Jak se voliči rozhodují, pokud akceptujeme koncept užitku POL 590 14.4. 2015 Downs 1957: Ekonomická teorie demokracie •Klíčová práce, nastolila několik otázek: • •Jak voliči a strany uvažují o volební situaci? •Podle jakých kritérií se rozhodují o tom, co udělají? • •(Drasticky zjednodušována, ke své škodě, navazuje na ní velká část teorií stranické soutěže) Prerekvizity k Downsově práci •H. Hotelling (1929): „Teorie kompetitivního umístění“ §A. Smithies (1941): „Elasticita nabídky“ §J. Schumpeter (1942): „Kompetitivní elitistická demokracie“ - • Jak strany volí u Downse vs. „teorie mediánového voliče“ •MEDIÁNOVÝ VOLIČ §DVĚ STRANY §JEDNODIMENZIONÁLNÍ PROSTOR §STRANY SE SVOBODNĚ UMISŤUJÍ V PROSTORU §STRANY- MAXIMALIZÁTOŘI HLASŮ §VOLIČI VOLÍ STRANU, KTERÁ JE JIM V PROSTORU NEJBLÍŽ §ÚPLNÁ INFORMACE §FIXNÍ PREFERENCE VOLIČŮ § § •DOWNS •DVĚ NEBO VÍCE STRAN •JEDNO I VÍCEDIMENZIONÁLNÍ PROSTOR •STRANY MOHOU MĚNIT POZICI V PROSTORU/OMEZENÍ •STRANY- MAXIMALIZÁTOŘI HLASŮ, ALE NEJEN TO •VOLIČI VOLÍ STRANU, KTERÁ JE JIM V PROSTORU NEJBLÍŽ •ŘADA ZKRESLENÍ V INFORMACI •MĚNÍ SE INTENZITA PREFERENCÍ, STRANY JE FIXUJÍ IDEOLOGIEMI Politická soutěž u Downse •Voliči i strany- maximalizátoři •Volby- prostředek maximalizace • •Voliči mají preference v jednotlivých tématech, různě silné •Strany o ně soutěží prostřednictvím programu • •Voliči si vytváří „stranický diferenciál“, podle něj se rozhodují, zda a koho volit Enigma „mediánového voliče“ u Downse •„Odměňující taktiku“ politických stran ovlivňující dvě protikladné tendence: • •směřovat k mediánovému voliči (dostředivou) • •směřovat od mediánového voliče, aby neztratily voliče z krajů spektra • Klíčové pro odměňující strategii: rozložení voličů • •První situace- převládají dostředivé strategie • •Druhá situace- odstředivé pobídky • • •Třetí situace- multipartismus, na významu nabývají pozice stran vůči sobě navzájem Jak se strany mají přesně umisťovat •Problémem vícedimenzionalita a nestejná intenzita preferencí voličů („spojení menšin“) •Strany proto usilují o redukci vícedimenzionality- „ideologie“ •Multipartismy a koaliční vlády (nepřesné zařazovat D. čistě do office seeking přístupu) •Rozpracovává Ezrow 2014 pro CEE: Voliči: stranický diferenciál a stranická diferenciace • •Voliči u Downse volí jen v případě, pokud je rozdíl mezi volbou alternativ dostatečně velký • •Dodatečná pobídka pro strany k prostorové diferenciaci • • Jak velkou svobodu mají strany u Downse? •Jejich politické pozice jsou responzibilní (neodchylují se od programu v t-1) a reliabilní (plní, co slíbily) •Ideologie programy v dílčích tématech dále fixují •Větší svoboda v bipartismech než multipartismech Kritika Downse: Donald Stokes (1963) •Redukce dimenzionality nefunguje •Mění se počet dimenzí i vnímání jejich palčivosti •Většina problémů nepřipouští více než jednu pozici (všichni voliči soustředěni kolem jednoho „bodu“ v prostoru) •Klíčovou vlastností kompetence •Všichni voliči nevidí politiku stejně (komplikuje prostorové kalkulace) Klíčové proměnné, podle nichž voliči volí •Blízkost a vzdálenost- prostor/pozice (Downs, Riker, Stokes) • •Kompetence/Valence (Stokes) • •To, jaká témata jsou přítomna v politickém boji (Stokes, Riker) • Prostorové teorie • • •„VOLIČI VOLÍ STRANU, KTERÁ JE JIM V PROSTORU NEJBLÍŽ“ • •Různé koncepce, co je „nejblíž“, roli hraje status quo • Grofman (1985)- Discounting •Status Quo „se brání“ • •Nová politika bude mezi pozicí strany a SQ • •Volič si to uvědomuje a volí tak, aby jeho pozice „byla mezi/uprostřed“ mezi SQ a programem strany. Směrové modely (Directional Models) •Důležitá pozice voliče, její intenzita a SQ (chce změnit SQ na jednu či druhou stranu) •Pozice strany v tématu označuje intenzitu, s níž se vymezuje vůči SQ •Voliči volí podle témat, která jsou pro ně nejpalčivější •Uvažují pouze kandidáty, kteří jsou na stejné straně od SQ jako oni •Zvolí toho, který je od SQ nejdál (chce ho co nejvíce změnit- intenzita) Empiricky: jsou voliči spíše směroví nebo prostoroví? •Kropko 2012, Fazekas-Meder 2013, Lacy- Paolino 2010, Classen 2007 • •Záleží na povaze témat, nejvíc směrově uvažujeme u závažných morálních otázek • •V elektorátu jak směroví, tak prostoroví voliči (těch je více). • •„STRANY SE SVOBODNĚ UMISŤUJÍ V PROSTORU“ • •DVA EXTRÉMY: • •LAVER-SERGENTI 2012 vs. MEYER 2014 • Výrazná proměnná: „charakter stran“ (valence) • •Stokes: voliči nevolí podle pozice, ale podle kompetence stran, jež zastávají jednu pozici (valence) •ale •Stokes: Každé valenční téma má i svou poziční variantu •Sartori: "nestranické téma, téma, o němž neexistuje neshoda, a přesto jde o téma v tom, že jedna strana obviňuje druhou z toho, že není věrná svým verbálním pozicím". Empirický výzkum „valence“ •Tematická valence: těžko se rozlišuje, jaké téma je valenční a jaké poziční, odlišné prostředky k jeho naplnění, Benoit: všechna témata jsou poziční (=slepá ulička) • •Netematická („charakterová“) valence: souvisí s výkonem úřadu politickou stranou, politickými skandály, rozdílem mezi obhájcem a vyzyvatelem, koherencí strany atd. • • M. Clark (2009/2014) •Charakterová valence stran se v čase mění, ovlivňuje jejich zisk ve volbách (zejména poklesy) • •Mezi volbou (a soutěží), založené na valenci a na pozičních kritériích, existuje vztah, není to buď/anebo. Proč se neudrží valenční tematická soutěž Jak ovlivňuje charakterová valence stranickou soutěž (vývoj paradigmatu: Downs 1957 vs. Schofield 2003) Tematické vlastnictví • •Fakt, že nějaká strana je s nějakým tématem (bez ohledu na to, zda je poziční nebo valenční) spojována nejvíce. • •Riker 1993, Petrocik 1996, Budge- Farlie 1983 Riker a princip dominance • •Strany v kampani akcentují téma, v nichž jsou silné a kredibilní, ne ty, v nichž chtějí soupeře „přesvědčit“ • •Výsledkem kampaň, v níž každý mluví o tom, v čem dominuje, klíčová palčivost/intenzita témat Dva typy tematického vlastnictví (Walgraeve 2009) •Asociativní x Kompetenční • •Není totéž jako stranická identifikace, je to samostná veličina (Lanz 2013) • •Mnohem snazší si ho udržet než nově získat, je možné ho kultivovat (ověřováno i experimentálně) Existuje Rikerova soutěž o voliče, založená na principu dominance? •Strany se snaží aktivně usměrňovat palčivost témat (skrze policy, spjatost s určitým elektorátem, v kampani- Stubager 2014) • •Nepotvrzuje se, že soupeři o tématech nemluví (tlak médií, snaží se je přerámovat a/nebo pozičně diferencovat). • •V evropských multipartismech většina témat nepatří nikomu Závěr: proč se rozhodovací situace voličů příliš neliší •