Dubový hrdina V dalekém kraji mezi kopci byla vesnice. Kolem voněly louky, údolím se klikatila říčka a v hustých lesích čekala na setmění divoká zvěř. Lidé se tu měli dobře, jen jediné jim nedalo klidně spát. Vesnici terorizoval drak. Kde přebýval, kde měl své doupě, nikdo nevěděl. Možná někde blízko, možná daleko, možná vůbec ne na zemi. Každý rok se právě jemu přičítala kdejaká pohroma - podupaná pole, zničené chalupy, ztracené děti... Na kraji vesnice byl domek, ve kterém žil tesař se svou ženou. Měli jednoho syna. Nikdo mu neřekl jinak než Kim. Kim byl šikovný – stíhal pomáhat doma i toulat se v okolí. Lesy kolem vesnice znal moc dobře, neztratil by se v nich ani potmě. Jen do jednoho mu zakazovali chodit. Do temného lesa u skal. Říkalo se, že právě tady ve skalách možná sídlí hrozný drak. V posledních letech jej však Kim ani nikdo jiný neviděl. Každé jaro se odehrávala ve vesnici velká slavnost, při které Rada starších vždy vybrala jednoho mladíka z vesnice k udobření zlého draka. Rada starších vyhlásila jméno. Pro vybraného mladíka to byla velká čest, stejně i pro jeho rodinu. Celou noc se pak oslavovalo, pilo, tančilo až do rozbřesku. Mladíka, kterého ještě v noci vyprovodili k lesu darovat drakovi, už nikdy nikdo neviděl. Stal se hrdinou[AS1] . Jeho tvář byla pak navždy vyryta do kmene dubu, ke kterému ho všichni vesničané přicházeli uctívat. Za vesnicí už byla celá alej dubových hrdinů. Když toho roku nastal večer jarní oslavy, připravoval se na ni i Kim. Matka jej políbila a popřála mu štěstí. Když zapadlo slunko za obzor, muzika začala hrát, víno teklo proudem. Mladíci sepnutí v pevný kruh tančili divoce okolo ohně. Kolem půlnoci vystoupil stařešina. Plameny mu osvětlovaly tvář, když prohlásil, že vesnici toto jaro zachrání Kim. V Kimovi to škublo. Nic takového nečekal. Dostal na hlavu věnec z březových větviček. Myslel na to, jak má rád svoji rodinu, lesy, louky, slunko. Nebude mu to všechno chybět? Chtěl se stát mlčenlivým hrdinou v dubové aleji? Když ho vyprovodili k lesu a on zůstal sám. Chvíli čekal, a pak se tajně vrátil nazpět do vesnice. Vkradl se do otcovy dílny, vzal velkou sekeru a zmizel zase v lese. Do rána se na dalším dubu objevila Kimova tvář. Byl překrásný. Vypadal jako opravdový hrdina. Jeho rodiče jako první přinesli do dubové aleje dary a květiny. Byli na Kima pyšní. Ostatní jim blahopřáli, že právě jejich syn se stal hrdinou, který svou obětí zachránil celou vesnici[AS2] . Za několik dní se v noci na náměstí objevila postava mladíka. Byl vyhublý a zbědovaný. Měl v ruce sekeru a šel přímo k Radě starších. Lidé na něj zírali a byli zmatení. Pak někdo v mladíkovi poznal Kima. Lidé nemohli uvěřit svým očím. „To je Kim? Co tu dělá? Co s námi bude? Drak se jistě pomstí a potkají nás mnohem horší pohromy!“ Ale Kim se usmíval: „Drak se nepomstí! Zabil jsem ho.“ „Zabil? Ty jsi zabil draka? To není možné“ Rada starších se sešla a radila se, co bude dál. Věc byla vážná, museli rozhodnout, co udělají s Kimem[AS3] . Hlavní stařešina pak celé vesnici ohlásil: “Přijmout Kima za hrdinu je nebezpečné. Nabouralo by to tradici celé vesnice. Hrdinové, jako je Kim, jsou nevyzpytatelní. Teď jej nepotřebujeme[AS4] .” A co Kim? Ten zmizel ještě téhož dne. Říkalo se, že se možná utopil v bažinách, že jej možná roztrhala divoká zvěř. Kdo ví. Drak se už však nikdy neobjevil a postupem času se na něj zapomnělo stejně jako na Kima. Dubové idoly však zůstaly v aleji stát ješte dlouhá léta. Lidé je však uctívali méně a méně, až jednoho dne k nim přestali chodit úplně. Alej zarostla a tváře hrdinů zčernaly k nepoznání[AS5] . Závěr bajky se mi moc líbí právě proto, že je neočekávaný. Pokud bych však měla konec přepsat tak, jak jsem čekala, že bude znít, vypadal by takto: … Ty jsi zabil draka? To není možné,“ radovali se vesničané. Na Kimovu počest se potom pořádala velká hostina, na které se sedm dní jedlo, pilo, hodovalo a veselilo. Nejstarší stařešina potom Kimovi nabídl sňatek se svou krásnou dcerou. Jelikož se Kimovi moc líbila a ani její city ke Kimovi nebyly chladné, vzali se za muže a za ženu a žili šťastně až do smrti. Vesnici už nikdy žádný drak nesužoval, takže se všem náramně dařilo. A jestli neumřeli, daří se jim dodnes. Dva nápadníci Část 1: V našich pohádkách bývají princezny sice taky pasivní (někdo se uchází o jejich ruku a ony čekají, jak to dopadne), ale většinou mají na nápadníky názor a otci ho řeknou. Část 3: Náčelník váhal, komu má dceru dát, přestože jeden z nápadníků splnil úkol, který mu dal. Část 4: Oproti našim představám o ideálním manželovi (schopný, dokáže všechno zařídit, ať to stojí cokoliv) se představy náčelníka a kmenové rady starších liší. Upřednostňují muže, který prokázal jiné osobní kvality, než cílevědomost a prudkost. Důležité pro náčelníka bylo, aby byl manžel k Sangbě hodný a mírný. Konec bych však neměnila, protože se mi vyznění celé bajky líbí. Zaujalo mě, jaké hodnoty náčelník uznává. Sice se z našeho pohled může zdát nespravedlivé, že patřičně neocenil lovce, který antilopu ukořistil, ale ukázal tak, že mezilidské vztahy nemůžou fungovat jako obchodovatelní komodity, a že bychom si měli vážit různých lidských kvalit. ________________________________ [AS1]V pohádkách a příbězích naší kultury není obvyklé, že by se slavil něčí „odchod na smrt“, většinou spíš rodina truchlí, nebo král vyhlašuje v celém království smutek. Obětí draka nebo sobou v nesnázích se také v naší kultuře častěji stává žena (panna, princezna…). [AS2]Je zvláštní, že se za zachránce a hrdinu považuje člověk, který se (pasivně) obětoval. V naší kultuře spíš v pohádkách adorujeme hrdiny, kteří se nebezpečí postavili s mečem v ruce, a těm také stavíme pomníky pro připomínku jejich chrabrosti. [AS3]V našich pohádkách by nikdo nepovažoval situaci za vážnou, ale rozhostilo by se všeobecné veselí. [AS4]Velmi neobvyklý závěr, lidé se v našich příbězích zpravidla nevylučují ze společnosti proto, že jsou hrdinové. Naopak se jim dostane uznání a poct. [AS5]Celý závěr vyznívá varovně až negativně. Varuje před tím, jak by to dopadlo, kdyby se někdo vzepřel tradicím.