ZAMYŠLENÍ NAD KOMUNIKOVÁNÍM STATISTIKY V MÉDIÍCH STATISTICKÁ ANALÝZA DAT, PSY117 Jiří Látal 439708, Psychologie Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, PhD. Mgr. Jan Širůček, PhD. PhDr. Lucia Gálová, PhD. Datum odevzdání: 1. 5. 2015 Fakulta sociálních studií MU, 2014/2015 Pro tuto seminární práci jsem si vybral zprávu ze serveru novinky.cz, která pojednává o německé studii. Pokusím se zachytit, jakým způsobem autor zprávy interpretuje studii, především pak její statistickou část. Mediální zpráva nese název „Odpolední šlofík zvýší výkonnost paměti“ a přímo se odkazuje na výzkum vedený Axelem Mecklingerem (2015) „ Nap sleep preserves associative but not item memory“. Cílem výzkumu bylo odhalit účinek krátkého spánku (a jeho fází) na paměť závislou na hippokampu (v tomto případě asociativní paměť) a nezávislou na hippokampu (položková paměť). Konečný vzorek obsahoval 41 subjektů (22 skupina se spánkem, 19 kontrolní). K testování paměti byly využity celkem dvě sady slov – jedna sada obsahovala jednotlivá slova (položková p.) a druhá slova v páru (asociativní p.). Po vypršení lhůty na učení následoval test, po něm 2hodinová pauza, ve které měla cílová skupina 90 minut na spánek a 30 minut na probuzení u filmu, který kontrolní skupina sledovala již během 90minutového spánku skupiny cílové. Po této proceduře následoval poslední test. Zobrazovací metodou byl sloupcový diagram, jehož hodnoty byly vysvětleny podrobněji níže kontingenční tabulkou. Pro větší přehlednost budu výsledkovou část studie prezentovat souběžně se zprávou. Zpráva začíná větou, že odpolední šlofík může mít na mozek „téměř zázračný vliv“ a dále hned navazuje větou „Podle německých neuropsychologů spánek v délce pětačtyřicet až šedesát minut zvýší výkonnost paměti pětkrát“. První chybou je, že autor v této ani v žádné jiné následující větě nekonkretizuje, o jakou paměť se jedná (resp. na konci se zmiňuje, že krátký spánek má blahodárný vliv na hippokampus, kde se ukládají informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti, tato informace je však obzvlášť pro laika nedostatečná), dokonce nerozlišuje ani paměť krátkodobou a dlouhodobou, což lze tedy interpretovat i tak, že po 45minutách spánku je Millerovo číslo až 35 +/- 10, což je naprostý nesmysl. Za druhé pak průměrná doba spánku v prezentované studii byla +/- 1 SD 48-80 minut (m= 64, SD= 16), což je poměrně velký rozdíl oproti 45-60 minutám, avšak k zásadní dezinterpretaci zde nedošlo. Druhá informace však už obsahuje zásadní chybu, protože průměrný poměr (tzn. false rate odečtený od hit rate) u kontrolní skupiny byl 0,29 a u cílové 0,41, přičemž nebyla stanovena SD, nemůžeme tedy hovořit ani o tom, že průměr cílové skupiny je průměr kontrolní skupiny + 5SD, a už vůbec ne o pětinásobném navýšení celkového zapamatovaného objemu, jak si lze logicky vyvodit ze zprávy. V následující větě hovoří autor o „obrovském zvýšení kognitivních funkcí“, čímž ještě více zobecňuje a zveličuje svá předchozí tvrzení. Problémem je, že autor svá tvrzení podkládá následující citací: „„Dokonce i velmi krátké zdřímnutí v délce pětačtyřicet až šedesát minut vede k pětinásobnému zlepšení ve vybavování si informací z paměti. …“ tvrdí autor výzkumu profesor Axel Mecklinger ze Sárské univerzity v Saarbrückenu.“ Dezinterpretace tedy mohla vzniknout, ač je to velice nepravděpodobné, u samotného výzkumníka a nikoliv v médiích. Tohoto se sice tato seminární práce netýká, ale přišlo mi důležité to zmínit. Zpět k jádru. Zpráva obsahuje ještě dvě poměrně velké „chyby“. Jednou z nich je, že autor neuvádí důležitost dosáhnutí hlubokého spánku (3. + 4. Fáze). Ve výzkumu je totiž jasně řečeno, že nejvyšší korelaci (r=.59) s objemem zapamatovaných párů slov vykazovala spánková vřeténka (rytmické vlny, f=12-15Hz) nacházející se v hlubokém spánku (nachází se i v 2. fázi, zde však nebyla jejich korelace s pamětí tak vysoká). Tato informace je poměrně důležitá, protože této fáze nemusí člověk při krátkém zdřímnutí v rušném prostředí vůbec dosáhnout a tudíž se může připravit o kýžený efekt. Nakonec bych rád ještě vytknul autorovu závěrečnou citaci Mecklingera, v níž uvádí, že zdřímnutí má výrazně pozitivní efekt na učení a pamatování. Myslím si, že když se Mecklinger takto vyjadřoval, tak pojmy učení a pamatování myslel v zásadě totéž, avšak ze zprávy to vyznívá tak, že po krátkém šlofíku se budeme rychleji učit, ve smyslu rychleji přijímat informace, kdežto Mecklinger měl na mysli spíše ukládání informací. Toto tvrzení je tedy nepravdivé, protože regenerace schopnosti učení je spíše „úlohou“ REM fáze, které člověk dosahuje při tak krátkém spánku jen na velmi malou dobu (jestli vůbec). V neposlední řadě pak není možné toto tvrdit na základě výzkumu, který takový problém ani netestoval. Závěr Autor v této zprávě naprosto zásadním způsobem zkresluje a zveličuje výsledky původní studie. Zpráva nevystihuje jádro výzkumu, nezmiňuje několik zásadních informací, je interpretovatelná mnoha způsoby a správný postup k zlepšení paměti zdaleka neobsahuje – tedy alespoň ne takový, jaký vyplívá z předloženého výzkumu. Zdroje Novinky.cz. (březen, 2015). Odpolední šlofík zvýší výkonnost paměti. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kariera/365582-odpoledni-slofik-zvysi-vykonnost-pameti.html Studte, S., Bridger, E., & Mecklinger, A. (2015). Nap sleep preserves associative but not item memory performance. Neurobiology Of Learning And Memory, 12084-93. doi:10.1016/j.nlm.2015.02.012 Seminární práce se zabývá poměrně dost složitým výzkumem, proto by bylo možná vhodné, kdyby byla trochu popisnější. Ale zpracování je přijatelné, 10b.