Filosofické základy vědeckého přístupu a jejich feministická kritika Pozitivismus a jeho feministická kritika Věda je biologický fenomén a vznikla z předvědeckého poznání a je rozvinutým způsobem, jakým poznává zdravý lidský rozum. [IS1] Již řeckým filosofům bylo jasné, že vědy vycházejí z problémů, z údivu nad něčím, co se může v běžném životě zdát všední, ale pro vědce se mění právě v údiv a střed zájmu. Obecně vzato, je lidský rozum nejcennější a nejspolehlivější rádce, co se týká problémových situací, ale je třeba se k němu stavět vysoce kriticky, protože není spolehlivý vždycky, a to zejména v případě vědeckoteoretických a epistemologických problémů[DEL: . :DEL] [Popper 1998[IS2] ][INS: . :INS] S pomocí lidského poznání vznikly jednotlivé filosofické a vědecké přístupy. Jedním ze základních filosofických a zároveň vědeckých přístupů je pozitivismus. Byl založen Augustem Comtem (1798-1857), poté co svůj výzkum oddělil od náboženství a nahradil ho vědeckými studiemi a objektivitou. Comte věřil, že společnost je možno pozorovat a následně vysvětlovat logicky a racionálně stejně jako biologii a fyziku. Říkal tím tedy, že sociologie (pojem, který on sám zavedl) by mohla být taky tak vědecká. Tento fakt přispěl k následnému vývoji sociálních věd[DEL: . :DEL] [Babbie 2001[IS3] ][INS: . :INS] Ale právě pozitivismus byl podroben hned několik[INS: a :INS] vlnám feministické kritiky, které od opatrné revize došly až k naprostému zavržení pozitivismu[IS4] . Jako první přišly s kritikou tzv. „feministické empiristky[IS5] “. Ty se pozitivismu zastávaly, ale měly určité výhrady a návrhy na změny. Jedním z těchto návrhů bylo odstranění androcentrické zaujatosti z konstrukce znalostí. Problém by měl být vyřešen přísnějším dodržováním principů a existujících metodologií pozitivismu a zároveň doplněním žen či jiných menšin do výzkumných vzorků. Mělo by to také mít za následek eliminaci sexismu ve vědě. Dalším návrhem bylo přezkoumání kontextu objevu a jeho obhajoba s[DEL: :DEL] [INS: :INS] [DEL: účelem :DEL] [INS: cílem(?) :INS] odstranit z vědy předsudky. Feministické empiristky [IS6] si ale zároveň uvědomují, že veškeré principy a metody pozitivismu vytvořil[INS: i :INS] [DEL: y :DEL] právě muži[DEL: . :DEL] [IS7] [Hesse – Biber, Sharlene, Yaiser 2004][INS: . :INS] Dalšími „kritičkami“ byl[INS: y :INS] [DEL: a :DEL] feministky, které začaly kriticky analyzovat hlavní principy pozitivismu a zároveň napadaly tradiční představy o vědomostech a znalostech, což přineslo nové feministické epistemologické přístupy výzkumného procesu. Tyto ženy dále zpochybňovaly pojmy “paradigm“ (paradigma) či “worldview“ (pohled na svět), protože epistemologické předpoklady na kterých je pozitivismus založen, byly utvářeny v rámci větších kultur a tím se tvořily a udržovaly hierarchie ve společnosti jako patriarchát, elitářství či rasové způsoby sociální moci. Dále odsuzovaly [IS8] pozitivismus za to, že je jak reflexí, tak rozšířením dominantního pohledu na svět a používá se pro udržování nerovných mocenských vztahů. Tento nerovný mocenský vztah lze u pozitivismu nalézt také mezi výzkumníkem a účastníkem, kde zároveň výzkumník vystupuje zcela objektivně [IS9] a emočně neutrálně. Přesně to feministky kritizují a nabádají k hlubšímu pochopení zkoumaných osob a tím zrušit [IS10] striktní oddělení výzkumníka a účastníka[DEL: . :DEL] [Hesse – Biber, Sharlene, Yaiser 2004][INS: . :INS] Jako třetí vlnu lze označit feministky, které zastávaly tzv. „standpoint epistemology“, neboli teorie stanoviska. Toto feministické stanovisko začíná s výzkumnými otázkami pramenícími v ženských životech (jejich každodenní existence). Dále je stanovisko založené na myšlence, že utlačovaní vyvinuli dvojí pohled: jejich osobní pohled rozvinutý skrze zkušenosti a jejich pohled od jejich utlačovatelů. Tím[INS: , :INS] že tato teorie začíná s přehlíženými lidmi[INS: , :INS] tak nejen kriticky zkoumá životy dominantních skupin, ale také se soustředí na vztah mezi politikou a znalostmi[DEL: . :DEL] [Hesse – Biber, Sharlene, Yaiser 2004][INS: . :INS] Poslední vlnou jsou postmoderní teorie, které se snaží napravit historickou závislost na mužích jako výzkumných subjektech. Postmoderní výzkum je transformačním úsilím s cílem vytvořit spravedlivější svět pomocí denaturalizace a transformace mocenských vztahů. Postmoderní rámec představuje cíl emancipace, která by měla sjednotit feministické výzkumné pracovníky a zároveň celkově začlenit ženy do výzkumu. Feministky v této vlně často užívají texty a jiné produkty dominantní kultury ve spojení s výhledem na utlačované[DEL: . :DEL] [Hesse – Biber, Sharlene, Yaiser 2004[IS11] ][INS: . :INS] Závěrem lze říci, že uznání ženských zkušeností a nikoliv pouze na základě [INS: kategorie :INS] pohlaví, ale také z hlediska rasy, etnik[INS: a :INS] [DEL: y :DEL] , kultury, sexuální orientace, věku či ekonomického zázemí má zásadní význam pro střežení proti jednosměrnému výhledu na ženy obecně[IS12] [DEL: . :DEL] [Hesse – Biber, Sharlene, Yaiser 2004][INS: . :INS] A [INS: i :INS] [DEL: I :DEL] když je věda založena muži[IS13] , ženský pohled ji vždy může přinést něco nového a feministická kritika je tedy zcela na místě.[IS14] Literatura: - Babbie, E. 2001. The Practice of Social Research. Belmont: Wadsworth Publishing Company. - Hesse – Biber, Sharlene Nagy, Yaiser Michelle L. 2004. Feminist Perspectives on Social Research New York: Oxford Univeristy Press. Kap. 1: Feminist Approaches to Research as a Process. s. 3 – 26. - Popper, Karl R. 1998. Život je řešení problémů. O poznání, dějinách a politice. Praha: Mladá fronta. (Teorie vědy ve vývojově-teoretickém a logickém pohledu, 14-40) Vaše práce naplňuje zadání, text reprodukujete přehledně, zejména jeden, a na základě jeho logiky strukturujete i text svůj. Drobné formální nedostatky jsem v práci vyznačila a doporučuji také méně generalizující formulace na jedné straně a naopak zaměřit se spíše na konceptuální pasáže, spíše než na to, co dělají ženy či feministky, když píšete o feministické kritice vědy (pokud právě tento fakt není jádrem celého pudla, což podle mě není). ________________________________ [IS1]Toto je Váš vstup nebo již zde pracujete s některým z textů? Nestačí odkazovat za odstavci, ale i skladbou informací v odstavci je třeba zřetelně odlišit, co je vaše tvrzení nebo kde jde o převzatou informaci. V sociálních vědách (odevzdáváte svou práci na oboru katedry sociologie) bych byla opatrnější s tvrzením, že věda je biologický fenomén (schopnost divit se jako lidská vlastnost, to ještě OK). [IS2]Navrhují celý tento odstavec prostě vynechat (případně sem Poppera dostat nějak jinak). [IS3]I u tohoto odkazu platí formální výhrada uvedená v předchozí poznámce. [IS4]Tatáž poznámka – toto je z vaší hlavy? Pokud ne, včleňte to do textu tak, aby to bylo zřejmé čtenářům. Ono „naprosté zavržení“ v praxi určitě nefunguje doslova. [IS5]takové pojmenování snad ani neznám, odkazujte lépe k onomu proudu [IS6]Jak už jsme uvedla výše, nepersonifikovala bych to tolik, jde o feministický empirismus, jako proud kritiky, co popisujete, ne ani tak osoby. [IS7]V čem je podle nich problém, že „právě (jen) muži“? [IS8]I v předchozím textu – jde tak moc o to, že ženy něco dělaly, nebo o hlavní linii tohoto proudu kritiky? [IS9]co by to mělo znamenat? Nejsem si zdaleka jista, že jde o fakt. [IS10]jazyková vazba - nenavazuje [IS11]Pro celý text platí úvodní formální poznámka, odkaz nestačí dát na konec odstavce. Jakkoliv u parafráze není formálně třeba uvést číslo strany, je evidentní, že ve svém textu odkazujete k dílčím pasážím, proto bych navrhovala použít v nich krátký citát či převzatý pojem a u něj (například za názvem kritického feministického proudu) číslo strany ze zdrojového textu uvést. [IS12]toto je kostrbatý překlad [IS13]proč je toto důležité (že na to v závěru odkazujete)? Je androcentrismus výhradně perspektivou mužů ve vědě? [IS14]To je hodnotící soud, politické prohlášení, které do žánru rešerše úplně nezapadá.