MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociální práce a sociálni politiky Seminárni práce ULRICH BECK: SPR219 Sociologie Anna DUDKOVA, 391831 Andrea SLUŠTÍKOVÁ, 357098 Michaela ŠTOLFOVÁ, 415029 11. května 2015 Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. J>[ fjobv3 tkjL j Uvocl Cílem této práce je souhrnné představení knihy Riziková společnost - Na cestě k jiné moderně od Ulricha Bečka a zamyšlení se nad aplikací jednoho vybraného a knihou rozebíraného tématu I/kaU Pwa4c s -yp \ (awiiK^TT J VÁ^.(^(D ^ V první části knihy jsou autorem z jeho pohledu představen^ednotlivé charakteristiky rizikové " společnosti, na jejichž základě metaforicky označujé^tehdej^ za vulkán v důsledku ohrozovaní cele společnosti svým rnoznym nepředvídatelným výbuchem. Nejprve zde pojednáva ~ - - ~*~">> o rozdělení bohatství a rizika fve společnostij^de hovoří o jednotlivých typech rizik. Mezi ně řadí p -Q » —--1 s- Cy>y ~ ýaL 1 \ ? ^ různé škodlivé látky ohrožující životní prostředí a společnost, tak i závislost moderní společnosti **- ^ \ na expertním vědění^teré jedine nás muže informovat o existenci riz'^^^zi^^^1f "Jp |P / s nerovnoměrným rozdělením bohatství mezi existujícími společenskýmř^řídamj) Rovněž c^fly^ vyzdvihuje i rozmáhající se proces globalizace, způsobující disperzi těchto i jiných rizik napříč ""^r světovými regiony. V druhé části^ai?pokračuje svou argumentací a hovoří ^Jr^vidj«iaHzaci ("~" sociálních nerovností, k nimž dochází rovněž v důsledku změny a přechodu od industriálni společnosti. Vyzdvihuje zde třídní rozdělení společnosti, problematický nárůst masové nezaměstnanosti a s ní spojeným fenomén tzv. nové chudoby. Dále se vyjadřuje i k tématu nerovnosti mužů a žen, která bude předmětem naší následné podrobnější jarialýzy. Jako další <^£_ 2^ téma rozebírá i vzrůstající institucionalizaci společnosti a změny na trhu práce (napr. požadavek |?K>0 flexibilizace zaměstnání) společně s rostoucí důležitostí v^djílání. Ve třetí částľjjse autor zamýšlí^,^ { & ' 2 * ttíJto j USU \ ptocfi ^ Ho7- SO q9 -3w 3 a y>io nad úlohou vědy v minulosti a budoucnosti a pol^niizuje nad rolí politiky ve vztahu k technologickému a hospodářskému vývoji v rámci jrízikové společnosti^ s návrhem možných budoucích scénářů. V závěrečné a až v pozdějších vydáních přičleněné stati, která pramení z autorovy přednášky na London School of Economics z roku 2002, pak autor speciálně vyzdvihuje riziko v podobě světového terorismu s poukazem na 11.září 2001. [V Já jsem já: o izolovanosti, společném životě a konfliktech mužů a žen v rámci rodiny i mimo ni Poznámka: Kniha je z roku 1986 a Beck v ní popisuje tehdejší situaci ve Spolkové republice Německo. Po přečteni kapitoly jsme ale dospěly k závěru, že informace v ní obsažené je možné aplikovat na dnešní situaci jfČRA/še, co píšeme níže, tedy chápeme jako aktuální. Í^OCľ £\ Vo t/H$ ft-<^ 1^ \t~ ff ' -to . Beck se v této kapitole knihy věnuje vztahu mezi muži a ženami v dnešní společnosti. Vyzdvihuje y\ 'f[rA fakt, že v průběhu 20. století se postavení žen ve společnosti výrazně změnilo. Zeny získaly ^yyJLgjfj volební právo, právo na rovnocenné vzdělání s muži, začaly pracovat a nové formy antikoncepce jim umožnily plánovat rodinný život. Ženy se oprostily od tradičních připsaných rolí, které po staletí plynUyj^jejjd^ Cílem dnešní mladé ženy není se co nejdříve vdát a mít dítě. Dnešní ženy podle Bečka staví ve svém žebříčku hodnot kariéru před rodinu. Na druhou stranu ale odpoutání od původní role není úplné, mateřství je pro řadu žen stále důležitým cílem, ale nikoliv jediným. Objevuje se snaha sloučit pracovní a rodinný život, a jak Beck uvádí, ženy prožívají konflikt mezi vlastním životem (kariéra, cestování, vzdělávání apod.) a „existencí pro druhé" (obětování sej^djně^partnerství). Změny, které se 4g společn^stT)odehrály, byly velmi rychlé a otřásly tradičním stavovským uspořádáním společnosti. Ženy sice získaly právo na vzdelania na práci, ale zatímco předpoklady pro vzdělání jsou vyrovnané a ženy jnes dokonce dosahují vyššího vzdělání než muži, situace na trhu práce už tak růžová není. Počet žen, které zastávají vedoucí funkce, je mizivý. Na srovnatelné pozici s muži berou ženy méně peněz a to klidně mohou mít stejně vzdělání, věk i zkušenosti. Ženy jsou navíc postiženy vyšší nezaměstnaností, často kvůli ní opouští trh práce a jsou v domácnosti. \/^kjU\i l^/tópj ^ Ženy jsou tak stále diskriminovány, zaměstnavatelé, i přesto, že je to protizákonné, raději zaměstnají méně schopného muže, než více kvalifikovanou ženu, protože by se mohlo stát, že jednou bude chtít jít na mateřskou dovolenou. Beck uvádí, že čím je nějaká oblast pro společnost centrálnější a čím mocnější je nějaká skupina, tím menší zastoupení^žen v ní je. Příkladem může být politika, kde ženy v hojném počtu zastávají pozice na komunální úrovni, ale na nejvyšších £H.pVl(L politických postech jsou ženy stále ještě v menšině. Z údajů uváděných v knize vyplývá, že j^Qj^ revoluce ve vzdělání, která ženám umožnila větší svobodu, nebyla následována revolucí na trhu práce. Problém však Beck nevidí v ženách, ty jsou na rovnoprávnost připraveny. Problém podle něj představují muži, Ti sice tvrdí, že rovnoprávnost je, že ji uznávají a nemají s ní problém - nevadí jim, že ženy chodí do školy a chtějí pracovat. Nechápou ale, že pokud jsou se svou partnerkou rovnocenní partneři, oba denně osm hodin pracují, měli by se také dělit o domácí práce. Někteří muži si stále myslí, že péče o domácnost je ryze ženská práce. Beck to vnímá jako velký problém v procesu osvobozování se žen z tradičního uspořádání. Neplacená práce v domácnosti je časově i fyzicky náročná a mnoho žen ji stále vykonává samo. Beck tvrdí, že muži jsou ochotní emancipaci bez problémů uznávat, jen dokud se samostatnost žen neobrátí proti mužům. Jakmile začnou ženy v duchu své rovnoprávnosti požadovat něco, co je v rozporu se zájmy mužů, nastává problém. Zajímavostí je, že pokud jsou ženy v domácnosti, je z pohledu mužů, jak už bylo řeěefte-výše, vše v pořádku a stížnosti žen na neuznání jejich práce doma, nízké sebevědomí a vyčlenění z běžného / života vnímají muži jako přehnané. Zena - pečovatelka je v jejich očích stále hluboce ( zakořeněnou představou. Pokud ale zůstanou v domácnosti muži a žena je tím, kdo chodí do práce, muži pociťují zcela totožné nesnáze, jako ženy v této pozici. Rozdílné je jen vnímání situace U^V ? okolím. Muži v domácnosti jsou společností uznáváni, často jsou podle Bečka chváleni a naopak ^ "^V} ženy v roli živitelek jsou označovány jako špatné matky. a- Než tedy dojde ke skutečnému zrovnoprávnění, bude to trvat ještě dlouho. Pro muže představuje ,.-7 zrovnoprávnění žen řadu konfliktů a nepříjemností - více konkurence na trhu práce, zřeknutí se * kariéry, nutnost participace na práci v domácnosti apod, V boji od stavovsky rozdělených -y geq^jových rolí jsme tedy stále na začátku. Beck nastínil tři možné scénáře budoucího vývoje^/^-^ Jednou z variant podle něj je existence širokéJioj>p^^ což prezentuje jako pravděpodobnější verzi, než úplné vystřídání nukleárního modelu rodiny VfiJiD jiným typem. Podle něj ženy v jejich rolích stále drží vyšší riziko nezaměstnanosti i biologicky daná f touha po dětech. Druhou variantou je úplná rovnost mezi oběma pohlavími, která ale může mít , ., i I ' —------- OH^ W&JLnežádoucí účinky. Beck v této souvislosti zdůrazňuje především sílící individualizaci a osamělost j\ jednotlivců, která se může stát překážkou pro partnerství, rodinu i mateřství a ve společnosti se 0 Ý*' tak mohou objevit nové závažné problémy. Jako kompromis mezi výše zmíněnými variantami uvádí Beck omezení a zmírnění tržních vztahů spojené s cíleným umožněním sociálních forem ^ života. pe^t0ei^ -~Q^mJ( s l^&^nirtaxe-^ 4 ApIikace'/do praxe Nyní se na tuto problematiku zkusíme podívat našima ženskýma očima. Zaměříme se konkrétně na problém s uplatněním žen na trhu práce a sladění kariérního života s mateřstvím. Patříme do generace žen, která májrovný přístup}ke vzdělání. Už na základní škole jsme byly vyzdvihovány oproti chlapcům) chválili nás, že jsme pilnější a šikovnější. Na gymnáziu tvořily třídy spíše dívky než chlapci a tak jsme nabyly dojmu, že tatorrovnocennosji bude pokračovat./^-^i Zatím jsme na vysoké škole a na pracovním trhu participujeme jen v podobě brigád, nicméně sU j^j začínáme uvědomovat, že to zřejmě tak jednoduché mít nebudeme. Prakticky všechny vysokoškoláčky jsou dnes doslova nuceny odkládat mateřství na p/UCiej protože chtějí po dokončení školy nasbírat_cejTnéj3n^ Průměrný(věkjíej>r?n narození prvního dítěte roste velmi rychle. Dnes je to podle Českého statistického úřadu už 28 let (viz příloha). A i přesto, že naděje na dožití se zvyšuje, období, kdy žena může mít dítě, se jDĚÍftšvnemění. Ženy odkládají mateřství jednak proto, že chtějí nasbírat pracovní zkušenosti, jak už bylo řečeno výše. Dalším důvodem může být strach, že po návratu z rodičovské dovolené A 1 nezískají zpět postavení, které měly před ní. / q^I/^Q Pokud se podíváme na možné scénáře budoucího vývojéVjak je nastínil Beck, je podle nás pro většinu žen v naší společnosti vhodná ta třetí. První varianta, tedy návrat k nukleární rodině, je podle nás vhodná pouze pro ženy, které mají nižší vzdělání nebo netouží po budování kariéry. Rodina je pro ně na prvním místě, pracují pouze příležitostně a jejich zaměstnáním je vlastně péče o domácnost. Druhá variantaje naopak vhodná pro ženy, které si kladou za cíl uspět vkariérní oblasti. Jistě existuj^proce^fejžen, které se rozhodnou nemít děti a tím pádem věnovat veškerý čas a energii práci. Tyto ženy by měly mít naprosto srovnatelné podmínky jako muži, měly by mít nárok na rovnocenné platové ohodnocení a zastávat vedoucí funkce. Třetí varianta je kompromisem mezi předchozími zmíněnými. Chápe, že ženy, které jednou získaly právo na vzdělání a kariéru, se ho nevzdají. Na druhou stranu jsou to právě a jen ženy, které mohou rodit děti. Je proto potřeba, aby se stát a také zaměstnavatelé pokusili vyjít ženám vstříc a umožnili jim sladit kariérní a rodinný život. r „i,. Pro harmonizaci práce a rodiny je klíčové, aby určité kroky udělali n^jén zaměstnavatelé, ale také stát. Významným problémem, který ženy - matky na(trhu jaráre znevýhodňuje je právě nutnost p_éče_p dítě. Ačkoli mateřská, respektive rodičovská dovolená trvá^jří^m^xjn^lně čtyř let věku dítěte, ženy mají často ztíženou pozici při návratu na trh práce, protože musí čelit problému kam umístit své dítě. Logicky se nabízí možnost mateřských školek, problémem je ovšem jejich nedostačující kapacitaV\/zhledem ,k dlouhodobému spíše sestupnému trendu \ULÁeÍ (c €>(! ÍCh j i o v porodnosti byla řada mateřských škol uzavřena a kapacity nyní nedokážou uspokojit poptávku silných ročníků 70. let, které mají v současné době děti předškolního věku. Standardně mají přednost starší děti před mladšími a nezřídka se podaří dítě do mateřské školky umístit až rok před nástupem do první třídy, kdy je školka ze zákona povinna dítě přijmout. Rozšíření kapacity školek, znovu zavedení jeslí pro děti mladší tří let (tato zařízení po roku 1990 v Česku v podstatě neexistují) a podpora baby sittingu a soukromých mateřských škol by mohla ženám usnadnit situaci. S péčí o děti souvisí také zkrácené pracovní úvazky, které by řadě žen mohly pomoci sladit rodinu i zaměstnání. Nabídka částečných pracovních úvazků je ale velmi nízká a zaměstnavatelé se této formě zaměstnávání stále brání, stejně jako pružné pracovní době. Konkrétní opatření by měla směřovat také k platovým podmínkám. Pokud žena za stejnou práci dostává nižší plat než muž, není to v pořádku a je logické, že raději, byť ne zcela dobrovolně zůstane v domácnosti, protože muž přináší rodině lepší zajištění, pokud je zaměstnaný. Zaměstnavatelé ženy často považují za nejistou pracovní sílu, protože je riziko, že odejdou na rodičovskou dovolenou. I od toho se možná odvíjí platové rozdíly - zaměstnavatel si více cení, byť to oficiálně nepřizná, mužské pracovní síly, která je zdánlivě stabilnější. K tomuto tématu se váže také problematika genderových kvót, která v poslední době zaplavila česká média. Podporuje je zejména Evropská unie, nicméně v Česku se setkaly spíše s kritikou. Některé ženy je chápaly dokonce jako urážku a tvrdily, že schopné ženy se dokážou prosadit i bez kvót. Jiné s nimi souhlasily, ale zároveň dodávaly, že jen kvóty prostě nestačí. Je potřeba zavést i jiná opatření, například ta, která jsme zmiňovaly v předchozích odstavcích. My si myslíme, že zavádění kvót je opatřením neřešícím ve své podstatě jádro problému. Kvóty vidíme spíš jen jakousi vnější náplast, která by se pouze snažila skrýt špatné fungování ve vnitřních nastaveních systému. Jako praktické využití informací z knihy Ulricha Bečka se tedy jeví změny podmínek na poli zaměstnávání (kroky pro politiku zaměstnanosti), podpora ze strany Ministerstva školství a tělovýchovy (především v dostatku zařízení, kde mohou ženy nechávat své děti, zatímco se věnují výkonu povolání), výraznější osvěta/|především pak u mužů) a větší sociální podpora žen, které se snaží sladit zaměstnání i rodinu, stejně jako nastavení vhodných podmínek tak, aby ženy v domácnosti mohly být zastoupeny muži (např. viz otázka platů), i ,« i. !\ í\ Závěr Vl^íK f" aJUO . Sociologicko-environmentálně zaměřená kniha Ulricha Bečka, kterou jsme zde analyzovaly, patří bezesporu]^ nadčasovým a vlivným dílům, které vyzdvihly velké množství problematických témat aktuálních jak v době svého vzniku, tak z velké části i dnes a otevřely tak prostor pro úvahy nad otázkami dalšího směřování společenského vývoje. Ačkoliv Beck hovořil o rizicích z jeho pohledu platných pro především pro Spolkovou republiku Německo v 80. letech minulého století, tedy dobu a prostředí, v rámci nichž knihu napsal, nebylo vůbec bezpředmětné se v podobném duchu takto zamyslet nad společenským ubíráním i v současné době a pokusit se konfrontovat tehdejší rizika se současnými. Cílem naší práce v této souvislosti bylo, vyzdvihnout hlavní myšlenky vybrané kapitoly pojednávající o rozdílném postavení mužů a žen ve společnosti a aplikovat tyto poznatky do současnosti a odborné praxe. Na základě Beckových úvah se postavení ženy v porovnání s dobami minulými výrazně změnilo, a to ve významně emancipačním duchu, kdy se oprostily od připsaného vykonávání tradičních ženských rolí k rovnosti s jejich mužskými protějšky v oblasti právně-volební či vzdelanostní, avšak jen do omezené míry na poli kariérním a politickém. Právě poslední dvě oblasti identifikujeme jako nejvíce problematické i v současné společnosti, kterým by mělo být věnováno z pohledu tvůrců české či evropské politiky zaměstnanosti, rodinné a sociální politiky, ale i vzdělávacích institucí ještě více účelné pozornosti než doposud. Vedle nízkého počtu žen zastoupených ve vedoucích pozicích (nejen politických), v některých zemích řešeným kvótami, představuje rovněž mateřství samotné pro ženy jistý handicap v důsledku obtížného sladění pracovního a rodinného a života. Ale ani tento biologický aspekt ženy by dle našeho pohledu neměl být důvodem, proč by měly získávat nižší mzdy v porovnání s muži, a to za stejnou kvalifikaci. Sladění rodiny a zaměstnání představuje i pro současnou ženu obtížný úkol. Současná politika se tak nejeví být mateřství a kariéře žen náklonnou, což nám může doložit i statistický ukazatel úhrnné plodnosti v současném Česku, která činí přibližně 1,4 dětína^ ženu (v porovnání se stanovenou hranicí 2,1 dítěte pro zachování populace^Bílící individualizace, o níž hovoří již Beck v době vzniku své knihy, a stoupání průměrného věku ženy při narození prvního dítěte dokládají špatné nastavení politik dotýkajících se této oblasti přetrvávající až do současnosti. Dle našeho názoru by v zájmu našeho státu měla být především podpora žen jak v rámci jejich dobrého uplatnění na trhu práce, tak i jejich zájem (plynoucí z eliminace daných problémů v této oblasti) o to, mít jedno, dvě či více dětí, a to bez nevyhnutelného strachu opustit své pozice v zaměstnání či bez nutnosti odkladu mateřství do pozdějších let, které je dnes stále více znát. Zdroje Beck, U. 2011. Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Praha: Slon.