PŘENOS OBRAZU

 

OBSAH

 

1. Úvod............................................................................................................................................ 2

 

2. Doba pozdního středověku a novověku.............................................................. 2

2.1. Dřevoryt........................................................................................................................................ 2

2.2. Mědiryt.......................................................................................................................................... 2

2.3. Obraz a tisk.................................................................................................................................. 2

 

3. Moderní éra............................................................................................................................ 2

3.1. Reprodukovaná ilustrace.............................................................................................................. 2

3.2. Fotografie...................................................................................................................................... 3

3.3. Autotypie....................................................................................................................................... 4

 

1. ÚVOD

 

Obrazy jsou v dějinách lidstva prastaré, zrodily se již před vynálezem písma. Ale obrazy, které mají charakter mediálního pojmu, se objevily až později.

 

Od prehistorických časů byl obraz využíván k vizualizaci náboženských představ člověka. Ve starověku se malby, kresby, reliéfy či plastiky staly nositeli nejen náboženského poselství, ale se vznikem státu sloužily i jako zprostředkovatelé politické propagandy; zvláště dobře to lze vidět na příkladu velkých staroorientál-ních států, helénistických království a Římské říše.

 

Masová reprodukce obrazových sdělení v kontextu křesťanské Evropy započala až s pozdním středověkem.

 

 

2. DOBA POZDNÍHO STŘEDOVĚKU A NOVOVĚKU

 

2.1. Dřevoryt

 

Okolo r. 1430 se v Evropě začaly šířit dřevoryty; většinou to byly malé listy s obrázky svatých a modlitbami, které se prodávaly poutníkům. Podobně byly vyráběny hrací karty.

 

O tzv. blokových knihách lze hovořit v případě, v nichž vyjma obrazů byl do dřevěné předlohy vryt také text. Ty se objevovaly ještě po nástupu Gutenbergovy tiskařské techniky, ale brzy byly překonány.

 

2.2. Mědiryt

 

Od druhé třetiny 15. století se objevoval také mědiryt. Linie rydlem vyryté do měděných destiček byly plněny barvou, přičemž destičky se pak hlubotiskem přenášely na list. Nejlépe se prodávaly obrazy kostelů, jež byly vyráběny v klášterech a prodávány poutníkům.

 

Mědiryt byl stejně revolučním vynálezem jako tisk. Nápadné je, že první reprodukční postupy pro obra-zovou reprodukci vznikly v Evropě ve stejné době jako Gutenbergův vynález tisku s pohyblivými písmeny.

 

2.3. Obraz a tisk

 

V raném novověku byly pamflety často tištěny s ilustracemi. Také neperiodická tištěná média prezentovala vyjma textu a příležitostných ozdobných elementů už i scénická znázornění k líčeným událostem. Předjí-mala tím vývoj, který se znovu objevil a prosadil teprve v 19. století. Pravidelně vycházející noviny objevu-jící se v 17. století ovšem rezignovaly na ilustrace – vyjma titulní viněty – neboť pravidelná produkce obrazových sdělení nebyla z časových důvodů možná. Jinak tomu však bylo u časopisů; ty mohly svůj obsah vyobrazeními doplňovat, především portréty historických osobností, reprodukcemi nejvýznamnějších uměleckých děl nebo vědeckými reprodukcemi. Přesto byla tato zobrazení jen pobočným odvětvím knižní ilustrace.

 

Především v politicky či nábožensky turbulentních okamžicích, jako byly např. reformace nebo nizozemská, anglická či francouzská revoluce, však již některá tištěná média plnila úkol politické propagandy. Významné bylo zejména zobrazování revolučních událostí, protože tímto způsobem mohli být politicky podchyceni analfabeti. Ilustrace tak přispívaly k interpretaci revolučních událostí, přičemž razily reflexi revoluce snadněji než tištěná zpráva.

 

 

3. MODERNÍ ÉRA

 

1. Reprodukovaná ilustrace

 

19. století přineslo velký posun k vizualizaci. Záviselo to na politických a společenských podmínkách, jež umožnily nástup patřičně disponovaného publika, ale také na míře svobody přístupu k obrazu.

 

Rovněž byly rozvíjeny nové techniky reprodukce obrazu.

Dřevořez (xylografie) byl v Anglii využíván už od poloviny 18. století. Za jejího vynálezce je považován Tho-mas Bewick, ačkoliv nebyl jediný, kdo s ním pracoval. Po počátečním utajování způsobu výroby se se dřevo-řez rozšířil také na kontinent. O dřevořezy se opíraly především rané ilustrované magazíny, ba dokonce tato technika přímo napomohla tomuto publicistickému druhu k existenci. Také jiné populární časopisy 19. století jako humoristické listy a rodinné magazíny by byly bez jednoduchých xylograficky produkovaných obrazových předloh nemyslitelné.

 

Druhá ilustrační technika, která přispěla k rozmachu vizualizace v 19. století, byla litografie, s níž přišel Aloys Senefelder na přelomu 18. a 19. století. Jednalo se o plochý tiskový postup, u něhož bylo reprodukované zná-zornění zakresleno nejdříve na litografický kámen a pak zpracováno s pomocí tuku a kyseliny, takže jen určité části zobrazení přijímaly barvu, jiné ji naopak odpuzovaly. Litografie se stala mnohostranně využívanou umě-leckou technikou, přednostně ji ale uplatňovala karikatura. Litografie také vedla k masovému rozšíření plakátů.

 

Obrazová publicistika, která primárně využívala vizuální prostředky, pracovala v 19. století hlavně s „obra-zovými archy“. Nebylo to zcela nové, tištěné listy s obrázky a krátkými vysvětlujícími texty byly vyráběny už v předešlých stoletích. Ale masová produkce populárních „obrazových archů“ započala teprve nyní. Platilo to především pro sady obrázků ilustrujících aktuální události. Ačkoliv se vždy spěchalo, prodleva mezi událostí a obrazovým komentářem činila obvykle dva až tři týdny.

 

3.2. Fotografie

 

Více než výše zmíněné vynálezy nastolil vizualizaci 19. století vynález fotografie.

 

Fotografie vznikla v okamžiku, kdy se přišlo na to, že s pomocí camery obscury, primitivního projekčního zaří-zení, lze zachycené obrázky přenášet na světlocitlivý materiál a fixovat je.

 

Fotografie má dlouhou prehistorii v myšlenkách, projektech a experimentech. Propojení optických a chemic-kých procesů, které bylo nutné, aby bylo možné realizovat realitě věrné zobrazení, zaměstnávalo lidi dlouho předtím, než bylo vynalezeno přesvědčivé řešení.

 

V r. 1824 dosáhl Joseph Nicéphore Niépce s pomocí litografického kamene poprvé zobrazení „reálné kra-jiny“ – šlo o pohled z jeho vlastního pokoje do dvora. Niépce nazval tento postup heliografií, výsledek však ještě neměl potřebnou kvalitu pro masovou produkci.

 

Ve finanční tísni se Niépce v r. 1829 spojil s Louisem Jacquesem Mandé Daguerrem, který v r. 1837 přišel s daguerrotypií. Věk daguerrotypie přetrval zhruba až do období kolem r. 1860.

 

Fotografie umístěná na papír byla vynálezem Angličana Henryho Foxe Talbota, který svůj objev zveřejnil mezi lety 1839–1841.

 

Masovou záležitostí se ovšem fotografie ještě zdaleka nestala, dlouho naopak zůstávala záležitostí profesních fotografů. Postupně bylo dosaženo kratší doby osvětlení, což umožnilo nástup momentek, a díky tomu vznik obchodu s portrétními fotografiemi.

 

Amatérské fotografie se rozvíjely od 60. let 19. století, kdy se jak fotografické aparáty, tak vyvolávací postupy staly jednodušší. Masovou záležitostí se amatérská fotografie stala teprve v 80.–90. letech 19. století.

 

V 80. letech 19. století začala masová produkce také v oblasti fotografie; fotoprůmysl si vytvořil publikum z amatérských fotografů. George Eastman, americký vynálezce a podnikatel, byl na čele vývoje se svou fir-mou Kodak. V r. 1884 zavedl Eastman nový vynález - film z želatiny, vynalezený americkým duchovním Han-nibalem Goodwinem. V r. 1885 dal Eastman na trh první film s želatinovou emulzí, v r.1888 začal Eastman s produkcí filmů z celuloidu. Tyto filmy měly okraje ještě bez perforace. V témže roce přinesl Kodak první navíjecí film. Kodak poskytl také potřebný „servis“: konzument potřeboval jen zaslat své „dílo“ do dílny, kde byl film vyvolán.

 

3.3. Autotypie

 

V 19. století již existovalo specifické žurnalistické odvětví, které komercializovalo lidskou potřebu po vizuálních vjemech – obrazový žurnalismus. Trvalo ovšem relativně dlouho, než sefotografie, jež měla mít pro ilust-rovaný tisk klíčový význam, projevila v tisku. Teprve v r. 1882 vyvinul Němec Georg Meisenbach autotypii, která umožňovala přenos fotografie na stránky tištěného média.

 

Novou technologii začaly využívat časopisy, novinám tištěným na horším papíře trvalo ještě několik let, než v nich bylo možné reprodukovat fotografie v potřebné kvalitě.