POL 276
2.3. 2015, ROMAN CHYTILEK
Proč volební reformy?
Mají volební reformy nějaký „řád“?:
1. Proč se reformuje, místo toho, aby se nereformovalo?
2. Proč se nereformuje, místo toho, aby se reformovalo?
(souvisí s tím, jak je pojímán volební systém- jestli jako něco, co
„objektivně upravuje“ pravidla hry nebo jako něco „co je i předmětem této
hry“ (analogie s šachem).
PRO
 Výhodnost pro ty,
kdo reformují
 Nefunkčnost
stávajícího systému
 Posílení
„společenských
hodnot“
PROTI
 Náklady („politika“)
 Nejistota
 „Majetnický efekt“
Colomer: ano,
řád souvisí s
historickým
vývojem
společnosti
instituce (včetně
volebních
pravidel)se mu
přizpůsobují
Shugart: ano,
řád hodně souvisí
s výkonností
volebního
systému, který je
nahrazován
Katz: ne, je to
poměrně
nahodilý
proces, záleží
na aktérech,
kteří reformu
provádí
Benoit: spíše ne, je to
dosti nahodilý proces,
který nastává, když
volební systém dobře
nemaximalizuje zisk
těch, kdo ho mohou
změnit
Renwick: Klíčové je
identifikovat aktéry, kteří
mohou reformu provést, to
naznačí, jak moc snadno ji lze
provést (více rozhodovacích
uzlů-obtížnější)
Různým obdobím historického vývoje odpovídají různá volební
pravidla
Souvisí se strukturou zájmů ve společnosti
Středověk- často jednomyslnost
19.stol. – nadpoloviční většina
20. stol.- nejčastěji poměrné systémy
(volební pravidlo má smysl jen potud, pokud se s jeho pomocí daří
dosahovat to, proč bylo zavedeno).
219 voleb, 87 zemí světa:
1. Většinový volební systém je zaváděn pouze tam, kde jsou
strany, mající šanci většinu získat
2. Proporční volební systémy jsou zaváděny tam, kde již před
přijetím existují více než dvoustranické konfigurace
3. Volby bezprostředně po přijetí poměrného systému obvykle
potvrzují původní konfiguraci stran
4. S opakováním voleb v jakémkoliv volebním systému se zvyšuje
počet stran, zastoupených v parlamentu a roste tlak na
zavádění proporčnějších pravidel
Závěr: proporční pravidla postupně zcela převládnou
Proč se reformuje
(Shugart)
Aby mohla být reforma uskutečněna, musí se
protnout dva druhy faktorů:
inherentních a kontingenčních.
Inherentní faktory
souvisí s dysfunkcí volebního systému, který
má být reformován. Dysfunkcí je rozuměna
zejména neschopnost volebního systému
produkovat zamýšlené důsledky.
Příklad: zamýšlenými důsledky systému
prvního v cíli jsou 1. produkce akceschopné
jednobarevné vlády a 2. produkce opozice,
z velké většiny koncentrované do jedné
strany, představující „záložní vládní
alternativu“. Pokud se volebnímu systému
prvního v cíli nedaří naplnit některou
z těchto podmínek, stupňuje se tlak na jeho
reformu.
„Extrémní“ volební systémy
Koncept Shugarta a Wattenberga
Základní myšlenky:
Některé volební systémy zavdávají z
inherentních příčin pobídky k reformě častěji
než jiné
Inherentní příčiny k reformě mohou existovat
ve vnitrostranické i mezistranické dimenzi
Mezistranická dimenze
Menší podbídky k reformě:
reprezentativní (representative, poměrné systémy
s klauzulí)
většinové (majoritarian, absolutně většinové)
Větší pobídky k reformě:
nejvyššího počtu (pluralitarian, vítěz bere vše)
hyper-reprezentativní (hyper-representative,
poměrné bez klauzule)
Vnitrostranická dimenze
Stabilní:
jmenné (candidate-centered)
listinné (party-centered)
Nestabilní:
hypercentralizované (hyper-centralised)
hyperpersonalistické (hyper-personalistic)
Největší pobídky vznikají u volebních systémů,
které jsou extrémní v obou dimenzích.
„Volební systém nezreformuje sám sebe“, reformují ho jiní aktéři
Dva druhy motivace:
Výsledek (nový volební systém)
Proces (reforma je populární)
Proč se reformuje (Katz 2005: Proč mění
vítězové pravidla hry, v níž vyhrávají?)
 1. vítězové voleb z doby t se domnívají, že jejich vítězství ve
volbách v čase t+1 je ohroženo
 2. vítězové voleb nemají úplnou kontrolu nad procesem
volební reformy, může jím být vnucena
 3. volební reforma se stává institucí nového údělu (new deal
institution), na jejím podkladě zanikne předchozí většina a
vznikne nová
 4. vítězové přeceňují pozitivní účinky reformy a podceňují její
náklady
 5. vítězové preferují dlouhodobou změnu systémové logiky
před (svou) krátkodobou ztrátou
 6. volební reforma je součástí politické výměny ve více
vyjednávacích arénách
Proč se reformuje (Benoit 2004):
maximalizace mandátů
 K reformě dochází
vždy, pokud si
aktéři, kteří ji
dokáží prosadit,
jsou jistí, že s její
pomocí získají
více mandátů
(seat maximizing
přístup)
Renwick 2010
 Aby hra „byla lepší
pro všechny“ (values)
Demokracie
Stabilita
Vládnutelnost
Policy
Vztah poslance k
volebnímu obvodu
Identita
Proveditelnost volby
 Aby hráči měli lepší
výsledky ve hře
(power)
Reforma pro voliče
Více hlasů
Více křesel
Lepší šance na vládu
Zvýšení vlivu
 Historický precedens
 Společenské faktory
 Ekonomické hodnoty
 Technokratická rozhodnutí
 Vůle lidu
 Externí vlivy
 Náhoda
 Maximalizace moci
 Francie 1985
 Francie 1986
 Itálie 2005
 Inherentní a
kontingenční faktory
 Francie 1985
 Itálie 1993
 Nový Zéland 1993
 Japonsko 1994
Bowler/Donovan: míň, než se myslí.
Efekty reforem, zařaditelných pod inherentní a
kontingenční faktory, méně systematické, přeceňují
se případy, kdy to fungovalo, podceňují ty, kdy byl
efekt méně zřejmý („nulové výsledky“).
Málo se měří změna v delším časovém horizontu.
Často více změn naráz, není jasné, které efekt připsat.
Problém s kauzalitou- chování se často mění už před
reformou a tím ji vyvolává.
- Manifestní a latentní důvody pro reformy
(problém dosáhnout hodnot jako
participace a efektivita)
- Přeceňuje se význam institucí na aktéry
(elity je využívají a voliči nad nimi tolik
nepřemýšlí, jejich důvěru v politický
systém ovlivňují jiné faktory).
Sartori G. (2001) Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, výsledků a podnětů. Praha,
SLON, str. 38-40, 64-89 (28 s.)
Chytilek, R. et al. (2009): Volební systémy. Praha: Portál. s. 103-107 (5 s.)
Doporučená literatura:
Renwick, A. (2010): The Politics of Electoral Reform, úvod a kap. 1-3, s. 1-85, Cambridge:
Cambridge University Press.
Katz, R. (2005): Why are There so Many (or so Few) Electoral Reforms? In Gallagher M.Mitchell
P. : The Politics of Electoral Systems. Oxford, Oxford University Press, pp. 57-78 (22 s.)
Benoit, K. (2004): Models of Electoral System Change. Electoral Studies 23: 363-389.
http://www.kenbenoit.net/pdfs/benoit_MES.pdf