NEPERIODICKÁ TIŠTĚNÁ MÉDIA

Úvod

Neperiodická tištěná média existovala v různé míře ve všech sledovaných západních zemích, na Britských ostrovech, ve Francii i Německu. Na jedné straně se setkáváme s letákovými novinami orientovanými zpra-vodajsky, jejichž výskyt měl v průběhu 16.–17. století stabilnější povahu, na druhé straně existovaly i pam-fletové letáky, které názorově formovaly své čtenáře a příležitostně mohly být i kritické vůči stávajícímu establishmentu. Z tohoto důvodu se pamfletové letáky vyskytovaly především v obdobích politicky, spole-čensky či nábožensky turbulentních: v Německu v průběhu reformačního procesu, především v jeho jádru (1517-1530), v Anglii v období tamní buržoazní revoluce ve 40. letech 17. století, ve Francii zejména v době hugenotských válek 60.–90. let 16. století a potom v éře tzv. frondy ve 40. letech 17. století.

Údaje o rozšíření, periodicitě a nákladu novinových letáků a novinových pamfletů jsou problematické, přes-nější údaje si lze prezentovat na příkladu Německa, kde byla periodická tištěná média vůbec nejrozšířenější:

Průměrným nákladem novinového letáku v Německu bylo 1000–1500 výtisků, které obvykle potulní prodejci nabízeli ke koupi na ulicích a tržištích, přičemž je vyvolávali (lze hovořit o „novinopěvcích“). Vzhledem k produkci odpovídající nákladům byly příjmy z letáků rychlé. V 16. století byly letáky hojně tištěny, udržely se až do 17. století. Jak velká byla produkce letáků, nelze dnes kvůli jejich nízkému stupni uchování říci. Samotný počet Neue Zeitungen lze odhadnout na cca. 8 000–10 000, z nichž asi polovina nese tento název v titulu. Jen v Německu mohlo v 16 století být až šest milionů těchto Newe Zeitungen. V 16. století docházelo ke stálému nárůstu počtu titulů, přičemž vrchol lze hledat v poslední třetině 16. století. V pozdějším období lze zaznamenat vzestupy tisku novinových letáků v souvislosti s pokusem Fridricha Falckého zaujmout český trůn (1619–1620) a se švédským vstupem do třicetileté války spojený s osobností krále Gustava Adolfa I. (1630–1632).

Po zprvu ojedinělých publikacích zaznamenaly pamfletové letáky od roku 1517 razantní vzestup – měla to na svědomí reformace. V letech 1501–1530 vyšlo jen v Německu snad 10 000 titulů. Produkce prudce stoupala od roku 1517, vrchol zaznamenala v roce 1524, od období 1526–1527 již nastal sestup v produkci, která se pak projevovala obdobími odlivu i přílivu zájmu. K následným vrcholům produkce došlo v letech šmalkaldské války (1546–1547). K zásadnímu snížení produkce došlo až po podepsání aug-špurského náboženského míru v r. 1555. Průměrný náklad letákového pamfletu byl okolo tisícovky výtisků (známý pamflet Martina Luthera Křesťanské šlechtě německého národa o čtyřech tisících výtisků byl výji-mečný). Při odhadovaných deseti tisících titulů mohlo během 16. století vzniknout okolo deseti milionů výtisků pamfletových letáků.

PERIODICKÁ TIŠTĚNÁ MÉDIA

Úvod

S přelomem 16.–17. století se objevují první náznaky periodicity. Cestou k tomu bylo vydávání půlročních nebo ročních přehledů.

1597 Samuel Dilbaum, který vydával hlavně rýmované almanachy, začal své messrelationes vydávat v měsíčních intervalech.

Kolem roku 1609 se objevily první periodicky vydávané noviny ve Štrasburku a Wolfenbütelu; ve Štra-sburku vydával knihkupec Johann Carolus Relationen: aller Fürnemmen und gedenckwürdigen Historien, ve Wolfenbüttelu tiskař Julius Adolphus von Söhne vytvářel týdeník Aviso, Relationen oder Zeitung.

Ovšem již v roce 1605 vycházel v Antverpách nepravidelný list Nieuwe Tydinghen; později byla v tomto listu zavedena měsíční periodicita, od roku 1620 vycházel jako týdeník, později dokonce třikrát týdně. Jeho vydavatelem byl Abraham Verhoeven. Součástí těchto novin byly i rytiny a mapy.

Po roce 1610 začaly na území Svaté říše římské vznikat v rychlém sledu první periodické noviny: v Basileji, Kolíně nad Rýnem, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně, Hamburku, Stuttgartu i jinde.

První periodické noviny v jiných evropských zemích:

• Itálie: obdržela své první noviny v r. 1613;

• Nizozemsko: první periodikum se zde objevilo v r. 1618 v Amsterodamu (ten byl vedle Hamburku nej-důležitějším centrem novinové produkce raného období);
• Španělské Nizozemí (dnešní Belgie): první noviny zde vyšly v r. 1620 v Antverpách;

• Anglie: nejstarší periodický tisk vznikl v r. 1622 v Londýně (Weekly News);

• Francie: první pravidelně vycházející noviny se objevily v r. 1631 (Gazette);

• Švédsko: první noviny vydávané ve švédštině spatřily světlo světa v r. 1645;

• Španělsko: jako nejstarší noviny se uvádějí Gazeta Nueva z roku 1661, později nazvané Gazeta de Mad-rid (avšak Gazeta de Barcelona je prokázána již o dvacet let dříve);
• Polsko: datem zrození polských novin je rok 1661;

• Dánsko: první noviny v dánštině jsou datovány rokem 1672;

• Amerika: jako nejstarší noviny koloniální Severní Ameriky lze chápat Public Occurences Both Foreign and Domestic, které vydal Benjamin Harris 25. září 1690 v Bostonu;
• Rusko: první ruské noviny se objevily v Petrohradě v r. 1703, ovšem jejich vznik byl spíše výrazem vědo-mého směřování cara Petra Velikého na Západ než společenskou potřebou;
• České země: první periodické noviny v němčině se v Čechách datují do 70. let 17. století, první perio-dické noviny vycházející v českém jazyce pocházejí až z r. 1719.

Vyjma západního kulturního okruhu se noviny objevovaly i v jiných oblastech. V Japonsku vycházel tzv. Kawarban určený asi od roku 1615 celé veřejnosti; můžeme jej chápat jako přímého předchůdce moderních zpravodajských medií. Pravidelně vycházející noviny však v mimozápadním světě vznikaly teprve v 19. století a byly zavedeny buď díky lidem ze Západu, nebo pod západním vlivem. Noviny samotné měly původ v procesu pozvolné modernizace.

Vcelku lze konstatovat, že podmínky pro vznik periodického tisku se vytvořily na různých místech Evropy tak-řka současně, přičemž periodicitu podmiňovaly tyto faktory:

• vývoj dopravních a komunikačních podmínek,

• charakter společnosti,

• hospodářská organizace,

• rostoucí význam administrativy,

• demografické proměny,

• sociální proměny (rodina, vzdělání).

Náklady periodického tisku v 17. a 18. století však byly velmi nízké, např. náklad La Gazette vycházející týdně, napřed v pátek, pak v sobotu, představoval v r. 1638 1 200 exemplářů.

Podrobněji si lze rozvoj rozšíření tištěných médií, zhuštění jejích periodicity a zvyšování jejich nákladů sledovat na vybraných konkrétních příkladech.

Německo, 17. století

V tomto období došlo nepochybně ke kvantitativní expanzi.

Do r. 1610 existovaly tři novinové tituly, ve 20. letech 17. století už 20, ve 30. letech 17. století 37 a mezi lety 1630–1640 již 60.

První čtyři desetiletí 17. století nebyla jen desetiletími velkého počtu založených novin (41), nýbrž také mnoho těchto novin se z trhu vytratilo (téměř přesně tolik, kolik bylo založeno: konkrétně 40). Zprvu lze zaznamenat téměř lineární vze-stup produkce. V souvislosti s jednotlivými desetiletími lze přímo hovořit o zakládacích vlnách, které byly dány politickými příčinami: 1618 vypukla českým stavovským povstáním třicetiletá válka, 1630 do tohoto konfliktu vstoupili Švédové a dali mu novou kvalitu. Střetnutí mezi – zjednodušeně řečeno – katolickými a protestantskými mocnostmi, které se odehrávalo především v Německu, podmiňovalo velkou potřebu informací, ba přímo informační hlad. Lidé chtěli nepřetržitě vědět, co se právě politicky a vojensky děje, jak se mění válečné „štěstí“ a jaká nebezpečí je samotné mohou ohrožovat. Této potřebě po informacích hleděly vyhovět nově zakládané noviny 20.–30. let 17. století.

Na druhé straně způsobovala třicetiletá válka hospodářskou nouzi a sociální zbídačení obyvatelstva. Mnohdy chyběly i mate-riální a finanční prostředky k vydávání novin, stejně jako schopnost zaplatit je v okruhu potenciálních čtenářů, jenž se scvr-kával, což zpětně působilo na nabídku. Tiskaři za válečných poměrů stěží dokázali zvládnout základní provoz svých dílen, omezoval se také počet produktivních knihtisků.

Tištěná média se ovšem ani v Německu druhé poloviny 17. století nerozvíjela plynule, neboť okolo poloviny století počet titulů poklesl (propad ze 60 prokazatelně existujících titulů ve čtvrtém desetiletí 17. století na 41 v pátém desetiletí). Po tomto propadu počet novinových titulů opět stoupal a mezi lety 1670–1680 obsáhl počet 54 titulů. V obou posledních desetiletích století se počet titulů stabilizoval, neboť jich vzniklo jenom tolik, kolik jich zaniklo. Lze konstatovat, že v letech 1630–1640 a 1670–1680 mnoho nových novinových titulů vznikalo, ale mnoho jich také zanikalo, zatímco v jiných desetiletích (např. 1640– 1650) existoval méně silný pohyb.

Se zvýšením počtu novinových titulů se velmi rozšířil geografický dosah tohoto média.

Po Štrasburku (Relation) a Wolfenbüttelu (Aviso) následovaly noviny ve Frankfurtu (1615), Berlíně (1617), Hamburku (1618), Halberstadtu (1619), Hildesheimu (1619), Gdaňsku (1619), Stuttgartu (1619), Kolíně (1620), Güstrowu (1621), Vídni (1622), Oettingenu (1625) a Mnichově (1627).

Od počátku byly noviny urbánním fenoménem. Noviny vznikaly tam, kde byly předpoklady pro jejich pro-dukci (tiskárny, poštovní síť) i recepci (čtenářské publikum).

V průběhu 17. století se rozšířil počet míst, v nichž vycházely německy psané noviny.

Ve Frankfurtu poprvé v dějinách v r. 1620 vnikly dva novinové tituly na jediném místě, a tak odstartovaly soutěž mezi dvěma novinovými podniky – Frankfurter Postzeitung a Diaurium Hebdomadale.

Jisté je, že v první polovině 17. století jich bylo přes 30, pravděpodobně však 40, možná dokonce ještě více. Za této situace lze již hovořit o existenci novinářství v Německu, ba přímo o síti novin. V některých regionech při-tom došlo k obzvláštnímu znásobení počtu míst, v nichž noviny vycházely, na druhé straně se však objevovaly oblasti, kde byl výskyt novinových titulů minimální (např. v severozápadním Německu).

Jako místa s četnou hustotou výskytu tištěných médií lze jmenovat:

• německo-švýcarské hraniční pásmo (Basilej, Schaffhausen, Kostnice, Lindau),

• frankošvábský prostor (Ulm, Augšpurk, Nördlingen, Oettingen, Norimberk),

• Porýní (Frankfurt n. Mohanem, Mohuč, Haunau, Darmstadt),

• durynsko-saský prostor (Erfurt, Gotha, Halle, Jena).

V regionálním rozšíření nalezl svůj výraz německý partikularismus. Kromě obchodních a svobodných říš-ských měst vycházely noviny především v hlavních a rezidenčních městech. Na konci století se vydávaly noviny nejen ve všech kurfiřtstvích, nýbrž také ve středních a menších světských a duchovních teritoriích (např. Wür-tembersko, Brunšvicko-Lünebursko, Hessensko-Darmstadtsko, Sasko-Výmarsko).

V některých městech vycházel v průběhu 17. století už větší počet novin.

V Hamburku jich bylo zřejmě dvanáct (z toho pět vydávaných současně), v Gdaňsku a v Lipsku sedm, v Praze a Curychu pět, v Berlíně ale jen jediný titul.

Vedle politických poměrů, hospodářských okolností a zájmu publika závisel stav a počet novinových titulů na dopravní situaci – příznivý vliv měly především křižující se poštovní linky.

Pro německý prostor mělo rozhodující vliv konfesijní rozdělení země na protestantské a katolické oblasti; centry protestantské vydavatelské činnosti byly např. Štrasburk, Augšpurk, Frankfurt n. Mohanem, Lipsko či Berlín, katolíkům náležela zase Vídeň, Mnichov a hlavně Kolín n. Rýnem.

Co se periodicity týče, zprvu se prosadil týdenní interval, jenž byl dán poštovním stykem.

V první čtvrtině 17. století ze 34 objevivších se novin jen troje vycházely častěji než jednou týdně – bylo to dvakrát týdně.

V průběhu století klesal počet a podíl jen jednou týdně vycházejících novin, zatímco stoupal především počet titulů vycházejících dvakrát týdně – to se týkalo míst, do nichž docházelo více pošty (Frankfurt, Kolín, Hamburk).

V poslední třetině století vycházelo již 28 ze 45 novinových titulů dvakrát týdně, naproti tomu jen málo titulů bylo tištěno častěji než dvakrát týdně.

Již v polovině 17. století se dokonce krátce objevil první deník, který vycházel šestkrát týdně. Jednalo se o Einkommende Zeitungen, který v Lipsku, kde se křižovalo několik poštovních kursů, vydával Timotheus Ritzsch. Noviny vycházely nejdříve jen do roku 1652, pak v režii téhož vydavatele v letech 1660–1664 (ty se obje-vovaly dokonce sedmkrát týdně). V principu bylo zhuštění četnosti vydávání novin indikátorem pro vzrůstající informační toky, které pulsovaly ve společnosti 17. století.

S růstem počtu novin se v 17. století také zvýšil dosah tohoto média; okruh čtenářů a recipientů se zvětšil přímo enormně.

Nejnižší hranicí pro rentabilitu novinového titulu lze chápat počet 250 exemplářů, průměrný náklad raného německého periodika byl okolo 350–400 kusů.

Abychom dospěli ke zhodnocení veškerého nákladu, je nutno vyjít z přibližného počtu všech vycházejících novin: v poslední třetině 17. století se objevovalo v německo-jazyčném prostoru nejméně 60 až 70 novinových titulů. Pokud průměrné vydání mělo 350 až 400 exemplářů, veškerý náklad v kontextu týdenního vydávacího intervalu činil asi 20 000 až 30 000 výtisků. Odhlédneme-li od Bible a jiných náboženských písemností, nedosa-hovala snad žádná jiná tiskovina podobně vysokého nákladu ani rozšíření jako noviny.

Velká Británie, 18. století

Důsledkem mimořádně liberálních anglických poměrů bylo ohromné rozšíření nabídky různých periodik na novinovém trhu.

V polovině století měl Londýn již pět deníků (každý měl po 1 500 výtiscích nákladu), šest listů vydávaných třikrát týdně, pět týdeníků a vedle toho ještě celou řadu často pokoutně vydávaných listů, které se snažily vyhnout kolkovnému. Celkový náklad londýnského tisku dosahoval až 100 000 výtisků týdně.

Německo, 18. století

V 18. století se zde počet titulů zečtyřnásobil: okolo roku 1700 existovalo okolo 50–60 politických listů, na konci století již více než 200 (jedná se opět jen o počet zachovaných novinových titulů, jejich skutečný počet mohl být až 250 či snad dokonce 300).

Vzestup počtu titulů však neprobíhal plynule; v první čtvrtině století stagnoval, ne-li dokonce poklesl, poté kontinuálně rostl, v poslední třetině století, kdy došlo ke zdvojnásobení produkce, lze hovořit o dynamizaci rozvoje. Mělo to různé důvody, především politické: sedmiletá válka, americká a francouzská revoluce. Značný vzestup novinové produkce však probíhal také v mírových etapách, např. v desetiletí před rokem 1789, což způsobil německý osvícenský absolutismus, který chápal noviny jako nástroj osvěty.

S růstem počtu novinových titulů se také zvýšila jejich dostupnost; zatímco ve druhé polovině 17. století vycházely noviny asi na 50 místech, v 18. století již na 200 místech.

Vzrůstající příval zpráv bylo nutné řešit zhuštěním periodicity novinových titulů. V 18. století se přecházelo na interval třikrát týdně, na konci století pak na čtyřikrát týdně, což byl především případ novin ve velkých měs-tech, kam poštovní linky dodávaly dostatek informačního materiálu a kde bylo početné a finančně zajištěné publikum. V menších městech vydávali tiskaři noviny dvakrát týdně, pokud nezůstávaly u týdenního intervalu.

Odhad dosahu novin 18. století se provádí obdobnou metodou jako u novin 17. století. Na konci 18. století existovalo kolem 200 titulů. Pro 50 nejvýznamnějších z nich odhaduje německý mediolog Welke průměrný čtyřtisícový náklad, vcelku však představoval průměrný náklad všech novinových titulů jen 600–700 kusů.

Nejvyššího nákladu dosahoval Hamburgischer unpartheyischer Correspondent: pro rok 1739 to bylo 13 000 exemplářů, v 80. letech už přes 21 000 kusů a v následujícím desetiletí dokonce 25–30 000 exemplářů.

V pozdním 18. století mohlo v Německu týden co týden vycházet nejméně 300 000 výtisků novin, což zname-nalo oproti předešlému století desetinásobné zvýšení.

Velká Británie, první polovina 19. století

Náklady deníků byly na počátku století pouze v okruhu několika tisícovek, výjimkou byl The Times.

Např. v r. 1803 měly z anglických deníků největší náklad Morning Post (4 500 výtisků) a Morning Chronicle (3 000 výtisků).

V r. 1829 mělo všech 17 londýnských deníků celkový jednorázový náklad 40 000 kusů, přičemž nejrozšíře-nější byly The Times s 10 000 exempláři, Morning Herald s 8 000 výtisky a Morning Chronicle se 4 000.

Jestliže zde v r. 1781 existovalo 76 novin, tak to v r. 1821 bylo již 267 periodik, přičemž tento trend měl dále vzrůstající tendenci: v r. 1851 to bylo již 563 novin.

Náklad The Times stavěl list i v tomto kontextu na první místo: 10 000 v roce 1825, 30 000 v roce 1847, 65 000 v roce 1861. Vysoké náklady souběžně zajišťovaly vysoké příjmy z inzerce a reklamy. Velké příjmy zajišťovaly listu nezávislost na vládách a také mu umožňovaly velkorysé investice do technologického aparátu a do zpravodajských služeb.

Zatímco v r. 1855 dosáhly náklady The Times 55 000 výtisků na číslo, jejich konkurenti měli dohromady pouze 20 900 výtisků.

Např. Morning Advertiser měl náklad 6 600 výtisků, Daily News 5 300, Morning Herald 3 500, Morning Post 3 000 a Morning Chronicle 2 500 výtisků denně.

Jednorázově se náklady zvyšovaly v případě významných událostí, jako byl např. v říjnu 1854 pád Sevasto-polu, kdy náklad stoupl na 67 000, úmrtí prince Alberta v prosinci 1861 zvedlo náklad na 90 000 výtisků, ote-vření mezinárodní výstavy v květnu 1862 katapultovalo náklad na 77 000 výtisků a sňatek prince Waleského v květnu 1863 až na 108 000 výtisků.

V r. 1830 vznikl penny-press. Prvními novinami na tomto poli byly Penny-papers for the People, 1831 přibyl Poor Man‘s Guardian (oba vydával Henry Hetherington). Nová byla cena: 2 penny místo obvyklých 14 penny. Nízká cena byla docílena díky tomu, že Hetherington neplatil žádné daně, pročež se dostal do vězení a musel své noviny zastavit.

Dělnické listy měly vysoký náklad – největší před r. 1836 Weekly Police Gazette 40 000 výtisků, nově založený The Northern Star koncem 30. let až 50 000 kusů, chartistický Reynolds News v následujícím desetiletí ještě vyšší – přesto se však ekonomická situace jednotlivých listů zhoršovala. Zájem o tyto noviny klesal se snižu-jící se intenzitou chartistického hnutí.

USA, první polovina 19. století

Na přelomu století už většina přístavů a obchodních center v USA měla vlastní deníky; z toho Filadelfie šest, New York pět, Baltimore dva a Charlestone dva. Filadelfský New World měl nadto samostatné ranní a večerní vydání, třebaže jen krátkodobě. Průměrný náklad obvykle nepřesahoval 1 500 výtisků, cena novin byla totiž tak vysoká, že si je mohli dovolit číst jen zámožní jedinci. Nejvyšší náklady sahaly ke 4 000 výtisků.

Počet titulů však neustále rostl. V roce 1801 existovalo 200 titulů, v roce 1820 vycházelo v zemi 512 listů, 1828 již 900, roku 1833 to bylo 1 200 a nedlouho před občanskou válkou 3 000 titulů. Počet deníků se v tomto období zvýšil z 20 na 65 titulů.

Z hlediska periodicity převažovaly týdeníky: z 512 titulů v roce 1820 bylo 422 týdeníků, 66 listů vycházelo 2-3x týdně, pouze 24 bylo deníků.

Německo, první polovina 19. století

I zde se postupně zvyšovala četnost periodicity. Stále ještě existovalo mnoho listů, které vycházely jenom dva-krát týdně, zejména nově vznikající tituly. Rostl však i počet deníků.

Augšpurský Allgemeine Zeitung vycházel už před rokem 1818 sedmkrát týdně. Denní formu periodicity při-jaly v roce 1829 Kölnische Zeitung, v červenci 1831 královecký Hartungsche Zeitung (do 1830 třikrát týdně).

V roce 1847 bylo v Deutsche Zeitungskatalog uvedeno 1 012 politických a lokálních listů s veškerým nákladem okolo 1,039 milionu exemplářů, což bylo zřetelné navýšení proti nějakým 300 000 exemplářů koncem 18. století.

Náklad novinových titulů lze na konci předbřeznového období (před 1848) odhadnout na tisíc výtisků. Rozptyl se přitom nalézá mezi několika stovkami a několika tisíci exemplářů. U listů s nízkým nákladem (asi 500–800 exemplářů) byla poptávka lokálně omezena, čemuž zřejmě odpovídala jejich malá rentabilita. Úspěšnější listy, zvláště nadregionální, dosahovaly již vyšších nákladů: např. augšpurský Allgemeine Zeitung v roce 1825 4 000 exemplářů, v roce 1845 už více než devět tisíc; u Rheinische Zeitung náklad vzrostl od srpna 1842 do ledna 1843 z 800 na 3 400 kusů; a berlínské Vossische Zeitung, kterých bylo již v roce 1830 tištěno skoro 7 000, mohly svůj náklad v letech 1840–1848 více než zdvojnásobit na 20 000 výtisků.

MASOVÁ TIŠTĚNÁ MÉDIA

USA, 19. století

Velký kvantitativní rozvoj tisku v první třetině 19. století umožnil vznik masového tisku ve druhé třetině století a v poslední třetině tohoto století pak jeho mohutný rozvoj. Přispěl k tomu jednak svobodomyslný přístup státu, jednak šířící se průmyslová revoluce.

Na východě USA se prosadil fenomén „masového tisku“. „Důraz na místní zpravodajství a na informace o každodenních společenských aktivitách a událostech, přesun od komentářů a rozborů k věcným, nekomentovaným informacím, důraz na aktuálnost informací, stejně jako určitá komercializace obsahu atd. – to vše se v nejvýraznější podobě promítlo právě v masových listech, tzv. penny papers.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 279.).

Ve 30. letech 19. století, kdy se tento typ tisku začal rozvíjet, byl ovšem jeho dosah ještě omezený. V malých a středních městech si tisk udržoval kontinuitu.

V roce 1833 odstartoval v New Yorku Benjamin Day svůj projekt levného deníku – The New York Sun, přestože dosavadní pokusy v Bostonu, Filadelfii i New Yorku zkrachovaly.

Úspěch listu byl ohromný. Po několika měsících měl náklad 5 000 výtisků, během půl roku dosáhl deník nákladu 8 000 výtisků, což byl takřka dvojnásobek nákladu tehdy největšího newyorského deníku The Courier. V následujícím období náklady The Sun dále rostly: z průměru 15 000 výtisků vzrostl náklad na 27 000 výtisků v roce 1836. Dayův čistý zisk dosáhl 20 000 dolarů.

„Benjamin Day přes všechny úspěchy nevěřil v nosnost vlastního podniku a v roce 1837 raději prodal svoje podíly. The Sun pokračoval pod novým vedením ve svém vítězném tažení. Až do padesátých let si udržoval předstih před svými konkurenty a zachoval i původní cenu 1 centu, zatímco další penny papers zvýšily prodejní cenu na 2 centy.“

(Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 286–287.).

Podle Dayova vzoru začalo postupovat několik dalších listů v New Yorku. Byly to Transcript, New Era, Man, Ladies Morning Star aj.

V r. 1836 vycházelo v New Yorku jedenáct deníků penny-press s celkovým nákladem 21 400 výtisků, který se mezi ně dělil víceméně rovnoměrně.

Krize v roce 1837 přispěla ke krachu řady masových listů, z boje vyšel vítězně The New York Herald, který v roce 1835 založil James Gordon Bennett, jemuž se rychle podařilo dosáhnout svého cíle: před občanskou válkou dosáhl list nejvyššího nákladu v kontextu amerických deníků – 77 000 výtisků, zatímco New York Sun měl jen 59 000 výtisků.

Počet tištěných médií se přitom v USA neustále zvyšoval. 1870 zde existovalo 4 500 titulů, z čehož bylo okolo 550 deníků. V r. 1880 už existovalo na 7 000 titulů a v r. 1890 12 000 titulů, z čehož bylo více než 1 650 deníků. Francouzský mediolog Eugéne Hatin stanovil r. 1870 celkový počet titulů periodického tisku na 12 500 titulů, více než polovina se nacházela v USA.

V r. 1883 koupil Joseph Pulitzer, vlastník novin ze St. Louis, New York World. Pro Pulitzera bylo charak-teristické, že spojoval senzačnost zpravodajství se seriózní editorskou činností. Byl to on, kdo vytvořil základní rysy nové masové žurnalistiky.

Denní náklad jeho listu zpočátku stál na 15 000 exemplářích, po prvním roce stoupl na 61 000, po dvou letech na 100 000, v třetím roce (1886) dosáhl 250 000 kusů. V r. 1887 Pulitzer zavedl večerní vydání New York Evening World. V r. 1892 už mělo ranní a večerní vydání New York World náklad 374 000 výtisků.

Pro srovnání: ostatní tehdejší americké deníky měly jednorázově následující náklady – Chicago Daily News

243 000 výtisků, Philadelphia Evening Item 182 000, New York Daily News 178 000, Boston Globe 170 000, Boston Herald 143 000.

U řady listů ve významných amerických městech tehdy nedosahoval náklad přes 20 000 výtisků. Průměrný náklad 1 650 amerických deníků tvořil v r. 1890 pouze 5 200 výtisků. Mnoho venkovských týdeníků přitom stále ještě spočívalo na tisícovém nákladu.

V r. 1895 získal Pulitzer rovnocenného konkurenta: William Randolph Hearst zakoupil newyorské noviny

Morning Journal, z nichž záhy udělal New York Journal, a poprvé stanovil jeho cenu na 1 penny (Pulitzer následně redukoval cenu svého listu rovněž na 1 penny).

V soutěži obou tiskových magnátů pak jejich listy, New York World a New York Journal, dosáhly na přelomu 19.– 20. století více než milionových nákladů.

Francie, 19. století

Počátkem druhé třetiny 19. století se postupně někteří vydavatelé začali orientovat i na nižší střední a nižší vrstvy, díky čemuž se ve Francii poprvé v Evropě objevily deníky s masovým nákladem.

V r. 1836 vyšly v Paříži La Presse, založené Émilem de Girardinem, a Le Siécle Armanda Dutacqa. Zprávy sem přicházely ze zpravodajské agentury Havas založené o rok předtím. Oboje noviny snížily roční předplatné a financovaly se spíše díky inzerci a reklamě. Zavedly také román-fejeton, román na pokračování se slavnými autory: Balzac, Sue, Dumas. Náklady ležely někde mezi 20–30 000 výtisky.

Roční předplatné periodika tehdy činilo kolem 80 franků, což byla horní měsíční mzda pařížského dělníka. Předplatné hnala nahoru hlavně cena kolku. Le Siécle a La Presse vycházely od r. 1836 za cenu ročního předplatného pouze 40 franků (číslo přitom stálo 10 centimů).

K rozvoji tištěných médií přispívalo sjednocení ceny čísla na 5 centimů, význam to však mělo hlavně v Paříži.

Zatímco náklad všech periodik v Paříži v r. 1870 představoval milion výtisků, v r. 1914 to bylo 5,5 milionu. V departementech se náklad v uvedeném období zvýšil z 0,35 na 4 miliony výtisků. V r. 1914 byl náklad čtyř nejúspěšnějších titulů v Paříži tak vysoký, že neměly konkurenta ani ve Velké Británii.

V r. 1914 dosáhl francouzský trh téměř nasycenosti, na rozdíl od poměrů v USA, Velké Británii i Německu.

V l. 1871–1914 vycházelo v Paříži 50–70 deníků, ovšem řada periodik měla jen nízký náklad.

V r. 1910 mělo ze 60 periodik 9 náklad jen 5 000 výtisků a 25 dokonce pouze 500 kusů. Naproti tomu čtyři nejvýznamnější tituly – Le Petit Journal, Le Petit parisien, La Matin a Le Journal – obhospodařovaly až 75 % pařížského nákladu a měly dohromady více než 4 miliony výtisků.

Velká Británie, 19. století

V letech 1753-1871 se celoroční náklady zvýšily stonásobně.

Zrušení daní postihujících tištěná média znamenalo ve druhé polovině 19. století rozvoj jednak regionálních novin, jednak masového tisku. Likvidace daní znamenala pouze odstranění poslední překážky. Politické, socioekonomické a technologické podmínky byly ve Velké Británii příznivé již předtím.

Levný masový tisk, zvaný penny-press byl určen pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Prvním listem tohoto typu byl Daily Telegraph.

Úspěšně se rozvíjely také večerníky, jejichž cena se ustálila na půl penny. Prvním takovým londýnským večer-níkem byl Echo, který vznikl v r. 1863.

Hojně byly také zakládány nedělníky, které odebírali čtenáři, pro něž denní koupě novin byla pořád ještě luxusem. Nedělníky se soustředily na nepolitické zprávy, přesto však sehrály významnou roli v tom, že popu-larizovaly zvyk číst tisk.

Penny-press posílil tržní trendy v oblasti anglických tištěných médií. Na rozdíl od jiných zemí zůstaly anglické penny-press politické, nepřinesly depolititazaci tištěných médií.

Mimořádný úspěch zaznamenal především Daily Mail. Noviny, které se objevily na samém konci 19. století, měly vycházet v nákladu 100 000 výtisků, na více než 150 000 nepomýšlel ani sám jejich majitel Alfred Harmsworth. Avšak už první číslo bylo prodáno v nákladu 397 215 exemplářů.

Ostatní listy penny-press ztratily hodně čtenářů: např. Daily Telegraph 60 000; The Standard měl v r. 1890 250 000 výtisků nákladu, avšak po r. 1896 klesl na 80 000.

Na začátku 20. století měl Daily Mail okolo 800 000 výtisků nákladu, milionovou hranici překročil v r. 1915. Nákladově nejsilnějším tištěným médiem byl list až do r. 1933.

Německo, 19. století

Ve druhé polovině 19. století došlo ke zhuštění periodicity. Deníky sice ještě nebyly pravidlem, u velkých novin to však již bylo obvyklé. Některé deníky se dokonce snažily přecházet na více než jedno denní vydání, tedy na ranní a večerní, případně odpolední.

Od 11. června 1849 vycházel National-Zeitung jako první list v pruském hlavním městě dvakrát denně. Souběžně, v zájmu sazečů a tiskařů, kteří odmítali nedělní práci, zastavil list pondělní vydání, čímž vznikla mezera, kterou chtěl později vyplnit Berliner Montagszeitung.

Další noviny následovaly: 1849 Kölnische Zeitung; Berliner Börsen-Zeitung vycházel od října 1856 denně dvakrát, Sonnemannovy Neue Frankfurter Zeitung pak od října 1859 (později dokonce třikrát), Kölnische Volkszeitung v r. 1872.

Krajské a lokální listy vycházely ještě v nákladech kolem 1 000 výtisků, politické noviny se zpravidla pohybo-valy v rozmezí 3 000 až 10 000 exemplářů. Jen několik málo větších listů dosahovalo vyššího nákladu.

O kvantitativní expanzi tisku lze hovořit až po r. 1871, tedy po sjednocení Německa v tzv. Druhé císařství pod vládou Hohenzollernů. Impulsem zde byla liberalizace právních podmínek, ale také hospodářské podmínky. Císařství bylo dobou tzv. gründerů – hlavně v 80. letech – kteří přivedli německou ekonomiku k rozmachu, což se pozitivně projevilo i v mediálním kontextu.

V r. 1881 bylo spočítáno 2 437 novin. Ve srovnání s počtem z r. 1862, kdy to bylo okolo 1 300 titulům, se jednalo o téměř zdvojnásobení počtu. Následně zjišťujeme zřetelnou expanzi: 3 069 (1885) a 4 138 (1906). Tím bylo dosaženo určité hranice nasycení, v následujících letech došlo k mírnému poklesu na 3 928 (1908) a 3 894 (1913). V předvečer I. světové války však existovalo již 4 221 titulů.

Zvýšení počtu novinových titulů vedlo v císařství k zásadní lokální diferenciaci.

Německo bylo už od 17. století vnímáno jako země novin s množstvím lokálních či regionálních titulů pevně svázaných s místem svého původu. Velký počet novinových titulů měl jen nepatrné rozšíření;

v r. 1898 tvořily 42 % německých titulů tzv. trpasličí noviny (náklad do 1000), 47 % střední noviny (1000–1500 exemplářů) a 11 % mělo vyšší náklady – velkonoviny.

Ačkoliv politické sjednocení nebránilo širší decentralizaci tištěných médií, regionalizace provinčního tisku teprve dosáhla vrcholu. A přesto měl vznik moderního německého státu za následek, že přednostní postavení získával berlínský tisk.

V r. 1895 zde vycházelo 36 politických novin všech možných odstínů. Berlín se konečně i z hlediska mediál-ního stál tím, čím byl např. pro Velkou Británii Londýn či Paříž pro Francii.

Berlínský tiskový trh byl za císařství opanován třemi velkými nakladatelskými podniky, které – odhléd-nuto od předchůdců jako byl Cotta či Brockhaus – zřídily první tiskové koncerny v Německu. Rudolf Mosse, Leopold Ullstein a August Scherl spojili ve svém vlastnictví celou řadu novin a časopisů.

Rudolf Mosse, jehož počátky jsou spjaty s anončními expedicemi, začínal svůj vzestup nakladatele v r. 1871 s Berliner Tageblatt. Později založil Handels-Zeitung (1886), Berliner Morgen Zeitung (1889) a převzal starý

Berliner Volks-Zeitung (1904), jakož i v r. 1890 Allgemeine Zeitung des Judentums (založen 1836), nejdůleži-tější německo-židovské periodikum 19. století.

Nejvážnějšího konkurenta získal R. Mosse v Leopoldu Ullsteinovi, který v r. 1877 koupil ztrátové Neue Ber-liner Tageblatt; od 1. října s nimi pokračoval pod titulem Deutsche Union. 1. ledna 1878 zavedl list Berliner Zeitung, z nějž učinil moderními podnikatelskými metodami úspěšný tiskový orgán. S Berliner Abendpost založeným v r. 1887 chtěl konkurovat provinčním odpoledníkům. V r. 1898 uvedl na scénu Berliner Mor-genpost. Starý Vossische Zeitung přešel v r. 1914 také do jeho majetku. Zakladatelské novátorství konečně vrcholilo založením BZ am Mittag, jehož první vydání bylo na berlínských ulicích vyvoláváno 22. října 1904. Tím se v Německu zrodil bulvární list distribuovaný formou pouličního prodeje – teprve tehdy se zde rozšířil prodej formou kolportérů a pouličních stánků. Nízká cena pěti feniků byla určitým cenovým převratem. Ale také žurnalisticky spočíval BZ am Mittag, který brzy nahradil ranní a večerní vydání Berliner Zeitung, na nejvyšší aktualitě, jakož i na nových prostředcích a formách zpravodajství. 15. dubna 1905 se tu poprvé objevila sportovní příloha, a tím reflexe fenoménu sportu. Přece však tento „bulvární list“ zůstal v pod-statě stále ještě seriózním titulem, nesrovnatelným s poměry v tehdejších USA, v nichž se už bouřlivě rozví-jely senzační listy typu „Yellow Press“.

Třetí berlínský „koncernový magnát“ byl August Scherl. Jeho nejvýznamnějším nakladatelským počinem byl Berliner Lokal-Anzeiger, který se koncentroval na lokální inzerci. S jinými podniky měl méně štěstí, např. s Berliner Abend-Zeitung (1889), jímž nahradil večerní vydání Lokal-Anzeiger, s Neueste Berliner Han-dels und Börsen Nachrichten (1904), jakož i s Hamburger Correspondent a hamburským Börsenhalle, jenž převzal ve stejném roce. Nejinak to dopadlo s Der Tag, který měl vyšší nároky, byl dvoubarevně ilustrovaný, přičemž pamětihodný byl také tím, že nabourával v Německu tradičně pěstovaný princip žurnalistické ano-nymity. Der Tag existoval až do r. 1934. Zatímco tiskové koncerny Mosseho a Ullsteina měly za císařství liberální zabarvení, vystupoval Scherl v duchu pravicově nacionální údernosti. Když se v r. 1916 rýso-valo, že Rudolf Mosse převezme ve finančních potížích se nalézající Scherlovo nakladatelství, předešel jej Alfred Hugenberg jednající v zájmu nacionalistických kruhů, čímž položil základ pro své tiskové impérium, jež hrálo významnou roli za Výmarské republiky.

Uvolnění masové komunikace se nikde neprojevilo tak zřetelně jako v číslech o rozšíření novin. Ještě nikdy nebyly údaje o nákladech tak spolehlivé jako nyní. Schardt pro rok 1897 spočítal u 3 405 novin úhrnný náklad 8,9 milionů výtisků. Podle Stoklasy dospěl celkový náklad v r. 1910 u 3 894 titulů na 17,8 milionů exem-plářů. Z těchto dat lze vyvodit: dosah tištěných médií byl v císařské říši enormní, přičemž vysvětlením zde nemůže být pouhý přírůstek obyvatelstva – v r. 1900 žilo v Německu 56,4 milionů lidí, 1910 64,9 milionů.

NEPERIODICKÁ TIŠTĚNÁ MÉDIA

Letákové noviny

Typické pro novinové letáky bylo to, že měly převážně zpravodajskou funkci, nikoliv názorotvornou, což je odděluje od letákových pamfletů (Flugschrift). Některé letáky však obsahovaly i komentované příspěvky, ba i kritiku, někdy satiricky zastřenou – odhlédneme-li samozřejmě od toho, že již samo vylíčení posloužilo čte-náři k zaujetí stanoviska.

Na příkladu sbírky novinových letáků v knihovně brunšvického vévody Augusta ve Wolfenbüttelu se ukazuje, že čtyři pětiny těchto textů lze chápat jako zprávy, ve zbývajících případech se jednalo o jiné textové druhy (7 % interpretace a komentáře). Jen 40 % novi-nových letáků tohoto souboru se omezují na jednu zprávu, 20 % na dvě, další 25 % na tři až sedm a zbytek na více než sedm zpráv.

Starší literatura v souvislosti s obsahem letákových novin operovala s tezí, že primárně šlo o senzační zpravo-dajství; letáky se tak jeví jako předchůdci moderního „Yellow Press“. Pohnutkou pro toto tvrzení byly nejenom titulky letáků, ale také jejich samotný obsah: líčení meteorologických úkazů, podivných narození a medicín-ských abnormalit, přírodních katastrof, zločinů a poprav. Přispívaly k tomu i hrůzyplné ilustrace. Navzdory jisté oprávněnosti tohoto tvrzení se při systematickém výzkumu ukazuje, že senzační zprávy zaujímaly jen menši-nový podíl obsahu, převažující bylo politicko-vojenské zpravodajství; pro jiná témata ovšem už zůstávalo jen málo prostoru (např. právo, náboženství a církev).

Už v prvních zpravodajských médiích raného novověku byly určité události – a aktéři těchto událostí (primárně příslušníci politicko-vojenské elity) – výrazněji pokryty a již tehdy bylo důležité, jakými pravidly se řídil výběr uveřejňovaných zpráv. Většina novinových letáků obsahovala především zprávy ze zahraničí, neboť to bylo pro stávající cenzuru přijatelnější.

Obsah letáků a letákových novin v době třicetileté války

• téma války;

• portréty významných aktérů války (Fridrich Falcký, Tilly, Valdštejn, Gustav Adolf);

• katolická propaganda;

• protestantská propaganda;

• mírová tematika;

• sociální tematika (bída rolníků).

K nejznámějším novinovým letákům v německém prostoru patří:

• Ein schöne hübsche Lesen von etlichen Inseln, který vydal Bartoloměj Kistler ve Štrasburku v roce 1497, a který popisoval jednu z Kolumbových výprav;
• Neue Zeitung von Orient und Aufgänge z roku 1502, v němž je popisováno dobytí ostrova Lesbos Benátčany, kteří ostrov zabrali Turkům;
• z r. 1508 Copia der Neuen Zeitung auss Presillg Landt, v němž bylo pojednáváno o objevení Brazílie a také o obeplutí zeměkoule.

Vedle Německa hojně v 16. století vycházely letáky i ve Francii, především senzačního obsahu, ať už reálného (přírodní katastrofy, astronomické, atmosférické či meteorologické úkazy, kriminální delikty), či ireálného (informace o netvorech, ďáblech, čarodějnicích, nadpřirozených úkazech).

Existovalo několik druhů letáků:

• occasionnels: příležitostné tisky malého formátu na nekvalitním papíru, jejichž součástí byly dřevořezy. Obsahovaly hlavně dvorskou a vojenskou tematiku. Ve městech je distribuovali podomní obchodníci a na venkově kolportéři. Reprezentovaly informace o významných aktuálních událostech.

• canard (kachna): obvykle je tvořil titulek, podtitulek a ilustrace, které signalizovaly obsah textu; v titulku, velmi se podobajícím dnešním titulkům bulvárního tisku, se objevovala klíčová slova jako vražda či zločin, podtitulek sumarizoval podstatu příběhu. Canard distribuovali kolportéři. První se ve Francii objevil v roce

1529. Reprezentovaly informace o málo významných aktuálních událostech.

• les libelles: pamflety, které se vydávaly především v 16. století, v době hugenotských válek. Obsahem to byly hlavně konfesijní a politické polemiky, jež se točily kolem náboženské problematiky. Reprezentovaly žurnalistiku veřejného mínění, měly komentující charakter.

Letákové pamflety

Letákové pamflety 16.–17. století byly obsahově mnohotvárné; ovšem náboženská, případně v souvislosti s náboženstvím i politická či společenská témata, převažovala, naopak nepatrný význam mělo hospodářství, právo, věda a vzdělání či kultura. V době reformace se v kontextu teologické tematiky objevovala otázka po pravé křesťanské víře a životě, po poslání křesťanské církve a jejím postavení ve společnosti.

Ve stylistickém kontextu byly letákové pamflety vydávány jako kázání, dopisy, duchovní písně, modlitby, mandáty a fingované listiny. Vysoce oceňována byla také forma dialogu, hádání a disputace. V zásadě defino-val Schwitalla 21 jazykových kategorií.

Pro letákové pamflety byl charakteristický odvrat od latiny k národním jazykům; např. v německém prostředí se na počátku reformačního hnutí mezi lety 1519–1521 obrátil poměr latinských textů k německým v poměru od 28:72 k 74:26, přičemž podíl latinských textů byl i nadále sestupný.

Letákové pamflety se objevovaly především v dobách zvýšeného náboženského, politického nebo společen-ského napětí:

• v Německu se s nimi setkáváme zejména v l. 1517-1555, tedy od Lutherova reformačního vystoupení po uzavření augšpurského náboženského míru, přičemž jejich produkce zde vrcholila v l. 1518-1525;

• ve Francii se letákové pamflety uplatňovaly v době hugenotských válek 60.-90. let 16. století; později se objevovaly ve zvýšené míře při zničující kampani proti ministru C. Concinimu (1614-1618) nebo během frondy princů a měšťanů ve 40. letech 17. století;

• v Anglii se pamflety využívaly zejména v období buržoazní revoluce ve 40. letech 17. století (dodnes se z let 1640–1661 dochovalo v Britském muzeu okolo 15 000 letákových pamfletů).

PERIODICKÁ TIŠTĚNÁ MÉDIA

Úvod

Pro noviny 17. a 18. století bylo příznačné, že se orientovaly zejména na prezentaci informací ze zahraničí, které byly s ohledem na domácí establishment i v jeho zájmu působící cenzuru relativně bezpečné. Pozornost byla věnována především politickým a vojenským událostem, informováno bylo zejména o politicko-vojenské elitě. O příslušnících ne-elity, tedy naprosté většině tehdejšího obyvatelstva, se až na výjimky nepojednávalo, ostatně i zájem o společenskou elitu – pokud nedisponovala politickými nebo vojenskými funkcemi – byl mini-mální. Noviny přinášely téměř výlučně informace, komentářové prvky se objevovaly jen výjimečně. Pouze ve Velké Británii se v 18. století v souvislosti se zakotvením principů parlamentní monarchie prosazovaly také zprávy o vnitropolitických záležitostech a s nimi i kritický politický komentář. Časopisectví se v tomto období rozvíjelo zejména ve Francii, kde se také zrodila řada časopiseckých typů. S nástupem osvícenství se i v novi-nách projevoval vyšší zájem o společnost a kulturu, umění a vědu.

Výraznější obsahová diferenciace se s výjimkou anglosaského světa začala v novinách prosazovat až od

S nástupem levného masového tisku zvláště ve druhé polovině 19. století a obecně s procesem komercia-lizace tištěných médií doznala obsahová rovina novin i časopisů značných proměn, především v tom smy-slu, že opouštěla osvícensko didaktický étos zaměřený na vědomé formování publika ve prospěch zábavných akcentů vycházejících vstříc čtenáři toužícímu po uvolnění a nenáročnosti.

Německo, 17. století

Obecně lze konstatovat, že převažovaly informace o politických a vojenských událostech, vedle nichž byly jiné oblasti prezentovány jen nepatrně, a to jak informace hospodářského, tak senzačního charakteru. Pouze zprávy o dobové společenské elitě se šířily ve výraznější míře.

Pozornost vůči lokálním událostem byla naprosto minimální, drtivě převažovaly zahraničněpolitické zprávy. Lokální a vnitropolitické novosti byly panovníkům většinou velmi nevítané a primárně podléhaly cenzuře.

Jako jeden z nejzajímavějších listů 17. století se ukazuje Nordischer Mercurius. Vydával jej Georg Greflinger, který věnoval novinářské práci mnoho času. V tomto titulu lze nalézt jasné rozdělení příspěvků; zprávy jsou přiřazeny k relevantním tématům a doprovázeny komentujícím vysvětlením. Žádné zemi a události není dávána přednost, uveřejňují se dokonce lokální a regionální zprávy. Jsou zde také zařazeny verše, fejetonistické elementy, ba v roce 1668 zde dokonce vychází literární utopie Die Entdeckung der Insel Pines, kterou lze patrně považovat za první německý novinový román, ačkoliv jej současníci nejspíše vnímali jako skutečnou událost. Greflingerův úmysl byl čtenáře nejenom informovat, nýbrž také bavit.

Velká Británie, 18. století

Zahraničněpolitická tématika i zde dlouho bránila rozšíření tematického záběru. Válka o španělské dědictví stejně jako severní válka tento trend jenom posilovaly. Pro zahraničněpolitická témata hovořila jejich relativní bezpečnost, jejich zpracování rovněž nepředstavovalo příliš velkou zátěž. „Není proto divu, že zahraniční zpra-vodajství a informace o bitvách, obléhání nebo alespoň vojenských střetnutích a šarvátkách tvořily prominentní část obsahu. Články s válečnou tematikou často zacházely do podrobného líčení krvavých řeží a s oblibou prodlé-valy na popisech ztrát a utrpení, zejména pokud šlo o ztráty nepřátelské strany. Informace o vítězství anglických zbraní naproti tomu nešetřily nadšeným vlastenectvím a obdivem.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny svě-tové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, str. 98.). O něco méně bezpečná byla ta témata, jež disponovala značnou atraktivitou, např. informace o diplomatických jednáních. „Záliba v exotice a romantice zpráv z dalekých krajů, popisy vzdálených zemí a nezvyklých obyčejů a mravů měly před informacemi z domova jednoznačně přednost.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novi-nář, Praha 1989, str. 99.).

V případě, že se projevoval nedostatek zpráv ze zahraničí, bylo možné sáhnout po informacích senzačního, často i pochybného charakteru.

K námětům, které zvyšovaly náklad a plnily i jistou zábavnou funkci novin, patřily např. zprávy o zločinech, vraždách, násilnostech, sexuálních deliktech a krádežích, o nehodách a skandálech, dokonce i o vlkodlacích, příšerách či mořských obludách. „Loupeže, krvavé vraždy, srážky pivovarských valníků s nevinnými chodci, dobrodružství postiliónů, celníků v přístavech nebo poslíčků etc. stejně jako povýšení, úmrtí nebo svatby mezi šlechtou, zemany a duchovenstvem a vycházky královské rodiny nebo její návštěvy v divadle… byly podle tvrzení Eustace Budgella z roku 1737 hlavním námětem domácího zpravodajství novin…“ (Köpplová, Barba-ra-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, str. 100.).

Významnou položkou dobového tisku byl také sex, o němž bylo referováno se značnou otevřeností.

Senzacechtivost vedla k uveřejňování nespolehlivých nebo přímo vymyšlených informací, což zvláště kritizo-val Daniel Defoe. Ten ve svém listu Review založil „rubriku skandálů“, která na poklesky jeho žurnalistických kolegů upozorňovala.

Až ve druhé polovině 18. století se zvýšil zájem tištěných médií referovat o místních událostech a potřeba věnovat se politice na lokální bázi.

Důležitou složkou obsahu anglických novin se v době zvýšeného rozvoje obchodní činnosti a také v souvislosti s nastupující industrializací stávalo i hospodářství. Hybný moment v tomto kontextu představovalo založení londýnské burzy počátkem 18. století.

„Po utrechtském míru noviny hledaly nová témata a při této příležitosti objevily přitažlivost hospodářských informací. „Mezi trvalými náměty novinového zpravodajství se proto začaly objevovat ‚poznámky o obchodu‘, původně čistě utilitární seznamy importovaného a exportovaného zboží podle záznamů londýnské celnice, později však také informace o dalších hospodářsky důležitých skutečnostech. Vedle zpráv o ceně obilí, fazolí, hrachu, sladu, dehtu a chmele se objevily informace o pohybu cen tkanin, železa, vlny, uhlí, přehledy úmrtnosti podle jednotlivých příčin úmrtí, zprávy o úpadku nebo zakládání obchodních společností a podobně. Pozor-nost se postupně rozšiřovala i na místní nebo regionální trhy a zahrnovala nadále i údaje o námořní plavbě, kursovní lístky a další data nezbytá pro rozvoj obchodu.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, str. 103–104.).

V 18. století se mohutně zvýšil význam inzerce a reklamy: zatímco počátkem století se tento sektor omezoval jen na dva až tři odstavce na konci listu, v půli století už zabíral často až polovinu listu (až si na to dokonce čtenáři stěžovali). O zvyšujícím se významu tohoto fenoménu svědčí i skutečnost, že celá řada periodik nesla v podtitulu označení Oznamovatel.

Obsahem inzerce byla zejména oznámení o koupi a prodeji, o ztrátách a nálezech, o nájmech a pachtech a o výprodejích, nabídka hospodářských zvířat, informace o otevření nových obchodů a založení nových pod-niků, občasně i oznámení ryze soukromého charakteru.

Reklama se koncentrovala hlavně na komodity, které byly problematické jako např. léky, neboť solidní obchod-níci tehdy pokládali reklamu na běžné zboží za málo počestnou. Později se objevila i reklama na luxusní a exo-tické výrobky jako např. čokoládu, kávu, čaj, cizokrajná vína, lihoviny či textilie.

Francie, 18. století

Oficiálním tištěným zpravodajským listem byla v 18. století Gazette, později Gazette de France, která se v r. 1762 díky ministrovi Choiseulovi dostala do rukou ministerstva zahraničních věcí a uchovávala si až do revoluce monopol na informace z království i z ciziny. Obsahovala velmi dobré zahraniční zpravodajství, neboť měla exkluzivní informace z vládních kruhů a ode dvora i od francouzských konzulů z celé Evropy i Osmanské říše, domácím zpravodajstvím list zásobovali intendanti jednotlivých provincií.

Německo, 18. století

V 18. století nedošlo v kontextu obsahu německých tištěných médií k žádnému podstatnému pokroku, zřetelně však vzrostlo množství informačního materiálu, k čemuž přispělo zvětšení příloh a zvýšení frekvence vydávání.

Např. obsah Hamburgischer unpartheyischer Correspondent se v roce 1674 oproti roku 1736 zdvojnásobil, v roce 1796 ovšem už zpětinásobil.

I v 18. století výrazně převažovaly zahraničněpolitické zprávy zaměřené na politické a vojenské události, sen-zace však již stály na okraji. Stále také v kontextu aktérů zpravodajství dominovala politicko-vojenská elita, vyšší pozornost však již byla věnována i společenské elitě. Oproti předešlému období se zvýšil význam lokálních zpráv.

Svět vyjma Evropy zaujímal v německých novinách 18. století jen málo významné místo. Jednotlivé zprávy, které odtud pocházely, byly většinou pouhé noticky. To se však změnilo v 70. letech, když vypukl konflikt mezi Vel-kou Británií a americkými koloniemi; americká revoluce se na několik let stala hlavním tématem tištěných médií.

Na výjimečném příkladu americké revoluce lze vidět, že noviny v 18. století informovaly o jednotlivých kom-plexech událostí s velkou intenzitou a že již plnily svou tematizační funkci (agenda-setting). Podobné to bylo se sedmiletou válkou a francouzskou revolucí.

Prosazovala se ale i kulturní tematika. Právě nejvýznamnějšímu německému listu 18. století Hamburgischer unpartheyischer Correspondent připadla zásluha rozšířit obsah novin o „kulturní rubriku“.

Náběhy se objevovaly už u jeho předchůdců, v Schiffbeckerově Holsteynischer unpartheyischer Correspondent, jehož nakladatel zavedl v roce 1712 Das Neueste in Kunst- Natur- und gelehrten Sachen; v této souvislosti lze hovořit o zrození německého fejetonu.

Gelehrte Artikel – jak se vznikající „kulturní rubrika“ nazývala – se věnovaly skrovným popisům vycházejících knih, tiskly se zde vědecké a umělecké zprávy, příležitostně také kritiky, místo tu nalézaly kulturní příspěvky, mj. i poezie. Zpočátku zde také byly tištěny lokální zprávy.

Rubrika Gelehrte Artikel v HUC se stala platformou měšťanského osvícenství. V literární kritice se uplatňoval především racionalistický přístup, což souviselo s důrazem na měšťanskou etiku opírající se o rozum a zájem o praktické sociálně politické reformy. Publicistické útvary spojené s Gelehrte Artikel tvořily v roce 1736 v HUC až čtvrtinu obsahu.

Od 40. let 18. století se nalézaly Gelehrte Artikel také v jiných německých novinách – obzvláště v Berlinische Nachrichten von Sta-ats- und Gelehrten Sachen, jakož i v Berlinische Privilegirte Staats- und Gelehrte Zeitung. V posledně jmenovaném listu působil šest měsíců kolem r. 1751 Gotthold Ephraim Lessing, který zde redigoval Das Neueste aus dem Reiche des Witzes.

Dále by bylo možné jmenovat ještě celou řadu dalších příkladů: Magdeburgische Zeitung (od 1740 se sobotní přílohou), Königsburgische Zeitungen (od 1742 s Litteraria jako doplňkovým listem) nebo Hallische Zeitung (od 1748 s Gelehrte Artikel)

Vítězné tažení Gelehrte Artikel vrcholilo v 80. letech 18. století; když vypukla francouzská revoluce, dostalo přednost opět politické zpravodajství. Nyní už v novinách, svou podstatou fejetonu „nepřátelských“, nebylo na kulturu tolik místa. Na konci 18. století už byly Gelehrte Artikel jen zpestřením.

USA, 19. století

V amerických novinách se zvyšoval podíl politických informací a komentářů; právě v tomto období vznikl úvodník v dnešním slova smyslu, až dotud se prosazoval esej. Kolem roku 1815 byla už všude forma pamfletu nebo eseje nahrazena úvodníkem.

„Na soudobého návštěvníka z Evropy působily americké noviny impresivním dojmem, zejména pro různorodost politických názorů a volnost jejich vyjádření. Kritika a břitkost útoků na oficiální autority, které byly v americ-kém tisku běžné, byly v dalších zemích v tomto období zcela nepředstavitelné.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 219.).

Tištěná média byla již poznamenána stranickostí, svoboda tisku byla ovšem někdy zneužívána k agresivní a korupční stranické žurnalistice.

Z hlediska zpravodajské geografie se na obsahu průměrného listu podílelo v polovině 19. století z jedné třetiny místní a regionální zpravodajství, pětina zpráv měla celonárodní charakter, necelou třetinu tvořily zprávy ze zahraničí. Pětina se vztahovala k dění v dalších státech unie. Více než polovina obsahu se přebírala z dalších listů – hlavně šlo o zprávy z Washingtonu a zahraničí.

Velká Británie a Francie, 19. století

Výsadní postavení v Anglii v polovině 19. století získal úvodník, který měl mít tři části, přičemž opakování stej-ného slova v odstavci bylo pokleskem. Úvodníky měly mimořádný vliv na formování veřejného mínění v zemi.

Britský tisk na konci 19. století zasáhla tzv. Northcliffova revoluce, která zásadně změnila strukturu ang-lického tisku, neboť tištěná média se rozdělila na masová a elitní. Rozdíl mezi oběma je ve Velké Británii dodnes snad největší na světě, což je patrně důsledkem vysoce diferencované anglické společnosti.

Elitní tisk má názorotvorný charakter, orientuje se spíše na vzdělané a majetné, na opinion leadery, na soci-ální elitu. Elitní tisk je racionální, chladný.

Masový tisk klade důraz na zábavné aspekty, jimiž jsou jeho čtenáři odváděni od závažných společenských problémů. Masový tisk je vždy emocionálně zabarvený a vyjadřuje se heslovitě.

Francouzská žurnalistika byla v tomto období charakteristická značnou polemičností, která byla ovšem namnoze na úkor informativní funkce tištěných médií, což se projevovalo např. tím, že francouzská peri-odika měla slabší síť zahraničních korespondentů. K polemičnosti přispívaly velké krize poslední pětiny

19. století, jako byl boulangismus, Panamská krize a Dreyfussova aféra.

Německo, první polovina 19. století

O obsahu tehdejších novin lze říci tolik, že v předbřeznové době byl jistě ještě poznamenán cenzurními zásahy.

Např. v augšpurských Allgemeine Zeitung došlo vlivem cenzury od poloviny 20. let k drastickému úbytku tuzemských „národních“ zpráv (z Německého spolku), zatímco zahraniční orientace, již dříve silná, byla dále posílena. Souběžně bylo hledáno řešení v depolitizaci tuzemských informací. V polovině 30. let však došlo i k zásahu na poli zpráv z ciziny. Díky kontinuálnímu toku parlamentních zpráv z Anglie a Fran-cie totiž do AZ přicházely informace o rozšiřujících se mezích liberalizujících se politických systémů těchto zemí, doklady o tamních ústavních zápasech a o existenci rozdílných politických „stran“. Naproti tomu Prusko a Rakousko, oba němečtí mocenští hegemoni, byli zpravodajsky zřetelně poddimenzováni, a pokud tomu tak nebylo, šlo jen o informace o nepolitických událostech a tématech.

Cenzura závisela na konkrétní situaci. Zostřovala se v případě vnitřních konfliktů, k nimž patřil třebas případ sedmi pro-fesorů z Göttingenu z r. 1837, kteří protestovali proti zrušení hannoverské ústavy vládou nastupujícího krále Arnošta Augusta, a proto byli propuštěni ze zaměstnání.

V témže roce vypukl konfesijní spor o smíšené sňatky, který dosáhl svého vrcholu zatčením a odsouzením kolínského arcibiskupa Droste-Vischeringa.

K cenzurnímu zostření ovšem docházelo také v případě zpráv z cizích zemí, jako např. o polském povstání v první polovině 30. let, kdy cenzura reagovala velmi nedůtklivě.

Noviny liberální nebo opoziční provenience průběžně strážené Metternichovým Informationsbüro se chtěly více zabývat vnitropolitickými tématy a především kruciální otázkou ústavy, požadovaly politickou svo-bodu a právní stát, tematizovaly požadavek národní jednoty (politické a hospodářské), později také sociální problematiku (pauperismus). Snažily se prezentovat své mínění, a to v opozici vůči jiným tiskovým orgánům, jež tak činily obvyklejším způsobem. Stále více listů tohoto typu proto začalo zavádět úvodník, tedy takovou stylistickou formu, která usilovala o ovlivňování veřejného mínění.

Úvodník pěstoval už ve 30. letech J. A. G. Wirth ve svých Deutsche Tribüne. Počátky moderního úvodníku lze identifikovat i u Josefa Ficklera v kostnickém Seeblätter, ve 40. letech v Kölnische Zeitung a Rheinische Zeitung.

Současníci tvrdili, že královecké Hartungsche Zeitung se vyznamenávají svými úvodními články, které jsou „bezpodmínečně tím nejlepším, co bylo tehdy v německém jazyce napsáno“. Občas se zde tyto úvodníky objevily od 22. února 1842 v rubrice Inländis-che Zustände, poslední byl již v pravidelné periodicitě vytištěn 25. února 1843. Duchovní klima se mezitím ve východním Prusku zřetelně otočilo a nebylo už možno v úvodnících pokračovat.

Cottovy augšpurské Allgemeuine Zeitung se v tomto období ještě zříkaly uveřejňování úvodníku, neboť by to podle nich zname-nalo rezignovat na nárok „nestrannosti“ nebo „všestrannosti“. To ale v žádném případě neznamená, že by AZ neměly příspěvky formující veřejné mínění; ve 20. letech lze zhruba desetinu textů produkovaných tímto listem zařadit do této kategorie, ve 30. a 40. letech byl ale tento podíl již nižší.

Noviny v předbřeznovém Německu obsahovaly primárně politickou a vojenskou tematiku, vedle toho však také ekonomické informace důležité pro obchod a živnosti. Okolo hospodářských otázek – údajů o směn-ných kursech, cenách zboží, informacích o lodní dopravě, aukcích, ale také o překonání celních bariér mezi jednotlivými německými státy – kroužila velká část veřejného diskursu.

Už v roce 1805 se v Hamburku objevily Börsen-Halle, méně podrobné byly hospodářské informace v Hamburgischer Unpartheyischer Correspondent.

V kulturním kontextu došlo k regeneraci fejetonu; prosazoval se i román-fejeton na pokračování. Divadelní, hudební a literární kritiky měly své místo v německých novinách už dlouho, rovněž zprávy z vědeckého a umě-leckého světa, nejčastěji ve formě populárně laděných statí nebo zábavně-poučného materiálu.

Vlastní novinový oddíl s tematikou fejetonu se tvořil od 30. let 19. století, přičemž fejeton byl zprvu pěstován ve Francii v Journal des Débats, kde byla kulturní a zábavná část listu typograficky oddělena černou příčnou čárou (aux-rez-de chausser). Formou fejetonu mohlo být vyjádřeno leccos z toho, co nemělo nalézt místo v politické části listu, což vysvětluje váhu tohoto žurnalistického útvaru, který ovšem na druhé straně měl společně se zábavnými příspěvky, povídkami a novelami za úkol odlehčit noviny od politických témat.

Norimberský Korrespondent von und für Deutschland měl už v roce 1808 „pod čarou“ oddělen nepolitický obsah od politického. V roce 1838 zavedl tuto čáru Kölnische Zeitung, a vytvořil tím místo pro fejeton, jenž vedli Wilhelm Smets a od roku 1842 Her-mann Püttmann. Bylo zde otištěno mnoho slavných básní, mj. také Rheinlied Nikolause Beckera, prominentní příklad politické lyriky předbřeznové éry; dílo bylo výrazem zostřující se „rýnské krize“ mezi Francií a Německým spolkem. Georg Weerth dodá-val cestopisné skici z Anglie. Další rozmach fejetonu v Kölnische Zeitung nastal poté, co do redakce vstoupil v roce 1845 Lewin Schücking. Už krátce poté list zavedl novinový román, jemuž Schücking zajistil pokračování celou řadou autorů. Román-fejeton vznikl nejdříve ve Francii, kde v polovině 40. let dosáhl svého vrcholu. Přetisk Věčného žida Eugéna Sue (vycházel v Constitutionel) v lipském Brockhausově Allgemeine Zeitung je prvním novinovým románem v Německu.

Německo, druhá polovina 19. století

Postupně se rozšiřovala oborová specializace v kontextu jednotlivých redakcí, dále byly, stejně jako v novinách vyspělých západních zemí, zavedeny speciální rubriky a redakční materiál byl výrazněji členěn.

Např. v berlínském National-Zeitung vznikly speciální rubriky pro parlamentní zprávy, pro zprávy z Pruska (Provinzialzeitung), pro smíšené zprávy a pro zprávy o soudních jednáních. Také komunální oblast byla v novinách stále reflektovanějším tématem, přestože byla pěstována s nestejnou intenzitou.

Obsah novin i v Německu nabyl na univerzálnosti. Výrazně se omezil podíl politického zpravodajství, silněji bylo sledováno hospodářství, rovněž sektory práva a kultury posílily, zvláště v některých listech byl pozoru-hodně vysoký podíl společenských zpráv (např. Vossische Zeitung). Senzace byly naopak zastoupeny jen ve zřídkavých případech. Na konci století lze v novinách nalézt i značný počet relevantních sociálních témat. Na přelomu 19. a 20. století se ve velkých berlínských novinách levného masového tisku dostal ke slovu také sport.

Noviny tehdy plnily i zábavnou funkci, o níž ovšem ve 20. století v konkurenci se zástupci jiných, lépe uzpůso-bených médií (rozhlas, televize), zčásti přišly. Povídky, skici, cestopisné fejetony, pojednání, rovněž novinové romány patřily k obligátnímu materiálu.

Např. pětinu obsahu Hamburger Correspondent tvořily příběhy obsahující prvky fantazie (1856 to byly jen 2 %).

Dodávky zábavného materiálu plnily „fejetonové korespondence“, které přinášely materiál na trh. Vzestup ovšem prodělával i kritický fejeton, o nějž se záslužně staraly zejména berlínské listy, přičemž stranickopoli-tické vazby se odrážely v jejich názorovém vyznění – utvářel se konzervativní, liberální a socialistický fejeton. V císařském Německu dosáhl fejeton svého zlatého věku, poněkud opožděně oproti západní Evropě.

Legendárním se stal fejetonista Alfred Kerr, zprvu zpravodaj Breslauer Zeitung z říšského hlavního města, později divadelní kritik rozvíjející vlastní umělecké formy, dlouhá léta v Scherlově Der Tag, později v Mosseho Berliner Tageblatt.

Politicko-vojenská elita sice v polovině století i nadále dominovala až dvěma třetinám příspěvků dobových novin, ovšem společenská elita, stejně jako osoby, které k elitě nepatřily, se již v německých listech těšily určité pozornosti zpravodajství. Na konci století pak ústup čtenářského zájmu o politiku vedl k proměně prezentace mediálních aktérů: politicko-vojenská elita ustoupila, více než dříve se do centra pozornosti dostávala spole-čenská elita, jakož i zpravodajství o osobách, které k elitám nenáležely.

Posílil se podíl lokálního zpravodajství oproti zahraničnímu, na druhé straně se zvýšil informační zájem o mimoevropský prostor.

Významnou inovaci v novinách druhé poloviny 19. století představovaly telegrafické depeše. Využití elektric-kého telegrafu znamenalo výrazný posun v kontextu aktuálnosti přicházejících zpráv.

Konec inzertního monopolu v Prusku způsobil rozmach inzerce v politických novinách. Základna inzert-ního trhu se rozrostla o celou řadu témat, např. o rodinná oznámení či jízdní řády. Obzvláště v nedělních vydá-ních listů se inzertní stránky rozšiřovaly přímo lavinovitě.

Počátkem 20. století byla provedená první kvantitativní analýza německého tisku – tzv. Stoklasova analýza – jež víceméně potvrzuje, že podíl inzerátů u velkých městských novin tvořil průměrně 35 % obsahu. Berliner Tageblatt a Berliner Lokal-Anzeiger přitom stály včele. Obsahově nejbohatší byl u mnoha listů bur-zovní podíl, s 56 % vynikal Berliner Börsen-Zeitung. Naproti tomu Berliner Lokal-Anzeiger si vystačil jen s osmi procenty. Vnitropolitické informace získávaly výrazný prostor v Germanii, Neue Preussische (Kreuz)-Zeitung a National-Zeitung. Nový životní dosah, jemuž se v císařství otevřel prostor, byl sport. Zpočátku ovšem ještě netvořil žádnou vlastní rubriku, nýbrž sportovní informace byly řazeny ad hoc. Typičtí reprezentanti populár-ního tisku jako Berliner Lokal-Anzeiger a BZ am Montag sportu brzy začaly přikládat větší význam.