismy duševního vývoje činitelé duševního vývoje vývojové procesy DĚDIČNOST PROSTŘEDÍ ZRÁNÍ UČENÍ (VÝCHOVA) X 33 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST The human body contains 100 trillion cells. There is a nucleus inside each human cell (except red blood cells). Each nucleus contains 46 chromosomes, arranged in 23 pairs. One chromosome of every pair is from each parent. The chromosomes are filled with tightly coiled strands of DNA. Genes are segments of DNA that contain instructions to make proteins— the building blocks of life. 34 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST dědičnost – dána kombinací genové informace od otce a matky • genotyp - celý soubor genů, který se podílí na vzniku genetické dispozice - (možnost) • fenotyp - vlastnost organismu, která se projeví navenek - (to, co se z možnosti realizuje) 35 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST: Co se dědí? 1. anatomické struktury 2. funkce související s vrozenými strukturami 3. vlohy jako předpoklady vzniku získaných vlastností 36 7 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST: Co se dědí? 1. anatomické struktury – makrostruktury (kostra, svaly, kvalita CNS…) – mikrostruktury (nervové spoje) – vrozené reflexy a činnosti (např. sání), vrozené vlastnosti (temperament) 37 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST: Co se dědí? 2. funkce související s vrozenými strukturami – Struktura je předpokladem funkce a je vrozena přímo, funkce je vrozena nepřímo. Struktura se v důsledku fungování dále vyvíjí. – V psychologii se strukturou rozumí dispozice, předpoklad - např. nervový spoj, funkcí pak aktuální procesy - např. psychické procesy. 38 činitelé duševního vývoje DĚDIČNOST: Co se dědí? 3. vlohy jako předpoklady vzniku získaných vlastností – psychické vlastnosti jsou dědičné polygenním způsobem, tj. na jejich vzniku se podílí větší, přesně nezjištěné, množství genů (tzv. polygeny). – tzn. dědí se dispozice ke vzniku určité vlastnosti. – dispozice se dále rozvíjí v závislosti na vlivech prostředí. 39 činitelé duševního vývoje PROSTŘEDÍ prostředí - souhrn různých aspektů v okolí jedince, které ovlivňují jeho vývoj, nejvýznamnější jsou faktory sociokulturní normy, hodnoty, způsoby chování určité společnosti (rodina, sport. klub, církev...) • Vliv faktorů prostředí může být pozitivní i negativní (např. lhostejnost matky v raných fázích dětství, později neadekvátní kolektiv…; může dojít až k odklonu od zdravotní či sociální normy) 40 činitelé duševního vývoje PROSTŘEDÍ vlivy působící přes psychiku vlivy nepůsobící přes psychiku ovlivňují vývoj nepřímo, působením na tělo jedince, např. výživa, mikrobi, dlouhodobá choroba... podnět receptor (psychika) učení, zkušenost vliv na vývoj jedince 41 vývojové procesy ZRÁNÍ • zrání je morfogenetický proces – vytváří se struktury a realizují se vrozené funkce • procesy zrání jsou u člověka ukončeny zhruba ve 20 letech 42 8 vývojové procesy UČENÍ učení - proces získávání zkušeností: 1. kognitivních (informace, poznatky) 2. praktických (dovednosti) 3. afektivních (citové zážitky) • hlavní mechanismus vývoje člověka • učení neexistuje samo o sobě, váže se na činnost, kterou jedinec vykonává 43 vývojové procesy UČENÍ struktura osobnosti specifické regulační dispozice (vlastnosti, dovednosti) ČINNOST, UČENÍ relativně stálá charakteristika podléhají častějším změnám nejproměnlivější dispoziční struktura jedince 44 vývojové procesy UČENÍ - kritická (senzitivní) období, timing • časově ostře ohraničená období, kdy jsou optimální předpoklady pro učení • zvýšená vnímavost k podnětům určitého druhu. – např. rané dětství je klíčovým obdobím pro schopnost navazovat a opětovat citový vztah (obdoba imprintingu u zvířat), učení se řeči… 45 (Další) podmínky procesu učení • (prostředí) • vnitřní schopnosti učení (jejich základ dán dědičně) • optimální stupeň připravenosti k učení daný zráním • výsledky předchozího učení – do současného učení vstupují předešlé vědomosti, dovednosti a afektivní zkušenosti • motivace učení („přímá úměrnost“ motivace a účinků učení) • osobnostní vlastnosti učícího se jedince 46 vzájemná souvislost UČENÍ a ZRÁNÍ • zrání je podmínkou dosažení stavu určité vnitřní připravenosti k učení. – začne-li se s učením něčeho příliš brzy, kdy na to organismus dítěte není ještě zralý, vede to většinou k neúspěchu, dítě získá nechuť k učení i do budoucna. • největší roli hraje zrání v základních pohybových činnostech, tzv. činnostech fylogenetických (např. chůze, sedění...). • oproti tomu tzv. činnosti ontogenetické jsou více podmíněny učením a nevyskytují se u všech dětí stejně (např. plavání, jízda na kole...) 47 činnosti fylogenetické činnosti ontogenetické 48 9 Rozdíly mezi zráním a učením ZRÁNÍ UČENÍ vytváří se struktury funkce spojitost kontinuální (ve spánku i bdění) diskontinuální (spíše v bdělém stavu) výskyt v průběhu života převládá v počátečních stadiích vývoje probíhá po celý život změny ireverzibilní (nevratné) reverzibilní 49 Souvislosti vývojových procesů s činiteli duševního vývoje ZRÁNÍ a DĚDIČNOST Zrání je konkrétní projev dědičnosti. To, co jedinec přejímá od rodičů, není převzato v hotové podobě. Zráním se realizuje to, co je dědičně dáno. genotyp fenotyp zrání Vnější vlivy víc stimulují proces učení. 50 51 Souvislosti vývojových procesů s činiteli duševního vývoje UČENÍ a PROSTŘEDÍ • Prostředí nepůsobí na vývoj jedince automaticky. Jedinec má v procesu učení selektivní vztah k faktorům prostředí. • Podmínkou smysluplného učení je: – dostatečná podnětnost prostředí, – jeho srozumitelnost a – stabilní strukturovanost. 52 Modely psychického vývoje • Vývoj: sled fází, které nejsou zaměnitelné, a postupují v určitém pořadí. 53 Modely kvalitativní Model stupňovitého vývoje 54 10 Modely kvalitativní • Model spirálovitého vývoje 55 • Vývoj jako vrstvení • Vývoj jako výsledek vtiskování 56 Modely kvantitativní • Snaží se postihnout měřitelné změny v duševním vývoji. Používají tzv. vývojové gradienty 57 Trendy vývoje Konstantní Akcelerační Retardační Pozitivní asymptotický Pozitivní Konkávní Negativní asymptotický Konvexní Negativní 58 Historické zdroje vývojové psychologie předvědecké období • starověké Řecko, Egypt, Indie, Čína… • První pokusy o popis a vysvětlování vývoje člověka lze vystopovat ve filozofických dílech. – Např. Platon ve svém spise o Republice se zmiňuje také o vlohách a nabádá, aby byly zjištěny již v raném dětství, aby je bylo možno rozvíjet speciálním tréninkem a výchovou. 59 Historické zdroje vývojové psychologie středověk • Převládá názor, že duši stvořil Bůh a ve chvíli narození ji spojil s tělem. • Dítě je považováno za zmenšeninu dospělého. • Do 19. st. neexistuje samostatná vědecká disciplína studující dítě. Poznatky o vývoji dítěte shromažďovali hlavně pedagogové a lékaři. 60 11 Historické zdroje vývojové psychologie středověk • J. A. Komenský (1592 -1670) • John Locke (1632 - 1704) • Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778) • Ch. Darwin (1808 - 1882) 61 Jan Amos Komenský (1592 - 1670) • Upozorňoval na věkové a na individuální zvláštnosti dětí – filosofická pojednání o vzdělání – studium dítěte na základě každodenního pozorování • rozlišil věková období • usiloval, aby výchova a vzdělávání byly přizpůsobeny přirozenosti dítěte („škola hrou“) 62 Jan Amos Komenský (1592 - 1670) Jedna z prvních periodizací vývoje (v díle „Orbis Pictus“): 1.dítě (1 – 7 let) 2. pachole (7 – 14 let) 3. mládenec (14 –21 let) 4. jinoch (21 – 28 let) 5. muž (28 – 35 let) 6. starý muž (35 – 42 let) 7. kmet (42 a výše let) 63 John Locke (1632 - 1704) • Empirismus: duše jako nepopsaná deska („tabula rasa“), která se plní vlivem životních zkušeností • Zkušenost je jediným zdrojem poznání a metoda pozorování jediná, která může poznatky zprostředkovat. • Výchova má být přirozená, uzpůsobená zájmům dítěte. 64 Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778) • pedocentrismus – Přirozená a svobodná výchova – Bez kruté kázně a potlačování osobnosti – Má poznat individuální schopnosti a ty rozvíjet. – Láska k dítěti – Dílo „Emil aneb o vychování“ (1762) 65 Přírodovědní badatelé • Zájem o studium psychického vývoje. • Vycházeli z předpokladu, že vývoj druhu lze pozorovat na vývoji člověka ve společnosti 66 12 Charles Darwin (1809 - 1882) • záznamy pozorování vlastního syna • dětství jako pramen vědecké informace o vývoji druhu • deníkové záznamy • první empirické výzkumy ontogeneze – Dílo: Dětství jako pramen vědecké metody • U nás: J.Kapras (1883) pozorování syna 67 Empirické výzkumy ontogeneze Období biografického pozorování dítěte – Darwin – Montbeillard – pozorování syna do 18 let – Tiedman – vývoj dětské řeči – Teine – J.Kapras (1883) pozorování syna 68 Nevýhody podobných studií • emočně zatížená pozorování • bez konkrétního cíle 69 Wilhelm Preyer (1841 - 1897) • německý embryolog, fyziolog – zájem o prenatální vývoj člověka • jednota fylogeneze a ontogeneze • dědičnost jako faktor ontogeneze • dílo : – „Duše dítěte“ (1882) [prejer] 70 Historické zdroje vývojové psychologie století dítěte (přelom 19./20.stol.) • vzrůstá zájem o vývoj dítěte – beletrie s dětským hrdinou: Dostojevký - Bratři Karamazovi, Keysová - Století dítěte...) – rozvíjí se hlavně pedopsychologie (psychologie dětství a adolescence) 71 Historické zdroje vývojové psychologie století dítěte (přelom 19./20.stol.) • W. Wundt • W. Stern • G.S. Hall • A. Gesell • J.B. Watson • J. Piaget • manželé Bühlerovi 72 13 Normativní období ve studiu dítěte 73 Granville Stanley Hall (1844 -1924) • teorie rekapitulace • „nature“ ve vývoji převažuje • „otec adolescence“ – Mládí (1904) – Stáří: poslední polovina života (1922) • předseda APA • prezident University a vydavatel časopisu: – The Americal Journal of Psychology [stenli hól] 74 Arnold Gesell (1880-1961) • lékař, původně se zajímal o mentálně postižené děti • „teorie predeterminovaného růstu“ – důraz na maturaci • založil Clinic of Child Development • vývojové škály - používají se dodnes [gezel] 75 James Baldwin (1861 - 1934) • hlavní silou vývoje je napodobování a selekce vlivů – Baldwinův efekt • dílo: – Mentální vývoj dítěte a lidstva (1894) 76 Vídeňská škola • manželé Bühlerovi 77 Manželé Bühlerovi Karl Bühler (1879 – 1963) Charlotte Bühlerová (1893 – 1974) 78 14 Karl Bühler (1879 - 1963) • nejdůležitější zvláštnosti vývoje v dětském věku: – řeč – myšlení – zobrazovací schopnosti (kresba) • vývoj dítěte není součtem jednotlivých funkcí Dílo: – Duševní vývoj dítěte (1918) – Nástin duševního vývoje dítěte (1939) 79 Charlotte Bühlerová (1893 – 1974) • 1923 - 38 shromáždila biografické údaje v rozsahu celé životní dráhy (life-span psychology) Dílo: – Dětství a mládí (1928) – Praktická dětská psychologie (1929) – Běh života jako psychologický problém (1933) – Vídeňské vývojové testy (1932) – 1 až 6 let, dosud používané 80 Charlotte Bühlerová (1893 – 1974) Vrcholy života • ? věk • kritérium: – pracovní produktivita – úroveň tvořivých schopností – úspěšnost 81 Charlotte Bühlerová (1893 – 1974) • 1940 - 50 klinická psychologie • 1953 privátní praxe • později příklon k humanistické psychologii 82 Schenk - Danzingerová • výzkum tzv. latentního zrání 83 Ženevská škola • Edouard Claparede (1873 - 1940) • Jean Piaget (1896 - 1980) 84 15 Edouard Claparede (1873 - 1940) • 1912 v Ženevě založil institut J. Jacquese Rousseaua • hlavní funkcí psychických procesů je přizpůsobení jedince svému prostředí • z nerovnováhy vznikají potřeby 85 Jean Piaget (1896 - 1980) • vychází z biologie, logiky a filosofie • teorie vývoje inteligence • ASIMILACE, AKOMODACE, EKVILIBRIUM 86 87 88 89 90 16 Jean Piaget (1896 - 1980) Nejvýznamnější práce: • Řeč a myšlení dítěte • Úvod do genetické epistemologie • Psychologie inteligence 91 Pařížská škola • Alfred Binet (1857 - 1911) • Henri Wallon (1879 - 1962) 92 Alfred Binet (1857 - 1911) • 1904 Mentální škála • 1905 jednoduché řazení podle obtížnosti 93 Alfred Binet (1857 - 1911) INTELIGENČNÍ KVOCIENT • 1908: ke každému úkolu přidal hodnotu věku chronologický věk • kam až dítě došlo mentální věk • obecná intelektová úroveň: – mentální věk lomeno chronologický věk krát 100 • Nejznámější modifikace Binetova testu Stanfordská revize L. Termana (Terman- Merillová) 94 Alfred Binet (1857 - 1911) inteligenční kvocient (IQ) • měřil tzv. mentální věk a srovnával ho s chronologickým věkem, přičemž průměrný MV se rovná CHV • testové úlohy by měly být takové, které nepředpokládají žádný speciální výcvik • nejznámější modifikace Binetova testu Stanfordská revize L. Termana, 1916 (Standford-Binet, pozdějiTerman- Merillová) – Terman ponechal koncept mentálního věku a od Němce Sterna převzal index zvaný IQ IQ = (MV / CHV) * 100 95 Henri Wallon (1879 - 1962) • Založil laboratoř Psychobiologie dítěte • zabýval se vývojem myšlení a osobnosti 96 17 Ruská škola • K. D. Ušinskij (1824 - 1870) • I. M. Sečenov (1829 - 1905) • L. S. Vygotský (1896 - 1934) • A.R. Luria (1902 - 1972) • S. L. Rubinštejn (1889 - 1960) 97 K. D. Ušinskij (1824 - 1870) dílo: „Člověk jako předmět výchovy“ 98 I. M. Sečenov (1829 - 1905) • výzkum reflexní činnosti 99 Lev Semjovič Vygotskij (1896 – 1934) • nižší a vyšší psychické funkce • společenskohistorická podmíněnost psychiky • interiorizace • zóna nejbližšího vývoje • vývoj řeči 100 Vygotského následovníci • Leonťjev, Galperin, Zinčenko (zaměřeni hlavně na vývoj myšlení dítěte) 101 A.R. Luria (1902 - 1972) • neuropsycholog • vývoj řeči u normálních a narušených dětí • výzkumy jednovaječných dvojčat 102 18 S. L. Rubinštejn (1889 - 1960) • psychický vývoj dítěte je určen jeho reálnými vztahy ke světu, které se projevují v činnosti jako hra, učení, práce. • teorie lomu – Prostřednictvím činnosti se dítě začleňuje do společnosti - „vnější podmínky působí pomocí vnitřních faktorů a na vnitřních podmínkách se lámou vnější vlivy.“ 103 Ruská škola 104 Brněnská škola • František ČÁDA (1865 - 1918) • Ferdinand KRATINA (1885 - 1944) • Mihailo ROSTOHAR (1878 - 1966) • Miloslav SKOŘEPA (1895 - 1942) • Vilém CHMELAŘ (1892 - 1989) 105 Brněnská škola - další • Ludmila KOLÁŘÍKOVÁ (1909 - 1968) - předškolní věk • Jan VANĚK (1905) - psychologie myšlení • Robert KONEČNÝ (1906-1981)FILOZOFICKÁ FAKULTA MU, Arne Nováka 1, Brno 106 František Čáda (1865 - 1918) • zakladatel tuzemské vývojové psychologie • zabýval se dětskou kresbou, řečí a hrou • zavedl u nás Binetův IQ test 107 Mihailo Rostohar (1878 - 1966) • Dílo: – „Studie z vývojové psychologie“ (1928) – „Psychologické základy čtení s praktickým návodem ke čtení“ (1934) 108 19 Miloslav Skořepa (1895 - 1942) • Vycházel z dlouholeté učitelské praxe na různých typech škol • monografie „Puberta“ (1940) 109 Vilém Chmelař (1892 - 1989) • výzkum vývoje optické a akustické pozornosti • vnímání a poznávání předmětů • utváření kresebných pohybů 110 Ferdinand Kratina (1885 - 1944) • „Eidetická vloha u mládeže“ (1930) • typologie osobnosti 111 Ludmila Koláříková (1909-1968) • vývojová psychologie předškolní věk • vývoj zrakových představ, myšlení 112 Robert Konečný (1906-1981) • filozof, spisovatel • klinický psycholog, psychoterapeut 113 Pražská škola • Václav PŘÍHODA (1889 - 1979) – Ontogeneze psychiky • Josef VÁŇA (1899 - 1966) Filozofická fakulta UK, Praha, Palachovo nám. 2 114 20 Pražští autoři tohoto období • Václav PŘÍHODA (1889 - 1979) čtyřsvazková „Ontogeneze lidské psychiky“ 1. díl do 15 let 2. díl 15 - 30 let 3. díl 30 - 45 let 4. díl o „druhé polovině života“ • Josef VÁŇA (1899 - 1966) 115 60.léta • Longitudinální výzkumy: – Brno: J.Kotásková, J. Švancara, R. Konečný, L. Osecká – Praha: J. Langmeier, Z. Matějček – Olomouc: J. Koluchová 116 Nedávná minulost a současnost • Marie SEVEROVÁ (1924 - 1999) – výzkumy dětských her • Jiří ODEHNAL (*1923) – činnosti a sociální interakce v raném dětství, pozorován í v přirozených podmínkách 117 Nedávná minulost a současnost • Otázka psychodiagnostiky dětí: – V. Smékal – J. Švancara – P. Říčan – J. Jirásek – Z. Matějček… 118 Nedávná minulost a současnost • Jarmila KOTÁSKOVÁ (1933 –1994) – morální vývoj dítěte (autorka metody na měření morální zralosti, vydala psychodiagnostika r. 1983), zvl. role otce při výchově ve vztahu k vývoji morálky • Jaroslav KOCH (1910 – 1979) – neuropsychický vývoj kojenců a malých dětí, „Výchova kojence v rodině“(1999) • Hanuš PAPOUŠEK (1922 – 2000) – český pediatr, ÚPDM, „intuitivní rodičovství“ – neuvědomované chování dospělých lidí vůči kojencům. • Zdeněk MATĚJČEK (1922-2004) – viz dále 119 Zdeněk Matějček (1922-2004) • psychodiagnostika, • psychická deprivace, • vývojové poruchy učení, • popularizace dětské psychologie, • spolu s Josefem LANGMEIEREM (nar. 1921) byl u zrodu dětských SOS vesniček. • výzkumy hodnoty dítěte • longitudinální výzkum dětí narozených z nechtěných těhotenství 120 21 Václav Břicháček (1930 – 2010) 121 Současnost • Jaroslav ŠTURMA (*1944) Založil Dětské centrum PAPRSEK – pomoc rodinám s postiženými dětmi, – vývoj dětí a jeho poruchy – možnosti stimulace jednotlivých oblastí vývoje • Josef ŠVANCARA (1924) –Výzkumný ústav pediatrický (zal. 1961), zabýval se rozvojem přístrojové diagnostiky. „Diagnostika psychického vývoje“ (1970) • Pavel ŘÍČAN (1933) – učebnice „Cesta životem“ (1990), psychologie životní cesty („life-span psychology“) 122 Jaroslava Dittrichová (*1929) 123 Jaroslav ŠTURMA (*1944) • Založil Dětské centrum PAPRSEK – pomoc rodinám s postiženými dětmi, – vývoj dětí a jeho poruchy – možnosti stimulace jednotlivých oblastí vývoje • předseda ČMPS (Českomoravské psychologické společnosti) 124 Pavel ŘÍČAN (1933) • učebnice „Cesta životem“ (1990) • psychologie životní cesty („life-span psychology“) • psychologie náboženství • http://www.sweb.cz/rican/ 125 Současnost • Petr MACEK (*1956) – výzkumy adolescence (mezinárodní srovnání) – Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny • Irena SOBOTKOVÁ - výzkum rodiny 126 22 Vladimír SMÉKAL (1935) 127 Petr MACEK (*1956) • výzkumy adolescence (mezinárodní srovnání) 128 Irena SOBOTKOVÁ (1963) • výzkum rodiny • pěstounská péče • učí na katedře psychologie FF UP v Olomouci 129 Časopisy • Psychológia a patopsychológia dieťaťa (od r. 1966) • Československá psychologie • Studia psychologica – vychází na Slovensku v angličtině • Československá pediatrie • Pedagogika 130 Pracoviště • Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie v Bratislavě • Psychologický ústav AV (pobočky Praha a Brno) • Ústav experimentální psychologie SAV v Bratislavě • Psychologické ústavy na katedrách psychologie 131