Program FSS B-SP, obor FSS GSK, FSS SPRK I. ročník Počet znaků včetně mezer: 5614 Termín odevzdání: 12.4.2015 Rešerše literatury I Ing. Markéta Dohnalová, 441707 Pro svou práci jsem si zvolila knihu Karla R. Poppera, Život je řešení problémů. O poznání, dějinách a politice, konkrétně text Teorie vědy ve vývojověteoretickém a logickém pohledu. Autor v něm rozvíjí myšlenku života jako řešení problémů aplikovanou na vědu. „Přírodní vědy stejně jako vědy společenské vycházejí vždy z problémů, z toho, že něco vzbuzuje náš údiv, jak říkali řečtí filozofové. K řešení těchto problémů užívají vědy zásadně tutéž metodu, jakou používá zdravý lidský rozum: metodu pokusu a omylu. Přesněji řečeno, je to metoda stanovující pokusná řešení našich problémů a pak eliminující řešení nesprávná jako mylná. Tato metoda předpokládá, že pracujeme s množstvím pokusných řešení. Jedno řešení po druhém se vyzkouší a eliminuje“ (Popper, 1998, str. 15). To Popper shrnuje v trojstupňové schéma, s nímž se vypořádává každý organismus amébou počínaje a Einsteinem konče: „1. problém 2. pokusy o řešení 3. eliminace Prvním stupněm našeho schématu je tedy problém. Ten vznikne, nastane-li nějaká porucha, a to buď porušení vrozených očekávání, nebo takových očekávání, která byla objevena nebo osvojena pokusy a omylem. Druhým stupněm našeho schématu jsou pokusy o řešení, tedy pokusy vyřešit problém. Třetím stupněm našeho schématu je eliminace čili vylučování neúspěšných řešitelských pokusů“ (Popper, 1998, str. 16[IS1] ). Ve světě přírody je eliminace krutá, protože nevhodný pokus často končívá smrtí. Popper tento proces aplikoval na vědu na základě vlastního přesvědčení, „že věda je biologický fenomén. Věda vznikla z předvědeckého poznání a je navýsost pozoruhodným rozvinutím způsobu, jakým poznává zdravý lidský rozum, který zase můžeme chápat jako rozvinutí poznání zvířecího“ (Popper, 1998, str. 18). Dále autor píše: „Mou tezí tedy je, že každému vědeckému vývoji lze porozumět jen tak, že jeho východiskem je problém nebo problémová situace, to znamená, že se vynoří problém v určité situaci našeho celkového vědění." (Popper, 1998, str. 18). Poté se [DEL: pak :DEL] věnuje svému známému odmítnutí indukce, který lze charakterizovat slovy: "[INS: b :INS] [DEL: B :DEL] ez problému není pozorování[DEL: . :DEL] " (Popper, 1998, str. 18), což ilustruje takto: "Jestliže vás vyzvu ‘prosím, pozorujte!‘, asi se mě zeptáte, jak to odpovídá řečovým zvyklostem: ‘Dobrá, ale co? Co mám pozorovat?‘ Jinak řečeno požádáte mě, abych uvedl problém, který má být vaším pozorováním vyřešen" (Popper, 1998, str. 18-19). Přestože je podle Poppera věda jako součást života také řešením problémů, je podle něj v něčem jedinečná. "Veškeré předvědecké poznání, ať zvířecí nebo lidské, je dogmatické; věda začíná vynalezením nedogmatické, to znamená kritické metody." (Popper, 1998, str. 20). Pouze věda aktivně usiluje o kritiku a eliminace vychází z ní samé. Vědec svou hypotézu objektivizuje a může ji dokonce sám zničit, aniž by, jak je to v přírodě běžné, sám zahynul. „V předvědecké fázi vývoje vědění je eliminace něco, co se děje s námi, naše pokusy o řešení eliminuje prostě naše životní prostředí, nepodílíme se na eliminaci aktivně, nýbrž jen pasivně. Tehdy eliminaci pouze snášíme a ničí-li příliš často naše pokusy problém řešit, nebo zničí-li náš pokus, který byl předtím úspěšný, neničí tím jen pokus, nýbrž nás samotné, to znamená nositele řešitelských pokusů. To je jasné v případě darwinovského výběru“ (Popper, 1998, str. 22-23). Proto se Popper zabývá rozdílem třístupňového schématu v přírodě a ve vědě. „Mou hlavní tezí tedy je, že to nové, co odlišuje vědu a vědeckou metodu od toho, co ještě vědou není, a od předvědeckého stanoviska, je vědomě kritický postoj k pokusům o řešení problému, je to tedy aktivní podíl na eliminaci, jsou to aktivní eliminační pokusy, pokusy kritizovat, to znamená falzifikovat“ (Popper, 1998, str. 24-25). Pro případ vědy proto autor upravil třístupňové schéma na čtyřstupňové: „1.[INS: :INS] starší problém; 2.[INS: :INS] pokusné tvoření teorií; 3.[INS: :INS] eliminační pokusy prostřednictvím kritické diskuse, včetně experimentálního přezkoumání; 4.[INS: :INS] nové problémy, které vyplývají z kritické diskuse o našich teoriích“ (Popper, 1998, str.28). Z tohoto schématu pak Popper vyvozuje zajímavý[IS2] závěr: "K problému: Předvědecké i vědecké primární problémy jsou praktické povahy, ale brzy jsou, díky čtyřstupňovému cyklu, alespoň zčásti nahrazeny problémy teoretickými. To znamená, že většina nových problémů vzniká z kritiky teorií: jsou tedy vnitroteoretické. Problémy jsou samy produkty teorií a obtíží, které kritická diskuse v teoriích odkrývá. Tyto teoretické problémy jakou celou svou podstatou otázkami po vysvětlení, po vysvětlujících teoriích: pokusné odpovědi, které poskytují, jsou právě pokusy o vysvětlení." (Popper, 1998, str. 28-29). Podstatná je myšlenka cykličnosti čtyřstupňového schématu, to znamená, že můžeme začít na kterémkoliv z uvedených stupňů. Dále Popper rozvádí svůj postoj k realismu. „Idea přiblížení se k pravdě předpokládá – jako ostatně i idea pravdy jakožto regulativní princip – realistický světový názor. Tato idea nepředpokládá, že skutečnost je taková, jak ji popisují naše teorie, předpokládá však, že existuje realita a že svými teoriemi, které jsou námi samými vytvořenými idejemi, a tedy vždy idealizacemi, se můžeme stále víc a víc přibližovat k adekvátnímu popisu skutečnosti, užíváme-li čtyřstupňovou metodu pokusu a omylu“ (Popper, 1998, str. 38). „Realistický světový názor společně s ideou přibližování se k pravdě se mi zdají nepostradatelné pro porozumění neustále idealizující vědě. Nadto mi pouze realistický světový názor připadá humánní, jen on nám vysvětlí, že jsou též jiní lidé, kteří žijí, trpí a umírají jako my“ (Popper, 1998, str. 39). Použitá literatura: Popper, Karl R. 1998. Život je řešení problémů. O poznání, dějinách a politice. Praha: Mladá fronta. (Teorie vědy ve vývojověteoretickém a logickém pohledu, 14-40)[INS: :INS] Není mi zcela jasné, které ze zadaných zadání jste zvolila (viz sylabus: „…Vyžadován je souvislý text zpracovaný na základě literatury na zadané téma. Je možné si vybrat dvě z následujících témat 1) filozofické základy vědeckého přístupu a jejich feministická kritika; 2) principy kvantitativního výzkumu a feministické impulsy v kvantitativní metodologii; 3) techniky založené na rozhovoru a jejich využití v genderových studiích nebo 4) kvalitativní výzkum a jeho paradigmata ve feministické reflexi“), zdá se mi, že váš DÚ je mimo toto zadání. Literatury v každém zadaném tématu je rozhodně více. Ve své práci jste poskládala a krátkými větami propojila citace z textu Poppera. Jakkoli se vám třeba podařilo uchovat jádro argumentace z jeho (obtížného) textu, svou práci jste si usnadnila. Chybí ono co nejobjektivnější, formální a stručné převyprávění. Nemohu tedy posoudit ani hodnotit, jak umíte dělat rešerše, pouze to, že umíte vybrat pasáže z textu a ty pospojovat. To je též důležitá kompetence, rešerše však cvičí více. Stylistická úroveň textu i způsob citací a formálních úprav je zcela v pořádku. Velmi oceňuji kultivovaný jazyk i důsledně respektovanou vědeckou formu odevzdané práce. ________________________________ [IS1]Chápu, že je svůdné autority citovat spíše než parafrázovat, ale cílem rešerše je právě takové shrnutí poskytnout (ne vybrat pár pasáží) [IS2]zde náznak vaší „selekce“ či hodnocení – ale v čem je tedy zajímavý, pro koho, pro jaký problém?