Sociální politika je proces veřejné volby (volby cílů a prostředků k jejich dosažení). V demokratické společnosti je konflikt zájmů mezi sociálními skupinami řešen na hlavně trhem nebo veřejnou volbou (založenou na hlasování přímém nebo hlasování reprezentace). Jinými typy řešení konfliktu zájmů je rozhodnutí na základě tradice nebo na základě uznání autority podepřené legitimitou.

Na formování sociální politiky se podílí současně širší spektrum sociálních aktérů. Jedna z hypotéz hovoří o distributivním konfliktu a klíčové roli dělnické třídy, která prosazovala v počátcích rozvoje sociálního státu sociální požadavky politickou cestou a otevřela tak cestu k rozvoji sociální politiky. Naproti tomu řada autorů upozorňuje na fakt,že dělnická třída jednak nikdy nepředstavovala většinový podíl v sociální struktuře, a navíc neměla ani v počátcích vývoje sociálního státu dostatečnou politickou sílu. Rozhodující bylo proto spíše formování koalic zájmů dělnické třídy a dalších politických subjektů, zejména byla klíčová role středních tříd, a tato role postupně narostla. Krom toho, sociální a politické elity často anticipovaly rizika sociální revolty a používaly sociální politiku jako nástroj sociální kontroly a získání legitimity – svědčí o tom případ Bismarckových reforem, případně i sociální politiky totalitních režimů komunistického typu.

Je však třeba zdůraznit, že proces formování veřejné politiky (společenské volby) neprobíhá jen veřejnou volbou či rozhodnutím politické reprezentace (shora), ale také přímou tvorbou (zdola).

Proces rozhodování veřejnou volbou (shora) ve veřejné politice demokraticky tvořené má obvykle (modelově) tato stadia (cyklus):

1 percepce problému

2 analýza problému (informace)

3 formulace problému (vliv ideologie, probíhá diskuse)

4 formulace cíle (může probíhat diskuse k získání veřejné podpory)

5 formulace nástroje

6 může probíhat diskuse – k získání veřejné podpory

7 rozhodnutí

8 implementace

9 vyhodnocení politiky (významná role informace)

10 percepce problému.

           

Role politických rozhodnutí je významná ve stadiu 3,4,7, 9, role profesionálů je významná ve stadiu 2, 3,5, 8, 9 a role veřejnosti je významná zejména ve stadiu 1, 3, 4, 6, 10.

Proces přímé tvorby zdola se uskutečňuje v interakci nejrůznějších sociálních aktérů – zejména organizací občanského sektoru a soukromých subjektů.

Proces tvorby veřejné politiky se „pluralizuje.“ Stále větší roli v procesu veřejné volby a tvorby politiky zdola přebírají vedle politických reprezentací a státu organizace občanského sektoru, ale vedle toho i nadnárodní společnosti, nadnárodní instituce jako je Evropské komise, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, a další instituce.

                 

Cílem studia tématu je, aby student rozeznal:

- jednotlivá stadia procesu realizace veřejných zájmů

- subjekty, které se podílejí na procesu sociální politiky

veřejná (společenská) volba, veřejný zájem, stádia procesu společenské volby, implementace rozhodnutí, veřejná správa, sociální správa: státní, veřejnoprávní, soukromá

1. Charakterizujte jednotlivé fáze tvorby opatření sociální politiky - každou fázi ilustrujte poukazem na konkrétní situaci.

2. Charakterizujte jednotlivé subjekty v procesu formování sociální politiky a upřesněte jejich roli v různých fázích tvorby sociální politiky.

3. Srovnejte roli různých subjektů sociální politiky v různých režimech sociálního státu (uveďte příklady).

a) Uveďte příklady záměny cílů a prostředků při formování procesu sociální politiky.

b) Čím je podle Vašeho názoru specifická role aktérů v procesu tvorby sociální politiky v České republice ? Které subjekty mají menší význam než v jiných zemích ?

 

Potůček, M. (1995): 49-51, 55-57

Tomeš, I. (1996): 159-165