Vývojová psychologie eorie vývoje II Evoluční teorie - etologie a sociobiologie Počátek tohoto směru uvažování Ch. Darwin (1859): evoluční vývoj je organizován podle dvou základních kritérií; Přežití i e produkce Etologie Je to studium zvířecího chování se zvláštním zřetelem k chování v přirozeném prostředí (včetně primátů a v rámci primátů i lidí). (Lorenz, 1935,1963, Tinbergen, 1953,1973). Zdůraznění biologických faktorů v chování živočichů a dále hledání oaralel mezi chováním zvířat a lidí. Chování druhu je z větší či menší části založeno na daných způsobilostech (capacities) a odpovědích organismu na podnět] z prostředí (responses). Mnoho z chování je předem naprogramováno jako reakce na ohrožení - základní reakcí - boj nebo únik. Fixed action patterns (EAPs) - speciální podněty evokují a uvádějí do pohybu určitý sled činností, které zabezpečují přežití Etologie Specifický význam mají programy, které: facilitují reprodukci (námluvy, rituály, signalizace sexuálního zájmu), maximalizují chování, které vede k přežití mladých jedinců (stavba hnízda, ukrytí mláďat v případě ohrožení) Sociobiologie (Wilson, 1975) Velká váha genetickým faktorům pro organizaci skupinového a sociálního chování Centrální teze: je silný příčinný vztah mezi úspěšnou sociální adaptací a úspěšnou genetickou reprodukcí. Sociobiologie Každé prostředí má limitované zdroje a člověk musí soupeřit s podmínkami, aby přežil. Přežití je řízeno sobeckými (sebezáchovnými) motivy. Problém homo sapiens jako vysoce vyvinutého druhu je: úspěšné soupeření vyžaduje relativně rychlé osvojování jak kompetetivních tak kooperativních dovedností - člověk musí balancovat mezi egoistickou a allocentrickou motivací, další potřebou je předat tyto dovednosti svým potomkům, tj osílit rod, aby přežil. Sociobiologie Dvě základní strategie přežití (Plooij, 1990): a) hodně potomků a malá péče (malé tělo,rychlá maturace, časná sexuální reprodukce, krátký život, malá inteligence, nízká úroveň sociální organizace druhu, krátká a malá péče rodičů málo potomků, velká péče (velké tělo, pomalá maturace, později reprodukce, wšší sociabilita, altruismus Evoluční psychologie (Buss, 1994, 1995) Klíčová otázka podle evolučních psychologů - „sex differences", tj. rozdíly jsou mezi pohlavím, teprve sekundárně v rodu (gender). Jinak řečeno - není to v psychologických rozdílech, ale v odlišnostech adaptivních mechanismů. Adaptační problém ve smyslu evoluce, tj. přežití jedince a vývoje druhu. Nejde tedy o „socializační nálepku" ale skutečný rozdíl v adaptaci na život. Evoluční psychologie Primární oblasti rozdílů definuje především sexuální selekce (soutěž). Má dvě formy: soupeření mezi jedinci stejného pohlaví zvyšuje frekvenci sexuálních příležitostí (a tedy zajišťuje lepší adaptaci na život) členové jednoho pohlaví projevují preference žádoucích kvalit svého druha či své družky. V sociální interakci se tak vytváří oncept intersexuálně sociálně žádoucího chování. Evoluční psychologie Pohlavně diferencující psychologické mechanismy, které ze vyvinuly jako odpověď na specifické adaptivní problémy obou pohlaví: ■ žen: fertilita, mateřství Limitace biologických teorií Mají retrospektivní pohled, nedá se na jejich základě moc predikovat Neuvažují tolik o mediačním vlivu kultury (např. při reprodukci) Nevysvětlují individuální zvláštnosti Vývojový úkol (Havighurst, 1948) J Pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura) určité osvědčené vzorce chování (patterns), pokud je člověk nerespektuje a volí svou vlastní, odlišnou cestu, je často sankciován. Některé úkoly jsou z vývojového hlediska kontinuální, začínají již v dětství a období adolescence by je mělo završit (např. vývoj abstraktního myšlení). Jiné jsou specifické právě pro adolescenci (např. změna vztahů k dospělým), tzn. demonstrují, že toto vývojové období má v sobě i prvky diskontinuity LI "Teachable moment", (Havighurst,1948), tj. jakýsi senzitivní okamžik pro zahájení učení. Je-li toto krátké období optimálního startu promeškáno, je mnohem obtížnější úkol následně zvládnout. Vývojový úkol Předběhnutí vývojového úkolu - je spojeno s řadou obtíží Např. předčasný sňatek a rodičovství patnáctileté dívky, životní dráha výjimečně talentovaného adolescenta (např. umělce, sportovce a pod.). dno stádium je přípravou na druhé Každý vývojový úkol má svoje průměty i do jiných období - důležitá je predikce i retrospektiva Sociálně-kognitivní teorie učení ,Z hlediska teorie sociálního učení, lidská podstata je charakterizována jako obrovská potencialita, která může být utvářena sociálními vlivy do různěj ších forem" (Bandura. 1986\ mi Sociálně-kognitivní teorie učení Podle A. Bandury je základem vývojových změn observačnímu učení. Imitace (nápodoba) - přímé opakování reakcí a jednání druhých Modelování - nepřímé učení pozorovaném, je to složitější proces, jde nejde jen o přímé pozorování, ale o výsledek sociální interakce (zpětná vazba posilování, vztah mezi dítětem a dospělým, širš' souvislosti prostředí Sociálně-kognitivní teorie učení (Bandura 1986 Triadický reciproční determinismus: B - chování, P - kognitivní a další vnitřní vlivy (personál), E - vnější prostředí Model počítá s tím, že kromě vzájemného průběžného ovlivňování vystupuje někdy jeden faktor do popředí Sociálně-kognitivní teorie učení Zřetel k životní cestě člověka: chování je ovlivňováno anticipací (předjímáním) dalších životních etap, člověk si následující kroky své cesty aktivně volí, tuto volbu znesnadňuje celá řada nečekaných vlivů Sociálně-kognitivní teorie učení s 0 n Svoboda je psychologicky chápána jako možnost sebeovlivňování, dále jako množina voleb, na které má člověk právo, aby je uplatni Plastičnost obecné povahy člověka souvisí s jeho obecnými schopnostmi či způsobilostmi (capabilities). Ty jsou ve vývoji buď kultivován nebo zůstávají nerozvinuté schopnost symbolizace - zpracování vnější kušenosti do vnitrních modelů, zkušenost ískává formu, obsah a význam schopnost myšlenkové anticipace - umožňuje Dředjímání a formulaci budoucích cílů.