Sociální deviace v SPSP 1. Úvod do sociálních deviací – základní pojmy a historický vývoj FSS MU Brno http://deviantsociology.files.wordpress.com/2011/07/odd-one-out.gif V čem je předmět Sociální deviace užitečný? „Porozumění“ příčinám vzniku a vývoje sociálně deviantního jednání u konkrétních jednotlivců a skupin (sebevrazi a duševně nemocní, závislé osoby, pachatelé a oběti mravnostní kriminality. pachatelé delikventních trestných činů a bezdomovci) „Znalosti“ o definování těchto jednotlivců a skupin v současné legislativě a v lékařské diagnostice a o aktuálních způsobech intervence vůči nim státními a nestátními institucemi v ČR a v zahraničí Využití „porozumění“ a „znalostí“ o sociálních deviacích v praxi SPSP C:\Users\Pavel\Desktop\understanding-the-brain.jpg C:\Users\Pavel\Desktop\praxic.jpg Povinná literatura: Komenda, A. (1999). Sociální deviace. Olomouc: UP. s.55-75 (historický vývoj sociálních deviací) Munková, G. (2004). Sociální deviace. Praha: Karolinum, s. 14-7 (způsoby nahlížení na sociální deviace) Tittle, Ch.R., Patternoster, R. (2000). Social deviance and crime. An organizational and theoretical approach. LA: Roxbury, pp.4-14 (způsoby vymezování sociálních deviací) Probíraná témata: Úvod do tématu sociálních deviací Základní pojmy: sociální normy a sociální deviace Jednotlivé typy sociálních deviací Různé způsoby zkoumání sociálních deviací (část povinně čteno) Teoretická vysvětlení příčin a existence sociálních deviací Historický vývoj sociálních deviací (povinně čteno) http://www.knihy-dvd.cz/image.php?idx=15704&di=5&mw=120&mh=160 C:\Users\Pavel\Desktop\Komenda.jpg http://img2.imagesbn.com/images/5160000/5162255.gif Úvod do tématu sociálních deviací •deviace = odchylka, odklon anebo odbočení vs. sociální deviace = lidské, které se odchyluje od společenských norem • •sociální deviace je hodnotově a emocionálně neutrální pojem = pozitivní nebo negativní deviace (chudoba i nadměrné bohatství, alkoholismus i abstinenství aj.) • •sociální patologie = negativně hodnocené, problematické, společensky nežádoucí deviantní chování narušující společenské soužití, soudržnost a pořádek v určité sociální skupině, komunitě nebo společnosti (nejčastěji kriminalita, sebevražednost, zneužívání drog, diskriminace nebo extremismus). • • •v oblasti SPSP = rizikové, sociálně problémové chování jednotlivců a sociálních skupin (ne vždy negativně hodnocené) •sociálními deviacemi se zabývá mnoho vědních disciplín (sociologie, psychologie, antropologie, kriminalistika, statistika, medicína aj.) •v českém prostředí dvě klíčové disciplíny: sociologie deviantního jednání vs. kriminologie (kriminalistická kriminologie – prevence a kontrola kriminality - kriminální antropologie/psychologická kriminologie) Základní pojmy: sociální normy a sociální deviace •sociální normy = pravidla, která ve společnosti řídí jednání jedinců, aby nepřevládly agresivní formy chování a nevznikl chaos (nutnost biologické i sociální a kulturní reprodukce ale i reprodukce) •explicitní pravidla (právní a regulační) vs. implicitní pravidla (uvnitř menších skupin) •základní funkcí sociálních norem = stabilizace chování subjektů sociálních vztahů •sankce (lat. sanctio) = postupy které vedou k posílení a potvrzení sociálních norem formou trestu (sankce negativní) nebo odměny (sankce pozitivní) psychické - fyzické - ekonomické – politické formální – neformální • •sociální normy součástí obecně závazného systému sociálních norem = normativního řádu • •nejdůležitějšími normativními systémy: morální, obyčejové, náboženské a právní normy • •T. Hobbes: přechod od přirozeného stavu ke státu = přechod od práva bez povinností s pocity nejistoty ke zřeknutí se přirozených práv a akceptaci pravidel závazných pro všechny • •A. Giddens: konformní chování ze zvyku vs. že jsou považovány za správné • •É. Durkheim: deviace přirozeným a normálním jevem posilujícím společenskou soudržnost • •deviantní jednání k uspokojení určité potřeby (materiální zisk, uspokojení biologické nebo sociální potřeby vyhnutí se nepříjemné povinnosti nebo činnosti) •možné důsledky deviantního chování: stigmatizace a sankce vs. ztráta deviantního charakteru (homosexualita, potraty, rozvody) • •další pojmy: skrytá deviace – toleranční limit – semideviantní chování • Jednotlivé typy sociálních deviací 1. 2. Typizace jednotlivých sociálně deviantních skupin a jednotlivců z hlediska práce s nim v oboru SPSP •jedinci s duševními poruchami a poruchami chování (např. s poruchami příjmu potravy, sexuálními poruchami, návykovými a impulzivními poruchami typu gambling); •jedinci se sebevražedným myšlením a jednáním; •narkomani, alkoholici a jinak závislé osoby či skupiny osob (závislí na informačních technologiích/internetu, televizi, workholici, závislí na sektě aj.); •pachatelé a oběti mravnostní kriminatlity a souvisejících trestných činů (sexuálního a komerčního sexuálního zneužívání); •mladiství (delikventní) pachatelé trestné činnosti; •bezdomovci. 3. Nahodilá typizace sociálně deviantních jevů dle Fischer a Škoda (2009) •Agresivita a násilí •Suicidální jednání •Zneužívání psychoaktivních látek •Návykové a impulsivní poruchy •Sociálně patologické jevy spojené s prostředím rodiny •Kriminalita a delikvence Způsoby zkoumání sociálních deviací •sociální deviace dosud neuspokojivě definována, různé koncepce (teorie) a jejich kombinace • •problém s vymezením „normálního“ chování a jednání: lidská osobnost není ostře ohraničená, je obtížné oddělit normalitu od abnormality • •„norma/normální“ = obecné hodnotící kritérium, které se mění v čase a vymezuje to, co je běžné a žádoucí NORMALITOU MŮŽEME ROZUMĚT RŮZNÉ VĚCI podle toho, co je kritériem jejího hodnocení („co je považováno za normu“) (Vágnerová 2002): ·Hodnotu nebo pásmo hodnot s největší četností - např. IQ, projevy agresivity (statistické pojetí) ·Uspokojování potřeb (funkční pojetí). ·Společností běžně očekávané chování (sociokulturní pojetí) ·Ideální chování (norma jako ideál) ·Chování, které je v souladu s hodnotami určité sociální skupiny (skupinová norma) ·Specifické vlastnosti člověka, zejména jeho osobnosti (jeho výchova, inteligence, zkušenost, emotivita aj.) (subjektivní norma pozorovatele) Podle toho, jaké kritérium hodnocení je při stanovování normálního a ne-normálního jednání zvoleno, je možné na sociálně deviantní chování a jednání pohlížet odlišně – např.: •Některé typy chování jsou deviantní vždy a všude (absolutistický pohled) •Deviace je nemorálním asociální, špatná a zlá (morální pohled) •Deviantní chování je příznakem společenské nemoci (medicínský pohled) •Deviace je atypickým chováním, které vybočuje ze statistického průměru běžného chování lidí v dané společnosti (statistický pohled) •Chování v jednom kontextu definováno jako deviantní, v jiném jako konformní (relativistický pohled) Obecně a zjednodušeně rozlišujeme dva vzájemně komplementární přístupy k vnímání a definování sociálních deviací (Munková 2004): •NORMATIVNÍ/ABSOLUTISTICKÝ PŘÍSTUP (OBJEKTIVISTICKÉ PARADIGMA) – deviantní chování je chování, které porušuje sociální normy, a proto je nutné identifikovat ty osoby, kteří tyto normy porušují a snažit se vysvětlit, proč to dělají • •REAKTIVNÍ/RELATIVISTICKÝ PŘÍSTUP (INTERPRETATIVNÍ PARADIGMA) - deviace je vše, co je jako deviantní označeno vlivnými aktéry ve společnosti (politiky, odborníky, laickou veřejnosti aj.), a proto je nutné analyzovat jak procesy, ve kterých je deviace definována, tak i jednání osob, které na toto označení reagují • pohledy na sociální deviace (Tittle a Paternoster, 2003): deviace z pohledu morálky – práva/kontroly – medicíny – statistiky – normativity - reaktivity – skupinového hodnocení – kombinace (povinně čteno) Teoretická vysvětlení příčin a existence sociálních deviací Teorie lokalizující potenciální příčiny deviantního chování v povaze samotného aktéra a jeho racionální volby nebo v situaci, která určitou volbu umožňuje či nabízí •TEORE KINDS-OF-PEOPLE - předpokládá, že existují určité typy či druhy lidí, které mají tendenci volit chování, které je mimo normu; (Hobbesova teorie přirozeného stavu předpokládající zabudování deviantního chování v lidské přirozenosti - Lombrosova či Hootonova biosociální teorie - Sutherlandova teorie sociálního učení deviací (splývá s následnou situační teorií) •SITUAČNÍ TEORIE – v určitých situacích, které navozují možnost deviatního chování (provokace, stres, příležitost) může každý udělat totéž (na Mertonovu teorie anomie reagující Cloward a Ohlinova teorie nelegitimní možnosti) •KONJUNKTIVNÍ TEORIE (kombinace výše uvedených teorií) – v určitých situacích se určitý typ/druh lidí bude chovat určitým způsobem; patří sem teorie považující pravidla za nutně problematická v konkrétních situacích (etnometodologická teorie (Cicourel, Sudnow) - Beckerova teorie labellingu (Kitsuse, Ericsson) - Lemmertova teorie primární a sekundární deviace - Lyman a Scottova existencionalistická teorie absurdity - marxistické radikální teorie (Quinney, Chambliss aj.) VÝVOJ NÁZORŮ NA DEVIANTNÍ CHOVÁNÍ V OBLASTI ZÁPADNÍ SOCIOLOGIE A SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE (Wood dle Petrusek, Kapr 1991) •empiricismus (1925-45) představovaný chicagskou školou – aplikuje pozitivisticko metodologii a zaměřuje se výhradně na popis výskytu deviantních jevů a jejich korelace s některými vybranými, zejména ekologickými faktory ekologickými faktory; absentuje tak teoretická interpretace a hodnotová interpretace zkoumaných jevů; •individuální patologie (1930-60) – centrem zájmu jsou individuální mentální poruchy; •strukturalismus (1945-) – je založen na teorii konsensu, který je deviací porušen, sleduje vliv makrostukturálních i mikrostrukturálních faktorů na vznik deviantního chování a opomíjí otázku, jak se deviant stává deviantem; •symbolický interakcionismus (1950-) – zabývá se procesem učení se deviantní roli („deviantní kariérou“), abstrahuje však od makrostrukturálních determinant a situuje tak devianta do jakéhosi „sociálního vakua“; •naturalismus (1960-) – zaměřuje se na zkoumání formování deviace v každodenním výzkumem v rámci etnometodologických výzkumů a etnografické kriminologie; •labellingová teorie (1965-) – vychází z důrazu na proces identifikace osob jako deviantů a jejich reakcí na toto označení/nálepku/label; •konfliktní teorie (1968-) – deviace je odvozována přímočaře z třídního charakteru norem a třídního konfliktu Historický vývoj sociálních deviací povinně čteno Komenda (1999) Evropa 16. a 17. st.: nadpřirozené síly (B.Spinoza, R.Descartes, G.W.Leibniz) 18, st.: svobodná vůle jednotlivce (Ch. de Montesquie, F.M.Voltaire, D.Diderot, J.J.Rousseau) a racionální volba (C.Beccaria, J. Bentham) = vystaveni všeobecnému zákonu rozkladu uspokojováním individuálních vášní (Beccaria), vyhledávání rozkoše a zabraňování bolesti (Bentham) konec 18. st.: deviace jako patologie (H. Spencer), rozvoj statistiky a kriminologie jako aplikované lékařské discipliny zahrnující diagnostiku a léčbu (C.Lombroso) začátek 19. st.: sociologie sociálních deviací – bída, prostituce, krádeže (R.Owen, J.Sinclaire, A.Guerry, A.Quételet) Historický vývoj sociálních deviací USA 70. léta 19. st.: masová imigrace „slabých a nedostatečně adaptovaných“ jednotlivců do amerických měst (kriminalita, alkoholismus, duševní poruchy) = změna sociální a etnické struktury města, náboženských a ekonomických institucí 20. léta 20. st.: nahrazení individuální patologie sociálním selháním v důsledku neadekvátní socializace C:\Users\Pavel\Desktop\Chicago-1919-preriot_web.jpg