4 INDUSTRIÁLNÍ MASOVÁ PRODUKCE

 

4.1 Úvod

 

„Po staletích pomalého technického rozvoje a jen drobných zlepšení se pod vlivem průmyslové revoluce dala do prudkého pohybu technika tisku, výroba tiskařských barev a papíru. Od dvacátých let 19. století technický rozvoj dokonce předbíhal aktuální potřeby jednotlivých listů.“ (Köpplová, Barbara-Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 221.).

 

V souvislosti s mohutným technologickým rozvojem 19. století došlo k prudkému zvýšení nákladů na nákup a provoz soudobé moderní techniky. Zvýšily se i náklady na získávání zpravodajství, především prostřednic-tvím tiskových agentur. „Stále větší nároky na aktuálnost a rozmanitost obsahu novin si vynucovaly speciali-zaci uvnitř redakcí, což následně zvyšovalo personální obsazení redakcí a mzdové náklady.“ (Köpplová, Barbara -Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 224.).

 

4.2 Papírenství

 

Zdokonalena musela být i technologie výroby papíru. Už v 18. století se papírové mlýny snažily modifikovat své nástroje jako síto a vodní lis. To sloužilo nejprve k tomu, aby se papír zušlechtil a zvětšila se stránka. Nico-las Louis Robert pak nalezl cestu, jak nahradit ruční nabírání strojem (v roce 1799 na tento „papírový stroj“ obdržel patent).

 

„Průmyslová výroba papíru zavedená v roce 1820 H. a S. Fourdriniery snížila jeho cenu o jednu čtvrtinu a umožnila postupně výrobu v rolích místo v jednotlivých listech. Rozvoj účinnějších metod bělení dovolil sní-žit cenu používaných surovin. Teprve v období 1860–1870 však blokáda amerického Jihu vedla k intenzivněj-šímu hledání náhrady za dosud využívanou bavlnu.“ (Köpplová, Barbara- Köppl, Ladislav: Dějiny světové žurnalistiky 1. Celý svět je v novinách. Novinář, Praha 1989, s. 222.).

 

Problém dlouho spočíval v surovině: v roce 1845 obdržel Friedrich Gottlob Keller v Sasku privilegium na svůj postup vyrábět papír z hadrů s přívažkem od 50–60 % dřevitého vlákna. Trvalo však ještě dvě desetiletí, než se tato směs v kontextu papírové produkce plně prosadila (doplňkově se jako surovina používala také sláma). Ale tím nebyly vyřešeny všechny problémy, spojené zejména s kvůli nízkou kvalitou tohoto papíru, což ovšem bylo méně nevýhodné pro noviny. V poslední třetině 19. století byla vyrobena celulóza.

 

Suroviny, chemické zpracování a transportní podmínky rozhodovaly o místech vzniku papíren a továren na celulózu, které na konci 19. století nastoupily na místa starých papírových mlýnů. Už v polovině 19. století představovala spotřeba papíru pro noviny, časopisy a kalendáře více než trojnásobek papíru pro veškerou knižní produkci.

 

4.3 Tisk

 

Pozoruhodné změny nastaly v 19. století také v oblasti techniky. Jediným pokrokem od Gutenbergova vyná-lezu dosud bylo, když v roce 1787 Charles Stanhope vyrobil plně kovový (do té doby dřevěný) tiskařský lis a upravil pákový mechanismus, s nímž se zvýšila intenzita tisku. Přesto zůstaly základní technické principy a převažující postupy prakticky nezměněny.

 

Bylo třeba nových vynálezů, aby se tisk osvobodil ze svých pout. Na začátku 19. století dospěli Němci Friedrich König a Andreas Friedrich Bauer k vynálezu rychlolisu. Museli se za tímto účelem ovšem vydat do tech-nicky nejvyspělejší Anglie. První rychlolis měl hodinový výkon 1 000–1 200 kusů, což bylo zpětinásobení proti předchozímu stavu. Konečně se tím otevřela cesta ke zvýšení kapacity tisku. Souběžně mohl být také zvětšen formát tištěné stránky.

 

V r. 1811 byla strojově vytištěna první kniha, r. 1814 byl pak rychlolis zaveden v tiskárně londýnských The Times.

 

První rychlolisy byly poháněny ještě setrvačníkem, záhy se začal používat i parní pohon, čímž dále pokročila mechanizace tiskárenství. Stále více tiskáren se přizpůsobovalo novému postupu; jiné setrvávaly po desetiletí na starém principu – důvodem byl především nedostatek kapitálových prostředků.

 

V 50. letech 19. století byl již k dispozici dvojitý rychlolis, 1868 pak první dvoubarevné tiskařské stroje.

 

K další revoluci v kontextu tiskové techniky vedlo ve druhé polovině 19. století využití rotačního principu. Po rozličných předstupních zkonstruoval J. C. McDonald a John Calverley na objednávku Johna Waltera III., nakladatele londýnských The Times, mezi lety 1862–1866 první rotační tiskařský stroj, u něhož byl papír odvíjen jako „nekonečný“ svazek z papírového válce.

 

4.4 Sazba

 

Aby se však vývoj tisku urychlil, musely přijít ještě jiné inovace. To platilo především pro dosud ruční sázení, které se nezměnilo od Gutenbergových časů. V roce 1885 přišel německy mluvící vystěhovalec v USA Ottmar Mergenthaler v Baltimoru s řešením: celá řada mohla být nyní sázena skrze matrice, lité a na šíři řádku auto-maticky zalomené. První stroj tohoto typu byl uveden do provozu ještě téhož roku v The New York Tribune. Hodinový výkon stroje byl okolo 5 000 písmen. Mergenthalerův vynález představoval pro tisk inovaci zásad-ního charakteru; tento způsob sázení se pak přes různá zdokonalení udržel následujících sto let až do éry světlotisku a fotosazby.

 

4.5 Inovace ve 20. století

 

Zásadní inovace spočívaly v ofsetovém tisku a fotosazbě. Změny přineslo rovněž upotřebení počítačů v závěru 20. století.

 

Ofsetový tisk má původ v kamenotisku, ovšem nosičem je v tomto případě buď plechová destička, nebo pryžový, gumový (kaučukový) potah. Na počátku 20. století přišli s principem ofsetu Ira Washington Rubel a

 

Kaspar Herrmann.

 

U ofsetu se pracuje formou nepřímého tisku z plochy s pomocí přenosového válce s gumovým povrchem, poté je sdělení přeneseno na papír. Výhodou ofsetu je menší opotřebení materiálu, a díky tomu úspora financí, což zlevňuje tisk. Tato technika rovněž napomáhá rozšíření barevného tisku.

 

Ofset se rozšířil až po druhé světové válce.

 

Od poloviny století se dostávala ke slovu fotosazba vytvářející tiskovou předlohu na fotografický film, přičemž se na film promítaly znaky z negativů. Fotosazbu představili v r. 1946 Francouzi René A. Higonnet a Louis Moyroud, ale teprve od 60. let převládla ve výrobně.

 

V další fázi – od doby, kdy se rozšířily počítače – se pracovalo s obrazovkou, na níž byly znaky zpracovávány počítačem.

 

Počítačová sazba (DTP, desktop publishing) se šířila od poloviny 80. let. Celá stránka se vytvářela prostřed-nictvím počítače a pak se přenesla na ofsetový list. K celému procesu je zapotřebí sázecích počítačových programů.