Práva zvířat FSS 2014/2015 – Jan Zámečník „Rightismus“ a některé jiné přístupy • welfarismus (welfare – tělesná a duševní pohoda zvířat) – jde mu o zvýšení „pohody zvířat“, kritizuje působení nadměrné a zbytečné bolesti zvířatům, ale nestaví se proti využívání zvířat člověkem • utilitarismus – zvažuje újmy (utrpení) a přínosy (blaho) a rozhoduje se na základě jejich „kalkulace“; podle T. Regana lze na základě utilitarismu obhájit rasismus, sexismus i speciesismus (kritizuje proto i argumentaci P. Singera) • hledisko nepřímé povinnosti – morální povinnosti máme jen vůči lidem (respektive racionálním subjektům),krutost ke zvířatům je špatná např. proto, že může vést ke krutosti vůči lidem (I. Kant) Vnitřní a instrumentální hodnota • Vnitřní (inherent) hodnota – zvíře má hodnotu „samo o sobě“, bez ohledu na své „využití“ • Instrumentální hodnota – hodnota zvířete se odvíjí od jeho využití člověkem „Instrumentální argumenty“ k ochraně přírody (podle Charlese Birche) • Argument „rezervy“ – je třeba zachovat ty druhy, které jsou pro nás užitečné jako zdroj potravy, k lékařským a jiným účelům • „Laboratorní“ argument – je třeba zachovat takové organismy, jež jsou podle některých vědců potřebné k experimentálním výzkumům • „Tělovýchovný argument“ – přírodu je třeba zachovat kvůli volnočasovým aktivitám • Argument „katedrály“ – přírodu je třeba zachovat kvůli estetickým prožitkům Pohledy na práva zvířat • Právní (legalita) • Morální (legitimita) • Náboženský (Boží práva) Obhajoba zvířecích práv I. • O právech mluví již Jeremy Bentham (1748– 1832) a Arthur Schopenhauer (1788–1860) • Henry Stephens Salt (1851–1939), Animals' Rights: Considered in Relation to Social Progress (1892) Obhajoba zvířecích práv II. Andrew Linzey Animal Rights: A Christian Perspective, 1976 Tom Regan The Case for Animal Rights, 1983 Morální a legální práva podle T. Regana Morální práva (moral rights) • Jsou univerzální (pohlaví, národnost, místo narození, náboženské vyznání atd. nejsou relevantní) • Jsou rovná (nejsou odstupňovaná, každý, kdo je má, je má „stejně“) • Nejsou výsledkem aktu jednotlivce (např. despoty) ani skupiny (např. zákonodárného shromáždění) • Mohou být zdrojem kritiky legálních práv Legální práva (legal rights) • Nejsou univerzální • Nemusí být rovná (viz např. období rasové segregace) • Jsou výsledkem aktu jednotlivce nebo skupiny • Mohou být kritizována z hlediska morálních práv Boží práva podle A. Linzeyho • Základ Božích práv (Theos-rights) o Veškeré stvoření patří Bohu (antropocentrismus tuto skutečnost zatemňuje) o Bůh je pro stvoření (není mu lhostejné, co se s ním děje) Na základě těchto tvrzení klade Linzey otázku: Je-li zde stvoření pro Boha a Bůh pro stvoření, nemají zde být lidé také pro stvoření? Naše povinnosti vůči zvířatům podle A. Linzeyho • Odmítnutí principu rovnosti – je třeba upřednostnit slabé a bezbrannné (odvolává se na příklad Ježíše Krista) • Co se týče zvířat, máme pouze jediné právo, právo sloužit Jeroným vytahuje lvu trn z tlapy (Niccolò Antonio Colantonio) Meze práv podle A. Linzeyho • Jazyk práv je nutný jako ukazatel minima našich závazků • Z toho vyplývá, že respekt k právům nezajistí splnění veškerého morálního nároku, který na nás zvířata kladou Příklad: Rodič může vychovávat dítě tak, že se neproviňuje proti právu (nebije ho, stará se o něj v době nemoci, dohlíží na školní docházku), ale přesto nemusí být milujícím a odpouštějícím rodičem, který je potřeba k tomu, aby dítě dosáhlo v dospělosti zralosti. O právech dětí je třeba hovořit, ale rodiče jim dluží více, než oblast práva pokrývá. Problém práv a hierarchie živočišných druhů • Dle G. Chapouthiera se hierarchie zakládá na komplexitě „Říci, že všechna zvířata mají právo na život, neznamená, že mají stejná práva. Tato práva musí brát samozřejmě v potaz samu finalitu každého živočišného druhu, z čehož vyplývá, že pavouk nemá stejná práva jako pes či zlatá rybka, protože finalitou každého z těchto živočichů je žít život odpovídající potřebám daného živočišného druhu a tyto potřeby se pochopitelně druh od druhu značně různí.“ (G. Chapouthier) Komu lze přisoudit práva podle T. Regana • Klíčový pojem je „subjekt života“ (subject-of-a-life) „Jedinci jsou subjekty života, pokud jsou schopni vnímat a pamatovat si; pokud mají touhy, víry a preference; pokud jsou schopni jednat záměrně za účelem naplnění tužeb a cílů; pokud jsou vnímaví a mají emocionální život; pokud mají trvalou psychofyzickou identitu a pokud mají individuálně zakoušenou životní pohodu, která je nezávislá na jejich užitečnosti a zájmech ostatních.“ • Subjekty života jsou savci, kteří dosáhli jednoho roku (mohou jím být nejen oni, ale jde o základní hranici) Jedinec a ohrožený druh podle T. Regana • Právo je spjato pouze s úctou k jednotlivci, jen jedinec má vlastní hodnotu (inherent value) • Právní přístup však není k ohroženým druhům lhostejný právě proto, že všichni jedinci („subjekty života“) mají svá práva • Máme povinnost zabránit lidem v ničení přirozeného prostředí zvířat • Právní přístup nepopírá důležitost estetického, vědeckého a sakramentálního zájmu o ohrožené druhy, který vede ke snaze o jejich uchování • Lze uplatnit také „kompenzační princip“ (více jsme povinováni těm, kterým bylo v minulosti učiněno příkoří) • Jako obecný přístup k divokým zvířatům doporučuje Regan „nechat je být“ Respektovat pouze jednotlivce? • Stanovíme-li hranici „subjektu života“ jinak než Regan, narážíme na závažné problémy o Mravenci a včely – „kolonie má přednost před jedincem“ (G. Chapouthier) o Organismy, které se dokážou štěpit na více organismů (např. polypy odškrcováním na medúzy) Konflikt práv • Mezi predátorem a jeho kořistí, nebo parazitem a jeho obětí • V případě, kdy musíme volit mezi smrtí jednoho a druhého – např. dilema na záchranném člunu (pro tyto a podobné případy stanovuje Regan další principy a řeší je jinak než utilitaristé)