Úvod do tématu

Rozvoj sociální politiky v zemích EU souvisí se základními etapami vývoje evropské hospodářské a sociální integrace. Tento proces totiž přináší řadu důsledků pro sociální politiku.

Lze přitom rozlišit tři hlavní etapy tohoto vývoje:

1.etapa

od konce 2. světové války do vzniku Evropského hospodářského společenství (1957) a přijetí Evropské sociální charty (1961)

V tomto období se vývoj sociální politiky v Evropě opíral o zásady Beveridgeovy reformy, jež usilovala o pokrytí všech rizik a všech sociálních kategorií („od kolébky do hrobu“).  Sociální politika přecházela z období „konsolidace“ čtyřicátých let do období počátku „expanze“ padesátých let. Významným bylo již přijetí Úmluvy č. 102 Mezinárodní organizace práce z roku 1952, jež stanoví minimální standardy sociálního zabezpečení (minimální výše dávek ze sociálního pojištění zhruba na úrovni 45 – 55 procent mzdy průmyslového dělníka, podle typu rizika)

2. etapa

Od vzniku EHS a přijetí Sociální charty, až do vzniku Evropské unie. Jde o složité období -expanze sociální politiky (do poloviny sedmdesátých let), ale po hospodářských krizích přichází etapa krize sociálního státu a jeho reformulace zejména v osmdesátých letech. Vznikají významné programové dokumenty EU, rozvíjí se politiky založené na využití Evropského sociálního fondu. Přes hospodářské potíže a fiskální restrikce v mnoha oblastech sociální politiky se udržují principy Evropského  sociálního modelu.

3. etapa

Vznik Evropské unie (1993) a jednotného trhu založeného na jednotném pohybu zboží, osob a kapitálu. Sociální politika je postavena před konkrétní úkoly spojené s fungujícím jednotným trhem. Přes národní rozdíly je vedena mírná politika přibližování (konvergence) standardů sociálního zabezpečení (z důvodu obavy ze sociálního dumpingu), což má vliv na rychlý rozvoj sociálních systémů v zemích jižní Evropy v tomto období. Vedle toho je vedena politika harmonizace systémů (operační, instrumentální a administrativní  propojení v zájmu usnadnění pohybu pracovníků). Krom toho, sociální koheze je chápána jako jeden z hlavních politických předpokladů ekonomické integrace.

Cíle studia

Po prostudování tématu by studenti měli znát:

- základní etapy vývoje evropské hospodářské a sociální integrace (instituce, úmluvy)

a souvislost mezi hospodářskou a sociální integrací (myšlenka univerzálního sociálního občanství)

- mezinárodní standardy sociálního zabezpečení podle Konvence č. 102 Mezinárodní organizace práce

- význam a obsah dokumentů, norem a institucí jako je Římská úmluva, EHS a Evropský sociální fond, Evropská sociální charta pro sociální politiku Evropy

- nové akcenty Maastrichtské smlouvy - Evropská unie a jejích navazujících dokumentů

  Klíčové pojmy (viz povinná literatura)

Konvence č. 102 Mezinárodní organizace práce, Římská úmluva,EHS, Rada Evropy, Evropský sociální fond,  Evropská sociální charta, Sociální akční program, Evropská Unie, Maastrichtská smlouva, Zelená kniha, Bílá kniha.

Kontrolní otázky

1. Které nadnárodní instituce ovlivňovaly v Evropě po 2. světové válce vývoj sociální politiky v rámci procesu evropské integrace ?

2. Jaké jsou základní cíle Evropské unie (dříve EHS) v oblasti sociální politiky, jak souvisejí s hospodářskou politikou EU (dříve EHS) ? V kterých dokumentech byly deklarovány ?

3. Které významné úmluvy předcházely Evropské sociální chartě ? Čím byly významné ?

4. Co je obsahem Evropské sociální charty a jejích dodatků ?

5. Co je účelem Evropského sociálního fondu ? Jaké jsou jeho priority a využití ?

Aplikace

a) srovnejte standardy deklarované v konvenci ILO č. 102 se standardy sociálního zabezpečení ČR.

b) srovnejte obsah ESCH se sociální politikou ČR ? Která doporučení by měla být podle Vašeho názoru lépe naplněna ?

Povinná literatura