1. Úvod do studia sociologie FSS MU Brno, jaro 2015 • •Slouží k přemostění a ke komplexnímu využití poznatků mnoha vědeckých disciplín využívaných v rámci SPSP (psychologie, ekonomie, politologie, právo a metodologie) •Umožňuje vysvětlit a porozumět sociálním jevům a současným veřejným a sociálním problémům (nezamýšlené důsledky plánování veřejných politik, korupce, kriminalita, nezaměstnanost, sebevražednost, bezdomovectví, závislosti, týrání a zneužívání ad.) •Umožňuje zkoumat konkrétní jevy pomocí vybraných konceptů (teorií) a z empirických výsledků navrhovat relevantní intervence Povinná literatura: •Keller, J. 1995. Úvod do sociologie. Praha: Slon, s. 15-19 (generalizace trhu jako hlavní zdroj proměny společnosti). •Mills, Ch.W. Sociologická imaginace. Praha: Slon, s. 7-30 (příslib) Probíraná témata: ·Co je to sociologie a proč je vymezení sociologie jako vědy o „společnosti“ problematické? ·Jakými tématy se sociologie zabývá? ·Co je hlavní funkcí sociologie a k čemu může být užitečná? ·Co sociologie využívá ke zkoumání lidského chování a společenských procesů? ·Proč sociologie jako věda vůbec vznikla a jaké byly její počátky? ·V důsledku jakých konkrétních společenských změn vznikla sociologie jako nový vědní obor? ·Jaké jsou projevy změn přechodu tradiční společnosti do společnosti moderní? ·Jaké myšlenkové tradice a jací myslitelé stáli u počátku sociologie? · •Věda, která se zabývá studiem společenského života různých sociálních skupin a společností •Předmětem jejího zkoumání je člověk jakožto společenský tvor a jeho chování •Má široký záběr (jednorázové interakce jednotlivců až složité celospolečenské procesy) • •Vymezení sociologie jakožto vědy o „společnosti“ je sporné (společnost jako národní stád, moderní společnost, antropomorfizovaná bytost) SPOLEČNOST V SOCIOLOGII = souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých v určitém historickým, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, kterého parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně (Keller 1995) •Vlivem prostředí člověka na jeho jednání a postavení ve světě – příklady: •tematika zdraví a nemoci/péče o nemocné: „Je nemoc důsledkem fyzických nebo duševních problémů nebo společenských vlivů?“ •tematika zločinu a trestu: „Byli lidé v minulosti surovější než dnes?“ •tematika vzdělávání: „Je školní úspěch ovlivněn biologicky, psychologicky nebo sociálně?“ •tematika delikvence: „Je delikventní chování typu majetkových krádeží nebo domácího násilí determinováno biologicky nebo je podmíněno společenskými vlivy? •tematika byrokracie/přístupu mnoha pracovníků státních úřadů „Je časté ne-příjemné chování státních úředníků způsobeno typem (psychické) osobnosti nebo je jejich chování ovlivněno spíše společenským prostředím, ve kterém pracují?“ • •Poznat rozdíly mezi kulturami (Romové, Vietnamci, bezdomovci) • •Hodnotit úspěšnost postupů lidského jednání (reformy veřejných a sociálních politik, programů, postupů) • •Lepší sebepoznání (reflexe zkušeností z fungování v NNO, role matky samoživitelky) • •Užitečnost sociologů pro společnost (názory na nerovnost, chudobu, vyloučení ve spolčenosti) • •Porozumět mechanismům vzniku a přetrvávání sociálním problémů (sebevražd, duševních poruch, závislostí, kriminality, násilí) 1. VĚDECKÉHO PŘÍSTUPU ke zkoumání reality, který předpokládá, že sociologie je vědecká disciplína, tj.: •Využívá systematických metod empirického zkoumání, teoretické analýzy dat a logického vyhodnocování argumentů za účelem vytvoření souhrnu znalostí v určité oblasti •Výsledky vědeckého procesu jsou neustále předmětem revize •Je konfrontována s přírodními vědami • •Počátky sociologie jsou spojeny s metodami a ambicemi podobat se přírodním vědám (exaktnost, objektivita) = vznik pozitivismus •Později došlo k nutnému odklonu od přírodních věd a k její reformulaci, protože užívá odlišných metod zkoumání, analýzy dat a hodnocení teorií (zejména z důvodu odlišnosti předmětu svého zkoumání a otevřenosti sociálních systémů, které zkoumá) • •Společenská realita je nadána smyslem pro zúčastněné aktéry, kteří mají své vlastní (individuální) vědomí a záměry •Omezená možnost objektivity výsledků vyžaduje přezkoumatelnosti metod a výsledků, zveřejňování a diskuzi 2. (specifické) SOCIOLOGICKÉ PERSPEKTIVY, která je založena na tzv. sociologické imaginaci (Ch.W. Mills) jakožto souhrnu tří schopností: •Odmyslet se od každodenní zkušenosti a své osobní situace • •Podívat se na tyto zkušenosti a situace novým způsobem • •Nahlížet na ně a interpretova je v (časově, prostorově, kulturně a sociálně) širších souvislostech 3. (specifické) SOCIOLOGICKÉHO MYŠLENÍ , •nejčastěji jde o rozlišování na záměrné jednání a nezamýšlené důsledky lidského jednání (R.K.Merton) • •i když mohou být tyto typy ve vzájemném protikladu, reálně se vyskytují ve smíšené podobě • •sociologie zkoumá rovnováhu mezi sociální reprodukcí (udržování řádu dodržováním společenských zvyklostí) a sociální transformací (záměrnými či nezamýšlenými společenskými změnami) PŘEDPOKLADY VZNIKU SOCIOLOGIE: •Sociální procesy (industrializace, urbanizace, demokratizace) •Kulturní procesy (materializace, sekularizace, emancipace, kulturní expanze, reformace) •Teoretické procesy (protestantství, matematika a přírodní vědy, utopismus, větší reflexe společnosti ve vědách obecně – právo, historie atd.) •Objektivně a systematicky zjistit, co ovlivňuje chování lidí •Průmyslová a politické revoluce (1780-1860), rozklad tradičního způsobu života •Idiografické vs. Nomotetické vědy (1850-1945) •Budování sociologie jako pozitivistické vědy po vzoru přírodních věd (August Comte): znaky pozitivismu: přímé pozorování – empirické metody po vzoru přírodních věd – identifikace společenských zákonitostí Limity: svět člověka ztělesňuje lidskou tvořivost, je obdařený významem subjektivně připisovaný jednotlivci – nutno využít jiných metod než přírodovědných • •Doposud uvnitř sociologie nejednotnost ve vymezování charakteru sociální reality (realismus vs. nominalismus) • •Zhroucení systému mocenské legitimity a způsobu výkladu světa: Ospravedlnění vládců na vládnutí Zdůvodňovala sociálních nerovností Určování zásluh a trestů 1. •Pád jistot a vznik nejistot + snaha definovat nové kontrolní mechanismy společnosti •Stabilnější společenské uspořádání + možnost inovací (= jasný řád a neomezený vývoj společnosti) •Generalizace trhu (K.Polanyi) povinně čteno •Nástup společnosti vědění (A.Comte) •Pád tradičních kontrolních mechanismů a přeměna mechanického typu solidarity v organický typ (É.Durkheim) •Rozvoj kapitalismu /ekonomiky/ (K.Marx) •Rozvoj kapitalismu/ekonomiky, kulturních představ a hodnot protestantismu/, moderní techniky a byrokracie (M.Weber) 1. August Comte: SPOLEČNOST ZALOŽENÁ NA POZITIVNÍM SYSTÉMU VĚDĚNÍ •Zákon tří stádií rozvoje lidského ducha (teologické stadium středověkých společností, metafyzické stadium období renesance až osvícenství, pozitivistické stádium průmyslové společnosti) •Požadavek využívání sociologie v moderní (průmyslové) společnosti jako vědy využívající metod přírodní vědy, odkrývající SPOLEČENSKÉ ZÁKONY •Nově vytvářený NOVÝ SYSTÉM (pozitivního) VĚDĚNÍ by měl být využíván technokraty - (1) techniky schopnými optimalizovat výrobu a (2) sociology jakožto odborníky na organizování sociálních vztahů •Pozitivní vědění by mělo být předáváno nevzdělaným masám, aby nedocházelo k revolucím · 2. Herbert Spencer: SPOLEČNOST VOJENSKÁ A SPOLEČNOST PRŮMYSLOVÁ 3. Ferdinand Toennies: TRADIČNÍ POSPOLITOST (GEMEINSCHAFT) A MODERNÍ SPOLEČNOSTI (GESELLSCHAFT) 4. Émile Durkheim: MECHANICKÁ SOLIDARITA VS. ORGANICKÁ SOLIDARITA Předmětem dnešní sociologie je MODERNÍ SPOLEČNOST, která vznikla díky racionalizaci a univerzalizaci tradiční společnosti (industrializace, urbanizace, demokratizace) – klíčové charakteristiky: •Vztahy založené na dělbě práce a sociální mobilitě •Abstraktní svazky a vztahy •Zájmová, univerzalistická politika •Hospodářství průmyslového typu •Rozvinutá dělba práce a specializace •Rozvinutá technika a technologie •Stále méně omezovaná komunikace Počátky sociologie jako samostatné vědy jsou spojená zejména se jmény myslitelů, jakými byl: • •Auguste Comte (1798-1857) •Émile Durkheim (1858-1917) •Karel Marx (1818-1883) •Max Weber (1864-1920) • Naturalismus v sociologii •Snaha o vysvětlení dění ve společnosti pomocí etablovaných přírodovědných disciplín nebo teorií •Využívání fyziky (mechaniky), demografie, rasové antropologie, vývojové biologie (darwinismus, organicismus atp.) •Analogie mezi společností a předměty přírodovědy – počátek již u A. Comta •Důraz klade na přirozenost, zákonitost, nezpochybnitelnost – tj. objektivitu •Problém s uchopením kulturních jevů •Představitelé: A. de Gobineau, H.S. Chaberlain (rasové teorie), R. Worms (organicismus), H. Spencer (sociální darwinismus) Psychologismus v sociologii •Snaha o vysvětlení sociálních struktur, procesů a vztahů pomocí psychologických dat a konceptů (např. kolektivní jednání a konflikty, „národní“ politická kultura atd.) •Starší představitelé kladli důraz na základní psychické atributy člověka – zejména na ty, které považovali za konstantní (např. sexualitu, agresivitu, afektivitu a další instinkty) •Averze vůči objektivizujícím sociologickým přístupům (realita pouze jako bezprostřední prožitek, reálné je to, co tady a teď vnímáme jako reálné a na co tedy jako na reálné reagujeme) – blízké vazby na sociální psychologii •Představitelé: G. Tarde a G. Le Bon (psychologie davu), Ch.H. Cooley a G.H. Mead (komunikace, socializace), freudismus (kultura, společnost), fenomenologická sociologie (vědění, ideologie) Sociologismus •Vznik v reakci na redukcionistické vlivy naturalismu a psychologismu při zkoumání společnosti •V protikladu k individualistickým koncepcím (tj. psychologismu) zastává princip primátu sociální reality ve vztahu k jednotlivcům •V protikladu k naturalismu zastává princip specifičnosti a autonomie sociální reality ve vztahu k dalším složkám reality (fyzické, chemické, biologické) •Zásada objasňovat společenské jevy a procesy jinými společenskými jevy, předmětem sociologismu jsou pak tzv. sociální fakta nadindividuální, vykonávající na jedince sociální tlak •Snaha o vybudování sociologie jakožto univerzální disciplíny, která do sebe zahrne stávající dílčí vědy, zabývající se jednotlivými aspekty společnosti •Představitelé: É. Durkheim