(34) Rámce a realita Vc finále fotbalového mistrovství sveta v rocc 2006 se spolu utkaly týmy Itálie a Francie. Obé následující víry- popisuji výsledek: .Itálie vyhrála." i.-.cit .iriliľ.í.i. Mají tyto vety stejný význam? Odpoveď závisí na tom, co míníte i lov* m oznam. Z hlediska logického uvažování jsou dva popil) výsledku zápasu vzájemné zaménitclné. proroíe vyjadřují stejný stav světa. Jak by řekli filozofove, podmínky pravdivosti se u nich shodují: pokud jedna víta jc pravdivá, pak druhá musí hýt také pravdivá. Takto veci chápou rkont. jejidl názory a preference jsou vázány na realitu. Zejména pak u nich pla:ŕ. ic objekty jejich voleb jsou stavy sveta, které nejsou ovlivněny slovy zvolenými pro popis téchto stavit. Existuje ale i jiný smysl slova význam* podle kterého „Itálie vyhrála* .1 I ranek prohrála" nemá vůbec stejný vyznám, V tomto smyslu je významem věty to. co se déjc ve vaJÍ asociativní mašinérii, zatímco ji zvažujete. A tyto dvé vety vyvolávají značné odlišné asociace. „Itálie vyhrála" evokuje myšlenky na italský tým a co udélal. aby vyhrál. „Francie prohrála" evokuje myšlenky na francouzský tým a co způsobilo, že prohrál, včetné památného zkratu francouzské hvězdy Xidana, který prudkým úderem hlavou do prsou složil italského stopéra, za což byl vyloučen. Ve smyslu asociací, které přinášejí - jak na né reaguje Systém l - tyto dvé verv- sku-tečné „znamenají" různé véci. Skutečnost, že logicky ekvivalentní výroky evokují různé reakce, způsobuje, že btiniUdě nemají Janci být tak spoleh' livé racionální jako tkoni. Rámce a realita EMOCIONÁLNÍ FRAMING Termín tftktyfi u neboli efekt) rámců iframingeřTect) jsme $ Amosem použili pro označení případů neodůvodněného vlivu formulace na názory a preference, loto je jeden z. příkladů, se kterým jsme pracovali: Akceptovali byste riskantní hru, která nabízí 10% Šanci vyhrát 95 S a 90^ šanci prclrát 5 $? Zaplatí i byste 5 $ za možnost účasti v loterii, která nabizi 10% šanci vyhrát 100 $ a 90*-íu sancl nevyhrát nic? Za prvé", chvilku přemýšlejíc a přesvédčte se o tom, že obé situace jsou [Identické. V obou se musíte rozhodnout, jestli budete .ikceptovat stejné nejistou vyhlídku, kdy ve finále huuV.t bud o 95 S bohatší nebo o 5 S chudší. Človék. jehož preference jsou vázány výhradné na realitu, dí v obou případech stejnou odpoveď - ale takových jedinců moc není. Ve skutečnosti jedna situace přiláká mnohem více kladných odpovedí: ta druhá. Když jc špatný výsledek zammovaný do podoby ceny losu v loterii, který nevyhraje, je to mnohem přijatelnější, než když, je popsán prosté jako prohra v hazardní hře. Nemélo by nás to překvapovat: zn\it)•evuk.ui silnejší negativní pocity než Ctm či náklady. Volby nejsou striktné vázány na tealitu, protože Systém 1 není striktně vázaný na realitu. K výše uvedenému přikladu nás inspiroval Richard Ihaler, který nám vyprávěl, že kdyí studoval, připíchl na svoji nástenku kartičku s nápisem „náklady nejsou ztráty". V jedné ze svých prvních eseji o spotřcbitclskén: chování Thaler popisoval veřejnou diskusi o tom. zda by čerpací stanice mely být oprávněné účtovat různé ceny za nákupy placené hotovostné a za nákupy placené kreditní kartou. Lobby kreditních karet tvrdé prosazovala, aby byly odlišné ceny nelegální, ale v záloze mela i nouzové řešeni: aby rozdíl, pokud by byl povolen, byl důsledné označován jako „sleva za platbu v hotovosti", nikoliv jako ..příplatek za platbu kreditní kartou" / ii ■ logického hlediska to byl správný požadavek: lidé se mnohem raději vzdají slevy, než aby platili příplatek. Přestože ekonomicky jsou obé označeni ekvivalentní, emocionálne ekvivalentní nejsou. V zajímavém experimentu zkombinovali ncurovědci na Londýnské univerzite (ĽCL) studii efektů framingu se záznamy aktivity různých oblastí rnozku. Aby zajistili spolehlivá méření mozkové odezvy, skládal se experiment z mnoha pokusů. Na obrázku 14 jsou zobrazena dvě stadia těchto pokusů. 389 VOLBY Nejprve si mi účastník představit, ie dostane určitou pcnHní čistku, v tomto přikladu 50 £. DOSTANETÍ 50 í CbfAlfklí Pak si mi účastnik zvolit mezi jistým výsledkem a riskantní hrou na kole Když $c ručička kola štěstí zastaví na bílem po!:, „dostane" cdo čistku; když se zastaví na černém poli. nedostane nic. Jistým výsledkem je očekávaná hodnota riskantní hry. v tomto případe zisk 20 £. Jak vidíte na obrázku, stejný jistý výsledek lze .zarámovat" dvčma různými způsoby: jako ZŮSTANE VÁM 20 £ nebo jako PŘIJDETE O 30 I Objektivní výsledky obou rámců jsou zcela identicko a ..y. 7c viidi. n. m • • ■ . nuly tři hlavní poznatky: • Oblast mozku, která je běžně spojována s emocemi (amygdala), byla s velkou pravděpodobnosti aktivní, když mi lvi subjektů odpovídala ranci. Přesně tak bychom to očekával;, pokud emocionálně laděná slova „zůstane vám* a „přijdete o" vyvolávají okamžitou tendenci přiblížit sc k jisié véd (když je zarámovaná jako zisk) nebo se ji vyhnout (kdyi je zarámováni jako ztráta). Emocionální pod.net se do amygdaly přenáší velice rychle - a je 10 i pravdepodobný kandidát, kterého bychom začlenili do našeho Systému l. • Oblast mozku, o které je známo, ie je spojena s konflikty a sebekontrolou (přední cingulirní korrex) byla více aktivní, kdy/ účastnici neudělal. !:>. ui bylo přirozené - kdyi zvolili jistou věc. přestože byla formulována „přijdete o". Vzdorováni návrhům Systému 1 zjevné zahřívaje konflikt. • Účastníci, kteří byli nejvíce „racionálni" (ti, kteří byli nejméně náchylní efektu framingu). vykázali zvýšenou aktivitu ve frontálni oblasti INOaku, která sc povaluje za zodpovědnou za kombinovaní* emocí a odůvodr.m.i-ní při provádění rozhodnuli. Je zajímavě, že „racionální* jedinci nebyli ti. 391 ►>• VOLBY Rámca a realita kteří vvkiuli neitilnéjši ncurálni známky konfliktu. Zdi sc. že tito elitní iica.vtr.ici byl: (často, ne vidy vázá.ti iu icalitu s malým stupnén: ko::ľk:... Díky společnému pozorováni skutečných voleb a mapováni tum tiviry tato studie poskytuje výbornou ilustraci toho, jak emoce vyvoláni il > ni slovem může proniknout až do konečného rozhodnutí. Klasicky príklad emocionálního íramingu představuje experiment, který Amos s kolegy provedl na lékařské fakulte Harvardské imfonityí Lékaři dostaJi statistiku o výsledcích dvoj způsobů léčby rakoviny plic - operace a ozařováni. Údaje o šancích na přežití v horizontu 5 let jasné favorizovaly operační zákrok, ale z krátkodobého hlediska byla operace riskantnější než ozařován:. Polovina účastníků měla statistiku podanou ve formé šancí na přežití, polovina ve formě míry úmrtnosti. Tyto dva popisy k\ii-.i:.l «... li •. ..hh.l. ■; ii r.KT.Ki I\ i.'.kii : Mra přežití jednoho měsxe í ni 90 '-'<:. V prvním mésci existuje 10% úmrtnost. Už asi vicc, jak dopadly výsledky experimentu: operace byla oblíbcnéjiim řešením v prvním rámci !/vo!il;i ji «S ■ . lékařů) než v druhém l;" ' lé-kaíú dalo přednost ozařováni). Logická ekvivalentnost těch dvou popisů je zřejmá a rozhodující se jedinec vázaný na realitu by volil stejnou alter' nativu bez ohledu na to, v jaké verzi ;c alternativa poptána. Ale Systém 1, tak jak jsme ho mél: možnost poznat, jc jen zřídkakdy lhostejný k emocionálním slovům: úmrtnost je spatná a prežití ie dobré; 90% šance na přežití zni povzbudivé, zatímco 10?i: úmrtnost nahání hrůzu. Studie přinesla i další důležité zjištění: lékaři byli efektu framingu náchylní stejně jako lidé bez lékařského vzdělání (pacienti nemocnice a studenti obchodní fakulty). Lékařské vzdelaní evidentně žádnou obranu proti traminr.u r.cposkwujc. Studie neurovědeň {..zůstane vám* vetsus „přijdete o") a tento experiment („přežiti"' versus ..úmrtnost") se v jednom důležitém aspektu liši-ly. Účastníci ve studii se skenováním mozku prováděli mnoho pokusů, při kterých se setkali s odlišnými rámci (jinými formulacemi téhož). Měli tedy do jisté míry možnost rozpoznat efekt rámců a zjednodušit si úkol tmi. že si /.nedli sprL-čr.y utne ni.ipilld.id -\ \\<\u.k\ iedr.rdu.' člm vy počtu vidy převedli částku, o kterou přijdou, na částku, která jim zůstane). Vyžadovalo by to inteligentního jedince, aby se něco takového naučil (a pohotový System 2), a těch pár účastníků, kteří tento čin zvládli, iřcjnx patřilo mezi ony „racionálni" aktéry, které experimentátoři identifikovali. Na rozdíl od toho lékaři, kecíi si přečetli statistické údaje o dvou léčebných postupech formulované v rámci přežilí, neměli důvod se domnívat, že by sc mohli rozhodnom jinak, kdyby slyšeli stejnou statistiku formulovanou ve smyslu úmrtnosti. Převod údajů do jiného látr.cc vyžaduje vynaložit úsilí - .i vinu-, že Sytém .....líný. Pokud není nějaký jasný důvod udělat to jinak, většina z nás pasivné akceptuje rozhodovací problémy tak, jak jsou zarámované, a tudíž máme málokdy příležitost zjistit míru. do jaké jsou naše preference vázány spíš na rámec než na realitu. PRÁZDNÉ INTUICE Když jsme se s Amosem začali zahývar konceptem framingu. jako první jfll c použili přiklad, kterému se od té doby říká ..problém asijské nemoci'*: Představte $>, že se Spojené státy chysta,i na epidem I neobvyklé asijské nemoci, která podle očekáván.' zabije 600 osob. Jsou navrženy dva proo/amy bo,e s touo nemoci. Přesné vědecké odhady dopadů obou programů jsou následuje*. Bude-li přijat program A. bide zachánéno 200 osob. Bude-li přijat program B. bude s třetinovou pravděpodobnost zachráněno 6CO osob a s dvoutřetinovou pravděpodobnosti nebude zachráněna žádná osoba. Podstatná většina respondentů zvolila program A: dali přednost jisté volbě před riskantní. V druhé vci/' I-. I\ v d .v. mi ■ l;/.ai\ mini vvY.eJky dojde při odlišných formulacích k jejich zvratu. Amos mi vyprávěl jeden zážitek, který pfibéhu s asijskou nemocí ještě dodává závažnosti. Pozvali ho, aby udělal přednášku pro skupinu vrcholových pracovníků z oblasti zdravotnictví - lidem, kteři rozhodují o očkováních a dalších důležitých zdravotnických programech. Využil té piik/kov ti, aby jit: pii iv.il problém asijské nemoci: polovina zbledla verzi se zachránenými životy, polovina zhlédla verzi se ztracenými životy. PoiL i i jako ostatní lidé i tito profesionálové byli náchylní efektu framingu. Je por.ékud znepokojiví, >v vvmkc postavme* úředníky, kteříčini rozhodnutí ovlivňující životy každého z nás, muže zviklar tak povrchni manipulace -ale musíme il zvyknout na představu, Se i důležitá rozhodnuti jsou ovlivňována (ne-li ovládána) Systémem 1. Ještě více mé však zarazilo, co se stane, když jsou lidé konfrontováni se svou nekondstentností v úsudku: ..V jedné formulaci jste zvolili, že s jistotou /.ubránite 200 životů, a v druhé formulaci jste zvolili, že půjdete radéji do rizika, než abyste akceptovali smrt 400 osob. Nyní, když víte. žc vaše volby byly nekonzistentní, \ak se rii/lxdnete?" Odpovědi bylo rozpačité ticho, Intuice, které určily původní volbu, pocházely ze Systému 1 a nyni ;:/ r-.cmély morální základ, stejné jako tomu bylo u prcfcrcr.ee pro to, ht mi zůstane 20 £, a averze k tomu, že přijdu o 30 £. Záchrana životů s jistotou ;c dobrá věc. smrt jo špatná věc. Většina lidí zjistí, žc jejich Systém 2 sám o sobé nemá morální intuice, pomocí kterých by dokázal na otázku odpovědět. Za svůj oblíbený přiklad efektu framingu vděčím významnému ekonomovi Thomasi Schellingovi, který popsal ve své knize Cboice and Comtqucmt (Volba a následek). Schelling knihu napsal předtím, než jsme zveřejnili naši práci o framingu. a efekt framingu nebyl hlavním předmětem jeho zájmu. Psal především o svých zkušenoste. li I pii-Jnášcni na Kcnncdyho škole na Harvardu, kde tématem byly daňové úlevy na děti v daňovém zákoně. Vyložil studentům, že standardní úleva se poskytuje na každé dité a že částka úlevy není závislá na přijmu daňového poplatníka. Pak studenty vy/val. aby se vyjádři i k následujícímu návrhu: iVčly by být okřc.é ú'uvy u děti ve-tš pto benaté řež pro chudé? Vaše intuice bude ul podobná jako intuice Schcllingových studentů: představa favorizováni bohatých pomori větších daňových úlev jim pi.-.ml i!.; zcela nepřijatelná. Schelling pak vysvetlil, ze daňový zákon je vlastně svévolný. Jako výchozí případ uvažuje rodinu bez dětí a snižuje daň o částku úlevy na každé dité. Daňový zákon by ale mohl být samozřejmé přepsán tak, žc by jako výchozí stav bral rodinu se dvěma dětmi. V této formulaci by rodiny s méně než ..standardním" počtem děti platily daňový příplatek. ScheUing nyní studenty vyzval, abv sdělili ■ .'ij n i ■ u na další návrh: Mě i by c h jdi bezdétri lidé platit stejné velkou daňovou přirážku Jako bezdetní bohatl? Zde byste asi opět souhlasili s reakci studentu na tento návrh, který odmítli se stejnou vehemenci jako první. Ale Schelling studentům ukázal, že nemohou logicky odmítač oba návrhy. Rozdíl mezi daní u bezdětné rodiny a daní rodiny s dvéma dětmi je v pivní verzi popsán jako úleva na dani a v druhé verzi jako zvýšeni dané. Pokud v první vetxl chcete, aby chudí dostávali stejný (nebo vetší) benefit jako bohatí za to, že mají děti, pak musíte chtít, aby chudí platili alespoň stejný trest jako bohatí za to, že jsou bezdětní. Můžeme tu opět vidět v akci Systém l. Dodá nám okamžitou odpověď na jakoukoliv otázku ohledné bohatých a chudých: když je na pochybách, favorizuje chudé. Překvapujícím aspekte;., na Schellinguvé pn:h!••::•... j.-to, žc toto zjevné jednoduché morální pravidlo nefunguje spolehlivé. Generuje protikladné odpovědi na stejný problém, v závislosti na tom, jak je problém zarámován. A už pochopitelně víte. jaká otázka bude následovat. Nyni když víte, žc vaše reakce na problém je ovlivněna rámcem, jak odpovíte na otázku: Jak by měl tedy daňový zákon zacházet s dětmi bohatých a chudých? Zase asi budete zaraženi. Máte rnoráJní intuice ohledně rozlišování mezi bohatými a chudými, ale tyto intuice závisejí na nahodilém referenčním 394 396 VOLBY bodli, netykají se reálného problému. Ičnto problčnt - otázka o skutečném stavu světa - zní. jakou čistku dané by měly jednotlivé rodiny platit, jak vyplnit jednotlivé kolonky tabulky v daňovém zákoně? Nedisponujete žádnnu pícsv Ĺdčivou morální intuicí, která by vás při řešení tohoto prchlo mu vedla. Máte své morální pocity navázány na rámce, na popis reality spíš než na realitu samotnou. Fakta ohledné povahy framingu jsou neúpt i I Itaming bv nemel být považován za něco, co maskuje nebo zkresluje základové preference. Přinejmenším v tomto piípadc - a také v problémech asijské nemoci a operace umis ozařování u rakoviny plic - žádné základové preference, které by se maskovaly nebo zkreslovaly, vůbec neexistuji. Nak preference se týkají zarámovaných problému a naše morálni intuice •íjí popisů, nikoliv jejich podstaty. DOBRÉ RÁMCE \ >eJmy rámce nejsou stejné a některé jsou zjevné lepši v popisu stejné vécí než jiné. Uvažujte o této dvojici problémů: 2ena sl koupila dvé vstupenky do divacila v cené 80 S/kus. Když přijede do divadla, otevře peněženku a zjisti, že vstupenky ztrát la Koupi další dvě vstupenky, aby na představen' mohla jít? 2ena jde do divad a s úmyslem koupit dvé vstupenky, které stoji 80 $ za kus. Př jede clo divadla, otevře peněženku a ke svému zděšeni zjisti, že 160 S. které tam mela na koupi vstupenek, ztratila. V.ůže zaplatit kreditní kartou. Koupi vstupenky? Respondenti, kteří mají k dispozici pouze jednu verzi problému, dojdou k různým závěrům, podle toho, v jakém byl problém rámci. U pivního • 'I'' se většinou domnívají, že žena půjde dnmů, aniž by představeni viděla, když ztratila lístky, u druhého příbéhu většinou myslí, že si vstupenky na představení koupi, i když peníze ztratila. Vysvětleni by již mělo být jasné - problém obsahuje mentální účty a klam utopených nákladů. Odlišné rámce vyvolávají odlišné mentální účty a důležitost ztráty závisí na účtu, vůči kterému je ztráta uplatněna. Když se ztratí vstupenky na konkrétni představení, jc přirozené, že se ztráta umístí na fičet »p;i;ei:v » rímto představením. Pak vám připadá, že se náklady na představeni zdvojnásobily a možná už převýšily hodnotu Rámce a tealita očekávaného zážitku. N... • w\ i ,iu lotových pcr.cz se zaúčtuje na účet „obecne příjmy a výdaje" - návštěvni:e divadla jc nyr.i lehce chudší, než si myslela, a otázka, kterou si asi poleží, zr.i, zda malé sníženi jejího disponibilního majetku zrněni její rozhodnutí zaplatit za vstupenky. Vétšir.a respondentů si myslela, že ne. Verze, vc které došlo ke ztrátě peněz, vedla k rozumnějšímu rozhodnutí, jc to tedy „lepší* rámec, protože ztráta, i když byly ztraceny vstupenky, je „utopeni" .i n.t utopené náklady by ;c neměl brát při rozhodování zřetel. Minulost je irelevantní a jediná věc, která má význam, je soubor voleb, které má návštěvnice divadla nyní. ,i jejich pravděpodobné důsledky A: ztratila cokohv, relevantním faktem jt to. že má nyní menší majetek, než měla předtím, než otevřela peněženka, Kdyby sc mé člověk, který ztratil vstupenky, zeptal na radu, co má dělal, odpověděl bych mu takto: „Koupil byste ty lis:ky. kdybyste těsně předtin ztratil ekvivalent jejich ceny v hotových penězích? Pokud ano, jděte j kupte si nové lístky."* širší rámce a obccnéjši účty obvykle vedou k racionálnejším rozhodnutím. V dalším přikladu evokuji dva al cmattvní rámce různé matematické intuici, piiči m/ r.lii.i i: ::inohcm Milejší než druhá. V článku nazvaném „The MPG lllusion". který sc objevil v časopise Sehnat v roce 2008, psychologové Richard Lmick a Jack Sol popisuji případ, kdy pasivní přijeti zavádčjiciho rámce přivodilo značné náklady a vážné politicko důsledky. Při koupi auta většina zákazníků udává jako jeden z. rozhodujících faktorů pí j jejich volbě spotřebu automobiluivédí. že auta s nízkou spotřebou znamenají nižší provozní náklady. Ale ranec, který sc tradiční pro tcr.:o faktor používá v USA - počet mil ujetých na galon pohonných hmot (mpg) - poskytuje pro rozhodnuti jak jcdr.ttlivců, tak zákonodárců velmi chabé vodítko. Uvažujte o dvou majitelích ;ut, kteří chtějí snížit své náklady: Adam přejde ze..žrouta benzinu' í 12 mpg na lehce úspornější voz dlose 14 mpg. Beth, kteiá dbá na ekologii, přejde: auta s 30 mpg na auto se 40 rrpg. Předpokládejme, žc oba řidiči ujedoi ročně stejný počet kilometrů. Kdo ušetří změnou auta více paliva? Asi st svou intuicí připojíte k véišir.é lidi, když si myslíte, že opatřeni Beth je významnější než Adamovo: ona změnila mpg o 10 mil na galon, zatinvo Adam jen o 2, a i relativně je to vfce - o třetinu (ze 30 na 40), zatímco Adam jen o šestinu (z 12 na 14). 397 VOLBY Ted zapojte Systém 2 a vypočítejte to. Pokud oba majiteli aut ujedou 10 000 mil, Adam ročně zredukuje svoji spotřebu ze skandálních 833 galonů na stále šokujících 714 galonů, což znamení úsporu 119 galonú. U Bcth se spotřeba paliva sníží z 333 galonů na 250, takže ušetří pouze 83 galonú. Rámec mpg je špatný, mel by být nahrazen rámcem galonú na míli (nebo litru na 100 kilometrů, jak je tomu vc většině jiných zemi;. Jak Larrkk a Soli poukazuji, zavádějící intuice podporovaná rámcem mp,i může zavadit tvůrce politik i kupující aur. Za prezidenta Obamy působil Cass Sunstcin jako léf vládního úřadu pro Informace a regulační záležitosti. Spolu s Richardem Thaletem napsali knihu S'utigt (Šťouch), která představuje základni příručku pro uplatňování behaviotálni ekonomie v politice. Nebyla to náhoda, žc nálepka o spotřebě vozu. která bude od roku 2013 povinné na každém novém autě. bude poprvé v dejinách Spojených států obsahovat informaci o galonech na míli. Bohužel správná formulace bude vyústěna malým písmem pod známou informací o mpg velkým písmem, nicméné jde o posun správným smérem. I*éc let mezi zverejnením článku „Tne MPG lilu sion" i implementací částečné korekce v praxi pravděpodobné znamená rychlostní rekord pro významnou aplikaci psychologické vědy ve véci veřejné politiky. V mnoha zemích se uplatňuje praxe, kdy jsou v řidičském průkazu uvedeny pokyny ohledně dárcovství orgánů v případě úmrtí řidiče při nehodě, formulace téchto pokynů je dalším příkladem, kdy jeden rámec je výrazně lepši než jiný. Jen málo lidí si mysli, že rozhodnutí o tom. zda darovat orgány nebo ne. je nedůležité, ale existují dAkazy o tom, že vidina li Ji i rovede svoji volbu naprosto neuvážené, 1 HÍkazy pocházejí ze srovnání míry dárcovství orgánů v evropských zemích, zc kterého vyplývají překvapivé rozdíly mezi sousedícími a kulturně podobnými zeměmi. V článku zveřejněném v roce 2003 se uvádělo, žc ir.íra dárcovství činila v Rakousku těméí 100 cj, ale v sousedním Německu pouze 12 %. vc Švédsku 86 % ale v Dánsku pouze 4 ?c. Za těmito enormními rozdíly stoji efekt framingu. který byl způso-" .'.u i kjiu:.ť o: v. V /■ iv.it li v vvMiKrii :;,,rrn i!.iiv.\ >:•. i m formulář udělaný tak, žc jedinci, kteří nechtějí darovat orgány, musí zaškrtnou příslušný rámeček. Pokud neudělají tento jednoduchý úkon, jsou považováni za dárce. V zemích s nízk,mírou dárcovství je to naopak - musíte příslušný rámeček zaškrtnout, chcete-li být dárcem. To je vše. Ncjlepším a ncjjcdnoduJáím indikátorem toho, zda lidé daiuji své orgány. je předvolená alternativa - ta, která bude přijata bez zaškrtávání jakéhokoliv políčka. Na rozdíl od jiných efektů framingu. u kterých nás příčiny dovedly k Systému I, lze cíckt dárcovství orgánů nejlépe vysvětlit lenosti Systému 2. Lidé zaškrtnou poličko ai poté. co sc rozhodnou, jak chtějí se svými orgány naložit. Pokud na otázku nejsou připraveni, mucj i \ naložit úsilí - přemýšlet, zda chtějí rámeček zaškrtnoui. Pfcdstavuji si formulář o dárcovství wginů, l^i. i,..-., .,,. ,.. m , t příkl i který odpovídá jejich rozhodnuti. Jeden z rámečků obsahuje přiklad 2*2 = ? Příklad v druhém rámečku zni 13 x 37 = ? Míra dárcovství by se určité pěkné kymácela. Když se takto vyjasní role formulace, vyvstane politická otázka: Která formulace by se měla zavést? V tomto případě je odpověď jasná. Pokud se domníváte, že pro společnost jako celek je dobré dostatečné množství darovaných orgánů, nezaujmete vůči formulacím, z nichž jedna vyvolá téměř 100% dárcovství a druhá přinese dárcovství jen od 4 % lidičú. neutrální postoj. Vidíme znovu a znovu, jak může být důležitá volba ří/ena naprosto nepodstatným prvkem dané situace. Je to až trapné - toto přece není způsob, jak bychom chtěli dělat zásadní rozhodnuti. Navíc vůbec nemáme pocit, že by naše mysl takto fungovala, jenže důkazy o téchto kognitivních iluzích jsou ruvyvratirclné. Berte to jako bod proti teorii racionálního agenta. Teorie, která si zaslouží své jméno, tvrdi, že určité události jsou nemožné - tedy nenastaň i i.. i...*'. >.. n.--.i-..u-. •;. kV-.;• u!.-.•••>... "uo../n.!.," .-.dálon tmám ná> te, teorie je zpochybněna. Teorie mohou přežívat ještě dlouhou dobu poté. co je přesvědčivé důkazy zpochybní, a (curie racionálního agenta určitě přežila důkazy, se kterými i HOVORY O RÁMCÍCH A REALITE eudou mi: z toho, co se sta'o, lepši pocit, když výsledek zarámují ve smyslu,