Etický kodex

    Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných
sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že „novináři mají právo
přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu.“

    V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být „dobrovolně přijaty a
dobrovolně uplatňovány“ a že „výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na
svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“

    Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí, se snaží
různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly
do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost.

    Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů
vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování
vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu.

1.      Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace.


Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na
informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky.
Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za
to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má
právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen:

a. zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit
nezbytnými výhradami,
b. respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace,
které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky,
c. dbát na rozlišování faktů od osobních názorů,
d. hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií,
e. neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,
f. nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením
důležitých dat,
g. odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace,
h. odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení,
i. přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností,
j. nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k
tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s
veřejným zájmem na publikování příslušné informace.

    2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice.

Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto
činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen:

    a. nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály,
b. vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů,
c. nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou
činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace,
d. nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou
nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy,
e. nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy,
f. nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a
jeho vliv by mohly být zneužity,
g. nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů,
h. nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých
potřeb.

    3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií.

Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky:
a. nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže
jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,
b. jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální
tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže,
c. respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých
výpovědí,
d. dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez
jejich jasného svolení,
e. považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější
profesionální chyby,
f. kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do
nesnází nebo osobní tísně,
g. novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než
budou tyto informace zveřejněny,
h. nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti,
náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace,
i. při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu
přetištěného materiálu,
j. plagiát se zásadně zakazuje.

    Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR dne
18. 6. 1998 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne
25. 11. 1999.

Více zde: http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/